Pracanti v pruhovaném: Zájem firem o vězně roste

27. 8. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Odsouzení řeší akutní problém českých podniků firem s nedostatkem pracovní síly. Poptávka po nich ale výrazně převyšuje nabídku.

„Rok a půl jsem stál za ponkem v truhlárně. Zbavil jsem se dluhů na výživném a ještě mi zůstaly tisíce na účtu. Můj zaměstnavatel zase vyřešil problém s tím, že nemohl sehnat schopného truhláře. V byznysu tomu říkají win-win situace,“ usmívá se bývalý vězeň Pavel Moučka. Je přesvědčen, že právě díky práci byl na podmínku propuštěn o 18 měsíců dříve.

Zástupci firem, kteří využívají muže a ženy za mřížemi na pomocné i kvalifikované práce, jeho slova potvrzují. V době rekordní nezaměstnanosti tak řeší nedostatek lidí, odsouzení jsou pro ně levnou pracovní silou a papírování je méně než v případě běžných zaměstnanců.

Zaměstnávání odsouzených přináší firmám i další výhody. „Výroba svítidel je sezonní záležitostí, díky vězňům dokážeme být flexibilní s ohledem na měnící se poptávku po zboží v průběhu roku. V neposlední řadě šetříme náklady,“ říká Jan Kavka ze společnosti Modus.

Podniky sledují především ekonomické benefity. „Odsouzený je tou nejlevnější pracovní silou. Pracovníkovi nemusíte vyřizovat mzdovou agendu, starat se mu o zdravotní a sociální pojištění – většinu zařídí věznice. Maximální hodinová mzda pro vězně sice narostla, ale i dnes je nižší než 50 korun,“ potvrzuje majitel Parku Mirakulum Jiří Antoš.

Pramen vysychá

Před deseti lety se vězni a vězenkyně objevovali v provozech tuzemských podniků jen sporadicky, dnes je situace jiná. Jenže poptávka firem výrazně převyšuje nabídku.

„Poptávka od našich partnerů je opravdu vyšší, než můžeme uspokojit. Problémem je to, že z bezpečnostního hlediska není možné každého odsouzeného přiřadit na venkovní pracoviště. Vězni, kteří pracují na pracovištích mimo věznici, procházejí přísným výběrem, kde jsou prioritou bezpečnostní hlediska,“ připomíná tisková mluvčí Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR Petra Kučerová.

Odsouzení z věznic s ostrahou se rozhodně v průběhu výkonu trestu za brány věznice nedostanou. I u méně závažných případů je ale vedení nápravných zařízení opatrné – řeší je individuálně. Odsouzeného mnohdy pustí na volné pracoviště až po letech, kdy prokáže, že je na něj spolehnutí.

Některé firmy řeší problém jinak – dílny otevírají přímo v areálech věznic, a mají tak více potenciálních pracantů.

Těsné spojení byznysu s životem za mřížemi odstartovala před lety belgická společnost Lion Products ve Světlé nad Sázavou. Vězeňkyně tu balí a expedují cukrovinky – vše pod přísným dohledem vychovatelů. Kolem areálu je vysoký plot a všudypřítomné kamery. Dozorci přivádějí trestankyně ve vězeňských mundúrech na pracoviště uzavřeným koridorem.

Také práce v dílně společnosti Bilsing Automation funguje za ostnatým drátem v areálu jiřické věznice. V oknech jsou mříže, dělníci mají na sobě zelená vězeňská trika a tepláky.

„Pro cizí subjekty dnes pracuje 1602 odsouzených, z toho 607 mimo objekty věznic
a 995 v provozech, které mají firmy přímo ve věznicích.“ Petra Kučerová, mluvčí GŘ VS

Budou makat všichni?

Nekecáme, makáme. Se zmíněným heslem uspělo hnutí Andreje Babiše v předposledních sněmovních volbách. Exministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) následně vyhlásil, že je jeho cílem postupně zaměstnat všechny práceschopné trestance v Česku. Tehdy si opoziční politici i odborníci ťukali na čelo. Dnes už to úplně utopická představa není.

„Z 15 375 zaměstnatelných vězňů je jich do práce zařazeno již 8641, v současné době tedy máme zaměstnanost přes 56 procent. Vězeňská služba má smlouvu na zaměstnávání odsouzených zhruba se třemi stovkami subjektů, a to jak se státní správou, tak subjekty komerčními,“ přibližuje současný stav Petra Kučerová.

Zmíněných 8461 pracujících trestanců je nejvyšším číslem v samostatné české historii. Pro firmy i stát dnes pracuje zhruba pětina z nich. „Pro cizí subjekty dnes pracuje 1602 odsouzených, z toho 607 mimo objekty věznic a 995 v provozech, které mají firmy přímo ve věznicích. Ostatní jsou zaměstnáni ve vnitřním provozu a vlastní výrobě věznic a v takzvaných střediscích hospodářské činnosti,“ vypočítává Petra Kučerová.

Přeplněné věznice. Kolik to stojí?

Podle analýzy projektu Evropa v datech připadá v Česku na sto tisíc obyvatel 203 vězňů, což je po Litvě s 235 vězni druhé nejvyšší číslo v EU. ČR je také v první desítce evropských zemí podle podílu žen mezi uvězněnými (aktuálně 7,5 procenta). Náklady na jednoho vězně se podle Vězeňské služby ČR pohybují okolo 1000 korun za den. Český rozpočet tak vězni stojí asi 21 milionů korun denně.


Většina tedy stále zůstává za mřížemi. U některých nápravných zařízení, například ve Stráži pod Ralskem nebo ve vazební věznici Hradec Králové, je ale poměr opačný. „Na pracovištích u podnikatelských subjektů pracuje průměrně 91 odsouzených, ve vnitřním provozu vazební věznice je to 61 vězňů,“ říká Václav Kárník, vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu hradecké věznice

Exministrův donkichotský plán se ale pravděpodobně nenaplní. Už dnes firmy i nápravná zařízení narážejí na nepřekročitelné limity spolupráce, a to přesto, že jsou tuzemská vězení přeplněná. „Dnes už to není o tom, že můžeme poslat každé firmě mimo věznici 20 až 30 vězňů,“ prozrazuje Jiří Štegl z Vězeňské služby ČR.

Řešení? To nejlepší ze špatných

Ani podnikům nepřináší spolupráce s nápravnými zařízeními jen pozitiva. Pro mnohé jde o pouze o nejpřijatelnější z vynucených řešení kritického nedostatku pracovníků.

„Aktuálně máme kolem 15 vězňů ve společnosti a dalších 18 jich využíváme na našem interním pracovišti v areálu věznice,“ připomíná Petr Mikeska, HR manažer Bilsing Automation. „Máme smluvený stálý počet vězňů. Bohužel má věznice při dodržování sjednaného počtu svázané ruce, jelikož vězeň nemá povinnost do práce dorazit. Jejich počet tedy není garantovaný, což ztěžuje plánování. Nicméně kvůli nedostatku kvalifikovaných pracovníků musíme tuto skutečnost přijmout. Komunikace s věznicí je navíc náročná, jelikož se nejedná o standardního poskytovatele pracovní síly,“ doplňuje Petr Mikeska.

Problémy s vězni nejsou časté, riziko pro zaměstnavatele je přesto vyšší než u jiných zaměstnanců. „Nelze to zobecňovat. Jsou vězni, s kterými žádné problémy nejsou, ale jsou i problémoví. Těm dáváme v lehčích případech dvě šance, v těžších je vracíme zpět do věznice s tím, že tohoto člověka na základě konkrétní skutečnosti ve společnosti již zaměstnávat nechceme,“ prozrazuje Petr Mikeska.

Na práci odsouzené přiděluje výhradně vedení věznice, slovo majitelů firem nemá zásadní váhu. Při rozřazování se přesto ctí kvalifikace i praxe vězňů. Často to ale nestačí a firmy musejí nováčky zaškolovat.

U vězeňské služby si jako zaměstnavatel musíte získat renomé. Povedlo se to provozovateli Parku Mirakulum ve středočeských Milovicích Jiřímu Antošovi. Jeho firma bere zaměstnávání vězňů a propuštěných jako poslání, práci jim poskytovala už v době, kdy o ně nebyl velký zájem.

„Nabízíme jim druhou šanci – a to v jiřické věznici oceňují,“ říká Jiří Antoš. „S věznicí v Jiřicích spolupracujeme dlouhodobě, mám dobré vztahy s lidmi z odboru zaměstnávání vězňů a nadstandardní vztahy s ředitelem. Navíc máme pověst vzorného pracoviště, které odsouzeným dokáže pomoci. Pokud potřebujeme někoho, kdo se hodí na konkrétní práci, tak si o něj požádáme, a oni nám vyjdou vstříc.“

Ubývá recidivistů

Vězni, kteří během výkonu trestu pracují, se snadněji zařadí do společnosti, což snižuje jejich recidivu, ukazují zkušenosti ze zahraničí. V Česku podle statistik zůstává u svého zaměstnavatele po propuštění až 15 procent odsouzených.

„Naše firma si vybudovala dobrou pozici i u nymburského okresního soudu. Když se za vězně zaručím, slíbím, že ho ubytuju a zaměstnám, tak mu soudce žádost o podmínečné propuštění většinou schválí,“ doplňuje Antoš.

Podle zkušeností zástupců firem, nejsou s hříšníky, kterým dáte druhou šanci, výrazně větší problémy než s běžnými zaměstnanci. Z několika desítek lidí, které firma zaměstnala, musel majitel kvůli problémům s alkoholem a drogami propustit pouze dva. Dnes tvoří bývalí trestanci většinu kmenových zaměstnanců jednoho z jeho podniků.

Podobně je na tom i společnost Komwag, která dává práci bývalým trestancům a poskytuje jim i ubytování.

„Snažíme se dávat šanci všem propuštěným. Naši nabídku přijme každý třetí. Bohužel někteří již pak první den do klasického pracovního poměru nedorazí. Celkově je průměrná doba zaměstnání napravených přibližně šest měsíců,“ doplňuje Petr Mikeska z Bilsing Automation.

Vězni mají všechny důvody, aby si práce „na čerstvém vzduchu“ vážili. Vydělají si peníze, mají nárok na kapesné a ti s lehčími paragrafy si na základě pochvaly od zaměstnavatele často vyslouží i volno.

Kdo šetří na vězních, má za tři

Na kolik vězeň na plný úvazek firmu přijde, záleží na požadované kvalifikaci. Odměna se pohybuje od 5500 korun až po 13 750 pro vysokoškoláky s magisterským titulem. Na toto maximum ovšem podle Petry Kučerové aktuálně žádní čeští odsouzení nedosáhnou.

Inflace a zájem firem v poslední době odměny zvýšily, stále jde ale zdaleka o nejlevnější pracovní sílu. Nikdo z mužů a žen za mřížemi dnes nedosáhne ani na minimální mzdu, která v roce 2019 narostla na 13 350 korun

„Odměny jsou zákonem stanoveny do čtyř kategorií. Minimum 5500 korun pobírá téměř 7500 odsouzených, na 8250 korun si přijde asi tisícovka vězňů. Jedenáct tisíc korun, což už je odměna pro kvalifikované pracovníky, si dnes vydělá jen asi 25 odsouzených,“ vypočítává Kučerová.

Kapesné činí 17 procent z odměny za práci. Firmy mohou vězně finančně odměňovat, vše ale pouze v rámci zmíněných limitů.

Práce s trestanci má svá specifika a nezvládne ji každý šéf. Podnik musí pracovníky hlídat, v případě problémů je ale může okamžitě vyměnit a požádat o novou posilu. Zástupci věznic také provádějí namátkové kontroly. A nejde jen o přítomnost lidí na pracovišti, kontroluje se i to, zda vězni nepijí, nebo neberou drogy.

Odsouzení dovolenou nečerpají

„Vězni, kterým můžete svěřit kvalifikovanou práci? To je výjimka,“ říká mluvčí věznice ve Stráži pod Ralskem Martina Krutinová.

Kolik odsouzených v současnosti zaměstnávají soukromé subjekty a kolik jich pracuje přímo ve věznici?
Zaměstnanost se u nás pohybuje kolem 50 procent. Přesněji jde o zaměstnanost práceschopných vězňů. U soukromých subjektů pracuje v současné době 264 vězňů. Uvnitř věznice je to 108 lidí. Ti pracují v kuchyni pro odsouzené a v kuchyni pro zaměstnance, ve skladu nebo v dílnách. Máme tu například i knihovníka a kadeřníka.

Zaměstnavatelé říkají, že vězně či vězenkyně využívají většinou na pomocné práce…
Odsouzení ve většině z důvodu nízké kvalifikace skutečně vykonávají různé druhy pomocných nebo montážních prací, pro které stačí jednorázové zaškolení. Pokud jde o kvalifikovanější práci, jde spíše o výjimky. Vykonávají ji zejména odsouzení vyučení s dostatečnými praktickými dovednostmi a teoretickými znalostmi. Nejčastěji jsou to truhláři, elektrikáři, kuchaři a podobně. K administrativní práci naši odsouzení zařazováni nejsou.

Jak funguje vaše spolupráce se zástupci podniků?
Věznice Stráž pod Ralskem aktuálně zaměstnává odsouzené u šesti firem. V pekárnách, u výrobce svítidel, ve sklárně, ve firmě vyrábějící krmivo pro psy a kočky, ve výrobně dřevěných rakví a ve firmě zabývající se recyklací domácích spotřebičů. Spolupráce s firmami je založena na smluvním základě a je dlouhodobě na dobré úrovni. S některými spolupracujeme již více než deset let. Poslední dobou ale samozřejmě zájem zaměstnavatelů výrazně narostl

Má práce pro odsouzené mimo věznici i nějaká negativa? Nakolik ji sami dokážou ocenit?
Většina odsouzených má velký zájem pracovat. A to i mimo věznici. V zaměstnání přijdou na jiné myšlenky, do jiného prostředí, mohou se soustředit na nějakou smysluplnou činnost, připadají si potřební. A u toho si vydělají peníze. To jim následně pomáhá se splácením dluhů nebo výživného. Určitá částka se odsouzeným ukládá. Čistá mzda je rozdělena na jednotlivé položky – 30 procent jde na výživné, 26 procent na náklady výkonu trestu, 11 procent na úložné, 17 procent na kapesné, 16 procent na další srážky a pohledávky. Za kapesné si odsouzení mohou nakoupit ve vězeňské prodejně nebo poslat peníze své rodině na přilepšenou. Po ukončení výkonu trestu mají i finanční prostředky pro následný pobyt na svobodě. Dalším přínosem je jistá příprava pro další život tím, že v průběhu výkonu trestu dochází k získání pracovních návyků a praktických dovedností, jednoduše k resocializaci.

Proč je to podle vás výhodné pro podniky? Jde jen o ekonomické benefity?
Přestože je ekonomické hledisko pro zaměstnavatele zásadní, není jediné. Zaměstnávání odsouzených přináší firmám i další podstatné výhody. Například mají zajištěnou pravidelnou docházku zaměstnanců. To znamená, že pokud odsouzený onemocní nebo nemůže z nějakého důvodu do práce, je za něj vyslán jiný. Dalším zajímavým benefitem je také to, že odsouzení nečerpají dovolenou. Zaměstnavatel tedy dostává vždy počet zaměstnanců, který potřebuje.

Máte zhruba přehled o tom, kolik odsouzených zůstává v původní firmě i po propuštění?
Zaměstnavatelé se zaměstnávání propuštěných vězněných osob samozřejmě nebrání. Vězeňská služba k tomu také nemá připomínky. Hlavní je samotný přístup odsouzeného a jeho zájem. Pokud je s odsouzeným zaměstnavatel spokojen, nabídne mu práci i po výkonu trestu. Pak už záleží pouze na konkrétní osobě, zda nabídku přijme. Často to bohužel není možné, například z důvodu chybějícího ubytování či rodinným vazbám v jiném městě. Věznici jsou sice známy případy, kdy odsouzení po ukončení výkonu trestu dále pracují u původního zaměstnavatele, ale ze zkušenosti víme, že to z důvodu výše zmíněných problémů není úplně běžné.


Převzato z časopisu Profit. Autro článku: Jakub Procházka. Foto: Martin Pinkas.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek