Národní inovační strategie České republiky

5. 11. 2011 | Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)

Kapitoly článku

Usnesením č. 714 ze dne 27. září 2011 vláda schválila Národní inovační strategii České republiky (NIS). Její koncepční východiska a cíle budou využity mimo jiné pro akutalizaci Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009-2015. Hlavním cílem NIS je posílení významu inovací a využívání špičkových technologií jako zdroje konkurenceschopnosti ČR a zvyšování jejich přínosů pro dlouhodobý hospodářský růst, pro tvorbu kvalitních pracovních míst a pro rozvoj kvality života na území ČR.

Úvod

Národní inovační strategie ČR (dále jen „NIS“) vznikla na základě usnesení vlády ze dne 26. ledna 2011 č. 77, kterým uložila vláda ministru průmyslu a obchodu a ministru školství, mládeže a tělovýchovy zpracovat jako součást strategie mezinárodní konkurenceschopnosti inovační strategii České republiky, navazující na dokument Unie inovací“. Národní inovační strategie je tedy společným dokumentem MŠMT a MPO, který navazuje na Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti a vychází z analýzy inovačního prostředí České republiky zpracované Technologickým centrem Akademie věd ČR (příloha – část IV. materiálu) v rámci projektu CZERA. Kromě této analýzy byly v přípravě dokumentu využity statistické podklady OECD, Českého statistického úřadu, Světového ekonomického fóra, podklady NERV a Národní politika výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009 – 2015.

Předkládaná Národní inovační strategie vychází z doporučení evropského strategického dokumentu Unie inovací, podpořit v členských státech inovační aktivity založené na znalostech, excelentním výzkumu, kvalitním vzdělávání a výchově odborníků, ale také na inovačních aktivitách prováděným průmyslem. Proto je NIS rozdělena na čtyř hlavních částí zabývajících se excelentním výzkumem, spoluprací mezi podnikovým a výzkumným sektorem při transferu znalostí, podporou inovačního podnikání a lidmi jako nositeli nových nápadů a iniciátory změn. Konkrétní opatření k prioritním osám NIS jsou podrobněji rozpracovány v projektových záměrech v rámci jednotlivých pilířů Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti. Koncepční východiska a cíle Národní inovační strategie České republiky budou využity pro aktualizaci Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 – 2015.

1. Koncepční východiska

Národní inovační strategie ČR reflektuje následující východiska:

Význam a role výzkumu pro inovace a ekonomický růst

Základními předpoklady na trhu úspěšných inovací jsou nové znalosti a podnikavost. Novými znalostmi jsou jak výsledky výzkumu a vývoje, tak strategické informace o aktuální situaci a vývoji na trzích, potřebách zákazníků, vnitrofiremních procesech apod. – viz rámeček 1. V dlouhém období je klíčovou, nikoliv postačující, podmínkou inovační výkonnosti dané ekonomiky excelentní základní (vyhledávací) výzkum. Jedná se totiž o hlavní zdroj nových znalostí, které rozšiřují dosažitelné technologické možnosti využitelné pro inovace. Excelence1 v základním (vyhledávacím) výzkumu je nezbytným předpokladem kvalitního aplikovaného (orientovaného) výzkumu. Špičkové výsledky základního výzkumu v řadě případů stimulují / směrují rozvoj aplikovaného výzkumu a výsledky aplikovaného výzkumu často definují výzvy pro výzkum základní.

Rámeček 1: Nové znalosti a inovace

Na trhu úspěšné inovace vyžadují propojení různorodých forem nových znalostí. Na úrovni jednotlivých firem, mají nové znalosti nezbytné pro inovace častěji charakter „nové kombinace již existujících znalostí“. Novost tedy spočítá v samotné kombinaci (cílené aplikaci) dostupných znalostí. Zásadní význam přitom mají nové znalosti v podobě strategických informací o situaci a vývoji na trzích (potřeby a chování zákazníků, možnosti dodavatelů, kroky konkurence apod.) i uvnitř samotné firmy. Na úrovni celé ekonomiky, zejména v delším horizontu, jsou pro inovace klíčové nové znalosti rozšiřující celkovou úroveň poznání. Nové znalosti, které jsou výsledkem základního výzkumu, rozšiřují celkové poznání a tím potenciálně dosažitelné technologické možnosti společnosti. Znalosti získané prostřednictvím aplikovaného (orientovaného) výzkumu a vývoje vedou k technologickému řešení konkrétních potřeb a problémů v průběhu inovačního procesu. Nové znalosti získané z trhů prostřednictvím interakce se zákazníky, dodavateli, konkurenty atd., ale také znalosti o fungování vnitrofiremního prostředí, umožňují identifikovat nové příležitosti a nacházet efektivní způsoby jejich využití pro budování konkurenční výhody a pozice firmy na trhu. Konkrétní mix a význam uvedených druhů nových znalostí pro úspěšné inovace se liší případ od případu. Neexistuje přitom přímá vazba mezi rozsahem potřebného VaV pro vznik inovace a jejím ekonomickým přínosem pro inovující subjekt.

Neméně významný přínos vysoce kvalitního základního (ale i orientovaného) výzkumu spočívá v tom, že je nezbytným předpokladem excelentního terciérního vzdělávání. Kvalitní výzkum by měl být nedílnou součástí doktorského studia, aby byla zajištěna výchova nové, dobře kvalifikované, generace výzkumníků i vysoce kvalifikovaných odborníků pro praxi. Špičkoví absolventi jsou společně s horizontální mobilitou jedním z nejvýznamnějších mechanismů transferu znalostí a také rozvoje spolupráce mezi podnikovým a výzkumným sektorem a to v mezinárodním měřítku.

Pro dosažení excelence v základním výzkumu je nezbytná koncentrace nutně omezených zdrojů (nejen finančních) na oblasti, kde je její dosažení reálné. To vyžaduje mj. adekvátní nastavení systému hodnocení kvality výzkumu a výzkumných institucí. Špičková kvalita ve výzkumu je výsledkem dlouhodobé kontinuity. Proto lze oblasti s potenciálem pro dosažení excelence poměrně přesně identifikovat. Proces jejich identifikace (vč. systému hodnocení) bude nevyhnutně předmětem sporů různých zájmových skupin a přitom hrozí riziko, že existující potenciál bude v těchto sporech postupně ztracen. Zároveň je třeba zdůraznit, že koncentrace prostředků na podporu excelentního výzkumu se vztahuje na významnou část, nikoliv však na veškeré veřejné prostředky směřující na výzkum. Jistá míra podpory musí směřovat i do oblastí výzkumu se společenskou relevancí a tato podpora také musí umožnit dynamiku rozvoje nových výzkumných směrů, které rozvinou svou excelenci v pozdějším období.

Základními předpoklady rozvoje excelentního základního výzkumu jsou (i) špičková výzkumná infrastruktura a (ii) špičkoví výzkumníci a (iii) mezinárodní spolupráce se špičkovými partnery. Dosažení těchto předpokladů vyžaduje podstatné zvýšení internacionalizace jak z hlediska složení týmů uvnitř jednotlivých institucí, tak z hlediska spolupráce a zdrojů financování. Špičkovou infrastrukturou se rozumí fungující výzkumná centra, vč. výzkumných týmů a asistenčních pracovníků, vybavená jedinečnými přístroji (zařízeními). Taková centra přitahují vysoce kvalitní (i zahraniční) výzkumníky a stávají se přirozeným prostředím indukujícím nové myšlenky, poznatky a výsledky nejen mezi jednotlivými výzkumnými týmy, ale vznikají zde i zárodky intersektorální spolupráce a podmínky pro přímou spolupráci se zahraničními prestižními partnery.

Znalosti a / nebo technologie přímo využitelné pro inovace obvykle vznikají v rámci aplikovaného (orientovaného) výzkumu, experimentálního či přímo průmyslového vývoje v rámci podniků. Přínos vysoce kvalitního základního výzkumu pro úspěšné inovace je tedy z velké části zprostředkovaný. Závisí přitom na charakteru vazeb mezi podnikovým a výzkumným sektorem. Tyto vazby jsou klíčové pro (i) nasměrování aplikovaného výzkumu a (ii) efektivní, tzn. úspěšné inovace podporující, transfer znalostí a technologií. Provázanost základního a aplikovaného výzkumu s podnikovým sektorem proto patří ke klíčovým cílům NIS. Snaha o zvýšení této provázanosti přitom nesmí omezit volnost badatelů ani pracovní kapacitu uvnitř institucí či týmů realizujících excelentní základní výzkum. Je však třeba zdůraznit, že tato volnost se striktně váže na špičkovou kvalitu vyhledávacího výzkumu. Orientovaný výzkum naopak vyžaduje jasné stanovení priorit a cílů na základě silné vazby na potřeby ekonomiky.

Podpora excelence ve výzkumu je tedy jedním z pilířů NIS. Přínos tohoto pilíře pro naplnění cílů NIS silně závisí na rozvoji podnikavosti a zvýšení inovační poptávky v ekonomice (viz níže). Vzhledem ke stavu podnikového sektoru Česká republika (stejně jako další tranzitivní ekonomiky) potřebuje strategii vedoucí k tomu, aby se podnikový sektor stal ve větším počtu firem rovnocenným partnerem se silnou motivací a vlastními prostředky pro komerční využití výsledků excelentního výzkumu. V tomto kontextu je třeba přijímat strategické dokumenty EU v oblasti podpory výzkumu a inovací s kritickou reflexí. Situace v místním podnikovém sektoru je totiž velmi odlišná od situace v zemích se zavedenou tržní ekonomikou. Přílišný důraz na podporu výzkumu bez rozvinutých vazeb s podnikovým sektorem zajišťujících využití výsledků výzkumu může v praxi představovat významné riziko NIS. Pokud by adsorbční kapacita podnikového sektoru nerostla proporcionálně nabídce výzkumného sektoru, tak je pravděpodobné, že prostředky vynaložené na podporu excelentního výzkumu by v takovém případě spíše podporovaly inovace a ekonomický růst v zahraničních ekonomikách, kde je mnohem silnější inovační poptávka.

Na druhou stranu, excelentní výzkum by měl být chápán také jako zdroj atraktivity místního prostředí pro investice zahraničních firem, a to jak re-investice stávajících investorů, tak investorů nových. Kvalitní výzkum je totiž klíčovou podmínkou pro přípravu špičkových odborníků a jejich kvalita je jedním z kritérií při hodnocení prostředí nadnárodními firmami při strategickém rozhodování o budoucích investicích. Toto platí v omezené míře i pro existenci rozvinuté infrastrukturní základny výzkumu. Její dostupnost je předpokladem pro rozvoj spolupráce v oblasti výzkumu. Navíc, umístění vyšších podnikových funkcí nadnárodních firem v ČR bude zároveň stimulovat inovace v endogenním segmentu firem a přispěje tak k celkovému rozvoji inovační poptávky v podnikovém sektoru.

Z analytických podkladů uvedených v příloze IV. (graf na str. 17) patří: málo vynikajících výsledků VaV, málo zahraničních doktorandů, nedostatečná spolupráce veřejného a soukromého sektoru, neschopnost řídit využití znalostí a tyto znalosti chránit, málo znalostně náročných služeb.

Inovace vznikají ve firmách: role podnikavosti a poptávky po inovacích

Klíčovým aspektem inovace z hlediska jejího přínosu pro inovující subjekt i ekonomiku jako celek je její přijetí na trhu. Inovace tedy vznikají výrazně častěji ve firmách než v samotných výzkumných institucích2. Z pohledu vlastnicko – manažerského je cílem inovací udržení či zvýšení stávající schopnosti firem vytvářet zisk. Motivace firem k inovacím je přitom odrazem (i) cílů vlastníků / manažerů a (ii) pozice firmy na trhu3. Národní inovační strategie proto vychází z reálné situace v podnikovém sektoru, zejména z důkladného poznání:

  • jaký je rozsah a struktura inovační poptávky v podnikovém sektoru?
  • co ovlivňuje rozsah a strukturu inovační poptávky?

Role vlastnicko – manažerských struktur a lidí v těchto strukturách je zásadní. Právě zde dochází v kontextu pozice firmy na trhu a vlastních cílů jednotlivců k rozhodování o celkové strategii firmy a výběru příležitostí, na jejichž využití budou alokovány její volné zdroje. Pokud uvnitř vlastnicko – manažerských struktur převládá důraz na krátkodobé zisky a odmítání rizik spojených s dlouhodobým horizontem investic do inovací vyššího řádu, bude poptávka po inovacích a tím i spolupráci s výzkumnými institucemi slabá.

Rozhodování firem o strategickém směřování a tím inovacích je přitom silně ovlivněno aktuální situací na trhu, zejména poptávkou zákazníků. Zkombinuje-li se v podnikovém sektoru (i) preference krátkodobé návratnosti a jistoty před rizikem (ii) se silnou poptávkou, která omezuje prostor pro inovace (viz příloha 1), poptávka firem po inovacích je slabá a zaměřená zejména na nižší řády inovací. Potřeba spolupráce s VaV institucemi je u těchto inovací velmi nízká a spíše nárazová než pravidelná. Inovační poptávka firem, která vychází (i) z cílů a osobních ambic určujících podnikavost (viz rámeček 2) vlastnicko – manažerských elit a (ii) z pozice firem na trhu, je klíčovým faktorem inovační výkonnosti dané ekonomiky. Zároveň je nezbytnou podmínkou efektivního transferu znalostí a technologií mezi výzkumným a podnikovým sektorem.

Rámeček 2: Podnikavost jako základ inovací

V současné odborné literatuře věnované problematice inovací a inovačnímu managementu4 převládá pojetí inovací jako nové kombinace existujících zdrojů, přičemž klíčovou roli v inovačním procesu hraje podnikavost. V tomto pojetí se současní autoři shodují i s většinou navštívených podnikatelů5. Při podrobném rozvedení podnikavosti přitom odkazují na původní Schumpeterovo (1934) pojetí podnikavosti („entrepreneurship“) jako „aktivní síly, která propojuje zdroje potřebné pro úspěšnou inovaci“. Úspěšná inovace tedy vyžaduje současné zvládnutí: (i) identifikace nových potřeb zákazníků, (ii) v návaznosti na to identifikace příležitostí (nových kombinací existujících zdrojů) jejich uspokojení, (iii) vyhledání, osvojení a koordinace řízení potřebných zdrojů (vč. výsledků výzkumu, jsou-li potřeba) a kompetencí, (iv) uvedení inovace na trh. Řízení a realizaci těchto procesů na vlastní účet (a tím riziko) Schumpeter nazývá podnikavost. Z tohoto pojetí inovací vyplývá, že výzkum a vývoj jsou pouze jedním ze zdrojů potřebných pro inovace.

Slabá inovační poptávka firem je v současnosti hlavním problémem inovačního systému ČR6. V případě Česka jsou klíčovými faktory slabé inovační poptávky (i) několik desítek let trvající přerušení tradice podnikání s vlivem na podnikavost lidí a (ne)rozvinutost netechnických kompetencí firem; (ii) silná poptávka vyvolaná vlnou PZI mající charakter „zajištění levné výroby dle přesného zadání ze strany odběratele“, která zesiluje důsledky přerušení tradice podnikání; (iii) minimum velkých firem v endogenním podnikovém sektoru rozvíjejících vlastní VaV kapacity jako klíčový zdroj budování své konkurenční výhody, (iv) zahraniční firmy mají své strategické VaV až na nepočetné výjimky mimo ČR. Smyslem národní inovační strategie je tedy zvýšit konkurenceschopnost hospodářství tím, že se zvýší význam inovačních firem a inovačního podnikání v ekonomice.

Spolupráce a technologický transfer, komercializace

Národní inovační systém se skládá ze dvou pomyslných částí, subsystémů „tvorby nových znalostí“ a „ekonomického zhodnocení znalostí“. Vedle kvality uvnitř těchto dílčích částí inovačního systému je pro inovační výkonnost a tím konkurenceschopnost dané ekonomiky důležité jejich vzájemné provázání. Na něm totiž závisí, do jaké míry je znalostní potenciál existujících výzkumných kapacit skutečně využit pro růst ekonomiky. K tomuto propojení dochází mnoha mechanismy. Předpokladem efektivního propojení těchto dvou částí inovačního systému je excelence výzkumu na straně jedné a silná inovační poptávka na straně druhé. Není-li jedna z těchto podmínek splněna, propojení těchto dvou částí inovačního systému bude slabé a intervence zaměřené na zvýšení jejich provázanosti nebudou příliš účinné.

V tomto kontextu je třeba vnímat spolupráci jako prostředek, nikoliv cíl sám o sobě. Prostřednictvím spolupráce vznikají vztahy, v jejich rámci může jednorázově či opakovaně docházet k transferu znalostí a technologií, který přispěje ke vzniku na trhu úspěšné inovace. Klíčovou podmínkou efektivního transferu jsou rozvinuté sítě spolupráce vyznačující se vzájemnou důvěrou. K ní přispívá vzájemné pochopení a poznání potřeb a problémů druhé strany. Efektivní transfer je tak ve většině případů otázkou dlouhodobého vztahu mezi příslušným podnikem a výzkumníkem, resp. výzkumnou institucí7.

Pro spolupráci s podnikovým sektorem naladěné a adekvátně připravené vysoké školy a výzkumné instituce, včetně kvalitního managementu a technologický transfer podporujících služeb, jsou základním prvkem národního inovačního systému. Proces diverzifikace vysokých škol, který je v současnosti připravován, vychází z tohoto požadavku a dosažení tohoto stavu je pro Česko velkou výzvou. V současnosti jsou totiž uvnitř výzkumné sféry značně rozšířeny některé názory, které budování vzájemné důvěry a připravenosti výzkumných institucí na spolupráci nepřejí8. Velmi důležitým mechanismem, který pomáhá propojenosti obou subsystémů je dále horizontální mobilita. I ta je z velké části závislá na „mentálním“ prostředí uvnitř výzkumných institucí. V neposlední řadě je důležitým mechanismem technologického transferu přímá komercializace formou zakládání spin-off firem či prodeje licencí ke komerčnímu využití duševního vlastnictví vytvořeného v rámci výzkumných institucí. Skutečný význam spin-off firem či firem přímo zakládaných výzkumníky by však neměl být přeceňován, ale ani podceňován. Zejména u spin-off firem jsou důležitým rozměrem jejich přínosu motivační účinky jak na úrovni výzkumníků, tak dopady na vytváření spolupráci a transfer podporujícího interního prostředí výzkumných institucí.

Schéma 1: Význam výzkumu a spolupráce s výzkumnými institucemi pro inovace v různých typech oborů

Schéma 1: Význam výzkumu a spolupráce s výzkumnými institucemi pro inovace v různých typech oborů

Struktura ekonomiky: technologická náročnost a význam high-tech oborů

Inovace mají mnoho podob. Společným znakem je role inovační poptávky jako nezbytného předpokladu pro využití dostupných znalostí a technologických možností. Vedle různých typů a řádů inovací se inovační proces a převládající charakter inovací liší také mezi obory. Vedle tržních a technologických specifik jednotlivých oborů je odlišujícím kritériem technologická / znalostní náročnost9. Na základě technologické / znalostní náročnosti se rozlišují čtyři skupiny oborů: (i) high-tech, (ii) upper medium-tech, (iii) lower medium-tech a (iv) low-tech. Za high-tech jsou obvykle považovány obory s podílem VaV výdajů na přidané hodnotě přesahujícím 5 %. Další kategorie pak odpovídají úrovni 3 – 5 %, 1 – 3 %, méně než 1 %.

Pozornost věnovaná technologické / znalostní náročnosti oborů či celých odvětví vyplývá z poznání, že nové znalosti v podobě výsledků výzkumu a vývoje hrají u některých inovací zásadní roli. V obecné rovině roste význam výzkumu jako zdroje stimulů pro inovace s rostoucím řádem inovací. Ačkoliv inovace vyšších řádů jsou mnohem méně časté než inovace nižších řádů, v případě jejich úspěchu vedou k získání podstatné (déle trvající) konkurenční výhody a v některých případech dokonce k významným změnám na trhu ve prospěch jejich nositele. Z hlediska významu výzkumu jako zdroje stimulů pro inovace lze rozlišovat:

  • „technology driven“ inovace, u nichž převládají inovační stimuly z oblasti výzkumných a vývojových aktivit
  • „market driven“ inovace, u nichž převládají tržní stimuly pro inovace

U naprosté většiny inovací se technologické a tržní stimuly prolínají (viz schéma 1 výše), přičemž základem úspěchu na trhu je schopnost tyto stimuly rozpoznat a propojit. Základní myšlenka stojící za rozlišováním oborů dle technologické / znalostní náročnosti (čím vyšší náročnost na nové znalosti a technologie, tím vyšší potenciál pro obtížně napodobitelné inovace a dlouhodobý růst) je správná. Problémem je časté spojování technologické / znalostní náročnosti oborů s intenzitou vlastních výdajů na VaV. To vede k (i) přeceňování významu HT oborů pro ekonomický růst a zaměstnanost a (ii) přílišné snaze o zvýšení podnikových výdajů na VaV bez adekvátní reflexe skutečných potřeb a problémů podniků v oblasti inovací a konkurenceschopnosti.

Rozlišování oborů dle intenzity výdajů na výzkum (tzn. dle významu výzkumu jako zdroje nových znalostí pro inovace) je důležité pro správný mix a nastavení konkrétních nástrojů. Zároveň však intenzita podnikových výdajů na VaV nemůže být měřítkem technologické / znalostní náročnosti daného oboru10. V praxi platí pravidlo, že má-li být firma z jakéhokoliv oboru na trhu úspěšná, musí využívat v daném oboru a čase špičkové technologie. Z tohoto pohledu dělení high-tech vs. low-tech ztrácí význam. Realitě mnohem více odpovídá rozlišení oborů a firem na ose „tvorba – užití“ nových technologií. V tomto ohledu je vhodné rozlišovat mezi „science-based“ a „non-science-based“ obory (viz schéma 1).

Science-based obory se vyznačují vysokou intenzitou výdajů na VaV, neboť výsledky VaV představují klíčové zdroje inovací v těchto oborech. Do této skupiny patří tzv. high-tech obory. Nicméně i uvnitř těchto oborů jsou velké rozdíly mezi firmami. Přitom je třeba zdůraznit, že také pro high-tech obory mají klíčový význam inovační signály ze strany trhu („learning by doing, using and interacting“) – viz schéma 1. Význam science-based oborů pro ekonomiku spočívá v (i) tvorbě inovací, které významným způsobem ovlivňují inovace v mnoha non-science-based oborech, (ii) vysoké přidané hodnotě na pracovníka a tím vyšší úrovni mezd i multiplikačního efektu vytvořeného pracovního místa než v nonscience- based oborech, (iii) iniciaci poptávky, která ovlivňuje nasměrování orientovaného výzkumu, (iv) větším potenciálu pro vznik a obsazení dosud neexistujících trhů ad. Inovace a rozvoj podnikání v science-based oborech musí být základem každé inovační strategie.

NIS zohledňuje, že podíl high-tech oborů na ekonomice ČR je podstatně menší než ukazuje statistika. V high-tech oborech zde jsou zejména dílčí funkce zahraničních firem (výroba, montáž, logistika apod.), což znamená, že jádro inovační poptávky těchto firem zůstává mimo ČR. V endogenním segmentu podnikovém sektoru je podíl high-tech oborů velmi nízký, přičemž firmy v těchto oborech jsou obvykle malé a jejich vlastní zdroje na inovace a tím spolupráci s VaV institucemi velmi omezené. Rozsah a vnitřní struktura HT oborů tak silně omezují absorpční kapacitu podnikového sektoru pro komerční využití výsledků excelentního výzkumu. Na druhé straně státní stimuly v oblasti dynamických malých HT firem mohou být s malými náklady velmi efektivní.

Struktura ekonomiky: význam LMT oborů

Nejen v ČR, ale i v zemích s mnohem vyšší hodnotou různých inovačních indexů připadá rozhodující část HDP a zaměstnanosti na tzv. „low-tech“ a „medium-tech“ (dále jen LMT) obory. Medium-tech / low-tech označuje nižší intenzitu vlastních výdajů na VaV – nonscience- based obory, nikoliv technologickou / znalostní náročnost (viz výše). Důvodem nižší VaV intenzity v těchto oborech je převaha tržních stimulů pro inovace. Pro jejich zachycení a odezvu na ně je zásadní spolupráce umožňující vzájemné učení (learning by doing, using, and interacting).

V těchto oborech obvykle vlastní VaV11 ani spolupráce s VaV institucemi nepatří mezi hlavní zdroje inovací, resp. konkurenční výhody firem (viz schéma 1). Přínos VaV pro inovace v LMT oborech se projevuje zprostředkovaně, nejvíce skrze využívání produktů či služeb od firem z high-tech oborů. VaV je tedy internalizován v produktech dodavatelů. Pro inovace v těchto oborech je zásadní aktivní práce s trhy (vč. schopnosti identifikovat důležité trendy) a schopnost využít technologické možnosti dodavatelů (zásadní role spolupráce) pro takové inovace svých produktů a procesů, za které zaplatí jejich zákazníci.

Přes výše uvedené klade mnoho inovačních politik důraz především na rozvoj high-tech oborů a tím také výzkumu a vývoje. Tento přístup má následující problémy a rizika:

  • High-tech obory představují i v těch nejrozvinutějších ekonomikách poměrně malou část ekonomiky (viz schéma 1). Přes vysoký multiplikační efekt nových pracovních míst v high-tech oborech tato politika opomíjí bariéry a hospodářský význam / potenciál inovací v LMT oborech.
  • Posuzování růstového potenciálu oborů pouze dle znalostní náročnosti (zejména je-li měřena prostřednictvím intenzity podnikových výdajů na VaV) je silně zavádějící. Rozdílná tempa růstu produktivity a zaměstnanosti jsou spíše než VaV intenzitou dána mírou zralosti oboru, v krátkém období pak odlišnou citlivostí na hospodářský cyklus. I v LMT oborech dochází v dlouhém období k velkému růstu produktivity.
  • Důsledkem přílišného zaměření na high-tech obory je velká pozornost věnovaná aplikovanému výzkumu na úkor dalších důležitých nástrojům (např. v oblasti internacionalizace firem, foresightu apod.).
  • Důraz na high-tech obory může vést k opomenutí vzájemných vazeb mezi hightech a LMT obory (viz schéma 1) s nepříznivým dopadem na inovační výkonnost celé ekonomiky. LMT obory představují hlavního odběratele produktů high-tech oborů. Inovační poptávka v LMT oborech je tedy „motorem“ inovací v high-tech oborech (vč. vlivu na poptávku po spolupráci s VaV institucemi). Inovace v hightech oborech jsou naopak „motorem“ inovací v LMT oborech (za předpokladu rozvinuté mezioborové spolupráce a silné inovační poptávky ve firmách v LMT oborech).

Z hlediska přínosů pro celou ekonomiku bude rozhodující, jak NIS bude úspěšná v podpoře inovací v LMT oborech. Jakkoliv excelence ve výzkumu společně s inovacemi a rozvojem podnikání v high-tech oborech jsou základem NIS ČR, inovacím, resp. konkurenceschopnosti, LMT oborů je třeba věnovat odpovídající pozornost. Za situace slabé inovační poptávky a velmi omezeného rozsahu science-based oborů v ČR je třeba posuzovat vynakládání veřejných výdajů na podnikový výzkum na základě efektivního a kvalitního monitoringu a vyhodnocování přínosů tohoto typu podpory firem.

Již dnes je ČR na špici zemí EU z hlediska podílu výdajů na podnikový VaV financovaných z veřejných zdrojů. Z tohoto pohledu jsou opodstatněné obavy, aby změny ve financování výzkumu nevedly k neopodstatněnému přesunu omezených prostředků ve směru od kvalitního vyhledávacího výzkumu k podpoře podnikových VaV aktivit. Je třeba zdůraznit, že pro zvýšení inovační poptávky v celém podnikovém sektoru a podporu inovací v LMT oborech jsou důležitější nástroje než možnost získání spolufinancování na vlastní či nakupovaný VaV. Možnost získání spolufinancování vlastních VaV, vč. těch realizovaných ve spolupráci s VaV institucemi, je třeba zaměřit zejména na mladé dynamické firmy a na MSP, a to ve vazbě na celkovou strategii firem. Podporu podnikového VaV velkých firem je třeba realizovat spíše nepřímými nástroji a asistenčními službami.

Vzdělání, kvalifikace a dovednosti

Rychlý rozvoj nových technologií a jejich zaváděn do ekonomického procesu vede na všech kvalifikačních úrovních k proměně nároků na znalosti a dovednosti lidí. Zároveň s tím roste poptávka po kreativitě, samostatnosti, jazykové vybavenosti a dalších kompetencích. Základním předpokladem pro zajištění dostatečného počtu vhodně kvalifikovaných a potřebnými kompetencemi vybavených pracovníků je (i) kvalitní vzdělávací systém a (ii) podmínky pro celoživotní vzdělávání. Inovační strategie se zaměří na vytvoření předpokladů pro zlepšení činnosti vysokých škol, které budou vychovávat absolventy všech stupňů (bakalářského, magisterského i doktorského studia) pro uplatnění na náročných pozicích v podnikové sféře i veřejném sektoru. Součástí tohoto cíle je postupná proměna vzdělanostní struktury absolventů vysokých škol, jejichž profil a získané kvalifikace budou odpovídat aktuálním potřebám rozvoje znalostní společnosti.

Naplnění cílů NIS v oblasti vzdělávání a kvality LZ silně závisí také na funkčnosti základního a středního vzdělávání. Z tohoto důvodu je třeba NIS provázat s národní vzdělávací politikou. Hlavními oblastmi provázanosti jsou (i) soft-skills, zejm. výchova k podnikavosti, samostatnosti a kreativitě, (ii) horizontální mobilita a zapojení podnikového sektoru do tvorby vzdělávacích programů, (iii) nástroje podporující celoživotní vzdělávání, (iv) rozvoj logického myšlení, posilování IT gramotnosti, výuka matematiky, posílení výuky technických a přírodovědných předmětů a rozvoj vztahu k technice již od dětského věku.

  1. Pod pojmem „excelence“ se pro účely tohoto materiálu rozumí vysoká kvalita výsledků výzkumu, která je srovnatelná s výsledky dosahovanými v mezinárodním prostředí. Může být měřena např. podle impakt faktoru vědeckých sdělení nebo podle citovanosti nebo podle jiných obecně uznávaných měřítek. Tento pojem se používá pro zdůraznění potřeby zvyšování kvality výsledků VaV v ČR. Pozn.: obecně uznávaná definice tohoto pojmu neexistuje.
  2. Mnoho nedorozumění vzniká tím, že za inovace jsou považována samotná technická řešení (např. prototyp), aniž by tato řešení byla přijata trhem (zákazníky). Od výzkumných institucí tedy lze inovace očekávat pouze ve velmi omezené míře a to především v oblastech, kde existuje tvůrčí interakce výzkumných institucí, firem a trhů. Na druhé straně kromě inovací vznikajících ve firmách, je pozornost v poslední době zaměřena také na inovace vznikající ve veřejném a neziskovém sektoru (např. PRO INNO EUROPE Mini Study 10 Innovation in the public sector (2010)). Jedná se o inovace, jejichž vznik je z velké části motivován existencí určitého problému, potřebami společnosti, občanů. Příkladem těchto inovací je stále větší využívání ICT ve formě e- Governmentu či inovací v poskytování zdravotnické a sociální péče. Vzhledem k šíři a přůřezovosti konceptu inovací ve veřejném sektoru nebude tento koncept nyní zpracován.
  3. Významným aspektem pozice firmy na trhu je charakter její pozice v globálních hodnotových řetězcích (blíže viz příloha 1).
  4. Např. Fagerberg, J., Mowery, D., Nelson, R. (eds) (2005): The Oxford Handbook of Innovation. Oxford University Press, New York, 656 p. Hirsch-Kreinsen, H., Jacobsen, D. (eds) (2008): Innovation in Low-tech Firms and Industries. Edward Elgar, Cheltenham, 285 p. ad.
  5. Čerpáme zde z vyhodnocení více než 400 hloubkových rozhovorů s majiteli či řediteli nových i zavedených (velkých i MSP) inovačních firem provedených firmou Berman Group v období 2008 – 2010.
  6. viz Analýza věcných priorit a potřeb jednotlivých oblastí v působnosti MPO pro zaměření podpory ze strukturálních fondů EU v příštím programovacím období (2014+)
  7. Velmi významným mechanismem transferu znalostí v ČR jsou neformální sítě kontaktů založené na osobní známosti. Tyto osobní sítě kontaktů jsou všude základem sítí spolupráce. Problémem je však to, že spolupráce probíhá mezi jednotlivci a nikoliv mezi firmami a výzkumnými institucemi. Tímto dochází velmi snadno k principu „privatizace přínosů z veřejných výzkumných aktivit“. Výzkumné instituce ztrácejí nemalý zdroj příjmů. Navíc tato problematika generuje mnoho osobních sporů uvnitř výzkumných týmů. U řady výzkumníků (zejm. těch, kteří jsou zároveň pedagogy) představuje neformální spolupráce hlavní zdroj osobních příjmů, což ovlivňuje čas a úsilí věnovaný samotnému výzkumu.
  8. viz Terénní průzkum veřejných vědecko-výzkumných pracovišť v JM kraji (pro Jihomoravské inovační centrum zpracovala Berman Group, dostupné na www.risjmk.cz)
  9. Technologická / znalostní náročnost oboru či celého odvětví se obvykle vyjadřuje jako podíl vlastních výdajů na VaV k přidané hodnotě či tržbám. Pojem znalostní náročnost se používá v souvislosti se službami, kde nedochází k samotné výrobě. Vzhledem k rozdílnému charakteru jednotlivých oborů a také rozdílům mezi průmyslem a službami je vhodné vedle výdajů na VaV sledovat také výdaje na vzdělávání, resp. rozvoj LZ.
  10. Toto měřítko může být, byť také s rezervou, použito jako indikátor technologické / znalostní náročnosti uvnitř dílčích oborů, nikoliv však mezi obory či dokonce odvětvími.
  11. Většina firem v těchto oborech vlastní výzkum nemá.

2. Národní inovační strategie ČR – globální cíl, strategické cíle

Globální cíl:

Posílení významu inovací a využívání špičkových technologií jako zdroje konkurenceschopnosti ČR a zvyšování jejich přínosů pro dlouhodobý hospodářský růst, pro tvorbu kvalitních pracovních míst a pro rozvoj kvality života na území ČR.

Toho je nutné dosahovat:

  • zvýšením počtu a podílu firem, které aktivně usilují o růst svého významu na trzích a zakládají svoji konkurenční výhodu na vlastních inovacích
  • zlepšováním externího prostředí pro inovace
    • které usnadňuje a podporuje podnikavost – „entrepreneurial society“;
    • které produkuje excelentní výsledky VaV jako významný zdroj inovací;
    • pro něž je důležité špičkové vzdělávání na všech úrovních jako jeden ze zdrojů podnikavosti;
    • které podporuje a stimuluje inovační aktivity firem, vč. vzniku nových firem;
  • zlepšováním podmínek, které ovlivňují způsoby, jimiž firmy zdroje externího prostředí využívají, včetně zvyšování vlastní poptávky firem po inovacích;
  • synergickým působením soukromých a veřejných finančních prostředků v souladu s pravidly hospodářské soutěže.

Výchozí návrh strategických cílů

1. Zvyšovat motivaci a rozvíjet kompetence firem vedoucí k jejich posunu na trzích směrem k inovačním lídrům.

Inovační poptávka (vůle a schopnost tvořit a využívat inovace) je pro posun na trzích, a tedy také pro posun vzhůru v hodnotových řetězcích, klíčovým východiskem. Základním předpokladem však jsou vlastní ambice vlastnicko-manažerských elit. Tyto ambice lze stimulovat, ale nikoliv nahradit. V současnosti přitom v domácím podnikovém sektoru příliš převažují reaktivní (pasivní) strategie firem nad expanzivními strategiemi, které jsou založeny na aktivní práci s trhy a s budoucností podniku (jakkoliv ta je vždy mlhavá a obtížně předvídatelná).

Jakkoliv je naplnění tohoto cíle mimořádně náročné, bez zlepšení situace v této oblasti nebudou intervence v dalších oblastech inovační strategie přinášet potřebný efekt.

2. Dosáhnout a/nebo udržet excelenci ve vybraných oblastech výzkumu a soustavně zvyšovat kvalitu výzkumu v ostatních oblastech.

Excelence výzkumu ve všech oblastech, které k tomu mají předpoklad, a zvýšení kvality výzkumu v ostatních je nezbytným předpokladem pro inovačně založenou konkurenceschopnost v dlouhodobém pohledu. Pro dosažení excelence je nutné, aby hodnocení VaV institucí, programů a projektů kladlo velký důraz na kvalitu, a aby se požadavky excelence a vysoké kvality výzkumu promítnuly do rozdělování veřejných prostředků. Součástí podpory excelence VaV je být stanovení globálních priorit veřejného VaV (problémově vymezené priority a nikoliv oborové), přičemž proces stanovení a poté aktualizace by měl více zohlednit socioekonomické i technologické trendy ve světě spolu s možnostmi a potřebami ČR. Iniciace a rozvoj kvalitního aplikovaného výzkumu jsou rovněž součástí tohoto strategického cíle.

3. Zlepšit kvalitu vzdělávání a vzdělávacího systému.

Dalším klíčovým prvkem inovačního systému je vzdělávání. Kvalitní výzkum je nezbytným předpokladem kvalitního VŠ vzdělávání, protože kromě jiného umožňuje kvalitní přípravu lidí pro výzkum, i pro inovační aktivity ve firmách.

Pro-inovační prostředí však vyžaduje i zásadní posun také v kvalitě a zacílení základního a středoškolského vzdělávání. Jedním z klíčových cílů změn v této oblasti je výchova k podnikavosti (tzv. entrepreneurial society).

4. Zvýšit kvalitu a rozsah služeb poskytovaných zprostředkujícími a podpůrnými institucemi.

Smyslem tohoto cíle je vytvoření sítě kvalitních zprostředkujících/podpůrných služeb pro inovační podnikání, jako jsou zejména podnikatelské inkubátory, centra pro transfer technologií, VTP apod. Vytvoření sítě služeb bude založeno na stávající síti infrastruktury pro podporu inovačního podnikání, realizované v posledních letech: kvalita a rozsah služeb vázaných na tuto infrastrukturu se bude muset změnit tak, aby skutečně podporovala rozvoj inovačních firem, zprostředkovávala kontakty mezi nimi a s institucemi VaV, a disponovala nástroji podporujícími využití výsledků VaV ve firmách. Součástí podnikatelských služeb musí být i zprostředkování a usnadnění přístupu firem k aplikovanému výzkumu.

5. Zlepšit klíčové vazby (nejen spolupráci) mezi jednotlivými prvky inovačního systému

Tento cíl nelze chápat ve smyslu zlepšení všech vazeb a rozvoje vzájemné spolupráce všech se všemi. Naopak tento cíl je velmi selektivní a vztahuje se zejména na následující vazby (spolupráci):

  • podniky <-> trhy (technology foresight, služby market inteligence, podpora exportu
  • ad.)
  • podnik <-> podnik (horizontální klastry – oborová báze, spolupráce v hraničních
  • oborech, přesahy do sousedních oborů)
  • podnik <-> podnik (vertikální klastry – bází je hodnotový řetězec)
  • VaV instituce <-> podniky (manažerské řízení VaV institucí, rozvoj služeb TT ad.).

Institucionální rámec1

Samostatným tématem je nastavení vhodného institucionálního rámce, v němž jsou jasně definovány role a přiděleny potřebné kompetence. Součástí takového rámce je pak pevná role „arbitra“, který koordinuje (nikoliv diktuje či vynucuje) rozvojové aktivity napříč inovačním systémem.

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že úspěch NIS silně závisí na celkovém institucionálním prostředí (např. míra korupce, vymahatelnost práva, rozsah byrokracie ad.), což v podmínkách ČR znamená, že NIS může být pouze jedním z pilířů celkové strategie rozvoje konkurenceschopnosti. Česko totiž má zásadní problémy v základních podmínkách, na nichž inovačně založená konkurenční výhoda stojí.

  1. Viz také Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti, priorita Institucionální rámec pro koordinaci rozvoje národního inovačního ekosystému.

3. Prioritní osa Excelentní výzkum1

Cílem této prioritní osy je vytvořit dlouhodobé předpoklady pro realizaci excelentního výzkumu v ČR. Pro český výzkum jako celek je charakteristický velmi široký rozsah, ale jen malá část vytváří skutečně špičkové, excelentní výsledky. Výkonnost výzkumu měřená publikační činností se sice postupně zlepšuje, ale tempo růstu stále zaostává za růstem výdajů vzhledem k setrvačnosti systému. Přitom právě špičkový výzkum produkující originální výsledky poutá pozornost soukromého sektoru, a je tak jedním z důležitých faktorů podporujících inovace založené na využívání vlastních znalostí.

Široký rozsah témat českého výzkumu a vývoje vede ke značné roztříštěnosti finančních, lidských a materiálových zdrojů na výzkum, což neumožňuje potřebnou koncentraci k dosažení excelence ve vybraných oblastech. Přitom ČR, podobně jako většina jiných zemí, nemá finanční možnosti, ani dostatečné výzkumné kapacity k intenzivní rovnoměrné podpoře výzkumu ve všech vědních disciplínách. Z tohoto důvodu musí být identifikován omezený počet prioritních směrů orientovaného výzkumu a vývoje ve vazbě na současné a budoucí potřeby podniků a společnosti a s ohledem na zapojení ČR do Evropského výzkumného a inovačního prostoru. Do identifikovaných oblastí by měla být přednostně směřována část veřejných prostředků, což významně přispěje k jejich efektivnímu využívání na podporu výzkumných aktivit. Kromě těchto shora určených prioritních směrů je třeba ponechat určitý objem prostředků na aktivity výzkumných a vývojových pracovníků určovaných „zdola“, a to jak v základním, tak v aplikovaném výzkumu. Excelence je jak v aktivitách určených tematicky shora, tak i v aktivitách tematicky určovaných zdola zcela nezbytná a musí být zaručena systémem hodnocení institucí, programů a výzkumných infrastruktur zacíleným právě na její zvyšování.

Důležitým faktorem pro posílení konkurenční výhody ČR je rozvoj výzkumných aktivit v podnikové sféře. Klíčovým předpokladem rozvoje podnikového výzkumu a vývoje je zvýšení inovační poptávky v podnikovém sektoru a také postupný rozvoj podnikání v „science-based“ oborech (viz schéma 1). Podpora podnikového VaV musí zohledňovat, že růst podnikových výdajů na VaV není cílem, ale prostředkem, přičemž význam tohoto prostředku se podstatně liší mezi obory. Veřejné finanční prostředky musí být účinným „katalyzátorem“, který v návaznosti na veřejný sektor stimuluje podniky ke zvyšování výdajů na výzkum a vývoj ve vazbě na rozvoj inovační poptávky v podnikovém sektoru. Je účelné využívat především nástroje nepřímé (tj. úlevy v daňové oblasti), které jsou mnohdy z hlediska efektivity daleko účinnější než dotační programy. Dostatečná pozornost musí být věnována také hodnocení všech nástrojů na podporu podnikového sektoru.

Významným prvkem inovačního systému jsou velké výzkumné infrastruktury, které jsou jak místem provádění excelentního základního výzkumu, tak i zdrojem znalostí stimulujících inovace a také zahraniční investice podporující růst inovační poptávky v endogenním podnikovém sektoru.

3.1 Efektivní využívání veřejných prostředků na výzkum a vývoj

Systémovým problémem financování výzkumu a vývoje z veřejných prostředků je nevyhovující systém hodnocení výzkumných organizací a s tím spojené tzv. institucionální financování (tj. finance poskytované výzkumným organizacím na zajištění prostého chodu a základních činností). Aktuální systém (tzv. „kafemlejnek“ založený na bodovém zisku podle výsledků vykazovaných do Rejstříku informací o výsledcích, RIV) na jedné straně přispěl ke zvýšení kvality dosahovaných výsledků a ke zvýšení efektivity vynakládaných veřejných prostředků, na druhé straně trpí několika závažnými nedostatky, kvůli kterým je dlouhodobě kritizován:

  • V prvé řadě je systém předmětem neustálých úprav a revizí. Neustálé změny vytvářejí radikální nejistotu pro výzkumné instituce, což je v důsledku horší než jakýkoliv špatný systém, jelikož neexistuje možnost dlouhodobého plánování rozvoje výzkumných skupin (metodika se upravuje prakticky každý rok).
  • Ve druhé řadě se jedná o systém, který má snahu hodnotit jednotnou metodikou všechny výzkumné obory a typy výzkumných institucí, což působí nemalé potíže s ohledem na velmi odlišné podmínky a postupy výzkumné práce a toto není jedna metodika schopna rozlišit.
  • Dále postrádá stávající systém hodnocení reflexi společenské poptávky a další prvky umožňující strategické řízení ať již na úrovni státu, veřejné správy, či jednotlivých institucí.
  • Konečně systém vychází výlučně z kvantitativních dat, jimž je mechanicky přiřazována bodová, resp. finanční hodnota, což v důsledku vede k nežádoucím deformacím v chování výzkumných organizací.

Systém na jedné straně nedává skutečně kvalitním pracovištím jistotu, že získají dlouhodobé, stabilní financování pro plánovitý rozvoj své činnosti a ohrožuje tak jejich personální stabilitu. Současně u méně kvalitních pracovišť umožňuje oportunistické chování a možnost kompenzovat nedostatek kvality nadprodukcí průměrných a podprůměrných výsledků a tím prodlužuje dlouhodobou toleranci a pokračující veřejné financování málo kvalitního výzkumu.

Souvisejícím problémem je systém hodnocení projektů VaV, který v řadě programů nedosahuje standardů obvyklých ve vyspělých zemích, což snižuje celospolečenskou návratnost vložených prostředků. Obdobně i stávající praxe v hodnocení výsledků programů podpory VaV zaostává za dobrými praxemi v zahraničí a v důsledku hodnocení programů nevytváří potřebnou zpětnou vazbu, která je nezbytná pro zkvalitňování programů VaV. Hodnocení výzkumných programů financovaných z veřejných zdrojů v ČR podléhá povinnosti hodnocení. Nicméně tato hodnocení mají často značně formální charakter.

Dalším souvisejícím problémem je nedostatečná prioritizace aplikovaného VaV podporovaného z veřejných zdrojů v ČR. ČR jako malá země se dnes snaží realizovat výzkum ve většině výzkumných oblastí, což brání potřebné koncentraci zdrojů pro dosažení světové excelence ve vybraných oborech (kde máme reálnou šanci této úrovně dosáhnout). Stanovení priorit je proto nezbytné pro dosažení (směřování ke) světové excelenci ve výzkumu, neboť ta vyžaduje koncentraci lidských, finančních a dalších kapacit, přičemž postupující specializace na globální úrovni vyžaduje selektivnost na stále vyšším řádu (tj. specializace a koncentrace již nikoliv pouze na úrovni zemí, ale celého kontinentu). Současné stanovení priorit aplikovaného VaV v ČR je příliš obecné a široké, často sleduje více tradiční klasifikaci průmyslových oborů nebo vědních disciplin než problémovost a potřebu mezioborových řešení.

Systémovým problémem, který podvazuje efektivitu vynakládání prostředků na VaV z veřejných zdrojů, je nedostatečná odborná kapacita a institucionální překážky pro manažerské řízení výzkumných organizací. V úrovni řízení výzkumu existují mezi jednotlivými výzkumnými organizacemi v ČR, resp. jejich součástmi, značné rozdíly, obecně je však úroveň řízení VaV na znepokojivě nízké úrovni. Ve většině případů zcela chybí strategické řízení na úrovni celých institucí i výzkumných týmů a skupin, tj. chybí stanovování dlouhodobých cílů, jejich sledování, měření a vyhodnocování, rozhodování o dalším směrování výzkumu jsou často činěna ad hoc, nebo ze setrvačnosti, a bez dobré znalosti kontextu. V důsledku toho nejsou dostatečně vyvinuté interní pobídkové nástroje podporující kvalitu, ani nástroje pro sankcionování neefektivity, chybí vzory dobrého řízení výzkumné činnosti pro mladé výzkumníky, často zcela chybí vzdělávání v managementu VaV.

Vedle toho nastavení vnitřních procesů v řadě výzkumných institucí vytváří vysokou administrativní zátěž pro výzkumníky, což je – v kombinaci s málo výkonným podpůrným aparátem – odvádí od vlastní výzkumné práce a snižuje jejich vědeckou produktivitu. Riziko neutěšeného stavu spočívá především v přetrvávání nízké efektivity investic do VaV, současně s sebou nese riziko nízké mezinárodní atraktivity českých VaV pracovišť, a v důsledku jak odliv talentovaných výzkumníků do zahraničí, tak i pokračující zaostávání ČR za světovou špičkou.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Zjednodušit a zpřehlednit organizační strukturu systému podpory VaV z veřejných prostředků a zajistit koordinovanou implementaci všech podpůrných nástrojů na všech úrovních. Zároveň musí být zajištěna účinná koordinace nástrojů kohezní politiky s nástroji inovační politiky implementovanými na národní i evropské úrovni, přičemž finanční prostředky z nástrojů kohezní politiky musejí být využívány v souladu s aktuálními potřebami ČR v oblasti výzkumu a inovačního podnikání
  2. Zajistit dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací, pro které musí být vytvořeny jasné a stabilní podmínky pro rozdělování institucionální podpory výzkumu na základě hodnocení podporujícího excelenci
  3. Provádět hodnocení všech programů účelové podpory musí být založeno na základě hodnocení skutečných přínosů a zejména dopadů podpořeného VaV; stejně tak ustanovit systém hodnocení velkých výzkumných infrastruktur
  4. Stanovit strategické priority orientovaného VaV, do kterých bude přednostně směřována veřejná podpora. Tyto priority musí, podobně jako v celé řadě dalších zemí, odpovídat současným nebo budoucím socioekonomickým potřebám ČR a být koordinovány (nikoliv pasivně přejímány) s evropskými prioritami. Stanovené priority musí být zapracovány do všech relevantních nástrojů podpory VaV
  5. Vyhodnocení právních a institucionálních překážek efektivního řízení výzkumných organizací a proškolení dostatečného počtu výzkumných pracovníků v managementu VaV

3.2. Špičkové výzkumné infrastruktury

Velké infrastruktury pro výzkum a vývoj (dále jen „velké infrastruktury“) jsou páteří českého VaV. Vytvářejí podmínky pro dosažení kritického množství materiálních, finančních a lidských zdrojů, což umožňuje realizovat špičkový výzkum na hranicích poznání a vytvářet nové originální poznatky. Tyto infrastruktury mají i významnou úlohu v celkové strategii rozvoje oblasti, ve které působí, a zároveň účinným způsobem napomáhají rozvoji lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji, včetně zajištění kvalitních zahraničních výzkumných pracovníků. Velké výzkumné infrastruktury jsou také místem, kde se účinným způsobem může rozvíjet spolupráce mezi institucemi terciárního vzdělávání, výzkumnými organizacemi a průmyslem směřující k využívání nových poznatků pro inovace.

Kvalita a četnost těchto zařízení na území ČR je podprůměrná, což vede nejen k nižší kvalitě výzkumu, ale i k nedostatečnému vytváření vazeb na aplikační sektor a neúčinnému využívání výsledků VaV v podnikových inovacích. Dalším důsledkem je i odliv výzkumných pracovníků do zahraničí. Kromě již prováděného financování účasti ČR v zahraničních infrastrukturách, bylo zahájeno financování několika národních infrastruktur i českých částí pan-evropských infrastruktur. V současné době je z OP VaVpI budována nová velká infrastruktura VaV dvojího typu – evropská centra excelence, která budou zajišťovat špičkový výzkum světové úrovně, a regionální VaV centra, která budou zajišťovat VaV, jehož výsledky budou přednostně využívány v aplikační sféře.

Problematickým místem je dlouhodobá udržitelnost těchto infrastruktur, neboť tyto subjekty budou muset pro svoji činnost kromě veřejných prostředků účinným způsobem získávat i finanční prostředky ze soukromých a zahraničních zdrojů. Značným problémem může být i nedostatek kvalitních výzkumných pracovníků, kteří budou v těchto výzkumných infrastrukturách působit. Negativně se může projevit i nedostatek technických pracovníků s vysokoškolským vzděláním pro provádění a přípravu experimentů pro uživatele těchto zařízení.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Zajistit dlouhodobou udržitelnost špičkových výzkumných infrastruktur. Kromě národních zdrojů, které vytvářejí základní předpoklady pro strategický rozvoj infrastruktur, je důležité zajistit vazby na aplikační sektor a soukromé finanční prostředky. Ve vysoké míře musejí být využívány finanční prostředky získané ze zahraničí. Postupně musí dojít k plnému zapojení těchto infrastruktur do Evropského výzkumného prostoru a mezinárodních výzkumných aktivit
  2. Vytvořit podmínky pro příchod/návrat špičkových výzkumných pracovníků ze zahraničí a pro zapojení mladších výzkumných pracovníků (z ČR i zahraničí), včetně doktorandů a pracovníků na post-doktorandských pozicích, do výzkumných projektů realizovaných ve velkých infrastrukturách. Předpokladem pro rozvoj lidských zdrojů pro potřeby velkých infrastruktur VaV je zajištění účinných vazeb na oblast vzdělávání a zlepšení horizontální mobility výzkumných pracovníků mezi výzkumným sektorem a podnikovou sférou

3.3. Evropský výzkumný prostor – cesta k excelenci ve výzkumu

Důležitým prvkem podporujícím excelenci ve výzkumu (s dopadem na prostředí pro inovační podnikání) je začlenění ČR do Evropského výzkumného prostoru. Výzkumné instituce i podniky jsou vystavovány evropské konkurenci, a tím se zvyšuje excelence výsledků využitelných v národním prostředí, je podporována mobilita výzkumných pracovníků i příchod vysoce kvalifikovaných odborníků. V neposlední řadě znamená účast v evropských programech pro výzkum a inovace i získávání dalších finančních prostředků do národního inovačního systému.

Zapojení českých výzkumných týmů a podniků do evropských programů spolupráce ve výzkumu a vývoji je nízké. České subjekty jsou málo aktivní při přípravě návrhů projektů, což se mimo jiné odráží v nízkém počtu českých koordinátorů mezinárodních projektů podporovaných z evropských programů. Jednotlivé výzkumné organizace zpravidla nemají vlastní strategii pro rozvoje této spolupráce. ČR pravděpodobně naráží na konkurenční schopnost své výzkumné sféry, a to i přes finanční podporu poskytovanou vysokým školám a veřejným výzkumným institucím.

Novým nástrojem pro rozvoj spolupráce v Evropském výzkumném prostoru, který umožňuje koncentraci kapacit a zdrojů pro financování výzkumu reagujícího na společné problémy EU, je tzv. společné programování. Účast v těchto programech je vázána na existenci národních programů řešících výzvy evropské společnosti, které je možné koordinovat s dalšími evropskými poskytovateli. Potřebné je však vyčlenění národních finančních prostředků jak pro zapojení do přípravy společného programu, tak zejména na účast českých týmů v budoucích společných výzvách.

Priority národního výzkumu a evropského výzkumu přitom nejsou dostatečně provázané.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Zavést mechanismy, které zajistí efektivní přenos informací a koordinaci aktivit zaměřených na posilování pozice ČR ve vytváření Evropského výzkumného prostoru
  2. Zvýšit zapojení českých subjektů z veřejného i soukromého sektoru do evropských výzkumných aktivit. Nezbytné je důsledné vyhodnocování jednotlivých podpůrných mechanismů pro rozvoj mezinárodní spolupráce
  3. Ve výzkumných organizacích vytvořit dostatečné zázemí pro výzkumné pracovníky a výzkumné týmy, které bude pomáhat při zapojování do konkrétních mezinárodních výzkumných projektů, a to v jejich přípravě, tak i v průběhu řešení
  4. Stanovit prioritní oblasti VaV, které bude vhodné a účelné rozvíjet prostřednictvím mezinárodní spolupráce. V souvislosti s koncentrací evropských kapacit a zdrojů na realizaci výzkumu dle identifikovaných globálních výzev (společné programy) je účelné aktivně vytvářet odpovídající národní podmínky (programy) a aktivně se zapojit do společných programů v oblastech, které jsou pro ČR prioritní

1. Ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012 – 2020 jsou cíle prioritní osy Excelentní výzkum obsaženy v kapitole Inovace v prioritách Prostředí pro excelentní VaV, Institucionální rámec pro koordinaci rozvoje národního inovačního ekosystému, prioritách Rozvoj spolupráce a transferu znalostí mezi podnikovým a VaV sektorem a v kapitole Foresight a technologické oblasti strategického významu pro ekonomicky růst ČR a v kapitole Vzdělávání v prioritě Reforma vysokého školství.

4. Prioritní osa Rozvoj spolupráce pro transfer znalostí mezi podnikovým a akademickým sektorem1

Rozvinutá, na vzájemné důvěře, kvalitním výzkumu a dalších tvůrčích činnostech založená, spolupráce mezi firmami a výzkumnými institucemi je základním předpokladem pro efektivní transfer znalostí a technologií a tím vyšší využití potenciálu veřejných výzkumných kapacit pro hospodářský růst. Ačkoliv spolupráce mezi podnikovým a výzkumným sektorem v Česku probíhá, je její přínos pro inovace a hospodářský růst dosud značně omezený. Příčiny jsou jak na straně podnikového sektoru, tak na straně výzkumných institucí.

V důsledku slabé inovační poptávky v podnikovém sektoru (viz kapitola 1) potřeby firem generují pro výzkumníky odborně motivující výzvy pouze ve velmi omezeném rozsahu a proto není splněna základní podmínka pro spolupráci. Na druhou stranu, přetrvává nepřipravenost mnoha akademických institucí na spolupráci s podniky. To výrazně snižuje příležitosti k tomu, aby se vzájemně potkávali a nacházeli podnikatelé (či obecně lidé z podnikové sféry) s výzkumníky, pro které existující potřeby firem představují odborně motivující výzvu.

Vedle nepřipravenosti institucí v oblasti interních směrnic a procedur, interních i externích služeb podporujících spolupráci a transfer technologií apod. je velkou bariérou na mnoha pracovištích přetrvávající mentální prostředí. Řada vědeckých pracovníků považuje aplikace za oblast, která nepatří na akademickou půdu a pokud ano, tak pouze ve velmi omezeném rozsahu. Navíc jsou tito výzkumníci obvykle přesvědčeni, že i aplikovaný výzkum by měl být zcela či z rozhodující části financován soukromým sektorem.

S tímto předpokladem lze do značné míry souhlasit. Nicméně při slabé inovační poptávce a nerozvinutosti science-based oborů v endogenním podnikovém sektoru nejsou podmínky v ČR srovnatelné se situací v zemích s nejvyšším podílem podnikových výdajů na VaV na HDP (BERD). Veřejná podpora aplikovaného výzkumu a přímá podpora společných projektů firem a výzkumných institucí tak může v místním prostředí hrát významnější roli nejen ve spolufinancování, ale zejména v iniciaci / stimulaci aplikovaného výzkumu než je běžné v zemích se zavedenou inovační politikou. V každém případě musí být veřejné výdaje do této oblasti založeny na skutečné inovační poptávce. Nelze očekávat, že tuto poptávku (motivaci) lze významněji zvýšit samotnou nabídkou spolufinancování podnikových VaV aktivit či kapacit pro jejich realizaci.

Základním předpokladem rozvoje takových forem spolupráce, které povedou k vyššímu využití potenciálu VaV pro inovace a růst ekonomiky, je současné (synergické) řešení bariér jak na straně podnikového sektoru, tak na straně VaV institucí. Smyslem této prioritní osy je vytvořit efektivní vazby uvnitř i vně národního inovačního systému. Kromě vytvoření dostatečně motivujícího prostředí pro navázání spolupráce v rámci inovačního procesu musí být rozvíjena jak spolupráce mezi tvůrci znalostí a jejich uživateli v rámci inovačního procesu, tak i aktivní zapojení českých subjektů do mezinárodních sítí a jejich uplatnění na globálních trzích.

4.1 Zlepšení vnitřních podmínek a celkové připravenosti akademických institucí na spolupráci s podniky a komercializaci výsledků výzkumu

V ČR současná legislativa neukládá výzkumným organizacím za povinnost vytvořit systém pro přenos znalostí a ani systém financování není v tomto směru dostatečně motivační. Iniciace těchto aktivit zevnitř jednotlivých institucí je poměrně vzácná. Navíc tyto iniciativy obvykle naráží na převažující „kulturu“ uvnitř výzkumných institucí, která systematickému rozvoji aplikací a komercializaci příliš nepřeje. Vnitřní „kultura“ výzkumných institucí je z velké části odrazem osobních motivací jednotlivých výzkumníků. Ty jsou přitom významně ovlivněny nastaveným národním rámcem hodnocení a financování. Dosažení změn ve vnitřní kultuře výzkumných institucí tak, aby podporovala rozvoj spolupráce s podniky a komercializaci výsledků výzkumu je dlouhodobým a nesnadným úkolem. Většina výzkumníků jednoznačně preferuje bádání před aplikací dosažených výsledků a tím spíše před snahou o jejich komerční využití. Struktura osobních preferencí uvnitř výzkumných institucí přitom byla v posledních 20 letech jednostranně ovlivněna tím, že mnoho výzkumníků se sklony ke komerčním aplikacím odešlo do podnikového sektoru či zahraničí a pro mladé podnikavé lidi není akademická kariéra dostatečně přitažlivá. Postupná proměna vnitřní „kultury“ / mentálního prostředí uvnitř výzkumných institucí je přitom klíčovým předpokladem pro zvýšení připravenosti výzkumných institucí ke spolupráci s podniky, efektivní technologický transfer a úsilí o komerční využití výsledků výzkumu.

Vedle stimulace rozvoje pro-aplikačního „kulturního“ prostředí napříč výzkumným sektorem je třeba zohlednit význam manažerského řízení a (ne)efektivity vlastního administrativního aparátu. Kvalitní manažerské řízení a efektivní vnitřní administrativa jsou nezbytnými předpoklady, které usnadní rozvoj interního prostředí podporujícího aplikace, spolupráci a technologický transfer. Jedním ze základních úkolů manažerů VaV institucí je zásadní redukce času výzkumníků tráveného rozličnou administrativou. V návaznosti na to je třeba postupně budovat konsensus ohledně nastavení podmínek upravujících procesy v oblasti smluvního výzkumu, zakládání spin-off firem, hodnocení a odměňování za výsledky mimo publikační činnost a výuku, principy vnitřní dělby práce / funkcí atd.

V neposlední řadě je třeba vybudovat kvalitní asistenční služby jak dovnitř vlastních institucí (např. zprostředkování pomoci s posouzením aplikačního potenciálu dosažených výsledků, ověřením technologie apod.), tak vně (např. obchodní zastoupení, asistence vyžadující administrativně náročné právní úkony, vyhledání vhodných partnerů apod.). Pro zavedení a rozvoj těchto služeb chybí zkušení odborníci schopní budovat vhodné sociální a pracovní sítě výzkumných pracovníků a zástupců aplikační sféry, poskytovatelů rizikového kapitálu, zástupců bankovního sektoru a veřejné správy a regionální samosprávy. Ve vnitřních systémech výzkumných organizací nejsou zpravidla jasně odděleny kompetenční funkce v procesu vzniku a přenosu znalostí. Na většině vysokých škol rovněž chybí obory zabývající se managementem znalostí, u výzkumných pracovníků i studentů nejsou dostatečně rozšířeny potřebné znalosti o právních otázkách v oblasti duševního vlastnictví a transferu znalostí.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Podpořit rozvoj třetí role vysokých škol a dalších výzkumných institucí. Zvýšení prostupnosti akademické dráhy umožní posílit vazby institucí terciárního vzdělávání na okolí, zlepšit výměnu poznatků mezi vysokými školami, aplikační sférou i státní správou
  2. Posílit kvalitu služeb center pro přenos znalostí ve výzkumných organizacích. Zejména je třeba rozvinout kvalitní asistenční služby stimulující a usnadňující spolupráci s podniky a komercializaci. Je třeba vytvořit podmínky a podporovat sdílené dobré praxe a rozvoj znalostí a kompetencí pracovníků Center transferu znalostí
  3. Zavést ve výzkumných organizacích efektivní systém pro nakládání s výsledky VaV. V rámci systému pro transfer znalostí je nezbytné vytvořit zásady licenční politiky, politiky pro zakládání spin-off firem, zásady pro rozdělování příjmů z úspěšných transferů znalostí a další interní podmínky mj. se snahou minimalizovat potenciál vnitřních sporů pramenících z tohoto typu aktivit
  4. Zajistit špičkové poradenství a manažerské vzdělávání pro představitele výzkumných institucí v oblasti řízení VaV, nakládání s výsledky VaV, technologického transferu. Součástí by měla být podpora / zprostředkování šíření dobré praxe ze zahraničí
  5. Úprava zákona o VŠ ve smyslu podpory většího, resp. aktivního, zastoupení podniků a veřejného sektoru na směrování, řízení a kontrole činnosti VŠ

4.2 Podpora spolupráce podniků a VaV institucí

Spolupráce mezi podniky a VaV institucemi je pouze prostředkem, nikoliv cílem. Klíčovým předpokladem oboustranně přínosné spolupráce je soulad (resp. propojitelnost) cílů a vzájemná důvěra. Vedle nástrojů v oblasti vnitřní připravenosti VaV institucí na straně jedné a nástrojů stimulujících zvyšování inovační poptávky bude tato priorita zaměřena na využívání daňových nástrojů podpory spolupráce veřejného a soukromého sektoru ve VaV. Mezi osvědčené daňové nástroje patří odčitatelné položky na VaV nakupovaný podniky u vysokých škol a veřejných výzkumných institucí.

Zásadní význam pro rozvoj spolupráce podniků a VaV institucí má horizontální mobilita. Cílem je zlepšit mezisektorovou mobilitu výzkumných pracovníků, podnikatelů a specialistů z podnikového sektoru, a to zejména v odvětvích náročných na znalosti. Zlepšeny musí být i podmínky pro mezinárodní mobilitu výzkumných pracovníků a zapojení do mezinárodní výzkumné spolupráce. Zároveň však musí být vytvořeny i podmínky pro návrat těchto výzkumných pracovníků a pokračování jejich vědecké kariéry v ČR.

Dosažení signifikantní změny v této oblasti vyžaduje také koordinovanou realizaci řady opatření / nástrojů napříč resorty. Jako vysoce potřebné se jeví zejména osobní kontakty / spolupráci rozvíjející nástroje jako jsou např. britský program Knowledge Transfer Partnership. Motivaci výzkumníků k orientovanému výzkumu a komercializaci a zvýšení nabídky VaV institucí směrem k podnikům lze podpořit nástroji PCP (proof of concept), díky nimž lze usnadnit realizaci řady aktivit zvyšujících pravděpodobnost zakládání hightech firem v science-based oborech.

Ve vazbě na stanovení priorit orientovaného výzkumu je třeba posílit kontrolní pravomoci poskytovatelů podpory orientovaného výzkumu na úrovni jednotlivých projektů, včetně hodnocení výsledků a dlouhodobých dopadů projektů (nikoliv pouze formální kontrola dodržení pravidel pro čerpání přidělených prostředků). V oblasti hodnocení programů je v prvé řadě nutné: (i) v maximální možné míře zavést do praxe systém kaskádového principu hodnocení programů (tj. oddělení koncepce a implementace od hodnocení programů); (ii) uskutečnit ex-post hodnocení všech programů realizovaných v posledních letech a vyvodit z něj důsledky pro nastavení cílů nových programů (ověřitelnost, časový horizont naplňování cílů apod.) a hodnocení programů do budoucna. Logickou součástí tohoto procesu je (iii) další koncentrace prostředků do menšího počtu agentur, kde i přes deklarovanou snahu o integraci v rámci Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR (zahájena v roce 2008) zůstala tato snaha naplněna jen částečně. Aktuální rozdrobení do většího počtu grantujících agentur má za následek nehospodárnost a absenci kritické masy kvalifikovaných pracovníků v celém systému.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Novelizace zákona o dani z příjmu. Průběžné hodnocení přínosů nepřímých nástrojů a jejich další rozvoj (popř. zrušení) založený na „evidence-based“ přístupu využívajíce kvalitní monitoring a hodnocení dopadů
  2. Vytvoření nástrojů na podporu horizontální mobility
  3. Pilotní ověření (v případě prokázání přínosů zavedení ostré verze) programů (i) na podporu proof of concept aktivit a (ii) Knowledge Transfer Partnership
  4. Zavedení kvalitního hodnocení dopadů programů podpory aplikovaného výzkumu, provedení vyhodnocení přínosů (dopadů) těchto programů pro podnikové VaV aktivity, vč. jejich vlivu na inovační proces a hospodářskou výkonnost podpořených firem
  5. Stabilizace pozice a rozvoj kapacit TA ČR. Postupné snižování počtu a soustředění nástrojů podpory aplikovaného výzkumu pod TA ČR
  6. Dokončení implementace reformy VaVaI

4.3 Zvýšení kvality a rozvoj nových služeb podpůrné inovační infrastruktury

Doposud je rozvoj služeb podnikatelských inkubátorů, VTP, inovačních center apod. poněkud živelný a mezi jednotlivými regiony existují velké rozdíly jak ve škále, tak zejména kvalitě poskytovaných služeb. Ačkoliv se působnost těchto institucí významně překrývá, pro každou z těchto institucí je v zavedených tržních ekonomikách typická poněkud odlišná sada služeb a aktivit. Z hlediska přínosů pro vytváření prostředí pro inovační podnikání je významná jejich vzájemná spolupráce. K té v Česku často nedochází a v některých případech si tyto instituce dokonce konkurují a snaží se jedna s druhou „bojovat“ o roli lídra v poskytování dané služby v regionu / městě15. To souvisí s tím, že častým problémem je absence či nefunkčnost strategie na úrovni regionu nebo / i dané instituce. V neposlední řadě jsou instituce nuceny soupeřit o zkušené odborníky, kterých je na trhu velmi málo. Vysoký převis poptávky nad nabídkou odborníků pro služby uvedených intermediárních institucí tak představuje klíčovou bariéru zvýšení jejich přínosu pro rozvoj inovačního podnikání.

V tomto kontextu a v návaznosti na poměrně značný rozsah vybudované infrastruktury tohoto typu institucí je třeba soustředit úsilí a zdroje na zvýšení kvality poskytovaných služeb. K tomuto jsou zapotřebí zejména (i) jasná vize a zájem zřizovatele podpořený prostředky, (ii) kvalitní management podpůrných institucí a (iii) zkušení specialisté. 15 Viz Analýza věcných priorit a potřeb jednotlivých oblastí v působnosti MPO pro zaměření podpory ze strukturálních fondů EU v příštím programovacím období (2014+) Vzhledem k tomu, že klíčová první podmínka v mnoha případech není splněna, je třeba zvážit možnosti pro spolufinancování a koordinaci rozvoje podpůrné infrastruktury. Některé z těchto institucí jsou totiž významnými subjekty na poli tvorby i implementace regionální inovační politiky.

Stejně tak je třeba zvážit možnosti přímé podpory regionálních nástrojů podpory spolupráce transferu technologií mezi podnikovým a akademickým sektorem. Některé nástroje (např. inovační vouchery) mohou být úspěšné pouze v určitých regionech a za určitých podmínek. Bez ohledu na to dochází k nepodloženému šíření popularizovaných nástrojů do dalších regionů, aniž by byly dobře zhodnoceny vlastní možnosti a výchozí podmínky. Prostřednictvím kombinace koordinace, poradenství a možnosti získat spolufinancování lze tomuto vývoji předcházet.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Koordinovat tvorbu a realizaci regionální inovační politiky. Iniciovat zájem regionální samosprávy o účinnou podporu ekonomického rozvoje a spolupráci v této oblasti se subjekty na národní úrovni.
  2. Rozvoj personálních kapacit a služeb podnikatelských inkubátorů, VTP, inovačních center apod. včetně vyhodnocení současné situace a vytvoření sítě těchto institucí napojené na EEN
  3. Podpořit realizaci účinných nástrojů regionální inovační politiky.

1. Ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012 – 2020 jsou cíle prioritní osy Rozvoj spolupráce pro transfer znalostí mezi akademickým a podnikovým sektorem obsaženy v kapitole Inovace v prioritách Rozvoj spolupráce a transferu znalostí mezi podnikovým a VaV sektorem, Institucionální rámec pro koordinaci rozvoje národního inovačního ekosystému a Prostředí pro excelentní VaV a v kapitole Vzdělávání v prioritě Reforma vysokého školství.

5. Prioritní osa Inovační podnikání1

Hlavním společným cílem všech priorit této osy je zvýšení inovační poptávky v podnikovém sektoru na území ČR. K tomu je nezbytné stimulovat ambice vlastnicko – manažerských elit a rozvoj netechnických kompetencí existujících firem. To je účelem priority Služby pro inovační podnikání. Ta společně s prioritou Finanční nástroje a rozvoj trhu rizikového kapitálu podpoří vznik a růst nových firem. Zvláštní (nikoliv výhradní) pozornost je třeba věnovat firmám v tzv. science-based oborech. V těchto oborech dosud podniká pouze velmi málo firem. Rozvoj tohoto segmentu firem je přitom velmi důležitý pro zvýšení absorpční kapacity místního podnikového sektoru pro využití výsledků výzkumu v řadě oborů, v nichž ČR patří ke světové špičce (např. lékařské vědy). Význam pro rozvoj inovačního podnikání má taktéž spolupráce a vytváření vazeb mezi firmami za účelem zvyšování jejich konkurenční výhody založené na inovacích, např. prostřednictvím klastrů. Tato spolupráce je důležitá i proto, že dále stimuluje i poptávku po spolupráci firem s výzkumnými institucemi.

Vzhledem k vývoji ve světové ekonomice a postupné proměně zdrojů konkurenční výhody ČR je nezbytné zásadně revidovat koncepci a nástroje v oblasti podpory přílivu PZI. Systematické zvyšování atraktivity místního prostředí pro investice do znalostně náročných oborů a vyšších podnikových funkcí bez ohledu na oborovou příslušnost, včetně cílených asistenčních služeb pro stávající investory, je nezbytné pro pokračování růstu ekonomiky ČR. Zároveň s tím se jedná o zásadní nástroj pro celkové zvýšení inovační poptávky napříč podnikovým sektorem.

Maximální pozornost je třeba věnovat internacionalizaci podnikání firem, které vznikly a vznikají v ČR. Vedle efektivní podpory exportu je třeba rozvinout služby usnadňující orientaci firem v trendech probíhajících na světových trzích a pomoci jim tak včas a s ekonomickým přínosem reagovat na vznikající příležitosti a eliminovat nová rizika. Součástí by měly být služby umožněné kvalitním systémem technologického foresightu. Jeho výsledky by vedle služeb pro firmy měly být jedním z východisek pro tvorbu rozvojových dokumentů v oblasti podnikání a inovací, včetně prioritizace podpory orientovaného výzkumu.

V neposlední řadě je třeba více využít možnosti veřejných institucí a jimi zřizovaných subjektů v oblasti podpory inovačního podnikání. Vedle aktivního přístupu k tvorbě inovace podporující regulace je třeba využít příležitosti v podobě testování nových produktů. Významný iniciační potenciál inovací skýtá cílená podpora vývoje nových produktů a řešení pro potřeby veřejné správy.

5.1 Služby pro inovační podnikání

Jednou z hlavních příčin slabé inovační poptávky jsou nedostatečně rozvinuté strategické netechnické kompetence firem (podrobněji viz pozn. pod čarou č. 11). Tyto kompetence (např. řízení inovací či prodeje a pozice na trhu ad.) firem závisí na nastavení interních procesů a zkušenostech a znalostech lidí, které tyto procesy nastavují a řídí. Nejedná se tedy o tzv. soft-skills zaměstnanců firem, byť ty jsou velmi důležité pro kvalitu práce jednotlivců, z nichž je podnikový proces složen.

Tato priorita je zaměřena na aktivní zprostředkování a stimulaci rozvoje trhu služeb, které pomáhají / usnadňují firmám (jejich řídícím pracovníkům) řídit inovační proces, resp. rozvíjet vlastní konkurenční výhodu na trzích. K tomu budou poskytovány a zprostředkovávány kvalitní služby ve třech hlavních oblastech:

  • „market intelligence“ a technologický foresight – služby usnadňující firmám (zejména MSP, které nemají potřebné kapacity) orientaci ve vývoji na trzích a technologiích, za účelem identifikace příležitostí a vznikajících rizik pro jejich současné podnikání. Významnými poskytovateli a zprostředkovateli těchto služeb (nikoliv výhradními) budou státní agentury. Roli aktivního zprostředkovatele musí hrát také kvalitní inovační centra, inkubátory, VTP a další podobné instituce v regionech.
  • strategické řízení a inovační management – služby z oblasti market inteligence, internacionalizace a technologického foresightu usnadňují firmám orientaci ve svém vnějším prostředí a získávání strategických informací pro rozhodování a řízení interních procesů (vč. inovací). Mnoho (nejen) MSP upozorňuje na problémy s vlastním řízením interního prostředí firmy tak, aby podporovalo inovační proces. Za tímto účelem budou firmám (obvykle za úplatu) zprostředkovávány (i) služby manažerského vzdělávání a výměny dobré praxe v oblasti inovačního managementu (vč. vazby na management obchodu) a také (ii) poradenské služby mentoringu, coachingu na bázi služeb na míru pro jednotlivé firmy.
  • služby pro ochranu a nakládání s duševním vlastnictvím – pro urychlení a usnadnění získání patentové ochrany v zahraničí služby UPV v oblasti spolupráce s patentovými úřady států, jež jsou z hlediska vývozu významné pro české podnikatele, např. po vzoru „Patent Prosecution Highway“ ve Finsku. Další oblastí je poskytování služeb podnikatelům týkajících se přístupu k patentovým informacím a možnost dalšího rozšiřování těchto služeb – např. (i) cílené rešerše pro MSP, ale i výzkumníky zahajující podnikání ad. (ii) průmyslový právní audit, (iii) asistence a poradenství pro účinnou právní ochranu duševního vlastnictví ad.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Zvýšení nabídky a dostupnosti špičkových poradenských služeb pro (nejen začínající) inovativní firmy prostřednictvím aktivního zprostředkování ze strany státních agentur (zejm. CzechInvest a CzechTrade)
  2. Využití podpůrné inovační infrastruktury v regionech pro aktivní vyhledávání poptávky a zprostředkování nabídky vlastních a zprostředkovaných služeb ze strany státních agentur

5.2 Finanční nástroje a rozvoj trhu rizikového kapitálu

Významným zdrojem financování inovačních aktivit a projektů začínajících firem jsou investice ve formě kapitálových vstupů soukromých investorů (investice business angels či rizikový kapitál). Tento zdroj financování inovací v ČR téměř neexistuje. V mezinárodním srovnání se v investicích rizikového kapitálu do raných fází rozvoje inovačních podniků ČR umisťuje dlouhodobě na posledních místech.

Příčiny nedostatečných investic rizikového kapitálu do inovativního podnikání lze spatřovat jak v oblasti legislativního a daňového prostředí, tak také na straně poptávky po tomto typu financování. Tato priorita je zaměřena na vytvoření (s ohledem na mezeru na trhu kapitálu pro rizikové inovační projekty nově vznikajících firem) uceleného systému finančních nástrojů zaměřeného na tři cílové fáze rozvoje firem – založení, rozvoj a expanze. Je třeba aktivovat soukromé finanční zdroje prostřednictvím vyváženého zapojení přímých i nepřímých nástrojů podpory, která napomůže vzniku a rozvoji soukromých finančních nástrojů pro financování inovačních projektů a začínajících podniků.

Součástí této priority je budování znalostních kapacit napříč veřejným a soukromým sektorem v oblasti rizikového kapitálu, resp. finančních nástrojů podpory inovací / inovačního podnikání. Špičková úroveň těchto znalostí je koncentrována do malého počtu jednotlivců a zkušenosti s realizací těchto nástrojů prakticky neexistují. V tomto ohledu je důležitá kombinace (propojení) znalostí jak z oblasti finanční ekonomie a podnikového managementu, tak z oblasti managementu VaV, ochrany duševního vlastnictví a implementace nástroje podpory ekonomického rozvoje.

Návrh cílů pro naplnění priority

  • Pilotní ověření a vytvoření podmínek pro založení seed fondu
  • Prověření možností a zapojení soukromého kapitálu do nástrojů podpory proof of concept aktivit
  • Podpora aktivního zprostředkování kontaktů a využívání služeb zahraničních investorů rizikového kapitálu
  • Vyhodnocení bariér rozvoje trhu rizikového kapitálu a vytvoření akčního plánu na jejich odstranění
  • Podpora vzdělávání a šíření dobré praxe v oblasti nastavení a využívání finančních nástrojů podpory inovačního podnikání

5.3 Investiční pobídky, péče o investory a cílený marketing

Další hospodářský růst ČR nadále silně závisí na atraktivitě místního prostředí pro zahraniční firmy. Česká republika ztratila v uplynulých čtyřech letech pozici lídra regionu v získávání a udržení přímých zahraničních investic. Za tímto trendem je třeba hledat celou řadu problémů: nedostatečné tempo růstu produktivity, ztrátu schopnosti ČR konkurovat cenou výrobních vstupů, nižší kvalitu necenových faktorů, jako např. vzdělanost a vzdělávací systém, institucionální prostředí, ale také nekonkurenceschopný systém investičních pobídek.

V rámci globální ekonomiky patří naprostá většina zde působících investorů mezi inovačně a technologicky založené firmy, které se pohybují na vrcholu hodnotového řetězce. Často v ČR umísťují i náročnější a složitější výrobu, avšak aktivity vázané na strategické a znalostně intenzivní aktivity (strategické služby, vývoj nebo dokonce firemní výzkum) jsou v ČR zatím umísťovány jen v omezené míře.

Tato priorita je proto zaměřena na úpravu investičních pobídek, rozvoj péče o investory a cílený marketing ČR ve světě s cílem přitáhnout investice nových i stávajících investorů do znalostně náročných aktivit. Tato priorita je spolu s prioritami 5.1 a 5.4 velmi důležitá pro zvýšení inovační poptávky v celém podnikovém sektoru. Tento typ nových zahraničních investic totiž vyvolá znalostně náročnou poptávku i v endogenním segmentu firem a povede také k šíření znalostí a kontaktů potřebných pro zahájení vlastního podnikání v některých znalostně náročných odvětvích.

Tato priorita silně váže na excelenci ve výzkumu a špičkové VŠ vzdělávání, ale i další tvůrčí činnosti výzkumných institucí. To jsou totiž klíčové zdroje, na nichž lze postavit atraktivní nabídku pro zahraniční investory. Tuto nabídku je nezbytné aktivně a cíleně prezentovat. Zároveň je třeba rozvíjet služby pro stávající investory, neboť nejlepším marketingem v této oblasti je spokojenost současných investorů a šíření informací skrze jejich sítě kontaktů. Základem těchto služeb je proto mělo být aktivní vyhledávání konkrétních potřeb a problémů stávajících investorů spojených se zajištěním špičkových odborníků, spoluprací s VaV institucemi apod. Tento typ služeb totiž může pomoci v Česku působícím vrcholovým manažerům přesvědčit rozhodovače uvnitř koncernu o výhodnosti investic v ČR. Tento typ služeb samozřejmě vyžaduje také perfektní investiční prostředí z hlediska regulace, administrativní náročnosti a široce pojímané kvality prostředí pro život. Nezbytnou součástí je propojení systému investičních pobídek s regulací v oblasti mobility vysoce kvalifikované pracovní síly a špičkových manažerů a odborníků.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Vytvoření strategie podpory přílivu cíleného typu PZI do ČR
  2. Ve vazbě na tuto strategii vytvořit paragrafované znění novely zákona č. 72/2000 Sb.
  3. Pravidelný přezkum plnění cílů stanovených zákonem č. 72/2000 Sb. a „evidencebased“ kvalitativní rozvoj systému pobídek
  4. Rozvoj cílené péče o stávající investory v oblasti vytváření podmínek a asistence při rozvoji aktivit v oblasti vývoje, výzkumu a jiných strategických podnikových funkcí
  5. Ve vazbě na strategii podpory přílivu cíleného typu PZI vytvořit marketingovou strategii ČR zaměřenou na globální šíření image ČR jako místa unikátních vynálezů, špičkového výzkumu, vysoce vzdělané a kreativní pracovní síly a místa atraktivního pro život2

5.4 Internacionalizace

Přínos inovací pro hospodářský růst závisí především na tom, jak je inovace přijata na trhu, její přijetí dále řízeno / rozvíjeno a velikosti trhu, na němž firma působí. Mnoho firem, zejména MSP, zdůrazňuje, že schopnost pronikat na zahraniční trhy a tím zvyšovat potenciál přínosů vlastních inovací je větším problémem než samotné uvedení inovace na trh.

Role internacionalizace firem (zejména MSP) spočívá také v tom, že poptávka na jednotlivých trzích se často velmi liší a specifika místních trhů představují významný signál/stimul pro inovace a to nejen na trzích, kde tyto signály / stimuly vznikly. Firmy zaměřené na domácí trh, popř. na trhy v omezeném teritoriu se připravují nejen o trhy, na nichž nepůsobí, ale také o cenné informace (inovační stimuly) z těchto trhů.

Internacionalizace endogenního segmentu podnikového sektoru je tedy klíčovou reakcí na globalizaci. Rostoucí konkurence na světových trzích podporuje stále větší specializaci a tudíž je nezbytné v oblastech, kde mají firmy vzniklé v dané zemi konkurenční výhodu, usilovat o obsazení trhů po celém světě a nejen v jeho části. V tomto ohledu je velmi důležitá působnosti na rozvíjejících se trzích. Ty rostou a patrně budou růst podstatně rychleji než trhy rozvinutých ekonomik a přitom charakter poptávky (např. ve smyslu poměru ceny a kvality) zde bude podstatně odlišný než v nejrozvinutějších zemích. Podpora internacionalizace se tedy nemůže zaměřit pouze na nástroje posilující kontakty místních firem s centry světově excelentní vědy. Je třeba promyšlený mix nástrojů zaměřených na využití všech typů příležitostí na světových trzích.

Základem této priority tak je aktivní podpora vytváření a rozvíjení kontaktů místních firem na světová technologická centra, ale i potřebné partnery v rozvíjejících se ekonomikách. Součástí je podpora transferu technologií (jako je vyhledávání partnerů pomocí databáze nabídek a poptávek či prostřednictvím technologických burz, veletrhů a podnikatelských misí v zahraničí), dále asistence při exportu, vč. efektivních nástrojů zajištění proti rizikům spojeným s exportem na rozvíjející se trhy. Velmi důležitá je cílená tvorba a distribuce strategických informací o vznikajících příležitostech a rizicích jak pro klíčové obory místní ekonomiky. Stejně tak asistence při přípravě a realizaci zahraničních investic českých firem. Významné je také poskytování informací o možnostech účasti podniků, především MSP v komunitárních programech na podporu inovací, vč. asistence při přípravě projektového návrhu.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Vyhodnocení přínosů a problémů současných nástrojů a služeb podpory exportu
  2. Vytvoření koncepce systematické podpory internacionalizace pro vybrané segmenty (typy) firem s důrazem na inovativní MSP
  3. Posílení kapacit a zajištění špičkových odborníků pro instituce poskytující služby podpory internacionalizace
  4. Zavedení kvalitního monitoringu a evaluace naplňování koncepce podpory internacionalizace

5.5 Kvalitní foresight: zdroj strategických informací pro podnikání a inovace

Tak jako dlouhodobě úspěšné firmy mají rozvinutý systém, který funguje jako „radar“ pro včasnou identifikaci nových příležitostí a vznikajících rizik, podobný „radar“ by měl být i součástí strategie podpory na inovacích založené konkurenceschopnosti ČR. Tuto funkci by měl plnit propracovaný systém foresightu zajišťovaného veřejnou agenturou. Jeho cílem bude monitoring (ve smyslu aktivního vyhledávání a hodnocení) světových trhů a technologií za účelem identifikace tržních a technologických trendů, které představují buď nové příležitosti, nebo rizika pro klíčové obory ekonomiky na území Česka.

Vytvoření takového systému je náročný dlouhodobý úkol. Kvalita jeho výstupů je přitom prvořadým předpokladem pro nabídku kvalitních služeb podnikatelům a promítnutí výsledků do nastavení strategických rozvojových dokumentů a nástrojů jejich realizace. Kvalitní foresight je také výchozím krokem pro určení technologických oblastí strategického významu pro ekonomický růst Česka. Je třeba zdůraznit, že systém by tento úkol měl plnit opakovaně. V ideálním případě se měly výstupy foresightu stanou nedílnou součástí podkladů pro stanovování priorit podpory orientovaného výzkumu, inovací a podnikání. Výzvou je v tomto ohledu zejména stav podnikové sféry na území ČR, neboť omezené ambice podnikatelů a slabá inovační poptávka představuje riziko, že priority nebudou stanoveny dobře, popř. nepovedou k potřebnému efektu.

Důraz musí být kladem na rozvoj služeb, které bude možné na základě výstupů foresightu poskytovat.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Vytvoření systému a rozvoj personálních kapacit pro monitoring (i) světových trhů a (ii) vývoje na poli VaV a technologií s cílem včasné identifikace trendů, které vytváří příležitosti a / nebo rizika pro ekonomiku Česka jako celek a / nebo firmy v klíčových (vybraných) oborech
  2. Identifikace klíčových technologických oblastí pro zacílení veřejné podpory podnikání a výzkumu ČR (zejména KETs) s ohledem na globální trendy a situaci v ČR

5.6 Veřejný sektor: zdroj inovační poptávky a tvůrce regulace

Mnoho příležitostí pro inovace je v institucích veřejného sektoru, zejm. v institucích, kde jsou nezbytné špičkové technologie (např. nemocnice, vojenské a bezpečnostní instituce apod.). Tyto příležitosti se však často nedostanou ve formě poptávky na trh a firmy na ně nemohou reagovat. Proto v zavedených tržních ekonomikách vznikají nástroje, které tento problém řeší prostřednictvím kombinace (i) koordinace poptávky veřejných institucí po inovativních řešeních problémů a (ii) financování projektů na řešení ze strany firem v podobě veřejných soutěží na cílený VaV. V Česku doposud takový nástroj chybí. Mnoho inovativních MSP si přitom stěžuje na nedostatek příležitostí a podnětů.

Cílem této priority je proto vytvoření nástroje obdobného britskému programu Small Business Research Initiative (SBRI) či jeho ekvivalentu z jiných zemí (např. Nizozemsko). Takový program vytváří poptávku po inovativních produktech / technologiích prostřednictvím koordinace a selekce poptávky institucí veřejného sektoru. Veřejné peníze jsou určeny na vývoj inovativního řešení konkrétního problému. Zároveň motivují firmy k hledání vhodných partnerů pro spolupráci, čímž se veřejné prostředky dostávají skrze podpořené firmy zpět do výzkumných institucí. V případě vývoje úspěšného řešení tímto vznikají významné nové obchodní příležitosti. Při výběru vhodných potřeb (poptávky) a vývoji úspěšného řešení lze očekávat, že nové řešení budou potřebovat v příslušných veřejných institucích nejen v ČR.

Vedle samotného vývoje nového produktu / řešení je významnou formou podpory zavedení a / nebo prověření technologie / nového produktu přímo ve veřejných institucích (nemocnice, školy, energetické, vodárenské, dopravní podniky atd.) či jimi zřizovaných firmách. Jedná se zejména o administrativní a politickou podporu, která může mít např. podobu rozhodnutí Ministerstva, Kraje o aplikaci nové silniční váhy na vybrané silnici. Politická podpora může mít formu zprostředkování (např. dohoda hejtmana s vedením Povodí Moravy nebo místní vodárenskou společností o nasazení unikátního měřícího či čistícího zařízení, aby daná firma byla schopna dále rozvíjet svůj produkt na základě testování prototypu v praxi).

Výzvou tohoto nástroje je organizace sběru poptávky po podpoře a distribuce potřeb k příslušným lidem, kteří mohou pomoci, včetně posouzení významu (potenciálního hospodářského přínosu) dané inovace. Za tímto účelem lze vytvořit portál / místo, kde se budou firmy hlásit se svými produkty / technologiemi, které si přejí otestovat / zavést do zkušebního provozu. Státem vytvořená komise odborníků (např. při TA ČR) poté může vybrat, které projekty firem budou podpořeny. Tato administrativní (politická) podpora může být v odůvodněných případech spojena s podporou finanční (např. proof of concept).

Dalším prvkem administrativní podpory je aktivní tvorba regulačních nástrojů ovlivňujících možnosti a pravidla podnikání ve vybraných oblastech. Zprostředkování konkrétních námětů a potřeb podnikatelů (popř. podnikání zahajujících výzkumníků) a facilitace jejich promítnutí do existující (nově vytvářené) regulace může být silným nástrojem stimulujícím inovace.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Příprava podmínek a vytvoření nástroje „public procurement“ na principu nákupu inovativních řešení / produktů pro potřeby veřejné správy
  2. Vytvoření portálu a výkonné administrativy zaměřené na (i) sběr poptávky po umístění prototypu / nového produktu v rámci provozu veřejných institucí a jimi zřizovaných subjektů a (ii) zajištění potřebných aktivit pro naplnění této poptávky
  3. Vytvoření funkčního systému sběru, vyhodnocení a implementace podnětů podnikatelů týkajících se regulace upravující podnikání v oborech, kde dochází k rychlému technologickému vývoji

1. Ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012 – 2020 jsou cíle prioritní osy Inovační podnikání obsaženy v kapitole Efektivita finančních trhů v prioritě Realizace pilotního seed fondu pro začínající inovační podnikatele, s ním spojených finančních nástrojů a opatření pro odporu aktivit spojených s firmami v early stage, v kapitole Efektivnost trhu zboží a služeb a zkvalitňování charakteristik podnikání v prioritě Služby pro inovační podnikání a v kapitole Inovace v prioritách Foresight a technologické oblasti strategického významu pro ekonomický růst ČR a Rozvoj spolupráce a transferu znalostí mezi podnikovým a VaV sektorem.
2. Tuto strategii má smysl vytvářet a realizovat pouze ve vazbě na potřebný pokrok v oblasti institucionálního prostředí (razantní pokles korupce, růst efektivity veřejné správy ad.) jinak by mohla mít opačný než zamýšlený účinek.

6. Prioritní osa Lidé: hlavní nositelé nových nápadů a iniciátoři změn1

Jedním z hlavních předpokladů fungujícího národního inovačního systému je dostatek motivovaných a potřebnými znalostmi a kompetencemi vybavených lidí. Nové objevy, technologie a nápady na jejich komerční využití jsou vždy výsledkem jednotlivců či jejich skupin (firem, výzkumných týmů apod.). S lidmi jsou bezprostředně svázané klíčové faktory hospodářského úspěchu jednotlivých firem i celých ekonomik. Z hlediska NIS ČR jsou klíčovými tématy:

  • Kvalita VŠ vzdělávání (vč. doktorského)
  • Funkčnost systému celoživotního učení
  • Rozvoj kreativity, podnikavosti a klíčových kompetencí na všech úrovních počátečního vzdělávání
  • Podmínky pro zaměstnávání a dlouhodobý pobyt špičkových zahraničních odborníků

6.1 Reforma vysokého školství

Je třeba změnit současnou strukturu terciárního vzdělávání, kdy disproporční množství studentů získává magisterské tituly a kdy obecně klesá kvalita vzdělávání (v některých oborech dokonce i doktorského). Je nutné postupně snižovat podíl studentů magisterských programů (ve prospěch bakalářských programů) a diverzifikovat nabídku vzdělání jak po stránce kurikulární, tak po stránce úrovně a formy vzdělání. Diverzifikované VŠ by tak i díky profesně orientovaným bakalářských programům v součinnosti se zaměstnavateli měly lépe reflektovat potřeby trhu práce. Důležitým krokem při diverzifikaci VŠ je akceptace bakalářského vzdělání jako základní úrovně VŠ vzdělání. Reflexe trhu práce a zapojení podnikového sektoru do identifikace je přitom jedním z předpokladů.

Cílem je reformovat systém vysokého školství tak, aby došlo k:

  1. Posílení kvality VŠ
  2. Diverzifikaci VŠ

Je nutné zlepšit podporu nejnadanějších studentů i studentů ze znevýhodněného socioekonomického prostředí, stejně tak jako podporovat studenty technických a přírodovědných oborů. Stranou nesmí zůstávat ani internacionalizace studia, tedy volného pohybu studentů a pedagogických pracovníků v Evropě i mimo ni. Úspěšná reforma také předpokládá změnu současného akreditačního procesu VŠ, s nímž souvisí zprostředkovávání a zveřejňování ukazatelů o vzdělávací nabídce. To předpokládá kupř. zpřístupnění dat ze Sdružené matriky studentů, (retrospektivní) pohled na průběh akreditačních procesů apod.

Je zapotřebí celospolečenské diskuse o přínosech a rizicích zavedení školného na VŠ. To napomůže zodpovědnějšímu přístupu při volbě oboru ze strany studentů. Jeho případnému zavedení ale musí předcházet vytvoření systému univerzálně dostupných kontingenčně splácených půjček (vratná finanční pomoc). Spolu s tím je vhodné změnit statut studenta jako na rodičích závislého dítěte, vytvořit systém nevratné a vratné finanční pomoci a zjednodušit příležitostnou práci studentů.

Kvalitě VŠ napomůže vytvoření systému monitoringu a hodnocení výsledků výzkumu a vývoje, který umožní efektivní usměrňování systému včetně financování.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Zvýšit kvalitu vysokého školství s důrazem na diverzifikaci rolí a poslání vysokých škol, včetně propojení vzdělávací a výzkumné či tvůrčí činnosti
  2. Diverzifikovat nabídku vysokoškolského vzdělávání v rámci otevřeného a prostupného systému, který bude poskytovat srozumitelné kvalifikace a reflektovat předpokládaný vývoj ve společnosti
  3. Zvýšit kvalitu a efektivitu doktorského studia a lépe jej provázat s počáteční fází kariéry výzkumných pracovníků
  4. Rozvíjet profesně zaměřené obory bakalářského studia a vytvořit podmínky pro jejich uznávání (vč. vnímání na straně zaměstnavatelů) jako základního stupně VŠ vzdělání
  5. Změnit systém financování vysokých škol, kde kromě počtu studentů musí být zohledněny i jiné faktory, jako je zejména kvalita vzdělávání, mezinárodní spolupráce, mobilita, komunikační a popularizační aktivity
  6. Zvýšit zahraniční i vnitrostátní mobilitu studentů, zejména magisterského a doktorandského studia
  7. Zlepšit/zavést výchovu studentů k podnikavosti a k zahájení vlastních podnikatelských aktivit

6.2 Rozvoj systému celoživotního učení

Průběžné zvyšování vzdělanosti lidí, ať již cestou formálního či neformálního vzdělávání či školení a rekvalifikací, je v ČR stále nedostatečné. Podle posledních dostupných údajů z roku 2009 si u nás nějakým způsobem zvyšovalo svou kvalifikaci 6,8% všech osob ve věku 25 – 64 let, ale na úrovni EU 27 to bylo 9,3%. Přitom severské státy, které patří mezi světové inovační lídry, uvádějí, že si svou odbornost zvyšovalo až 25% osob v této věkové skupině.

Koncept celoživotního učení je chápán jako systémový přístup, který je zaměřen na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny, bez ohledu na věk. Zdůrazňuje potřebu všechny děti od nejútlejšího věku připravovat a motivovat k učení pro celý život a koordinovat snahy o zajištění příslušných možností pro všechny dospělé, ať zaměstnané či nezaměstnané, kteří se chtějí či potřebují rekvalifikovat, případně postoupit na vyšší kvalifikační stupeň (definice OECD, 2000). Zakomponování systému celoživotního vzdělávání do politiky státu přispívá ke zlepšení zaměstnanosti a adaptabilitě občanů na podmínky na trhu práce. Uplatnění na trhu práce je podmíněno vzděláním, kvalifikací, ochotou učit se, rekvalifikovat se a pracovat. Z hlediska inovačního systému není až tak důležitý samotný rozsah populace, která si průběžně zvyšuje své vzdělání. Zásadní význam má také to, o jaké skupiny lidí z hlediska jejich pozice na trhu práce, resp. ve firmách, se jedná.

V roce 2007 byla schválena Strategie celoživotního učení ČR zastřešující vzdělávací systém od základního a středního vzdělávání přes vzdělávání terciární až po další vzdělávání. Pro oblast dalšího vzdělávání chybí ucelená právní úprava, která by podporovala jeho rozvoj. Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání se v současné právní úpravě nevztahuje na oblast vysokoškolského vzdělávání. Je žádoucí ho také lépe propojit s ostatními předpisy v dalším vzdělávání, zejména profesním. Potřebná je rovněž vazba na fungující kreditový systém. Z hlediska rozvoje různých forem dalšího vzdělávání rovněž chybí jednotné zpracování dostupných informací, kterými je bylo možno vyhodnocovat detailnější trendy dalšího vzdělávání. Velmi důležitou budoucí výzvou v oblasti dalšího vzdělávání je nalezení motivačních a stimulačních nástrojů pro intenzivnější zařazení osob s nižším vzděláním, případně pro jejich zaměstnavatele.

Je třeba zlepšit přístup k dalšímu vzdělávání, aby lidé mohli snadněji dostát růstu profesních nároků, snadněji případně měnit zaměstnání směrem do odvětví s vysokou přidanou hodnotou a v expandujících profesích. Další vzdělávání je proto nutné provázat s potřebami zaměstnavatelů a regionů („kurzy na zakázku“), jejichž systémová participace vhodnou formou (s ohledem na obecnost či firemní specifičnost vzdělávání) je v řadě případů klíčová pro smysluplnost dalšího vzdělávání.

Cílem priority je podporovat rozvoj soustavy celoživotního učení zefektivnit veřejné služby zaměstnanosti, efektivněji využít kapacit institucí počátečního vzdělávání a soukromých subjektů a zvýšit tak účast obyvatel v systému celoživotního vzdělávání. Měla by být reflektována Strategie celoživotního učení ČR, vč. jejího propojení s politikou zaměstnanosti. Je také třeba posílit nástroje kontroly kvality dalšího vzdělávání, protože vytvoření kvalitního systému dalšího vzdělávání patří k důležitým faktorům konkurenceschopnosti České republiky.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Zvýšení participace občanů v dalším vzdělávání (DV)
    1. Podpora a rozvoj nabídky kurzů DV (jak v rámci středních a vysokých škol, tak v rámci podniků, pro zaměstnance i uchazeče o zaměstnání)
    2. Výrazný rozvoj transparentních a standardizovaných systémů uznávání předchozího vzdělávání
    3. Zvýšení úrovně odborných znalostí, dovedností a kompetencí zaměstnanců a zaměstnavatelů včetně zavedení systému hodnocení kvality výsledků dalšího vzdělání.
  2. Dokončení národní soustavy povolání (NSP) a Národní soustavy kvalifikací (NSK) v souladu s požadavky podnikatelského prostředí
  3. Posílení systémové vazby mezi počátečním a dalším vzděláváním na úrovni odborného a vysokoškolského vzdělávání

6.3 Změny obsahu vzdělávání: kreativita, podnikavost a klíčové kompetence

Nároky na člověka se v průběhu profesního života mění, přičemž v souvislosti s globální integrací světové ekonomiky a zrychlováním inovačních cyklů se změna těchto nároků také zrychluje. Vzdělání tedy musí vedle odborné přípravy klást důraz na přenositelné dovednosti a schopnosti dále si odborné dovednosti rozšiřovat a prohlubovat. Školy by neměly připravovat studenty pro úzce zaměřené pracovní pozice podle aktuální situace nebo pro konkrétního zaměstnavatele. Zaměstnavatelé by však měli být co možná nejvíce zapojeni do formování vzdělávacích programů, tak aby ovlivnili obsah výuky z hlediska široce použitelných znalostí a kompetencí, díky kterým bude snadné nové zaměstnance zaučit. Přitom třeba odolat tlakům prosazujícím pouze úzce či specificky koncipované programy.

Smyslem této priority je provázat vzdělávací systém odborného vzdělávání s požadavky budoucího trhu práce zavedením mechanismů spolupráce mezi zaměstnavatelským sektorem a školami (např. prostřednictvím sektorových dohod) a tyto požadavky respektovat při kurikulárních reformách, vytvořením efektivnějšího poradenského systému a prostřednictvím lepší spolupráce škol a externích partnerů zejména při přípravě žáků a studentů přímo v pracovním prostředí. Priorita se týká jak základních škol, kde se vytváří základy pro celoživotní učení, tak i středních škol, jejichž absolventi přecházejí na trh práce. Z hlediska inovací spočívá význam této priority především v tom, aby nedocházelo k přílišnému vzdálení znalostí a kompetencí mezi VŠ, VOŠ a SŠ profesemi, které následně v praxi představuje (komunikační) bariéru toku informací a spolupráce mezi různými částmi a týmy uvnitř firem, popř. mezi firmami. Úroveň znalostí a kompetencí SŠ kvalifikovaných pracovníků, vč. jejich motivovanosti) má také zásadní význam pro inovace nižšího řádu, zejm. tvorbu stimulů a jejich implementaci.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Ve spolupráci se zaměstnavatelským sektorem specifikace nejdůležitějších kompetencí absolventů škol pro uplatnění v praxi. Po určení těchto kompetencí by měly následovat úpravy RVP nebo profilů vysokoškolských studijních programů a/či příprava projektů zaměřených na nejslabší aspekty. Oblast zahrnuje definování potřeb rozvoje odborného školství v konkrétních oborech, nastavení systému podpory dlouhodobé spolupráce podniků s odbornými školami a realizaci této podpory
  2. Rozvoj důležitých gramotností pro moderní život, kde jsou už dnes neuspokojivé výsledky (čtenářská, matematická, IT, finanční a jazykové gramotnosti)
  3. Výrazný rozvoj systému kariérního poradenství, který umožní studentům činit informovaná rozhodnutí o studiu a budoucí kariéře. V rámci kariérního poradenství pomůže podporovat studenty k výběru studijních oborů v oblastech, kde je nedostatek pracovní síly. Současně s dalším rozvojem kariérového poradenství (např. i ISA) bude zvýšena podpora poradců zejména na základních školách
  4. Spolu se systémem kariérního poradenství je nutné vylepšit systém propojení odborného vzdělání s praxí a tím zaručit, aby žáci měli možnost učit dovednostem, které se jim budou v zaměstnání hodit. Důležitou roli by při tom měl hrát kvantitativní i kvalitativní rozvoj přípravy na pracovišti v rámci počátečního odborného vzdělávání

6.4 Rozvoj kvalifikovaných pracovníků na národní úrovni a usnadnění vstupu, pobytu a zaměstnávání kvalifikovaných zahraničních pracovníků

Možnost získat vysoce kvalifikované odborníky včas na potřebné místo je nedílnou součástí globálních obchodních modelů. Je základní podmínkou pro investice, protože umožňuje zajistit potřebné kvalifikované pracovníky v místě, kde je jich nedostatek. Je tak mj. možný přenos znalostí, odborného knowhow, rozvoj inovací, zavádění nových technologií. Pokud ČR nebude schopná zajistit podmínky pro rozvoj a uplatnění kvalifikované pracovní síly, firmy se logicky budou orientovat na země, kde tyto možnosti jsou. A to i při zvažování relokace či expanze svých aktivit.

Pravidla pro imigraci mají být dostatečně flexibilní, hospodárná a předvídatelná při zachování bezpečnostních standardů a bez hrozby vzniku segmentů šedé ekonomiky a sociálních problémů. Efektivní migrační politika musí být v tomto ohledu komplexním vyústěním ekonomických, sociálních, bezpečnostních a zahraničněpolitických aspektů a dostatečně transparentní pro zahraniční pracovníky.

V případě špičkových manažerů a odborníků je, vedle usnadnění jejich pobytu v ČR, žádoucí rozvíjet také široké spektrum služeb zaměřených na zajištění jejich pohodlí a spokojenosti s životem na území ČR. Široce pojímaná kvalita prostředí (vč. např. možností pro využití volného času) je totiž stále významnějším faktorem, na jehož základě se rozhodují špičkoví manažeři a odborníci o tom, kde budou působit. To má významné implikace jak pro investice zahraničních firem, tak např. mobilitu špičkových výzkumníků.

Návrh cílů pro naplnění priority

  1. Zvýšení využívání systému zelených karet včetně rozšíření seznamu zemí, jejichž státní příslušníci mohou žádat o zelenou kartu typu A
  2. Zavést zrychlenou proceduru pro klíčový personál
  3. Zavedení služby, která zajistí veškerou péči budoucím zahraničním pracovníkům na českém trhu (CzechInvest) v oblasti žádosti o pracovní povolení a víza. Pokračovat v podpoře projektů, které poskytují služby pro zahraniční pracovníky ve výzkumu a vývoji (EURAXESS CZ) a zvyšovat kvalitu a rozsah poskytovaných služeb
  4. Zvýšit internacionalizaci vědeckých týmů na univerzitách a výzkumných organizacích. Zvýšit kvalitu těchto týmů zavedením pobídek pro špičkové české odborníky k setrvání v ČR

1. Ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012 – 2020 jsou cíle prioritní osy Lidé obsaženy v kapitole Vzdělávání v jejích jednotlivých prioritách, v kapitole Trh práce v prioritě Implementace a rozvoj systému celoživotního učení, v kapitole Efektivnost trhu zboží a služeb a zkvalitňování charakteristik podnikání v prioritě Intenzivnější využívání polohové renty a Služby pro inovační podnikání, a dále v kapitole Inovace v prioritě Prostředí pro excelentní VaV.

Přílohy

Příloha 1: Dezintegrace hodnotových řetězců: implikace pro inovace ve firmách

Jedním z hlavních rysů současné globální ekonomiky je vysoký stupeň vertikální dezintegrace procesů produkce zboží a služeb. Firmy se stále více specializují na co nejefektivnější realizaci vybraných aktivit a aktivity dříve realizované pod vlastní střechou stále více nakupují od jiných firem. Na finální produkty tak můžeme pohlížet jako na řetězce navazujících sekvencí hospodářských aktivit. Každá sekvence přidá část hodnoty finálního produktu (odtud pojem hodnotové řetězce). Jednotlivé sekvence hospodářských aktivit přitom realizují různé firmy. Přitom jsou firmy stejného hodnotového řetězce ve zcela odlišných zemích či dokonce světadílech. Důvodem této fragmentace hodnotových řetězců je to, že rostoucí specializace umožňuje růst produktivity a tím vytváří možnosti, jak reagovat na rostoucí intenzitu konkurence na světových trzích.

Rozsah a charakter inovačních aktivit firem v daném státě / regionu je silně ovlivněn tím, (i) do jakých hodnotových řetězců a na (ii) jaké pozici v rámci těchto řetězců jsou firmy v převážné míře zapojeny. Obecně, nikoliv ve všech případech, lze vysledovat, že přidaná hodnota na jednotku práce (produktivita) v průměru roste se znalostní náročností a pozicí daného typu aktivit v příslušném hodnotovém řetězci. Příčinou je to, že pozice v hodnotových řetězcích, zejména pak vzdálenost od trhů se zákazníky (viz horizontální osa – schéma 1), kde vznikají hlavní signály pro strategické směřování a inovace, silně ovlivňuje charakter podmínek firem pro vlastní inovace – tzv. „inovační prostor“ firem (viz schéma níže).

Schéma 1: Pozice firem v (globálních) hodnotových řetězcích a prostor pro inovace

Schéma 1: Pozice firem v (globálních) hodnotových řetězcích a prostor pro inovace

Čím blíže je daná firma koncovým trhům se zákazníky v rámci hodnotového řetězce, tím širší má prostor pro inovace (viz např. Christensen, 200319). Znalost chování koncových trhů a potřeb zákazníků, včetně (vždy omezené) možnosti predikce jejich vývoje, vytváří více podnikatelských příležitostí a ovlivňuje efektivitu aplikace existujících znalostí a technologií pro inovativní využití těchto příležitostí (viz např. Tidd a kol., 200520). To platí i o technologiích, jež jsou dosud ve fázi invence či vývoje. Firmy, které intenzivně pracují s koncovými trhy (tzv. integrátoři), tak jsou nejlépe vybaveny pro udávání hlavních podnikatelských a technologických změn. Tyto změny se přitom šíří na nižší stupně hodnotového řetězce.

To neznamená, že na nižších stupních hodnotového řetězce není možné inovovat. Nicméně, prostor pro inovace se s klesající pozicí firmy v hodnotových řetězcích obecně zužuje, zvláště pak pro firmy, které trendy na koncových trzích spíše přijímají než by se na ně aktivně připravovaly, popř. je vlastními inovacemi pomáhaly utvářet. Z průzkumů provedených Berman Group v období 2007 – 2010 ve více než 400 technologicky orientovaných firmách v Jihomoravském, Moravskoslezském, Olomouckém a Karlovarském kraji vyplývá, že (i) firem pracujících s koncovými trhy je na území Česka velmi málo a (ii) firmy na nižších pozicích v příslušných hodnotových řetězcích změny na koncových trzích ve většině případů spíše pasivně přijímají. Významným důvodem je přitom to, že zahraniční firmy na území Česka realizují především výrobní a související (montážní, logistické ad.) aktivity, zatímco strategické aktivity s vysokou přidanou hodnotou zde realizují dosud v malém rozsahu, byť se u některých rozsah těchto aktivit v Česku zvyšuje.

Příloha 2: Zjednodušené schéma národního inovačního systému

Národní2 inovační systém

Národní inovační systém

Zdroj: úprava autorů na základě Cooke (2002), Lundvall (1992) a Porter (1990)

  1. Christensen, C. Raynor, M. (2003): The Innovator’s Solution. Harvard Business School Press, Boston.
  2. Tidd, J., Bessant, J., Pavitt, K. (2005): Managing Innovation – 3rd. edition. John Wiley and Sons, London.
Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek