Manželé Radek a Zuzana Fryzelkovi v roce 2014 přemístili historickou dřevěnou sušárnu na ovoce do Vlachovic na severu Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. O dva roky později založili na 1,5 hektarech ekologicky certifikovanou farmu na bylinky. Podhorská půda byla ale v té době zdegradovaná a zanedbaná. Fryzelkovi tak postupně objevovali a ověřovali mnoho postupů, jak zemi a krajině navrátit její původní sílu a úrodnost. Podle Radka Fryzelky není Květomluva jen o vytváření zisku, ale také o pomoci ostatním a spolupráci s dalšími poctivými ekozemědělci.

Jak jste se k založení bylinkové farmy dostali?

V roce 2010 jsme s kamarády založili spolek Dokopy, kde se ve volném čase věnujeme ochraně a rozvoji přírody i valašských tradic, pořádání různých kulturních akcí, vzdělávání, historii a muzejním činnostem, krajině, a podobně.

Květomluva je ale hlavně rodinná firma…

Vždy nás to s manželkou Zuzanou táhlo k takovému způsobu a smyslu života, práci a přírodě. Takový rozhodující rok byl 2014, když jsme byli s manželkou na jihu Norska, kde jsme si našli práci na zeleninové a bylinné farmě. Do té doby jsem úspěšně pracoval jako designér a konstruktér nábytku v jedné nábytkářské firmě, ale chtěl jsem změnu, živit se opět řemeslem anebo farmařením. Manželka, v té době přítelkyně, byla těsně po škole. Do Norska jsme jeli právě kvůli tomu, abychom si utřídili myšlenky a rozhodli se, jakým směrem bychom se chtěli v životě dále ubírat. Vzpomínáme na to období v Norsku velmi rádi.  V roce 2015 jsme vysadili první bylinné pole a zaměřili se zpočátku na pěstování jedlých květů, jedlých plevelů bylin a netradiční zeleniny. 

Prvním záhonkům s bylinkami ale ještě v roce 2014 předcházelo přesunutí unikátní dřevěné sušárny…

Ano, v té době jsme se rovněž rozhodli zachránit jednu historickou technickou památku před zánikem – starou sušírnu ovoce. Stará sušírna byla v sousedství, byla v dezolátním stavu a hrozil jí brzký zánik. Proto jsme se s majitelem dohodli, že ji zkusíme přemístit na náš pozemek a zachránit. Pustili jsme se do toho, než jsme poprvé odjeli do Norka a pak po prvním návratu. Sušírny a lidové stavby celkově byly můj velký koníček, lze z nich obrovsky poznat spoustu informací o dané kultuře, historii a umu dané oblasti. V naší oblasti bylo nejvíce sušíren z celé Evropy. Jen v naší obci jich bylo na začátku 20. století dvacet pět, v dnešní době jich zbylo osm. Přemístění stavby jsme brali jako velké dobrodružství, hodně jsme se u toho naučili a bavilo nás to. Snažili jsme se přemýšlet, jako by to stavěli lidé před sto lety. Udělat to jednoduše, levně, z dostupného blízkého materiálu, aby to bylo funkční a něco to vydrželo.  Ano, dneska bych si s některými věcmi mnohem více pohrál a udělal je jinak, ale v té době nám šlo jen o záchranu a netušili jsme, že bude později tak moc využívaná a tak moc navštěvovaná. 

Sušárna se propsala na fungování firmy výrazným způsobem…

Protože sušírna byla zasvěcená Svatému Františkovi, pojmenovali jsme podle ní první roky i naši malou farmu. Změnu názvu farmy na Květomluva jsme udělali až v roce 2019. Více o nás a našem působení vypovídala a chtěli jsme naší činností a prací i něco lidem hlubšího sdělovat…    

Mohli jste při zakládání farmy využít nějaké předchozí zkušenosti s podnikáním?

Pocházím z řemeslnické rodiny bednářů, kde můj praděda, děda, taťka i někteří strýcové se věnovali a věnují takřka již zaniklému bednářskému řemeslu. Dnes v bednářství pokračují moji bráchové.  Od malička jsem vedle tohoto řemesla vyrůstal a seznamoval se se spoustou zajímavými lidmi, řemeslníky a v srdci valachy.  I já jsem se automaticky vyučil řemeslu bednářskému nebližšímu – na truhláře. Aniž bych často chtěl, tak jsme s bratry museli trávit spoustu času v bednářské dílně a pomáhat. Když jsem byl na střední, taťka mi dal za úkol vytvořit internetové stránky, ceníky, katalogy a odpovídat zákazníkům. Byla to pro mě velká škola. Následně jsem, po přemluvení kamarády, pokračoval na inženýrském oboru na Mendelově univerzitě v Brně na oboru Design a tvorba nábytku. 

Pečení ji odvedlo od původní profese. Cesta k dokonalým makronkám byla klikatá

Jak se vám v tomto oboru dařilo?

Přestože moje práce byly úspěšné a získaly i nějaké ocenění, táhlo mě to do přírody a k nám na Valašsko. Naše rodina byla vždy částečně i zemědělská, vždy jsme měli záhumenky a různá užitková zvířata, tak, jak to bylo dříve v každé druhé vesnické valašské domácnosti zvykem. I proto jsem si v prvním ročníku na VŠ pořídil 5 ovcí, postavil malý salaš a staral se o ně. Na kolejích a v Brně jsem proto trávil co nejméně času a jak to šlo, byl jsem a pracoval na různých místech doma. Byl jsem proto na škole vždy tak trochu za exota, ale profesoři měli moje nápady a myšlenky většinou rádi.

Kam vedly vaše kroky po absolvování univerzity?

Po vysoké škole jsem byl aktivní v rámci jednoho velkého projektu – Mapování lidové architektury pro VUT Brno. Vytvořil jsem pak projekt, který měl řešit neutěšenou novodobou výstavbu na vesnicích a osvětu pro lidi a studenty architektury. Nenašel jsem ale v té době silné partnery, a to ani mezi politiky.  Následně jsem začal pracovat pro nábytkářskou firmu EDEL, kde jsem dělal designéra a konstruktéra. Přitom jsem s kamarády v roce 2010 založil zmíněný spolek Dokopy, kde jsem byl jednatelem, a pustili jsme se do obrovského množství ekologických, osvětových a kulturních aktivit. 

A odtamtud už jste zamířil oklikou přes Norsko k bylinkám?

Po třech letech ve firmě EDEL jsem se rozhodl odejít a věnovat se něčemu, co mě odjakživa dávalo větší smysl, a to designu na vyšší úrovni – krajinářství a zemědělství.  Odjeli jsme v té době s  přítelkyní na nějaký čas do Norska, kde jsme si chtěli utřídit myšlenky a i něco vydělat. Zuzana vystudovala ekologii a vždy bylo její snem dělat něco takového, co děláme nyní. Po návratu domů jsme již věděli, že se zkusíme věnovat zemědělství, a to konkrétně pěstování bylin, plevelů  a jedlých květů. V té době mě v naší obci přesvědčili, abych šel dělat místostarostu. Práce mě velmi bavila a chtěl jsem toho za ty čtyři roky stihnout co nejvíce. Protože jsem byl v té době silně aktivní ve všech možných směrech a to i v naší farmě, cítil jsem se po čtyřech letech hodně vyčerpaný a potřeboval jsem trochu zvolnit. Do zastupitelstva obce  Vlachovice jsem již nekandidoval a zaměřil se v té době především na naši farmu.

Co vás na bylinkách a jejich pěstování nejvíce přitahovalo?  

Základních cílů a myšlenek bylo několik. Dělat něco co by dokázalo naši rodinu uživit, co by nás bavilo a mělo hlubší význam. A také ukázat lidem cestu, že přestože jsme zpočátku neměli žádné finance, tak pokud člověk chce, tak může s pomocí Boží, vybudovat  bio zemědělský podnik, a to i na Valašsku, na původně oficiálně neplodné půdě. Prostě smysluplná práce, která Vás uživí, aniž byste museli opouštět rodnou obec a stěhovat se za prací do města, tak jak to spousta mladých dělá. 

Důležitá je pro nás ekologie ve všech aspektech, ale ne ekologie marketingová, ale skutečná a pravdivá. Být maximálně pravdivý je pro nás zásadní věcí.

Čím se váš přístup liší od běžných farmářů?

Od začátku jsme se snažili dělat věci jinak než ostatní a být originální. Základem naší práce bylo učit se naslouchat přírodě a díky tomu zkvalitňovat půdu na které hospodaříme, zpestřovat a obohacovat krajinu, a to tak, aby to bylo přínosem pro všechny organismy, ale i lidi a nás samotné. Myslíme zásadně tak, že se inspirujeme a vycházíme z našich vlastních kořenů a následně se snažíme tyto zkušenosti přetvářet do nových nápadů a dnešní doby.

O ekologickém hospodaření se nyní mluví stále více. V čem se odlišujete? 

Důležitá je pro nás ekologie ve všech aspektech, ale ne ekologie marketingová, ale skutečná a pravdivá. Být maximálně pravdivý je pro nás zásadní věcí.

Na první pohled je vidět, že vaše podnikání není jen o vytváření zisku, ale promítá se do něj váš celkový životní postoj.

Snažíme se lidem nezištně pomáhat a ukazovat různé cesty a možnosti v jejich snech nebo problémech… Přitom nejsme dokonalí, ani nikdy nebudeme, ale snažíme se ze svých chyb vždy poučit a pracovat na sobě a celé Květomluvě. Věřili jsme, že když budeme dělat věci s nadšením, maximálně poctivě, pravdivě a jinak než ostatní, že to začne přinášet zisk a dokáže to přinášet finanční přínos, tak abychom uživili rodinu, zaměstnance a možná i pomohli v něčem ostatním. Tím co děláme a v jaké to děláme kvalitě, přestože je všelijakých bylinkových a čajových firem spoustu, nemáme v naší kategorii velkou konkurenci. 

Přesto jste se určitě po začátku podnikání museli setkat s náročnou realitou, co bylo v začátcích nejtěžší?

Nedostatek financí a dostat se do povědomí lidí.

Vrhli jste se do podnikání po hlavě nebo jste se na vstup do oboru připravovali?

Samozřejmě jsem si před začátkem naší činnosti udělal rešerši trhu. Zpočátku jsme se hodně zaměřili na výrobky do lázní, wellness hotelů a na dovoz čerstvých bylin a jedlých květů do luxusních restaurací, kde jsme viděli, že by o to byl velký zájem a nic takového zde nebylo.

Pro koho především produkty z bylin vyrábíte?

Je to různé, ale jsou to často stálí zákazníci. Převažují ženy, kterým jde o kvalitní výrobky a mají rádi něco nadstandardně dobrého anebo chtějí podpořit dobrou myšlenku a projekt. Dále to jsou často zákazníci z řady lidí s nějakým zdravotním problémem.

Anna Hones se musela rozhodnout mezi uměním a farmařením. Ale nebyla to těžká volba

Jaká je v tomto oboru konkurence?

Pokud vidíme bio farmáře, kteří se snaží dělat něco podobného jako my, tak se snažíme navzájem si pomáhat a podporovat se. Takto spolupracujeme s několika farmáři. Je to důležité, baví nás to a máme často skvělé vztahy. Pokud se jedná přímo o výrobky, spíše než konkurence nám všem škodí svým jednáním nepoctiví bylinní výrobci, poskytující nepravdivé nebo polopravdivé informace o svých výrobcích. Především informace, že se jedná o kvalitní a prověřené české byliny – což v zásadě naprosto nebývá pravda. Anebo o překrášlených účincích jejich výrobků. Takovéto výrobky pak prodávají za velmi nízkou cenu, a to je možné z toho důvodu, že se jedná o méně kvalitní byliny z Egypta, Ukrajiny, nebo i poměrně kvalitní byliny z Balkánu, ale ne z České republiky.   

Kde se zákazníci mohou s podobnými postupy potkat?

Je smutné, že existuje i u nás jedna „levandulová farma“ s výborným marketingem, která svoji levanduli vydává za naprostý zázrak, dává se jí velký mediální prostor, prodává své některé výrobky za neuvěřitelné ceny a jsem přesvědčen, že se jedná o částečné klamání společnosti a zákazníka… Takže i v takové branži mohou existovat ne úplně poctivé firmy, kde jejich hlavním cílem je co největší zisk, za každou cenu.

V roce 2022 se Květomluva začlenila mezi vůbec první výrobce hypoalergenních potravin v kvalitě vhodné pro autoimunitní protokol (AIP). Pro lidi mimo obor může tato informace působit trochu záhadně. O co přesně jde?

Hypoalergenní potraviny jsou potraviny, které mají nízký potenciál vyvolat alergickou reakci. Jsou vhodné pro všechny lidi, ale vhodné navíc i pro osoby s potravinovými alergiemi, intolerancemi nebo pro ty, kdo chtějí minimalizovat riziko alergické reakce. Jinak jsou to i potraviny v takzvané AIP kvalitě, tedy potraviny navržené a vyrobené dle zásad autoimunitního protokolu. Autoimunitní protokol (AIP) je speciální eliminační dieta navržená pro zmírnění příznaků autoimunitních onemocnění, jako je například Hashimotova tyreoiditida, revmatoidní artritida, lupus, Crohnova choroba a jiné. Cílem AIP je snížit zánět ve střevě, podpořit hojení střevní sliznice, vyvážit imunitní systém a pomoci odhalit, které potraviny konkrétnímu člověku zhoršují příznaky.

To už jsme se dostali od běžného pěstování bylin k velmi specifické zdravotnické tématice. Produkce a testování v této oblasti musí být náročné.

Tyto potraviny jsme vyvíjeli s odborníky na tuto problematiku a jsme jedni z mála na světě, kdo vyrábí potraviny, které jsou přímo vyvinuté za tímto cílem.

Prodej biopotravin velmi negativně postihla pandemie covid-19 a následná ekonomická krize, což dostalo do potíží řadu prodejců i výrobců ekologických potravin. Zasáhlo vás toto období také?

Doba covidu a zhruba rok po tom byly pro nás hodně nepříjemné. Byli jsme v době před covidem hodně zaměření na lázně, wellness hotely a kvalitní restaurace. Dělali jsme pro tyto provozy často speciální výrobky přímo na míru. Šla tam většina naší produkce. Právě v době, kdy začal covid, jsme se pustili do výstavby nové provozovny.  Měli jsme již tři zaměstnance. V tu dobu jsme přišli o většinu našich příjmů, každý měsíc jsme byli silně v mínusu a půjčka na stavbu provozovny nám tím pádem vůbec nemohla vyjít. Museli jsme část naší značky Květomluva prodat investorovi, našemu dobrému zákazníku, který sám projevil zájem. Proto vznikla Květomluva s.r.o.

Zlepšila se pak situace?

I doba těsně po covidu nebyla vůbec dobrá. Naši bývalí odběratelé neobjednávali anebo jen menší množství. Hodně času, energie a financí nás stál vývoj speciálních AIP potravin. Celkově jsme se v té době začali přeorientovávat více na přímé zákazníky. Situace vypadala tak, že jsme se ženou na jaře 2022 vážně uvažovali, jestli zavčasu neskončit, vše neprodat a nezačít nanovo. Díky manželce a jejímu povzbuzení a odhodlání, že to zvládneme, jsme se znovu nadechli, udělali několik zásadních kroků, rozešli jsme se s pracovním týmem, u kterého jsme cítili, že nejsme na stejné vlně, celkově jsme se v mnohém ozdravili a začali znovu budovat farmu a firmu. Byli jsme opět plní energie, pracovali jsme, jak se jen dalo.  Každý den se začínalo v práci v 5:30 ráno a končilo ve 21:00, kromě nedělí.

„Šílená včelařka“ byla alergická na žihadla. Tak spustila včelí farmu

Ve firmě jste tak byli znovu jen s manželkou?

Nejprve opět úplně sami, za nedlouho s prvními pomocníky a hledali jsme si pečlivě tým lidí, kterým můžeme věřit a budou něco jako rodina. O nově vyvíjené výrobky začal být velký zájem a zájem začal být i o naši farmu a její filozofii. Toto náročné období jsme, zaplať Pán Bůh, po roce přestáli. Hodně nám vzalo, ale i hodně dalo. Mohli jsme se přetvořit a posunout mnohem dále. V dnešní době opět řešíme navrácení celé značky Květomluva do rodinných rukou.  

Prošli jste si velmi těžkým obdobím. Jak se v tomto světle díváte do budoucnosti?

Protože sídlíme pro dopravu v méně přístupném místě a celkově jsme ve svahu, kde je problém dalšího rozšiřování provozovny, pustili jsme se před rokem do rekonstrukce pronajatých prostor v nedalekém Slavičíně, kam na podzim přesuneme z naší farmy výrobu hypoalergenních AIP potravin (bylinných krekrů, chlebíčků, čekankových káv apod.), přesuneme sem i náš sklad, e-shop a otevřeme zde náš druhý, ale již větší farmářský obchod, zaměřený vyloženě na biopotraviny a regionální výrobky. U nás ve Vlachovicích tak budeme mít více místa na zpracování našich vypěstovaných bylin a zůstane a rozšíří se zde výroba vyloženě bylinkových produktů. V příštím roce bychom na našich polích a pozemcích dále chtěli zkoušet nové postupy, jak půdu a krajinu ještě lépe regenerovat, protože víme, že některé věci by šlo dělat lépe. Chtěli bychom zpříjemnit i prostory a okolí naší farmy a vytvořit i nějaké zázemí pro naše návštěvníky a exkurze.

Dalibor Dostál