Státní pojišťovna EGAP zastavila pojišťování vývozu do Ruska a Běloruska

Cílem dynamicky stupňujících se sankcí je co nejvíce zasáhnout a omezit financování ozbrojené agrese Ruska na území Ukrajiny.  

Zároveň současná bezpečnostní situace nedovoluje pojišťovat vývoz na Ukrajinu. EGAP obnoví pojišťování na Ukrajinu, jakmile to bude možné. Pojišťovna zůstává v kontaktu s exportéry a o změnách je bude informovat.   

Pojišťovna EGAP je kapitálově vybavena a připravena krýt případné škody u ní pojištěných obchodních případů českých exportérů realizovaných v Rusku, Bělorusku i na Ukrajině. Stejně jako je tomu v případě pojištěného vývozu do ostatních zemí. 

Angažovanost EGAP v Rusku a na Ukrajině 

Angažovanost EGAP v Rusku klesá již osmým rokem. Angažovanost tvoří několik starších odběratelských úvěrů, a pak množství menších obchodních případů většinou se splatností do 2 dvou let. Ve srovnání s rokem 2017 je míra angažovanost EGAP v Rusku pouze čtvrtinová. Aktuálně je to zhruba 11 miliard korun, což je zhruba 12 procent z celkové angažovanosti. 

Úvěry českých firem exportujících na Ukrajinu pojištěné EGAPem jsou v naprosté většině krátkodobé se splatností do dvou let. Jedná se o menší projekty, kdy pouze jeden z nich přesahuje částku 100 milionů korun. Zájem o toto teritorium rostl od roku 2017, ovšem loni začal opadat. Celkově je míra angažovanosti EGAP na Ukrajině nízká, zhruba 700 milionů korun, což je méně než 1 procento. 

Rozšíření sankčního režimu vůči Rusku

Celkový objem českého exportu podpořeného EGAP aktuálně přesahuje částku 1 bilion korun. Za 30 let fungování EGAP tak podpořil vývoz českých exportérů do 130 zemí světa, od Austrálie až po Zambii. Mezi historicky největší obchodní případy patří například modernizace železniční tratě v Ázerbájdžánu. Od roku 2011 tam české firmy s pojištěním EGAP zmodernizovaly přes 900 kilometrů železnice za 750 milionů eur. Dále jsou to vodní elektrárny společnosti Energo-Pro v Gruzii, Bulharsku a Turecku. Loni dokončený projekt Turecké elektrárny Alpaslan 2 v hodnotě 600 milionu dolarů přitom představuje největší českou investici v Turecku od roku 1989 a zároveň největší českou porevoluční investici do vodní energie.