O tomto tématu jsme přestali mluvit, přitom zásadně ovlivňuje dostupnost bydlení v České republice. Jedná se o praxi, kdy český stát přidává k evropským požadavkům další nadbytečné, často přísnější a komplikovanější národní požadavky, které evropské právo vůbec nevyžaduje. To, co má být rámcem, se mění v pavučinu. To, co má být návodem, se stává překážkou.

Gold plating regulace výstavby dnes neprobíhá jen na úrovni zákonů a vyhlášek, ale stále více také prostřednictvím technických norem, které k tomu nejsou ze své podstaty určeny ani uzpůsobeny. Jsou sice prezentovány jako nezávazné, ale řada zákonů a vyhlášek je závaznými činí, aniž se přitom hledí na souladnost, technickou správnost a vhodnost takové úpravy. Bez uvážení a skutečného prověření dopadů jsou tak ve výstavbě vytvářeny nesmyslné a neřešitelné problémy. Vznikají absurdní a drahá řešení, byty, ve kterých se nepohodlně žije.

Právní průvodce: Institut stavby a související právní vztahy

Česká republika totiž do systému povolování staveb zabudovala takové množství povinností a odkazů na normy, že výstavba jakéhokoli bytu či domu se stává složitější než kdy dřív. Projektanti, ačkoli jsou odborně kvalifikovaní, se stávají opisovači technických předpisů a zoufale hledají řešení, jak se vzájemně si protiřečícími požadavky naložit a projekt dle regulace vůbec připravit.

Výsledkem je zvyšování nákladů, prodlužování řízení, právní nejistota investorů a paradoxně často i zhoršující se kvalita výstavby, protože přeregulovaný systém těžko hledá rovnováhu mezi smyslem a formou. Například vyhláška o požadavcích na výstavbu č. 146/2024 Sb., k níž Hospodářská komora podala přes 80 zásadních připomínek, činí závaznými i normy neplatné či dosud neexistující.

Klíčové připomínky míří právě na přebujelou míru regulace, která se do návrhu dostala bez odpovídajícího vyhodnocení dopadů. Přitom podle evropského nařízení č. 1025/2012 mají být normy účinné, efektivní, dobrovolné a finančně únosné. V praxi ale vidíme pravý opak: normy, které jsou prakticky závazné, přestože k tomu nejsou určeny, jejichž aplikace je tak složitá, že ani samo MMR leckdy důsledky nedohlédlo, ačkoli je stavební regulace v jeho gesci.

Když se legislativa s praxí míjí

Praxe hlásí, že nové požadavky v oblasti obnovitelných zdrojů energie snižují využitelnost pozemků až o 15 %, čímž narušují ekonomiku projektů, které jsou už v pokročilé fázi přípravy. Mnohé z nich mají schválené dotace, a pokud by musely být přeprojektovány, nebo dokonce zcela zrušeny, šlo by o naprosto zbytečné plýtvání investicemi. Očekávali bychom, že v souladu s legislativními pravidly bude přinejmenším odpovědně aplikováno přechodné ustanovení.

Podobně je tomu u povinného vyhrazení parkovacích míst pro jízdní kola, a to i v budovách, kde je reálná potřeba mizivá, aniž by k tomu bylo zákonné zmocnění. Výsledkem není ani udržitelnost, ani bezpečnost, ale prostorová i ekonomická nesmyslnost. Obdobné je to v oblasti světla, ať již denního v budovách, nebo tzv. světelného smogu ve veřejném prostoru v noci. Návrh vyhlášky požaduje výpočty, které se opírají o technické normy, jež samy nejsou jednotné a často ani neexistují v konečné podobě. Je to i případ ČSN 75 9010 o hospodaření se srážkovými vodami, na niž se návrh vyhlášky odkazuje, aniž by prošla odbornou diskuzí. Přesto má být závazná. A přestože je doslova přehlcena textem, neobsahuje zásadní parametry, jako jsou srážkové intenzity, které by projektanti potřebovali znát. Taková norma místo jistoty přináší spíše chaos.

Levá ruka o pravé neví

Závažným problémem je i nesoulad mezi požadavky jednotlivých předpisů. Vyhláška například stanoví technické požadavky na stavbu, které pak nejsou závazné pro orgány ochrany životního prostředí, jež posuzují tentýž záměr z jiného hlediska. To nevede k harmonizaci, ale k protichůdným výkladům, zbytečným sporům a dalším průtahům ve stavebním řízení. Samozřejmě rozpory hmotněprávního charakteru budou velice obtížně nakonec posuzovat soudy, které pro stále větší odbornou podrobnost a komplikovanost pravděpodobně vnesou do neutěšené situace další problémy.

Právní průvodce: Nemovitosti

Přitom by stačilo málo: více důvěry v odborníky z praxe, méně závazných předpisů bez opory v zákoně, a především zdravý rozum. Potřebujeme přehodnotit vztah mezi právními předpisy, vyhláškami a technickými nor mami. Ty musí zůstat tím, čím být mají – doporučením, nástrojem, nikoli skrytým příkazem. Koneckonců stavebníci musí využívat kvalifikované autorizované osoby a nemalují si projekty pastelkami do sketch bloku.

Gold plating není jen problém právní techniky

Je to reálná překážka rozvoje výstavby, zvyšování dostupnosti bydlení i snižování nákladů. Je paradoxní, že v době, kdy Evropská unie volá po zjednodušení a snižování regulatorní zátěže, jdeme v Česku opačným směrem – a ještě si říkáme, že je to „pro jistotu“. Jenže jistota, která dusí investory a brání lidem postavit si domov, není jistotou, ale problémem. Řešení formou dotací tyto problémy nenapraví a povede jen ke zvyšování daní bez reálného výsledku.

Je načase přestat si „zlatit“ naši legislativu. Ve stavebnictví – více než kde jinde – platí, že méně je někdy více. Místo zlaté klece norem potřebujeme otevřený, transparentní a srozumitelný rámec, který umožní stavět – rychle, kvalitně a za rozumné náklady. Pro konkurenceschopný stát je bydlení dostupné pro většinu občanů prostě nutnou podmínkou.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Hana Landová, předsedkyně Sekce územního a regionálního rozvoje HK ČR