Jiný pohled na týmovou spolupráci. Proč v leadershipu nefunguje copy & paste

Měla jsem období, kdy jsem během krátké doby byla postupně manažerkou čtyř týmů. Práce s každým z nich byla ale propastně jiná. S jedním se mi pracovalo naprosto skvěle. Měla jsem pocit, že jsem rozený lídr. Měli jsme výsledky a práce nás těšila. Pak jsem se stala manažerkou dalšího týmu a z mé práce se stal rázem očistec. Byla jsem každý den jako na trní, nedařilo se mi vytvořit důvěru, tým pletichařil a byla jsem z toho zoufalá. Další tým byl skvělý, ale neměli jsme výsledky.

To, co mi dobře fungovalo dříve, tady bylo úplně mimo. Dlouho jsem si lámala hlavu, čím to je. Co ovlivňuje to, že se určitá skupina lidí sladí a pracuje na projektu s radostí a ve spolupráci a jiná spolu nekooperuje, soupeří a kuje pikle?

Práce s lidmi je alchymie a z jednotlivých ingrediencí pokaždé vyjde tak trochu jiný lektvar. Do hry přichází několik faktorů. Pojďme si čtyři základní probrat a říct si, jak s nimi pracovat, abychom dosáhli té krásné a pohodové souhry.

Faktor rybí hlavy

Ano, ryba smrdí od hlavy. Leader a jeho osobnost, to je určitě faktor zásadní, ale nejméně populární, proto s ním začnu. Pokud si jej přečtete a vydržíte trochu sebereflexe, slibuji, že ostatní faktory už budou i o ostatních lidech, nejen o vás.

Moje chyba byla, že jsem přistupovala ke všem týmům stejně. Měla jsem svůj styl, který předpokládal, že jsou lidé dospělí a vědí, co mají dělat.

Očekávala jsem (to je vždycky chyba), že to všem bude vyhovovat a že mi můj respekt a důvěru vrátí nadšenou prací. To se ale nestalo. Každý tým je jiný, každý člověk je jiný a předností schopných lídrů je umění se přizpůsobit. Ne v tom, že akceptují něčí nezralost, ale pochopí ho a povedou jej k větší zralosti a samostatnosti. Ne všichni jsou totiž připraveni hned plnit naše představy.

Co to znamená prakticky? Pracujte na tom, abyste byli schopni vést svůj tým vědomě a s nadhledem. Vzdělávejte se. Čtěte knihy, choďte na semináře. O vedení lidí se toho dnes už hodně ví. Pochopení určitých principů vám pomůže vyvarovat se chyb. Ke každému týmu je potřeba přistoupit jinak, a to se vám podaří, když si udržíte odstup.

Dívejte se na sebe realisticky – buďte si vědomi svých silných stránek i těch slabých. Pokaždé, když se vyskytne nějaký problém, například konflikt v týmu, nedostatečná komunikace a podobně, vždy se nejdříve ptejte, co vy sám jste mohl udělat jinak a lépe, a postavte se k tomu čelem. Vždy se ze situace poučte a příště ji zpracujte jinak. Říkejte si o zpětnou vazbu a přijímejte ji jako jedinečnou možnost, jak se zlepšovat a učit.

Půjdete příkladem ostatním a ti se brzy naučí stejnému chování. Netrestejte chyby (u sebe ani u druhých), ale vnímejte je jako příležitost naučit se něco nového. Buďte laskaví a podporujte svůj tým. Zároveň sledujte cíl a výsledky. Budete-li se chtít posunout rychleji, zvažte spolupráci s koučem. Je to investice, která se vyplatí – s vámi totiž poroste i váš tým. Sebereflexi tedy máte za sebou. A co ti ostatní?

Faktor zralosti týmu

S nezralým týmem se špatně spolupracuje. Zralý tým je zodpovědný a pracuje samostatně. Zralost týmu poznáte podle toho, jaké je nastavení většiny jeho členů. Jedná se hlavně o postoj k životu a práci ve firmě. Budete-li pozorní, zjistíte brzy, kdo vás posouvá dopředu a kdo zpátky. Pozorujte a poslouchejte, jak lidé o své práci mluví a jak reagují na nové věci. Buďte vnímaví především ke třem věcem: Je člověk aktivní, nebo pasivní? Hlídá si především svůj vlastní zájem nebo hledá win-win řešení? Vidí ve své práci smysl a je nadšený pro vizi, nebo ve všem hledá háček?

Pokud máte v týmu většinu lidí, kteří dávají přednost zajetým pořádkům, vidí ve všem chyby, ale jakmile po nich chcete změnu, tak ji bojkotují, pak je váš tým na poměrně nízké úrovni zralosti – je to tým pasivních obětí. S těmito lidmi se vám bude těžko rozjíždět cokoliv nového. Budete mít tu čest s oběťmi systému, které rády hledají viníky své nevyhovující situace ve všech okolo. Zpravidla za to může stát, šéf, škola, rodiče, systém – zkrátka všichni, jen ne oni sami.

Lidé na vyšším stupni zralosti si již uvědomují, že je jen na nich, jak svůj život tvoří. Uvědomují si, že nemohou čekat, až pro ně někdo něco udělá, a makají na tom, aby uspěli a zajistili si svou vlastní budoucnost. S takovými lidmi se vám již bude pracovat mnohem lépe. Mají ambice, hledají řešení, jsou otevření změně. Často ale ve své touze po úspěchu žijí ve strachu ze selhání. Ten strach může být tak silný, že jim diktuje, jak se chovat, aby se neúspěchu vyhnuli.

Strategie jsou nejrůznější, nebývají ale moc prospěšné pro týmového ducha. Strach totiž probouzí silné ego, a to nepomáhá spolupráci. Lidé si začínají krýt záda, obchodovat s informacemi, využívat slabosti ostatních. V týmu sice máte hromadu skvělých a schopných individualit, které si ale jedou každý na své vlastní triko. Věci se hýbou dopředu, ale za cenu velkých energetických ztrát. Hlídat si záda totiž stojí hodně energie, která není využívána k tvorbě přidaných hodnot. Ještě je stále na čem pracovat – máte tým prospěchářů.

Mnohem lépe se pracuje s třetí kategorií již hodně vyspělých lidí, kteří pochopili, že osobní úspěch je fajn pocit, ale trvá jen chvíli. Že mnohem větší a trvalejší radost přináší práce, ve které vidíte hlubší smysl, a dále spolupráce a podpora druhých. S takovými lidmi vytvoříte tým snů. Lidé na tomto stupni zralosti cítí závazek ke skupině a ten je vede k tomu, aby byli zodpovědní a plnili své povinnosti včas a kvalitně. Jsou samostatní, neschovávají se před složitými úkoly, jsou proaktivní. Vše jim dává smysl, a pokud ne, tak se po smyslu pídí.

Co to znamená prakticky? Vybírejte si do týmu lidi, se kterými jste schopni vytvořit tým snů. S prospěcháři pracujte tak, že jim budete zadávat úkoly, které mohou splnit, jen když budou spolupracovat. Brzy zjistí, že se jinak dopředu neposunou. Vytvářejte prostředí, kde se lidé cítí bezpečně, a často mluvte o společném cíli nebo vizi. A pozor: Pracujte také na sobě, bez toho se vám tým snů postavit nepodaří – viz faktor číslo jedna.

Faktor správného místa

Můžete mít v týmu vyspělé jedince, kteří chápou výhodu spolupráce a jsou zodpovědní, ale nejsou za nimi vidět žádné uspokojivé výsledky. Kdysi jsem měla v týmu výbornou dámu. Měli jsme ji všichni moc rádi, byla týmová, pracovala tvrdě, ale nedařilo se jí. Za chvíli sama měla pocit, že na práci nemá, začala propadat skepsi a já byla tlačena ji nahradit někým „schopnějším“. Vnitřně jsem ale cítila, že by byla škoda o takového člověka přijít.

Nedělala chyby záměrně, jen byla na špatném místě. Našli jsme jí místo v oddělení péče o zákazníka a tam přímo rozkvetla. Mohla využít všechny svoje přednosti – byla milá, proaktivní, empatická. Byla by bývala škoda o ni přijít.

Co to znamená prakticky? Až budete příště řešit slabý výkon někoho z týmu, ještě než uděláte nepopulární rozhodnutí a rozloučíte se s ním, zkuste popřemýšlet, zda je na správném místě. Možná k vám nastoupil na pozici, která mu nesedí, a jeho talenty jsou úplně jinde.

Faktor týmového věku

Mnoho se o něm nemluví, ale k předchozím třem rozhodně patří. „Věk“ je také důležitým faktorem, který ovlivňuje schopnosti a výkonnost týmu. Tak jako člověk totiž i tým prochází různými fázemi svého vývoje. Jako lídr se v každé etapě musíte zhostit trochu jiné role.

Co to znamená prakticky? Pokud je váš tým teprve nově vytvořený bez zajetých pravidel a návyků, pak je to takové týmové miminko. Jako lídr musíte ukázat aktivní roli a pomoci týmu vytvořit jeho základ – týmovou kulturu. Připomínejte mu poslání, nastavte pravidla, podporujte žádoucí chování.

Když toto zvládnete, nastoupí týmová puberta. To je období, kdy se tým slaďuje a na povrch se vynořují nejrůznější konflikty – střety rolí, nedostatečně nastavená pravidla, nejasná očekávání a další a další jim podobné. Neklesejte na mysli, je to normální fáze zrání a je třeba ji dobře zvládnout. Vnímejte to jako příležitost, překonejte těžkosti a zapojte tým do řešení. Odměnou vám bude dospělý tým, v němž už vše funguje, jak má. Pravidla jsou jasná, lidé jsou sehraní a vaší rolí je tým podporovat a uschopňovat. To je odměna, která stojí za to.

Každý tým má svá specifika a práce s týmem je velmi komplexní činnost. To, co vám fungovalo dříve, nemusí fungovat, když se váš tým obmění. Věnujte pozornost jak celku, tak jednotlivcům a dobře si vybírejte, s kým chcete svůj tým snů tvořit. Proveďte ho týmovou pubertou a dovolte sobě i týmu na sobě pracovat a růst. Pak to bude celé skvělá zkušenost a radost.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Simona Bodláková