Nigérie: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

2. 6. 2017

(c) Zastupitelský úřad ČR v Abuji

Nigerijská federativní republika (Nigérie) je největším státem západní Afriky, který se rozkládá od Guinejského zálivu až do oblasti Sahelu. Má rozlohu 923 773 km2. Na západě sousedí s Beninem (809 km hranice), na východě s Kamerunem (1975 km), na severovýchodě s Čadem (85 km) a na severu s Nigerem (1608 km). Na jihu je země omývána vodami Guinejského zálivu Atlantského oceánu, pobřeží má délku 853 km. Podnebí je tropické a vlhké, dešťové období je od konce května do poloviny října; období sucha od října do června. Na severu panuje semiaridní klima s vysokými teplotami, srážkové období je zkrácené na červenec - září. Pobřežní část Nigérie je nížinatá, vnitrozemí je převážně kopcovité.

Horská pásma se táhnou podél hranic s Kamerunem od jihovýchodu na sever přes celou Nigérii. Nejvyšší horou je Chappal Waddi (2494 m.n.m.).

 

Nezávislost získala Nigérie na Velké Británii dne 1. října 1960. Nigérie je federativní republika skládající se z 36 států a území hlavního města (FCT) s prezidentským systémem moci. Každý z jednotlivých států má svou vládu vedenou guvernérem a státní zastupitelské orgány, FCT má svého ministra ve federální vládě. V rámci jednotlivých států federace však existují ještě i místní vlády (Local Governments), kterých je celkem 774.

Zákonodárnou moc má dvoukomorové Federální Národní shromáždění. Skládá se ze Senátu (Senate - 109 členů) a Poslanecké sněmovny (House of Representatives - 360 členů). Obě komory jsou voleny na čtyřleté období, poslední parlamentí volby se uskutečnily dne 28. 4. 2015. Proti všem předpokladům v těchto volbách zvítězila opoziční strana All Progressives Congress (APC), která získala 225 křesel, Strana People´s Democratic Party (PDP) ztratila dominantní postavení se ziskem 125 křesel. 10 křesel získaly malé lokální strany. V Senátu je situace obdobná (60 APC, 49 PDP). Vítězství APC bylo překvapivé a historické – poprvé v historii nezávislé Nigérie došlo k vítězství opozice v demokratických volbách. Historickým milníkem bylo i to, že vládnoucí moc volební porážku uznala. Strana APC vznikla v roce 2013spojením 4 menších regionálních subjektů - Action Congress of Nigeria (ACN), Congress for Progressive Change (CPC), All Nigeria People´s Party (ANPP) a All Progressives Grand Alliance (APGA).

Poslední prezidentské volby se uskutečnily rovněž dne 28. 4. 2015 a prezidentem se stal kandidát APC Muhammadu Buhari (bývalý vojenský vládce Nigérie), který získal v přímé volbě 53,96 %. Dle nigerijských zákonů je však v prvním kole voleb rozhodující nejen počet hlasů, ale i počet států federace, v nichž získá prezidentský kandidát více než 25 % hlasů (nesmí jich být méně než 26). Buhari si zajistil vítězství dosažením tohoto podílu hlasů ve 27 z celkem 37 států. Jonathan (křesťan a Ijaw) zaznamenal největší podporu pouze ve státech Delty Nigeru na JV země a v několika málo státech tzv Middle Belt (centrální část země). Buhari (muslim a Hausa) – byl s velkou převahou volen na severu, rozhodující byla ale podpora JZ části země (Yoruba). Inaugurace prezidenta se uskutečnila 29. 5. 2015. Parlamentní, prezidentské, guvernérské a volby do státních zastupitelstev v roce 2015 byly již pátými volbami od přechodu Nigérie k civilní vládě (1999, 2003, 2007, 2011). Oproti volbám v roce 2011 zaznamenaly výrazné zlepšení v transparentnosti a organizaci a byly vyhodnoceny Evropskou unií jako nejdůvěryhodnější od roku 1999. I když byly provázeny řadou technických a organizačních problémů, byly nepochybně svobodné a spravedlivé tak, jak je chápou vyspělé demokracie. Obavy z volebního ani povolebního násilí se nepotvrdily a Nigérie demokratickým předáním moci získala nepochybně vysoký kredit.

 

Vedle řádně registrovaných a standardně organizovaných politických stran působí na nigerijské politické scéně ještě další vlivná síla: tzv. socio-kulturní svazy jednotlivých nigerijských národnostních skupin, založené po květnu 1999. Tato sdružení nemají vlastní politické ambice, ale spoluvytvářejí společenské klima v Nigerii. Největšími zmiňovanými seskupeními jsou: Afenifere- pan-yorubský socio-kulturní svaz; Odenigbo - pan-igboská kulturní asociace; ACF – Arewa Consultative Forum, severská socio-politická a kulturní platforma, sjednocující nigerijský Sever; Yoruba Council of Elders (YCE) - jakási yorubská „rada starších“. Velký vliv zejména v lokálních komunitách si dosud zachovávají tradiční vládcové (kings, chiefs, emirs..).

Výkonnou moc má federální vláda (Federal Executive Council), v jejmž čele stojí prezident. Ministry jmenuje prezident, schvalují je obě komory parlamentu. Soudní moc je vykonávána magistrátními, okrskovými, oblastními, zvykovými soudy nebo v severních státech soudy šaría, dále pak státními soudy a státními odvolacími soudy, federálním soudem, Nejvyšším soudem a Odvolacím soudem.

 

Nigérie je považována za spojence západních zemí. I když vztahy s USA, Francií a V. Británií občas zaskřípají (příčinou jsou často málo podložené velmocenské ambice spojené s určitou arogantností Nigérie, v případě USA i zprávy z porušování lidských práv nigerijskou armádou), zůstává hlavním partnerem Západu v regionu v boji proti terorismu a jako taková získává pomoc od výše zmíněných zemí. V lednu 2014 se stala Nigérie nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. V RB OSN zastává většinou prozápadní postoje. Současně se snaží Nigérie rozvíjet spolupráci „všemi azimuty“ a v této souvislosti zdůrazňuje, že ČR je pro ni v rámci střední Evropy prioritní zemí. Velmi dobré obchodní vztahy udržuje s Indií, která se stala největším odběratelem nigerijské ropy. ČLR je velmi významným investorem i v Nigérii. Politické vztahy s JAR jsou zatěžovány rivalitou na africkém kontinentu, jihoafrické firmy ale mají na nigerijském trhu velmi významnou pozici.

 

Nigérie je člensko zemí UN (OSN), AU, ICM (HNZ - Hnutí nezávislých zemí), WTO (Světová obchodní organizace), IMF (MMF - mezinárodní měnový fond), WB (SB - Světová banka), ADB (Africká rozvojová banka), ECOWAS (Ekonomické společenství západoafrických zemí), OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) a dále APC, CCC, ECA, FAO, G-15, G-19, G-24, G-77, IAEA, IBRD, ICAO, ICC, ICFTU, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, IHO, ILO, IMO, Inmarsat, Intelsat, Interpol, IOC, ISO, ITU, MINURSO, MONUC, NAM, OIC, OPCW, PCA, UNCTAD, UNESCO, UNHCR, UNIDO, UNIKOM, UNITAR, UNMEE, UNMIBH, UNMIK, UNMOP, UNMOT, UNTAET, UNU, UPU, WFTU, WHO, WIPO, WMO, WToO.

Významné místo zaujímá Nigérie ještě v následujících mezinárodních organizacích: British Commonwealth (Britské společenství národů), Ozone Layer Protection (Kjótský protokol), International Cocoa Organization (Mezinárodní organizace producentů kakaa), International Institute for Cotton (Mezinárodní institut pro bavlnu), West African Groundnut Council (Západoafrický výbor producentů podzemnice olejné), International Tin Council (Mezinárodní výbor producentů cínu).

 

Nigérie jako rozhodující regionální ekonomická mocnost hraje zásadní roli v Ekonomickém společenství západoafrických států (ECOWAS). Sídlem Komise organizace je Abuja. ECOWAS byl vytvořen v roce 1975 a má v současné době 14 členských zemí - Benin, Burkina Faso, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Sierra Leone a Togo. Členem byla také Mauretánie, která v roce 2000 vystoupila. Hlavním cílem ECOWAS je vytvoření celní, ekonomické a monetární unie, přičemž konečným cílem je pak vytvoření funkční ekonomické a měnové unie (WAEMU) - sblížení makroekonomické politiky členských zemí a vzájemná harmonizace odvětvové hospodářské politiky, jednotná vnější cla (ta byla přijata v roce 2014, platit začala 1. 1. 2015) a odstranění existujících vnitřních obchodních bariér. ECOWAS také zřizuje soudní dvůr, kam se subjekty i občané budou moci obracet s případy souvisejícími s agendami ECOWAS.

Země ECOWAS na konci roku 2000 dohodly na ustavení společné centrální banky a zavedení společné měny od roku 2003, k tomuto však doposud nedošlo (a ani v dohledné době nedojde).

Nigérie hraje důležitou roli v OPEC (Sdružení zemí vyvážejících ropu). Jejím členem je již od roku 1974 a dlouhodobě je v první desítce největších světových producentů ropy s dosud známými zásobami ropy ve výši cca 34 mld. barelů (v subsaharské Africe se spolu s Angolou dělí o 1. a 2. místo).

 

Nigérie v současnosti patří k nejbohatším zemím Afriky. Páteří hospodářství (alespoň z hlediska devizových příjmů) je ropný průmysl. Vzhledem k obrovským zásobám ropy (12. největší vývozce ropy na světě), zemního plynu a ostatnímu ekonomickému potenciálu, nebyla zařazena do seznamu nejchudších těžce zadlužených zemí, s 6100 USD/obyv. (PPP, 159. místo na světě) patří do kategorie zemí s nižším středním příjmem. Přesto žije téměř 70 mil. obyvatel na hranici chudoby. V celosvětovém žebříčku hodnocení rozvoje dle UNDP je Nigérie až na 152. místě ze 187 zemí. Nigérie si klade za cíl stát se do roku 2020 jednou z 20 největších ekonomik světa, za dalších 30 let se má dostat do první desítky.

Provádí ekonomické reformy, snaží se podporovat vznik nových výrobních odvětví, liberalizuje ekonomiku (na druhé straně prosazuje tvrdá ochranářská opatření), podporuje strategické partnerství s velkými zahraničními investory. Nigérie je a dlouho ještě zůstane čistým importérem, nigerijský trh je obrovský a dosud nenasycený a může skýtat velké zisky. Do budoucna je očekáván silný růst celé řady odvětví průmyslu a služeb, které skýtají jak dovozcům, tak investorům velké příležitosti. Nicméně recese z roku 2016, která jistě postihne i ekonomický vývoj země v roce 2017 plánovaný růst zbrzdí.

 

Orientace nigerijských vlád na ropný sektor způsobila v minulosti kolaps tradičního nigerijského průmyslu a zemědělství, které nebylo schopno držet krok s růstem počtu obyvatel (Nigérie je nejlidnatější africkou zemí). Když pak počátkem 80. let zkolaboval trh s ropou, zhroutilo se i nigerijské hospodářství a Nigérie byla nakonec nucena požádat MMF o podporu. Vznikl tak v krátké době obrovský zahraniční dluh, který do roku 2005 narostl na 35 mld. USD. Tento dluh řešila Nigérie díky tehdy příznivým cenám ropy částečně ze svých vlastních zdrojů. Do roku 2006 Nigérie splatila 12,4 mld. USD, věřitelské země Pařížského klubu (PC) následně souhlasily s odpuštěním 18,6 mld USD. Přístup Nigérie k vyřešení svého

zahraničního dluhu byl ve vyspělém světě hodnocen pozitivně. Nyní však dluh začíná opět narůstat – koncem roku 2014 dosáhl zahraniční dluh federální vlády 10 mld. USD. Domácí dluh činí 9,6 bilionů Naira. Podíl dluhu vůči HDP je po rebasingu 11%.

Rating země se vzápětí po vyrovnání dluhu zlepšil, země je agenturou „Fitch“ řazena z pohledu dlouhodobých úvěrů v zahraniční měně do kategorie BB- s negativním výhledem. tj. na stejnou úroveň jako Gruzie, Tunisko nebo Vietnam. Podobně pozitivně vidí vývoj ekonomiky agentura Moody´s, která udržuje její rating na Ba3 se stabilním výhledem. Agentura Standard and Poor´s zlepšila rating Nigérie do kategorie B+ se stabilním výhledem.

Již administrativa prezidenta Obasanja od svého nástupu prosazovala reformy směřující k liberalizaci ekonomiky, jejíž dynamiku zajišťuje zejména soukromý sektor. Vláda vypracovala programy na podporu průmyslu (včetně konkrétních plánů na rozvoj některých nových odvětví) i zemědělství (detaily jsou uvedeny u příslušných kapitol). Současně uvědomila, že je nutné zajistit také fungování sociální dimenze ekonomické politiky (zmírnění chudoby, potlačení korupce, zdravotní programy, podpora místního malého podnikání, programy zaměstnanosti, vzdělávání, výchovy domácího managementu apod.). Cíle se jí ale prozatím nedaří plnit – chudoba (i díky vysokému přírůstku počtu obyvatel) v zemi roste. Počet obyvatel, žijících pod hranicí chudoby (příjem 1,4,- USD/den) činí cca 45 %, v Nigérii je v současné době zhruba 35 % práceschopného obyvatelstva, které je bez pravidelného nebo jakéhokoliv zaměstnání. Obchodní klima země je považováno za obtížné; Nigérie je klasifikována z tohoto hlediska na 170. místě z celkového počtu 189 hodnocených zemí (viz „Doing business 2015“). Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je Nigérie řazena do skupiny „mostly unfree“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístila na 120. místě.

 

Nigérie má suroviny, velký trh, výhodnou polohu, pracovní sílu - naproti tomu se potýká s řadou problémů. Největším hospodářským problémem, podvazujícím rozvoj všech ostatních sektorů, zůstává chronický a totální nedostatek elektrické energie. Ekonomika v zemi trpí také nedostatečně fungující infrastrukturou, nedostatkem financí, politickou nekonzistencí, slabými institucemi, korupcí, nízkou invencí, nedostatečně vzdělanými pracovními sílami, špatnými standardy atd. Přetrvávajícím problémem je průchod zboží největšími námořními přístavy země - jedná se zejména o dlouhou dobu proclívání a vybírání vysokých úplatků. Přes všechny uvedené problémy vykazuje ekonomické prostředí a politické a společenské podmínky současné Nigérie vyšší potenciál k dalšímu rozvoji a růstu, než je tomu u většiny zemí subsaharské Afriky. Z pohledu zahraničních příjmů zůstává Nigérie stále ještě monokulturní ropnou ekonomikou. Na příjmech země z vývozu se ropa podílí 90 % a společně s plynem 95 %. Ropný sektor dále vytváří přímo 16 % HDP ve stálých a 30 % HDP v běžných cenách. Průměrná těžba v roce 2014 klesla na 2 mil. bpd (dalších cca 300 000 barelů denně je ukradeno). Jednotlivé nigerijské vlády se snaží zefektivnit nigerijské hospodářství vlastními reformními programy.

 

Prezident Obasanjo (ve funkci 1999 – 2007) realizoval dvoufázovou reformní kampaň, jejíž první část (1999 – 2003) byla věnována socio – politické rekonstrukci země a druhá část (2003 – 2007) nazvaná „NEEDS“ – „National Economic Empowerment Development Strategy“ byla střednědobou hospodářskou strategií. Ekonomické reformy napomohly dosažení stanoveného růstu nigerijské ekonomiky (5 % v roce 2004, 6 % v roce 2005 a2006 a 7 % v roce 2007). Pokračoval také boj proti korupci a penzijní reforma. Na sklonku Obasanjova funkčního období byl nově nastupující garnituře doporučen program „NEEDS II“. Obasanjova administrativa, pravděpodobně motivována spekulacemi agentury Goldman Sachs o tom, které země budou do roku 2050 patřit mezi světové hospodářské lídry (a na 12. místo zařadila Nigérii!) vyhlásila dlouhodobou hospodářskou „Vizi 2020“. Dle této vize by měla být Nigérie do roku 2020 dvacátou největší světovou ekonomikou. Vize je rozdělena do 35 tematických celků pokrývajících všechny oblasti hospodářství, má vlastní road map, komisi a sekretariát.

Následná vláda prezidenta Yar ´Aduy se k Vizi 2020 hlásila, nicméně přišla také se svým vlastním krátkodobým a střednědobým hospodářským programem nazvaným „7 Point Agenda“. Sedmi oblastmi, na něž se chtěla ve svém reformním úsilí zaměřit, jsou energetika, zajištění dostatku potravin, zvýšení životní úrovně zejména diversifikací průmyslu, doprava, pozemková reforma, bezpečnost a vzdělání.

Prezident Jonathan přišel se svým vlastním programem transformace ekonomiky „SURE“ (Subsidy Reinvestment and Empowernment Program), který plánuje využít nevyužité finanční prostředky z odstraněných dotací na programy zaměstnanosti, výstavbu infrastruktury a sociální síť. Dá se říci, že uvedené programy „NEEDS II“, „7 Point Agenda“ a „SURE“ se vzájemně prolínají. „7 Point Agenda a „SURE“ jsou určitou podmnožinou a nástrojem nutným k dosažení „Vize 2020“.

 

V roce 2014 představila vláda nový plán průmyslové revoluce Nigérie (Nigerian Industrial Revolution Plan). Nigérie by se ráda stala průmyslovou zemí vyvážející zpracované výrobky nikoliv suroviny. Plán si klade za cíl vytvořit z Nigérie největší průmyslovou velmoc kontinentu s diverzifikovaným domácím průmyslem vyrábějícím jak pro domácí trh, tak zboží na export. Podle tohoto plánu by se podíl průmyslové výroby na tvorbě HDP zvýšil do roku 2017 na 10% (v současnosti tvoří průmyslové výrobky pouze 3% exportu). Vedoucími průmyslovými obory se má stát zpracování zemědělských surovin (výroba potravin, cukr, palmový olej, kakao, papírnictví, textil, kožedělný a gumárenský průmysl), těžba a zpracování rud a nerudných surovin (výroba cementu, zpracování bauxitu, chemikálie), výrobky na bázi ropy a plynu (petrochemie, hnojiva, metanol, plasty), stavebnictví, zpracovatelský průmysl (elektrotechnika, farmaceutický průmysl) a služby. Vytvořena mají být „průmyslová města“ (ekvivalent našich průmyslových zón) ve všech oblastech země, velký důraz bude kladen na vzdělávání. Vláda kapitálově podpoří industriální banky. Nigérie stále více chrání svůj průmysl a zesiluje ochranářská opatření. K oblastem, kde si NG proti svým závazkům vynucuje ochranářská opatření, patří ropný sektor, cement, rybolov a nově i automobilový průmysl.

Podobný plán „transformační agenda zemědělství“, jejímž cílem je vytvoření fungujícího domácího zemědělsko – průmyslového komplexu existuje pro agrární sektor. Speciální plán „New Automotive Policy“ existuje od konce roku 2013 pro automobilový průmysl - automobil „Made in Nigeria“ se pro vládu stal prestižní záležitostí. Zahraniční představitelé se k reálnosti vizí a plánů vyjadřují většinou „opatrně“. Zatím lze konstatovat, že transformace ekonomiky se prozatím nedaří ve výrobě elektrické energie (reforma energetiky je na počátku). Zákon o ropném průmyslu a pozemková reforma nebyly rovněž přijaty (stále je posuzuje parlament). Recese z roku 2016 taktéž nenapomáhá realizaci plánovaných reforem.

Faktorů, které dlouhodobě omezují rozvoj nigerijského hospodářství je několik:

  • Krádeže ropy (bunkering) a nestabilita v těžební oblasti Delty, nestabilita na severu země,
  • Problematická distribuce ropy a jejích frakcí a zemního plynu (částečně díky vládním subvencím),
  • Nedostatečná výroba elektrické energie a její distribuce,
  • Egoismus různých lobby, omezující konkurenci (včetně zahraniční),
  • Stále ještě špatná dopravní infrastruktura,
  • Pomalé zavádění vládních programů v praxi (komplikovaný systém, spory mezi legislativou a exekutivou, mezi komorami parlamentu, centrální vládou a státy, sever - jih aj.),
  • Hluboce zakořeněná korupce: Přes veškerou snahu vlády se korupce stala v určitém smyslu součástí místní kultury a v Nigérii je velmi závažným a houževnatým problémem. Dle zprávy „Transparency International“ se Nigérie propadla ze 121. místa (2008) na místo 136 (2015) z celkového počtu 174 hodnocených zemí.

 

Prezident Buhari v roce 2016 prezentoval vizi Plánu na ekonomickou obnovu a růst „Economic Recovery and Growth Plan (ERGP)“,  který po dlouhém období oddalování způsobené nepřítomností prezidenta Buhariho jako hlavního a finálního schvalovatele Plánu ekonomické obnovy a růstu byl slavnostně podepsán 7. března 2017. Jedná se o ucelený program pro období 2017 - 2020. Předpokládá nárůst HDP na 2,19 % v roce 2017 a až na 7 % v roce 2020 v důsledku nárůstu výkonnosti ropného průmyslu, zemědělského sektoru a průmyslu vůbec, a současně uznává klíčovou roli soukromého sektoru. Přestože byl Plán přijat s velkou slávou a je vnímán jako krok vpřed, neobsahuje žádná konkrétní opatření či záměry ani časový harmonogram případných dílčích cílů. Tyto podrobnosti by mělo předložit Ministerstvo pro rozpočet a národní plánování do konce dubna 2017, zatím však nejsou žádné indicie, že by se tak stalo. Vzhledem k tomu, že se nyní nacházíme již v polovině volebního období, objektivní makroekonomické ukazatele nejsou směrem k očekávanému nárůstu HDP podle předloženého Plánu příliš optimistické a současná politika směnného kurzu nairy je na pováženou, nelze nic jiného než vůči praktické realizaci tohoto Plánu zachovat skeptický přístup.

 

Průmysl: Na tvorbě HDP se podílí přibližně 23,9% (včetně ropného průmyslu a řemeslné výroby). Nigerijský průmysl se v minulosti orientoval především na těžbu ropy a zemního plynu a navazující petrochemii (výrobu ropných frakcí/pohonných hmot a chemikálií, návazně také některých plastů a hnojiv), tato jednostranná orientace zpracovatelský průmysl silně poškodila a tento sektor je zatím ještě relativně malý (postupně ale roste). Většina surovin se vyváží ke zpracování v zahraničí a opět se dováží zpět ve formě hotových produktů. Nigerijská vláda se ale snaží pomocí zákonů (Nigerian Content), ochranářských a stimulačních opatření domácí průmysl oživit. Do industrializace (výroba potravin, stavební hmoty, PHM, hnojiva…) investují jak velcí domáci investoři, tak i zahraniční firmy. Nigerian Industrial Revolution Plan a na něj navazující New Automotive Policy si klade za cíl vytvořit z Nigérie největší průmyslovou velmoc kontinentu s diverzifikovaným domácím průmyslem vyvážející zpracované výrobky. Tyto plány již přináší první výsledky - Nigérie začala např. montovat svoje vlastní automobily a autobusy značky Innoson. Významnějšími odvětvími jsou zejména potravinářství (mlékárenství, masný průmysl, cukrovarnictví, pivovarnictví, výroba nealkoholických nápojů, mlýny a pekárny, tabákový průmysl), výroba spotřebního zboží (textilní, obuvnický, gumárenský a kožedělný průmysl), elektrotechnický (jednoduché spotřebiče), výroba stavebních hmot (zejména cementárny Dangote a Lafarge), dřevařský, papírenský a polygrafický průmysl. Vyrobí se cca 2 mil. tun oceli.

Výroba trpí nedostatkem elektrické energie z veřejné sítě. Výrobní jednotky proto musí disponovat vlastními generátory na naftu, tím se prodražují vstupy a výroba je cenově nekonkurenceschopná levným dovozům, hlavně z Číny.

 

Ropný sektor: Na tvorbě HDP se podílí 15,9%. Nigérie je 12. největším světovým producentem ropy. Těžba ropy zde byla zahájena v roce 1958, exportérem ropy se stala v roce 1962. Při současném tempu těžby má Nigérie potvrzené zásoby ropy na další desítky let (prokázané zásoby 37, 2 mld. barelů ropy). Nigerijská ropa je vysoké kvality a prodává se jako Brent Blned. Nigérie byla v nedávné minulosti důležitým dodavatelem ropy do USA, v posledních dvou letech ale dováží nejvíce ropy Indie, ČLR a některé evropské země. Nigérie je největším producentem ropy v subsaharské Africe. V uplynulých letech se těžba pohybovala na úrovni cca 2,4 – 1,95 milionů barelů denně, v prosinci 2016 činila produkce ropy pouhých 1,53 mil bpd. Největším nebezpečím zůstávají akce militantních skupin na jihu země v těžební oblasti Delty, pirátství a také krádeže ropy (bunkering). Mezinárodní společnosti proto musí vynakládat 30 až 40 % z celkových nákladů na ochranu zařízení a pracovníků. Bunkering (kradení ropy ve velkém) je nigerijským fenoménem. Denní krádeže se odhadují až 300 000 barelů. Dosud se ropa v Nigérii těží výlučně v jižních státech federace a to jak na pevnině, tak na šelfu i hlubokém oceánu (pozn.: otázka rozdělování příjmů z ropy je trvalým jablkem sváru mezi severními a jižními státy do té míry, že může ohrozit politickou stabilitu země). Potenciál nicméně existuje jak na jihu, tak v oblasti Čadského bazénu. Z významných těžebních společností jsou v Nigérii přítomny: Royal Dutch Shell, ExxonMobil, Agip, Total, Elf, Chevron, Texaco, Sinopec i Gazprom. Tyto společnosti zde působí ve formě joint ventures s federální vládou, kterou zastupuje organizace „Nigerian National Petroleum Corporation“ (NNPC). Velké mezinárodní společnosti postupně opouští starší ložiska na pevnině, a soustřeďují se na perspektivnější (a bezpečnější) oblasti na šelfu a hlubokém moři. Práva k těžbě obvykle získávají místní ropné firmy.

Vláda předložila parlamentu nový „ropný zákon“ – Petroleum Industry Bill (PIB), který by měl odpolitizovat celý sektor. NNPC by tímto zákonem mělo přijít o současný monopol nad sektorem těžby ropy – měly by vzniknout nezávislé agentury, které by si rozdělily zodpovědnost za fiskální, regulační, řídící a kontrolní funkce v rámci ropného sektoru. Prezident M. Buhari považoval od začátku svého působení v úřadě přijetí tohoto zákona jako jednu ze svých priorit. Po 17 letech úvah o nejlepší podobě tohoto zákona tak Senát dne
25. května 2017 schválil velmi tento netrpělivě a dlouho očekávaný návrh zákona. Návrh zákona byl schválen jako zákon o správě ropného průmyslu (PIGB). Návrh zákona je zaměřen na reformu ropného a plynárenského průmyslu, který po desetiletími oplýval nedostatkem transparentnosti a korupce. Cílem tohoto zákona je otevřít tento sektor více a lepším podnikatelským příležitostem a investicím, zvýšit průhlednost odvětví a zajistit lepší odpovědnost za příjmy z ropy. Zákon rozdělí NNPC na dvě společnosti: Nigérie Petroleum Assets Management Company a National Petroleum Company.

 

V zemi existují čtyři rafinerie – dvě v Port Harcourt, Warri a Kaduna s kapacitou 445 000 barelů denně. V provozu jsou ale pouze dvě – nová rafinerie v Port Harcourt a Warri a to pouze na 30% kapacity. Jsou zařízeny na zpracovávání lehké ropy s nízkým obsahem olefinů a síry, která se v Nigérii těží. Tato ropa je ceněna pro vysokou výtěžnost lehkých frakcí, jako jsou benzíny a nafta. Rafinerie v Kaduně zpracovávala těžkou ropu, která má vysokou výtěžnost při výrobě lubrikantů a lehkých topných olejů - byla závislá na dovozu (např. z Venezuely). V září 2013 podepsal nejbohatší muž Nigérie A. Dangote se skupinou investorů a bankami dohodu o financování výstavby nové rafinérie a závodu na výrobu hnojiv. Průmyslový komplex by měl být největší svého druhu v Africe, rafinérie by měla zpracovat 400000 barelů denně na všechny frakce a polypropylen. Závod na výrobu hnojiv bude vyrábět močovinu a čpavek. Hodnota projektu je 9 mld. USD. Rafinérie by měla být dokončena do roku 2019. Většina ropných produktů spotřebovávaných v zemi (dotovaných vládou) se prozatím musí dovážet ze zahraničí. Existuje velmi silná lobby dovozců benzínu, kteří využívají štědré dotace vlády a kteří nemají zájem na zlepšení zásobování z vlastních zdrojů. Výsledkem jsou opakující se krize v zásobování PHM a kilometrové fronty u čerpacích stanic. Nový prezident sice slíbil odstranění dotací, to ale může narazit na silný odpor lobby i místních obyvatel.

 

Těžba a zpracování zemního plynu: Nigérie má obrovské zásoby zemního plynu – největší v subsaharské Africe a svou budoucnost tak vidí spíše v zemním plynu. Prokázané zásoby jsou 5,153 bil. m3 (9. místo na světě). Nigérie se zatím na celkových dovozech LNG do EU podílí pouze 5 %, není však pochyb o tom, že má coby dovozce zemního plynu do EU veliký potenciál. V Nigérii zatím neexistuje fungující trh s plynem ani infrastruktura, rozvoj plynárenství rovněž omezují nízké, státem kontrolované ceny plynu. Zásoby plynu jsou málo využívány, plynová ložiska nejsou z drtivé většiny těžena, většina vázaného plynu a plynu z ropných ložisek se stále ještě spaluje. Vláda společnostem stanovila již několik termínů pro ukončení této praxe, poslední v roce 2013. Dle představitelů těžařských firem jsou časové limity určeny nesmyslně, bez ohledu na případný růst využívání plynu v Nigérii a bez odpovídajících finančních pobídek.

Nigerijský plynárenský sektor je charakteristický chaotickým rozvojem (nekoordinací mezi těžbou, distribucí a spotřebou) a neadekvátní infrastrukturou (naprostá většina nigerijských elektráren sice spaluje zemní plyn, avšak vzhledem k problémům se zásobováním dlouhodobě pracují i na méně než poloviční výkon; potíže se zásobováním jsou hlavním důvodem nerealizovatelnosti řady investičních záměrů v energetice). Zahraniční společnosti se proto více zaměřují na export zkapalněného plynu (ten na zahraničním trhu lehce umístí v jakémkoliv množství) na úkor domácího trhu. Třetím největším výrobcem zkapalněného zemního plynu (LNG) na světě je zkapalňovací zařízení na nigerijském Bonny Island, která dodává zejména evropským zákazníkům (španělský „Gas Natural“, „Gas de France“, italský ENEL a portugalský „TRANSGAS“). Vlastníky jsou nigerijský NNPC (49 %), Shell (25, 6 %), Total LNG Nigeria Ltd. (15 %) a ENI (10, 4 %). Současná kapacita „Boni Island“ je 22 milionů tun LNG a 4 miliony LPG ročně. Plánuje se výstavba sedmé zkapalňovací jednotky - výroba zkapalněného plynu na Bonny Island by tím stoupla na 30 milionů tun (vláda dokonce hovoří o 40 mil. tun), čímž by se Nigérie celosvětově zařadila na druhé místo za Qatar.

Počátkem roku 2009 byl do částečného provozu uveden „West African Gas Pipeline“. Jedná se o vůbec první regionální plynovod v subsaharské Africe. Plynovodem by mělo být zásobováno kromě nigerijského území také Togo, Benin a Ghana. Do budoucna se uvažuje o prodloužení až do Pobřeží Slonoviny a z dlouhodobého výhledu dokonce až do Senegalu. Plynovod měl být uveden do plného provozu v roce 2010, je však neustále postihován výpadky a technickými problémy (z důvodu vysokého obsahu vody jsou dodávky plynu často přerušovány).

 

Projekt transsaharského plynovodu („Trans Saharan Gas Pipeline“): Mělo by se jednat o plynovod vedoucí z jihu Nigérie přes rafinerii v severonigerijské Kaduně, dále přes Niger a Alžírsko ke Středozemnímu moři, kde by se napojil na plynovodní systém ve Španělsku či v Itálii. Celková délka (ke Středozemnímu moři) je odhadována na 4 128 km (v Alžírsku je ale přepravní soustava v podstatě připravena), přepravní kapacita na 30 miliard m3 plynu, náklady na výstavbu na 20 miliard USD. Zájem o výstavbu transsaharského plynovodu naznačila EK v průběhu návštěvy eurokomisařů Louise Michela (rozvojová spolupráce) a Andrise Piabalgse (energetika) v Nigérii v roce 2008 s tím, že by výstavba mohla (alespoň částečně) být financována evropskými bankami. Dle informací dostupných ZÚ je však tento projekt kontroverzní i v Bruselu. EIB jej nadále posuzuje a jedná s případnými partnery o jeho proveditelnosti. Mezinárodní těžební společnosti, jež jsou v Nigérii aktivní (zejména Shell a Total), jeví o participaci na výstavbě plynovodu zájem, ovšem pouze za předpokladu rentability jeho provozu. Vzhledem k současným regulovaným a nízkým cenám plynu zatím nepovažují projekt za životaschopný (přesto probíhají další jednání). O projekt projevil zájem i ruský Gazprom. Diverzifikovat dodávky zemního plynu do Evropy lze v případě Nigérie dvěma způsoby: výstavbou plynovodu, nebo dodávkami LNG tankery. Nigérie o plynovod určitý zájem projevuje zejména proto, že by přivedl plyn do severní části země, kde je nedostatek energetických zdrojů. Tato varianta je však považována za finančně nákladnou (nákladnější, než dodávky LNG) a mohla by být také riskantní z bezpečnostního hlediska, neboť plynovod by byl snadným terčem útoků militantních skupin působících jak v deltě Nigeru, tak i na severu Nigérie, v Nigeru a v Alžírsku. Výhodou by byla větší kontrola a kontinuita zásobování, než v případě přepravy zkapalněného plynu po moři. Zájemců o LNG je mnoho (také USA, Čína, Indie) a z politických nebo finančních důvodů může být směrování dodávek snadno měněno.

 

Těžba dalších rudných a nerudných surovin: Těžba rudných a nerudných surovin má
v Nigérii velkou perspektivu. Sektor (zejména těžba vápence pro výrobu cementu) prodělává rychlý růst (12%). Na suroviny je bohatá zejména oblast tzv. Středního pásu (Middle Belt), tedy území zhruba mezi 7. a 9. rovnoběžkou. Zde se nachází převážná část bohatých nalezišť hornin a minerálů - zejména žuly, mramoru, vápence, cínové a železné rudy, rud tantalu a niobu, zlata, drahých kamenů, uranu, olova a zinku. Velmi často jsou však tyto minerály těženy nelegálně a prodávány na černém trhu nebo pašovány přes propustné hranice do sousedních zemí. Těžba ve velkém byla většinou zastavena. Nigérie tak dováží i suroviny, které by mohla těžit ze svých ložisek (železnou rudu, jíž má velké zásoby, sůl). V jižních státech byla v minulosti objevena velká ložiska uhlí. V rámci projektu NEEDS byla nigerijskou vládou přijata v roce 1999 strategie k revitalizaci těžby uhlí a výroby elektrické energie z uhelných elektráren, ta doposud nepřinesla žádné výsledky. O uhelná ložiska projevují zájem zejména čínské a korejské (ale i polské) firmy, zatím ale bez výsledků.

 

Stavebnictví: Sektor stavebnictví v posledních pěti letech velmi rychle roste, v roce 2014 o 10%, stejný nebo i vyšší růst je očekáván i v budoucnosti. Na tvorbě HDP se podílí asi 3,3%. Federální vláda i lokální vlády sice musely v roce 2015 kapitálové investice částečně omezit, výstavba infrastruktury (pozemních komunikací, železnice, letišť, přístavů i sídlišť) pokračuje a je financována půjčkami mezinárodních institucí (WB, ČLR), podílí se i soukromí investoři. Velmi rychlý růst prodělává sektor výstavby realit. Poptávka po bytech, kancelářích je vysoká zejména ve velkých aglomeracích díky rostoucí kupní síle rychle rostoucí střední vrstvy. Rychle rostou rezidenční satelitní města, rychle pokračují práce na obrovských projektech supermoderních čtvrtí v Lagosu (Eko Altantic) i v Abuji (Centenary City) financované soukromými investory. Největší stavební firmou je původně německá Julius Berger (dnes ve většinovém vlastnictví nigerijského kapitálu), v zemi působí řada dalších významných zahraničních (francouzských, italských, španělských, izraelských, libanonských a čínských) i domácích firem.

 

Zemědělství: Díky rychlému a masivnímu růstu ropného průmyslu a služeb v průběhu posledních desetiletí se na tvorbě HDP zemědělství podílí pouze 26% HDP, zaměstnává ale většinu populace (70% ekonomicky činného obyvatelstva). V posledních letech roste zemědělská produkce ročně o cca 4%, což je ovšem vzhledem k přírůstku obyvatel nedostatečné tempo. Nigérie má pro zemědělství výborné podmínky. Obdělávatelná půda tvoří plných 31 % rozlohy celé země, vlhké a teplé počasí umožňuje několik sklizní do roka, zdroje pro zavlažování půdy jsou dostatečné na většině území. Nigérie se z největšího afrického vývozce potravin v roce získání nezávislosti (1960) postupně stala významným dovozcem. Tradiční vývozní komodity (kakao, arašídy, olejové palmy, bavlna, guma…) se přestaly pěstovat nebo se jejich pěstování omezilo a upadlo. Velké plantáže prakticky zmizely, průměrná farma má rozlohu 2 ha. Až 90% farem spoléhá na monzunové deště, chybí zavlažování i zemědělská technika. Produktivita zemědělské výroby je velmi nízká (farmy jsou obdělávány ručně tradičními nástroji), průměrná spotřeba hnojiv je 13 kg/ha, pouze 5% zemědělců používá kvalitní osivo, počet traktorů na hektar je 0,1. Nigérie se dělí na šest zón. V severovýchodní a severozápadní zóně se pěstuje zejména bavlna, cibule, rajčata a proso, méně rýže a kasava; ve střední zóně se pěstuje kukuřice, sója, méně rýže a kasava, ve třech jižních zónách převládají kakao a olejové palmy, méně rýže a kasava. Z dalších plodin se pěstují arašídy, palmy pro získávání palmového oleje, rýže, sorghum, proso, kasava, yam, kukuřice, česnek, kaučukovník. Nigérie je šestým největším světovým vývozcem kakaových bobů a aktuálně se pokouší zformovat asociaci afrických producentů, jejíž hlavním cílem je získat kontrolu nad světovými cenami kakaa, o nichž je dosud rozhodováno v Evropě. Z hospodářských zvířat převažuje chov dobytka, ovcí, koz a na jihu vepřů. Relativně rozvinuté je odvětví mořského rybolovu.

K různým pokusům o oživení zemědělského sektoru dochází prakticky již tři desetiletí, ale vždy bez úspěchu. I minulá vláda si uvědomovala riziko rychlého demografického růstu a postupného nedostatku finančních prostředků (díky vyčerpávání ropných ložisek) na nákup potravin v zahraničí, snažila se snížit dovozy potravin a zvýšit potravinovou soběstačnost. Rovněž si uvědomila výrazný demografický jev, kterým je růst počtu městského obyvatelstva závislého na nákupu již zpracovaných potravin. Vyhlásila reformu zemědělství a rozvoj potravinářského průmyslu za jednu z hlavních priorit s cílem snížit dovozy potravin a zvýšit potravinovou soběstačnost. Reforma spočívala na vytvoření a podpoře speciálních zemědělských zón, výhodných půjčkách z vytvořeného fondu Commercial Agricultural Credit Scheme (1,2 mld. USD), podpoře nákupu zemědělské techniky, hnojiv a pesticidů, daňových a celních úlevách podporujících investice do zpracovatelského průmyslu (http://www.fmard.org/). I nový prezident Buhari v této politice pokračuje.

 

Vysocí státní představitelé a guvernéři jednotlivých federálních států patří k největším držitelům půdy a podnikatelům v zemědělství a potravinářství. Bývalý prezident Obasanjo např. prakticky ovládá trh s drůbežím masem (Obasanjo Farms Limited). Budování pěstitelsko – zpracovatelských komplexů se v Nigérii rychle rozvíjí. Do výroby potravin investují velké místní i zahraniční firmy (např. Dangote, Dantata, Transcorp, Dana, Guiness, Nestlé, Cargill, Unilever……). Tento sektor bezpochyby přináší velké příležitosti jak pro vývozce hotových potravin (téměř 6 mld. USD roční dovoz), tak zařízení na zpracování

zemědělských surovin (ročně dováží tato zařízení za 330 mil. Euro), zemědělské techniky (roční dovoz cca 63 mil. Euro) atd, tak i pro investory.

 

Služby: Sektor služeb se bouřlivě rozvíjí (zejména bankovnictví a telekomunikace), na tvorbě HDP se podle nových údajů podílí již cca 50%. Rozhodující částí zůstávají prosté velkoobchodní a maloobchodní služby, skladování a hotelové služby (18%), doprava, skladování a telekomunikace a IT (12%), bankovnictví a reality (15%), dále veřejná správa (3%), profesionální, vědecké a technické služby (5%).

Turistika v Nigérii stále téměř neexistuje. Hlavními důvody je nedostatečná infrastruktura a zejména bezpečnostní situace v zemi.

 

Bankovnictví: Ve druhé polovině roku 2008 a první polovině 2009 prodělaly nigerijské banky těžké ztráty. Musela zasáhnout Centrální nigerijská banka (CBN), která komerční banky sanovala částkou 4 miliardy USD. Ve spolupráci CBN s „Nigerian Deposit Insurance Corporation“ (NDIC) byl proveden audit deseti krachujících bank. Generální a výkonní ředitelé Afribank Plc, Union Bank Plc, Intercontinental Bank Plc, Oceanic Bank Plc a Finbank Plc byli obžalováni ze zpronevěr a poskytování úvěrů bez adekvátního ručení.

CBN převzala nad krachujícími bankami kontrolu a nově dosazeným ředitelům se podařilo obnovit činnost pěti z nich. Očistou se podařilo bankovní sektor oživit, ten v současnosti vykazuje cca 5% růst. V Nigérii působí 21 komerčních bank, největší banky jsou Zenith Bank, United Bank for Africa, Standard Chartered Bank Nigeria, Sterling Bank, Stanbic IBTC Bank Nigeria, Heritage Banking Company, Ecobank Nigeria a Fidelity Bank. Banky poskytují všechny služby poskytované ve vyspělých státech (řízení účtu, platby, půjčky). Řada z nich vydává kreditní karty a umožňuje internet banking. Podrobné informace viz: http://www.cenbank.org/.

 

Infrastruktura: Nedostatečně rozvinutá infrastruktura (zejména nedostatek elektrické energie) je dlouhodobě největší brzdou růstu nigerijské ekonomiky.

 

Výroba elektrické energie: Celková výrobní kapacita elektrické energie je pro zemi, jakou je Nigérie (ropný průmysl, 170 milionů obyvatel), velmi nízká. Pouze polovina obyvatel zejména na venkově má přístup k elektřině. Nejhorší situace je v severních částech země, které jsou často zásobovány plynovými elektrárnami na jihu, přestože mají velký vodní i solární potenciál. Mezi hlavní důvody tohoto stavu patří dlouhodobé zanedbávání sektoru všemi vládami, špatná organizace a řízení jak výroby, tak i distribuce, podinvestování, resp. neefektivní a neprůhledné využívání přidělených financí, špatná údržba existujících kapacit, ale i cenová politika vlády (ceny plynu i elektřiny jsou regulované a uměle držené velmi nízko) a rovněž sobecké zájmy velmi silné lobby dovozců nafty a generátorů. Instalovaná kapacita je cca 6.000 MW (i to by ovšem bylo pouze zlomkem aktuálních potřeb), ve skutečnosti je i tato nízká kapacita využívána pouze z poloviny (v roce 2015 ještě méně). Výpadky proudu jsou velmi časté a dodávky chaotické. Skutečná výroba (červen 2015) se pohybuje zhruba na úrovni 2500 MW, země by potřebovala nejméně 10násobek tohoto množství. Současný stav omezuje rozvoj všech sektorů hospodářství, zejména pak neropného průmyslu a je v rozporu se snahou federální vlády o diversifikaci příjmových zdrojů. Místní průmyslové výrobky nemohou konkurovat levným dovozům právě z důvodu vysokých energetických nákladů. Náprava ve výrobě elektrické energie je elementárním předpokladem pro zdárný budoucí vývoj nigerijské ekonomiky. Všechny předchozí vlády deklarovaly snahu o zlepšení – situace se ale nezlepšila. Rehabilitace energetického odvětví byl jedním z klíčových cílů programu SURE a Jonathanova plánu reformy energetického sektoru (Roadmap for Power Sector Reform). Odhaduje se, že země potřebuje cca 20 000 MW, aby tohoto cíle dosáhla, bylo by třeba obrovských investic ve výši 10 mld USD ročně po dobu nejméně 10 let. Vláda přijala a postupně realizovala plán privatizace rozvodných sítí i elektráren, umožnila vstup soukromému kapitálu (viz. níže). Vlastní energetické zdroje bez připojení na státní přenosovou soustavu mohou budovat i lokální vlády. Nezanedbatelné místo v plánu reformy měla i výstavba alternativních (biopaliva, větrné a sluneční) zdrojů energie a to jak na federální tak státní úrovni. Tyto zdroje energie jsou sponzorovány např USAID, AFD, EU.

O energetiku (a to i solární a větrné) projevily zájem velké společnosti z USA, Německa, Brazílie, Číny, Indie, Kanady, Jižní Koreje, zaznamenali jsme i zájem ze Španělska, Polska, Ruska a Ukrajiny. Bylo podepsáno několik významných dohod s velkými mezinárodními energetickými společnostmi. Jde zejména o General Electric, Siemens, Schneider Electrics, Electrobras, Daewoo a EdF. Pokud se podaří dohody realizovat, výkon postavených elektráren by se měl v řádu několika let zvýšit o 30 000 MW. O solární energetiku se pak zajímají zejména německé firmy. Podle zprávy uveřejněné na www.rosatom.ru podepsal Rosatom v červnu 2012 se zástupci nigerijské vlády Memorandum of Understanding na vyprojektování, stavbu a řízení atomové elektrárny v Nigérii. Federální vláda podepsala s čínskými společnostmi Sino Hydro Corporation a Gezhouba Group Company kontrakt na výstavbu dvou vodních elektráren Mambilla a Zungeru v hodnotě 3,5 mld. Euro. Elektrárny by měly mít výkon 3 700 MW. Financovány budou výhradně čínskou stranou, která bude mít právo je 9 let provozovat. Za Jonathanovy vlády prodělal sektor významnou změnu, která by měla podpořit rychlý růst energetiky. Privatizováno bylo pět z šesti elektrárenských společností a deset z jedenácti rozvodných sítí. Vítězi se většinou staly nigerijské firmy s diskrétním podílem zahraničního (indického, korejského, filipínského, thajského) kapitálu. Elektrárnu Sapele vysoutěžila čínská firma CMEC. Vítězné firmy získaly 51% podíly v tepelných elektrárnách, koncese ve vodních elektrárnách a 60% podíly v rozvodných sítích. Součástí Jonathanovy reformy byla i postupná úprava ceny elektřiny (poslední zvýšení proběhlo v lednu 2015) a zavádění elektroměrů na předplacené karty. I prezident Buhari deklaroval, že energetiku považuje za jednu z největších priorit, konkrétní plán ale ještě neexistuje.

Telekomunikace jsou bezkonkurenčně nejrychleji rostoucím odvětvím nigerijského hospodářství, přesto jejich rozvoj zaostává za potřebami země. Nigerijská státní telekomunikační síť spravovaná NITELem zkolabovala. Byla nevýkonná, zastaralá, poruchová a naprosto nedostatečná (na konci roku 2012 pouze 0,4 mil. registrovaných pevných linek). Federální vláda několik let pokoušela NITEL neúspěšně privatizovat. Proto v březnu 2012 rozhodla o řízené likvidaci firmy (má dluhy ve výši 1,9 mld. USD) s cílem ji oddlužit a poté prodat. To se stalo v březnu 2015, kdy NITEL převzala společnost NARCOM za 256 mil. USD. Počet pevných linek je velmi nízký (cca 250000) a síť i nadále zůstává nefunkční. Na rozdíl od pevných linek se v zemi bouřlivě rozvíjí mobilní sítě. V roce 2015 dosáhl počet mobilních telefonů cca 115 milionů a dále se zvyšuje. Není neobvyklé, že jeden člověk vlastní dva až tři mobilní telefony pro sítě různých operátorů. V zemi působí 9 mobilních operátorů, čtyři z nich (MTN, GLO, Etisalat a Airtel) ovládají 80 % trhu. Rychle rostou rovněž IT služby všeho druhu, Nigérie se v tomto oboru stala minimálně africkou velmocí. Počet uživatelů internetu se odhaduje na 60 mil. (třetina obyvatel).

 

Dopravní síť: Registrovaná silniční síť na území celé federace činí 194 000 km, z nichž zpevněný povrch má 60 000 km, nezpevněný povrch pak 134 000 km. V posledních letech dochází ke zlepšování stavu nigerijských pozemních komunikací, vláda do výstavby silničních tahů masivně investuje. Přesto většina úseků mimo velké městské aglomerace a jejich okolí a hlavní tahy zůstává zanedbaná a zcela nevyhovuje vysoké hustotě provozu. Centrální banka uvádí, že pro zásadní zlepšení stavu by bylo třeba až 510 mld. USD. Obrovské zácpy zejména ve velkých městech jsou pověstné.

V zemi je celkem 54 letišť osobní přepravy, z nichž 40 má betonové přistávací dráhy, pět z nich je mezinárodních (Abuja, Lagos, Port Harcourt, Calabar, Kano, o tento statut usiluje ještě Enugu a Owerri). Osobní letecká doprava se prudce rozvíjí (růst kolísá mezi 13 % - 21%/rok). V roce 2014 přepravily domácí aerolinky 5 mil pasažérů, což je 800% nárůst proti roku 2002. Domácí linky obsluhuje 20 místních soukromých leteckých společností (z toho 3 velké). Do okolních afrických zemí létají tři z nich, do Evropy a USA nyní bohužel žádná. Významnou část představují charterové lety (ať už soukromými letadly nebo vrtulníky) pro vládní činitele, bohaté podnikatele nebo ropné firmy.

V Nigérii je 3505 km železnic, z nichž pouze 52 km má standardní „evropský“ rozchod 1435 mm a zbytek jsou úzkokolejné tratě s rozchodem 1067 mm. Pouze zlomek tratí je alespoň částečně využíván.

Rehabilitace železniční sítě byla jednou z hlavních priorit předchozí vlády, mala být provedena kompletní přestavba železniční sítě na standardní rozchod. Západní větev Lagos – Kano měla být dokončena v roce 2013, východní větev Port Harcourt – Maidiguri by měla být dokončena v roce 2015. Náklady na stavbu ale byly tak vysoké (8,3 mld. USD), že bylo rozhodnuto v prvním kroku pouze opravit stávající tratě (v prosinci 2012 byla opravena trať Lagos – Kano, na které byl částečně obnoven provoz na 2 x týdně). Následná výstavba nových úseků se uskutečňuje po částech. V roce 2015 byla dokončena stavba prvního úseku Abuja – Kaduna (186 km, 874 mil. USD), následovat má úsek Lagos – Ibadan (312 km, 1,5 mld. USD). Stavby provádí čínská firma CCECC, tato firma podepsala v dubnu 2014 dohodu o výstavbě železnice spojující Lagos s Calabarem v hodnotě 13,1 mld. USD (úseky Lagos-Benin City (300 km), Benin-Abakiliki (500 km), Benin - Obudu Cattle Ranch (673 km). Další plánované tratě jsou Zaria-Birnin Koni (520 km), Ega nyi-Otukpo (533 km), Ega nyi-Abuja, Port Harcourt-Maiduguri line (1,657 km), Ogoja-Maiduguri, Kano-Gamboru Ngala, Kano-Jibia a Ilela-Minna, tyto projekty ale naráží na nedostatek financí.

Jedním z možných řešení je PPP partnerství. Občas se vynoří projekt vysokorychlostní trati z Lagosu přes Abuju do Maiduguri (1600 km), je nepravděpodobné, že by byl brzy realizován. Centrální vláda a FCT plánují výstavbu příměstské kolejové dopravy v hlavním městě Abuji, kterou mají vystavět rovněž čínské firmy. Podobný projekt v Lagosu začaly realizovat indické firmy.

Vodních dopravních cest existuje na území Nigérie 8575 km, zejména na řekách Niger, Benue a jejich přítocích. Největším říčním přístavem je Onitcha (rehabilitován v roce 2012), plánuje se výstavba dalších devíti. Tento druh dopravy je perspektivní zejména v deltě řeky Nigeru. Není však využíván – odhaduje se, že po řekách se dopraví pouze cca 100 000 tun nákladu ročně. Osobní doprava je pouze lokální, pravidelné linky neexistují.

Námořní přístavy mají pro dopravu zboží z/do Nigérie zásadní roli – jde přes ně více než 80 % nákladu (v roce 2012 to bylo cca 100 mil. tun). Přístavy řídí a všechny operace spravuje Nigerian Ports Authority. V zemi je 13 přístavů, 11 ropných terminálů a stovka menších přístavních hrází. Plánuje se výstavba dalších dvou hlubokomořských přístavů v Lekki a Olokole. Největší je přístav v Lagosu, přes který jde až 56 % veškerého nákladu směřujícího do Nigérie. Nigérie do výstavby přístavů sice investovala, zanedbávala však jejich údržbu, což spolu s korupcí, nízkou kontejnerizací (1,4 mil TEU) a nezkoordinovanou následnou dopravou do vnitrozemí po železnici nebo silnici vede k několik týdnů dlouhému čekání lodí na vykládku (zejména v Lagosu). Vláda proto svěřila část operací zahraničním společnostem (Maersk, APM Terminals, Garibaldi, Intels, ENL…). Obchodní loďstvo pod nigerijskou vlajkou disponuje flotilou 98 lodí, z toho je 90 tankerů. Osobní námořní doprava není rozvinuta – vedle lokálních linek v deltě Nigeru a Lagosu spojuje jedna linka Calabar s městem Limbe v Kamerunu.

 

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc: Navzdory skutečnosti, že Nigérii nebyl příslušnými mezinárodními organizacemi přiznán statut tzv. vysoce zadlužené chudé země (HIPC - Highly Indebted Poor Country) a Nigérie je v zásadě bohatá země, je již tradičně velkým příjemcem rozvojové bilaterální zahraniční pomoci. V roce 2013 činila tato pomoc podle OECD 2,5 mld. USD. Největšími donory jsou Světová banka (633 mil. USD), USA (USAID, téměř 500 mil. USD), Velká Británie (370 mil. USD), EU (130 mil. USD), SRN (56 mil. USD), dále Francie, Japonsko Africký rozvojový fond (ADF), UNICEF aj.

Z prostředků 10. EDF Nigérie čerpala sumu 677 milionů EUR v obálce A a 12 mil. EUR v obálce B na programy zaměřené na mír a bezpečnost v oblasti delty Nigeru, dobrou správu věcí veřejných a lidská práva a obchod a regionální spolupráci. V rámci 11. EDF by pak Nigérie měla v letech 2014 – 2020 čerpat 512 mil. Euro. Prioritními sektory budou zdravotnictví, potravinová soběstačnost, energetika a dobrá správa věcí veřejných. Další prostředky bude moci čerpat z regionálních programů v rámci ECOWAS.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Název státu:

  • Anglicky: Federal Republic of Nigeria
  • Česky: Nigerijská federativní republika
  • Zkrácený název: Nigeria / Nigérie

 

Složení vlády:

Hlavou státu je prezident volený všelidovým přímým hlasováním na čtyřleté funkční období, podle ústavy maximálně na dvě funkční období po sobě. Je současně hlavou federální vlády a vrchním velitelem ozbrojených sil. Ve volbách 28.4.2015 zvítězil prezidentský kandidát opoziční All Progressives Congress gen. Muhammadu Buhari. Inaugurován byl 29.5.2015. Podle oficiálních výsledků získal 53, 96 % hlasů.

Více-prezidentem je Yemi Osinbajo (Yoruba).

Federální ministři a státní ministři jsou jmenováni prezidentem, přičemž toto jmenování musí být schváleno Senátem. Mimo politického vedení je administrativní hlavou každého ministerstva stálý tajemník (Permanent Secretary), který podléhá státnímu tajemníkovi. V kabinetu musí být zastoupen alespoň jeden zástupce každého ze 36 států federace.

Nigerijský prezident M. Buhari provedl dne 11. 11. 2015 dlouho očekávané jmenování ministrů své vlády. V souladu s nigerijskou praxí bylo jmenováno 37 ministrů a státních ministrů – jeden za každý z 36 států federace a jeden za Federal Capital Territory.

 

Ministři:

 

  1. Abubakar Malami – spravedlnost
  2. Geoffrey Onyeama – zahraniční věci
  3. Mansur Mohammad dan Ali – obrana
  4. Adamu Adamu – školství
  5. Kemi Adeosun – finance
  6. Okechukwu Enelamah – průmysl, obchod a investice
  7. Chris Ngige – práce a zaměstnanost
  8. Mohammed Bello – Federální území hlavního města
  9. Ogbonnaya Onu – věda a technika
  10. Kayode Fayemi – pevné nerostné bohatství
  11. Abdurrahman Dambazau – vnitro
  12. Udoma Udoma – rozpočet a národní plánování
  13. Babatunde Fashola – energetika, veřejné práce a bydlení
  14. Audu Ogbeh – zemědělství a rozvoj venkova
  15. Rotimi Amaechi – doprava
  16. Isaac Adewole Folorunsho – zdravotnictví
  17. Jumai Alhassan – ženské záležitosti
  18. Usani Uguru Usani – Delta Nigeru
  19. Lai Mohammed – informace
  20. Amina Mohammed – životní prostředí
  21. Suleiman Adamu – vodní zdroje
  22. Solomon Dalong – vláda a sport
  23. Adebayo Shittu - komunikace
  24. Muhammadu Buhari – ropný průmysl

 

Státní ministři:

 

  1. Khadija Bukar Abba Ibrahim – zahraniční věci
  2. Claudius Daramola – Delta Nigeru
  3. Hadi Serika – letectví
  4. Umaru Jubrilu – životní prostředí
  5. Osagie Ehanire – zdravotnictví
  6. Heineken Lokpobiri – zemědělství
  7. Mustapha Baba Shehuri – energie, veřejné práce a bydlení
  8. Ibe Kachikwu – ropný průmysl
  9. Zainab Ahmad – rozpočet a národní plánování
  10. James Ocholi – práce a zaměstnanost
  11. Abubakar Bwari – pevné nerostné bohatství
  12. Anthony Onwuka – školství
  13. Aisha Abubakar – průmysl, obchod a investice

zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Demografické ukazatele:

  • Počet obyvatel: 183,6 milionu (odhad CIA 2016); 8. nejlidnatější země na světě)
  • Hustota: 191,7 obyv/km2
  • Ve věku 15 – 64 let: 53,8 %
  • Průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 2,6 % ročně (CIA 2016)
  • Průměrný věk: 18,2 let

 

Národnostní složení:

  • Hausa/Fulani - (29 %, sever federace)
  • Yoruba - (21 %, jihozápad federace)
  • Igbo - (18 %, jihovýchod)
  • Ijaw - (10 %)
  • Kanuri - (4 %)
  • Ibibio - (3,5 %)
  • Tiv - (2,5 %)
  • Bura, Nupe a dalších téměř 250 malých etnik - 10 %
  • dále Libanonci, Indové a další národnosti - 1 %.

 

Náboženské složení:

  • muslimové - 50 %
  • křesťané - 40 %
  • tradiční náboženství - 10 %

 

Úředním jazykem je na celém území nigerijské federace angličtina. Příslušníci každého z národů mezi sebou používají vlastní jazyk, nejrozšířenější jsou hausština a jorubština, dále pak igbo a fulani; tyto jazyky se vedle angličtiny vyučují i ve školách.

zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2012

2013

2014

2015

2016

HDP (mld.USD)

461,0

515,0

582,1

493,8

415,1

Růst reál HDP (% factor cost)

 

4,3

5,4

6,2

2,7

-2,3

HDP na 1 obyvatele (USD, PPP)

 

3383 

3082

3300

2743

2930

Počet obyv. (mil.)

 

168,8

173,6

176,5

178,7

183,6

inflace (%)

12,2

8,5

8,0

9,0

18,0

Prům. směnný kurz (N/1USD)

 

157,5

157,3

158,0

210

487

 

Zdroj EIU, * odhad

 

HDP - složení dle sektorů:

zemědělství: 21.1%

průmysl: 19.4%

služby: 59.5%

 

 

Po několika odkladech došlo ke změně základního roku pro výpočet reálného hrubého domácího produktu (tzv. rebasing) z roku 1990 na rok 2010. Po této změně se Nigérie stala největší ekonomikou kontinentu a 26. největší ekonomikou světa. Přesun ukázal řadu dalších pozitivních trendů – jedním z nich je větší diverzifikace ekonomiky a pokles závislosti na ropném sektoru. Nejrychleji rostoucím odvětvím (7,6%) jsou služby, roste i průmyslová výroba a zemědělství. Mění se rovněž skladba HDP – služby dnes vytváří již 59 % HDP, průmysl a malovýroba vytváří 19% HDP (z toho ropný průmysl 16%) a zemědělství 21% HDP.

Rok 2014 byl pro Nigérii přes všechny potíže na konci roku úspěšný. Dopady předvolebního období, poklesu cen ropy na světových trzích (včetně omezení investic ropných firem) a poklesu kurzu Naira se projevily až v roce 2015. Nigérie dlouhodobě vykazovala pozitivní makroekonomické ukazatele a silný ekonomický růst a rok 2014 nebyl výjimkou. Tahounem vysokého hospodářského růstu v posledních letech (2009-2014) je zejména neropný sektor a spotřeba, předpokládá se, že tomu tak bude i v následujících letech. HDP v roce 2014 vzrostl o 6,2 % zejména díky růstu domácí spotřeby, růstu služeb (telekomunikace, bankovnictví) i výroby. Nigerijská centrální banka udržela po celý rok jednocifernou inflaci, průměrná inflace dosáhla 8 %.

Na druhé straně jsme mohli pozorovat i některé negativní jevy. Přestože guvernér CBN vyloučil devalvaci nigerijské měny, nakonec k ní došlo.  Zásoby zahraniční měny v roce 2014 klesaly ze 43,6 mld. USD (2013) na 29,5 mld. USD (2015). Finanční rezervy uložené na tzv. Excess Crude Account, které začátkem roku dosahovaly výše 4,1 mld. USD, byly koncem roku 2014 prakticky vyčerpány a vláda musela zastavit financování většiny velkých infrastrukturních projektů. Země byla nucena vykrývat nedostatek finančních prostředků vydáním státních obligací a půjčkami ze zahraničí.

Z pohledu zahraničních příjmů zůstává Nigérie stále ještě monokulturní ropnou ekonomikou. Na příjmech země z vývozu se ropa podílí 90 % a společně s plynem 95 %. Ropný sektor dále vytváří přímo 16 % HDP ve stálých a 30 % HDP v běžných cenách. Průměrná těžba v roce 2014 klesla na 2 mil. bpd, v prosinci 2016 činila produkce ropy pouhých 1,53 mil bpd  dalších cca 300 000 barelů denně je ukradeno).

 

Ekonomická politika nové administrativy nebyla ještě formulována. Prezident Buhari ale několikrát zdůraznil, že jeho vláda zachová úspěšné kroky předchozí vlády v zemědělství, odstraní subvence ceny PHM, dokončí privatizaci elektráren a transmisních sítí, zvýší výrobu elektřiny a zaměří se na boj proti korupci. Nová vláda se potýká s řadou zděděných problémů, jako jsou klesající příjmy státního rozpočtu, narůstající deficit a rostoucí zahraniční i domácí dluh, což je dáno zejména propadem cen ropy. V důsledku nízkých cen ropy oslabuje měna a vládě chybí peníze na výplatu státních zaměstnanců i na kapitálové výdaje (infrastrukturní projekty). Naráží na zájmy velkých zájmových skupin (generátorová lobby, dovozci PHM zneužívající dotace atd.) a pokud sáhne ke skutečně radikálním krokům (odstranění dotací) pravděpodobně i na odpor obyvatelstva. Recese z roku 2016 situaci nadále zhoršuje a ke slibovaný reformám nadále v praxi nedochází.

 

Rok 2016 byl pro nigerijskou ekonomiku nejhorším za posledních 20 let. Došlo ke snížení HDP ve třech čtvrtletích za sebou a pokles HDP ve 3. čtvrtletí (3Q) dosáhl -2,24 % a -1,30 % ve 4. kvartále 2016. HDP za celý rok 2016 poklesl z růstu 2,79 % v roce 2015 na pokles -1,51 %. Přesto je tento výsledek lepší než odhad MMF, který v roce 2016 počítal s propadem na -1,7 %. Tento růst byl podmíněn dobrými výsledky v zemědělství a maloobchodě. Rovněž ropný sektor vykazoval znatelný progres z -22,01 % ve 3. čtvrtletí na -13,65 % ve 4. čtvrtletí.  K tomuto pokroku došlo díky zahájení jednání mezi vládou a rebely v oblasti Niger Delta sužované politicky podmíněným neustálým poškozováním ropovodů a tím pádem poklesu příjmu z prodeje ropy. Celkový podíl ropného průmyslu na HDP poklesl z 9,61 % v roce 2015 na 8,45 % v roce 2016, zatímco objem neropných sektorů HDP dosáhl 91,58 %. MMF predikuje růst HDP v roce 2017 na 0,8 % v závislosti na výkonnosti ropné produkce a růstu zemědělského sektoru.

 

Pro Nigérii se jedná o bezprecedentní situaci. Ještě v roce 2015 a 2014 Nigérie zaznamenával růst HDP 6 – 7 %. Současně s poklesem HDP došlo v průběhu roku 2016 k propadu národní měny naira na 40 %, tj. euro resp. dolar zdražily pro nigerijské obchodníky o 150%. Jediným pozitivním jevem je postupná a pomalá restrukturalizace ekonomiky – zvyšování váhy zemědělství, služeb a výrob nahrazujících dovoz, zejména vlastni rafinace ropy. Jedná se o restrukturalizaci v zásadě neřízenou vládou, ale vynucenou ekonomickou realitou. Vláda sice deklarovala zájem podporovat energetiku, zemědělství, obnovu ropného průmyslu aj. a ve státním rozpočtu se na tyto sektory zaměřila, vzhledem k nedostatku prostředků, faktickému rozpadu státního rozpočtu, propadu měny, jsou však finanční nástroje na aktivní vládní politiku omezené. Výjimku tvoří rekonstrukce ropného průmyslu, která je však financována z vlastních zdrojů ropných společností, zejména státní ropné společnosti NNPC, která přes pokles cen ropy i těžby, zůstává zdaleka největším generátorem tvrdé měny a příjmů státního rozpočtu. Podíl ropného sektoru na HDP klesl na 8,45 % z cca 9,61 % v roce 2015.  Vysoký podíl neropného sektoru na tvorbě HDP - 91,81 % dával Nigérii šanci na měkké přistání po propadu cen ropy. Nigerijská vláda toho nevyužila a chybnou ekonomickou politikou dovedla zemi k výše zmíněnému, již skoro rok trvajícímu a historicky bezprecedentnímu poklesu HDP.

 

Inflace po celý rok 2016 rostla a zvýšila se na 18 % v říjnu 2016 (z 8 % v listopadu 2015). Úroveň inflace poprvé po 15 měsících klesla z 18,7 % v lednu 2017 na 17,8 % v únoru 2017 a 17,2 % v březnu. Tento pokles reflektuje stabilizaci cen a dopady posílené nairy. Hlavními oblastmi, které stále zaznamenávají nárůst cen, jsou nájmy, voda, elektřina, plyn, pohonné hmoty, vzdělání, jídlo a alkoholické nápoje, oděvy a obuv a přeprava. Údaj ale zakrývá velké rozdíly mezi různými sektory. Ceny některých potravin a základních potřeb, které jsou většinou dovážené, vzrostly až o 200 %.  A to přesto, že vláda se snaží držet platy státních zaměstnanců na stejné úrovni a i v soukromém sektoru se platy nezměnily. Prudké zvýšení cen a stagnace platů ve spojení s rostoucí nezaměstnaností vedly rychlému a hlubokému zhoršení životní úrovně a s tím spojeném nárůstu kriminality a drobné korupce ze strany policie, státních úředníků apod.

 

Úroveň nezaměstnanosti v Nigérii vzrostla z 12,1 % v 1. čtvrtletí 2016 na 13,3 % ke konci roku 2016. 49,5 % mladých v produktivní síle je nezaměstnaných, co se samozřejmě odráží i na výše zmíněném nárůstu drobné kriminality. Podle agentury Bloomberg nigerijský„Misery Index“ činí 50,9% a tímto se země stává po Venezuele druhou nejchudší zemí světa (pozn. Misery Index je tvořen součtem míry nezaměstnanosti a míry inflace).

 

Východiskem ze současné krize, které je doporučováno zahraničními partnery, včetně EU, nezávislými nigerijskými ekonomy, ale i částí vládních politiků, by byla liberalizace nigerijské ekonomiky – zejména úplné uvolnění směnného kurzu a jeho sjednocení v jeden kurz, omezení administrativních překážek v zahraničním obchodě. Toto řešení však prezident z mnoha důvodů, které mají i osobnostní charakter, odmítá. Buhari jako voják věří ve státní zásahy, regulace a nařízení. Část vládních politiků se mu bojí odporovat, jiná část má z komplikací na měnovém trhu a v obchodě značný prospěch. Paradoxně vzrostly i ceny v Nigérii produkovaných potravin a v některých případech dokonce více než činí propad kurzu. Někteří velcí místní obchodníci evidentně zneužívají situace. Vláda činí některé pomalé a nesoustavné kroky ke změně situace. Mezi jeden z velmi pozitivních kroků je snaha omezit dotace benzínu/nafty a obnovit domácí rafinaci ropy. Nigérie je sice velkým producentem ropy, sama však téměř nerafinuje. Dovoz zpracovaných ropných produktů je také zdaleka největší zátěží pro platební bilanci a devizové rezervy země. Vláda podniká i další kroky v zemědělství a při obnově infrastruktur. Všeobecně jsou však hodnoceny jako nedostatečné, pomalé a na jejich realizaci chybí finanční prostředky 

 

V souhrnu lze pro rok 2017 očekávat další pokles HDP, byť by mohl být již pomalejší než v roce 2016. Sociálně-ekonomická situace se dále zhorší a s jejím zhoršením dojde k dalšímu zvýšení kriminality a korupce. Zvýší se také migrační riziko. Pod tlakem ekonomické reality dojde ke změnám v nigerijské ekonomice směrem k rozvoji zemědělství, a obecně nahrazování dovozu. Makroekonomický význam bude mít rozvoj energetiky a vlastní rafinace ropných produktů, nejen paliv ale také maziv, saponátů a výroba plastů.  Příležitosti pro český vývoz je proto třeba hledat právě v těchto oblastech.

zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet - příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

 

2012

2013

2014

2015

2016

Rozpočtové příjmy (% HDP)

14.3

11.05

10.52

7.82

11,4

Rozpočtové výdaje (% HDP)

14.05

13.37

12.6

11.81

21,21

Bilance rozpočtu (% HDP)

0.24

-2.33

-2.08

-3.98 -

10,2

Veřejný dluh (% HDP)

10.4

10.48

10.58

11.5

13,2

 

Schvalování rozpočtu na rok 2017 bylo zahájeno 1. 2. 2017 projednáváním v Parlamentu. Vzhledem k pozdnímu a bouřlivému schvalování rozpočtu na rok 2016 až v květnu 2016, podle ministerstva rozpočtu a národního plánování bylo dosud (leden 2017) spotřebováno 10,7 mld EUR z 18,1 mld EUR, tj. 59 % rozpočtu pro rok 2016. Dle indikací vyplývá, že v roce 2017 bude pokračovat implementace rozpočtu určeného na rok 2016. Podrobnosti rozpočtu, včetně jednotlivých kapitol viz: www.budgetoffice.gov.ng

 

Došlo k propadu většiny příjmů, zejména daňových. Jediným a neočekávaným příjmem byl příjem do rozpočtu 2016 500 mil. euro (cca 7,5 %) za státní eurobondy na financování kapitálových investic. V současné době je největší hrozbou pro makroekonomickou stabilitu země právě obsluha dluhu a rychlý růst zadlužení země. Až 66 % běžných výdajů rozpočtu slouží ke splácení státního dluhu. K udržení relativně zdravých financí by si Nigérie měla přestat půjčovat. Při propadu jiných příjmů jsou pro ni půjčky však často jediná cesta, jak financovat zejména kapitálové výdaje na výstavbu a opravu infrastruktur, kterou jsou po desetiletí zanedbávání ve velmi špatném stavu.

zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

 

2012

2013

2014

2015

2016

běžný účet

 

20,4

20,1

15,2

-15,4

-2,8

kapitálový a finanční účet

 

-1,3

6,8

-7,6

n/a

n/a

devizové rezervy

 

46,4

45,6

37,0

29

24,3

zahraniční dluh (mld. USD)

 

14,1

18,8

22,1

32,2

39,1

dluhová služba (mil. USD)

 

345

692

1201

n/a

n/a

 

Údaje v mld. USD

Zdroj: IMF, EIU

 

Navzdory slibům centrální banky (CBN) a vlády, že dojde k uvolnění kurzu směrem k plovoucímu kurzu, toto se nenastalo. Bankovní kurz byl sice devalvován, ale stále existují dva kurzy - bankovní a směnárenský (paralelní) se značným rozdílem mezi nimi 48%. To vytváří prostor ke spekulaci a korupci (nákup eur/dolarů za oficiální kurz a jejich prodej za paralelní s cca 30 - 50% ziskem). Tato spekulace je často realizována vysoce postavenými politiky s dobrým přístupem do CBN a je zdrojem korupce. Dva směnné kurzy měny vytváří nerovné podnikatelské prostředí a znemožňují ekonomické predikce.

Centrální národní banka (CNB) v důsledku citelného oslabení nairy vůči EURO/USD od podzimu 2016 v pravidelných intervalech pouštěla do oběhu částky v desítkách milionů USD ze státních rezerv s cílem uměle posílit a následně udržet hodnotu nairy vůči zahraničním měnám. Tento krok vedl k posílení hodnoty nairy z 525 za 1 USD na 375-360 za 1 USD na oficiálním trhu, na paralelním trhu hodnota nairy činí cca 398 za 1 USD. Současně CNB otevřela možnosti pro malé a střední podniky, které si nyní mohou kvartálně realizovat zahraniční obchody v hodnotě max. 20 tisíc USD. CNB také uvažuje
o zavedení této „vymoženosti“ i pro potenciální investory, kteří z logiky věci z jakýchkoliv pokusů o investice v Nigérii v důsledku nestabilní měny a těchto obstrukcí rezignují. Bohužel CNB zůstává jediným zdrojem poskytování zahraniční měny a jako nezávislá instituce zůstává imunní i vůči doporučením Ministerstva financí, stejně jako MMF, který opakovaně vyzýval k zjednodušení směnných restrikcí a sjednocení směnných kurzů (těch je až 12 (sic!) pro různé účely, např.: pro poutníky do Mekky 197N/1 USD, kurz pro stanovení rozpočtu na 2017 305N/1 USD, pro Western Union 375N/1 USD, pro zahraniční léčebné cesty a studijní pobyty 375N/1 USD, pro oficiální směnárny 380N/1 USD, na paralelním trhu 395N/14 USD). Sjednocení kurzu by umožnilo zmenšit prostor pro korupci, finanční machinace, ale zejména by přilákaly již zmíněné investory. Nicméně zdá se, že mnoha činitelům CBN i komerčních bank nepřehledný stav směnných kurzů vyhovuje, neboť vytváří prostor pro korupci. Řada obchodníků se také domnívá, že potenciál CBN intervenovat na měnovém trhu se brzy vyčerpá. Jiní podezřívají centrální banku z toho, ve spojení z některými finančními skupinami pomocí intervencí vytváří skokové změny kurzu, které tyto skupiny využívají ke snadnému kurzovému zisku.

 

Devizové rezervy Nigérie poklesly z 29 miliard USD v prosinci 2015 na 24 miliard USD v listopadu 2016. Vláda a CBN  na pokles rezerv nereagovala tržně, tj. oslabením měny, ale administrativně – omezování dovozu určitých druhů zboží, omezováním výběrů z platebních karet v zahraničních měnách, omezováním velikost plateb do zahraničí. Tato opatření v silně neformální ekonomice Nigérie měla jen omezený dopad na odliv tvrdé měny. Tvrdé měny je stále nedostatek, což brzdí zahraniční obchod. Těmito opatřeními vytvořené překážky také vedly k dalšímu zpomalení ekonomiky. Opatření mají rovněž kontraproduktivní účinek - Nigerijci v obavě před dalšími měnovými a obchodními restrikcemi vyvádí své prostředky v tvrdých měnách do zahraničí.

V období mezi koncem prosince 2016 a začátkem dubna 2017 zahraniční rezervy vzrostly o 18% z 25,8 mld. na 30,42 mld. USD. Tento nárůst byl podmíněn nárůstem objemu ropné produkce a světové ceny ropy. Tyto rezervy mohou pokrýt financování dovozu (jehož největší část tvoří dovoz zpracovaných ropných produktů) po dobu až 6 měsíců. 

 

Prezident Buhari požádal Senát o souhlas se zahraniční  půjčkou 30 miliard USD. Půjčka měla nahradit výpadek příjmů státního rozpočtu a umožnit realizaci alespoň některých infrastrukturních projektů. Současně mělo nepřímo posílit devizové rezervy země. Senát však žádost zamítl. Jako důvod uvedl již nyní vysoké náklady na obsluhu nigerijského státního dluhu, které dosahují cca 42% běžných výdajů rozpočtu. Za odmítnutím jsou však i politické důvody. Senát si tak chce vynutit prezidentův souhlas s některými návrhy zákonů. Nigérie se dle Debt Sustainbility Analysis přesunula z kategorie zemí s nízkým rizikem do kategorie zemí se středním rizikem.

Orientace nigerijských vlád na ropný sektor způsobila v minulosti kolaps tradičního nigerijského průmyslu a zemědělství, které nebylo schopno držet krok s růstem počtu obyvatel. Když pak počátkem 80. let zkolaboval trh s ropou, zhroutilo se i nigerijské hospodářství a Nigérie byla nakonec nucena požádat MMF o podporu. Vznikl tak v krátké době obrovský zahraniční dluh, který do roku 2005 narostl na 35 mld. USD.

 

Velmi pozitivně byl ve vyspělém světě hodnocen přístup Nigérie k vyřešení jejího zahraničního dluhu (z dlužných cca 35 mld. USD si země půjčila pouze 12 mld., ostatní byly úroky a úroky z úroků, poslední předmětná půjčka byla uvolněna někdy v r. 1992). Nigérie však své závazky nikdy nezpochybnila a nepřestala splácet. Nigérie také, na rozdíl od většiny ostatních subsaharských zemí, nežádala o prosté odpuštění dluhu, ale na základě dohody s Pařížským klubem realizovala restrukturalizační program a v první části roku 2006 uzavřela problém svého zadlužení vůči zemím PC ve výši 31 mld. USD jeho odkoupením za cca 12,4 mld. USD uhrazených de facto hotově, země Pařížského klubu (PC) následně souhlasily s odpuštěním 18,6 mld. USD. V dubnu 2007 byl završen i proces naplňování dohod o oddlužení vůči Londýnskému klubu (2,4 mld. USD).

 

Rating země se vzápětí po vyrovnání dluhu zlepšil, země je agenturou „Fitch“ řazena z pohledu dlouhodobých úvěrů v zahraniční měně do kategorie BB- s negativním výhledem. tj. na stejnou úroveň jako Gruzie, Tunisko nebo Vietnam. Podobně pozitivně vidí vývoj ekonomiky agentura Moody´s, která udržuje její rating na Ba3 se stabilním výhledem. Agentura Standard and Poor´s zlepšila rating Nigérie do kategorie B+ se stabilním výhledem.

V současné době zahraniční dluh opět roste, vláda si půjčuje zejména na realizaci projektů zaměřených na výstavbu infrastruktury a je nucena vykrývat výpadky příjmů z prodeje ropy. V roce 2015 dosáhl zahraniční dluh federální vlády 10 mld. USD. Domácí dluh činí 9,6 bilionů Naira. Podíl dluhu vůči HDP je po rebasingu 11%. Prezident Jonathan v roce 2014 požádal parlament o souhlas s dalšími zahraničními půjčkami ve výši 9,3 mld. USD od Světové banky, Africké rozvojové banky, Islámské rozvojové banky.

Dále jednal s ČLR o půjčce 3 mld. USD, ze které by měly být financovány velké infrastrukturní projekty. Někteří nigerijští ekonomové vyjadřují obavy z nového zadlužování.

 

Výše zahraničních rezerv ve srovnání s hodnotou z prosince 2015 klesla o 16% z 29 mld. USD na 24,3 mld. USD. Za tímto poklesem stojí již politicky citlivý problém útoků na produktovody v oblasti Niger Delta, které ohrožují generování příjmů státu a potažmo zahraničních rezerv.

Veškerý státní dluh na sklonku 2016 činil 61,4 mld. USD, z toho 18,3% tvoří zahraniční dluh. Prezident Buhari navrhl agresivní 3 letý zahraniční plán půjček ve výši 29,9 mld. USD, co vyvolalo řadu kontroverzí, když by takto došlo za 3 roky k nárůstu nigerijského dluhu až o 49%. Nepředvídatelnost a nestabilita trhu se zahraniční měnou rovněž nepřispívá ke snížení rizika udržitelnosti výše dluhu.

zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Regulační a kontrolní roli má Centrální banka Nigérie (Central Bank of Nigeria - CBN). Ta je rovněž zodpovědná za vytváření a dodržování monetární, kreditní a směnové politiky. Detailní informace o bankovním sektoru jsou dostupné na www.cenbank.org. Hlavním cílem CBN zůstává boj proti vysoké inflaci (18,5 %), kterou přinesla oficiálně ohlášená recese v září 2016. V roce 2017 se počítá s inflací v rozmezí 15-17 %. Vláda i soukromý sektor tlačí na snížení úrokových sazeb a tím lepší dostupnost úvěrů. CBN se naopak snaží omezit inflační tlaky, udržet měnovou stabilitu a čelit nedostatku a vysoké poptávce po zahraničních měnách. Z tohoto důvodu zvýšila úrokovou sazbu na 13 % (zdražila úvěry), omezila množství místní měny (a možnost poskytování úvěrů) tím, že stanovila 75 % povinné limity bankovních rezerv státních subjektů, tento limit u soukromých subjektů je 20 %. Snaha udržet směnný kurs Naira vůči hlavním zahraničním měnám v období, kdy klesaly devizové příjmy země a rostla poptávka, nebyla úspěšná.

Přesto, že guvernér CBN vyloučil devalvaci nigerijské měny a CBN v průběhu roku intervenovala ve prospěch udržení kurzu Naira, k devalvaci nakonec došlo. Kurs vůči USD a dalším světovým měnám v závěru roku 2016 klesl na 400 N/USD (na černém trhu 480 N/USD).

 

V Nigérii působí 21 komerčních bank, přes 800 malých finančních institucí, tři diskontní banky a pět rozvojových finančních institucí.

V zemi působí tyto komerční banky: Access Bank PLC, Citibank Nigeria Limited, Diamond Bank Plc, Ecobank Nigeria Plc, Enterprise Bank, Fidelity Bank Plc, First Bank of Nigeria Plc, FCMB Plc, Guarranty Trust Bank Plc, Heritage Banking Company Ltd., Key Stone Bank, MainStreet Bank, Skye Bank Plc, Stanbic IBTC Bank Ltd., Standard Chartered Bank Nigeria Ltd., Sterling Bank Plc, United Bank for Africa Plc, Union Bank of Nigeria Plc, Unity Bank Plc, Wema Bank Plc, Zenith Bank Plc.

 

Nejsilnější bankovní ústavy po konsolidaci:

  • Zenith Bank Plc
  • First Bank Plc
  • Standard Chartered Bank Nigeria Ltd.,
  • Ecobank Nigeria Plc
  • United Bank for Africa Plc (UPC)
  • Citibank Nigeria Limited

 

Nigerijský bankovní sektor stále roste a služby se postupně zlepšují. Místní projekt může být financován půjčkou kterékoliv nigerijské komerční banky. V omezené míře poskytují půjčky i pojišťovací společnosti, developerské společnosti a penzijní fondy. Úroky jsou však vysoké (v průměru 17 %) a úvěry krátkodobé. Africká rozvojová banka poskytuje prostřednictvím Centrální nigerijské banky, Nigerian Export-Import banky (NEXIM), Bank of Industry (BOI) nebo licencované komerční banky půjčky nigerijským vývozcům.

Ochota a možnosti místních bank půjčovat je ale v současnosti na nízké úrovni - poskytování půjček soukromému sektoru stagnuje. Určité aktivity na tomto poli sice probíhají, ale jsou limitovány a zaměřeny zejména na úvěrování velkých korporací, se kterými již mají banky historickou zkušenost a věří jim.

zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Vybírání a administrace daní bývá v Nigérii velkým problémem – panuje zde řada nejasností, daně bývají vybírány nerovnoměrně a netransparentně. Hlavní zákony, kterými se řídí výběr daní jsou: Federal Inland Revenue Service (Establishment) Act, Companies Income Tax Act, Capital Gain Act, Petroleum Profit Tax Act, Personal Income Tax Act, VAT Tax Act. Daně vybírají Federal Inland Revenue Service a State Boards of Internal Revenue. Daňové úniky jsou časté - firmy se často spolčují s výběrci daní.

Nigerijský daňový systém na federální úrovni tvoří následujících 8 základních daní:

  • Daň z příjmu společností (Companies Income Tax)
  • Daň spoludržitelská (Withholding Tax)
  • Daň ze zisků z ropy (Petroleum Profits Tax - PPT)
  • Daň z přidané hodnoty (Value Added Tax - VAT)
  • Daň ve prospěch vzdělání (Education Tax)
  • Daň z kapitálových zisků (Capital Gains Tax)
  • Poplatky vyměřené firmám (Stamp duties involving a corporate entities)
  • Daň z příjmu osob (Personal Income Tax)

Kromě těchto federálních daní existuje řada poplatků a daní vyměřovaných vládami jednotlivých států federace a místními (oblastními) vládami.

 

Základní sazba daně z příjmu společností činí 30 % z celkového zisku/příjmu, minimální daň je 0,5% z obratu. Snížená daň (20 %) platí pro:

  • malé společnosti (se statutem tzv. SME - Small Scale and Medium Enterprises), jejichž roční obrat je nižší než 1 milion Naira,
  • společnosti v preferovaných sektorech (výroba, zemědělská produkce, těžba pevných minerálů) a společnosti, jejichž veškerá produkce jde na export,
  • po dobu prvních 5 let od registrace společnosti

Daňové prázdniny jsou přiznávány pouze společnostem, nikoliv soukromým osobám. Mohou je získat pouze následující podnikatelské subjekty:

  • společnosti, působící v Zónách volného obchodu, resp. Volných exportních zónách (Export Processing Zones - EPZ),
  • společnosti, investující ve stavebnictví, cukrovarnictví a výrobě zemědělských zařízení a vybavení,
  • společnosti, působící v odvětví těžby pevných minerálů a výrobě cementu (tříleté prázdniny),
  • tzv. Pionýrské společnosti (Pioneer Companies) - rozhoduje Národní komise pro podporu investic (Nigerian Investment Promotion Commission - NIPC)

 

Daň z příjmu osob je progresivní má sazbu od 7 % (příjem menší než 300000 N) do 24 % (příjem nad 3,2 mil. Naira). Nový zákon o sociálním pojištění z roku 2014 stanoví, že zaměstnanci platí sociální pojištění ve výši 8 % platu, jejich zaměstnavatelé odvádějí 10 % platu zaměstnanců.

Sazba daně ze zisku z prodeje ropy (PPT) má sazbu 85 %, v prvních pěti letech je však snížená na 65,75 %. Ropné společnosti operující na základě kontraktu se sjednaným sdílením jsou zdaněny 50 %.

Sazba daně z přidané hodnoty je na federální úrovni 5 % (státy federace pak přidávají dalších 5 %). Tato daň se vztahuje na veškeré zboží s níže uvedenými výjimkami (každoročně se mění s přijímaným rozpočtem, aniž by bylo jasné, zda staré stále platí):

veškeré zboží na vývoz, veškeré farmaceutické výrobky, veškeré potravinářské zboží, knihy a vzdělávací materiál, veškeré výrobky pro děti, umělá hnojiva, produkty místní zemědělské a veterinární medicíny, hospodářská strojní zařízení a přepravní prostředky, dovezené nebo nakoupené vybavení továrních hal, strojní zařízení, zakoupené pro využití v zónách volného obchodu (EPZ - Export Processing Zones), traktory, pluhy a další zemědělské vybavení, nástroje a nářadí, zakoupené pro zemědělské účely, vozidla, využívaná k podnikatelským účelům a náhradní díly k těmto komerčním vozidlům, civilní letadla a náhradní díly, těžební zařízení a náhradní díly, montážní díly autobusů, lékařské služby, služby, placené místním bankovním společnostem, lidovým bankám a hypotečním institucím, hry a představení, uváděné vzdělávacími institucemi jako součást výuky, veškeré vývozní služby, náboženské služby.

Daň ve prospěch vzdělání má sazbu 2 % ze zdanitelných zisků společnosti.

Kapitálové zisky jsou zdaněny jednotnou sazbou 10 %.

Spoludržitelská daň činí 10%, ve stavebnictví 5 %. Vztahuje se např. na úroky a nájemné, odměny (royalties), odměny za zpracování stavebních projektů, konzultační a profesní služby, provize, technické služby a zprostředkovatelské služby.

Pro účely výběru daní je za tuzemce považován každý člověk, žijící v Nigérii déle ne 183 dnů v roce. Občané cizích států – držitelé rezidentní karty jsou považováni za daňové tuzemce, i když v Nigérii žijí méně než 183 dnů v roce.

Podrobné informace viz:

  • NIPC.gov
  • KPMG
  • Clayton McKervey
  • FIRS.gov
  • Tax rates
  • PWC

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: