English version
Chile patří mezi 20 zemí s největším rizikem nedostatku vody na světě. Posledních 10 let se řadí mezi nejsušší v historii od počátku záznamů srážek v roce 1915.
Od roku 2010 se centrum země potýká s podprůměrem srážek mezi 20–45 %. Z toho důvodu vyhlásilo Ministerstvo zemědělství v srpnu 2019 zemědělskou krizi ve více než 50 obcích po celé zemi.
El Balance Hídrico Nacional předpokládá v budoucnosti nedostatek vody v některých částech země. Bilance poukazuje na to, že v období 2030–2060 by dostupnost vody v severním a středním Chile mohla klesnout na polovinu. Ani v jiných oblastech nejsou údaje příliš povzbudivé. Navíc se Chile ve velkém orientuje na pěstování avokáda, ovocného tropického stromu, k jehož produkci je zapotřebí velké množství vody, což také situaci nijak nepřispívá.
Voda pocházející především z ledovců v horách, vodních ploch a nádrží se nezadržitelně vypotřebovává. Vodárenské společnosti se proto připravují na nejhorší scénáře. Důležitým faktorem v budoucnosti pitné vody v Chile je také změna klimatu, ke které by se mělo přihlížet při dalším rozvoji vodohospodářského průmyslu. Efektivní využívání vody je proto v Chile klíčovou otázkou a důležitou problematikou pro možnosti dalšího rozvoje země. Robotické kultivační systémy, technické zavlažování, nové postupy pro zadržování vlhkosti v kořenech rostlin, sběrače dešťové vody v městských oblastech, aj. jsou pouze několika možnostmi, které by v Chile měly být v budoucnu realitou.
V roce 1981 chilská vojenská diktatura zformulovala Código de Aguas (Vodní zákon) platný dodnes. Klasifikuje vodu jako sociální a ekonomickou komoditu, která tak státu umožňuje rozdělovat soukromým subjektům práva na vodu, a to bezplatně a trvale. To zákonitě vytváří trh s vodou, jelikož držitelé práv je mohou libovolně prodávat. V Chile byl navíc zprivatizován sektor vodovodů, kanalizací, ČOV. Pitnou vodu dodávají soukromé společnosti s vedoucím hráčem na trhu Aguas Andinas, skupina Suez (Francie), Aguas de Barcelona a Marubeni a Asociace učitelů v Ontariu (Kanada) kontrolují 90 % dodávek pitné vody v Chile.
Chilský vodohospodářský sanitační průmysl se těší značnému rozvoji. Důkazem toho je vysoký standard pokrytí pitnou vodou, kanalizacemi a čistírnami odpadních vod. Do roku 1990 dosáhlo Chile pokrytí pitnou vodou téměř 96 %, což je výrazně vyšší výsledek, než mají ostatní země v regionu. Od roku 1990 díky vyhlášení nového regulačního zákona dosáhlo Chile pokrytí téměř 99 %, což znamená, že více než 16 milionů lidí má nepřetržitou dodávku pitné vody ve svých domovech. Na druhou stranu Chilané platí nejvyšší sazby v Latinské Americe za spotřebu pitné vody.
Předchozí vláda vedená bývalým prezidentem Sebastiánem Piñerou se rozhodla vytvořit plán nazvaný Estrategia Nacional de Recursos Hídricos 2012–2025, který se zabývá problémem nedostatku pitné vody. Největším uživatelem pitné vody je v Chile zemědělský sektor, který využívá až 72 % veškeré vody hlavně pro zavlažování. Asi 12 % veškeré pitné vody je využito na zásobování téměř 5,7 milionu domácností v městských oblastech po celé zemi, což uspokojuje potřeby asi 15 milionů lidí. Chilané žijící mimo městské oblasti jsou zásobováni díky systému Agua Potable Rural (APR), jehož instalaci má na starosti Ministerio de Obras Públicas.
Celkem 4 % pitné vody využívá těžební průmysl. Výroba elektrické energie spotřebovává 5 % a ostatní průmysl 7 % vody. Z veškerého objemu pitné vody, kterou produkují vodárenské společnosti, 59 % pochází z podzemních zdrojů a 41 % z povrchových. Menší procento pochází z moře pomocí odsolování.
V důsledku zvýšeného počtu obyvatel a hospodářského růstu země se spotřeba vody v Chile v posledních letech zvýšila. Do budoucna se předpokládá, že poptávka po vodě nadále poroste. V tomto ohledu studie DGA (2017) předpokládaly zvýšení poptávky o 4,5 % do roku 2030 a o 9,7 % do roku 2040. Pitnou vodu pro osobní spotřebu ve městech zajišťují soukromé sanitační firmy, které často působí regionálně a obsluhují společně všech 16 územních celků.
Téměř veškerá voda z kohoutku kdekoli v zemi je pitná a splňuje národní normy. Hygienické společnosti každoročně provádějí více než 1 milion kontrol kvality pitné vody, z toho 93 % v síti pitné vody a 7 % ve vodních zdrojích. K tomu se přidává asi 200 tisíc kontrol systémů čištění odpadních vod, které jsou certifikovány Superintendency of Sanitation Services.
V roce 2020 bylo ve vodohospodářském průmyslu proinvestováno přibližně 505 milionů USD, z čehož přibližně 54 % šlo na výrobu pitné vody, 23 % do kanalizace a 16 % do čištění odpadních vod. Pro rok 2021 se počítalo s investicí do plánů rozvoje ve výši 450 milionů USD. Výrazné investice do úprav pitné vody v tomto období potvrzují grafy na obrázku 2 a 3, které dokreslují situaci ohledně soukromých firem poskytujících tuto komoditu. Vodohospodářské společnosti investovaly za 19 let do dekontaminace odpadních vod více než 2,3 miliardy USD.
