Izrael: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

1. 6. 2016

© Zastupitelský úřad ČR v Tel Avivu (Izrael)

Ekonomický přehled

Izraelská ekonomika prošla za 68 let existence Státu Izrael dramatickým vývojem a navzdory svému mládí (či možná právě proto) je izraelské hospodářství dneška diametrálně odlišné od ekonomiky země na počátku 50. let. Počáteční dekády se vyznačovaly především vysokým stupněm etatizace. To bylo do značné míry zapříčiněno tím, že Stát Izrael vznikal „shora“ a státní aparát musel aktivně působit i v oblastech, kde o to příliš nestál. Energetika, telekomunikace, námořní plavba, petrochemický průmysl, bankovnictví a další sektory hospodářství byly plně pod kontrolou vlády se všemi negativy z toho vyplývajícími (malá efektivita, respektive výkonnost ekonomiky, ale i nebývale silný vliv odborů).

Zlom nastal přibližně v polovině 80. let, kdy se vláda uchýlila k radikálnímu stabilizačnímu programu zaměřenému především na potření tehdejší hyperinflace a částečné strukturální reformy. Ty se protáhly až do 90. let, kdy kabinet přistoupil k systematické, postupné privatizaci. Mezi lety 1990 a 2015 bylo dle dostupných údajů prodáno více než 100 státních firem, kumulované privatizační příjmy dosáhly výše 17 mld. USD. Od poloviny 90. let se také datuje období solidního růstu HDP, které přetrvává až dodneška. Počínaje rokem 1996 roste HDP v průměru o 4 % za rok, což je 6. nejvyšší tempo mezi zeměmi OECD. Dlužno nicméně podotknout, že růstu do značné míry napomohl relativně vysoký populační přírůstek, HDP na hlavu rostlo tempem “pouhých” 1,7 %.

Ačkoli se na světovém HDP podílí v současnosti pouze z cca. 0,4 %, izraelské hospodářství je charakteristické vysokou technologickou úrovní produkce a značně převyšuje ekonomiky svých blízkovýchodních sousedů. Země je členem OECD a řadí se mezi hospodářsky nejvyspělejší státy světa. Vzhledem k malému vnitřnímu trhu a nemožnosti obchodovat v rámci regionu je pro Izrael mimořádně důležitý export. Otevřená izraelská ekonomika je tak životně závislá na obchodování s geograficky vzdálenými zeměmi.

Dalšími typickými znaky izraelské ekonomiky jsou i nadále vysoký podíl výdajů státního rozpočtu na tvorbě HDP (a to nejen z důvodu masivních výdajů na obranu), úzká koncentrace bohatství a v některých oblastech neefektivně fungující vnitřní trh. Sektor služeb vytváří největší část HDP, následuje průmysl a stavebnictví, podíl zemědělství na tvorbě HDP postupně klesá a pohybuje se kolem 2 %. Rozhodujícím průmyslovým odvětvím je zpracovatelský průmysl, který se orientuje především na obory s vysokou mírou přidané hodnoty.

Struktura průmyslu

Podíl průmyslové výroby na tvorbě HDP mírně překračuje 13% a zajišťuje zaměstnání pro přibližně 350 tisíc pracovníků. Právě průmyslová výroba během posledních třech – čtyřech let dokumentuje obrat izraelského hospodářství směrem k růstu. V roce 2015 vyprodukovala přes 100 mld. NIS. Vzrostla především silně podporovaná produkce v high-tech (nosnými obory je elektronika, avionika, farmacie a další), a to znovu o více než 20%. Tradiční odvětví - textilní průmysl, gumárenský průmysl, a další podobné obory označované jako “low” či přinejlepším “mid” tech spíše stagnovaly. Izrael si uvědomuje, že vzhledem k nedostatku přírodních zdrojů musí být hlavní hybnou silou ekonomického rozvoje věda a výzkum a vláda do jejich podpory investuje velké sumy, ukazatel 4,6 % HDP vynakládaných na R&D staví Izrael na vůbec první místo na světě! Nosnými obory jsou informatika a komunikační technika, medicínské obory, biotechnologie a nanotechnologie.

Tradičně důležitým oborem je zbrojní výroba, jejíž objem je obtížné stanovit vzhledem k tomu, že se ve statistikách nachází pod různými nomenklaturami průmyslové produkce, respektive někdy nebývá vykazována vůbec. Obranný průmysl přímo zaměstnává cca. 10 % zaměstnanců v průmyslu, nepřímo se na výrobě v obranném průmyslu podílí 3,5 tisíce subkontraktorů. Dle odhadů přesáhl v roce 2015 exportní výkon obranného průmyslu 5,2 mld. USD.

Nerostné bohatství Izraele je omezené. K dispozici jsou zásoby fosfátů, draselných (potaš), hořečnatých (hlavní zdroj světové spotřeby) a bromových solí získávaných z Mrtvého moře, dále pak sádra a stavební kámen. Relativně novým fenoménem jsou však rozsáhlá ložiska zemního plynu poblíž Haify a Aškelonu. Z pole nazvaného Tamar Field se již v březnu 2013 začalo těžit a kapacita pouze tohoto naleziště (280 mld. m3) by měla Izrael učinit do značné míry energeticky nezávislým na období příštích přinejmenším 25 let. Vedle toho probíhají přípravné práce na zahájení težby z daleko většího pole Levjatan (odhadem 530 mld. m3), které by mělo z Izraele učinit čistého vývozce zemního plynu.

Stavebnictví

Stavebnictví při mírně klesajícím podílu na tvorbě HDP - nyní 4,3 % - zaměstnává asi 4 % ze všech pracovních sil. V posledních dvaceti letech je sektor charakterizovaný masivní výstavbou bytových jednotek, což byl trend nastartovaný především masivní imigrací z někdejšího Sovětského svazu počátkem 90. let.

Na rozdíl od zemí EU stavebnictví v Izraeli nejenže nezaznamenalo v letech 2008-2012 útlum, ale přetrvávající poptávka se promítla do strmě rostoucích cen, cenový index rezidenčního bydlení se v letech 2008 až 2015 zvednul o 95 %! Izraelská vláda investuje nemalé částky do rozvoje dopravní infrastruktury. Výsledkem je objem proinvestovaných prostředků, který neodpovídá zemi a ekonomice o velikosti Izraele. V sektoru stavebnictví je v Izraeli zaměstnáno cca. 216 tisíc osob (cca. 4 % pracovních sil), z nichž je 37 tisíc Palestinců a 6 tisíc zahraničních dělníků.

V důsledku rozsáhlé výstavby a akutního nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců izraelská vláda v září 2015 odsouhlasila navýšení počtu čínských stavebních dělníků ze současných 4 tisíc až na 24 tisíc. Vláda si od tohoto kroku slibuje zlevnění a zkrácení výstavby zejména výškových bytových domů, na která jsou kladeny specifické kvalifikační nároky. O vysoké poptávce ve stavebnictví, kterou není schopna uspokojit nabídka a kapacita izraelských firem, vypovídá i nová kolektivní smlouva s odbory z června 2015, která zajišťuje pracovníkům ve stavebnictví minimální hodinovou mzdu 30,70 NIS, tj. 5.600 NIS měsíčně.

Důvodů, proč izraelské stavebnictví nedokáže uspokojivě řešit situaci na trhu bydlení je několik, přičemž hlavními jsou:

  • v zásadě monopolní postavení producentů některých stavebních materiálů (zejména cement;
  • striktně státní vlastnictví půdy (viz následující kapitola věnovaná zemědělství), které komplikuje plánovací a povolovací fázi výstavby.

Z hlediska směřování výstavby a investic se ukazuje, že roste zájem o nemovitosti v periferních oblastech. Zejména začínající rodiny tak rezignují na žití v cenově jim nedostupném Tel Avivu a jeho předměstích a kupují byty v jiných lokalitách u Středozemního moře – v Ašdodu, Netanii, Bat Jam atd. Informace o stavebním průmyslu: Svaz izraelských stavebních podnikatelů www.acb.org.il

Zemědělství

Ačkoliv je izraelský zemědělský sektor poměrně omezený a tvoří pouze necelá 2% domácího HDP, je pro zemi velmi důležitý, jak z hlediska zabezpečení potravinové bezpečnosti, tak i exportu. Pro Izrael je typická intenzivní zemědělská výroba, která plyne z potřeby překonat nedostatek zdrojů, především vhodné zemědělské půdy a vody. Za posledních dvacet let došlo k zásadní strukturální změně izraelského zemědělství, při které se výrazně snížil počet menších podnikatelských subjektů a samostatně hospodařících farmářů ve prospěch větších, efektivně hospodařících zemědělských jednotek. Současné farmy jsou vybaveny špičkovou technologií a vyžívají moderní metody řízení.   

Izraelské zemědělství vděčí za své úspěchy do značné míry schopnosti reagovat na vnější podněty a chuti zavádět inovace, know-how a nové moderní metody. Farmy úzce spolupracují s vědecko-výzkumnými i technologickými centry a externími poradci. Zemědělský sektor slouží jako vědecko-technická laboratoř pro rozvoj nových technologií, které jsou potom úspěšně rozšiřovány do celého světa. Vědecko-technická spolupráce ČR a Izraele v oblasti zemědělství, a to vč. společných projektů ve třetích zemích (v nichž má silnou pozici jedna nebo druhá země), nabízí řadu synergických efektů. V oblasti případné bilaterální spolupráce je žádoucí zmínit tyto izraelské instituce: Zemědělský výzkumný ústav (ARO), Centrum pro mezinárodní zemědělskou spolupráci (CINADCO), zřízeno u MASHAV, agentury IL MZV pro rozvojovou spolupráci. 

Izrael má vyspělý zpracovatelský průmysl, který produkuje široké spektrum potravinářských výrobků. Je pro něj typická koncentrace do velkých aglomerátů, které do značné míry určují ceny a tržní podmínky i pro importované zboží. Celkový dovoz potravinářských výrobků a surovin pro výrobu potravin dosáhl v roce 2014 podle hodnoty 4,7 mld. USD. Hlavními vývozci potravin do Izraele jsou země Evropské Unie. Podíl českých vývozců na dovozu potravinářských produktů do Izraele je nicméně zanedbatelný (0,28%) a existuje zde vysoký potenciál k jeho navýšení. Srovnávací analýzou se zeměmi EU byly za nejperspektivnější ke zvýšení českého vývozu identifikovány zejména následující položky: čokoládové výrobky, cukrovinky, sacharóza, cukr, cereálie, sušenky, slané pečivo, sýry, tvaroh, homogenizované ovocné výživy, sušené ovoce, kečupy, hořčice, rostlinné oleje (zejména řepkový olej), slad, pivo, destiláty, likéry, resp. krmivo pro domácí zvířata.

Sektor služeb

Terciální sektor zahrnující obchod, turistiku, finančnictví, pojišťovnictví, vzdělání, zdravotnictví a ostatní služby má - a dokazuje tím příslušnost Izraele k vyspělým ekonomikám - největší podíl na tvorbě HDP a je současně největším zaměstnavatelem. na tvorbě HDP se podílejí z cca dvou třetin, prim přitom hrají finanční služby (kolem 20 %) a cestovní ruch (necelých 10 %). Ten je nejvíce citlivý na časté regionální turbulence a počty turistů v Izraeli rapidně klesají v momentech, kdy se v Izraeli či v bezprostředním okolí zhoršuje bezpečnostní situace.  V posledních třech letech je počet turistů navštěvujících Izrael více méně stabilní a mírně překračuje úroveň 3 mil. osob ročně. 

Dopravní infrastruktura

Izrael disponuje cca 18.000 km silničních komunikací, silnice dálničního typu spojují Tel Aviv s Jeruzalémem, Haifou a Beer Ševou. Dopravní síť je v relativně dobrém stavu, kapacita hlavních tahů však nepostačuje houstnoucímu provozu. Vláda se ji snaží postupně zvyšovat modernizací a rozsáhlými investicemi. V posledních letech se pak výstavba moderních silničních a dálničních toků nezřídka děje na bázi BOT projektů, první vlaštovkou v tomto směru byla dálnice číslo 6, jež spojuje oblast Dolní Galileje s Beer Ševou. Následovaly dálnice 431 spojující města jižně od Tel Avivu s Jeruzalémem a rychlý dálniční pruh mezi mezinárodním letištěm Ben Gurion Airport a východním vjezdem do Tel Avivu. S výjimkou silnice 431 se na všech na bázi BOT postavených cestách vybírá s pomocí elektronického sledovacího systému mýtné.

Plánování, projektování, výstavbu a následnou správu silničních cest má počínaje rokem 2003 na starost Israeli National Roads Company. Na stránkách INRC jsou rovněž zveřejňovány příslušné tendry s mezinárodní účastí. Faktem zůstává, že postavení předních domácích stavebních firem (Africa Israel, Shikun Bunui) je velmi silné, mj. i díky silnému propojení s domácími bankami, které dokážou poskytnout dlouhodobé úvěry nezbytné pro fungování v systému BOT. Zahraniční společnosti mají šanci uplatnit se především jako subkontraktoři. Jedním z největších dopravně-infrastrukturních projektů současnosti je výstavba tramvajového systému (vedoucího jak nad zemí, tak i pod zemí), který by propojil jednotlivé sloučené v rámci telavivské metropolis.

Železniční doprava v Izraeli je zcela monopolní, jediným provozovatelem je státní Israeli Railways (Rakevet Jisrael). Ta je mj. častým terčem kritiky za svoji nehospodárnost a nákladnost, vláda tak čas od času zvažuje privatizaci některých částí společnosti, čímž by se alespoň mírně navýšila efektivita celého konglomerátu. Pokud jde do železniční síť, ta byla ještě na počátku století poměrně poddimenzovaná. V roce 2004 bylo zprovozněno vlakové spojení mezi Tel Avivem a letištěm Ben Guriona, následovaly výstavby dalších tratí v jižně-severním směru podél moře na spojnici Beer-Ševa, Tel Aviv, Haifa, Naharija. Celková délka tratí v současnosti dosahuje tisíc km, zajímavostí přitom je, že na rozdíl od aut, které jezdí napravo, se vlaky zásadně pohybují po levé straně.

Rakevet Jisrael se nyní připravuje na výstavbu některých „horizontálních“ tratí, které by spojovaly pobřežní a centrální aglomerace se severními částmi země, zejména v dolní a horní Galileji. Uvažuje se i ambiciózní výstavbě tratě mezi Beer Ševou a Ejlatem (cca 220 kilometrů), čímž by došlo k propojení železniční sítě s ejlatským přístavem a oblíbeným letoviskem. Není přitom bez zajímavosti, že jakékoliv rozšiřování sítě či kapacity izraelských železnic s sebou nese příležitosti pro zahraniční exportéry. Tendry se vypisují v zásadě na vše, počínaje kolejemi, přes výhybky a signalizační zařízení, až po samotné vlaky (to je doposud doména firem Siemens, Bombardier, Alstom a Vossloh). V prvním pololetí 2016 byly vypsány veřejné soutěže na dodávku příměstských vlaků a na modernizaci signalizačního zařízení, resp. komplexní upgrade řídícího systému v řádu miliard šekelů (1 ILS = cca 6,3 Kč).

V oblasti letecké dopravy disponuje Izrael asi 50 letišti, z nichž jsou pro mezinárodní dopravu využívána pouze tři - letiště Ben-Guriona poblíž Tel Avivu, letiště v Ejlatu a Haifě. Pravidelné linky jsou soustředěny na letišti Ben-Guriona (12,2 mil. odbavených pasažérů v roce 2012), zatímco Eilat a Haifa přijímají především charterové a tuzemské lety. Letiště v Ejlatu již nevyhovuje kvůli umístnění ve středu města a vláda schválila jeho přesunutí do vnitrozemí, projekt je koncem roku 2013 ve fázi hledání vhodného kontraktora.

Vlajkovým izraelským dopravcem je společnost El-Al privatizovaná v roce 2004. Má zcela výsadní postavení. Daleko za ní je nejsilnější charterová a vnitrostátní společnost Arkia, kterou od počátku roku 2005 vlastní zaměstnanci. Bratři Borovičové, původní vlastníci Arkia a nyní majitelé rozhodujícího podílu v El-Al, byli regulátorem přinuceni společnost Arkia prodat, aby na trhu nevznikl monopol. Konkurenci Arkii na mezinárodních charterových linkách tvoří zejména charterový přepravce Israir. Na jaře 2013 byla po zdlouhavých jednáních podepsána open sky agreement mezi Izraelem a EU. Jde o positivní krok, který vyvolal na linkách mezi Evropou a Izraelem tolik žádoucí konkurenci.

Izrael má celkem 5 námořních přístavů (Ašdod, Haifa, Ejlat, Chadera, Tel Aviv-Yafo), z nichž první tři mají mezinárodní význam. Přístavní kapacita je ale nedostatečná a vláda připravuje její rozšíření. Uvažuje se i o vybudování železnice mezi přístavy na Rudém a Středozemním moři, která by umožnila tranzit zboží a konkurovala by tak Suezskému průplavu. Mezinárodní přístavy jsou spojeny do organizačního celku, který svým monopolním chováním výrazně ovlivňuje ekonomické klima v Izraeli (výše poplatků za přístavní služby, časté stávky přístavních dělníků, výše platů zaměstnanců). V roce 2005 vláda rozhodla o restrukturalizaci přístavů, vznikla Israel Ports Development and Assets Company, která spravuje přístavní nemovitosti. Dále pak vznikly samostatné Ashdod Port Company, Haifa Port Company a Eilat Port Company, které v příslušných přístavech spravují samotnou námořní přepravu. Vláda v listopadu 2012 odsouhlasila prodej 100 %-ního podílu v Eilat Port Company izraelské investiční společnosti Papo Maritime za 120 mil. NIS.  

Telekomunikace

Izraelská telekomunikační síť je nejrozvinutější na Blízkém východě a patří ke světové špičce, stejně jako v oblasti vývoje a výroby telekomunikačních zařízení. Telekomunikační trh je liberalizován, umožňuje mimo jiné i kabelovým společnostem poskytování telekomunikačních služeb, čehož využila kabelová televizní společnost Hot a kromě internetu začala nabízet i telefonní služby. Dříve monopolní provozovatel pevné sítě, nyní částečně privatizovaná telekomunikační společnost Bezeq, obsluhuje asi 3,5 mil. plně digitalizovaných přímých linek, což představuje kompletní pokrytí trhu. V oblasti mezinárodních služeb vlastní licenci dvě další společnosti. Místní a meziměstské služby jsou stále dominantou Bezequ, ale licenci má i telefonní operátor společnost Ofek. Domácí sítě využívají především koaxiální kabely a mikrovlnné vysílače, zatímco mezinárodní spojení je zajišťováno třemi podmořskými kabely a třemi družicemi Intelsat. Sazby místních a meziměstských hovorů jsou sjednoceny.

O trh s mobilními telekomunikačními službami soupeří čtyři mobilní operátoři Pelephone, Cellcom, Orange/Partner a MIRS. Jsou implementovány dva rozdílné systémy GSM a CDMA. Územní pokrytí je téměř stoprocentní. Penetrace již přesáhla 90% potenciálního trhu. Sítě dalších generací zatím spuštěny nejsou i vzhledem k tomu, že vývoj technologií umožňuje v současnosti po stávajících sítích přenos dat, který byl ještě před dvěma lety nemyslitelný. Izrael je na předním místě ve vývoji a výrobě internetových technologií a aplikací. Od liberalizace telekomunikačního trhu v roce 2011 spadly ceny služeb v průměru o 75 %.

Ke kabelové televizi má přístup 97 % domácností (a 80 % jej využívá), a to prostřednictvím tří kabelových společností a národní telekomunikační družice Amos-1 (od července 2000, v posledních dnech roku 2003 byla vypuštěna družice Amos-2). Rozhlasový signál vysílá asi 150 veřejných národních stanic v pásmech AM/FM a 25 místních komerčních FM stanic.

Izrael je jednou z mála (6) zemí světa, které mají vlastní satelitní program (kapacitu sestrojit, vypouštět a řídit síť satelitů).

Energetika a přírodní zdroje

Zajištění dodávek pro průmysl a obyvatelstvo patří vzhledem k jeho postavení na Blízkém východě k hlavním bezpečnostním otázkám, kterým se v Izraeli věnuje velká pozornost. Oblast energetiky má v Izraeli v portfoliu Ministerstvo národní infrastruktury (MNI), které dozoruje optimální energetickou bilanci při růstu životního standardu a růstu obyvatelstva Izraele. Nároky na energetické potřeby jsou poměrně vysoké, mimo jiné proto, že neexistuje jen zimní energetická špička, ale i letní (nutnost klimatizovat objekty).

Zemní plyn

První potvrzené zásoby zemního plynu v izraelské výlučné ekonomické zóně ve Středozemním moři se datují do roku 1999. V roce 2004 začala komerční těžba plynu ze dvou nalezišť (Noa a Mari B) u Aškelonu, jejichž souhrnná kapacita je (byla) 40 mld. m3. Úspěšné průzkumné vrty 85, resp. 130 km západně od Haify v lokalitách Tamar (2009) a Leviatan (2010), v hloubce cca 1 500-1 900 m pod mořským dnem, potvrdily zásoby zemního plynu o objemu až 800 mld. m3 (roční spotřeba Izraele i ČR je cca na úrovni 8,5 mld. m3). Tímto se Levantská pánev zařadila mezi největší světová pobřežní naleziště zemního plynu a z Izraele rázem učinila potenciálně významného vývozce této komodity. V okolí byly mezičasem potvrzeny další menší ložiska Tanin (30 mld. m3) a Kariš (20 mld. m3), který částečně zasahuje do výsostných vod Libanonu. V lednu 2016 byl skupinou izraelských těžařů Isramco a Modiin Energy oznámen další rozsáhlý nález v lokalitě 75 km jižně od Tamiru. Seizmická 3D analýza potvrdila 40% pravděpodobnost ložiska o objemu 250 mld. m3 zemního plynu v sektorech Daniel East/West.

Substantivní využití zemního plynu v energetickém sektoru se datuje počínaje rokem 2004, kdy Israel Electric Corporation zprovoznila svoji vůbec první plynovou turbínu. V následujících letech počet nově instalovaných plynových turbín strmě rostl, s čímž koreluje i rostoucí IL poptávka po zemním plynu a s postupnou substitucí uhlí zemním plynem spotřeba nadále poroste, její odhadovaná maximální výše může po dokončení odklonu od uhlí činit vzrůst z 4,5 mld. m3 ročně v roce 2010 na více než 11 mld. m3 ročně v roce 2020. Dodávky plynu jsou počínaje rokem 2013 zcela v domácí režii, takřka celou potřebu přitom pokrývá v březnu 2013 zporovzněné pole Tamar.  Potenciál pole Tamar i doposud neotevřeného pole Levjatan je výrazně vyšší, než domácí poptávka. Po podepsání dohody o dodávkách zemního plynu Jordánsku a Egyptu má Izrael nakročeno k tomu stát se významným regionálním exportérem zemního plynu. 

Ropa

Denní spotřeba ropy činí cca 240 tis. barelů a rok od roku postupně klesá, byť nijak dramaticky. Těžba ropy přímo v Izraeli je nadále čistě hypotetická záležitost, výtěžnost aktuálně známých ložisek je zanedbatelná. Nejvýznamnější z nich se nachází v Negevské poušti v Rotem Jamin. Podloží obsahující ropu je silné jen asi 25 – 80 metrů a výtěžnost při případné průmyslové těžbě by přinesla pouze 60 – 70 litrů ropy z tuny vytěžené horniny, která kromě toho obsahuje i řadu dalších příměsí, vysoký je zejména podíl síry. Veškerá ropa se tak musí dovážet, prim hrají postsovětské země, zejména Rusko, v menší míře státy kolem Kaspického moře.

Pomocí tankerů je surová ropa dopravována do přístavů v Eilatu, Aškelonu a Haifě, odtud je pak vnitrozemskými ropovody státní společnosti Ejlat-Aškelon Pipeline Co. (www.eapc.co.il) distribuována v rámci Izraele. Nejvýznamnější z nich je obousměrný ropovod Ejlat-Aškelon s roční kapacitou 55 miliónů tun nezpracované ropy. Obousměrný ropovod je v provozu počínaje rokem 2008, Izrael si od  něj slibuje komparativní výhodu ve vztahu k přepravě ropy původem z Ruska, středoasijských republik či Kavkazu; tato ropa – je-li určená asijským odběratelům, může být přečerpána ze středomořského terminálu v Aškelonu do rudomořského přístavu v Ejlatu a vyhne se tak přepravě Suezským průplavem, kam řada větších tankerů nemá přístup.

Zpracování ropy přímo v Izraeli zajišťuje prakticky monopolně společnost Oil Refineries Ltd. (ORL, www.orl.co.il) vlastněná izraelským státem (74% podíl, zbytek drží převážně drobní akcionáři), rafinérie dokáže zpracovat až 9 mil. tun surové ropy ročně (analogicky kolem 180 tis. barelů denně). Přibližně 75% derivátů je určeno pro domácí poptávku, zbytek je exportován v rámci Středomoří. O možné privatizaci ORL se v uplynulých dvou letech v rámci IL kabinetu příležitostně diskutovalo, závazně či stěžejní rozhodnutí však doposud nepadlo. 

Uhlí

Uhlí se dováží především z Jižní Afriky (cca 50 % roční spotřeby), Kolumbie, Polska a Austrálie. IEC tak přitom činí prostřednictvím své dceřiné společnosti National Coal Supply Co. Ltd., přičemž surovina je dovážena lodní dopravou přímo k elektrárnám, které až na výjimky stojí na pobřeží Středozemního moře. Roční spotřeba uhlí se pohybuje kolem 12,5 mil. tun.

Obnovitelné zdroje

Zatímco spalování fosilních paliv zatím zajišťuje asi 97 % spotřeby energie, Izrael intenzívně pracuje na využívání obnovitelných zdrojů. Sluneční záření je dosud používané k ohřevu vody v celkem 1,6 miliónu domácností, ze zákona musí být takto ohřívaná voda ve všech budovách nepřesahujících 27 metrů výšky. Sluneční energie se dále využívá k různým procesům sušení ať už v zemědělství nebo průmyslu. K produkci elektrické energie je slunce využíváno jen zcela marginálně a to přes veškerou technologickou vyspělost Izraele, přičemž izraelský výzkum a vývoj má dokonce právě v oblasti slunečních kolektorů více než třicetiletou tradici. Byla to právě izraelská společnost, která vybudovala jednu z největších solárních elektráren v Kalifornii (354 MW), ještě během jejího dokončování daná firma zkrachovala a sama tato elektrárna není rentabilní. Slunce, které se může jevit jako ideální zdroj pro Středomoří, tak nebude dle MNI významným energetickým zdrojem ani výhledově. V roce 2025 by mělo pokrývat jen 2,5 % předpokládaných energetických výdajů Státu Izrael.

Energie větru má dle MNI potenciál až 600 MW ročně, přesto je využívána minimálně. Například na Golanských výšinách existuje větrná elektrárna o výkonu necelých 10 MW. Israel Electric Corporation (IEC) plánuje výstavbu dalších větrných farem v Galileji a v Negevu. Rovněž voda vzhledem k jejímu zdejšímu všeobecnému nedostatku je k tvorbě elektrické energie využívána jen naprosto okrajově ve dvou malých hydroelektrárnách. Stejně marginální je i objem energie využívané spalováním domácího a průmyslového odpadu (celkový výkon znovu do 10 MW). Spalováním dřeva a biomasy Izrael ročně získává energii odpovídající přibližně 1000 toe (tons of oil equivalent).

Výroba elektrické energie

Hlavním poskytovatelem elektrické energie na území Státu Izrael je Israel Electric Corporation (IEC, www.iec.co.il), společnost, která vlastní jak elektrárny, tak i rozvodné  sítě.  Vlastníkem IEC je stát (aktuálně drží  99,9 % akcií), diskuse o případné privatizaci (odprodeji menšinového podílu) je více méně teoretická a příznivců (byť částečné) deetatizace IEC je minimálně. Nadpoloviční podíl na produkci elektrické energie mají i nadále uhelné elektrárny. Následují elektrárny plynové (26 % z celkové sumy vyrobené elektrické energie) a přibližně 9% elektrické energie je generováno spalováním nafty. Ve střednědobém horizontu bude Izrael nadále nahrazovat fosilní paliva ekologicky přijatelnějším zemním plynem, v ideálním případě by v horizontu 15 let byla tato substituce úplná. S výjimkou zemního plynu si IEC udržuje strategické zásoby jednotlivých surovin, které pokrývají cca 50denní spotřebu.

Voda

Zásobování vodou bylo historicky chronickým problémem vzhledem k nedostatku vodních zdrojů a neustále rostoucí spotřebě. Izrael od roku 2005 zprovoznil pět nových velkých odsolovacích stanic na pobřeží Středozemního moře, které tyto problémy do značné míry vyřešily. Potřeba pitné vody je nyní pokryta odsolenou vodou z více než 40 % a tento podíl se bude v budoucnosti ještě zvyšovat. Například nová SWRO desalinační stanice v Soreku, 15 km jižně od Tel Avivu, je považována za největší a nejmodernější stanici svého druhu na světě.Monopolním dodavatelem služeb (zásobování vodou, odvod a zpracování odpadní vody je státní společnost Mekorot. Jako zdroj užitkové vody se stále více využívá i recyklace odpadních vod. Izraeli patří s více než 80% celosvětové první místo ve zpracování odpadní vody. Problém však patrně nebude uspokojivě vyřešen, dokud se izraelská vláda neodhodlá ustoupit od plošných dotací cen vody, které nijak nepovzbuzují obyvatelstvo ani velké odběratele (hlavně zemědělství) k úsporám. Investice do vodních zdrojů resp. zpracování vody přesáhly v období let 2005–2014 5 mld. USD.

Věda, výzkum a inovace

Dnešní technologickou úroveň by Izrael nedosáhl bez několika klíčových událostí, které fenomén hightech spoluutvářely. Jedná se např. o bilaterální dohodu (se Spojenými státy) o podpoře vědy a výzkumu (BIRD-F) z roku 1977, která položila základní kámen spolupráce mezi americkými a izraelskými vědeckými centry a společnostmi. Vztah s USA byl dále posílen podpisem dohody o volném obchodě v roce 1985.

Bylo to především spojenectví se Spojenými státy, co v osmdesátých letech pomohlo přetvořit malou uzavřenou centralizovanou ekonomiku v moderní liberálně-orientované tržní hospodářství. Americké firmy a akademické instituce Izrael doslova objevily. Více než 300 nadnárodních společností (70 % z nich má sídlo v USA) otevřelo v Izraeli za posledních 30 let výzkumné a vývojové centrum. V řadě případů se jednalo (a dodnes jedná) o první takové zařízení mimo území Spojených států.

Izraelská vláda si uvědomovala, že zdrojem ekonomické moci je kombinace stabilního politického systému, právní prostředí, kvalifikovaná pracovní síla, resp. špičková vzdělávací a výzkumná infrastruktura. V roce 1990 byl zahájen program Yozma, kterým vláda položila základy financování hightech průmyslu, postrádajícím soukromý rizikový kapitál. Vládní investice vedly k založení deseti fondů rizikového kapitálu, které financovaly rozvoj začínajících podniků – startupů. Iniciativu ne sebe v průběhu několika let převzali soukromí investoři, a dnes je izraelské hospodářství charakterizování mj. jedním z nejrozvinutějších VC prostředí globálně.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Název státu:

  • Stát IzraelMedinat Jisrael (hebrejsky)
  • Daulat Isrá´íl (arabsky)
  • State of Israel (anglicky) 

Izrael je parlamentní demokracie se silnými pravomocemi předsedy vlády. Všem občanům umožňuje v poměrech Blízkého východu nebývalou míru osobní svobody a prosperity. Jedná se o jedinou demokracii západního střihu v blízkovýchodním prostředí.

Hlavou státu je prezident volený parlamentem (Kneset) na jedno sedmileté období. Prezident pověřuje člena Knesetu sestavením vlády, podepisuje zákony a mezinárodní smlouvy, má právo udělovat amnestii, schvaluje jmenování soudců, guvernéra centrální banky a státního kontrolora (který vede nejvyšší kontrolní úřad a zastává i funkci ombudsmana). Prezident nesmí bez souhlasu vlády opustit území státu a každý jím podepsaný oficiální dokument, s výjimkou dokumentů souvisejících se sestavováním nové vlády, musí být kontrasignován premiérem nebo vládou pověřeným ministrem. V poslední prezidentské volbě 10. června 2014 byl v dvoukolové volbě zvolen desátým prezidentem Reuven Rivlin, kandidát strany Likud, který od 24. července 2014 ve funkci nahradil Šimona Perese.

Jednokomorový 120-členný Kneset je volen na čtyřleté období celostátním poměrným systémem. Podmínkou vstupu strany do Knesetu je překročení prahu 3,25% platných hlasů. Vládu sestavuje předseda vítězné strany, nebo poslanec, který má největší šance na získání parlamentní podpory. Členy vlády jmenuje prezident, podmínkou nicméně je, aby byl člen vlády rovněž poslancem Knesetu.

Po vládní krizi z prosince 2014 Kneset rozhodl o vypsání předčasných voleb na 17. březen 2015. V těchto volbách zvítězila středopravá strana Likud vedená dosavadním ministerským předsedou Benjaminem Netanjahuem. 

Volby do 20. Knesetu

 

hlasů

%

mandátů

změna

Likud (Konsolidace)

985,408

23,40

30

+12

Sionistická unie (aliance Strány práce a "Hatnua" pohyb)

786,313

18,67

24

+3

Společná arabská kandidátka (Harešima hamešutefet)

446,583

10,61

13

+2

Ješ atid (Budoucnost existuje)

371,602

8,82

11

–8

Kulanu (My všichni)

315,36

7,49

10

--

Habajt Hajehudi (Židovský domov)

283,91

6,74

8

–4

Šás (Sefardští strážci Tóry)

241,613

5,74

7

–4

Jisrael bejtenu (Izrael náš domov)

214,906

5,10

6

–7

Sjednocený judaismus Tóry (Jahadut hatora hameuchedet)

210,143

4,99

6

–1

Merec (Důraznost)

165,529

3,93

5

–1

Dne 14.5.2015 vyslovil Kneset důvěru 34. vládě Izraele a čtvrté vládě premiéra Benjamina Netanjahua. Vláda má jen nejtěsnější většinovou podporu 61 ze 120 poslanců Knesetu. Staronový ministerský předseda podle očekávání nejmenoval ministry zahraničí, zdravotnictví, komunikací a nového portfolia regionální spolupráce. Zatímco u zdravotnictví jde o naplnění dohody s lídrem koaliční strany Spojený judaismus tóry, který povede resort zdravotnictví z pozice náměstka ministra, zahraničí a komunikace si Netanjahu ponechal pro případní pozdější rozšíření vládní koalice. Chod ministerstva zahraničních věcí bude prozatím řídit náměstkyně ministra zahraničních věcí Cipi Chotovely. Trvanlivost vlády s křehkou podporou parlamentu bude hodně záviset na tom, jak dokáže reagovat na bezpečnostní situaci v regionu. Pro stabilitu vlády bude důležité, zda se jí mimo jiné podaří zlepšit dostupnost bydlení otevřením stavebního a realitního sektoru větší konkurenci. Ministr financí má rovněž ambice liberalizovat bankovní sektor. Dne 29.5. došlo na očekávané rozšíření kabinetu, a to přizváním strany Jisra'el Bejtejnu (byvalého ministra zahraničí Avigdora Liebermana) do vládnoucí koalice.

Složení vlády

Jméno ministra

Politická strana

Předseda vlády (prozatím vč. řízení resortů zahraničních věcí, hospodářství, komunikací a regionální spolupráce)

Benjamin Netanjahu

Likud

Místopředseda vlády a ministr vnitra

Silvan Šalom

Likud

Ministr obrany

Avigdor Lieberman

Jisra'el Bejtejnu

Ministr zdravotnictví

Jakov Litzman

Sjednocený jud. Tóry

Ministr školství a ministr záležitostí diaspory

Naftali Bennet

Habajt Hajehudi

Ministr financí

Moše Kachlon

Kulanu

Ministr dopravy a ministr pro zpravodajské služby

Jisrael Katz

Likud

Ministryně spravedlnosti

Ajelet Šaked

Habajt Hajehudi

Ministr vědy, technologie a vesmíru

Dany Danon

Likud

Ministr energetiky a vodních zdrojů

Juval Steinitz

Likud

Ministr zemědělství a rozvoje venkova

Uri Ariel

Habajt Hajehudi

Ministr stavebnictví

Joav Galant

Kulanu

Ministr životního prostředí

Avi Gabaj

Kulanu

Ministr pro cestovní ruch a ministr vnitřní bezpečnosti

Jariv Levin

Likud

Ministr absorpce imigrantů a ministr strategických záležitostí

Zeev Elkin

Likud

Ministryně pro záležitostí seniorů a ministryně pro genderovou rovnost

Gila Gamliel

Likud

Ministr pro náboženské záležitosti

David Azulaj

Šás

Ministr sociálních služeb

Chaim Katz

Likud

Ministryně kultury a sportu

Miri Regev

Likud

Ministryně pro imigraci a absorpci

Sofa Landver

Jisra'el Bejtejnu

Ministr bez portfeje

Benjamin Begin

Likud

Ministr bez portfeje

Cachi Hanegbi

 Likud

Ministr bez portfeje

Ofir Akunis

Likud

 Pozn.: Jména ministrů jsou uvedena v české transkripci

zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Obyvatelstvo:

  • počet obyvatel 8,50 mil. (odhad Cetral Bureau of Statistics z března 2016)
  • hustota obyvatelstva 379/km2
  • podíl ekonomicky činného obyvatelstva: 57,5% obyvatel nad 15 let
  • přirozený přírůstek v r. 2015 (odhad): 2,2%
  • gramotnost: 95,4 % (muži 97,3%, ženy 93,6%)

Věková struktura:

  • 0 –14 let 26,1%
  • 15 –64 let 64,2%
  • nad 65 let 9,7%

Očekávaná průměrná délka života:

  • mužů je 78,7 roků
  • žen 82,5 roků

Národnostní složení:

  • Židé 75%
  • Arabové 21%
  • Ostatní 4%

Deklarace nezávislosti ze dne 14.5.1948 zaručuje náboženskou svobodu a rovnoprávnost občanů bez ohledu na vyznání, současně však vyhlašuje Izrael jako židovský stát. Židovské svátky jsou i svátky státními, dva vrchní rabíni (aškenázského a sefardského směru) patří k vysokým státním představitelům. Většina obyvatel (75%) se hlásí k judaismu různých směrů a různého stupně dodržování náboženských pravidel. Druhou největší skupinou jsou muslimové (17,5%), převážně sunnité. Významné jsou menšiny křesťanů různých denominací (2% populace; 80% z nich je arabské národnosti) a drúzů (1,6%) soustředěných v několika komunitách na severu Izraele.

Úřední jazyky:

  • hebrejština
  • arabština

Další běžně užívané jazyky:

  • angličtina
  • ruština

zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

Izraelská ekonomika rostla v roce 2015 o 2,5 %. Ačkoli se jedná o nejpomalejší růst za posledních 6 let, a to včetně roků 2012 a 2014, které poznamenaly krátké, ale intenzivní ozbrojené konflikty s militantními islamistickými uskupeními z Gazy, mezi zeměmi OECD patří uvedené tempo růstu mezi nadprůměrné.

Na počátku roku izraelská centrální banka i MMF pro 2015 svorně předpovídaly růst přes 3 %. Zatímco v roce 2014 spočívalo těžiště hospodářského růstu ve vývozu, který byl podpořen přechodným - cca. 10-procentním - poklesem kurzu NIS k USD, pod loňský růst HDP se podepsala zejména spotřeba (domácnosti +4,5 %, veřejné instituce +2,8 %).  Export zboží a služeb naopak v roce 2015 poklesl o 3,0 %. Barometr ekonomické atraktivity Izraele - objem zahraničních investic, překvapivě v loňském rocerovněž poklesl. Cenová hladina je - tak jako ve většině vyspělých zemí - stabilizovaná. Souvisí to zejména s poklesem ceny energetických surovin. Prakticky nulová inflace, která se za posledních 12 měsíců pohybovala v rozpětí od -0,2 % do -0,8 %, umožňuje (či spíše nutí) Bank of Israel udržovat referenční úrokovou sazbu na úrovni 0,1%.

V kontextu plížící se deflace (předpoklad na první polovinu 2016 je dokonce -0,9 %) vynikají i nadále rostoucí ceny nemovitostí, které ve společnosti způsobují nemalé sociální napětí. Za vysokou cenou izraelských nemovitostí (o cca. 25 % oproti kupní síle) vidí MMF - kromě demografických důvodů a nedostatečně tržnímu prostředí ve stavebnictví - především dlouhodobě nízké úrokové sazby.

V oblasti veřejných financí i současná vláda navazuje na pruderní fiskální politiku. Snížení zadluženosti z 66,7 % HDP v prosinci 2014 na 64,9 % v prosinci 2015 bylo odměněno přetrvávající důvěrou věřitelů ve schopnost splácet dlouhodobé závazky, resp. dalším snížením nákladů na obsluhu státního sluhu.

Téměř dokonalý makroekonomický obrázek dokresluje rekordně nízká nezaměstnanost 5,2 % (meziroční pokles o 0,5 %). Průměrná mzda vzrostla k lednu 2016 na 9.666 NIS, tj. cca. 60.896 Kč (dle kurzu z května 2016). Mezi zeměmi OECD zaujal Izrael poslední místo v počtu osob žijících pod hranici chudoby (21 %, za Mexikem a Tureckem), zatímco Česká republika, i přes výrazně nižší průměrnou mzdu, se společně s Dánskem usadila na místě prvním (6 % obyvatel pod hranici chudoby). Za nelichotivou statistikou je příjmová nerovnost jak mezi nejbohatšími a nejchudšími skupinami, tak i mezi muži a ženami (22 %).

 

2011

2012

2013

2014

2015

HDP (mld.USD)*

235 272 252 357 266 949 276 556 304 321 

HDP/obyvatele. (USD)**

30 174 31 451 32 661 34 113 35 802 

Růst HDP (%)

4,3 3 2,7 2,8 2,5 

Nezaměstnanost (%)

6,8 7 5,8 5,7 5,2 

Inflace (%)

2,2 1,6 1,8 -0,2 -1,0 

Očekávaný vývoj v roce 2016

Jak již bylo řečeno, izraelská ekonomika si vede relativně dobře. Solidní růst vykazovala i v letech předchozích, kdy ekonomiky hlavních obchodních partnerů v lepším případě stagnovaly. Hlavní makroekonomickou výzvou, před kterou koaliční vláda v roce 2016 stojí, je snížení rozpočtového schodku, který by dle sporadických výtek centrální banka neměl přesáhnout 3 % HDP.

Mezi největší sociálně-ekonomické výzvy, kterým bude vláda Benjamina Netanjahua čelit patří větší zapojení ortodoxních a ultraortodoxních Židů (haredim), jejichž podíl na populaci setrvale roste, do ekonomických aktivit. Mezi další sociálně ohrožené skupiny obyvatelstva patří tradičně izraelští Arabové (zejména ženy), beduínské komunity, Falašové (etiopští Židé) a další přistěhovalci zejména z Afriky.

Radikální změny, kterými během posledních tří let prošla řada blízkovýchodních zemí (sousedy Státu Izrael z toho nevyjímaje), vyvolávají u některých komentátorů a analytiků příležitostné obavy z možných negativních dopadů na Izrael, konsekventně pak i jeho ekonomiku. Zkušenosti posledních let nicméně jasně ukazují, že hospodářský růst je stavem a intenzitou okolních konfliktů či izraelsko-palestinského konfliktu a turbulencemi na Palestinských autonomních územích ovlivňován jen minimálně, lokální konflikty (vč. operace Ochranné ostří v létě 2014) se negativně odrážejí především a pouze na příjmech z cestovního ruchu.

V ekonomické oblasti bude vláda pokračovat v investicích do infrastrukturních projektů (především pak výstavba nových železničních a silničních tras). Lze předpokládat, že postupně budou prosazovány kroky namířené proti přílišné koncentraci v některých sektorech, řada z nich má oligopolní či dokonce monopolní podobu, což je předmětem čím dál tím častější kritiky veřejnosti i odborných kruhů. Do budoucna by se tak mohly mj. otevírat nové příležitosti pro zahraniční exportéry.

V roce 2013 byla zahájena komerční těžba z plynového pole Tamar (cca 90 km západně od Haify). Již v roce 2014 se těžba zemního plynu podílela na ekonomickém růstu z 0,3 %, a v roce 2015 u 0,5 %. Značné zásoby zemního plynu (odhadem třicetileté, pokud Izrael nebude plyn exportovat) učinili zemi do značné míry energeticky nezávislou. V případě prodeje plynu do zahraničí (kromě pole Tamar bude v horizontu několika let zahájena těžba rovněž v přibližně dvakrát tak velkém nalezišti Levjatan) se naopak může výrazně posílit geopolitické postavení Izraele. Vedle příjemných starostí musí kabinet postupovat i obezřetně a nedopustit, aby se příjmy z plynu příliš rychle „rozpouštěli“ v domácí ekonomice. To by mohlo vést k posílení domácí měny a konsekventně negativním způsobem poznamenat domácí exportéry.  

zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet - příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

Dne 19.11.2015 schválili izraelští zákonodárci nejtěsnější většinou ve třetím čtení státní rozpočet na rok 2015/2016 s celkovými výdaji ve výši 344 mld. NIS (90,7 mld. USD). Statní rozpočet předpokládá rozdíl mezí příjmy a výdaji ve výši 2,9% HDP.

Mezi základní reformy zahrnuty v rozpočtu je otevření trh s potravinami větší konkurenci, urychlení plánovacích procesů rozvoje bydlení, snížení poplatků za finanční služby, vč. včetně penzijních fondů, resp. zásadní a hodně diskutovaná reforma trhu se zemním plynem. Sazba DPH zůstává - i přes doporučení centrální banky zajistit si dodatečné rozpočtové zdroje ve výši 18 mld. NIS zvýšením daňového zatížení - nezměněna. 

Mezi hojně diskutované kapitoly patřila již tradičně obrana. Nesoulad mezi návrhem ministerstva financí (54 mld. NIS, resp. 13,8 mld. USD) a požadavkem armády (62 mld. NIS, resp. 15,8 mld. USD) se podařilo přemostit souhlasem se zahájením strukturálních změn v IDF, který strážce státní kasy odměnil příslibem 3 mld. NIS převedených do rozpočtové kapitoly ministerstva obrany v průběhu roku. Další miliarda NIS bude poskytnuta ke krytí inflačních nákladů. Celkové má tedy armáda přislíbeno k hospodaření 60,1 mld. NIS (15,47 mld. USD).

Vládní výdaje (v mil. USD a běžných cenách)  

 

2010/2011

2011/2012

2012/2013

2013/2014

2015/2016

Obecné veřejné služby

8 875

8 711

9 653

9 679

9 879

Obrana

11 202

11 691

12 369

12 814

15 472

Policie a jiné složky civilní ochrany

2 865

3 008

3 233

3 456

3 563

Hospodářské záležitosti

4 344

4 696

5 132

6 018

6 175

Ochrana životního prostředí

1 059

1 074

1 139

1 313

1 354

Podpora bydlení

620

813

938

944

963

Zdravotnictví 

9 068

9 566

10 300

10 829

11 065

Kultúra a naboženské vyznání

2 661

2 894

3 069

3 293

3 395

Vzdělání

11 194

11 993

13 128

14 513

14 763

Sociální sektor

19 643

20 523

22 263

23 662

24 095

Celkem

71 530

74 969

81 223

86 521

90 724

Zdroj: Central Bureau of Statistics   

 

zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

Běžný účet platební bilance je počínaje rokem 2003 z izraelského pohledu kladný. Obecně pak platí, že záporné saldo zahraničního obchodu je vykompenzováno přebytkem na účtu služeb. Izrael je příjemcem pravidelných dávek americké vojenské pomoci.Na základě tzv. Druhého desetiletého plánu schváleného v roce 2007 poskytnou Spojené státy Izraeli v následné dekádě úhrnem 30 mld. USD.  Bez výše uvedeného by financování masivního vojenského rozpočtu nebylo proveditelné, byť nelze pominout, že část poskytnutých prostředků se USA vrací zpět formou povinných nákupů americké vojenské techniky a dalšího vojenského materiálu.

Platební bilance (v mil. USD)

 

2015

2014

2013

2012

2011

Běžný účet

Příjmy

113 892

117 151

114 715

110 355

109 790

Výdaje

100 823

108 067

107 105

108 826

106 397

Bilance

13 069

9 084

7 609

1 529

3 392

Kapitálový účet 

Bilance

1 386

2 518

1 637

689

1 258

Celkem běžný + kapitalový účet

14 455

11 557

8 519

2 778

5 157

Finanční účet 

Investice v zahraničí

23 615

24 652

22 342

8 311

17 793

Investice v Izraeli

9 534

9 498

12 411

1 121

5 383

Celkem finanční transakce

14 081

15 154

9 932

7 190

12 410

Celková zadluženost izraelské vlády v loňském roce pokračovala v dlouhodobém poklesu na aktuálních (31.12.2015) 64,8% HDP. Pro srovnání, před deseti lety dosahoval veřejný dluh úrovně 81% HDP. Izraelská centrální banka apeluje na vládu, aby do roku 2020 snížila zadluženost na udržitelných 60% HDP. Faktem je, že izraelský státní dluh je výrazně nižší než průměrných 94 % u členských zemí OECD. I přesto je Izrael nucen platit věřitelům zhruba dvojnásobní rizikovou prémií oproti srovnatelným zemím. Náklady na obsluhu státního dluhu přesáhnou  v letošním roce 30 mld. NIS, tj. ekvivalent 1/2 nákladů na obranu.

 

Veřejný dluh k HDP

Zahraniční zadluženost k HDP

2015

64,80 %

31,40 %

2014

67,50 %

34,90 %

2013

67,60 %

31,60 %

2012

68,30 %

36,70 %

2011

69,60 %

43,60 %

2010

71,00 %

43,90 %

2009

74,90 %

44,00 %

2008

72,50 %

44,40 %

2007

73,90 %

48,90 %

2006

81,00 %

55,20 %

zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Hlavní bankovní skupiny:

  • Bank Hapoalim Ltd.
  • Bank Leumi Ltd.
  • United Mizrahi Bank Ltd.
  • Israel Discount Bank Ltd.
  • First International Bank of Israel Ltd.

Největší pojišťovny:

  • Clalit Insurance
  • Migdal Holding
  • Israel Phoenix
  • Harel Insurance Investments
  • Menorah

Postavení finančních institucí v izraelském hospodářství ilustruje celkový žebříček ekonomicky nejsilnějších firem sestavený počátkem roku 2012 agenturou Dun&Bradstreet Israel. Ten přisuzuje Bance Hapoalim (výnosy 13 mld. šekelů, více než 13 tis. zaměstnanců) druhé místo hned za farmaceutickým gigantem Teva. Banka Leumi (výnosy v roce 2008 přes 10 mld. šekelů, více než 11 tisíc zaměstnanců) je v tomto žebříčku firem na pátém místě. Pojišťovna Clalit je mezi všemi izraelskými společnostmi na sedmém místě.

Fungování bankovního a pojišťovacího sektoru

Izraelský bankovní systém lze označit za moderní a rozvinutý. Jádro systému je koncentrováno okolo omezeného počtu bankovních skupin pod dohledem centrální Bank of Israel založené v roce 1952, která ze zákona plní standardní funkce bankovního dozoru, zpravuje devizové rezervy, vydává mince a bankovky. Je zcela nezávislá na vládě, guvernér banky slouží i jako kabinetní poradce.

Izraelské banky bývají právem kritizovány pro svoji obchodní politiku, která klienty nemotivuje k ukládání depozit. Úrokové sazby jsou nízké až zanedbatelné a poplatky spojené se správou účtů a bankovními transakcemi naopak značně vysoké (dle některých průzkumů nejvyšší na světě) a nepřehledné. Poplatky tvoří tři čtvrtiny provozních příjmů bank. Navíc na rozdíl od vyspělých zemí nejsou vklady v izraelských bankách ze zákona pojištěny proti defraudaci resp. úpadku banky. Banky se pojišťují v omezeném rozsahu samy a důsledky případných úpadků řeší izraelský stát ad hoc. Díky snaze státu o udržení stability systému se ovšem klienti odškodnění zatím vždy domohli.

Izraelské banky získávají asi dvě třetiny svých příjmů od privátní klientely, zatímco podnikatelská sféra se těší výhodnější poplatkové a úrokové politice. To odráží tvrdší konkurenci v úsilí udržet si podnikatelskou klientelu. V Izraeli je asi 50 bankovních organizací (20 komerčních bank, obchodní, hypotéční a investiční banky a další specializované finanční instituce). Dvě největší bankovní skupiny, Bank Hapoalim a Bank Leumi kontrolují po jedné třetině trhu, o zbylou třetinu se dělí tři středně velké banky a malé banky specializované na určitý segment klientely. Tato výrazná koncentrace je důsledkem opatření přijatých po krizi v roce 1983, kdy stát odkoupil akcie největších bank. Později byly privatizovány banky Hapoalim, United Mizrahi a zčásti Leumi, akciové podíly dalších bank byly zčásti umístěny na burze. V roce 2004 vlastnil stát dosud 40 % podíl Bank Leumi a 56 % Discount, následně v letech 2005-2006 byly tyto podíly privatizovány.

Vysoký stupeň koncentrace kapitálu v rukou největších bank je činí velmi mocnými hráči v izraelské ekonomice i politice. Alespoň částečné oslabení jejich ekonomické moci přinesl zákon platný od počátku 2006 nařizující oddělení bank od finančních trhů, konkrétně zakazující vlastnictví či řízení investičních fondů a portfolií. Přestože je působení zahraničních bank v Izraeli povoleno, jejich přítomnost zůstává velmi omezená. Jedním z hlavních důvodů nezájmu o zřizování poboček je malý potenciál trhu maloobchodního bankovnictví. Zahraniční banky navíc nepotřebují k poskytování služeb velkým zákazníkům přímou přítomnost v teritoriu v podobě pobočkové sítě. Menší síť poboček si v Izraeli zřídila Citibank, HSBC a Deutsche Bank.

V oblasti pojišťovnictví existuje podobná koncentrace jako v bankovním sektoru. Pět největších skupin kontroluje asi 80% trhu. Pojišťovnictví je regulováno představitelem MF Izraele, tzv. “Commissioner of Insurance”.

Devizový trh je liberalizován a kapitálové trhy plně otevřeny zahraničnímu kapitálu. Akciové a derivátové trhy fungují dobře, peněžní a dluhopisové trhy se stále rozvíjí. Nedostatečná kapacita kapitálového trhu je způsobena dosud omezeným působením penzijních a zaměstnaneckých fondů, které investují zásadně do vládních dluhopisů. Jako jeden z důsledků tohoto stavu se uvádí též fakt, že je obtížná privatizace velkých státních podniků prostřednictvím burzy.

Vybrané finanční instituce:

zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Izraelský daňový systém tvoří 6 základních skupin daní - daně z příjmu a ze zisku, daně a poplatky uvalené na zboží a služby, daně z majetku, dovozní daně, pojištění a místní daně. Téměř na všechny daně se vztahují určité úlevy a výjimky - bližší informace lze získat na internetové stránce izraelského ministerstva financí (viz závěr této kapitoly).

Přehled daňové struktury Státu Izrael

I. Daně z příjmu a ze zisku

I.1. Daně z příjmu

I.1.1. Daň z příjmů fyzických osob (Personal Income Tax)

  • daň se vybírá z příjmů plynoucích z aktivit v Izraeli
  • progresivní daňová sazba ve výši 10 – 50 % se aplikuje na příjmy z mezd a platů a ze samostatné výdělečné činnosti, existuje možnost uplatnění různých odčitatelných položek
  • charakter daně mají též příspěvky národního pojištění, které pokrývají též zdravotní pojištění; jejich sazba činí 3,5 - 12 %
  • kapitálové příjmy fyzických osob se zdaňují podle stejných principů jako v případě právnických osob - viz I.2.

I.1.2. Daň z příjmů právnických osob (Corporate Income Tax)

  • daň se vybírá z příjmů plynoucích z aktivit v Izraeli po odečtení příslušných nákladů dle mezinárodně uznávaných účetních principů
  • standardně je aplikována sazba 26 %, u finančních institucí 45,3 %
  • základ daně se snižuje podle složitého algoritmu v závislosti na inflaci v daném období tak, aby bylo
    minimalizováno zdanění fiktivních příjmů vzešlých z inflačního zvýšení hodnoty aktiv; na společnosti schválené podle Zákona o podpoře investic je aplikována sazba 25 %, resp. 10 – 20 % u firem vlastněných zahraničními subjekty dle výše podílu na kapitálu (musí přesahovat 49%), popř. se na ně vztahují daňové prázdniny pro nerozdělený zisk po dobu 2, 6 nebo 10 let dle lokality investice (prioritní rozvojové zóny)
  • schválené společnosti mohou také využít možnosti zrychlených odpisů.

I.2. Daně z kapitálových zisků

I.2.1. Daň z dividend

  • dividendy vyplácené izraelským fyzickým osobám a všem zahraničním příjemcům se zdaňují u zdroje sazbou 25 %, pokud příslušná mezistátní smlouva nestanoví pro zahraniční subjekty jinak (pro české firmy platí 5 % sazba daně v případě alespoň 15 % podílu na kapitálu izraelského plátce)
  • dividendy vyplácené mezi izraelskými společnostmi jsou ze zdanění vyjmuty
  • dividendy vyplácené všem kategoriím příjemců ze zisku schválených společností (viz I.1.2.) se zdaňují u zdroje sazbou 15 %
  • sazba pro tzv. smíšené fondy činí 12 %, pro zahraniční cenné papíry v jejich případě 24 %.

I.2.2. Daň z výnosu kapitálového majetku (Capital Gains Tax)

  • daň z příjmů z prodeje obchodních aktiv, nemovitostí (i zahraničních) a kapitálových investic (obchodních podílů) činí 25 - 32 %
  • zdaňování výnosů z cenných papírů: výnosy z cenných papírů (akcií a dluhopisů) kotovaných na telavivské burze a cenných papírů izraelských společností kotovaných na zahraničních burzách se zdaňují jednotnou sazbou ve výši 15 %, stejně zdaňují izraelští rezidenti i zahraniční cenné papíry obchodované na zahraničních burzách
  • příjmy z prodeje nemovitostí v zahraničí se zdaňují sazbou ve výši 25 - 32 %
  • daň z výnosů z finančních investic v národní měně (NIS - depozita, obligace) je vybírána ve výši 10 %, finanční investice v cizích měnách nejsou daní zatíženy vůbec
  • daň z výnosů otevřených investičních fondů coby právnických osob pokrývá daňovou povinnost podílníků a prodej podílů individuálních investorů již není daní zatížen.

I.2.3. Daň z úrokových příjmů

  • přijaté úroky se u společností daní v zásadě společně s ostatními příjmy z podnikatelské činnosti, u zahraničních subjektů se uplatňuje srážková daň 25 - 32 %, nestanoví-li příslušná mezinárodní smlouva nižší sazbu.

I.2.4. Ostatní kapitálové příjmy

  • úroky z bankovních depozit a spořících účtů rezidentů včetně zahraničních měn a účtů vedených v zahraničí jsou nově zdaňovány sazbou 15 %.

II. Daně a poplatky uvalené na zboží a služby

II.1. Spotřební daň (Purchase Tax)

  • je placena výrobcem nebo dovozcem u některých kategorií spotřebního zboží, surovin a polotovarů;
  • 5 až 95 % z velkoobchodní ceny včetně případných cel.

II.2. DPH (VAT)

  • nejkomplexnější nepřímá daň postihující většinu obchodních transakcí včetně služeb, pronájmu a dovozu;
  • 1.10.2015 došlo ke snížení DPH z 18 % na 17 % z finální prodejní ceny. Odvedená daň se podobně jako v ČR snižuje o DPH zaplacenou při nákupu vstupů.

II.3. Zvláštní daně z objemu mezd (Payroll Taxes) nahrazující DPH

II.3.1. Finanční instituce platí

  • 18 % daň z objemu mezd, není možné ji kompenzovat s daní zaplacenou na vstupu;
  • zaplacená daň se však uplatňuje jako nákladová položka snižující základ pro zvláštní sazbu daně ze zisku (viz I.1.2.).

II.3.2. Státní a místní úřady, sdružení a jiné neziskové organizace platí

  • 8,5 % daň z objemu mezd nahrazuje VAT, není však možné ji kompenzovat s daní zaplacenou na vstupu;
  • 4 % zaměstnavatelská daň z objemu vyplacených mezd (Employer`s Tax).

II.4. Spotřební/akcízní daně (Excise Taxes)

  • akcízní daně se uvalují na tabákové výrobky, cement a paliva;
  • sazba u paliv je 60,- až 1.680,- NIS za každých 1.000 litrů (podle druhu).

II.5. Kolkovné (Stamp Tax)

  • 0,4 – 3 % z hodnoty různých dokumentů (smluv, cenných papírů atd.).

III. Daně z majetku (Taxes on Property)

III.1. Daň z prodeje půdy (Land Sales Tax)

  • 2,5 % z hodnoty transakce při prodeji pozemku - nahrazuje dříve vybíranou daň uvalenou na nevyužívanou nezemědělskou půdu.

III.2. Daň z nákupu nemovitostí (Acquisition Tax)

  • 0,5 – 4,75 % z nákupní ceny obytných nemovitostí, jinak 4,75 %;
  • uplatňuje se i při převodu podílu na společnosti, jejíž jedinou majetkovou podstatou je nemovitost.

III.3. Daň ze zhodnocení pozemku/stavby (Improvement Tax)

  • daň ze zhodnocení pozemku či stavby v důsledku změny územního plánu nebo vydání stavebního povolení ve výši 50 % reálného zvýšení ceny.

III.4. Daň ze zhodnocení nemovitosti (Property Appreciation Tax)

  • 45 % z rozdílu prodejní a kupní ceny při prodeji nemovitosti.

III.5. Daň z nájemného

  • vybrané nájemné z bytových prostor přesahující měsíční částku 7.000 NIS se zdaňuje sazbou 10 %.

IV. Dovozní daně

IV.1. Clo

  • základem pro výpočet je CIF cena dovozu;
  • sazby jsou uvedeny v celním sazebníku;
  • clo není českým exportérům na izraelský trh v souladu s asociační dohodou mezi Evropskou unií, jejími členskými státy a Státem Izrael vyměřováno.

IV.2. Spotřební daň uvalená na dovozy (Purchase Tax on Imports)

  • 0 – 95 % ze součtu CIF ceny dovozu a cla vynásobeného příslušným koeficientem navýšení základu pro výpočet daně (tama); jednotlivé sazby daně a koeficienty navýšení jsou uvedeny v celním sazebníku.

IV.3. DPH (VAT)

  • 18 % jako u domácího zboží a služeb.

V. Pojištění

  • sociální pojištění (National Insurance Contribution) z příjmů fyzických osob - asi 5 % z vyplácených mezd.

VI. Místní daň (Arnona)

  • municipální/místní daň (tzv. arnona) se vypočítává z užitné plochy nemovitostí a slouží k financování provozu místních úřadů i komunálních služeb (např. odvoz odpadů).

Daňová problematika: Ministerstvo financí Státu Izrael

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: