Teď završuje PFX přerod ve světového hráče. Po akvizici několika zahraničních společností má pobočky už v šesti zemích. Vedle Česka a Slovenska také v Rakousku, Německu, Polsku a Itálii.

Zuří vojenská přestřelka. Průbojná střela trefuje zaparkovaný pickup. Vůz exploduje a ve vzduchu se rozpadá na kusy. Efektní výbuch doprovází spousta ohně a dýmu. To je jedna z mnoha trikových sekvencí v loňském filmovém hitu nazvaném V nepřátelské zóně, v němž si zahrál hlavní roli hvězdný Rusell Crowe.

To auto ve skutečnosti nikdy nevybuchlo. Několikavteřinová scéna vznikla v počítačích české firmy PFX. Stejně jako zhruba stovka dalších trikových sekvencí pro tento film, kde ztvárnily třeba nálet vojenského dronu nebo ostřelování vrtulníkem. I úspěšná spolupráce na zmíněném americkém blockbusteru patří k referencím, které pomohly studiu PFX dostat se do světové extraligy filmového průmyslu.

Digitální dav na stadionu vynesl prestižní cenu

Česká firma má svůj otisk v mnoha snímcích, které v poslední době ovládly kina i festivaly napříč planetou. Třeba v historických velkofilmech Napoleon a Na západní frontě klid, v americkém thrilleru V pasti nebo v akční komedii Bláznivá střela.

Zároveň se PFX dostalo k práci na seriálech streamovacích služeb jako jsou Netflix nebo HBO. Sem spadají triky pro pokračování kultovního sci-fi Star Trek nebo pro oceňovanou sérii Stranger Things. Za animaci davu diváků v seriálu Lakers: Vzestup dynastie, který se odehrává v prostředí profesionálního basketbalu, získalo PFX dokonce prestižní americkou cenu Visual Effects Society.

Postprodukce velkofilmu vyjde v Evropě až na 900 tisíc eur

Cesta k vrcholu filmového průmyslu ale kdysi začala poměrně nenápadně. Od roku 2012 se firma ještě pod delší verzí názvu Progressive FX zaměřovala převážně na tvorbu televizních reklam. V roce 2017 ovšem podnik přistoupil k fúzi se společností Cinepost, která pro změnu dobře zvládala postprodukci filmů a seriálů. Oba týmy se ideálně doplnily a vznikl silný hráč, který nabídl filmařům ucelený servis. Od správy natočených materiálu, střihu, přes animaci a vizuálních efekty až po takzvaný color grading, který pomáhá definovat vizuální styl a atmosféru filmů.

Dnes tak firma PFX nemusí jen paběrkovat na malých subdodávkách, ale umí sama pokrýt kompletní postprodukci i pro velké projekty. „Třeba taková evropská zakázka může být pak cenově někde v rozmezí od 100 tisíc až po 900 tisíc eur – ale to už je za kompletní obrazovou postprodukci a vizuální efekty pro opravdu velký film,“ říká spolumajitel společnosti Tomáš Srovnal, který v současnosti PFX vede společně s Jiří Míkou a Lukášem Keclíkem.

S průlomem pomohl Zátopek i Žižka

Podnikatel ovšem zdůrazňuje, že když firma zkoušela získat zahraniční zakázky, bylo to zpočátku těžké. „Venku vás vůbec nikdo nezná. A těch konkurenčních firem jsou tuny od Indie až po Kanadu.“

Studio si tak nejdřív muselo získat reference díky dobré spolupráci na tuzemských projektech. Třeba na nejdražším českém filmu všech dob, kterým byl historický snímek Jan Žižka. Velkofilm za 450 milion korun byl sice počinem režiséra Petra Jákla a točil se na českých hradech, díky účasti světových hereckých hvězd měl ale i pozornost zahraničních profesionálů.

Průlomem byl také další film o slavné české osobnosti, totiž životopisné drama Zátopek. Portrét fenomenálního běžce posbíral mnoho filmových cen a PFX zase zabodovalo u odborníků z oboru díky perfektní animaci digitálních fanoušků. „Najedou už jsme mohli ukázat zahraničním klientům – podívejte, my to dokážeme, my jsme udělali ty digitální lidi v Zátopkovi. I díky tomu jsme dostali zakázku pro americký seriál o basketbalistech z týmu Lakers. Do toho jsme dělali také digitální diváky v hledišti stadionů,“ vysvětluje Tomáš Srovnal. Šlo právě o tu animaci, za niž PFX nakonec získalo v Los Angeles prestižní cenu VES.

PFX míří do světové ligy, koupilo studia v Polsku i Německu

Česká firma tedy prorazila i ve světě, zpočátku ale často jen v pozici takzvaného vendora. „Tak se v našem oboru říká tomu, kdo dělá v podstatě jen subdodávku pro nějakou větší společnost,“ vysvětluje spolumajitel firmy Jiří Míka. Práci na dlouhých televizních sériích nebo velkých filmech totiž hlavní dodavatelé často nestíhají, takže pod tlakem část úkolů outsourcují menším studiím. Pro ty jde zase o vítanou šanci proniknout do projektů, na které by sama nedosáhla, a také příležitost dostat se vůbec do povědomí gigantů typu Disney nebo Apple TV. „Třeba po první práci pro sci-fi seriál Nadace nám Američané řekli, že měli sedm vendorů, ale s námi určitě pro příští sérii znovu počítají, že byli velice spokojeni s naši prací,“ zmiňuje Jiří Míka.

Místo hasicího přístroje deka. Česká inovace dává lidem jistotu v případě požárů

Čeští producenti se ovšem rozhodli, že nechtějí jen sbírat to, co přepadne velkým hráčům ze stolu. Aby mohlo PFX v řetězci postoupit výš, získalo pobočky v dalších státech. Na Slovensku si firma vybudovala zastoupení sama od píky. V dalších zemích koupila rovnou už fungující studia, a to za pomoci finančního investora, společnosti Genesis Capital Equity.

Loni se tak pod křídla PFX dostalo polské studio Human. „Je to náš úvodní krok ve strategii nechat firmu růst prostřednictvím strategických akvizicí,“ řekl při oznámení polské investice Martin Viliš z Genesis Capital.

Češi koupili následně i německé studio Cine Chromatix, rakouskou firmu VAST a získali spolupracovníky také v Itálii. V šesti zemí tak dohromady pod značkou PFX skupina nyní zaměstnává asi 370 lidí a souhrnný roční obrat společnosti se vyšplhal ke hranici 750 milionů korun. Díky sdílení talentů a výrobních kapacit mezi zeměmi dokáže teď skupina velmi rychle obhospodařit i velké zakázky, které by malé studio nikdy nezvládlo.

Filmaři migrují tam, kde dostanou lepší pobídky

Česká republika má ve filmové branži dvě výhody. Jednak je to už vlastně stoletá tradice filmového průmyslu, která se datuje od počátků první republiky. Ostatně i jedno ze tří pražských pracovišť PFX sídlí stále v epicentru české kinematografie – v areálu filmových ateliérů na Barrandově. V Česku je díky udržení nepřetržité tradice stále k dispozici komunita schopných kameramanů, střihačů, zvukařů, animátorů i dalších filmařských profesí.

Druhou výhodou je fotogeničnost měst jako jsou Praha či Žatec nebo českých hradů a zámků. Tedy lokalit, které slouží jako dobrá kulisa zejména při natáčení historických velkofilmů nebo žánru fantasy.

Z byznysového hlediska je ale v moderní éře pro filmové štáby rozhodující jiný faktor: Totiž jaké pobídky jim ten který stát poskytne. Zjednodušeně řečeno jde o vratku části peněz, které filmaři na území státu v souvislosti s natáčením utratí. Zároveň tím tedy vlády podporují domácí firmy a živnostníky, u nichž si zahraniční producenti koupí služby.

Česká republika v současnosti nabízí pobídky ve výši 25 procent pro hrané filmy či dokumenty, respektive 35 procent pokud jde o digitální produkci. Například sousední Slovensko má jednotnou pobídku 33 procent.

Velké filmové společnosti pobídky porovnávají a často podle nich volí zemi, kde budou natáčet nebo kde si objednají trikové sekvence. „Bylo období, kdy v Česku vůbec pobídky nebyly, respektive byly pozastaveny. Tehdy nás například zachránila slovenská pobočka, protože se hodně producentů rozhodlo realizovat své projekty tam,“ říká Tomáš Srovnal. „Filmaři umí reagovat překvapivě rychle. Když stát podporu zarazí, štáb klidně uprostřed natáčení všechno sbalí a odletí pokračovat třeba do Maďarska,“ vysvětluje podnikatel.

Neposedný Bayaya. Firma začala s výrobou rekreačních posedů, teď staví i dřevěné domy

Situace s vratkami přitom bývá nevyzpytatelná. Často jsou snadným prvním cílem, pokud chce nějaká vláda demonstrovat, že bude šetřit veřejné peníze. „Například sotva jsme koupili firmu v Rakousku, tak tam do půl roku pobídky pozastavili,“ ilustruje Tomáš Srovnal.

Tím spíš je pro PFX strategickou výhodou, že rozšířila síť svých pracovišť do šesti zemí Evropy. Může tudíž přesouvat výrobu i podle aktuální podpory kinematografie v jednotlivých státech. PFX navíc nabízí jako jednu ze svých služeb i pomoc se zpracováním žádostí těm filmařům, kteří se chtějí o pobídky ucházet.

Zábavní průmysl padl po pandemii do útlumu

Společnost PFX přistupuje k expanzi odvážně v době, kdy je jinak filmový obor jako celek spíš v útlumu. Přišlo totiž vystřízlivění po euforii v době pandemie. Kolem roku 2021 byl obor na vrcholu, protože miliardy lidí napříč planetou seděly zavřené doma a houfně si předplácely televize a streamovací služby coby jednu z mála dostupných forem zábavy. Poté, co covid odezněl, ovšem zájem poklesl.

Další ránu odvětví přinesly stávky hollywoodských scenáristů a herců. Filmaři se teď stejně jako některé další obory bojí nevyzpytatelného faktoru v podobě nástupu umělé inteligence, která dokáže poměrně snadno vytvářet kvalitní animace a videa nebo třeba i digitální dvojníky populárních herců.

„Filmový průmysl je riskantní byznys. V poslední době padlo mnoho velkých hráčů, ke kterým jsme vzhlíželi,“ říká Tomáš Srovnal. Uvolněné místo na trhu lze ale podle něj zároveň vnímat i jako příležitost. „My se snažíme riziko diverzifikovat. Například jsme nikdy neodmítali a ani teď neodmítáme tuzemské seriály. Je potřeba říct, že marže v našem oboru jsou o dost menší, než v jiném podnikání. Když máte dlouhodobě marži jen zhruba 10 procent, nedokážete si vytvořit přílišnou rezervu. Někdy je naráz spousta práce, pak ale zase nějaký čas nic. Ovšem zaměstnanci musejí dostávat plat každý měsíc,“ podotýká producent.

Úspěch mají Češi i ve tvorbě videoher. Světový hit Kingdom Come: Deliverance 2 nakopl zároveň zájem turistů

V Pasti dostalo rekordní počet triků

Momentálně si ale PFX užívá své úspěšné období. Nedávno si firma nadělila osobní rekord, když pro letošní filmovou novinku nazvanou V pasti s Antony Hopkinsem v hlavní roli vyrobila víc než 750 vizuálních efektů během 3,5 měsíců a pracovali na ní PFX týmy z Prahy, Bratislavy a Varšavy.

Na evropské půdě společnost sjednocuje postupy a nástroje, aby její pobočky ve všech šesti zemích hladce spolupracovaly. A kontakty s americkými producenty odjíždí osobně rozvíjet jeden ze zakladatelů firmy Lukáš Keclík, který se do USA na rok stěhuje.

Příběh firmy PFX tak sám trochu připomíná filmovou zápletku o splněném americkém snu. Kdysi malé pražské studio dosáhlo až k největším produkcím v Hollywoodu. A tahle story přitom ještě zdaleka nekončí.

Tomáš Stingl