Rowingo: Vyhrát Startup Go Grill bylo velké zadostiučinění

Matouš Kostomlatský, Jan Psota a David Kučera, aktivní veslaři, kteří museli přesvědčovat své rodiče, že místo učení se do školy chtějí o víkendu pracovat na svém projektu – veslařském trenažeru. Mají totiž vlastní zkušenosti z veslování, a tak rychle našli prostor, jak aktuální trenažery a tréninky na nich posunout o několik řádů výše. ICUK vyzpovídal Matouše Kostomlatského, jednoho ze zakladatelů startupu Rowingo.

Matouši, ještě jednou gratulujeme k výhře v soutěži Startup Go Grill 2022. Na začátek nám povězte, jak jste se dostal k budování startupu s veslařským simulátorem?

Za celý tým díky. Všechno to začalo nespokojeností, kterou jsem zažíval při veslařském tréninku na klasických strojích. Ona totiž dnešním veslařským strojům chybí i v 21. století vesla. A bez vesel se ztrácí důležitá technika veslařského pohybu, která se po zimní přípravě (na strojích) musí znovu učit.

Hledal jsem lepší veslařské simulátory, bohužel ty, které dodnes prodávají, jsou stejně drahé jako závodní lodě, tedy 150 až 250 tisíc korun. Napsal jsem nápady na papír, dali jsme hlavy dohromady s mým veslařským kolegou Honzou a společně jsme načrtli základy Rowingo. Samozřejmě jsme začali průzkumem mezi potencionálními zákazníky. S nadšením jsme si ověřili, že problém s absencí vesel nemáme jen my. Oslovili jsme kamaráda Davida, který tou dobou studoval na strojní průmyslovce v Ústí, a dali jsme se do práce.

Takže nikoho před vámi nenapadlo vyřešit tento problém tím, že by do trenažeru přidal vesla?

Není to jediný problém, ale zásadní rozhodně je. Náš simulátor tedy má vesla, a tím si může veslař dovolit rozvíjet celý pohyb i rukama jako na lodi. Ovšem snažíme se vyřešit více problémů dnešních strojů. Veslování je totiž složitý, ale za to úžasný pohyb, při kterém se zapojuje celé tělo. Proto bychom chtěli, aby náš stroj v budoucnu učil sportovce, kteří nikdy neveslovali, tento skvělý pohyb prostřednictvím interaktivní aplikace pro hlídání správné techniky pohybu a připravených tréninkových plánů.

Z počátku se bude každý stroj propojovat s aplikací v telefonu jezdce a zaznamenávat jízdní data, která se budou moci sdílet s trenéry. Věřím, že za deset let nás určitě čeká i napojení na virtuální realitu, budete se tedy moci projet na jakémkoliv jezeře na světě a přitom se potit v posilovně.

Hlavním tahákem oproti naší konkurenci bude cena našeho simulátor, ten totiž plánujeme prodávat za 50 tisíc korun, což je dnes horní hranice u dosud uvedených dnešních veslařských trenažérů.

S vaším projektem se řadíte mezi hardwarové startupy. Což je vlastně netypické, neboť většina startupů je softwarových. Vnímáte to např. při komunikaci s investory jako pozitivum nebo negativum?

Neřekl bych, že je většina startupů softwarových, spíše se o hardwarových startupech tolik nemluví, což mě trochu mrzí. Zároveň si myslím, že tvořit softwarový startup je jednodušší díky nižší náročností například na pracovní prostory. Naším největším problémem je nutnost práce v kovoobráběcí dílně při vytváření prototypů. Naopak, když navrhujeme aplikaci, děláme to z pohodlí kavárny. Musíme také řešit výrobní faktory. To je něco, co investory zatím zajímalo nejvíce vedle poptávky, zda ji dokážeme naplnit.

Prošel jste naším podnikatelským inkubátorem, který pomáhá začínajícím podnikatelům. Jak jste se o něm dozvěděl a co vás přimělo poslat přihlášku?

Dozvěděl jsem se o něm díky webovkám ICUKu, hledal jsem další možnosti, jak projekt rozvíjet. To, co mě přimělo poslat přihlášku, byla první schůzka s Janem Wedlichem. Dostal mě jeho přátelský přístup a nadšení pro věc.

Jak hodnotíte celý program takto zpětně po jeho absolvování?

Podnikatelský inkubátor nám byl velkou pomocí. Měli jsme sice prototyp už na jeho začátku, ale díky inkubátoru jsme teď schopni se postavit před investory s jasnou vizí a čísly. Chybělo nám pár měkkých dovedností, jako způsob, jak ukázat kam se až můžeme dostat v prodejích. A nejen to. Teď umíme i říct, co nás to bude po cestě stát. Bez inkubátoru by to šlo daleko pomaleji. Velkou výhodou byl také networking. Když jsme potřebovali odborníka nebo firmu se specializací na konzultaci, tak jsme vždy od Honzy dostali nějaký kontakt. Teď je inkubátor pro softwarové projekty jak dělaný, my jako hardware startup bychom ocenily i nějakou tu dílnu a materiál, ale nikdy nemůžeme mít všechno. Třeba je to prostor pro rozvoj.

To nám také chybí, na druhou stranu vám ICUK domluvil spolupráci s Fakultou strojního inženýrství UJEP, v jejichž laboratořích a dílnách můžete využít jejich vybavení a pracovat na výrobě vašeho prototypu. Je to tak?

To je pravda a je to něco, co nás posune zase o velký kus dopředu. Doufám, že v budoucnu se podobná příležitost naskytne i dalším hardware projektům. Za toto velké díky vám a FSI.

Podělíte se s námi o nějaký “AHA“ moment z workshopů, který vám změnil pohled na nějakou věc?

Moc rád. Já jsem typickým uživatelem takzvaného Muskova času. Tento pojem dali zaměstnanci Elona Muska jeho časovým předpokladům, prý ku normálnímu času je to tak 4krát až 8krát více. Tedy na začátku Rowingo jsem si myslel, že budeme mít hotovo do roka, teď už pracujeme třetím rokem a nekončíme. Během inkubátoru jsem přišel na to, že tuto taktiku odhadu implementuji i na peníze. Když přišlo na určení výše potřebné investice, myslel jsem si, že nám bude stačit milion dva. Po spočítání všech investičních a fixních nákladů, rezervy a tak dále, jich nakonec potřebujeme víc než pět. Aha!

Obstál jste v soutěži Startup Go Grill před porotou složenou z investorů, ale také před širokou veřejností, a ještě v konkurenci dalších projektů, které prezentovaly s vámi. Co to pro vás znamená?

Na začátku jsme museli smlouvat s rodiči o tom, že o víkendu pracujeme na startupu místo toho, abychom se učili. Teď po třech letech tvrdé práce jsme konečně dostali zadostiučinění. Projektu nevěříme jen my, ale i rodiče a porota investorů. Jsme moc rádi za toto ocenění v soutěži Startup Go Grill. Doufáme, že nám to pomůže v další komunikaci s investory.

Kam se budou uchylovat vaše další kroky?

Pro Rowingo především musíme najít investora. Máme ohlasy i z Velké Británie, že náš stroj je potřeba. Během léta budeme mít podanou patentovou přihlášku, poté budeme moci začít odhalovat světu fotografie našeho stroje a sbírat ohlasy i za oceánem. Zároveň připravujeme druhý prototyp, se kterým začneme objíždět veslařské závody a budeme lidem dávat možnost si stroj vyzkoušet.

Zdroj: Inovační centrum Ústeckého kraje