Hlad po zelené elektřině roste v Německu příliš rychle

Němečtí experti varují, že výstavba nových elektráren nebude stíhat držet krok s enormně rostoucí poptávkou po obnovitelných zdrojích energie. Těžit z toho mohou i čeští investoři.

Do roku 2030 by mělo na německých silnicích jezdit kolem deseti milionů elektromobilů.
Do roku 2030 by mělo na německých silnicích jezdit kolem deseti milionů elektromobilů.

Německo jako jedna z evropských zemí zapojená do iniciativy na ochranu klimatu schválila loni klimatický balíček, ve kterém se zavázala ke splnění mnoha klimatických cílů. Do roku 2030 by tak na německých silnicích mělo jezdit kolem deseti milionů elektromobilů a domácnosti by v ideálním případě měly přejít od vytápění pomocí ropy nebo plynu k zelené elektřině. Rovněž firmy se zavázaly nahradit fosilní paliva zeleným vodíkem. 

Všechny zmiňované cíle však narážejí na stejný problém. Tak rychlé snižování emisí CO2 povede zároveň k ještě rychleji rostoucí poptávce po zelené elektřině. Elektromobily, tepelná čerpadla, výroba zeleného vodíku a průmyslová produkce založená na velmi nízké produkci emisí CO2 zvýší poptávku po tomto typu elektřiny zhruba o jednu čtvrtinu. Ze studie vypracované institutem zaměřeným na energetiku a hospodářství při Univerzitě v Kolíně (EWI) vyplývá, že Německo do roku 2030 nestihne pokrýt 65 procent výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, jak si spolková vláda předsevzala.

Křetínský stále věří uhlí 

V uplynulých letech na německý energetický trh aktivně vstoupili i investoři z Česka v čele s Energetickým a průmyslovým holdingem (EPH) miliardáře Daniela Křetínského, který v Braniborsku a Sasku-Anhaltsku investoval do elektráren a hnědouhelných dolů společností Lausitz Energie (LEAG) a Mitteldeutsche Braunkohlengesellschaft (MIBRAG). LEAG je vůbec největší východoněmeckou energetickou společností a s osmi tisíci zaměstnanci patří firma k největším zaměstnavatelům v regionu. Sázka na fosilní zdroje energie, které jsou na rozdíl od slunce a větru stabilním a předvídatelným zdrojem, by se tak mohla vyplatit.

V Německu investoval i polostátní podnik ČEZ, který koupil podíly v high-tech firmách Sonnenbaterie v Bavorsku a Sunfire v Sasku, 
v roce 2018 koupil společnost Kofler Energies, která se zabývá optimalizací a úsporami energetické spotřeby. Na trh německých energetických služeb ČEZ vstoupil v roce 2017 akvizicí firmy Elevion, za kterou zaplatil více než pět miliard korun. 

Graf růstu poptávky po elektřině v Německu (v TWh) - srovnání spotřeby odvětví z roku 2019 a odhadem pro prok 2030

Vláda čeká pokles spotřeby, experti z EWI růst 

EWI přepracovala studii německé energetické agentury s ohledem na odhady německé vlády, která dokonce očekávala snížení poptávky po elektřině o 4,5 procenta do roku 2030. Podle EWI by se spotřeba elektřiny měla naopak vyšplhat z 595 TWh v roce 2018 na 748 TWh v roce 2030. Zvýšení poptávky se očekává v oblasti dopravy zejména kvůli elektromobilům, dále ve stavebnictví, výrobě vodíku pomocí elektrolýzy a v dalších odvětvích. Snížení se naopak očekává v průmyslu.

Proč je podle institutu dosažení klimatických cílů německé vlády nejisté? Výčet začíná například u výroby zeleného vodíku jako bezemisního energetického zdroje, což je poměrně náročné na spotřebu elektřiny. Rovněž tepelná čerpadla využívaná domácnostmi pracují na základě termální energie uložené v zemi, vzduchu nebo ve vodě. K jejich činnosti je zapotřebí specializovaná technologie, která spotřebovává velké množství elektřiny.

K zeleným standardům se přihlásily BASF nebo ThyssenKrupp

Výroba větrné a solární energie je také na vzestupu, ovšem neroste takovým tempem, aby v roce 2030 pokrývala 65 procent výroby elektřiny v Německu. Aby byl tento cíl dosažitelný, muselo by být každý den nainstalováno 3,5 větrné turbíny. V uplynulém roce přitom byla nainstalována v průměru jedna turbína za dva dny. Dalším problémem větrných elektráren jsou dlouhé schvalovací procesy a legislativní úprava, která omezuje rozmístění větrníků v blízkosti obytných čtvrtí.

Co se týče průmyslu, vícero významných podniků se zavázalo k dodržování zelených standardů. Jako příklad mohou být uvedeny podniky Bayer nebo Lanxess, které chtějí být do roku 2030, respektive 2040, uhlíkově neutrální. K těmto firmám se přidává i koncern BASF, ovšem s ohledem na dostatek zelené elektřiny potřebné k elektricky ovládanému krakování. Firma ThyssenKrupp vyrábějící ocel chce do roku 2050 nahradit klasické vysoké pece vodíkovými redukčními zařízeními. 

Pokud se tedy spotřeba elektřiny do roku 2030 zvýší o pětinu a pokud bude rozšiřování obnovitelných zdrojů energie pokračovat současným tempem, bude cíl využívat 65 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů podle EWI pro Německo dosažitelný jen částečně.

Němci instalují v průměru jednu větrnou turbínu každé dva dny, ani to ale nestačí na dosažení cíle vytčeného v oblasti zelených energií.
Němci instalují v průměru jednu větrnou turbínu každé dva dny, ani to ale nestačí na dosažení cíle vytčeného v oblasti zelených energií.

Konec hnědému uhlí 

V polovině ledna byl po tvrdých jednáních spolkové vlády s premiéry spolkových zemí Saska, Saska-Anhaltska, Braniborska a Severního Porýní-Vestfálska schválen harmonogram postupného odstavování uhelných elektráren. Všechny by měly být odstaveny do roku 2038. Průběžně se vyhodnotí, jestli je možné časový plán splnit dokonce i dříve, a to do roku 2035. Harmonogram se zatím vztahuje jenom na elektrárny vyrábějící elektřinu z hnědého uhlí, protože právě to souvisí s povrchovou těžbou v uhelných dolech.

Schváleny byly i finanční balíčky určené ke kompenzaci při zastavení výroby a odškodnění zaměstnanců. Plán odstavení elektráren fungujících na černém uhlí bude schvalován samostatně. Dotčeným federálním státům a jednotlivým významným uhelným koncernům, mezi které patří i firmy v českých rukách, je do roku 2038 přislíbených zatím 40 miliard euro. Zaměstnancům, kteří si nebudou moci na základě současné kvalifikace najít jiné pracovní místo, je slíbeno vyplácení odškodného až do roku 2043.

Elektrárně za 1,5 miliardy eur hrozilo, že nebude spuštěna

Jednání se týkalo i kontroverzních témat jako Hambašský les nebo elektrárna Datteln 4. Hambašský les se v Německu stal symbolem boje za ochranu klimatu. Ekologičtí aktivisté se už dlouho snažili zabránit rozmachu uhelného průmyslu na jeho území a podle nejnovějších správ úspěšně. Hambašský les nebude zcela vyčištěn pro povrchovou těžbu. Naproti tomu povrchový důl Garzweiler má být k těžbě využíván až do roku 2038.

Schylovalo se k tomu, že ultramoderní elektrárna Datteln 4 provozovatele Uniper, která byla od dokončení stavby v roce 2017 jen testována, vůbec nebude spuštěna do běžného provozu. Politici se ale nakonec usnesli, že zapojení do provozu nebudou bránit, protože by tím výrazně narostl rozpočet určený na kompenzace. 

Česko ještě zůstává čistým vývozcem elektřiny

Situace na německ.m trhu s energiemi bezprostředně ovlivňuje i českou energetiku. Podle informací českého Energetického regulačního úřadu v roce 2018 přesáhla výroba elektřiny v České republice 88 TWh, ale spotřeba byla ve stejném období jen 73,9 TWh. Přebytek energie tedy Česko prodává do zahraničí coby čistý vývozce, v uvedené sezoně 2018 čistý export meziročně vzrostl o sedm procent. V souvislosti s útlumem výroby energie z uhelných elektráren a jen pomalým růstem získávání energie z obnovitelných zdrojů patří k možným scénářům, že už kolem roku 2022 by se z Česka mohl stát čistý dovozce elektrické energie. Tím důležitější pak bude vývoj poptávky i cen energií na sousedním německém trhu.

Převzato z časopisu Export a podnikání, přílohy týdeníku Euro a měsíčníku Profit, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Autor článku: Adam Jareš, ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade v Düsseldorfu.
Rubrika časopisu na euro.cz

Pravidelné novinky e-mailem