Jak správně přeshraničně poskytovat služby a vysílat pracovníky

10. 8. 2017 | Zdroj: Enterprise Europe Network ČR

Kapitoly článku

motiv článku - Jak správně přeshraničně poskytovat služby a vysílat pracovníky Problematika právní úpravy přeshraničního poskytování služeb a informace týkající se vysílání pracovníků do zahraničí (resp. jiných členských států Evropské unie). Dodržování pracovně-právních podmínek vyslaných zaměstnanců, nahlášení (notifikace) a kvalifikační předpoklady vyslaných zaměstnanců, sociální a zdravotní pojištění, platby DPH a daně z příjmů. Jak správně postupovat se dozvíte v konkrétních příkladech zaměřených na vysílání pracovníků do Německa a do Rakouska. Zvláštní pozornost je věnována také přeshraničnímu poskytování služeb osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ).

Úvod

Mezi hlavní výhody jednotného trhu Evropské unie patří vedle volného pohybu osob, zboží a kapitálu také volný pohyb služeb. Nicméně pravidla, která platí pro volný pohyb služeb a s tím spojené vysílání pracovníků, se vyvíjejí v čase a bohužel jsou stále komplikovanější. V roce 2014 byla přijata směrnice 2014/67/EU, která do určité míry zkomplikovala pravidla pro vysílání pracovníků. V současnosti (léto 2017) se Evropský parlament zabývá návrhem revize směrnice o vysílání pracovníků, jejíž přijetí s největší pravděpodobností vysílání pracovníků dále znesnadní.

Publikace, kterou vám předkládá Enterprise Europe Network při Centru pro regionální rozvoj České republiky, je zaměřena především na přeshraniční poskytování služeb a s tím spojené vysílání pracovníků. Popisuje pravidla a podmínky pro přeshraniční poskytování služeb a pro ohlašovací procedury včetně novinek a výhledu do budoucnosti, věnuje se i daňovým otázkám či problematice povinného sociálního a zdravotního pojištění. Podává základní přehled o tom, jak postupovat ve velice konkrétních případech a také díky velkému množství odkazů na příslušné formuláře a zdroje důležitých informací umožňuje rychle najít a uplatnit správný postup.

Síť Enterprise Europe Network (EEN) je nejrozšířenější mezinárodní poradenská síť pro podnikatele a podniky, zřízená Evropskou komisí. Síť, která funguje již ve více než 60 zemích světa (tedy nejen v zemích EU), pomáhá podnikatelům – kromě jiného – vyvarovat se chyb a problémů při obchodování na jednotném trhu EU. Specifické případy konkrétních podnikatelů v rámci jednotného trhu pomáhá řešit i mezinárodní pracovní skupina „Jednotný trh“ sítě EEN, jejímiž členy jsou odborníci na toto téma z řad pracovníků EEN jednotlivých zemí. Některé informace pro předkládanou publikaci o podmínkách v jednotlivých zemích se podařilo získat právě díky členství našeho pracoviště v této skupině.

Předkládaná příručka odráží dlouholeté zkušenosti odborníků EEN v oblasti vysílání pracovníků a poskytování služeb a mapuje stav k červnu 2017. Vzhledem k problematičnosti předmětu a někdy různým výkladům v jednotlivých zemích, nemohou být předkládané informace považovány za úplné a vyčerpávající. Také nemohou být vnímány jako jakýkoliv závazný výklad příslušných ustanovení právních řádů jednotlivých členských zemí Evropské unie. Proto doporučujeme, aby podnikatelé vždy svoji činnost v zahraničí ještě konzultovali s odborníky na místní právní a daňový systém.

1. Přeshraniční poskytování služeb

1.1 Právní úprava přeshraničního poskytování služeb – obecné pojmy

Právo Evropské unie lze rozdělit do dvou podskupin:

  1. Primární právo – tvořeno především zakládajícími smlouvami ve znění pozdějších novel (nyní ve znění Lisabonské smlouvy) a smlouvami o přistoupení (zatím poslední je Smlouva o přistoupení Chorvatska k Evropské unii).
  2. Sekundární právo – legislativní akty přejaté evropskými institucemi, které mohou být vydány jen na základě konkrétního ustanovení primárního práva; mezi jeho závazné právní akty patří:
    • Nařízení (anglicky regulations) jsou v EU obecně a přímo závazná. Vztahují se na všechny účastníky integrace a stávají se součástí právních řádů členských zemí EU bez nutnosti transpozice (převedení do právního řádu jednotlivých členských států) ihned poté, co vejdou v účinnost. Pokud jsou v rozporu s národním právním řádem členského státu, tak mají přednost.
    • Směrnice (anglicky directives) musejí být ve stanovené lhůtě transponovány do národních právních řádů (novela zákona, vyhláška apod.), jsou obecně závazné co do cíle, nikoli co do způsobu převodu do národních legislativ.
    • Rozhodnutí (anglicky decisions) jsou přímo závazná, ale pouze pro subjekty v něm uvedené – např. jednotlivé členské státy či jednotlivé ekonomické subjekty.

Na jednotném trhu EU platí čtyři základní svobody: svoboda pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Tyto svobody platí nejenom v zemích EU, ale i ve Švýcarsku a v Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku. Země EU, Norsko, Island a Lichtenštejnsko tvoří Evropský hospodářský prostor (EHP). Přestože pravidla pro přeshraniční poskytování služeb platná v Norsku, Islandu, Lichtenštejnsku a ve Švýcarsku jsou obdobná jako v zemích EU, nejsou zcela shodná. Pokud jsou konkrétní směrnice či nařízení uplatňována i v EHP a Švýcarsku, je toto vždy uvedeno v hlavičce příslušného právního aktu. Příručka je primárně zaměřena na země EU, ostatních států se dotýká pouze okrajově.

Na problematiku poskytování služeb se vztahují především dvě svobody, a to volný pohyb osob (především svoboda usazování) a volný pohyb služeb.

  • Volný pohyb osob – konkrétněji svoboda usazovaní – znamená svobodu založit podnik či živnost v jiné zemi EU za stejných podmínek, jaké musejí splnit místní občané. Právní rámec: články 49 – 54 Smlouvy o fungování EU (konsolidovaná verze Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy).
  • Volný pohyb služeb spočívá v právu podnikatele či firmy z jednoho členského státu EU dočasně a příležitostně poskytovat služby na území druhého – hostitelského – členského státu, aniž by se v hostitelské členské zemi EU musel usadit. Právní rámec: články 56 – 62 Smlouvy o fungování EU.

Je vždy třeba posoudit, zda se jedná o dočasné a příležitostné poskytování služeb v jiné členské zemi EU, nebo zda je nutné se v druhém státě usadit, tzn. založit si tam podnik či živnost. Jedná se o poměrně složitý problém, neboť neexistuje jednoduchá a obecně závazná definice pojmů dočasnosti a příležitostnosti. Při posuzování jednotlivých případů se vychází z rozsudků (judikátů) Soudního dvora EU. Do úvahy se bere především doba trvání, pravidelnost, četnost a nepřetržitost poskytování služeb.

Také lze říci, že pokud firma (nebo osoba samostatně výdělečně činná – OSVČ) má v hostitelské zemi stálé místo pro podnikání, pomocí něhož získává zákazníky z této hostitelské země, znamená to, že je začleněna do hospodářství hostitelské země a musí si tam založit podnik či živnost. Nezbytnou podmínkou je, aby přeshraničně poskytovaná služba byla prováděna i v zemi původu. Mezi typické příklady přeshraničního poskytování služeb lze zařadit např. stavební činnosti (byť by trvaly i několik let), dodávku softwarových či poradenských služeb.

Naproti tomu je nepřípustné poskytovat přeshraničně službu v jiné zemi EU pravidelně a dlouhodobě – tedy např. vždy jeden den v týdnu či jeden týden v měsíci. Také služby, jejichž poskytování je vázáno na určité místo (např. provozování restaurace, hotelu, kadeřnického salónu), nelze obecně poskytovat přeshraničně.

Přeshraničně lze poskytovat služby dvěma způsoby:

  1. Firma – zaměstnavatel – získá v jiné členské zemi EU zakázku, aby tuto zakázku mohla uskutečnit, vyšle tam své zaměstnance. Zaměstnanci zůstávají po celou dobu vyslání v pracovním poměru u vysílajícího zaměstnavatele. Po skončení vyslání samozřejmě nadále pokračuje zaměstnání u tohoto zaměstnavatele. V tomto případě se jedná o vysílání pracovníků v rámci přeshraničního poskytování služeb.
  2. Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) či osoba vykonávající svobodná povolání získá zakázku v jiném členském státě EU. Zakázku sama provede a poté se vrací do své země původu, jedná se o přeshraniční poskytování služeb. Pozn.: Pokud má OSVČ zaměstnance, kteří poskytují v jiné zemí služby, jde o vysílání pracovníků. Rozhodující je, že zaměstnance vysílá zaměstnavatel, což může být jak právnická, tak fyzická osoba.

Na každou z těchto možností se vztahují poněkud odlišné podmínky, jež budou vysvětleny v následujících částech.

Shrnutí: Přeshraničně – tzn. bez usazení v druhé členské zemi – lze poskytovat služby pouze dočasně a příležitostně a pouze v oboru, který je vykonáván i v zemi původu. Při trvalém či periodickém poskytování služeb v jiné zemi je nutné založit tam podnik či živnost.

1.2 Vysílání pracovníků

Vysílání pracovníků je komplexní problém, do úvahy je třeba vzít řadu skutečností.

  • Vysílat pracovníky lze pouze v činnostech, které firma provozuje i ve své zemi původu, a pouze dočasně a příležitostně.
  • Je třeba:
    • Dodržovat příslušné pracovně-právní podmínky.
    • Postupovat dle pravidel pro sociální a zdravotní pojištění.
    • Věnovat pozornost daňovým záležitostem (především daním z příjmu a dani z přidané hodnoty – DPH).
    • Plnit notifikační povinnosti týkající se vyslaných zaměstnanců či kvalifikace vysílajícího podniku.
    • Případně respektovat další speciální pravidla či podmínky.

Od 1. 5. 2011 již neexistuje přechodné období pro zaměstnávání českých občanů v Německu a Rakousku ani přechodné období pro vysílání pracovníků v některých oborech do těchto zemí. Od českých občanů tudíž již není v žádném případě možné vyžadovat pracovní povolení, pokud pracují v jiných zemích EU.

1.2.1 Dodržování pracovně-právních podmínek vyslaných pracovníků

Tato oblast je legislativně upravena směrnicí o vysílání pracovníků 96/71/ES. Podle směrnice 96/71/ES (článek 1, odstavec 3a) může zaměstnavatel vyslat v rámci přeshraničního poskytování služeb pouze zaměstnance, se kterými má uzavřenou pracovní smlouvu, případně dohodu o pracovní činnosti.

V článku 1, odstavci 3 směrnice 96/71/ES jsou definovány ještě další dva způsoby vysílání pracovníků:

  • vysílání – přidělování v rámci skupiny podniků – tj. vyslání pracovníka do provozovny sesterské, dceřiné nebo mateřské firmy.
  • vysílání – přidělování agenturami práce.

Pozn. Tato publikace se zabývá pouze vysíláním pracovníků v rámci přeshraničního poskytování služeb a přeshraničním poskytování služeb OSVČ a vůbec se nevěnuje vysílání – přidělování pracovníků v rámci skupiny podniků nebo agenturami práce, kdy jsou podmínky v řadě aspektů zcela odlišné.

Co především musí vysílající podnik dodržovat?

Vysílající podnik musí respektovat článek 3 směrnice 96/71/ES, jenž mu ukládá dodržovat legislativu hostitelského státu v případě, že je pro vyslané zaměstnance výhodnější. Jedná se o:

  • právní či správní předpisy nebo
  • kolektivní smlouvy či rozhodčí nálezy, které byly prohlášeny za obecně právně závazné.

Pracovní podmínky, které je třeba dodržet dle pravidel hostitelské země, se týkají:

  • maximální délky pracovní doby a doby odpočinku,
  • minimální délky dovolené na zotavenou za rok,
  • minimální mzdy (Obecně závazné minimální mzdy v jednotlivých zemích /anglicky/), včetně sazeb za přesčasy (nevztahuje se na doplňkové systémy zaopatření v důchodu),
  • ochrany zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci,
  • ochranných opatření při práci těhotných žen nebo žen krátce po porodu, dětí a mladistvých,
  • rovného zacházení s muži a ženami a ostatních ustanovení o nediskriminaci.

Pozor! Někdy převládá dojem, že je třeba dodržovat pouze pravidla pro minimální mzdu, nicméně zaměstnavatelé nesmějí opomenout ani další podmínky uvedené výše, jejich přehled je k dispozici např. v materiálu, který připravila síť EURES a ve kterém lze vyhledávat jak dle zemí, tak dle kategorií.

Výjimka:

Existuje výjimka, a to pro první instalaci nebo montáž, pokud tvoří podstatnou část smlouvy o dodávce zboží a je nezbytná pro uvedení zařízení do provozu a pokud ji provádějí kvalifikovaní pracovníci vysílajícího podniku. Pak se nemusí dodržet výše minimální mzdy a minimální délky dovolené v případě, že instalace nebo montáž nepřesahuje 8 dní a pokud se nejedná o stavební činnosti. Doba pro výjimku může být členským státem stanovena i delší, např. při vysílání do ČR musí být minimální mzda placena v případě, že vyslání trvá déle než jeden měsíc v roce.

To, že v některé zemi není obecná minimální mzda stanovena, neznamená, že není třeba dodržovat žádnou minimální výši mzdy! Pokud totiž existují obecně závazné kolektivní smlouvy pro daný obor, je třeba postupovat v souladu s nimi. Obecně závazné kolektivní smlouvy jsou v některých případech zveřejněny na internetu (např. pro Německo a Rakousko viz Kapitola 2.1 a Kapitola 2.2), někdy je třeba je získat přímo ze zdrojů v příslušné zemi. Hostitelské země obvykle vyžadují, aby doklady o vyplácené mzdě byly k dispozici na místě výkonu služby v zahraničí.

Při vysílání je též nutno vyplácet zaměstnancům příslušné cestovní náhrady dle českého zákoníku práce 262/2002 Sb.

Novinky v pravidlech pro vysílání pracovníků

V červnu roku 2014 byla přijata směrnice 2014/67/EU6, která se týká praktického uplatňování pravidel pro vysílání pracovníků. Cílem směrnice je především zvýšit povědomí vysílajících podniků a vyslaných zaměstnanců o jejich právech a povinnostech, zlepšit spolupráci mezi vnitrostátními orgány odpovědnými za vysílání, definovat povinnosti členských států, co se týče kontroly povinností vysílajících podniků či stanovit požadavky kladené na společnosti, pokud jde o zajištění transparentnosti informací a inspekce.

Členské státy mají mimo jiné za povinnost na jednom místě zpřístupnit informace o všech povinnostech spojených s vysíláním pracovníků, bohužel zatím ne všechny členské země tuto povinnost splnily. Směrnice výslovně dala členským státům právo vyžadovat na místě překlady dokumentů spojených s vysláním (např. pracovních smluv, dokladů o odměňování apod.) do jazyků hostitelské země. Dalším důsledkem transpozice směrnice 2014/67/EU bylo rozšíření notifikační povinnosti vyslaných zaměstnanců v podstatě do všech zemí EU (viz Kapitola 1.2.5). Nově se začala vyžadovat notifikace zaměstnanců vyslaných např. do Polska, Maďarska, Itálie nebo Irska.

V roce 2017 se na úrovni EU připravuje revize směrnice o vysílání pracovníků - COM(2016) 1287. S návrhem na jaře roku 2016 vyslovilo nesouhlas 11 parlamentů členských států (včetně ČR), když podaly tzv. žlutou kartu, nicméně Evropská komise se rozhodla, že tento nesouhlasný postoj řady zemí nebude brát v úvahu. Hlavní změny navrhované v revizi směrnice o vysílání pracovníků:

  • Pracovník má během vyslání dostávat „srovnatelnou odměnu“, jako má zaměstnanec v hostitelské zemi, pokud je to pro vyslaného zaměstnance výhodnější. Není zatím jasné, co vše bude srovnatelná odměna zahrnovat a zda tam např. bude zohledněno vyplácení cestovních náhrad.
  • Obecně závazné kolektivní smlouvy by se aplikovaly i pro vyslané zaměstnance bez ohledu na obor. Navíc u subdodavatelských řetězců budou mít členské státy možnost uplatnit na vyslané pracovníky stejná pravidla odměňování, jaká jsou závazná pro hlavního dodavatele, a to i v případech, kdy tato pravidla vycházejí z kolektivních smluv, které nejsou všeobecně použitelné (tj. právně závazné).
  • V případě „dlouhodobých vyslání“ (delších než 24 měsíců) by se na vyslané zaměstnance začalo uplatňovat pracovní právo hostitelské země podstatně šířeji než dosud (dosud uplatňované podmínky jsou v tabulce na začátku Kapitoly 1.2.1.1). Vztahovala by se na ně např. závazná pravidla na ochranu pracovníků hostitelského členského státu apod.
  • Zásada rovného zacházení pro pracovníky agentur práce s místními zaměstnanci se uplatní také na zaměstnance pracovních agentur vyslané ze zahraničí, čímž má dojít ke sladění právních předpisů pro agenturní zaměstnávání na vnitrostátní a mezinárodní úrovni.

Shrnutí: Vyslaný zaměstnanec musí mít v taxativně vyjmenovaných oblastech alespoň minimální pracovní podmínky, jaké platí v hostitelské zemi, pokud jsou pro něj výhodnější. Jedná se především o výši minimální mzdy, délku pracovní doby a doby odpočinku, délku dovolené za kalendářní rok apod. Do úvahy se berou podmínky stanovené právními či správními předpisy či obecně závaznými kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy. V současnosti se v EU připravuje revize směrnice o vysílání, která podmínky pro vysílání pracovníků značně zpřísní.

1.2.2 Sociální a zdravotní pojištění

V Evropské unii existuje řada rozdílných sociálních systémů. Aby byly zajištěny nároky občanů migrujících v rámci EU/EHP a Švýcarska, bylo třeba vytvořit pravidla pro vzájemnou koordinaci systémů jednotlivých států. Tyto předpisy pak mimo jiné definují, v jaké zemi bude v daný okamžik povinně pojištěn daný člověk – tzv. určení příslušnosti k právním předpisům. V rámci EU je zdravotní pojištění jedním z druhů sociálního pojištění, takže pokud se hovoří o příslušnosti k právním předpisům pro sociální pojištění, tatáž pravidla platí i pro pojištění zdravotní.

V současnosti se v EU/EHP a Švýcarsku uplatňují tato nařízení:

  • Nařízení 883/20044 – základní nařízení, které v Hlavě II obsahuje kolizní ustanovení pro určení příslušnosti k právním předpisům, tzn. pravidla, podle kterých se určuje, kde bude daný zaměstnanec v dané době odvádět své sociální a zdravotní pojištění.
  • Nařízení 987/20095 – prováděcí nařízení k nařízení 883/2004.
  • Nařízení 1231/20106 – rozšiřuje působnost nových nařízení na občany třetích zemí (tj. občany jiných zemí než EU/EHP).

Základní principy koordinace:

  • Zaměstnanec v jednom okamžiku podléhá právním předpisům jenom jediného členského státu – princip aplikace právního řádu jednoho státu.
  • Rovné zacházení a zákaz diskriminace.
  • Sčítání doby pojištění.
  • Zachování nabytých práv – výplata dávek do ciziny.

Základní pravidlo pro určení příslušnosti k právním předpisům:

  • Zaměstnanec podléhá právním předpisům členského státu, ve kterém vykonává činnost.

Zvláštní pravidla:

  • Platná pro vyslání – na vyslaného zaměstnance se až po dobu 24 měsíců vztahují předpisy vysílajícího státu. Při splnění podmínek vydá okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ) potvrzení o příslušnosti k právním předpisům – formulář A1 pro vyslání. Podmínky pro vydání:
    • Zaměstnanec podléhá právním předpisům vysílajícího státu minimálně 1 měsíc před vysláním. To znamená, že odvádí pojištění ve vysílajícím státě ze zaměstnání či činnosti OSVČ, případně je ve vysílajícím státě pojištěn jako student, nezaměstnaný apod.
    • Existuje přímý vztah zaměstnavatel-zaměstnanec.
    • V zemi původu vykonává podstatné činnosti pro vysílajícího zaměstnavatele.
    • Potvrzení se vydává maximálně na dva roky, nelze jej prodloužit.
    • Nelze, aby po skončení platnosti formuláře A1 vyslaného zaměstnance, byl stávající zaměstnanec nahrazen jiným zaměstnancem stejné firmy, který by při vyslání vykonával obdobnou činnost jako původní zaměstnanec.
    • Správní lhůta na vydání potvrzení je 30 dnů, obvykle bývá vyřízeno rychleji..
  • V případě souběhu zaměstnání ve více členských zemích – tzn. zaměstnanec souběžně pracuje ve více členských zemích (např. servisní technik) – by se jednalo o souběh činností. Při splnění podmínek vydá Česká správa sociálního zabezpečení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům, žádost se podávává na OSSZ, jedná se o formulář A1 pro souběh činností. Podmínky:
    • Na zaměstnance, který má bydliště na území členského státu, se vztahují právní předpisy tohoto členského státu, pokud tam vykonává podstatnou část své činnosti (minimálně z 25 % – co se týče pracovní doby či odměny).
    • Na zaměstnance, jenž nevykonává podstatnou část své činnosti ve státu bydliště, se vztahují právní předpisy členského státu, kde má jeho zaměstnavatel sídlo nebo místo podnikání.
    • Potvrzení se vydává maximálně na dva roky, je možné jej prodloužit.
    • Správní lhůta na vydání potvrzení je 60 dnů.
  • Pozn. Bydliště je v podstatě definováno jak středisko životních zájmů dané osoby a nemusí být totožné s jejím trvalým pobytem

Výjimka z příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení umožňuje, aby se dva smluvní státy dohodly na udělení výjimky z výše uvedených pravidel, a to vždy v zájmu určitých osob nebo skupin osob. Na udělení výjimky není právní nárok (viz Článek 14).

Kromě potvrzeného formuláře A1, má mít vyslaný zaměstnanec s sebou Evropský průkaz zdravotního pojištění (zkratka v angličtině EHIC) – modrou kartičku zdravotní pojišťovny, kterou má každý občan ČR automaticky přidělenou. S tímto průkazem má vyslaný zaměstnanec nárok na nutné a nezbytné ošetření za obdobných podmínek, jako mají občané hostitelské země.

Pozn.: Ve většině zemí jsou podstatně vyšší doplatky za ošetření, léky či hospitalizaci než v ČR. Navíc toto základní pojištění nepokrývá náklady na převoz pacienta či jeho ostatků do země původu. Proto je velmi vhodné, nikoliv ovšem povinné, sjednání komerčního zdravotního připojištění, které poskytuje v řadě aspektů mnohem větší ochranu. Více informací o podmínkách v jednotlivých zemích lze nalézt na stránkách Kanceláře zdravotního pojištění.

Shrnutí: Vyslaný zaměstnanec může zůstat až po dobu dvou let v systému sociálního a zdravotního pojištění své domovské země. Aby bylo možné dokázat, že sociální a zdravotní pojištění platí v zemi původu, je třeba, aby měl s sebou potvrzený formulář A1 a Evropský průkaz zdravotního pojištění.

1.2.3 Daně z příjmu

Při posuzování problematiky daní z příjmu při vysílání pracovníků je především nutné zjistit, zda vysílajícímu podniku nebo vyslanému zaměstnanci nevznikne daňová povinnost i v hostitelské zemi. Je třeba vycházet z příslušných zákonů o daních z příjmu8 a příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Seznam smluv o zamezení dvojího zdanění s příslušnými odkazy. V případě rozporu mezi zákonem o daních z příjmu a smlouvou o zamezení dvojího zdanění má smlouva přednost.

Pozor! Mohlo by se zdát, že smlouvy o zamezení dvojího zdanění jsou skoro stejné, ale není tomu tak a vždy je třeba vycházet z konkrétní smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

Obvyklé členění smluv:

Článek 1 – definuje osoby, na něž se smlouva vztahuje.

Článek 2 – definuje daně, na něž se smlouva vztahuje.

Článek 3 – obsahuje všeobecné definice.

Článek 4 – definuje daňový domicil – daňovou rezidenturu, tj. stát, kde osoba (fyzická či právnická) daní své celosvětové příjmy. Někdy se jedna osoba dle vnitrostátních zákonů může stát daňovým rezidentem více zemí. Článek 4 obsahuje kolizní ustanovení, podle kterých se rozhodne, ve které zemi osoba své celosvětové příjmy bude danit. Příklady kolizních ustanovení (ze smlouvy se Slovenskem 100/2003 Sb. m. s.):

  • a) Osoba je rezidentem smluvního státu, kde má stálý byt. Pokud ho má v obou státech tak tam, kde má středisko životních zájmů.
  • b) Jestliže nelze určit, kde má středisko životních zájmů nebo pokud nemá stálý byt v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem tam, kde se obvykle zdržuje.
  • c) Pokud se obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, jehož je státním příslušníkem.
  • d) Pokud je osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné orgány smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

Kolizní ustanovení se hodnotí postupně, tzn., pokud daná osoba má např. stálý byt (byt, který jí je dán k dispozici, nemusí se jednat o vlastní byt nebo např. nájem) ve dvou zemích a v jedné z nich má středisko životních zájmů (tj. má tam rodinu, děti tam chodí do školy apod.), tak má daňový domicil stanoven dle bodu a) a další ustanovení se již neberou do úvahy.

Článek 5 – stálá provozovna, tj. vznik povinnosti registrovat firmu k dani z příjmu i v hostitelské zemi a příslušnou daň tam odvádět. Pokud v hostitelské zemi stálá provozovna vznikne, tak se daně odvádějí dle článku 7 – zisky podniků. Příklad definice stálé provozovny:

  • Stálá provozovna zahrnuje obzvláště místo vedení části podniku, pobočku, kancelář, továrnu, dílnu, důl, naleziště ropy, plynu, lom či jakékoliv jiné místo, kde se nacházejí přírodní zdroje.
  • Rovněž zahrnuje: staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený (definice je odlišná dle jednotlivých smluv), ale pouze pokud trvá déle než např. 12 měsíců (rozhodná délka může být definována jinak). Každé staveniště se posuzuje zvlášť, pokud se nejedná např. o ropovod apod.
  • Službová stálá provozovna – poskytování služeb, ale pouze pokud trvá déle než určité období (např. šest měsíců kumulovaně v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období či devět měsíců v jakémkoliv patnáctiměsíčním období), pouze v novějších smlouvách. Pozor! To, že v dané smlouvě o zamezení dvojího zdanění není službová stálá provozovna definována, ještě neznamená, že vysílajícímu podniku při přeshraničním poskytování služeb nikdy v hostitelské zemi nevznikne daňová povinnost pro daně z příjmu. Naopak, obvykle se předpokládá, že firmě v hostitelské zemi vznikne povinnost registrovat se a odvádět daně z příjmu, pokud tam na jednom místě bude poskytovat služby pomocí svých vyslaných zaměstnanců, a to déle než šest měsíců.
  • Pokud zástupce – jiný než nezávislý zástupce (např. makléř nebo generální komisionář) – jedná ve smluvním státě na účet podniku a má oprávnění uzavírat jménem podniku smlouvy – má se za to, že firma má stálou provozovnu.
  • Pokud stálá provozovna vznikne, vzniká od samého počátku. Pozn.: Např. pokud firma předpokládá, že délka stavby bude 11 měsíců, ale stavba se nakonec protáhne na 13 měsíců, tak firmě vzniká stálá provozovno od prvního dne, a ne až od dvanáctého měsíce. Stejně tak službová stálá provozovna vzniká po překročení rozhodného období definovaného ve smlouvě (např. po 6 měsících) od prvního dne, a ne až od 6. měsíce.
  • Stálá provozovna nezahrnuje např. zařízení (či zásobu zboží) sloužící k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřící podniku; místo k podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik apod.

Pozn.: Nesmí se zaměňovat „stálá provozovna“ za „pobočku“. Stálá provozovna je daňový termín, který znamená, že danému subjektu vznikne povinnost registrovat se a odvádět daně z příjmu i v hostitelské zemi. Naproti tomu existence pobočky znamená, že podnik má v druhé zemi určitou fyzickou formu podnikání. Firma může mít v druhé zemi stálou provozovnu bez toho, že by tam měla zřízenou fyzickou pobočku (např. v případě poskytování služeb delšího než 6 měsíců během 12 měsíců). Naproti tomu existence fyzické pobočky (např. skladu) neznamená automaticky existenci stálé provozovny.

Pozor! Za stálé místo pro podnikání může být např. považována i místnost, která je danému podniku dána k dispozici na delší dobu (delší než 6 měsíců).

Mezi další důležité články smluv patří článek věnovaný daním z příjmu zaměstnanců. Obecně se dá říci, že zaměstnanec má daňovou povinnost pouze v zemi, kde má daňový domicil, pokud jsou v hostitelské zemi splněny všechny následující podmínky:

  1. Doba vyslání je kratší než 183 dnů z roku či z dvanácti po sobě jdoucích měsíců.
  2. Náklady nejdou k tíži stálé provozovny.
  3. Skutečný zaměstnavatel sídlí v domovské zemi

Pokud byť jedna z podmínek není splněna, daň z příjmu zaměstnanců se platí i v hostitelské zemi, ve smlouvě jsou popsány metody vyloučení dvojího zdanění. V ČR je možné si zažádat o zproštění povinnosti odvádět zálohu na daň z příjmu v případě, že příjmy zaměstnance budou daněny v druhé zemi.

Pozor! Pokud má společnost v hostitelské zemi v dané aktivitě stálou provozovnu a vyšle tam svého zaměstnance pouze na 1 den, tak daně z příjmu tohoto zaměstnance za tento 1 den se odvádějí v hostitelské zemi.

Článek 22 – 24 definuje metody zamezení (vyloučení) dvojího zdanění:

  • Metoda zápočtu daně – poplatník zahrne za účelem zdanění ve státě, kde je daňovým rezidentem, své celosvětové příjmy. Má právo započíst daň zaplacenou ve druhém státě do daňové povinnosti ve státě, kde je daňovým rezidentem.
    • Zápočet úplný – nárok na odpočet v plné výši.
    • Zápočet prostý – nárok na odpočet pouze do výše poměrné části daně připadající z celkové daňové povinnosti poplatníka v ČR na daň z příjmů ze zdroje v zahraničí.
  • Metoda vynětí daně – daňová povinnost a zaplacená daň se do daňového přiznání v zemi daňové rezidentury nezapočítává.
    • Vynětí úplné – příjem ze zdrojů v zahraničí je zcela vyňat ze základu daně.
    • Vynětí s výhradou progrese – v podstatě se zjistí, jaká průměrná sazba by vyšla při zdanění všech příjmů, tato sazba se pak použije pro výpočet daně pouze z ČR. Má význam pouze u daní s progresí.

Pozn.: Dle zákona o daních z příjmu 596/1992 Sb. v platném znění §38f, odst. 4 lze metodu vynětí použít i pro země, kde je ve smlouvě uvedena metoda zápočtu, ovšem pouze v případě, že daný příjem byl v druhé zemi zdaněn. Musí být splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

  • Vysílající podnik má v druhé zemi stálou provozovnu.
  • Zaměstnanec má zaměstnavatele se sídlem v druhé zemi (v tomto případě se nejedná o vyslání).
  • Jde o mezinárodní pronájem pracovní síly (přidělení agenturou práce k uživateli do druhé země – není předmětem této brožury, viz začátek Kapitoly 1.2.1).

Shrnutí: Je nutné zjistit, zda vysílajícímu podniku v hostitelské zemi vznikne stálá provozovna, tj. povinnost registrovat se a odvádět daň z příjmu podniku i v hostitelské zemi. Taktéž je třeba vědět, zda vzniká daňová povinnost v hostitelské zemi u vyslaného zaměstnance. Vychází se ze zákonů o daních z příjmu a smluv o zamezení dvojího zdanění.

1.2.4 Daň z přidané hodnoty (DPH)

Pravidla týkající se DPH jsou v Evropské unii harmonizována, tzn., do jisté míry existují shodná pravidla platná pro všechny členské státy EU. Toto se týká např. minimální základní sazby DPH, výčtu zboží a služeb, na něž se mohou vztahovat snížené sazby DPH, způsob stanovení místa plnění či používání tzv. reverse charge neboli přenesení daňové povinnosti na příjemce služeb.

U přeshraničního poskytování služeb je velice důležité správně stanovit místo plnění DPH. Základní pravidlo je uvedeno v § 9 zákona 235/2004 Sb.:

  • 9.1 – V případě, že je služba poskytnuta osobě povinné k dani (tzv. b2b služby – služby podnikatel-podnikatel), je místem plnění stát, kde má příjemce služby sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.
  • 9.2 – V případě, že je služba poskytnuta osobě nepovinné k dani (tzv. b2c služby – služby podnikatel-spotřebitel), je místem plnění stát, kde má poskytovatel služby sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

Při poskytování služeb dle základního pravidla 9.1 – mezi osobami povinnými k dani – se povinně uplatňuje reverse charge, tzn. přenesení povinnosti platit DPH na příjemce služby. V takovém případě poskytovatel služby fakturuje bez DPH, předá příjemci služby své DIČ k DPH a příjemce služby odvádí DPH ve své zemi dle příslušných pravidel.

V případě, že poskytovatel přeshraniční služby dle základního pravidla není v ČR plátcem DPH a nemá tudíž DIČ k DPH, stává se dle §6i zákona o DPH 235/2004 Sb. v platném znění identifikovanou osobou, čímž získá příslušné DIČ k DPH. Toto své DIČ k DPH předá příjemci služby v jiné členské zemi, ten pak odvede DPH ve své zemi dle daných pravidel.

Příjemce přeshraniční služby z ČR dle základního pravidla, osoba povinná k dani, neplátce DPH v ČR je v tomto případě povinen v ČR odvést DPH z této služby. Stává se identifikovanou osobou dle §6h výše zmíněného zákona, po registraci získá DIČ k DPH a může příslušné DPH z této služby v ČR odvést. Pozn.: Identifikovaná osoba se v podstatě při vnitrostátních plněních chová jako neplátce DPH a při přeshraničních plněních v rámci EU jako plátce DPH.

Pozn.: Ve výše uvedených případech (tj. v případě poskytování služeb dle základního pravidla) nevzniká poskytovateli přeshraniční služby povinnost registrovat se k DPH v hostitelské zemi a tuto daň tam odvádět. Naproti tomu, pokud se jedná o poskytování služeb dle zvláštních pravidel (viz níže), tak za určitých podmínek poskytovateli služeb vzniká povinnost registrace a platby DPH v hostitelské zemi. Bohužel procedury pro zvláštní pravidla nejsou v členských zemí EU sjednoceny a vždy je třeba postupovat dle zákona o DPH dané země.

Vedle základního pravidla pro stanovení místa plnění u DPH existuje řada zvláštních pravidel, jsou uvedena v § 10 až § 10i zákona 235/2004 Sb. v platném znění. Jedná se především o následující služby:

  • Služby vztahující se k nemovitostem (také projektová činnost, lesnické práce, hlídání objektů, ubytovací služby a řada dalších, bližší informace lze najít v prováděcím nařízení 1042/201316) – místo plnění je tam, kde se nemovitost nachází.
  • Přeprava osob – místo plnění je tam, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje.
  • Stravovací služby – místo plnění je tam, kde byla služba poskytnuta.
  • Krátkodobý pronájem dopravního prostředku (do 30 dnů, u lodí do 90 dnů) – místo plnění je tam, kde je dopravní prostředek předán zákazníkovi.
  • Dlouhodobý pronájem dopravního prostředku osobě nepovinné k dani – místo plnění se řídí místem, kde je zákazník usazen, resp. má bydliště či kde se obvykle zdržuje.
  • Některé další služby – např. přeprava zboží, služby přímo související s přepravou zboží, oceňování a práce na movité věci osobě nepovinné k dani.

U služeb, jichž se týkají zvláštní pravidla, neexistuje ze strany členských států povinnost používat reverse charge při poskytování služeb osobám povinným k daním. Je vždy třeba postupovat dle legislativy příslušné země, přičemž pravidla se mohou značně lišit země od země. Při poskytování služeb dle zvláštních pravidel osobám nepovinným k dani je (téměř – viz poznámka dále) vždy nezbytné se v zemi místa plnění zaregistrovat k DPH a příslušnou DPH tam odvádět.

Pozor! Stavebnictví je obor, pro nějž je typické přeshraniční poskytování služeb a s tím spojené vysílání pracovníků. Zároveň je stavebnictví službou vztahující se k nemovitostem, kde místo plnění je tam, kde se nemovitost nachází. Vždy je tedy třeba dbát na to, aby bylo správně postupováno v oblasti DPH. V Lucembursku např. je povinná registrace k DPH při poskytování služeb vztahujících se k nemovitostem vždy. V Německu, Rakousku či na Slovensku se naproti tomu do jisté míry uplatňuje přenos daňové povinnosti na příjemce služby – firmu, plátce DPH v hostitelské zemi.

Provádí-li česká firma stavební činnost v Německu, Rakousku či na Slovensku pro firmu (plátce DPH) usazenou v dané zemi, dochází k přenosu daňové povinnosti na příjemce služby usazeného v příslušné zemi. Situace se však zkomplikuje, pokud česká stavební firma využívá subdodavatele, obvykle menší české firmy či česká OSVČ. V takovémto případě se v Německu a Rakousku český hlavní dodavatel zpravidla registruje k DPH, aby jako příjemce služby mohl v příslušné zemi splnit povinnost ohledně odvodu DPH. Naproti tomu na Slovensku se k DPH musejí registrovat všichni čeští subdodavatelé (blíže viz jednotlivé příklady v Kapitole 2). Povinnost registrace k DPH v hostitelské zemi nemá vůbec žádnou souvislost s tím, zda je daný subjekt plátcem DPH v ČR.

Pozn.: Při poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb osobě nepovinné k dani (§ 10i zákona o DPH), je místem plnění místo příjemce služby (obvykle jeho bydliště). Aby se vyšlo vstříc poskytovateli služby, který např. prodal pouze jednu e-knihu jednomu spotřebiteli do jiné členské země EU, byl ve všech zemích EU zaveden zvláštní režim jednoho správního místa – tzv. Mini One Stop Shop - MOSS (v ČR dle § 110a a následující zákona o DPH 235/2004 Sb.).

Zjednodušení spočívá v tom, že osoba povinná k dani, která tento režim bude využívat, se nebude muset při poskytování těchto služeb registrovat k DPH v každém jednotlivém členském státě, kam byla daná služba poskytnuta, ale své povinnosti k DPH bude plnit prostřednictvím jednoho správního místa ve svém členském státě. Daňová správa tohoto členského státu pak bude provádět výběr, evidenci a odvod vybrané daně do dotčených členských států. Registrace do toho režimu je zcela dobrovolná. Poskytovatel služby, který bude v ČR (příslušným úřadem je Finanční úřad pro Jihomoravský kraj) využívat MOSS, musí být v ČR buď plátcem DPH, nebo osobou identifikovanou.

Shrnutí: Je nutné vědět, kde má přeshraničně poskytovaná služba místo plnění pro platbu DPH. Existuje základní pravidlo, ze kterého je řada výjimek. Pokud firma poskytuje službu osobě povinné k dani dle základního pravidla, je místo plnění tam, kde má přijímající subjekt sídlo. V případě, že je služba dle základního pravidla poskytnuta osobě nepovinné k dani, je místo plnění tam, kde má dodavatel sídlo.

1.2.5 Nahlášení – notifikace vyslaných zaměstnanců

V souvislosti s transpozicí směrnice 2014/67/EU (viz Kapitola 1.2.1.2) došlo k rozšíření notifikační povinnosti pro vyslané zaměstnance v podstatě do všech členských zemí EU/EHP a Švýcarska. V zemích, kde notifikační procedura ještě není zavedena, probíhá v současnosti (léto 2017) finální fáze jejího spuštění (snad až na Spojené království - z důvodu brexitu).

Notifikace vyslaných zaměstnanců znamená, že vysílající podnik musí nejpozději těsně před vysláním nahlásit své vyslané zaměstnance. Vyslaní zaměstnanci mají mít vždy s sebou doklad o tom, že notifikace byla řádně provedena. Způsob provedení notifikace se v poslední době v řadě zemí sjednocuje, obvykle se jedná o on-line přihlášení do národního systému hostitelské země. Firma se zpravidla před prvním vysláním zaměstnanců do dané země zaregistruje na příslušném serveru. Vyplní základní informace o podniku a získá přístupové údaje (jméno a heslo), s nimiž je pak možné zadávat jednotlivá vyslání.

Při notifikaci vyslaných zaměstnanců je obvykle také nutné zadat zástupce vysílajícího podniku v hostitelské zemi či informace o výši mezd vyplácených vyslaným zaměstnancům. Většinou je nutné nahlásit vyslané zaměstnance vždy a bez ohledu na délku vyslání, v některých zemích se ohlašují pouze zaměstnanci vyslaní ve vyjmenovaných oborech (např. v Německu).

Příklady notifikačních procedur:

  • Rakousko: On-line ohlašovací formulář i v češtině.
  • Německo: On-line ohlašovací formulář v němčině, angličtině a francouzštině, ohla-šují se pouze zaměstnanci vyslaní ve vyjmenovaných oborech.
  • Francie: On-line ohlašovací formulář ve francouzštině s překladem do angličtiny.
  • Belgie: On-line ohlašovací formulář ve francouzštině, němčině, angličtině a vlámštině. Pozor! Do systému pro vyslané zaměstnance se nahlašují i OSVČ dočasně poskytující služby v Belgii, toto platí i v Dánsku a Švýcarsku.
  • Dánsko: On-line ohlašovací formulář v dánštině, němčině, angličtině a polštině, nahlašují se i OSVČ dočasně poskytující služby v Dánsku.
  • Slovensko: On-line ohlašovací formulář ve slovenštině a angličtině.
  • Švýcarsko: On-line ohlašovací formulář v němčině, francouzštině, italštině a angličtině. Ohlášení je třeba provést ve většině případů minimálně 8 dnů před začátkem vyslání. Pozor! Maximální délka vyslání od jednoho zaměstnavatele je 90 dnů v kalendářním roce, jinak vyslaní zaměstnanci potřebují povolení k pobytu spojené s pracovním povolením, toto platí i pro OSVČ, dočasně poskytující služby ve Švýcarsku.
  • Česká republika: Odlišný přístup, povinnost provést ohlášení musí podnik z České republiky, ke kterému byli zaměstnanci vyslání. Tzv. informační kartu je nutné poslat na místně příslušný úřad práce nejpozději v den počátku vyslání, ohlásit se musí i ukončení vyslání.

Pozor! V případě, že firma neprovede notifikaci vyslaných zaměstnanců, hrozí jí vysoké pokuty až v řádu desetitisíců € za jednoho neohlášeného zaměstnance.

Shrnutí: Téměř ve všech zemích EU/EHP a Švýcarsku je nutné vyslané zaměstnance nahlásit nejpozději těsně před vysláním. Doklad stvrzující, že nahlášení bylo provedeno, mají mít vyslaní zaměstnanci s sebou. V současností se nahlášení provádí obvykle pomocí elektronických nástrojů.

 

 

1.2.6 Kvalifikační požadavky

Pokud chce občan jednoho členského státu EU působit dlouhodobě – ať již jako zaměstnanec či se tam chce usadit – v jiné členské zemi v oboru, který je v této druhé členské zemi regulován, musí si zažádat o uznání kvalifikace.

Jedná-li se o dočasné a příležitostné poskytování služeb v jiné členské zemi v regulované profesi prostřednictvím vyslaných zaměstnanců, je třeba výkon vysílající firmy ještě před prvním výkonem činnosti ohlásit v hostitelské zemi na příslušných úřadech této členské země. Tato procedura byla zavedena směrnicí o uznávání odborných kvalifikací 2005/36/ES26. Ohlášení platí jeden rok, poté je třeba jej znovu obnovit. Provádí se ohlášení kvalifikace podniku a nikoliv ohlášení kvalifikace vyslaných zaměstnanců.

První ohlášení kvalifikace se doplňuje následujícími doklady s překlady do příslušných jazyků:

  • Doklady o kvalifikaci odpovědného zástupce podniku s příslušným překladem. Pokud je kvalifikace regulována v hostitelské zemi a není regulována v zemi původu, stačí, jestliže podnik tuto činnost ve své zemi vykonával minimálně po dobu jednoho roku v uplynulých deseti letech.
  • Doklady o tom, že podnik je legálně usazen ve své domovské zemi s příslušným překladem.
  • Dokladem o občanství odpovědného zástupce podniku.

Obnovení ohlášení kvalifikace (po uplynutí 1 roku) již zpravidla není nutné dokládat výše zmíněnými doklady.

Některé země (např. Rakousko a Maďarsko) vyžadují originály či úředně ověřené kopie a úředně ověřené překlady.

V seznamu profesí regulovaných v jednotlivých zemích EU je u příslušné regulované profese uveden také orgán, u kterého je třeba provést ohlášení kvalifikace. Bohužel, tento seznam není vždy zcela přesný a správný, pro některé země ještě není naprosto kompletní. Navíc názvy a definice jednotlivých profesí-činností se v různých zemích liší. Dá se říci, že pokud je určitá profese v tomto seznamu uvedena, je jisté, že je regulovaná. Pokud v něm uvedena není, není zcela jisté, že se skutečně jedná o neregulovanou profesi. V případě pochybností je vhodné obrátit se na kontaktní místa pro kvalifikace.

Lze také vyhledávat v národních seznamech regulovaných profesí (viz Kapitola 1.3.4).

Ohlášení kvalifikace je na rozdíl od uznání kvalifikace pouze ohlašovací procedura, takže po provedení ohlášení není obvykle nutné vyčkávat na vyjádření příslušného orgánu. Pokud má však příslušný uznávací orgán pochybnosti o kvalifikaci podniku, může podnik vyzvat k předložení dalších dokladů o kvalifikaci či učinit jiné opatření.

V případě prvního poskytnutí služeb u regulovaných povolání, která mohou mít důsledky pro veřejné zdraví nebo bezpečnost, může příslušný orgán hostitelského členského státu před prvním přeshraničním poskytnutím služby zkontrolovat odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb – jedná se o tzv. ověření kvalifikace. Problémem je, že stále ještě není pro všechny státy EU k dispozici seznam regulovaných profesí, u nichž je nutné podstoupit komplikovanější povolovací proceduru ověření.

Často se jedná o zdravotnické profese, ale v Německu je třeba ověřit např. i činnost kamnáře, v Rakousku např. kosmetičky. Při ověření kvalifikace je třeba vyčkat na vyjádření kompetentních orgánů, pokud toto vyjádření nedorazí během tří měsíců, může podnik postupovat tak, jakoby mu byla kvalifikace ověřena.

Shrnutí: V případě přeshraničního poskytování služeb v jiné zemi EU/EHP a Švýcarsku v profesi, která je tam regulovaná, je nutné výkon této profese předem ohlásit na příslušném kompetentním orgánu. Ohlášení se obvykle doplňuje doklady o kvalifikaci a činnosti vysílajícího podniku a platí 1 rok. V případě povolání, jejichž výkon může mít důsledky na veřejné zdraví nebo bezpečnost, má členský stát možnost požadovat ověření kvalifikace, což je na rozdíl od ohlášení kvalifikace povolovací procedura.

1.2.7 Některé další požadavky, se kterými se zaměstnavatelé vysílající pracovníky mohou setkat

Vedle obecných pravidel pro vysílání pracovníků, která jsou popsána výše, jsou v řadě zemí ještě aplikovány další požadavky, které se většinou týkají pouze specifických činností či oborů.

Jedná se např. o následující požadavky:

a) Platby do dovolenkových pokladen (fondů) ve stavebnictví

V řadě zemí (např. v Německu, Rakousku, Francii, Belgii či Švýcarsku) jsou firmy ve stavebnictví povinny odvádět platby do tzv. dovolenkové pokladny. Dovolenkové pokladny pak přebírají povinnosti zaměstnavatelů, co se týče poskytnutí zákonné dovolené pro zaměstnance, a přímo zaměstnancům vyplácejí příslušnou náhradu za dovolenou.

Problémem je, že povinnost odvádět příspěvky do dovolenkových pokladen mají i firmy vysílající své zaměstnance ve stavebnictví do zemí, v nichž existuje tento systém. Vysílající zaměstnavatelé musejí povinně odvádět vysoké platby (až např. kolem 15 % hrubé mzdy) do příslušné pokladny (např. SOKA-BAU29 v Německu či BUAK30 v Rakousku), což je však nezprošťuje povinnosti poskytnout zaměstnancům zákonnou placenou dovolenou dle českého zákoníku práce. Za určitých podmínek mohou zaměstnanci (i z České republiky) žádat o příspěvek na dovolenou z dovolenkové pokladny, nicméně se jedná o poměrně komplikovanou proceduru. K nahlášení do příslušné dovolenkové pokladny dochází automaticky přes ohlášení vyslaných zaměstnanců (viz Kapitola 1.2.5).

Problémem také bývá přesně stanovit, zda se v dané zemi jedná o stavební činnost, která spadá pod povinnost platby do dovolenkové pokladny. V takovém případě je nejvhodnější kontaktovat příslušnou dovolenkovou pokladnu s žádostí o posouzení, zda se vysílajícího podniku povinnost platby do dovolenkové pokladny v konkrétním případě týká, či ne.

b) Srážková daň pro stavební práce v Německu

Odměny za poskytnuté stavební práce podléhají zdanění zvláštní srážkovou daní (tzv. Bauabzugsbesteuerung). Objednatel stavebních prací (kam patří např. i elektro profese, pokud se týkají stavebnictví) je tak povinen srazit částku ve výši 15 % z každé faktury (to znamená, že český dodavatel obdrží pouze 85 % z fakturované částky) a tuto částku musí odvést příslušnému finančnímu úřadu v Německu. O sražených 15 % pak může zažádat česká firma na německém finančním úřadě a po splnění příslušných podmínek ji může získat zpět. Srážka daně nemusí být provedena v případě, že dodavatel služby předloží svému objednateli potvrzení o osvobození od srážkové daně, což je pochopitelně z hlediska cash-flow výhodnější.

c) Povinné pojištění odpovědnosti s velmi vysokou hranicí plnění v Rakousku

V Rakousku se uplatňuje povinné pojištění odpovědnosti pro zedníky, pokud staví nový objekt (tato povinnost se netýká např. rekonstrukcí), toto pojištění má velmi vysoký limit plnění. Pro malé podniky a jednorázovou zakázku je to limit 1 milión €, pro roční pojištění se jedná o limit 3 miliony €. Pro velké firmy s ročním obratem nad 38,5 miliónů € jsou limity stanoveny na 5 miliónů € pro jednorázovou zakázku a 15 miliónů € pro roční pojištění.

d) Povinnost mít BTP karty na staveništi ve Francii, povinnost mít ID 06 karty na staveništi ve Švédsku, povinnost vyplnit Checkinatwork pro práci na staveništi a pro činnosti zabývající se zpracováním masa v Belgii

Ve Francii je od března 2017 nově zavedena povinnost mít pro všechny zaměstnance na staveništi BTP karty. O vydání karty, se žádá předem elektronicky, všechny karty musejí být opatřeny fotografií daného zaměstnance.

Obdobná povinnost se aplikuje i pro všechny osoby, které jsou přítomny na staveništi ve Švédsku a to včetně všech OSVČ a zaměstnanců subdodavatelských firem.

V Belgii musí být za vyslané zaměstnance pracující na staveništi či v oblasti zpracování masa provedena zvláštní registrace do systému Checkinatwork.

e) Požadavek, aby všichni zaměstnanci na staveništi v případě veřejné zakázky, hovořili francouzsky – tzv. klauzule Molière

Řada francouzských měst či provincií v poslední době vydala vyhlášku, v níž stanoví, že všichni pracovníci, kteří se pohybují na stavbě realizované v rámci veřejné zakázky ve Francii, musejí hovořit francouzsky. Tento – dle názoru autorky této brožury – jasně diskriminační požadavek zdůvodňují tím, že bez znalosti francouzštiny nelze zajistit bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti ve Francii. V současnosti (léto 2017) se o tomto požadavku hovoří i na úrovni Evropského parlamentu a Evropské komise a je možné, že bude zakázán.

1.2.8 Zapamatujte si

Vysílající podnik musí splnit následující podmínky a podstoupit následující procedury – tučně jsou uvedeny podmínky, které nejsou podrobně rozebrány v předchozím textu:

  • Přeshraničně může vykonávat pouze služby, které legálně provádí ve své zemi původu.
  • Přeshraničně může poskytovat služby pouze dočasně a příležitostně.
  • Do jiné členské země může vysílat pouze své zaměstnance.
  • V případě vysílání zaměstnanců ze třetích zemí (mino EU/EPH a Švýcarsko) je nutné ověřit si podmínky pro konkrétní hostitelskou zemi.
  • Vyslaní pracovníci musejí mít alespoň minimální pracovní podmínky (např. minimální mzdu, pracovní dobu a dobu odpočinku), jaké mají zaměstnanci v hostitelské zemi (pokud jsou tyto pro ně výhodnější), jak je uvedeno v článku 3 směrnice 96/71/ES. V současnosti (léto 2017) se v EU jedná o revizi směrnice o vysílání pracovníků, jejíž schválení s největší pravděpodobností stávající pravidla ještě značně zpřísní a zkomplikuje.
  • Aby vyslaní zaměstnanci mohli dokázat, že zůstávají v systému sociálního a zdravotního pojištění země původu, je třeba zažádat o potvrzení formuláře A1 (E101). Potvrzení, či jeho (nejlépe ověřenou) kopii mají mít vyslaní zaměstnanci s sebou. Vyslaní zaměstnanci také musí mít s sebou Evropský průkaz zdravotního pojištění.
  • Je třeba zjistit si pravidla pro daně z příjmu podniku i vyslaného zaměstnance a pro daň z přidané hodnoty a postupovat v souladu s nimi.
  • Téměř ve všech zemích EU/EHP a Švýcarsku existuje notifikační (ohlašovací) povinnost pro vyslané zaměstnance. Vyslaní zaměstnanci mají mít doklad o ohlášení s sebou.
  • Pokud přeshraničně poskytovaná služba patří v hostitelské zemi mezi regulované profese, je nutné před prvním poskytnutím služby ohlásit kvalifikaci podniku, v některých případech je nutné podstoupit proceduru ověření kvalifikace. Doklad stvrzující ohlášení (případně ověření) kvalifikace firmy mají mít vyslaní zaměstnanci s sebou.
  • Ve stavebnictví existuje v řadě zemí (např. v Rakousku či v Německu) institut tzv. dovolenkové pokladny, do něhož musejí vysílající zaměstnavatelé přispívat, což vyslání značně prodražuje. Existují i jiné zvláštní podmínky, které se ve vybraných oborech uplatňují v některých zemích.
  • Pokud vyslaní zaměstnanci pobývají v hostitelské zemi déle než 3 měsíce, je třeba je tam nahlásit na policii a zažádat pro ně o přechodný pobyt občana EU.
  • Vedle výše zmíněných dokladů je nutné, aby vyslaní zaměstnanci měli s sebou kopie pracovních smluv s překladem do příslušného jazyka, kopii smlouvy, na jejímž základě se poskytují služby, a doklady o mzdě. Nezbytné také je vést řádně evidenci pracovní doby, přestávek v práci apod.

1.3 Přeshraniční poskytování služeb osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ)

Další možností, jak lze přeshraničně poskytovat služby v jiné členské zemi je, že OSVČ získá zakázku v jiné zemi EU v oboru, ve kterém podniká v zemi původu. OSVČ vyjede do této jiné členské země, zakázku provede a poté se opět vrátí do své země původu. Osoba samostatně výdělečně činná může samozřejmě vysílat své zaměstnance, podmínky jsou popsány v Kapitole 1.2. Kapitola 1.3 se věnuje podmínkám pro poskytování služeb OSVČ, které jsou poněkud odlišné od podmínek pro vysílání pracovníků.

1.3.1 Základní podmínky, které musí být splněny

OSVČ může v jiné členské zemi působit pouze v oborech, ve kterých legálně podniká ve své zemi původu. S živnostenským listem z domovské členské země bez založení živnostenského listu v hostitelské zemi může OSVČ v hostitelské zemi působit pouze dočasně a příležitostně. Pravidla pro posouzení toho, co je to dočasné a příležitostné poskytování služeb, jsou popsána v Kapitole 1.1. Při poskytování služeb OSVČ se neuplatňuje směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků, ale zabývá se jí směrnice o službách na vnitřním trhu 2006/123/ES.

Práce OSVČ pouze pro jednoho stálého odběratele je v jiných zemích EU zakázána. Není tedy možné pracovat v zahraničí jako OSVČ na živnostenský list pro jednoho zaměstnavatele, což bývá často běžné, byť ne legální, v České republice.

OSVČ přeshraničně působící v jiné členské zemi musí dodržet následující pravidla:

  • Služba je vykonávána na základě smlouvy o dílo, případně na základě objednávky.
  • OSVČ má svoje vybavení a nářadí.
  • Odměna je sjednána za odvedené dílo, nesmí se používat žádná forma časové odměny.
  • OSVČ ručí za vady díla, proto musí být jasně stanoveno, za jakou část díla je odpovědná.
  • OSVČ musí být schopna přijímat i jiné zakázky.
  • Odběratel nemá zásadní vliv na obsah a způsob provádění služby.
  • Odběratel nevydává pokyny a neřídí práci OSVČ.

V České republice je běžné, že vzájemně spolupracují skupiny OSVČ, např. party malířů, zedníků či podlahářů. I v jiných zemích EU může samozřejmě na jednom místě působit více nezávislých OSVČ. Vždy se však musí jednat o skutečně nezávislou OSVČ, to znamená, že každá OSVČ pracuje na svém díle sama, má za něj odpovědnost a nespolupracuje na něm s dalšími OSVČ či zaměstnanci jiných firem. Jinak by se totiž jednalo o nelegální práci. Toto je v některých případech možné bez problémů splnit, např. malíři si rozdělí prostory, které se budou malovat. Někdy je to zcela nesplnitelné, např. není možné, aby jedna osoba instalovala na střechu domu fotovoltaický článek sama bez spolupráce s dalšími osobami. OSVČ nesmí taktéž spolupracovat s vyslanými zaměstnanci jiných firem nebo se zaměstnanci zákazníka.

Pozor! Nejen v Rakousku nyní velmi dbají na dodržování formálních požadavků, chtějí mít vše na místě k dispozici (v listinné nebo elektronické podobě) a s překladem do němčiny, jinak hrozí vysoké pokuty!

Shrnutí: OSVČ může v hostitelské zemi bez toho, že by si tam založila živnost, poskytovat služby pouze dočasně a příležitostně. Musí se vždy jednat o nezávislou OSVČ, u níž je vždy jasně stanovena její odpovědnost za dílo. Vzájemná spolupráce mezi OSVČ či mezi OSVČ a zaměstnanci jiných firem je zakázána.

1.3.2 Sociální a zdravotní pojištění

Pravidla jsou obdobná jako u vysílání pracovníků, platí i stejná nařízení, jaká jsou uvedena v Kapitole 1.2.2. V případě OSVČ žádá o vydání formuláře A1 sama OSVČ. Potvrzený formulář A1 pro vyslání obdrží, jestliže shodnou činnost, jakou bude vykonávat v hostitelské členské zemi EU, vykonává ve své zemi původu minimálně po dobu 2 měsíců a po tuto dobu z ní odvádí sociální pojištění do systému země původu. Formulář A1 pro vyslání má opět platnost až 24 měsíců a nelze jej poté prodloužit.

U souběžné činnosti OSVČ platí následující pravidla: Na osobu, která obvykle podniká jako OSVČ ve více členských státech EU, se vztahují právní předpisy členského státu bydliště, pokud v tomto státě vykonává podstatnou část své činnosti (minimálně 25 %). V případě, že OSVČ nebydlí v členském státě, v němž vykonává podstatnou část činnosti, vztahují se na ni právní předpisy členského státu, v němž se nachází střed jejího zájmu.

Střed zájmu je stanoven s ohledem na všechna hlediska profesní činnosti OSVČ, zejména na místo, kde se nachází stálé a trvalé místo pro její podnikání, a obvyklou povahu nebo dobu trvání vykonávaných činností. Při splnění popsaných podmínek je vydán formulář A1 pro souběh činností o příslušnosti k právním předpisům daným členským státem, obdobně jako u vyslaných pracovníků.

Kromě potvrzeného formuláře A1, potřebuje OSVČ mít s sebou Evropský průkaz zdravotního pojištění – modrou kartičku zdravotní pojišťovny, kterou každý občan ČR automaticky obdrží (platí stejná pravidla jako pro vyslaného zaměstnance, viz Kapitola 1.2).

Shrnutí: Pravidla pro platbu sociálního a zdravotního pojištění pro OSVČ jsou obdobná jako u zaměstnanců. Potvrzený formulář A1 pro vyslání je jim vydán, pokud ve své domovské zemi v daném oboru působí minimálně dva měsíce. I u OSVČ je při splnění příslušných podmínek možné získat potvrzený formulář A1 pro souběh činností. Dále OSVČ s sebou potřebuje Evropský průkaz zdravotního pojištění.

1.3.3 Daně z příjmu a DPH

Pravidla pro daně z příjmu a daň z přidané hodnoty jsou popsána v Kapitolách 1.2.3 a 1.2.4. Postupuje se dle příslušných zákonů o daních z příjmu a smluv o zamezení dvojího zdanění. OSVČ vznikne v druhé zemi povinnost registrovat se a odvádět daň z příjmu, pokud jí tam vznikne stálá provozovna. Občas dochází k chybnému výkladu, že se u OSVČ zkoumají stejné podmínky jako u zaměstnanců (tj. především delší doba než 183 dnů v určitém období), tento postup ovšem není správný.

U řady (především novějších) smluv o zamezení dvojího zdanění je definována tzv. službová stálá provozovna (viz Kapitola 1.2.3), kdy stálá provozovna vzniká při přeshraničním poskytování služeb, pokud je delší než určité období. Pozor! To že v dané smlouvě o zamezení dvojího zdanění (např. smlouva se Švédskem) není službová stálá provozovna definována, ještě neznamená, že OSVČ nevznikne v hostitelské zemi daňová povinnost pro daně z příjmu v žádném případě. Naopak, obvykle se předpokládá, že OSVČ v hostitelské zemi vznikne povinnost registrovat se a odvádět daně z příjmu, pokud tam z jednoho místa bude poskytovat služby déle než šest měsíců.

OSVČ přeshraničně poskytující služby nesmí zapomenout, že je třeba dodržovat pravidla pro DPH (blíže též Kapitola 1.2.4). Pokud je poskytována služba dle základního pravidla osobám povinným k dani, tak se daň odvádí v zemi, kde má příjemce služby sídlo a daň odvádí příjemce služby. Poskytovatel služby (např. OSVČ) musí příjemci služby předat své daňové identifikační číslo k DPH.

V případě, že v té době není plátcem DPH v České republice, zaregistruje se jako identifikovaná osoba (dle § 6i zákona o DPH) a získá daňové identifikační číslo pro účely DPH. Stejně tak se stává identifikovanou osobou v případě přijetí služby z jiné členské země EU dle základního pravidla (dle § 6h zákona o DPH), aby mohla odvést příslušnou DPH z této služby v ČR.

Pozor! Česká OSVČ velice často přeshraničně poskytují stavební služby, tj. služby vztahující se k nemovitostem. V tomto případě je místo plnění tam, kde se nemovitost nachází, tj. v jiné členské zemi. Mnohdy dochází k tomu, že se OSVČ musí v této jiné členské zemi registrovat k DPH, a to bez ohledu na to, zda je ve své domovské členské zemi plátcem DPH, nebo ne. K tomuto např. dochází nejenom vždy, když je zákazníkem soukromá osoba, ale i v jiných případech (např. pokud jsou součástí subdodavatelského řetězce firem).

Shrnutí: OSVČ vznikne povinnost registrovat se k dani z příjmu v hostitelské zemi a příslušnou daň tam odvádět, pokud jí v druhé zemi vznikne stálá provozovna. OSVČ musí také dodržovat všechna pravidla týkající se DPH.

1.3.4 Kvalifikační požadavky

OSVČ musí obdobně jako vysílající firmy zjistit (viz Kapitola 1.2.6), zda je profese, kterou bude přeshraničně poskytovat, v hostitelské zemi regulovaná. Seznamy regulovaných profesí pro jednotlivé členské země, které jsou uvedeny na serveru europa.eu (viz Kapitola 1.2.6), často nejsou zcela kompletní, byť se situace postupně lepší. Proto je někdy vhodnější využívat seznamy regulovaných profesí na stránkách kompetentních institucí odpovědných za kvalifikace v jednotlivých státech. Seznamy regulovaných profesí z dostupných národních zdrojů jsou k dispozici zde: Belgie (anglicky, německy, holandsky, francouzsky):

V případě přeshraničního poskytování služeb v profesích, které jsou v hostitelské zemi regulované, musí OSVČ výkon služeb ohlásit ještě před jejím započetím. Ohlášení se zasílá na příslušný kompetentní orgán hostitelského členského státu a doplňuje se:

  • Dokladem o státní příslušnosti OSVČ – prostá kopie pasu či občanského průkazu.
  • Dokladem, že poskytovatel služby je legálně usazen v zemi původu a že zde nemá zakázanou činnost – živnostenský list nebo výpis z živnostenského rejstříku s překladem do příslušného jazyka.
  • Pro profese, které jsou v zemi původu regulované, doklady o kvalifikaci s příslušnými překlady.
  • Pro profese, které v zemi původu regulovány nejsou, doklad, že OSVČ danou činnost ve své zemi vykonávala minimálně po dobu dvou let v uplynulých deseti letech s příslušnými překlady.

Některé země (např. Maďarsko a Rakousko) požadují originály nebo ověřené kopie a úředně ověřené překlady. Rakousko obvykle navíc vyžaduje také potvrzené osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti v zemi původu. Osvědčení vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu, stojí 1 000 Kč a příslušná správní lhůta na vydání je 30 dnů.

Ohlášení platí jeden rok, po jeho uplynutí se při dalším přeshraničním poskytování stejné služby zasílá ohlášení znovu, tentokrát, jestliže v mezidobí nedošlo k významným změnám, bez doprovodných dokumentů.

Pokud se jedná o povolání s možnými důsledky na veřejné zdraví nebo bezpečnost, může členský stát požadovat složitější – povolovací proceduru – ověření kvalifikace (viz Kapitola 1.2.6).

Shrnutí: Když chce OSVČ přeshraničně poskytovat služby v profesi, která je v hostitelské zemi regulovaná, musí obvykle před prvním poskytnutím služby zaslat na kompetentní orgán ohlášení kvalifikace s příslušnými dokumenty (výjimkou je Belgie, kdy stačí, že danou činnost ve své domovské zemi legálně vykonává minimálně dva roky v uplynulých deseti letech). V některých specifických případech může být požadováno ověření kvalifikace.

1.3.5 Některé další požadavky, se kterými se mohou setkat OSVČ přeshraničně poskytující služby v jiné zemi EU/EHP

a) Ohlášení OSVČ za použití ohlašovacího formuláře pro vyslané zaměstnance

V Dánsku, Belgii a Švýcarsku se OSVČ musejí povinně nahlašovat do systému, který je určen pro ohlašování vyslaných zaměstnanců (viz Kapitola 1.2.5).

b) Srážková daň, speciální karty na staveniště, pojištění odpovědnosti na velmi vysokou částku

Požadavky popsané v Kapitole 1.2.7 pod body b), c) a d) se uplatňují i pro OSVČ.

1.3.6 Zapamatujte si

OSVČ přeshraničně poskytující služby v jiné členské zemi EU musí splnit následující podmínky a podstoupit následující procedury – tučně jsou uvedeny podmínky, které nejsou podrobně rozebrány v předchozím textu:

  • OSVČ může přeshraničně vykonávat pouze služby, které legálně provádí ve své zemi původu.
  • Přeshraničně může poskytovat služby pouze dočasně a příležitostně.
  • Přeshraničně může OSVČ poskytovat služby, jenom pokud se skutečně jedná o podnikatele a ne o zastřený vztah zaměstnanec-zaměstnavatel.
  • Jestliže chce přeshraničně poskytovat službu občan třetí země (mimo EU/EHP a Švýcarsko), který je legálně usazen jako OSVČ v ČR, je nutné ověřit si podmínky pro konkrétní hostitelskou zemi.
  • Aby OSVČ mohla dokázat, že zůstává v systému sociálního a zdravotního pojištění země původu, musí si zažádat o potvrzení formuláře A1 (E101), toto potvrzení má mít v zahraničí s sebou stejně tak i Evropský průkaz zdravotního pojištění.
  • Je třeba zjistit si pravidla pro daně z příjmu a DPH a postupovat v souladu s nimi.
  • Pokud přeshraničně poskytovaná služba patří v hostitelské zemi mezi regulované profese, je nutné před prvním poskytnutím služby ohlásit kvalifikaci OSVČ, v některých případech je nutné podstoupit proceduru ověření kvalifikace. Doklad stvrzující ohlášení (případně ověření) kvalifikace má mít OSVČ s sebou.
  • Pokud bude OSVČ pobývat v hostitelské zemi déle než 3 měsíce, musí se nahlásit na policii a zažádat o přechodný pobyt občana EU.
  • Je třeba, aby OSVČ měla s sebou kopii smlouvy (objednávky), na jejímž základě poskytuje služby, živnostenský list s překladem, eventuálně další povinné dokumenty.

Poznámky:

  1.  
  2. Zákoník práce 262/2006 Sb. v platném znění, §156 až §172
  3. Nařízení 883/2004
  4. Nařízení 987/2009
  5. Nařízení 1231/2010
  6. „Stará nařízení"
    Nařízení 1408/71 – základní nařízení, upravuje hmotně-právní charakter
    Nařízení 574/72 – upravuje procesně-právní charakter
    Nařízení 859/2003 – rozšiřuje působnost nařízení na občany třetích zemí tj. mimo (EU/EHP a Švýcarsko)
  7. Český zákon o daních z příjmu 596/1992 Sb., v platném znění
  8. Český zákon o DPH 235/2004 Sb. v aktuálním znění – implementoval – obdobně jako legislativa jiných členských států EU – směrnici 2006/112/ES o společném
    systému daně z přidané hodnoty
  9. Ohlašovací formuláře pro Rakousko
    http://formulare.bmf.gv.at/service/formulare/inter-Steuern/pdfs/9999/KIAB3.pdf (NJ)
    http://formulare.bmf.gv.at/service/formulare/inter-Steuern/pdfs/9999/KIAB3-E.pdf (AJ)
  10. Notifikační formuláře pro Německo v němčině (k dispozici v pravé liště)
  11. Notifikační formulář pro Francii
  12. Směrnice o uznávání odborných kvalifikací 2005/36/ES
  13. Směrnice o službách na vnitřním trhu 2006/123/ES

2. Jak správně postupovat v konkrétních příkladech

Pro lepší pochopení celé problematiky jsou vybrány a vysvětleny praktické příklady přeshraničního poskytování služeb. V první části byla zvolena stavební činnost zedníka, protože tato profese patří mezi typické služby, které se poskytují přeshraničně. Na čtyřech příkladech jsou popsány procedury a podmínky jednak pro vysílání pracovníků v oboru zednictví do Německa a Rakouska, a jednak pro přeshraniční poskytování služeb OSVČ – zedníka – v Německu a Rakousku.

Následují pak další příklady typické pro přeshraniční poskytování služeb a vysílání pracovníků do různých zemích EU/EHP. Ve všech případech přeshraničního poskytování služeb uvedených níže se jedná o občany ČR.

Pozor! Níže popsané podmínky jsou platné v létě roku 2017, je tedy vždy třeba zkontrolovat, zda v mezičase nedošlo ke změnám. Především v souvislosti s připravovanou revizí směrnice o vysílání pracovníků (Kapitola 1.2.1.2) lze očekávat významné změny např. v oblasti odměňování vyslaných zaměstnanců.

2.1 Stavební firma chce vyslat zedníky do Německa

Česká stavební firma má zakázku od německého občana v Německu – v Sasku, jedná se o rekonstrukci rodinného domu. Na zakázku má být vyslána skupina zedníků – občanů ČR – zaměstnaných u české firmy. Odhadovaná délka rekonstrukce je cca 4 měsíce.

Musejí se splnit následující podmínky a procedury:

  1. Česká stavební firma provádí rekonstrukce domů v ČR, může tedy obdobné služby poskytovat i přeshraničně. Vyslaní zaměstnanci – občané ČR – nepotřebují pracovní povolení. Firma bude vysílat zaměstnance, se kterými má uzavřenou pracovní smlouvu, což je v souladu s podmínkami pro vysílání pracovníků.
  2. Vyslaní pracovníci musejí mít alespoň minimální pracovní podmínky, jako jsou v hostitelské zemi, jestliže jsou pro ně výhodnější a pokud jsou stanoveny právními předpisy či obecně závaznými kolektivními smlouvami. V Německu se vedle obecné minimální mzdy uplatňují sektorové minimální mzdy (patří tam např. i stavebnictví) dané obecně závaznými kolektivními smlouvami (sazby minimálních mezd z obecně závazných kolektivních smluv v Německu /anglicky/). Normální pracovní doba v Německu je 8 hodin denně (přestávky se do ní nezapočítávají), pět dní v týdnu. Může být prodloužena až na 10 hodin denně s tím, že za dobu 6 měsíců musí být průměrná pracovní doba 8 hodin. Ve stavebnictví je délka dovolené na zotavenou 30 dnů za rok. Další informace o pracovně-právních podmínkách v Německu jsou k dispozici na stránkách zoll.de. Pozor! Samozřejmě vyslaní zaměstnanci mají nárok na příslušné cestovní náhrady dle českého zákoníku práce (viz Kapitola 1.2.1).
  3. Na místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) zažádá vysílající podnik společně s vysílanými zaměstnanci o potvrzení formuláře A1 pro vyslání, na jeho vystavení má OSSZ správní lhůtu 30 dnů. Vyslaní zaměstnanci také potřebují Evropský průkaz zdravotního pojištění a vhodné – nikoliv povinné – je komerční zdravotní připojištění.
  4. Co se týče daní z příjmu, postupuje se především dle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění 18/1984 Sb., lze vyhledat v seznamu na stránkách českého Ministerstva financí. Vysílající firmě ani vyslaným zaměstnancům s největší pravděpodobností nevznikne povinnost registrovat se a odvádět daň z příjmu i v Německu, protože tam budou poskytovat služby v délce cca 4 měsíce. Pozor! Pokud by firmě či vyslaným zaměstnancům v Německu při delších vysláních vznikla povinnost odvádět tam daně z příjmu, vznikla by od samého začátku a ne až např. po uplynutí 6 měsíců.
  5. U daně z přidané hodnoty je místo plnění tam, kde se nemovitost nachází, tedy v Německu. Protože odběratelem služby je německý spotřebitel, musí se český vysílající podnik registrovat k DPH v Německu, a to na finančním úřadu v Chemnitz. Kontakt: Finanzamt Chemnitz-Süd, Paul-Bertz-Straße 1, 09120 Chemnitz, Tel.: +49 371 279-0, E-mail: poststelle@fa-chemnitz-sued.smf.sachsen.de. Informace o registraci k DPH jsou k dispozici i v češtině.
    Pozn.: 1. Pokud by odběratelem české firmy byla německá firma, plátce DPH v Německu, uplatnil by se přenos daňové povinnosti na příjemce služby v Německu. Česká firma by fakturovala bez DPH, DPH by odvedl německý příjemce služby – německá firma – v Německu. 2. Pokud by odběratelem služby byla např. česká firma, která by působila jako hlavní dodavatel rekonstrukce, musel by se tento český hlavní dodavatel rekonstrukce registrovat k DPH v Německu na výše zmíněné adrese v Chemnitz.
  6. Vyslané zaměstnance ve vyjmenovaných oborech (seznam oborů, kdy je třeba provést ohlášení vyslaných zaměstnanců v Německu /anglicky/), kam patří např. i stavebnictví, je nutné před jejich vysláním nahlásit pomocí online formuláře (viz Kapitola 1.2.5).
  7. Profese zedníka je v Německu regulovaná, jedná se o profesi – Maurer und Betonbauer – Meister/in – uvedenou v seznamu regulovaných profesí – seznam profesí regulovaných v Německu (německý zdroj, Anlage A), server europa.eu (anglicky, německy, francouzsky). Vysílající podnik musí provést ohlášení kvalifikace podniku (ne vyslaných zaměstnanců), procedura je popsaná v Kapitole 1.2.6. Ohlášení doplněné potřebnými doklady se zašle na místně příslušnou řemeslnou komoru v Německu (odkazy na řemeslné komory v Německu s kontakty /německy/). Ohlášení doplněné naskenovanými doprovodnými dokumenty může být odesláno i elektronicky – příklad formuláře (Meldung der vorübergehenden Erbringung von Dienstleistungen) vhodného k ohlášení kvalifikace v Německu – pro Mnichov a okolí (německy).
  8. Brožury o dovolenkové pokladně SOKA-BAU v Německu Informace o srážkové dani v Německu V případě, že vyslaní zaměstnanci budou v Německu pobývat déle než 3 měsíce, je třeba je v Německu přihlásit na policii a zažádat o přechodný pobyt občana EU.
  9. Protože se jedná o vyslané zaměstnance ve stavebnictví, je třeba odvádět příspěvky do dovolenkové pokladny SOKA-BAU, tento příspěvek značně zvyšuje náklady, protože je ve výši cca 15 % hrubé mzdy. Nahlášení do dovolenkové pokladny se provádí automaticky po ohlášení vyslaných zaměstnanců (viz bod 6). Za určitých podmínek mohou zaměstnanci žádat o příspěvek na dovolenou z fondu SOKA-BAU, nicméně se jedná o poměrně komplikovanou proceduru. V Německu se pro stavebnictví uplatňuje též srážková daň (více v Kapitole 1.2.7). Pro lepší cash flow ve firmě je vždy lepší zažádat předem o zproštění povinnost odvádět tuto srážkovou daň.
  10. Vyslaní zaměstnanci mají mít s sebou potvrzený formulář A1, Evropský průkaz zdravotního pojištění, doklad o tom, že bylo provedeno ohlášení vyslaných zaměstnanců a ohlášení kvalifikace vysílajícího podniku, kopie pracovních smluv s překladem do němčiny, doklady o mzdě apod. Nezbytné je vést řádně evidenci pracovní doby, přestávek v práci atd. Pozor! Při nedodržení podmínek (a to i administrativních) pro vyslání zaměstnanců jsou uplatňovány vysoké pokuty obvykle v řádu tisíců € za jednoho zaměstnance.

2.2 Stavební firma chce vyslat zedníky do Rakouska

Česká stavební firma má zakázku od rakouského občana v Rakousku, jedná se o rekonstrukci rodinného domu. Na zakázku má být vyslána skupina zedníků – občanů ČR - zaměstnaných u české firmy. Odhadovaná délka rekonstrukce je cca 4 měsíce.

Musejí se splnit následující podmínky a procedury:

  1. Česká stavební firma provádí rekonstrukce domů v ČR, může tedy obdobné služby poskytovat i přeshraničně. Vyslaní zaměstnanci – občané ČR – nepotřebují pracovní povolení. Firma bude vysílat zaměstnance, se kterými má uzavřenou pracovní smlouvu, což je v souladu s podmínkami pro vysílání pracovníků.
  2. Vyslaní pracovníci musejí mít minimální pracovní podmínky, jako jsou v hostitelské zemi, jestliže jsou pro ně výhodnější a pokud jsou stanoveny právními předpisy či obecně závaznými kolektivními smlouvami (vyhledávání rakouských obecně závazných kolektivních smluv, informace o podmínkách pro vyslané zaměstnance v Rakousku). Pozor! Vysílající podnik musí zaměstnancům poskytnout též příslušné cestovní náhrady dle českého zákoníku práce (viz Kapitola 1.2.1).
  3. Na místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) zažádá vysílající podnik společně s vysílanými zaměstnanci o potvrzení formuláře A1 pro vyslání, na jeho vystavení má OSSZ správní lhůtu 30 dnů. Vyslaní zaměstnanci také potřebují Evropský průkaz zdravotního pojištění a vhodné – nikoliv povinné – je komerční zdravotní připojištění.
  4. Co se týče daní z příjmu, postupuje se především dle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění 31/2007 Sb. m. s., příslušnou smlouvu lze vyhledat v odkaze uvedeném v Kapitole 2.1, bod 4. Vysílající firmě ani vyslaným zaměstnancům s největší pravděpodobností nevznikne povinnost registrovat se a odvádět daň z příjmu i v Rakousku, kde budou poskytovat služby v délce cca 4 měsíce. Pozor! Pokud by se rekonstrukce protáhla na půl roku, tak by vysílající firmě v Rakousku vznikla stálá provozovna a tudíž i povinnost registrovat se a odvádět daň z příjmu i v Rakousku. Tato povinnost by vznikla i vyslaným pracovníkům, byť by tam např. vykonávali službu pouze jeden den.
  5. U daně z přidané hodnoty je místo plnění tam, kde se nemovitost nachází, tedy v Rakousku. Protože odběratelem služby je rakouský spotřebitel, musí se český vysílající podnik registrovat k DPH v Rakousku (informace o registraci k DPH v Rakousku /anglicky/), a to na finančním úřadu v Grazu. Kontakt: Finanzamt Graz Stadt, Betriebsveranlagungsteams Ausländerreferate, Conrad von Hötzendorf-Straße 14 – 18, A - 8010 Graz, Tel.: +43 50233 333, E-mail: Post.FA68-BV11@bmf.gv.at.
    Pozn.: 1. Pokud by odběratelem české firmy byla rakouská firma, plátce DPH v Rakousku, uplatnil by se přenos daňové povinnosti na příjemce služby v Rakousku. Česká firma by fakturovala bez DPH, DPH by odvedl rakouský příjemce služby – rakouská firma – v Rakousku. 2. Pokud by odběratelem služby byla např. česká firma, která by působila jako hlavní dodavatel rekonstrukce, musel by se tento český hlavní dodavatel rekonstrukce registrovat k DPH v Rakousku na výše zmíněné adrese v Grazu.
  6. Všechny zaměstnance vyslané do Rakouska je třeba předem ohlásit pomocí online formuláře, ohlášení již není třeba zasílat týden předem.
  7. Profese zedníka je v Rakousku regulovaná, spadá totiž pod činnost Baumeister (stavební mistr) uvedenou v seznamu regulovaných profesí (seznam profesí regulovaných v Rakousku – rakouský zdroj, německy; server europa.eu – anglicky, německy, francouzsky). Vysílající podnik musí požádat o ověření kvalifikace podniku, protože pro činnost stavebního mistra se v Rakousku vyžaduje složitější procedura – ověření kvalifikace. Žádost se odešle doporučenou poštou na adresu v ní uvedenou. Doplní se originály či ověřenými kopiemi dokladů o legálním usazení vysílajícího podniku v domovské zemi, o kvalifikaci a občanství odpovědné osoby. Vše kromě dokladu o občanství musí být také úředně přeloženo do němčiny. Rakouské ministerstvo zašle své vyjádření nejpozději do 2 měsíců od podání žádosti. Ověření kvalifikace je v Rakousku zpoplatněno. Pozor! V případě že by se jednalo o stavbu nového domu, muselo by se také předložit potvrzení o příslušném pojištění odpovědnosti (viz Kapitola 1.2.7).
  8. V případě, že vyslaní zaměstnanci budou v Rakousku pobývat déle než 3 měsíce, je třeba je v Rakousku přihlásit na policii a zažádat o přechodný pobyt občana EU.
  9. Protože se jedná o vyslané zaměstnance ve stavebnictví, je třeba odvádět příspěvky do dovolenkové pokladny BUAK. Za určitých podmínek mohou zaměstnanci žádat o příspěvek na dovolenou z BUAK, nicméně se jedná o poměrně komplikovanou proceduru. Nahlášení do dovolenkové pokladny se provádí automaticky po ohlášení vyslaných zaměstnanců (viz bod 6).
  10. Vyslaní zaměstnanci mají mít s sebou potvrzený formulář A1, Evropský průkaz zdravotního pojištění, doklad o tom, že bylo provedeno ohlášení vyslaných zaměstnanců, potvrzení, že v Rakousku byla ověřena kvalifikace vysílajícího podniku, kopie pracovních smluv s překladem do němčiny, doklady o mzdě apod. Nezbytné je vést řádně evidenci pracovní doby, přestávek v práci apod. Pozor! Při nedodržení podmínek (a to i administrativních) pro vyslání zaměstnanců jsou uplatňovány vysoké pokuty obvykle v řádu tisíců € za jednoho zaměstnance.

2.3 OSVČ chce zedničit v Německu

Česká OSVČ – zedník podnikající v tomto oboru již 5 let – má zakázku od německého občana v Německu, jedná se o drobné zednické práce při rekonstrukci rodinného domu. Na zakázce bude OSVČ pracovat sama, nebudou s ní spolupracovat jiná OSVČ ani jiní zaměstnanci. Odhadovaná délka je cca 1 měsíc.

OSVČ musí splnit následující podmínky a procedury:

  1. Česká OSVČ běžně provádí zednické služby v České republice, takže je může poskytovat dočasně a příležitostně i v jiné zemi. Je nutné, aby OSVČ měla zakázky od různých zadavatelů a nesmí na zakázce úzce spolupracovat s jinými OSVČ či vyslanými zaměstnanci (viz Kapitola 1.3.1).
  2. Na místně příslušné OSSZ si OSVČ zažádá o potvrzení formuláře A1 pro vyslání, správní lhůta na toto potvrzení je 30 dnů. S vydáním potvrzení by neměl být žádný problém, protože OSVČ působí v ČR v daném oboru déle než 2 měsíce a déle než tuto dobu odvádí platby sociálního pojištění do českého systému. Vezme si i Evropský průkaz zdravotního pojištění, může si navíc sjednat nepovinné komerční zdravotní připojištění.
  3. U daní z příjmu postupuje dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Německem 18/1984 Sb. (viz Kapitola 2.1, bod 4), důležité je, zda v Německu dojde ke vzniku stálé provozovny. Pokud by OSVČ v Německu vznikla stálá provozovna, vznikla by jí tam také povinnost registrovat se a odvádět daň z příjmu. Na základě uvedeného příkladu by jí tato povinnost vzniknout neměla. Pozor! I pro služby OSVČ se v Německu uplatňuje 15% srážková daň (viz Kapitola 2.1, bod 9).
  4. U služeb vztahujících se k nemovitostem je místo plnění pro DHP tam, kde se nemovitost nachází, tedy v Německu. Protože odběratelem služby v Německu je spotřebitel, musí se česká OSVČ v Německu přihlásit k DPH na finančním úřadě v Chemnitz (viz Kapitola 2.1, bod 5) a příslušnou daň tam odvést.
  5. Profese zedníka je v Německu regulovaná (viz Kapitola 2.1), OSVČ musí tedy ohlásit kvalifikaci v Německu ještě před začátkem poskytování služeb. Ohlášení zašle na místně příslušnou řemeslnou komoru do Německa (bližší informace jsou k dispozici v Kapitole 2.1, bod 7) a doplní příslušnými dokumenty:
    • a) kopií dokladu o kvalifikaci s překladem do němčiny,
    • b) kopií dokladu o legálním podnikání v ČR – živnostenský list či výpis z živnostenského rejstříku – s překladem do němčiny,
    • c) kopií pasu či občanského průkazu.
  6. V případě, že OSVČ bude v Německu pobývat déle než 3 měsíce (což není tento případ), je třeba, aby se v Německu přihlásila na policii a zažádala tam o přechodný pobyt občana EU.
  7. OSVČ má mít s sebou potvrzený formulář A1, Evropský průkaz zdravotního pojištění, doklad o tom, že bylo zasláno ohlášení kvalifikace, živnostenský list nebo výpis z živnostenského listu s překladem do němčiny, kopii smlouvy či objednávky, na jejímž základě službu poskytuje apod. Pozor! Pokud kontrolní orgány posoudí přeshraniční poskytování služeb OSVČ jak tzv. nelegální zaměstnání, jsou uplatňovány vysoké pokuty.

2.4 OSVČ chce zedničit v Rakousku

Česká OSVČ – zedník podnikající v tomto oboru již 5 let – má zakázku od rakouského občana v Rakousku, jedná se o drobné zednické práce při rekonstrukci rodinného domu. Na zakázce bude OSVČ pracovat sama, nebudou s ní spolupracovat jiná OSVČ ani jiní zaměstnanci. Odhadovaná délka je cca 1 měsíc.

OSVČ musí splnit následující podmínky a procedury:

  1. Česká OSVČ běžně provádí zednické služby v České republice, takže je může poskytovat dočasně a příležitostně i v jiné zemi. Je nutné, aby OSVČ měla zakázky od různých zadavatelů a nesmí na zakázce úzce spolupracovat s jinými OSVČ či vyslanými zaměstnanci (viz Kapitola 1.3.1).
  2. Na místně příslušné OSSZ si OSVČ zažádá o potvrzení formuláře A1 pro vyslání, správní lhůta na toto potvrzení je 30 dnů. S vydáním potvrzení by neměl být žádný problém, protože OSVČ působí v ČR v daném oboru déle než 2 měsíce a déle než tuto dobu odvádí platby sociálního pojištění do českého systému. Vezme si i Evropský průkaz zdravotního pojištění, může si navíc sjednat nepovinné komerční zdravotní připojištění.
  3. U daní z příjmu postupuje dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Rakouskem 31/2007 Sb. m. s. (viz Kapitola 2.2, bod 4), důležité je, zda v Rakousku dojde ke vzniku stálé provozovny. Pokud by OSVČ v Rakousku vznikla stálá provozovna, vznikla by jí tam také povinnost registrovat se a odvádět daň z příjmu. Na základě uvedeného příkladu by jí tato povinnost vzniknout neměla. Pozor! V případě, že by OSVČ v Rakousku měla zakázky, které by dohromady trvaly déle než 6 měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období, tak by jí v Rakousku vznikla povinnost přihlásit se a odvádět daně z příjmu i v Rakousku od samého počátku poskytování služeb.
  4. U služeb vztahujících se k nemovitostem je místo plnění pro DPH tam, kde se nemovitost nachází, tedy v Rakousku. Protože odběratelem služby v Rakousku je spotřebitel, musí se česká OSVČ v Rakousku přihlásit k DPH na finančním úřadu v Grazu (viz Kapitola 2.2, bod 5) a příslušnou daň tam odvést.
  5. Profese zedníka je v Rakousku regulovaná (viz Kapitola 2.2, bod 7), patří pod činnost stavebního mistra (Baumeister), u níž je vyžadováno ověření kvalifikace. Postup je v podstatě shodný, jako v případě ověření kvalifikace firmy vysílající své zaměstnance do Rakouska, pro OSVČ se použije formulář pro fyzické osoby. Pozor! V případě, že by OSVČ v Rakousku stavěla např. nový zděný sklad, potřebovala by mít povinné pojištění s velmi vysokým limitem plnění, obdobně jak je popsáno v Kapitole 2.2, bodu 7.
  6. V případě, že by OSVČ v Rakousku pobývala déle než 3 měsíce (což není tento případ), je třeba, aby se v Rakousku přihlásila na policii a zažádala tam o přechodný pobyt občana EU.
  7. OSVČ má mít s sebou potvrzený formulář A1, Evropský průkaz zdravotního pojištění, doklad o tom, že její kvalifikace byla ověřena, živnostenský list nebo výpis z živnostenského listu s překladem do němčiny, kopii smlouvy, na jejímž základě službu poskytuje. Pozor! Pokud kontrolní orgány posoudí přeshraniční poskytování služeb OSVČ jako tzv. nelegální zaměstnání, jsou uplatňovány vysoké pokuty obvykle až v řádu tisíců €.

2.5 Stavební firma vysílá své zaměstnance na stavbu do Francie

Česká stavební firma provádí jako hlavní dodavatel zakázku na stavbu restaurace ve Francii, předpokládaná délka vyslání zaměstnanců do Francie i délka stavby samotné je půl roku. Objednatelem je francouzská firma, plátce DPH ve Francii.

Musejí se splnit následující podmínky a procedury:

  1. Jedná se o českou stavební firmu, která obdobné zakázky provádí v České republice, firma bude vysílat své zaměstnance, s nimiž má uzavřené pracovní smlouvy. Jedná se tedy o zcela běžné a legální vysílání pracovníků v rámci přeshraničního poskytování služeb.
  2. Vyslaní pracovníci musejí mít zajištěny alespoň minimální pracovní podmínky (pokud jsou pro ně výhodnější) dle francouzských pravidel ve vyjmenovaných oblastech, (viz Kapitola 1.2.1). Jedná se především o minimální mzdu, délku pracovní doby a doby odpočinku, délku dovolené apod. Ve Francii je sedmihodinová denní pracovní doba, tj. 35 hod/týden. Pokud by zaměstnanci pracovali 40 hod. týdně (což mohou), má zaměstnavatel povinnost jim platit za prvních 35 hodin alespoň minimální francouzskou hodinovou mzdu (v roce 2017: 9,76 €/hod) a za dalších 5 hodin mají nárok na příplatek za přesčas ve výši 25 % (v roce 2017: 12,20 €/hod), tudíž minimální hrubá mzda za týden by v případě práce 40 hodin týdně činila 402,60 €. Pozor! Samozřejmě vyslaní zaměstnanci mají nárok na příslušné cestovní náhrady dle českého zákoníku práce.
  3. Vyslaní zaměstnanci potřebují formulář A1 a Evropský průkaz zdravotního pojištění (viz Kapitola 1.2.2). Vhodné, nikoliv povinné, je i komerční zdravotní připojištění.
  4. U daní z příjmu se vychází ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Francií 79/2005 Sb. m. s. (přehled smluv o zamezení dvojího zdanění, jež uzavřela ČR). Dle smlouvy vzniká stálá provozovna ve Francii např. v případě stavby nebo staveniště, pokud projekt trvá déle než 12 měsíců, nebo pokud jsou ve Francii přeshraničně poskytovány služby delší než 9 měsíců kumulovaně v jakémkoliv patnáctiměsíčním období. Při půlroční stavbě ve Francii tudíž české firmě stálá provozovna nevznikne, nicméně podmínky pro vznik stálé provozovny je třeba mít v patrnosti v případě, že by se stavba značně prodloužila. Jestliže budou čeští zaměstnanci ve Francii přítomni delší dobu než 183 dnů (do 183 dnů se započítávají i např. volné dny, které zaměstnanci strávili i mimo Francii, pokud nedošlo během nich k přerušení vyslání) během dvanácti po sobě jdoucích měsících, vznikne povinnost registrovat je tam k dani z příjmu a příslušnou daň z příjmu za ně ve Francii odvádět. (Daňová povinnost by vyslaným zaměstnancům ve Francii vznikla i v případě, že by měl jejich zaměstnavatel ve Francii stálou provozovnu.) Vznikne-li zaměstnancům ve Francii daňová povinnost, vzniká od samého počátku a ne např. až dnem 184. Vyloučení dvojího zdanění je pak popsáno v článku 23 smlouvy.
  5. U služeb vztahujících se k nemovitostem (kam pochopitelně patří i stavebnictví), je místo plnění tam, kde se nemovitost nachází, tedy ve Francii. V tomto případě evropská směrnice neukládá členským státům aplikovat přenos daňové povinnosti na příjemce služby. Nicméně Francie přenos daňové povinnosti (nejenom u služeb vztahujících se k nemovitosti) používá. Česká firma bude tedy fakturovat francouzské firmě bez DPH (přičemž předá svému francouzskému zákazníkovi své DIČ k DPH) a DPH odvede francouzská firma – příjemce služby – dle francouzských pravidel ve Francii.
  6. Všichni vyslaní zaměstnanci musejí být před počátkem vyslání nahlášeni do online systému SIPSI (online ohlášení vyslaných zaměstnanců ve Francii /francouzsky s anglickým překladem/). Během ohlášení se do systému také musí uvést zástupce, který by českou firmu zastupoval v případě kontroly ze strany francouzských úřadů.
  7. V případě profesí regulovaných ve Francii je třeba na příslušném francouzském úřadu provést ohlášení kvalifikace. Profese, které česká firma bude ve Francii vykonávat, jsou v řadě případů regulované, vyhledávat lze v evropské databáze na serveru europa.eu. U určité regulované profese je vždy uveden i kompetentní orgán pro ohlášení kvalifikace, pro řemeslné profese to bývá místně příslušná řemeslná komora dle místa výkonu činnosti. Ohlášení je opět třeba doplnit dokladem o tom, že firma je legálně usazena v ČR a doklady o kvalifikaci české firmy s překlady do francouzštiny (viz Kapitola 1.2.6). Ohlášení platí 1 rok, poté je možné jej prodloužit.
  8. V případě, že vyslaní zaměstnanci budou ve Franci pobývat déle než 3 měsíce, je třeba je ve Francii přihlásit na policii a zažádat o přechodný pobyt občana EU.
  9. Je třeba, aby všichni zaměstnanci na staveništi měli tzv. BTP karty, které mimo jiné slouží i k registraci do francouzské dovolenkové pokladny (viz Kapitola 1.2.7). Pozn.: Ve Francii se v řadě měst a provincií uplatňuje tzv. klauzule Molière, dle níž musejí všichni pracovníci na staveništi hovořit francouzsky, pokud se jedná o veřejnou zakázku, což však není tento případ.
  10. Vyslaní zaměstnanci mají mít s sebou potvrzený formulář A1, Evropský průkaz zdravotního pojištění, doklad o tom, že bylo provedeno ohlášení vyslaných zaměstnanců a ohlášení výkonu regulovaných profesí ve Francii, kopie pracovních smluv s překladem do francouzštiny, doklady o mzdě apod. Nezbytné je vést řádně evidenci pracovní doby, přestávek v práci apod. Pozor! Při nedodržení podmínek (a to i administrativních) pro vyslání zaměstnanců jsou uplatňovány vysoké pokuty obvykle v řádu tisíců € za jednoho zaměstnance.

2.6 Strojírenská firma vysílá své zaměstnance na instalaci stroje do Belgie

Česká strojírenská firma dodává stroj na vázání knih do Belgie, součástí dodávky je i odborná instalace stroje, stroj se nestane součástí nemovitosti, v případě potřeby je možno jej převézt a naistalovat na jiném místě. Instalace, kterou budou provádět kvalifikovaní zaměstnanci českého výrobce stroje, bude trvat maximálně 3 dny.

Musejí se splnit následující podmínky a procedury:

  1. Jedná se o českou strojírenskou firmu, která bude dodávat své zboží (stroj) s montáží do Belgie. Bude vysílat zaměstnance, se kterými má uzavřenou pracovní smlouvu. Tato situace je v souladu s podmínkami pro vyslání pracovníků.
  2. Vyslaní pracovníci mají mít minimální pracovně-právní podmínky vyjmenované ve směrnici o vysílání pracovníků (96/71/ES) dle pravidel hostitelské země58, v Belgii je např. 38 hodinový pracovní týden. Pozor! Samozřejmě vyslaní zaměstnanci mají nárok na příslušné cestovní náhrady dle českého zákoníku práce.
    Pozn.: Jelikož se jedná o první instalaci nebo montáž mimo stavebnictví kratší než 8 dní, uplatňuje se v tomto případě výjimka, kdy vyslaní zaměstnanci nemusejí dostávat minimální belgickou mzdu a minimální belgickou délku dovolené na zotavenou. Všechny ostatní podmínky uvedené v článku 3 směrnice o vysílání pracovníků však musejí být dodrženy.
  3. Na místně příslušné OSSZ zažádá vysílající podnik společně s vysílanými zaměstnanci o formulář A1, vyslaní zaměstnanci také potřebují Evropský průkaz zdravotního pojištění.
  4. U daní z příjmu se postupuje dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Belgií 95/2000 Sb. m. s. (přehled smluv o zamezení dvojího zdanění, jež uzavřela ČR). Nicméně při takovémto velmi krátkém vyslání určitě v Belgii nevznikne daňová povinnost ani pro vysílající firmu, ani pro vyslané zaměstnance.
  5. Co se týče DPH, jedná s o službu dle základního pravidla, kdy místem plnění je místo, kde má sídlo příjemce služby, tedy Belgie. V tomto případě se u všech členských států dle základního pravidla povinně uplatňuje přenos daňové povinnosti na příjemce služby. Česká firma bude fakturovat bez DPH a tuto skutečnost uvede na faktuře a v souhrnném hlášení, zároveň předá svému belgickému zákazníkovi své DIČ k DPH. Daň z přidané hodnoty odvede belgický příjemce služby dle belgických pravidel.
  6. Zaměstnanci vyslaní do Belgie se obecně nahlašují do online systému Limosa. Nicméně z tohoto pravidla existují určité výjimky, z nichž se jedna týká právě vyslání zaměstnanců na instalaci nebo montáž kratší než 8 dní. Informace o výjimkách z povinnosti ohlášení vyslaných zaměstnanců v Belgii (anglicky, v části „Who is exempt from Limosa“). Při této krátkodobé instalaci není tedy třeba v Belgii provést ohlášení vyslaných zaměstnanců.
    Pozn.: Z tohoto nelze usuzovat, že ohlášení zaměstnanců v případě první instalace kratší než 8 dní není obecně ve všech zemích povinné. Není tomu tak, obvykle se ohlašovací povinnost týká i těchto vyslaných zaměstnanců, kterým se ovšem nemusí vyplácet minimální mzda dle pravidel hostitelské země.
  7. Takováto instalace (nebude pokrývat např. elektro profese) nepatří v Belgii mezi regulované profese, není tudíž třeba tam provést ohlášení kvalifikace.
  8. Vyslaní zaměstnanci s sebou potřebují formulář A1, Evropský průkaz zdravotním pojištění, pracovní smlouvu s překladem. Je také třeba vést záznamy o pracovní době.

2.7 Česká firma, která dodává skladové systémy do logistických center, získala zakázku na Slovensku

Česká firma, která se v ČR i v jiných zemích zabývá dodávkou skladových systémů do logistických center, získala větší zakázku na Slovensku. Zakázka bude trvat cca 8 až 10 měsíců a budou na ni vysláni zaměstnanci, kteří v té době budou pracovat pouze na této zakázce na Slovensku. Skladovací systém byl přímo vyvinut pro danou budovu, nebude možné jej poměrně snadno převézt a nainstalovat na jiném místě.

Musejí se splnit následující podmínky a procedury:

  1. Jedná se o jednorázovou zakázku na Slovensku, kam budou vysláni zaměstnanci české firmy. Tento způsob je v souladu s pravidly pro přeshraniční poskytování služeb.
  2. Vyslaní zaměstnanci musejí mít minimální pracovně-právní podmínky dle pravidel Slovenska, pokud jsou tato pro ně výhodnější, nicméně tato pravidla jsou podobná jako v ČR. Pracovně-právní podmínky pro pracovníky vyslané na Slovensko v dokumentu „Pracovne podmienky zamestnancov vyslaných na územie SR“. Pozor! Samozřejmě vyslaní zaměstnanci mají také nárok na příslušné cestovní náhrady dle českého zákoníku práce.
  3. Na místně příslušné OSSZ zažádá vysílající podnik společně s vysílanými zaměstnanci o formulář A1, vyslaní zaměstnanci také potřebují Evropský průkaz zdravotního pojištění.
  4. U daní z příjmu se postupuje dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a SR 100/2003 Sb. m. s. (přehled smluv o zamezení dvojího zdanění, jež uzavřela ČR). České firmě na Slovensku vznikne z důvodu přeshraničního poskytování služeb delšího než 6 měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období stálá provozovna tedy i povinnost registrovat se na Slovensku k dani z příjmu a tuto daň tam odvádět. Tato povinnost na Slovensku vzniká od samého počátku poskytování služeb a ne až po uplynutí 6 měsíců. V případě, že se zjistí až dodatečně, že lhůta byla překročena, stejně je třeba registrovat se a odvádět daň z příjmu na Slovensku od prvního dne poskytovaní služeb v této zemi. Stejně tak se budou muset odvádět daně z příjmu zaměstnanců během vyslání na Slovensku, protože tyto půjdou na vrub stálé provozovně. Příjmy vyslaných zaměstnanců z území Slovenska se tedy budou danit na Slovensku vždy, byť by tam např. byli pouze 1 den. Vyloučení dvojího zdanění je popsáno v článku 22 smlouvy, je tam uvedena metoda zápočtu. Nicméně pokud má firma, která vysílá své zaměstnance do jiné země v této jiné zemi stálou provozovnu (což je náš případ), umožňuje český zákon o daních z příjmu i metodu vynětí (§ 38f, odst. 4 zákona o daních z příjmů 586/1992 Sb. v platném znění).
  5. Co se týče DPH, jedná se o službu vztahující se k nemovitostem, kde místo plnění je tam, kde se nemovitost nachází, tedy na Slovensku. Pokud je objednatelem služby slovenská firma, uplatňuje se přenos daňové povinností na příjemce služby. Česká firma fakturuje bez DPH a předá svoje DIČ k DPH slovenskému zákazníkovi. Ten odvede příslušnou DPH na Slovensku dle slovenských pravidel.
    Pozn.: Pokud by česká firma měla subdodavatele, museli by se tito subdodavatelé vždy registrovat k DPH na Slovensku a příslušnou daň tam odvést. Na Slovensku lze totiž využít režim reverse charge (přenos daňové povinnosti na příjemce služby) pouze v případě, že příjemcem služby je osoba povinná k dani, která má sídlo nebo pobočku na Slovensku. Pokud by se tedy český hlavni dodavatel skladových systémů registroval k DPH na Slovensku, tak by na něj stejně nebylo možné přenést povinnost odvádět DPH na Slovensku, protože by nebyla splněna podmínka existence sídla či pobočky na Slovensku (viz § 69, odst. 2 slovenského zákona o dani z pridanej hodnoty 222/2004 Z. z.).
  6. Zaměstnance vyslané na Slovensko je nutno předem ohlásit, toto je možné provést jak online tak offline.
  7. V případě výkonu profesí regulovaných na Slovensku je třeba provést ohlášení kvalifikace vyslaných zaměstnanců – informace o proceduře ohlášení kvalifikace na Slovensku (slovensky).
  8. Protože zaměstnanci budou dlouhodobě pobývat na Slovensku (déle než 3 měsíce), je třeba, aby se přihlásili k pobytu na cizinecké policii na Slovensku – informace o přihlášení k pobytu na Slovensku (slovensky).
  9. Vyslaní zaměstnanci mají mít s sebou potvrzený formulář A1, Evropský průkaz zdravotního pojištění, doklad o tom, že bylo provedeno ohlášení vyslaných zaměstnanců a ohlášení výkonu regulovaných profesí na Slovensku (v případě výkonu činností regulovaných na Slovensku), kopie pracovních smluv, doklady o mzdě apod. Nezbytné je vést řádně evidenci pracovní doby, přestávek v práci apod.

2.8 Polská firma získala zakázku na poradenství pro českou společnost

Polská poradenská firma získala zakázku na poradenství od české společnosti, poradenství se týká přípravy české firmy na vstup na polský trh. Poradenské služby nebudou trvat celkem déle než 30 dnů, přičemž služby budou rozvrženy do období cca 3 měsíců, bude je zajišťovat jeden polský zaměstnanec.

Musejí se splnit následující podmínky a procedury:

  1. Jedná se o jednorázovou zakázku v ČR, bude ji vykonávat zaměstnanec polské firmy, což je v souladu s pravidly pro přeshraniční poskytování služeb.
  2. Vyslaný zaměstnanec bude muset mít alespoň minimální pracovní podmínky v oblastech vyjmenovaných v článku 3 směrnice 96/71/ES dle pravidel ČR, pokud jsou tyto pro něj výhodnější. V tomto případě jsou však podmínky obou zemí srovnatelné. Vyslaný pracovník má nárok na cestovní náhrady dle polských pravidel.
  3. Je třeba, aby polský vyslaný pracovník měl formulář A1 dokládající, že odvádí povinné sociální pojištění v Polsku, v tomto případně je vhodnější formulář A1 pro souběh činností. (U formuláře A1 pro souběh činností totiž není třeba před každým výjezdem znovu žádat o jeho vydání, formulář A1 pro souběh činností se vydává souhrnně pro celé období působení v ČR.) Potřebuje také Evropský průkaz zdravotního pojištění od příslušné zdravotní pojišťovny v Polsku.
  4. U daní z příjmu se postupuje dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Polskem 102/2012 Sb. m. s. (přehled smluv o zamezení dvojího zdanění, jež uzavřela ČR). Při takovémto jednorázovém poskytování služeb (v kumulované délce do cca 30 dnů) nevznikne v ČR daňová povinnost daně z příjmu ani pro vysílající podnik, ani pro vyslaného zaměstnance.
  5. U DPH se jedná o službu dle základního pravidla, kde místo plnění je tam, kde má sídlo příjemce služby, tj. Česká republika (viz Kapitola 1.2.4). Polská firma bude fakturovat bez DPH a předá své DIČ k DPH české společnosti. Česká společnost odvede DPH v ČR dle českých pravidel, zároveň se doporučuje, aby si český příjemce služby zkontrolovat platnost polského DIČ k DPH např. pomocí systému VIES.
  6. Český přijímající subjekt je dle českého práva (§ 87 zákona 435/2004 Sb. o zaměstnanosti v platném znění) povinen ohlásit polského pracovníka, který k němu byl vyslán. Nejpozději v den počátku vyslání musí na místně příslušný úřad práce odeslat tzv. informační kartu (ohlášení počátku vyslání občanu EU k českému podniku). Stejně tak musí ohlásit i konec vyslání a to nejpozději do 10 dnů po skončení vyslání občana EU (ohlášení o ukončení vyslání občana EU k českému podniku). Tyto informace jsou přehledně shrnuty na serveru Ministerstva práce a sociálních věcí (Pravidla pro vysílání občanů EU/EHP do ČR).
  7. V případě profese regulované v ČR (seznam profesí regulovaných v ČR) by polská firma musela před začátkem vyslání do ČR provést ohlášení kvalifikace v ČR (Formulář pro ohlášení kvalifikace v ČR). Celá procedura je popsána na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – postup při podání oznámení o dočasném či příležitostném poskytování služeb v ČR. Nicméně v tomto případě se jedná o „Poradenskou a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků“, jež není v ČR regulována (Příloha 4 zákona 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání v platném znění), není tudíž třeba provádět ohlášení kvalifikace v ČR.
  8. Vyslaný zaměstnanec má mít s sebou potvrzený formulář A1, Evropský průkaz zdravotního pojištění, kopii pracovní smlouvy, doklady o mzdě apod. Je také třeba, aby přijímající český podnik měl doloženo, že provedl ohlášení vyslaného zaměstnance do ČR.

2.9 Český elektrikář (OSVČ) získal zakázku ve Švédsku

Český elektrikář, který v oboru jako OSVČ v ČR působí již řadu let, má zakázku na elektroinstalační práce ve Švédsku. Jedná se o rekonstrukci menšího hotelu, objednatelem bude švédská firma. Český elektrikář bude elektroinstalační práce provádět sám, předpokládaná délka trvání bude do dvou měsíců.

OSVČ musí splnit následující podmínky a procedury:

  1. OSVČ – elektrikář běžně provádí elektroinstalační práce v České republice, má řadu různých zákazníků. Ve Švédsku bude provádět jednorázovou zakázku, na provedení své části zakázky bude se svým nářadím pracovat sám, odměna bude sjednána za dílo. Jedná se tedy o legální přeshraniční poskytování služeb ve Švédsku.
  2. Na místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení si zažádá o formulář A1 (v tomto případě je vhodnější A1 pro vyslání) prokazující, že povinné sociální pojištění odvádí v ČR. S sebou také potřebuje Evropský průkaz zdravotního pojištění (modrou kartičku pojišťovny), vhodné (nikoliv povinné) je i komerční zdravotní připojištění.
  3. U daní z příjmu se postupuje dle příslušných zákonů o daních z příjmu a dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Švédskem 9/1981 Sb. (přehled smluv o zamezení dvojího zdanění, jež uzavřela ČR). Dle článku 5 této smlouvy mu stálá provozovna (a tím i povinnost registrovat se ve Švédsku k dani z příjmu a příslušnou daň tam odvádět) při dvouměsíčním poskytování služeb ve Švédsku nevznikne.
    Pozn.: V příslušné smlouvě o zamezení dvojího zdanění není sice uveden vznik „službové“ stálé provozovny (tj. např. přeshraniční poskytování služeb delší než 6 měsíců kumulovaně v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období), to však neznamená, že je možno ve Švédsku poskytovat služby jakkoliv dlouho bez toho, že by tam OSVČ (či firmě) vznikla stálá provozovna. Dle švédských zákonů o daních z příjmu („Permanently established in Sweden or not“) je stálé místo pro podnikání definováno zhruba takto: „Zřetelné místo pro podnikání, které musí být pevné a má určitý stupeň stálosti, činnost musí být prováděna z tohoto místa pro podnikání“. Pevné místo pro podnikání je pak definováno jako, pokud je „delší než 6 měsíců“. To tedy znamená, že pokud OSVČ (či firma) vykonává své služby ve Švédsku na jednom místě déle než 6 měsíců, vzniká jí tam stálá provozovna. Toto pravidlo lze víceméně aplikovat i pro jiné země – např. pro Německo.
  4. Jedná se o službu vztahující se k nemovitostem, kde místo plnění je tam, kde se nemovitost nachází, tedy ve Švédsku. Dle švédského práva („Reverse charge of VAT“ of the “VAT Brochure“ ve Švédsku) se v tomto případě uplatňuje přenos daňové povinnosti na příjemce služby, pokud je jím právnická osoba registrovaná ve Švédsku (což je v tomto případě splněno). Česká OSVČ bude fakturovat bez DPH a DPH odvede příjemce služby ve Švédsku dle švédských pravidel.
  5. Ve Švédsku je profese elektrikáře regulovaná – Seznam regulovaných profesí ve Švédsku, jedná se o profesi „electrical contractor“ (i anglicky). Švédsko nicméně v případě dočasného a příležitostného poskytování služeb elektrikáře nevyžaduje ohlášení kvalifikace, postačuje, pokud OSVČ ve své zemi původu (ČR) legálně poskytuje elektroinstalační služby a tedy má příslušnou kvalifikaci.
  6. V případě, že by OSVČ pobývala ve Švédsku déle než 3 měsíce (což není tento případ), je vhodné, aby se tam přihlásila na policii a zažádala tam o přechodný pobyt občana EU.
  7. OSVČ má mít s sebou potvrzený formulář A1, Evropský průkaz zdravotního pojištění, živnostenský list nebo výpis z živnostenského listu s překladem alespoň do angličtiny, kopii smlouvy, na jejímž základě službu poskytuje. Pozor! Pokud kontrolní orgány posoudí přeshraniční poskytování služeb OSVČ jako tzv. nelegální zaměstnání, jsou uplatňovány vysoké pokuty.

2.10 Český vývojář softwaru (OSVČ) bude vyvíjet software na míru v Dánsku

Česká OSVČ (IT inženýr), neplátce DPH v ČR, má zakázku na tvorbu softwaru na míru pro dánskou firmu v Dánsku. Dánský zákazník si přeje, aby byl vývoj prováděn přímo ve firmě v Dánsku. Předpokládaná délka zakázky bude cca 1 měsíc.

OSVČ musí splnit následující podmínky a procedury:

  1. Česká OSVČ v ČR běžně vyvíjí programy na míru pro různé zákazníky. V Dánsku bude působit dočasně, pro práci bude využívat svůj notebook, odměna bude sjednána za dílo. Jedná se tedy o legální přeshraniční poskytování služeb OSVČ.
  2. Na místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení si zažádá o formulář A1 (v tomto případě je vhodnější A1 pro vyslání) prokazující, že povinné sociální pojištění odvádí v ČR. S sebou také potřebuje Evropský průkaz zdravotního pojištění (modrou kartičku pojišťovny), vhodné (nikoliv povinné) je i komerční zdravotní připojištění.
  3. U daní z příjmu se postupuje dle zákonů o daních z příjmu ČR a Dánska a dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Dánskem 14/2013 Sb. m. s. (přehled smluv o zamezení dvojího zdanění, jež uzavřela ČR). Při přeshraničním poskytování služeb OSVČ v Dánsku v délce cca 1 měsíc české OSVČ v Dánsku žádné povinnosti ohledně daní z příjmu nevzniknou.
  4. DPH – jedná se o službu dle základního pravidla mezi dvěma osobami povinnými k dani. Místo plnění je v Dánsku, tj. v zemi, kde má sídlo příjemce služby, v tomto případě se povinně aplikuje přenos daňové povinnosti na tohoto příjemce služby. Poskytovatel služby je povinen předat příjemci služby svoje české DIČ k DPH. Jelikož se jedná o českou OSVČ, která není plátcem DPH v ČR, musí se v ČR registrovat k DPH jako identifikovaná osoba dle § 6i zákona o DPH (Zákon o DPH 235/2004 Sb. v platném znění). Tímto způsobem získá české DIČ k DPH, které poskytne svému dánskému zákazníkovi.
    Pozn.: Lze konstatovat, že identifikované osoby se v případě vnitrostátních plnění v rámci ČR chovají jako neplátci DPH, zatímco v případě přeshraničního plnění do jiné země EU, se chovají jako plátci DPH.
  5. Profese vývojáře softwaru není v Dánsku regulovaná (seznam regulovaných profesí v Dánsku), není tedy třeba provést ohlášení kvalifikace. Pozor! V Dánsku je povinnost ohlašovat OSVČ pomocí systému RUT, který běžně slouží pro ohlášení vyslaných zaměstnanců. Při nesplnění této povinnosti hrozí vysoké pokuty.
  6. V případě, že by OSVČ pobývala v Dánsku déle než 3 měsíce (což není tento případ), je vhodné, aby se tam přihlásila na policii a zažádala tam o přechodný pobyt občana EU.
  7. OSVČ má mít s sebou potvrzený formulář A1, Evropský průkaz zdravotního pojištění, živnostenský list nebo výpis z živnostenského listu s překladem alespoň do angličtiny, kopii smlouvy, na jejímž základě službu poskytuje, doklad o tom, že bylo provedeno ohlášení do systému RUT. Pozor! Pokud kontrolní orgány posoudí přeshraniční poskytování služeb OSVČ jak tzv. nelegální zaměstnání, jsou uplatňovány vysoké pokuty.

3. Strukturovaný seznam internetových odkazů

3.1 Legislativa EU (česky, konsolidované verze)

3.2 Legislativa ČR (česky, v platném znění)

3.3 Ohlášení vyslaných pracovníků a informace o pravidlech pro vysílání do různých zemí

3.4 Seznamy regulovaných profesí

3.5 Další informace týkající se ohlášení kvalifikace

3.6 Informace týkající se daní

3.7 Další informace důležité pro přeshraniční poskytování služeb

4. Seznam informačních zdrojů

  • European Tax Handbook 2017, Khadija Baggerman, Amsterdam, IBFD, 2017
  • Cizinci a daně (4. rozšířené vydání), Magdaléna Vyškovská, Praha, Wolters Kluwer, 2016
  • Procedury pro daň z přidané hodnoty u služeb vztahujících se k nemovitostem v jednotlivých členských zemích EU (27), Jitka Ryšavá, Praha, Centrum pro regionální rozvoj ČR, 2012
  • Výklad smluv o zamezení dvojího zdanění, Magdaléna Vyškovská, Praha, Wolters Kluwer, 2010
  • DPH při přeshraničním poskytování služeb v EU, Aktualizované a doplněné vydání 2010, Marek Reinoha, Plzeň, BIC Plzeň, podnikatelské a inovační centrum, 2010
  • Kvalifikovaně na kvalifikace, Evropa bez bariér, Jana Kváčová, Marie Pavlů, Jitka Ryšavá, Michal Ševera, Jiří Šourek, Praha, SMG, s. r. o., 2009
  • Příručka k provedení směrnice o službách, Lucemburk, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2007
  • Ilustrační foto: FreeImages.com/miguel ugalde, Dora Mitsonia, Jenny Kennedy-Olsen, mike gieson, Sascha Beck, Zsuzsa N.K., athewma athewma, Dora Pete
Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek