Naopak pravidelně si přivydělává osmnáct procent pracujících a podobně velká je skupina lidí s nárazovými vedlejšími příjmy. Dalších téměř 30 procent dotázaných sice zatím „vedlejšák“ nemá, ale hledá možnost, jak si přivydělat.

„Pro nás to není velké překvapení, v personální agentuře se často setkáváme se zájemci o práci, kteří hledají přivýdělek,“ říká ředitel společnosti Předvýběr.CZ František Boudný.

Každý pátý přivýdělek je z nutnosti

Z těch, kteří mají druhou práci nebo o ní uvažují, je přivýdělek doslova nutností pro 17 procent lidí. Ti uvádějí, že z hlavního příjmu nepokryjí všechny základní životní náklady.

Pro pětačtyřicet procent zaměstnanců je přivýdělek možností, jak si dopřát věci navíc. Patří sem dovolená, koníčky nebo investice. Pro jednadvacet procent dotázaných jde o zadní vrátka pro případ ztráty zaměstnání a pro zbylých sedmnáct procent je druhá práce příležitostí pro seberealizaci.

Evropská směrnice o mzdách může pomoci, klíčové je však nepřidávat další regulaci

Podle průzkumu ví o tom, že si jejich zaměstnanci přivydělávají, 63 procent zaměstnavatelů. Většině to nevadí, ale zhruba deseti procentům se to nelíbí, míní respondenti. „Je pochopitelné, že zaměstnavatelé mají strach, že se lidé naplno nevěnují své práci,“ vysvětluje František Boudný. Skoro sedm procent zaměstnanců druhou práci před svým šéfem raději tají.

Čtvrtina lidí se přitom často věnuje vedlejšáku ve své hlavní práci, když „mají hotovo“. Práci pro různé zaměstnavatele od sebe důsledně odděluje třicet procent lidí. Šest z deseti lidí věnuje vedlejšáku méně než pět hodin týdně, zatímco téměř třicet procent zaměstnanců až deset hodin.

Data pro reprezentativní průzkum v březnu 2026 sesbírala agentura Talk Online Panel na vzorku 500 zaměstnanců ve věku 18 až 59 let.

Redakčně upravená tisková zpráva Předvýběr.cz