Izrael: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

22. 5. 2018

© Zastupitelský úřad ČR v Tel Avivu (Izrael)

Ekonomický přehled

Izraelská ekonomika prošla za 70 let existence Státu Izrael dramatickým vývojem a navzdory svému mládí (či možná právě proto) je izraelské hospodářství dneška diametrálně odlišné od ekonomiky země na počátku 50. let. Počáteční dekády se vyznačovaly především vysokým stupněm etatizace. To bylo do značné míry zapříčiněno tím, že Stát Izrael vznikal „shora“ a státní aparát musel aktivně působit i v oblastech, kde o to příliš nestál. Energetika, telekomunikace, námořní plavba, petrochemický průmysl, bankovnictví a další sektory hospodářství byly plně pod kontrolou vlády se všemi negativy z toho vyplývajícími (malá efektivita, respektive výkonnost ekonomiky, ale i nebývale silný vliv odborů).

Zlom nastal přibližně v polovině 80. let, kdy se vláda uchýlila k radikálnímu stabilizačnímu programu zaměřenému především na potření tehdejší hyperinflace a částečné strukturální reformy. Ty se protáhly až do 90. let, kdy kabinet přistoupil k systematické, postupné privatizaci. Mezi lety 1990 a 2017 bylo dle dostupných údajů prodáno více než 110 státních firem, kumulované privatizační příjmy dosáhly výše 17 mld. USD. Od poloviny 90. let se také datuje období solidního růstu HDP, které přetrvává až dodneška. Od poloviny devadesátých let roste HDP v průměru o cca 4 % ročně. Dlužno podotknout, že růstu do značné míry napomohl relativně vysoký populační přírůstek, HDP na hlavu rostlo tempem “pouhých” 1,7 %.

Ačkoli se na světovém HDP podílí v současnosti pouze z 0,51 %, izraelské hospodářství je charakteristické vysokou technologickou úrovní produkce a značně převyšuje ekonomiky svých blízkovýchodních sousedů. Země je členem OECD a řadí se mezi hospodářsky nejvyspělejší státy světa. Vzhledem k malému vnitřnímu trhu a nemožnosti obchodovat v rámci regionu je pro Izrael mimořádně důležitý export. Otevřená izraelská ekonomika je tak životně závislá na obchodování s geograficky vzdálenými zeměmi. Dalšími typickými znaky izraelské ekonomiky jsou i nadále vysoký podíl výdajů státního rozpočtu na tvorbě HDP (a to nejen z důvodu masivních výdajů na obranu). Sektor služeb vytváří největší část HDP, následuje průmysl a stavebnictví, podíl zemědělství na tvorbě HDP postupně klesá a pohybuje se kolem 2 %. Rozhodujícím průmyslovým odvětvím je zpracovatelský průmysl, který se orientuje především na obory s vysokou mírou přidané hodnoty.

Struktura průmyslu

Podíl průmyslové výroby na tvorbě HDP mírně překračuje 13% a zajišťuje zaměstnání pro přibližně 390 tisíc pracovníků. V posledních pěti letech roste především silně podporovaná produkce v high-tech (nosnými obory je elektronika, avionika, farmacie a další), a to znovu o více než 20%. Tradiční odvětví - textilní průmysl, gumárenský průmysl, a další podobné obory označované jako “low” či přinejlepším “mid” tech stagnují. Izrael si uvědomuje, že vzhledem k nedostatku přírodních zdrojů musí být hlavní hybnou silou ekonomického rozvoje věda a výzkum a vláda do jejich podpory investuje velké sumy, ukazatel 4,4-4,8 % HDP vynakládaných na R&D staví Izrael na vůbec první místo na světě! Není bez zajímavostí, že většina investic do vědy a výzkumu přichází ze soukromých zdrojů. Nosnými obory jsou informatika a komunikační technika, medicínské obory, biotechnologie a nanotechnologie.

Obor přírodních věd a biotechnologií patří nyní v Izraeli bezesporu k nejrychleji rostoucím. Tomuto růstu napomáhá i vládní podpora a silná akademická základna. Obrat izraelského exportu léčiv a specializovaných zdravotnických prostředků přesahuje 8,5 mld. USD ročně. I přesto, že sektor byl v uplynulém roce poznamenán problémy farmaceutické společnosti Teva - největšího světového producenta generik, počet pracovníků v celém odvětví vzrostl o 10 tisíc - na celkových 85 tisíc. Z pětadvaceti celosvětově nejúspěšnějších léků, které byly vyvinuty v průběhu posledního desetiletí, bylo sedm úplně či z velké části vyvinuto v Izraeli. V současnosti zde působí na 1 450 biotechnologických a farmaceutických společností (ve srovnání s cca 900 firmami před pěti lety). O dynamickém vývoji v uvedeném sektoru vypovídá i vysoký počet nově vznikajících firem a M&A aktivita. V minulé dekádě bylo v Izraeli v odvětví přírodních věd založeno 1 370 společností, z nichž cca polovina je stále aktivních. Zatímco před deseti lety se izraelským firmám z tohoto odvětví podařilo na roční bázi přitáhnout investice ve výši cca 100 mil. dolarů, v roce 2017 se dle studie PwC Israel v předmětném sektoru z převážně soukromých zdrojů proinvestovalo již 1,2 mld. dolarů (meziroční nárůst o 40 %), což představuje více než 20 % z celkových investic do izraelského technologického sektoru. Jen na americkém trhů NASDAQ se 36ti izraelským firmám z odvětví přírodních věd podařilo v období let 2008-2017 prostřednictvím úpisu akcií získat kapitál na rozvoj ve výši 3,7 mld. dolarů.

Tradičně důležitým oborem je zbrojní výroba, jejíž objem je obtížné stanovit vzhledem k tomu, že se ve statistikách nachází pod různými nomenklaturami průmyslové produkce, respektive někdy nebývá vykazována vůbec. Obranný průmysl přímo zaměstnává cca. 10 % zaměstnanců v průmyslu, nepřímo se na výrobě v obranném průmyslu podílí 3,5 tisíce subkontraktorů. Izraelský vývoz vojenského materiálu vzrostl v roce 2017 o 40 procent na 9,2 miliardy dolarů, což řadí Izrael do první desítky vývozců obranné a bezpečnostní techniky za Španělsko, resp. před Itálii. Aktuální zpráva Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru dokonce uvádí Izrael jakožto pátého největšího dodavatele zbraní po Spojených státech, Rusku, Francii a Německu. Podíl Izraele na globálním vývozu stoupl na 2,9 %.

Izraelský obranný průmysl staví na vyspělých technologiích, z nichž velká část je prověřená v operačním nasazení. Není proto překvapením, že na vývozu se podílí zejména systémy protivzdušné obrany (31 %), radarové systémy (17 %) a avionika (14 %), dále munice (9 %), komunikační systémy (9 %), bezpilotní letouny (2 %), námořní (1 %) a satelitní systémy (1 %). V oblasti exportu bezpilotních letounů patří Izraeli od roku 2012 první příčka (před Spojenými státy). Většinu izraelské obranné výroby zajišťují velké společnosti jako Israel Aerospace Industries, Elbit Systems, Rafael Advanced Defense Systems a Israel Military Industries. První tři z uvedených patřily v loňském roce co do objemu výroby mezi 40 nejvýznamnějších světových zbrojařských firem. Vývoz obranné a bezpečnostní techniky tvoří 10 % celkového průmyslového vývozu Izraele, přičemž 71 % izraelské zbrojní výroby je exportováno.

Teritoriální struktura zbrojního vývozu je následující: Asie a Tichomoří 58 %, Evropa 21 %, Severní Amerika 14 %, Afrika 5 % a Latinská Amerika 2 %. Nové zákazníky izraelští výrobci rekrutují převážně v Asii (Indie 49 %, Ázerbájdžán 13 %, Vietnam 6 %). Indie v loňském roce s izraelskými zbrojaři podepsala smlouvy v hodnotě 715 mil. dolarů. Na dalších místech na seznamu nově uzavřených zbrojních kontraktů se seřadily Vietnam (142 mil. USD) a Ázerbájdžán (137 mil. USD). Mezi izraelskými vývozními trhy se poprvé objevily Filipíny, a to s 21 mil. USD za nákup radarů a protitankových systémů.

Nerostné bohatství Izraele je omezené. K dispozici jsou zásoby fosfátů, draselných, hořečnatých a bromových solí získávaných z Mrtvého moře, dále pak sádra a stavební kámen. Relativně novým fenoménem jsou však rozsáhlá ložiska zemního plynu ve výlučné ekonomické zóně na západ od Haify. Z pole Tamar se začalo komerčně těžit v roce 2013 a kapacita pouze tohoto naleziště (280 mld. m3) učinila Izrael do značné míry energeticky nezávislým na období příštích přinejmenším 25 let. Vedle toho probíhají přípravné práce na zahájení těžby z daleko většího pole Levjatan (odhadem 530 mld. m3), které by mělo z Izraele učinit čistého vývozce zemního plynu.

Stavebnictví

Stavebnictví zaměstnává asi 4 % pracovních sil a stejnou mírou (cca 4,2 % v roce 2017) se podílí na tvorbě HDP. V posledních dvaceti letech je sektor charakterizovaný masivní výstavbou bytových jednotek, což byl trend nastartovaný především masivní imigrací z někdejšího Sovětského svazu počátkem 90. let.

Na rozdíl od zemí EU stavebnictví v Izraeli nejenže nezaznamenalo v letech 2008-2012 útlum, ale přetrvávající poptávka se promítla do strmě rostoucích cen, cenový index rezidenčního bydlení se v letech 2008 až 2017 zvednul o 115 %! Izraelská vláda investuje nemalé částky do rozvoje dopravní infrastruktury. Výsledkem je objem proinvestovaných prostředků, který neodpovídá zemi a ekonomice o velikosti Izraele. V sektoru stavebnictví je v Izraeli zaměstnáno cca 230 tisíc osob (cca. 4 % pracovních sil), z nichž je 45 tisíc Palestinců a přes 14 tisíc zahraničních dělníků.

V důsledku rozsáhlé výstavby a akutního nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců izraelská vláda v září 2015 odsouhlasila navýšení počtu čínských stavebních dělníků ze současných 4 tisíc postupně až na 24 tisíc. Vláda si od tohoto kroku slibuje zlevnění a zkrácení výstavby zejména výškových bytových domů, na která jsou kladeny specifické kvalifikační nároky.

Důvodů, proč izraelské stavebnictví nedokáže uspokojivě řešit situaci na trhu bydlení je několik, přičemž hlavními jsou:

  • v zásadě monopolní postavení producentů některých stavebních materiálů (zejména cement;
  • striktně státní vlastnictví půdy (viz následující kapitola věnovaná zemědělství), které komplikuje plánovací a povolovací fázi výstavby.

Z hlediska směřování výstavby a investic se ukazuje, že roste zájem o nemovitosti v periferních oblastech. Zejména začínající rodiny tak rezignují na žití v cenově jim nedostupném Tel Avivu a jeho předměstích a kupují byty v jiných lokalitách u Středozemního moře – v Ašdodu, Netanii, Bat Jam atd. Informace o stavebním průmyslu: Svaz izraelských stavebních podnikatelů www.acb.org.il

Zemědělství

Ačkoliv je izraelský zemědělský sektor poměrně omezený a tvoří pouze necelá 2% domácího HDP, je pro zemi velmi důležitý, jak z hlediska zabezpečení potravinové bezpečnosti, tak i exportu. Pro Izrael je typická intenzivní zemědělská výroba, která plyne z potřeby překonat nedostatek zdrojů, především vhodné zemědělské půdy a vody. Za posledních dvacet let došlo k zásadní strukturální změně izraelského zemědělství, při které se výrazně snížil počet menších podnikatelských subjektů a samostatně hospodařících farmářů ve prospěch větších, efektivně hospodařících zemědělských jednotek. Současné farmy jsou vybaveny špičkovou technologií a vyžívají moderní metody řízení.   

Izraelské zemědělství vděčí za své úspěchy do značné míry schopnosti reagovat na vnější podněty a chuti zavádět inovace, know-how a nové moderní metody. Farmy úzce spolupracují s vědecko-výzkumnými i technologickými centry a externími poradci. Zemědělský sektor slouží jako vědecko-technická laboratoř pro rozvoj nových technologií, které jsou potom úspěšně rozšiřovány do celého světa. Vědecko-technická spolupráce ČR a Izraele v oblasti zemědělství, a to vč. společných projektů ve třetích zemích (v nichž má silnou pozici jedna nebo druhá země), nabízí řadu synergických efektů. V oblasti případné bilaterální spolupráce je žádoucí zmínit tyto izraelské instituce: Zemědělský výzkumný ústav (ARO), Centrum pro mezinárodní zemědělskou spolupráci (CINADCO), zřízeno u MASHAV, agentury IL MZV pro rozvojovou spolupráci. 

Izrael má vyspělý zpracovatelský průmysl, který produkuje široké spektrum potravinářských výrobků. Je pro něj typická koncentrace do velkých aglomerátů, které do značné míry určují ceny a tržní podmínky i pro importované zboží. Celkový dovoz potravinářských výrobků a surovin pro výrobu potravin přesáhl v roce 2017 hodnotu 5,1 mld. USD. Hlavními vývozci potravin do Izraele jsou země Evropské Unie. Podíl českých vývozců na dovozu potravinářských produktů do Izraele je nicméně zanedbatelný (0,28%) a existuje zde vysoký potenciál k jeho navýšení. Srovnávací analýzou se zeměmi EU byly za nejperspektivnější ke zvýšení českého vývozu identifikovány zejména následující položky: čokoládové výrobky, cukrovinky, sacharóza, cukr, cereálie, sušenky, slané pečivo, sýry, tvaroh, homogenizované ovocné výživy, sušené ovoce, kečupy, hořčice, rostlinné oleje (zejména řepkový olej), slad, pivo, destiláty, likéry, resp. krmivo pro domácí zvířata.

Textilní průmysl

Textilní průmysl má v Izraeli dlouhou tradici. Jeho počáteční zavedení ve dnech britského mandátu bylo založeno na přesvědčení, že místní růst vlny a bavlny je možný a že zkušenosti v této oblasti, které si s sebou přivezli noví přistěhovalci z Evropy, přispějí k vybudování prosperujícího odvětví. Právě nově příchozí migranti v prvních dekádách existence židovského státu představovali především v periferních oblastech země levný zdroj pracovní síly a tím také ekonomické opodstatnění tohoto sektoru, neboť zaručovali konkurenceschopnost cen na zahraničních trzích. Již od počátku si totiž Izrael uvědomoval, že lokální trh je omezen svou velikostí, a že export produktů tohoto odvětví představuje nutný předpoklad jeho růstu. V 80. letech však došlo k částečnému úpadku tohoto odvětví. Konkrétně došlo ke změně dvou důležitých okolností, na kterých byl úspěch izraelského textilního průmyslu závislý. Za prvé, postupné zvyšování životní úrovně vedlo ke zdražování práce, která zvedla ceny textilní produkce a přispěla k výraznému poklesu její konkurenceschopnosti. Za druhé, postupná liberalizace obchodní politiky otevřela cestu na izraelský trh textilu z jihovýchodní Asie, jehož nízké ceně mohli izraelští výrobci jen stěží konkurovat. Izraelské textilní firmy se pokusily s těmito problémy vypořádat přesunem výroby do Jordánska, Egypta a na území Palestinské autonomie, resp. rozvíjením nových specializovaných produktů, které se opírají o nejnovější automatizované způsoby návrhu a výroby.

Sektor služeb

Terciální sektor zahrnující obchod, turistiku, finančnictví, pojišťovnictví, vzdělání, zdravotnictví a ostatní služby má - a dokazuje tím příslušnost Izraele k vyspělým ekonomikám - největší podíl na tvorbě HDP a je současně největším zaměstnavatelem. Na tvorbě HDP se podílejí z cca dvou třetin, prim přitom hrají finanční služby (kolem 20 %) a cestovní ruch (necelých 10 %). Ten je nejvíce citlivý na časté regionální turbulence a počty turistů v Izraeli rapidně klesají v momentech, kdy se v Izraeli či v bezprostředním okolí zhoršuje bezpečnostní situace.  V posledních třech letech je počet turistů navštěvujících Izrael více méně stabilní a mírně překračuje úroveň 3 mil. osob ročně. 

Dopravní infrastruktura

Izrael disponuje cca 20.000 km silničních komunikací, silnice dálničního typu spojují Tel Aviv s Jeruzalémem, Haifou a Beer Ševou. Dopravní síť je v dobrém stavu, kapacita hlavních tahů však nepostačuje houstnoucímu provozu. Vláda se ji snaží postupně zvyšovat modernizací a rozsáhlými investicemi. V posledních letech se pak výstavba moderních silničních a dálničních toků nezřídka děje na bázi BOT projektů, první vlaštovkou v tomto směru byla dálnice číslo 6, jež spojuje oblast Dolní Galileje s Beer Ševou. Následovaly dálnice 431 spojující města jižně od Tel Avivu s Jeruzalémem a rychlý dálniční pruh mezi mezinárodním letištěm Ben Gurion Airport a východním vjezdem do Tel Avivu. S výjimkou silnice 431 se na všech na bázi BOT postavených cestách vybírá s pomocí elektronického sledovacího systému mýtné.

Plánování, projektování, výstavbu a následnou správu silničních cest zajišťuje Israeli National Roads Company. Na stránkách INRC jsou rovněž zveřejňovány příslušné tendry s mezinárodní účastí. Faktem zůstává, že postavení předních domácích stavebních firem (Africa Israel, Shikun Bunui) je velmi silné, mj. i díky silnému propojení s domácími bankami, které dokážou poskytnout dlouhodobé úvěry nezbytné pro fungování v systému BOT. Zahraniční společnosti mají šanci uplatnit se především jako subkontraktoři. Jedním z největších dopravně-infrastrukturních projektů současnosti je výstavba tramvajového systému (vedoucího jak nad zemí, tak i pod zemí), který by propojil jednotlivé městské části sloučené v rámci telavivské metropolis.

Železniční doprava v Izraeli je zcela monopolní, jediným provozovatelem je státní Israeli Railways (Rakevet Jisrael). Ta je mj. častým terčem kritiky za svoji nehospodárnost a nákladnost, vláda tak čas od času zvažuje privatizaci některých částí společnosti, čímž by se alespoň mírně navýšila efektivita celého konglomerátu. Pokud jde o železniční síť, ta byla ještě na počátku století poměrně poddimenzovaná. V roce 2004 bylo zprovozněno vlakové spojení mezi Tel Avivem a letištěm Ben Guriona, následovaly výstavby dalších tratí v jižně-severním směru podél moře na spojnici Beer-Ševa, Tel Aviv, Haifa, Naharija. Celková délka tratí v současnosti dosahuje tisíc km, zajímavostí přitom je, že na rozdíl od aut, které jezdí napravo, se vlaky zásadně pohybují po levé straně.

Rakevet Jisrael se nyní připravuje na výstavbu některých „horizontálních“ tratí, které by spojovaly pobřežní a centrální aglomerace se severními částmi země, zejména v dolní a horní Galileji. Uvažuje se o ambiciózní výstavbě tratě mezi Beer Ševou a Ejlatem (cca 220 kilometrů), čímž by došlo k propojení železniční sítě s ejlatským přístavem a oblíbeným letoviskem. Není přitom bez zajímavosti, že jakékoliv rozšiřování sítě či kapacity izraelských železnic s sebou nese příležitosti pro zahraniční exportéry. Tendry se vypisují v zásadě na vše, počínaje kolejemi, přes výhybky a signalizační zařízení, až po samotné vlaky (to je doposud doména firem Siemens, Bombardier, Alstom a Vossloh). V roce 2016 byly ukončeny veřejné soutěže na dodávku příměstských vlaků a na modernizaci signalizačního zařízení, resp. komplexní upgrade řídicího systému v řádu miliard šekelů.

V oblasti letecké dopravy disponuje Izrael asi 50 letišti, z nichž jsou pro mezinárodní dopravu využívána pouze tři - letiště Ben-Guriona poblíž Tel Avivu, letiště v Ejlatu a Haifě. Pravidelné linky jsou soustředěny na letišti Ben-Guriona (15,1 mil. odbavených pasažérů v roce 2016), zatímco letiště v Haifě přijímá především tuzemské lety. V září 2018 bude otevřeno nové moderní letiště v Ejlatu, které je určeno zejména pro vnitrostátní a charterové spoje.

Vlajkovým izraelským dopravcem je společnost El-Al privatizovaná v roce 2004. Má zcela výsadní postavení. Daleko za ní je nejsilnější charterová a vnitrostátní společnost Arkia, kterou od počátku roku 2005 vlastní zaměstnanci. Konkurenci Arkii na mezinárodních charterových linkách tvoří zejména charterový přepravce Israir. V roce 2013 byla po zdlouhavých jednáních podepsána open sky agreement mezi Izraelem a EU. Jde o positivní krok, který vyvolal na linkách mezi Evropou a Izraelem tolik žádoucí konkurenci.

Izrael má celkem 5 námořních přístavů (Ašdod, Haifa, Ejlat, Chadera, Tel Aviv-Yafo), z nichž první tři mají mezinárodní význam. Přístavní kapacita je ale nedostatečná a vláda připravuje její rozšíření. Uvažuje se i o vybudování železnice mezi přístavy na Rudém a Středozemním moři, která by umožnila tranzit zboží a konkurovala by tak Suezskému průplavu. Mezinárodní přístavy jsou spojeny do organizačního celku, který svým monopolním chováním výrazně ovlivňuje ekonomické klima v Izraeli (výše poplatků za přístavní služby, časté stávky přístavních dělníků, výše platů zaměstnanců). V roce 2005 vláda rozhodla o restrukturalizaci přístavů, vznikla Israel Ports Development and Assets Company, která spravuje přístavní nemovitosti. Dále pak vznikly samostatné Ashdod Port Company, Haifa Port Company a Eilat Port Company, které v příslušných přístavech spravují samotnou námořní přepravu. V roce 2012 odsouhlasila vláda prodej 100 %-ního podílu v Eilat Port Company izraelské investiční společnosti Papo Maritime za 120 mil. NIS.  

Telekomunikace

Izraelská telekomunikační síť je nejrozvinutější na Blízkém východě a patří ke světové špičce, stejně jako v oblasti vývoje a výroby telekomunikačních zařízení. Telekomunikační trh je liberalizován, umožňuje mimo jiné i kabelovým společnostem poskytování telekomunikačních služeb, čehož využila kabelová televizní společnost Hot a kromě internetu začala nabízet i telefonní služby. Dříve monopolní provozovatel pevné sítě, nyní částečně privatizovaná telekomunikační společnost Bezeq, obsluhuje asi 3,5 mil. plně digitalizovaných přímých linek, což představuje kompletní pokrytí trhu. V oblasti mezinárodních služeb vlastní licenci dvě další společnosti. Místní a meziměstské služby jsou stále dominantou Bezequ, ale licenci má i telefonní operátor společnost Ofek. Domácí sítě využívají především koaxiální kabely a mikrovlnné vysílače, zatímco mezinárodní spojení je zajišťováno třemi podmořskými kabely a třemi družicemi Intelsat. Sazby místních a meziměstských hovorů jsou sjednoceny.

O trh s mobilními telekomunikačními službami soupeří čtyři mobilní operátoři Pelephone, Cellcom, Orange/Partner a MIRS. Jsou implementovány dva rozdílné systémy GSM a CDMA. Územní pokrytí je téměř stoprocentní. Penetrace již přesáhla 90% potenciálního trhu. Sítě dalších generací zatím spuštěny nejsou i vzhledem k tomu, že vývoj technologií umožňuje v současnosti po stávajících sítích přenos dat, který byl ještě před dvěma lety nemyslitelný. Izrael je na předním místě ve vývoji a výrobě internetových technologií a aplikací. Od liberalizace telekomunikačního trhu v roce 2011 spadly ceny služeb v průměru o 75 %.

Ke kabelové televizi má přístup 97 % domácností (a 80 % jej využívá), a to prostřednictvím tří kabelových společností a národní telekomunikační družice Amos-1 (od července 2000, v posledních dnech roku 2003 byla vypuštěna družice Amos-2). Rozhlasový signál vysílá asi 150 veřejných národních stanic v pásmech AM/FM a 25 místních komerčních FM stanic.

Izrael je jednou z mála (6) zemí světa, které mají vlastní satelitní program (kapacitu sestrojit, vypouštět a řídit síť satelitů).

Energetika a přírodní zdroje

Zajištění dodávek pro průmysl a obyvatelstvo patří vzhledem k jeho postavení na Blízkém východě k hlavním bezpečnostním otázkám, kterým se v Izraeli věnuje velká pozornost. Oblast energetiky má v Izraeli v portfoliu Ministerstvo národní infrastruktury (MNI), které dozoruje optimální energetickou bilanci při růstu životního standardu a růstu obyvatelstva Izraele. Nároky na energetické potřeby jsou poměrně vysoké, mimo jiné proto, že neexistuje jen zimní energetická špička, ale i letní (nutnost klimatizovat objekty).

Zemní plyn

První potvrzené zásoby zemního plynu v izraelské výlučné ekonomické zóně ve Středozemním moři se datují do roku 1999. V roce 2004 začala komerční těžba plynu ze dvou nalezišť (Noa a Mari B) u Aškelonu, jejichž souhrnná kapacita je (byla) 40 mld. m3. Úspěšné průzkumné vrty 85, resp. 130 km západně od Haify v lokalitách Tamar (2009) a Leviatan (2010), v hloubce cca 1 500-1 900 m pod mořským dnem, potvrdily zásoby zemního plynu o objemu až 800 mld. m3 (roční spotřeba Izraele i ČR je cca na úrovni 8,5 mld. m3). Tímto se Levantská pánev zařadila mezi největší světová pobřežní naleziště zemního plynu a z Izraele rázem učinila potenciálně významného vývozce této komodity. V okolí byly mezičasem potvrzeny další menší ložiska Tanin (30 mld. m3) a Kariš (20 mld. m3), který částečně zasahuje do výsostných vod Libanonu. V lednu 2016 byl skupinou izraelských těžařů Isramco a Modiin Energy oznámen další rozsáhlý nález v lokalitě 75 km jižně od Tamiru. Seizmická 3D analýza potvrdila 40% pravděpodobnost ložiska o objemu 250 mld. m3 zemního plynu v sektorech Daniel East/West.

Substantivní využití zemního plynu v energetickém sektoru se datuje počínaje rokem 2004, kdy Israel Electric Corporation zprovoznila svoji vůbec první plynovou turbínu. V následujících letech počet nově instalovaných plynových turbín strmě rostl, s čímž koreluje i rostoucí IL poptávka po zemním plynu a s postupnou substitucí uhlí zemním plynem spotřeba nadále poroste, její odhadovaná maximální výše může po dokončení odklonu od uhlí vzrůst z 4,5 mld. m3 ročně v roce 2010 na více než 11 mld. m3 ročně v roce 2020. Dodávky plynu jsou počínaje rokem 2013 zcela v domácí režii, takřka celou potřebu přitom pokrývá v březnu 2013 zprovozněné pole Tamar.  Potenciál pole Tamar i doposud neotevřeného pole Levjatan je výrazně vyšší, než domácí poptávka. Po podepsání dohody o dodávkách zemního plynu Jordánsku a Egyptu má Izrael nakročeno k tomu stát se významným regionálním exportérem zemního plynu. 

Ropa

Denní spotřeba ropy činí cca 220 tis. barelů a rok od roku postupně klesá, byť nijak dramaticky. Těžba ropy přímo v Izraeli je nadále čistě hypotetická záležitost, výtěžnost aktuálně známých ložisek je zanedbatelná. Nejvýznamnější z nich se nachází v Negevské poušti v Rotem Jamin. Podloží obsahující ropu je silné jen asi 25 – 80 metrů a výtěžnost při případné průmyslové těžbě by přinesla pouze 60 – 70 litrů ropy z tuny vytěžené horniny, která kromě toho obsahuje i řadu dalších příměsí, vysoký je zejména podíl síry. Veškerá ropa se tak musí dovážet, prim hrají postsovětské země, zejména Rusko, v menší míře státy kolem Kaspického moře.

Pomocí tankerů je surová ropa dopravována do přístavů v Eilatu, Aškelonu a Haifě, odtud je pak vnitrozemskými ropovody státní společnosti Ejlat-Aškelon Pipeline Co. (www.eapc.co.il) distribuována v rámci Izraele. Nejvýznamnější z nich je obousměrný ropovod Ejlat-Aškelon s roční kapacitou 55 miliónů tun nezpracované ropy. Obousměrný ropovod je v provozu počínaje rokem 2008, Izrael si od  něj slibuje komparativní výhodu ve vztahu k přepravě ropy původem z Ruska, středoasijských republik či Kavkazu; tato ropa – je-li určená asijským odběratelům, může být přečerpána ze středomořského terminálu v Aškelonu do rudomořského přístavu v Ejlatu a vyhne se tak přepravě Suezským průplavem, kam řada větších tankerů nemá přístup.

Zpracování ropy přímo v Izraeli zajišťuje prakticky monopolně společnost Oil Refineries Ltd. (ORL, www.orl.co.il) vlastněná izraelským státem (74% podíl, zbytek drží převážně drobní akcionáři), rafinérie dokáže zpracovat až 9 mil. tun surové ropy ročně (analogicky kolem 180 tis. barelů denně). Přibližně 75% derivátů je určeno pro domácí poptávku, zbytek je exportován v rámci Středomoří. O možné privatizaci ORL se v uplynulých dvou letech v rámci IL kabinetu příležitostně diskutovalo, závazné či stěžejní rozhodnutí však doposud nepadlo. 

Uhlí

Uhlí se dováží především z Jižní Afriky (cca 50 % roční spotřeby), Kolumbie, Polska a Austrálie. IEC tak přitom činí prostřednictvím své dceřiné společnosti National Coal Supply Co. Ltd., přičemž surovina je dovážena lodní dopravou přímo k elektrárnám, které až na výjimky stojí na pobřeží Středozemního moře. Roční spotřeba uhlí se pohybuje kolem 12,5 mil. tun.

Obnovitelné zdroje

Zatímco spalování fosilních paliv zatím zajišťuje asi 97 % spotřeby energie, Izrael intenzívně pracuje na využívání obnovitelných zdrojů. Sluneční záření je dosud používané k ohřevu vody v celkem 1,6 miliónu domácností, ze zákona musí být takto ohřívaná voda ve všech budovách nepřesahujících 27 metrů výšky. Sluneční energie se dále využívá k různým procesům sušení ať už v zemědělství nebo průmyslu. K produkci elektrické energie je slunce využíváno jen zcela marginálně a to přes veškerou technologickou vyspělost Izraele, přičemž izraelský výzkum a vývoj má dokonce právě v oblasti slunečních kolektorů více než třicetiletou tradici. Byla to právě izraelská společnost, která vybudovala jednu z největších solárních elektráren v Kalifornii (354 MW), ještě během jejího dokončování daná firma zkrachovala a sama tato elektrárna není rentabilní. Slunce, které se může jevit jako ideální zdroj pro Středomoří, tak nebude dle MNI významným energetickým zdrojem ani výhledově. V roce 2025 by mělo pokrývat jen 2,5 % předpokládaných energetických výdajů Státu Izrael.

Energie větru má dle MNI potenciál až 600 MW ročně, přesto je využívána minimálně. Například na Golanských výšinách existuje větrná elektrárna o výkonu necelých 10 MW. Israel Electric Corporation (IEC) plánuje výstavbu dalších větrných farem v Galileji a v Negevu. Rovněž voda vzhledem k jejímu zdejšímu všeobecnému nedostatku je k tvorbě elektrické energie využívána jen naprosto okrajově ve dvou malých hydroelektrárnách. Stejně marginální je i objem energie využívané spalováním domácího a průmyslového odpadu (celkový výkon znovu do 10 MW). Spalováním dřeva a biomasy Izrael ročně získává energii odpovídající přibližně 1000 toe (tons of oil equivalent). 

Výroba elektrické energie

Hlavním poskytovatelem elektrické energie na území Státu Izrael je Israel Electric Corporation (IEC, www.iec.co.il), společnost, která vlastní jak elektrárny, tak i rozvodné  sítě.  Vlastníkem IEC je stát (aktuálně drží  99,9 % akcií), diskuse o případné privatizaci (odprodeji menšinového podílu) je více méně teoretická a příznivců (byť částečné) deetatizace IEC je minimálně. Nadpoloviční podíl na produkci elektrické energie mají od roku 2016 plynové elektrárny. Následují elektrárny uhelné (cca 25 % z celkové sumy vyrobené elektrické energie) a přibližně 9% elektrické energie je generováno spalováním nafty. Ve střednědobém horizontu bude Izrael nadále nahrazovat fosilní paliva ekologicky přijatelnějším zemním plynem, v ideálním případě by v horizontu 12 let byla tato substituce úplná. S výjimkou zemního plynu si IEC udržuje strategické zásoby jednotlivých surovin, které pokrývají cca 50denní spotřebu.

V květnu 2018 byla schválena reforma Israel Eletric Corporation, o jejíž nutnosti se hovořilo více než dvě dekády. Plán průběhu reformy je následující: IEC si ponechá svůj monopol v oblasti přenosu a distribuce energie, produkce energie se však přesune do nově založené dceřiné společnosti tak, aby se segment postupně otevřel větší konkurenci. Strukturální změny ve společnosti zahrnují odprodej pěti elektráren (Alon Tavor, Ramat Hovav, Hagit, Reading a Eškol) v příštích pěti letech. Společnost zastaví výstavbu nových elektráren a za deset let by měl její podíl na trhu klesnout z 68 % na 30 % a být z velké části nahrazen soukromými výrobci.

Voda

Zásobování vodou bylo historicky chronickým problémem vzhledem k nedostatku vodních zdrojů a neustále rostoucí spotřebě. Izrael od roku 2005 zprovoznil pět nových velkých odsolovacích stanic na pobřeží Středozemního moře, které tyto problémy v podstatě vyřešily. Potřeba pitné vody je nyní pokryta odsolenou vodou z více než 60 % a tento podíl se bude v budoucnosti ještě zvyšovat. Monopolním dodavatelem služeb (zásobování vodou, odvod a zpracování odpadní vody je státní společnost Mekorot. Jako zdroj užitkové vody se stále více využívá i recyklace odpadních vod. Izraeli patří s více než 85% celosvětové první místo ve zpracování odpadní vody. Investice do vodních zdrojů resp. zpracování vody přesáhly v období let 2005–2015 5 mld. USD.

Věda, výzkum a inovace

Dnešní technologickou úroveň by Izrael nedosáhl bez několika klíčových událostí, které fenomén hightech spoluutvářely. Jedná se např. o bilaterální dohodu (se Spojenými státy) o podpoře vědy a výzkumu (BIRD-F) z roku 1977, která položila základní kámen spolupráce mezi americkými a izraelskými vědeckými centry a společnostmi. Vztah s USA byl dále posílen podpisem dohody o volném obchodě v roce 1985.

Bylo to především spojenectví se Spojenými státy, co v osmdesátých letech pomohlo přetvořit malou uzavřenou centralizovanou ekonomiku v moderní liberálně-orientované tržní hospodářství. Americké firmy a akademické instituce Izrael doslova objevily. Více než 300 nadnárodních společností (70 % z nich má sídlo v USA) otevřelo v Izraeli za posledních 30 let výzkumné a vývojové centrum. V řadě případů se jednalo (a dodnes jedná) o první takové zařízení mimo území Spojených států.

Izraelská vláda si uvědomovala, že zdrojem ekonomické moci je kombinace stabilního politického systému, právní prostředí, kvalifikovaná pracovní síla, resp. špičková vzdělávací a výzkumná infrastruktura. V roce 1990 byl zahájen program Yozma, kterým vláda položila základy financování hightech průmyslu, postrádajícím soukromý rizikový kapitál. Vládní investice vedly k založení deseti fondů rizikového kapitálu, které financovaly rozvoj začínajících podniků – startupů. Iniciativu na sebe v průběhu několika let převzali soukromí investoři, a dnes je izraelské hospodářství charakterizování mj. jedním z nejrozvinutějších VC prostředí globálně.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Název státu:

  • Stát Izrael
  • Medinat Jisrael (hebrejsky)
  • Daulat Isrá´íl (arabsky)
  • State of Israel (anglicky) 

Izrael je parlamentní demokracie se silnými pravomocemi předsedy vlády. Všem občanům umožňuje v poměrech Blízkého východu nebývalou míru osobní svobody a prosperity. Jedná se o jedinou demokracii západního střihu v blízkovýchodním prostředí.

Hlavou státu je prezident volený parlamentem (Kneset) na jedno sedmileté období. Prezident pověřuje člena Knesetu sestavením vlády, podepisuje zákony a mezinárodní smlouvy, má právo udělovat amnestii, schvaluje jmenování soudců, guvernéra centrální banky a státního kontrolora (který vede nejvyšší kontrolní úřad a zastává i funkci ombudsmana). Prezident nesmí bez souhlasu vlády opustit území státu a každý jím podepsaný oficiální dokument, s výjimkou dokumentů souvisejících se sestavováním nové vlády, musí být kontrasignován premiérem nebo vládou pověřeným ministrem. V poslední prezidentské volbě 10. června 2014 byl v dvoukolové volbě zvolen desátým prezidentem kandidát strany Likud Reuven Rivlin, který od 24. července 2014 ve funkci nahradil Šimona Perese.

Jednokomorový 120-členný Kneset je volen na čtyřleté období celostátním poměrným systémem. Podmínkou vstupu strany do Knesetu je překročení prahu 3,25% platných hlasů. Vládu sestavuje předseda vítězné strany, nebo poslanec, který má největší šance na získání parlamentní podpory. Členy vlády jmenuje prezident, podmínkou nicméně je, aby byl člen vlády rovněž poslancem Knesetu.

Po vládní krizi z prosince 2014 Kneset rozhodl o vypsání předčasných voleb v březnu 2015. V těchto volbách zvítězila středopravá strana Likud vedená dosavadním ministerským předsedou Benjaminem Netanjahuem. 

Volby do 20. Knesetu

 

hlasů

%

mandátů

změna

Likud (Konsolidace)

985,408

23,40

30

+12

Sionistická unie (aliance Strány práce a "Hatnua" pohyb)

786,313

18,67

24

+3

Společná arabská kandidátka (Harešima hamešutefet)

446,583

10,61

13

+2

Ješ atid (Budoucnost existuje)

371,602

8,82

11

–8

Kulanu (My všichni)

315,36

7,49

10

--

Habajt Hajehudi (Židovský domov)

283,91

6,74

8

–4

Šás (Sefardští strážci Tóry)

241,613

5,74

7

–4

Jisrael bejtenu (Izrael náš domov)

214,906

5,10

6

–7

Sjednocený judaismus Tóry (Jahadut hatora hameuchedet)

210,143

4,99

6

–1

Merec (Důraznost)

165,529

3,93

5

–1

34. vláda Izraele a čtvrtá vláda premiéra Benjamina Netanjahua má v Knesetu nicméně těsnou ale stabilní podporu. Staronový ministerský předseda podle očekávání nejmenoval ministry zahraničí a komunikací. Tato portfolia si Netanjahu ponechal pro případní pozdější rozšíření vládní koalice. Chod ministerstva zahraničních věcí bude prozatím řídit náměstkyně ministra zahraničních věcí Cipi Chotovely. Trvanlivost vlády bude hodně záviset na tom, jak dokáže reagovat na bezpečnostní situaci v regionu. Pro stabilitu vlády bude rovněž důležité, zda se jí mimo jiné podaří zlepšit dostupnost bydlení otevřením stavebního a realitního sektoru větší konkurenci. V květnu 2016 došlo na očekávané rozšíření kabinetu, a to přizváním strany Jisra'el Bejtejnu (byvalého ministra zahraničí Avigdora Liebermana) do vládnoucí koalice.

Složení vlády

Jméno ministra

Politická strana

Předseda vlády (prozatím vč. řízení resortů zahraničních věcí a komunikací)

Benjamin Netanjahu

Likud

Ministr vnitra a ministr pro rozvoj Negevu a Galileje

Arie Deri

Šás

Ministr obrany

Avigdor Lieberman

Jisra'el Bejtejnu

Ministr hospodářství

Eli Cohen

Kulanu

Ministr zdravotnictví

Jakov Litzman

Sjednocený jud. Tóry

Ministr školství a ministr záležitostí diaspory

Naftali Bennet

Habajt Hajehudi

Ministr financí

Moše Kachlon

Kulanu

Ministr dopravy a ministr pro zpravodajské služby a jadernou energii

Jisrael Katz

Likud

Ministryně spravedlnosti

Ajelet Šaked

Habajt Hajehudi

Ministr vědy, technologie a vesmíru

Ofir Akunis

Likud

Ministr národní infrastruktury, energetiky a vodních zdrojů

Juval Steinitz

Likud

Ministr zemědělství a rozvoje venkova

Uri Ariel

Habajt Hajehudi

Ministr stavebnictví

Joav Galant

Kulanu

Ministr životního prostředí a ministr pro záležitosti Jeruzaléma

Zeev Elkin

Likud

Ministr pro veřejnou bezpečnost, ministr pro informace a strategické záležitosti

Gilad Erdan

Likud

Ministryně pro absorpci imigrantů

Sofa Landver

Jisra'el Bejtejnu

Ministryně pro záležitostí seniorů

Gila Gamliel

Likud

Ministr pro náboženské záležitosti

David Azulaj

Šás

Ministr sociálních služeb

Chaim Katz

Likud

Ministryně kultury a sportu

Miri Regev

Likud

Ministr pro cestovní ruch

Jariv Levin

Likud

Ministryně pro imigraci a absorpci

Sofa Landver

Jisra'el Bejtejnu

Ministr pro regionální spolupráci

Cachi Hanegbi

Likud

Ministr bez portfeje

Ajob Kara

Likud

 Pozn.: Jména ministrů jsou uvedena v české transkripci.

 Jména členů bezpečnostní rady státu jsou zvýrazněná podtržením.

zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Obyvatelstvo:

  • počet obyvatel 8,82 mil. (odhad Cetral Bureau of Statistics z dubna 2018)
  • hustota obyvatelstva 380/km2
  • podíl ekonomicky činného obyvatelstva: 58,1% obyvatel nad 15 let
  • přirozený přírůstek v r. 2017 (odhad): 1,61%
  • gramotnost: 95,4 % (muži 97,3%, ženy 93,6%)

Věková struktura:

  • 0 –14 let 26,1%
  • 15 –64 let 64,2%
  • nad 65 let 9,7%

Očekávaná průměrná délka života:

  • muži - 80,7 roků
  • ženy - 84,2 roků

Národnostní složení:

  • Židé 75%
  • Arabové 21%
  • Ostatní 4%

Deklarace nezávislosti ze dne 14.5.1948 zaručuje náboženskou svobodu a rovnoprávnost občanů bez ohledu na vyznání, současně však vyhlašuje Izrael jako židovský stát. Židovské svátky jsou i svátky státními, dva vrchní rabíni (aškenázského a sefardského směru) patří k vysokým státním představitelům. Většina obyvatel (75%) se hlásí k judaismu různých směrů a různého stupně dodržování náboženských pravidel. Druhou největší skupinou jsou muslimové (17,5%), převážně sunnité. Významné jsou menšiny křesťanů různých denominací (2% populace; 80% z nich je arabské národnosti) a drúzů (1,6%) soustředěných v několika komunitách na severu Izraele.

Úřední jazyky:

  • hebrejština
  • arabština

Další běžně užívané jazyky:

  • angličtina
  • ruština

zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

Aktuální makroekonomická situace

Izraelská ekonomika si v prvním pololetí 2018 vedla dobře, byť tempo růstu HDP meziročně zpomalilo na aktuálních 3,6 %. Izraelská centrální banka (BOI) odhaduje, že hospodářský růst v letošním roce dosáhne 3,4 %. Za mírným ochlazením ekonomických aktivit je především meziroční zpomalení růstu soukromých výdajů z 6,1 % na 3 %. Vzhledem k cca dvouprocentnímu růstu obyvatel země (8,81 mil. k lednu 2018) se jeví být objektivnějším měřítkem ekonomické aktivity hodnota HDP na osobu (+1,1 %), v absolutním vyjádření 41 350 USD ke konci roku 2017. 

Rekordní je i tempo růstu průměrné mzdy, která aktuálně dosahuje 10.374 NIS (61.129 CZK). Minimální mzda, která je Izraeli vyplácená cca 660.000 zaměstnancům, byla v loňském roce zvýšená na 5.300 NIS (31.231 CZK). Index spotřebitelských cen osciluje kolem pozitivní nuly. Inflace ke konci února dosahovala 0,1 %. Stabilní spotřebitelské ceny jsou pro ekonomy překvapením i vzhledem k tlaku na zvyšování mezd díky rekordně nízké nezaměstnanosti, byť dobrovolná nezaměstnanost – zejména u ultraortodoxní části společnosti a izraelských Arabů – je mnohem vyšší. Pod příznivý makroekonomický obrázek se podepsala i mírně posilující izraelská měna. 

  • Růst reálného hrubého domácího produktu (HDP) Izraele od roku 2006 konsistentně překonává průměr OECD. To je z velké části díky konkurenceschopnému technologickému sektoru, který přitahuje do země nadnárodní společnosti. OECD předpokládá, že ekonomická konjunktura by měla i nadále pokračovat, odhady na rok 2018 hovoří o růstu 3,4-3,5 %. Hlavním motorem ekonomiky by měl i do budoucna být výkonný high-tech sektor, který se v posledních letech stal páteří izraelského hospodářství. S ekonomickým růstem souvisí také zemní plyn, jehož těžba každoročně přispěje ke zvýšení HDP o několik desetin bodu. Dle OECD by do roku 2040 mohla těžba této suroviny k celkovému HDP přispět až 10-ti procenty.
  • Nezaměstnanost od roku 2004 setrvale klesá a v současnosti činí rekordně nízkých 3,7 %. Nárůst zaměstnanosti má významný dopad na pokračující konvergenci životní úrovně v Izraeli s nejvyspělejšími ekonomikami. Podíl nízkopříjmových pracujících je nicméně vysoký a dále stoupá. Je to i proto, že izraelští Arabové a ultraortodoxní Židé jsou kvůli jejich nižšímu vzdělání a omezeným dovednostem odkázaní přijmout hůře placená pracovní místa. Právě z tohoto důvodu je v Izraeli míra chudoby jedna z nejvyšších mezi členskými zeměmi OECD.
  • Navzdory tomu, že tvoří přibližně 20 % obyvatelstva, představují izraelští Arabové pouze 1,4 % pracovního trhu. Ultraortodoxní Židé tvoří přibližně 10 % obyvatelstva, ale na zaměstnanosti v rychle rostoucím technologickém sektoru se podílí pouze z 0,7 %. Tyto dvě společenské skupiny přitom budou v roce 2059, kdy počet obyvatel Izraele dosáhne podle analýz Statistického úřadu 18,5 milionů, ve společnosti pravděpodobně převládat (demografické odhady uvádí rozpětí 16-40 % pro ultraortodoxní Židy, resp. 15-34 % pro izraelské Araby).
  • Zadlužení státu od roku 2003 klesá a v současné době je v poměru k HDP na úrovni 60 %, zatímco ve stejném období stoupl průměr veřejného zadlužení v zemích OECD na nynějších více než 110 %. Pro lepší ilustraci - v roce 2003 dosahoval státní dluh k HDP poměru 105 %). Přibližně 41 % vládních dluhopisů je v držení zahraničních věřitelů. Ministerstvo financí potvrdilo předchozí odhad, který indikoval loňské hospodaření státu se schodkem pod 2 % HDP. Lepšího výsledku bylo dosaženo zejména díky vyšším daňovým příjmům. Současná legislativa ukládá vládě snižovat plánovaný rozpočtový schodek každoročně o čtvrt procentního bodu, a to až po dosažení „udržitelného“ deficitního hospodaření na úrovni -1,5 % HDP v roce 2024.

 

2013

2014

2015

 2016

 2017   

HDP (mld.USD)*

266 949 276 556 304 321  334 094 350 610

HDP/obyvatele. (USD)**

32 661 33 588 34 116  34 511 36 340

Růst HDP (%)

2,7 2,8 2,5  4,0 3,3

Nezaměstnanost (%)

5,8 5,7 5,2  4,3 4,2

Inflace (%)

1,8 -0,2 -1,0  0,3 0,4

Očekávaný vývoj v roce 2018

Jak již bylo řečeno, izraelská ekonomika si vede relativně dobře. V letošním roce BOI očekává růst HDP o 3,4 %.

Mezi největší sociálně-ekonomické výzvy vlády patří větší zapojení ortodoxních a ultraortodoxních Židů (haredim), jejichž podíl na populaci setrvale roste, do ekonomických aktivit. Mezi další sociálně ohrožené skupiny obyvatelstva patří tradičně izraelští Arabové (zejména ženy), beduínské komunity, Falašové (etiopští Židé) a další přistěhovalci zejména z Afriky.

Radikální změny, kterými během posledních tří let prošla řada blízkovýchodních zemí (sousedy Státu Izrael z toho nevyjímaje), vyvolávají u některých komentátorů a analytiků příležitostné obavy z možných negativních dopadů na Izrael, konsekventně pak i jeho ekonomiku. Zkušenosti posledních let nicméně jasně ukazují, že hospodářský růst je stavem a intenzitou okolních konfliktů či izraelsko-palestinského konfliktu a turbulencemi na Palestinských autonomních územích ovlivňován jen minimálně, lokální konflikty (např. operace Ochranné ostří v létě 2014) se negativně odrážejí především na příjmech z cestovního ruchu.

V ekonomické oblasti bude vláda pokračovat v investicích do infrastrukturních projektů (především pak výstavba nových železničních a silničních tras). Lze předpokládat, že postupně budou prosazovány kroky namířené proti přílišné koncentraci v některých sektorech, řada z nich má oligopolní či dokonce monopolní podobu, což je předmětem čím dál tím častější kritiky veřejnosti i odborných kruhů. Do budoucna by se tak mohly mj. otevírat nové příležitosti pro zahraniční exportéry.

Podíl těžby zemního plynu na ekonomickém růstu se bude nadále zvyšovat z 0,5 % v roce 2015 na 1 % v roce 2020. V případě prodeje plynu do zahraničí (kromě pole Tamar bude v horizontu několika let zahájena těžba rovněž v přibližně dvakrát tak velkém nalezišti Levjatan) se může výrazně posílit geopolitické postavení Izraele. Vedle příjemných starostí musí kabinet postupovat i obezřetně a nedopustit, aby se příjmy z plynu příliš rychle „rozpouštěly“ v domácí ekonomice. To by mohlo vést k posílení domácí měny a následně negativním způsobem poznamenat domácí exportéry.  

zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet - příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

Ministerstvo financí předpokládá, že v loňském roce stát hospodařil se schodkem 1,97 % HDP (státní rozpočet pro rok 2017 počítal s rozdílem mezi příjmy a výdaji na úrovni 2,9 %). Lepšího výsledku bylo dosaženo zejména díky vyšším daňovým příjmům. Dle státního rozpočtu schváleného v březnu t. r. Knesetem by měl stát v roce 2019 utratit či investovat 479,4 mld. NIS, tj. o cca 20 mld. NIS více, než je plánováno v rozpočtu pro letošní rok. Státní rozpočet počítá s  největším objemem prostředků pro oblast na obranu a bezpečnost (72.8 mld. NIS), dále s výdaji ve výši 64 mld. NIS pro oblast školství a vzdělávání a s výdaji ve výši 42 mld. NIS na zdravotnictví. Současná legislativa ukládá vládě snižovat plánovaný rozpočtový schodek každoročně o čtvrt procentního bodu, a to až po dosažení „udržitelného“ deficitního hospodaření na úrovni -1,5 % HDP v roce 2024.

Vládní výdaje (v mil. USD a běžných cenách)  

 

2014

2015

2016 

2017 

2018

2019

Obecné veřejné služby

9 679

9 879

10 874 

11 069 

11 829

12 247

Obrana

12 814

15 472

16 569 

17 256 

18 142

20 731

Policie a jiné složky civilní ochrany

3 456

3 563

5 426 

6 040 

5 855

5 481

Hospodářské záležitosti

6 018

6 175

5 047 

5 932 

6 250

7 952

Ochrana životního prostředí

1 313

1 354

3 247 

4 223 

4 523

4 713

Podpora bydlení

944

963

1 824 

1 824 

2 387

2 975

Zdravotnictví 

10 829

11 065

11 258 

12 121 

12 831

13 114

Kultura a náboženské vyznání

3 293

3 395

4 237 

5 711 

6 324

6 874

Vzdělání

14 513

14 763

14 789 

14 905 

15 824

16 285

Sociální sektor

23 662

24 095

25 471 

25 971 

25 879

25 971

Celkem

86 521

90 724

98 742 

105 052

109 844

116 343

Zdroj: Central Bureau of Statistics   

zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

Běžný účet platební bilance je z izraelského pohledu dlouhodobě kladný. Obecně pak platí, že záporné saldo zahraničního obchodu je vykompenzováno přebytkem na účtu služeb. Izrael je příjemcem pravidelných dávek americké vojenské pomoci. Na základě tzv. Druhého desetiletého plánu schváleného v roce 2007 poskytují Spojené státy Izraeli v letech 2009-2018 úhrnem 30 mld. USD. Pro období 2019-2028 byla americká vojenská pomoc Izraeli navýšena na 38 mld. USD. Nová dohoda ale znamená pro Izrael určitá omezení při nakládání s americkými penězi. Zatímco dosud mohl prostředky z USA použít i k nákupu vojenské techniky vlastní výroby, nově za ně bude muset nakupovat pouze americkou výzbroj. Izrael také už nebude moci v americkém Kongresu žádat o další pomoc mimo dohodnuté roční příspěvky.

Platební bilance (v mil. USD)

 

2017

2016

2015

2014

2013

Běžný účet

Příjmy

125 075

116 924

113 149

121 463

117 701

Výdaje

114 535

104 529

99 417

109 548

107 869

Bilance

10 540

14 569

15 953

14 648

11 694

Kapitálový účet 

Bilance

1 827

2 174

2 191

2 733

1 863

Celkem běžný + kapitálový účet

12 366

14 569

14 455

11 557

8 519

Finanční účet 

Investice v zahraničí

24 310

25 110

23 459

25 664

22 926

Investice v Izraeli

18 574

18 012

9 446

9 696

13 407

Celkem finanční transakce

5 734

7 098

14 013

15 968

9 519

Celková zadluženost izraelské vlády v loňském roce pokračovala v dlouhodobém poklesu na aktuálních (3.5.2018) 60,80%  HDP. Pro srovnání, před třinácti lety dosahoval veřejný dluh úrovně 81% HDP. Izraelská centrální banka apeluje na vládu, aby do roku 2020 snížila zadluženost na udržitelných 60% HDP.

  Veřejný dluh k HDP Zahraniční zadluženost k HDP
2017 60,80%  25,90%
2016 62,20% 28,60%
2015 64,10% 30,00%
2014 67,50% 34,90%
2013 67,60% 31,60%
2012 68,30% 36,70%
2011 69,60% 43,60%
2010 71,00% 43,90%
2009 74,90% 44,00%
2008 72,50% 44,40%
2007 73,90% 48,90%

zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Hlavní bankovní skupiny:

  • Bank Hapoalim Ltd.
  • Bank Leumi Ltd.
  • United Mizrahi Bank Ltd.
  • Israel Discount Bank Ltd.
  • First International Bank of Israel Ltd.

Největší pojišťovny:

  • Clalit Insurance
  • Migdal Holding
  • Israel Phoenix
  • Harel Insurance Investments
  • Menorah

Postavení finančních institucí v izraelském hospodářství ilustruje celkový žebříček ekonomicky nejsilnějších firem sestavený počátkem roku 2012 agenturou Dun&Bradstreet Israel. Ten přisuzuje Bance Hapoalim (výnosy 13 mld. šekelů, více než 13 tis. zaměstnanců) druhé místo hned za farmaceutickým gigantem Teva. Banka Leumi (výnosy v roce 2008 přes 10 mld. šekelů, více než 11 tisíc zaměstnanců) je v tomto žebříčku firem na pátém místě. Pojišťovna Clalit je mezi všemi izraelskými společnostmi na sedmém místě.

Fungování bankovního a pojišťovacího sektoru

Izraelský bankovní systém lze označit za moderní a rozvinutý. Jádro systému je koncentrováno okolo omezeného počtu bankovních skupin pod dohledem centrální Bank of Israel založené v roce 1952, která ze zákona plní standardní funkce bankovního dozoru, zpravuje devizové rezervy, vydává mince a bankovky. Je zcela nezávislá na vládě, guvernér banky slouží i jako kabinetní poradce.

Izraelské banky bývají právem kritizovány pro svoji obchodní politiku, která klienty nemotivuje k ukládání depozit. Úrokové sazby jsou nízké až zanedbatelné a poplatky spojené se správou účtů a bankovními transakcemi naopak značně vysoké (dle některých průzkumů nejvyšší na světě) a nepřehledné. Poplatky tvoří tři čtvrtiny provozních příjmů bank. Navíc na rozdíl od vyspělých zemí nejsou vklady v izraelských bankách ze zákona pojištěny proti defraudaci resp. úpadku banky. Banky se pojišťují v omezeném rozsahu samy a důsledky případných úpadků řeší izraelský stát ad hoc. Díky snaze státu o udržení stability systému se ovšem klienti odškodnění zatím vždy domohli.

Izraelské banky získávají asi dvě třetiny svých příjmů od privátní klientely, zatímco podnikatelská sféra se těší výhodnější poplatkové a úrokové politice. To odráží tvrdší konkurenci v úsilí udržet si podnikatelskou klientelu. V Izraeli je asi 50 bankovních organizací (20 komerčních bank, obchodní, hypotéční a investiční banky a další specializované finanční instituce). Dvě největší bankovní skupiny, Bank Hapoalim a Bank Leumi kontrolují po jedné třetině trhu, o zbylou třetinu se dělí tři středně velké banky a malé banky specializované na určitý segment klientely. Tato výrazná koncentrace je důsledkem opatření přijatých po krizi v roce 1983, kdy stát odkoupil akcie největších bank. Později byly privatizovány banky Hapoalim, United Mizrahi a zčásti Leumi, akciové podíly dalších bank byly zčásti umístěny na burze. V roce 2004 vlastnil stát dosud 40 % podíl Bank Leumi a 56 % Discount, následně v letech 2005-2006 byly tyto podíly privatizovány.

Vysoký stupeň koncentrace kapitálu v rukou největších bank je činí velmi mocnými hráči v izraelské ekonomice i politice. Alespoň částečné oslabení jejich ekonomické moci přinesl zákon platný od počátku 2006 nařizující oddělení bank od finančních trhů, konkrétně zakazující vlastnictví či řízení investičních fondů a portfolií. Přestože je působení zahraničních bank v Izraeli povoleno, jejich přítomnost zůstává velmi omezená. Jedním z hlavních důvodů nezájmu o zřizování poboček je malý potenciál trhu maloobchodního bankovnictví. Zahraniční banky navíc nepotřebují k poskytování služeb velkým zákazníkům přímou přítomnost v teritoriu v podobě pobočkové sítě. Menší síť poboček si v Izraeli zřídila Citibank, HSBC a Deutsche Bank.

V oblasti pojišťovnictví existuje podobná koncentrace jako v bankovním sektoru. Pět největších skupin kontroluje asi 80% trhu. Pojišťovnictví je regulováno představitelem MF Izraele, tzv. “Commissioner of Insurance”.

Devizový trh je liberalizován a kapitálové trhy plně otevřeny zahraničnímu kapitálu. Akciové a derivátové trhy fungují dobře, peněžní a dluhopisové trhy se stále rozvíjí. Nedostatečná kapacita kapitálového trhu je způsobena dosud omezeným působením penzijních a zaměstnaneckých fondů, které investují zásadně do vládních dluhopisů. Jako jeden z důsledků tohoto stavu se uvádí též fakt, že je obtížná privatizace velkých státních podniků prostřednictvím burzy.

Vybrané finanční instituce:

zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Izraelský daňový systém tvoří 6 základních skupin daní - daně z příjmu a ze zisku, daně a poplatky uvalené na zboží a služby, daně z majetku, dovozní daně, pojištění a místní daně. Téměř na všechny daně se vztahují určité úlevy a výjimky - bližší informace lze získat na internetové stránce izraelského ministerstva financí (viz závěr této kapitoly).

Přehled daňové struktury Státu Izrael

I. Daně z příjmu a ze zisku

I.1. Daně z příjmu

I.1.1. Daň z příjmů fyzických osob (Personal Income Tax)

  • daň se vybírá z příjmů plynoucích z aktivit v Izraeli
  • progresivní daňová sazba ve výši 10 – 50 % se aplikuje na příjmy z mezd a platů a ze samostatné výdělečné činnosti, existuje možnost uplatnění různých odčitatelných položek
  • charakter daně mají též příspěvky národního pojištění, které pokrývají též zdravotní pojištění; jejich sazba činí 3,45 - 12 %
  • kapitálové příjmy fyzických osob se zdaňují podle stejných principů jako v případě právnických osob - viz I.2.

I.1.2. Daň z příjmů právnických osob (Corporate Income Tax)

  • daň se vybírá z příjmů plynoucích z aktivit v Izraeli po odečtení příslušných nákladů dle mezinárodně uznávaných účetních principů
  • standardně je aplikována sazba 24 %, u finančních institucí 45,3 %
  • základ daně se snižuje podle složitého algoritmu v závislosti na inflaci v daném období tak, aby bylo
    minimalizováno zdanění fiktivních příjmů vzešlých z inflačního zvýšení hodnoty aktiv; na společnosti schválené podle Zákona o podpoře investic je aplikována sazba 25 %, resp. 10 – 20 % u firem vlastněných zahraničními subjekty dle výše podílu na kapitálu (musí přesahovat 49%), popř. se na ně vztahují daňové prázdniny pro nerozdělený zisk po dobu 2, 6 nebo 10 let dle lokality investice (prioritní rozvojové zóny)
  • schválené společnosti mohou také využít možnosti zrychlených odpisů.

I.2. Daně z kapitálových zisků

I.2.1. Daň z dividend

  • dividendy vyplácené izraelským fyzickým osobám a všem zahraničním příjemcům se zdaňují u zdroje sazbou 25 % (pokud akcionář drží méně než 10 % akcií) a sazbou 30 % (pokud akcionář drží více než 10 % akcií), pokud příslušná mezistátní smlouva nestanoví pro zahraniční subjekty jinak (pro české firmy platí 5 % sazba daně v případě alespoň 15 % podílu na kapitálu izraelského plátce)
  • dividendy vyplácené mezi izraelskými společnostmi jsou ze zdanění vyjmuty
  • dividendy vyplácené všem kategoriím příjemců ze zisku schválených společností (viz I.1.2.) se zdaňují u zdroje sazbou 15 %
  • sazba pro tzv. smíšené fondy činí 12 %, pro zahraniční cenné papíry v jejich případě 24 %.

I.2.2. Daň z výnosu kapitálového majetku (Capital Gains Tax)

  • daň z příjmů z prodeje obchodních aktiv, nemovitostí (i zahraničních) a kapitálových investic (obchodních podílů) činí 25 - 30 %
  • zdaňování výnosů z cenných papírů: výnosy z cenných papírů (akcií a dluhopisů) kotovaných na telavivské burze a cenných papírů izraelských společností kotovaných na zahraničních burzách se zdaňují jednotnou sazbou ve výši 15 %, stejně zdaňují izraelští rezidenti i zahraniční cenné papíry obchodované na zahraničních burzách
  • příjmy z prodeje nemovitostí v zahraničí se zdaňují sazbou ve výši 25 - 32 %
  • daň z výnosů z finančních investic v národní měně (NIS - depozita, obligace) je vybírána ve výši 10 %, finanční investice v cizích měnách nejsou daní zatíženy vůbec
  • daň z výnosů otevřených investičních fondů coby právnických osob pokrývá daňovou povinnost podílníků a prodej podílů individuálních investorů již není daní zatížen.

I.2.3. Daň z úrokových příjmů

  • přijaté úroky se u společností daní v zásadě společně s ostatními příjmy z podnikatelské činnosti, u zahraničních subjektů se uplatňuje srážková daň 25 - 32 %, nestanoví-li příslušná mezinárodní smlouva nižší sazbu.

I.2.4. Ostatní kapitálové příjmy

  • úroky z bankovních depozit a spořících účtů rezidentů včetně zahraničních měn a účtů vedených v zahraničí jsou nově zdaňovány sazbou 15 %.

II. Daně a poplatky uvalené na zboží a služby

II.1. Spotřební daň (Purchase Tax)

  • je placena výrobcem nebo dovozcem u některých kategorií spotřebního zboží, surovin a polotovarů;
  • 5 až 95 % z velkoobchodní ceny včetně případných cel.

II.2. DPH (VAT)

  • nejkomplexnější nepřímá daň postihující většinu obchodních transakcí včetně služeb, pronájmu a dovozu;
  • 1.10.2015 došlo ke snížení DPH z 18 % na 17 % z finální prodejní ceny. Odvedená daň se podobně jako v ČR snižuje o DPH zaplacenou při nákupu vstupů.

II.3. Zvláštní daně z objemu mezd (Payroll Taxes) nahrazující DPH

II.3.1. Finanční instituce platí

  • 17 % daň z objemu mezd, není možné ji kompenzovat s daní zaplacenou na vstupu;
  • zaplacená daň se však uplatňuje jako nákladová položka snižující základ pro zvláštní sazbu daně ze zisku (viz I.1.2.).

II.3.2. Státní a místní úřady, sdružení a jiné neziskové organizace platí

  • 7,5 % daň z objemu mezd nahrazuje VAT, není však možné ji kompenzovat s daní zaplacenou na vstupu;
  • 4 % zaměstnavatelská daň z objemu vyplacených mezd (Employer`s Tax).

II.4. Spotřební/akcízní daně (Excise Taxes)

  • akcízní daně se uvalují na tabákové výrobky, cement a paliva;
  • sazba u paliv je 60,- až 1.680,- NIS za každých 1.000 litrů (podle druhu).

III. Daně z majetku (Taxes on Property)

III.1. Daň z prodeje půdy (Land Sales Tax)

  • 2,5 % z hodnoty transakce při prodeji pozemku - nahrazuje dříve vybíranou daň uvalenou na nevyužívanou nezemědělskou půdu.

III.2. Daň z nákupu nemovitostí (Acquisition Tax)

  • progresivní sazba 0 – 10 % z nákupní ceny obytných nemovitostí v závislosti na ceně nemovitosti
  • uplatňuje se i při převodu podílu na společnosti, jejíž jedinou majetkovou podstatou je nemovitost
  • pokud se nejedná o rezidenční nemovitost, nákup je daněn sazbou 8 % do prodejní ceny nemovitosti 4 967 445 NIS, pokud je prodejní cena vyšší, nákup nemovitosti je daněn sazbou 10 %

III.3. Daň ze zhodnocení pozemku/stavby (Improvement Tax)

  • daň ze zhodnocení pozemku či stavby v důsledku změny územního plánu nebo vydání stavebního povolení ve výši 50 % reálného zvýšení ceny.

III.4. Daň ze zhodnocení nemovitosti (Property Appreciation Tax)

  • 45 % z rozdílu prodejní a kupní ceny při prodeji nemovitosti.

III.5. Daň z nájemného

  • vybrané nájemné z bytových prostor přesahující měsíční částku 5.700 NIS se zdaňuje sazbou 10 %.

IV. Dovozní daně

IV.1. Clo

  • základem pro výpočet je CIF cena dovozu;
  • sazby jsou uvedeny v celním sazebníku;
  • clo není českým exportérům na izraelský trh v souladu s asociační dohodou mezi Evropskou unií, jejími členskými státy a Státem Izrael vyměřováno.

IV.2. Spotřební daň uvalená na dovozy (Purchase Tax on Imports)

  • 0 – 95 % ze součtu CIF ceny dovozu a cla vynásobeného příslušným koeficientem navýšení základu pro výpočet daně (tama); jednotlivé sazby daně a koeficienty navýšení jsou uvedeny v celním sazebníku.

IV.3. DPH (VAT)

  • 17 %

V. Pojištění

  • sociální pojištění (National Insurance Contribution) z příjmů fyzických osob -  3,45 -12 % z vyplácených mezd.

VI. Místní daň (Arnona)

  • municipální/místní daň (tzv. arnona) se vypočítává z užitné plochy nemovitostí a slouží k financování provozu místních úřadů i komunálních služeb (např. odvoz odpadů).

Daňová problematika: Ministerstvo financí Státu Izrael

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: