English version
Když Jan Chvátal s manželkou uvažovali o stavbě rodinného domu, přemýšleli původně o dřevostavbě. Pak se ale zašli podívat ke známým,kteří měli postavený dům se slaměnou izolací. „A jeho charakter – tedy především ručně dělané vápenné a hliněné omítky s oblými rohy nás nadchnul,“ vzpomíná Jan Chvátal.
Od známých získali kontakt na architekta a s ním začali řešit vzhled a uspořádání domu. „To nám trvalo skoro třičtvrtě roku. Problémem vlastně ani nebyla slaměná konstrukce, jen jsme si potřebovali ujasnit naše potřeby. Což se nakonec ukázalo jako velmi prozíravé – po čtyřech letech bydlení bychom na domě neměnili vůbec nic,“ popisuje Jan Chvátal. Plánovací fáze skončila za rok a půl vydáním stavebního povolení. „A hned druhý den jsem skončil v práci a začal svépomocí stavět. Což trvalo 2,5 roku každodenní intenzivní práce,“ doplňuje majitel domu ze slámy.
Stropy bez podpor
I když se v Česku domy ze slámy již několik let staví, stále rozhodně nejsou běžnou záležitostí. „Slaměný dům v Dobřejovicích byl navrhován po zhruba sedmi letech zkušeností s tímto způsobem výstavby. Kromě použití velkoformátových slaměných balíků osazovaných na stavbu jeřábem se nejednalo o žádnou novinku,“ porovnává architekt projektu Jan Márton.
Přesto je dům v určitém ohledu unikátní. „Plánovali jsme využít slaměné balíky jako nosný prvek. Všechny stropy jsou proto projektované bez vnitřních podpor, s osazením na slaměné balíky a jižní celoprosklenou stěnu z dřevěných sloupků. Jižní stěna byla během hrubé stavby podepřena výškově stavitelnými stojkami, aby si mohla „sedat“ společně s balíky. Po domluvě se statikem jsme nakonec stropy stabilizovali po celém obvodu,“ popisuje Jan Márton.
Dovést plány od projektu po bydlení nebylo snadné. „Nutno přiznat, že jsme stavbu plánovali a začínali sice s velkým nadšením, ale s malými zkušenostmi. Nakonec se ukázalo, že postavit dům, obzvláště svépomocí, není vůbec legrace. Byly chvíle, kdy se stavba výrazně komplikovala a bylo třeba náročně hledat řešení. Ale nakonec vše dopadlo dobře a s výsledkem jsme moc spokojeni,“ zmiňuje Jan Chvátal.
Pozor na vodu
Během stavby i provozu má slaměný dům oproti jiným druhům objektů jedno výrazné specifikum. „Velká pozornost se musí jak během vlastní stavby, tak během jejího provozu věnovat tomu, aby se do slaměných stěn nedostala voda. Sláma totiž při dlouhodobém masivním zamokření hnije. Nám se to v průběhu stavby nepodařilo zcela ohlídat a zažívali jsme s tím docela infarktové situace. Po dokončení je vzhledem ke kvalitnímu návrhu a hydroizolaci dům zcela bez problému. Stejně tak je třeba myslet na to, aby slaměné balíky byly v konstrukci ze všech stran chráněny omítkou, nebo jinou bariérou. Pak jsou dostatečně odolné ohni,“ podotýká Jan Chvátal.
Se svojí volbou jsou manželé i po letech používání spokojeni. „My jsme se pro slaměný dům rozhodli asi primárně díky pocitu, že to je přesně to co chceme. A to jak proto, že sláma je v podstatě odpadní materiál ze zemědělství, ale i proto, že při dodržování určitých zásad je jí možné bez problémů využít v moderním domě,“ konstatuje Jan Chvátal a navazuje: „“V domě se nám žije opravdu dobře. Jeho hlavní výhodou jsou přírodní materiály v interiéru a propojení se zahradou díky velkým oknům.“
O tom, že je dům postavený z netradičního materiálu, přitom na první pohled nic nesvědčí. „Ona ta sláma až na jedno prosklené okénko do stěny není vůbec vidět, takže to na domě vlastně na první pohled není ani moc poznat. Výhodou jsou i opravdu malé náklady na vytápění a na energie obecně,“ pochvaluje si Jan Chvátal.
Elektřiny mají přebytek
Právě hospodaření s energií a vodou patří k velkým výhodám objektu. „Díky natočení prosklené části domu k jihu, dobré izolaci oken i obvodových konstrukcí a střešní fotovoltaické elektrárně za rok dodáme do elektrické sítě více energie, než z ní odebereme. Třetinu spotřeby vody v domě navíc tvoří dešťová voda, shromažďovaná ze všech střech v podzemním zásobníku. Tu používáme na splachování WC a samozřejmě také na zálivku zahrady,“ vypočítává Jan Chvátal.
Na soběstačné budovy přitom někdy reagují odmítavě úřady. „Legislativa stanovuje povinnost připojení stavby na elektrickou síť a kanalizaci, pokud to není ekonomicky odůvodnitelné jinak. Územní plány toto reflektují a nenabízí mnoho pozemků pro čistě soběstačná řešení. S odmítáním úřadů jsme se nikdy nesetkali, protože domy vždy napojujeme přes čtyřkvadrantní elektroměr k síti. Do budoucna předpokládáme změnu legislativy směrem k efektivnějšímu využití menších zdrojů. Tato vláda v tom však zaspala stejně jako vlády předchozí,“ upozorňuje Jan Márton na současnou situaci a její možný posun.
Životnost na staletí
Další výhodou domu je, pro někoho možná překvapivě, trvanlivost základního materiálu. „Životnost slámy v suchém stavu, tak jak to ale vyžaduje každá izolace, je minimálně staletí, stačí navštívit skanzeny. Zato životnost polymerických izolací se počítá na pouhé desítky let. Pokud vznikl někdy na slaměné stavbě požár, pak to bylo během výstavby z volné slámy. Vím také o jednom požáru, kde nebyly dodrženy normy při osazení komínového tělesa. Slisované slaměné balíky nehoří, stejně jako nehoří třeba kniha,“ říká architekt.
Přesto se zatím nezdá, že by slaměné domy mohly v Česku začít růst jako houby po dešti. „Je to velmi nepravděpodobné, protože to vyžaduje velkou angažovanost stavebníka. Sláma se navíc stává v posledních letech nedostatkovým a tedy dražším artiklem. Existuje ale řada jiných stavebních materiálů s příznivou environmentální stopou, ze kterých umí stavět běžné firmy,“ popisuje Jan Márton.
Podobný pohled mají i majitelé netradičního domu. „Ve chvíli, kdy by byly standardizované výrobky, jako například slaměné balíky, a výrobní postup, tak by to možné bylo. V současné době je to spíš záležitost pro nadšence. I když slaměných domů postupně přibývá a existují i firmy či jednotlivci, kteří vám jej postaví i na klíč,“ uzavírá Jan Chvátal.
Díky svému environmentálnímu přínosu se slaměný dům z Dobřejovic umístil mezi finalisty soutěže Adapterra Award, kterou vyhlašuje Nadace Partnerství.
Dalibor Dostál
