Spory o budoucí směřování českého školství



Český vzdělávací systém výrazně zaostává za nevyspělejšími zeměmi. Netvrdí to pouze tuzemští odborníci, ale ukazuje to také každoroční zpráva Education at a Glance, kterou vydává OECD. Podle ní patří Česká republika mezi země, které investují do svého vzdělávacího systému vůbec nejméně, ať už jde o investice v přepočtu na hlavu žáka, nebo podíl investovaného HDP.

Zatímco ČR vydává na vzdělávání 3,8 procenta HDP, průměr OECD je procent procent a třiadvaceti zemí EU zahrnutých do přehledu pak 4,6 procenta.

Rovněž učitelé v Česku mají ve srovnání s dalšími zeměmi vůbec nejnižší platy. I přesto, že vláda letos pedagogům přidala, bude země ztrátu v této oblasti ještě dlouho dohánět. Další okruh, na který zpráva upozorňuje, se týká velkého vlivu rodinného prostředí na dosažené vzdělání u dětí. To, zda se pustí do studia vysoké školy, totiž v tuzemsku velmi silně souvisí s tím, zda dosáhli vysokoškolského vzdělání i jejich rodiče.

Samé staré problémy

„Situace je o to horší, že Education at a Glance 2018 nepřináší žádné nové informace. Nebezpečné podfinancování vzdělávacího systému, podhodnocení učitelů, nízká atraktivita učitelského povolání či omezená sociální mobilita a reprodukce vzdělávání podle statusu rodiny jsou důvěrně a dlouhodobě známé skutečnosti. Vláda, je-li skutečně odpovědná, nemůže nadále ignorovat, že ČR je prizmatem vzdělávání vnímána jako jedna z nejzaostalejších zemí v rámci OECD,“ říká Bohumil Kartous, analytik vzdělávací společnosti EDUin.

„Nebezpečné podfinancování vzdělávacího systému, podhodnocení učitelů,
nízká atraktivita učitelského povolání či omezená sociální mobilita a reprodukce vzdělávání
podle statusu rodiny jsou důvěrně a dlouhodobě známé skutečnosti,“ Bohumil Kartous, EDUin.

Na tom, že české školství je ve špatném stavu, se shodnou prakticky všichni. Ale pohledy na to, kudy vést cestu k nápravě, se různí. Firmy a podnikatelé se snaží především posílit počty technicky vzdělaných, ale i řemeslně zručných pracovníků.

Podporují proto rozšíření praktické výuky v moderním provedení na základních školách. Příkladem je iniciativa podniků z Lanškrounska, kde firmy nečekaly na státní programy a samy se rozhodly podporovat technické vzdělávání již od základních škol, a zajišťovat si tak přísun kvalitních technicky vzdělaných zaměstnanců. A to v úzké spolupráci s vedením města Lanškroun.

Firmy vstupují do škol

Firmy dodaly do všech základních a středních škol v Lanškrouně mikropočítače, školy vybavily 3D tiskárnami a společně připravují podporu moderně pojaté praktické výuky s novými technologiemi. Dalším krokem bude spolupráce s místními mateřskými školami. Ze společných zdrojů pořádají tematické soutěže pro základní školy, technické festivaly a snaží se přirozenou formou zaujmout děti k praktické činnosti.

„Individuálně podporujeme školy a různé vzdělávací akce už několik let. Z činnosti společenství firem těží opravdu všichni a ostatní regiony nám mohou závidět. Příkladem je soutěž Microtela, kde více než stovka dětí základních škol soutěží jak v jednoduchých řemeslných činnostech, tak v dovednostech spojených technologiemi 4.0. Nečekaně vysoká účast dětí v nultém ročníku soutěže nás utvrzuje v tom, že podporujeme technické vzdělávání správným způsobem: přibližujeme dětem svět vědy a techniky zábavnou a hravou formou a především v nich vzbuzujeme přirozený zájem o techniku a vzdělání,“ říká Jana Slováková z rodinné výrobní firmy Komfi.

Duální vzdělávání, které je založené na spolupráci firem se školami, je dlouhodobě tématem všech tuzemských vlád. V praxi se však žádné vládě nepodařilo školy, radnice, firmy a podnikatelské organizace propojit.

Nadějná byla podle podnikatelů aktivita Národního ústavu pro vzdělávání Pospolu podpořená evropskými fondy. Výsledkem projektu byl první ucelený návod, jak ke spolupráci přistoupit, vycházející z aktivity, kterou v praxi ověřila síť 38 škol a 115 aktivních zaměstnavatelů, firem i dalších subjektů. Projekt byl ale ukončen v roce 2015 a od té doby je podle expertů jakákoliv systémová podpora spolupráce škol a praxe minimální.

Například v Německu, kde má duální vzdělávání více jnež stoletou historii, je ročně vzděláváno více než 1,5 milionu žáků, přičemž třetina z nich uzavírá s podnikem smlouvu o vzdělávání. Duální vzdělávání probíhá jak v oblasti průmyslu, tak zemědělství, řemesle, obchodu nebo službách, celkem v 350 oborech zabezpečujících 20 tisíc profesních činností. Po ukončení vzdělání přitom nevzniká povinnost pro studenta začít u firmy pracovat, ani pro podnik povinnost žáka zaměstnat, vše je na dobrovolné bázi.

Spor o dílny

„O podpoře profesí pouze mluvíme, občas se i něco podaří, ale nedokážeme na vládní úrovni problematiku systémově uchopit. Neexistuje zde propracovaná strategie provazující zapojení podniků, samospráv a základních, středních a vysokých škol. Vše děláme nahodile, podle toho, kde, co a kdo vylobbuje nebo kde je aktuálně největší problém. Tím ale systém nevytvoříme,“ říká Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky (AMSP ČR).

„Pokud nezačneme budovat ucelenou vzdělávací infrastrukturu podporující technické obory, profese a řemesla, budeme mít velký problém. To, že aktivitu přebírají víceméně na samizdatové úrovni firmy, je na jednu stranu dobrá zpráva, ale současně velmi špatná vizitka našeho státu,“ dodává Karel Havlíček.

Z výzkumu, který připravila agentura Ipsos, vyplynulo, že znovuzavedení praktické výuky jakožto povinného předmětu podporuje 93 procent veřejnosti a devět lidí z deseti je přesvědčeno, že se díky dobře pojaté praktické výuce zvýší zájem o technické obory.

„Pokud nezačneme budovat ucelenou vzdělávací infrastrukturu podporující technické obory,
profese a řemesla, budeme mít velký problém,“ Karel Havlíček, AMSP.

Přesto někteří odborníci na vzdělávání soudí, že nejde o správný směr. Podle nich je třeba u dětí na školách podporovat především kritické myšlení a flexibilitu. „Pětačtyřicet procent profesí, které v současnosti existují, jsou do budoucna ohroženy zánikem nebo minimálně silnou modifikací,“ upozorňuje Bohumil Kartous.

Na trhu přitom v současnosti chybí na 300 tisíc řemeslníků. Podle odborníků na se však poptávka může za pět či deset let výrazně změnit a v době, kdy budou vycházet ze škol současní absolventi „dílen“ na základních školách, může být situace diametrálně odlišná. Velké zastoupení manuálně pracujících absolventů by navíc podle expertů udržovalo Česko jako „montovnu“ s nízkými platy.

Diskuse o budoucí podobě českého školství tak spíše než sledování společného cíle připomíná tahanici o kormidlo určující směr, kam má vlastně vyplout.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál.