Povinnosti podnikatelů podle zákona proti praní špinavých peněz

20. 11. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Dne 1. 7. 2017 vstoupila v účinnost novela zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Co se ve světle této diskutované novely změnilo? Co znamená označení skutečný majitel nebo politicky exponovaná osoba? Co je Finanční analytický úřad a jaké jsou jeho pravomoci? Jakou nejvyšší částku můžete platit v hotovosti? Na tyto a další otázky přináší odpovědi tento článek.

Podrobný obsah

  • Povinné osoby
  • Identifikace a kontrola klienta
    • Identifikace klienta
    • Kontrola klienta
  • Hodnocení rizik
    • Zeměpisné riziko
  • Neuskutečnění obchodu
  • Oznámení podezřelého obchodu
    • Povinnost oznámit podezřelý obchod
    • Finanční analytický úřad
  • Přestupky
  • Omezení plateb v hotovosti

Úvod

Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, bývá označován také jako AML zákon díky zkratce z anglického označení „proti praní špinavých peněz“ – „Anti Money Laundering“.

Jeho novela účinná od 1. 7. 2017 přinesla řadu změn v oblasti práv a povinností fyzických i právnických osob. Nově byl rozšířen okruh tzv. povinných osob, které mají nejen povinnost identifikace a kontroly klienta, ale také vyhodnocování rizik dané obchodní transakce.

Povinné osoby

Povinnou osobou jsou zákonem vyjmenované zpravidla podnikatelské subjekty, pokud se podílí na transakcích, které jsou potenciálně zneužitelné pro praní peněz nebo financování terorismu. Dle AML zákona jsou povinnými osobami zejména:

  • úvěrové instituce (banky, spořitelní a úvěrní družstva);
  • finanční instituce (centrální depozitář cenných papírů, investiční fondy, penzijní společnosti, poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu, poskytovatelé leasingů, úvěrů, pojišťovny, směnárny, atd.);
  • provozovatelé hazardních her;
  • osoby oprávněné k obchodování s nemovitými věcmi nebo ke zprostředkování obchodu s nimi (realitní kanceláře);
  • auditoři, daňoví poradci, účetní;
  • soudní exekutoři, notáři, advokáti – při úschově peněz nebo cenných papírů a dále při jednání jménem klienta na základě plné moci při koupi nemovitostí nebo obchodních podílů, při správě majetku klienta, při zakládání obchodních společností…);
  • osoby oprávněné k obchodování s kulturními památkami;
  • osoby oprávněné k obchodování s použitým zbožím nebo přijímání věcí do zástavy (bazary, zastavárny);
  • osoby poskytující služby spojené s virtuální měnou (např. i provozovatelé e-shopů přijímající platby ve virtuální měně) a další.

Identifikace a kontrola klienta

Identifikace klienta

Mezi základní povinnosti, které zákon povinným osobám ukládá, je povinnost identifikovat klienta. Tuto povinnost mají povinné osoby obecně vždy, je-li zřejmé, že hodnota obchodu klienta překročí částku 1 000 EUR.

Povinnost identifikovat klienta v praxi znamená, že si povinná osoba u klienta – fyzické osoby – za jeho přítomnosti zaznamená údaje a tyto ověří z průkazu totožnosti, nejčastěji občanského průkazu, který obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, jež má povinná osoba povinnost u klienta zjišťovat. Těmito údaji jsou jméno, příjmení, datum narození, bydliště, pohlaví, orgán, který průkaz totožnosti vydal, a dobu jeho platnosti.

U právnických osob se zjišťuje obchodní firma, sídlo, identifikační číslo a dále se výše popsaným postupem identifikuje rovněž fyzická osoba, která je členem statutárního orgánu takové právnické osoby. V případě zastoupení fyzické nebo právnické osoby zmocněncem na základě plné moci, je identifikován tento zmocněnec, stejně tak platí pro zákonného zástupce.

Údaje z identifikace klienta se archivují po dobu 10 let po uskutečnění transakce. V rámci identifikace by pak povinná osoba měla rovněž zaznamenat, zda dotyčná osoba není politicky exponovanou osobou (tzv. PEP).

Povinnost identifikace klienta vzniká povinné osobě dle § 7 AML zákona v následujících případech:

  • když hodnota obchodu překročí částku 1 000 EUR,

a dále bez ohledu na tento limit

  • pokud jde o podezřelý obchod;
  • pokud jde o vznik obchodního vztahu;
  • při uzavření smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky nebo smlouvy o úschově;
  • při nákupu kulturních památek, předmětů kulturní hodnoty, použitého zboží nebo zboží bez dokladu o jeho nabytí ke zprostředkování jejich prodeje anebo přijímání věcí do zástavy;
  • při výplatě zůstatku zrušeného vkladu z vkladní knížky na doručitele;
  • a při výplatě plnění ze životního pojištění.

Kontrola klienta

Další povinností, kterou AML zákon povinným osobám ukládá, je dle ust. § 8 AML zákona kontrola klienta. Povinná osoba provádí kontrolu klienta v rozsahu potřebném k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu, produktu nebo obchodu.

Kontrola klienta se provádí v těchto situacích:

  • je-li zřejmé, že obchod mimo obchodní vztah dosáhne hodnoty 15 000 EUR nebo vyšší;
  • před uskutečněním obchodu mimo obchodní vztah s politicky exponovanou osobou;
  • je-li obchod mimo obchodní vztah uzavírán s osobou usazenou v zemi, kterou na základě označení Evropské komise či z jiného důvodu je třeba považovat za vysoce rizikovou; dále
  • pokud jde o podezřelý obchod;
  • při vzniku obchodního vztahu.
  • při uzavření smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky nebo smlouvy o úschově při hodnotě nad 2 000 EUR.

Klient je dle ust. § 9 odst. 7 AML zákona povinen poskytnout povinné osobě veškeré informace a související doklady, které jsou nezbytné k provedení kontroly. V souvislosti s uvedenou povinností rovněž zákon opravňuje povinné osoby k pořizování kopií či výpisů dokladů, které klient v rámci kontroly předloží, jakož i k jejich následnému zpracování.

Budete-li například v bance dotazováni při provádění platby ve výši 100 000 EUR požadováni o poskytnutí dokumentace k vaší osobě a původu peněz, jste tyto povinni předložit, banka je oprávněna pořídit z předložených dokladů kopie.

Samotná kontrola klienta se v praxi často provádí prostřednictvím čestného prohlášení klienta o níže uvedených skutečnostech. V některých případech je povinná osoba oprávněna požadovat také doložení relevantních dokumentů, jako jsou výpisy z účtů či příslušných rejstříků atd. Provádění kontroly klienta zahrnuje:

  • získání informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu;
  • zjišťování vlastnické a řídící struktury klienta a jeho skutečného majitele – je-li klientem právnická osoba nebo svěřenský fond (popř. jiné právní uspořádání s absentující právní osobností);
  • průběžné sledování obchodního vztahu včetně přezkoumávání obchodů prováděných v průběhu daného vztahu za účelem zjištění, zda obchody jsou v souladu s tím, co je povinné osobě známo o klientovi;
  • přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků nebo jiného majetku, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká;
  • v rámci obchodního vztahu s politicky exponovanou osobou rovněž opatření ke zjištění původu jejího majetku.

Skutečný majitel

Definice skutečného majitele vychází nově z AML zákona, konkrétně z jeho ust. § 4 odst. 4. Zákon za skutečného majitele považuje fyzickou osobu, resp. osoby, které mají fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, popř. ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.

Zákon dál stanoví vyvratitelnou právní domněnku, dle které je skutečným majitelem obchodní korporace taková fyzická osoba, která:

  • sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %, nebo která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá tuto osobu, nebo
  • má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace, nebo
  • je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit dle předchozích bodů.

Zákon rovněž stanoví obdobnou vyvratitelnou právní domněnku ohledně skutečných majitelů spolků, SVJ, svěřenského fondu, nadací a dalších.

AML zákon, resp. související novelizace zákona o veřejných rejstřících, zavádí velmi diskutovanou evidenci skutečných majitelů, jež by povinným osobám měla zjednodušit zjišťování těchto dosud zcela neveřejných informací.

Prokazování skutečného majitele osoby bude mít od 1. 1. 2018 rovněž přesah do zadávacích řízení podle zákona č. 134/2016 Sb. o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, kdy prokazování skutečného majitele dodavatele bude primárně zjišťováno z evidence údajů v evidenci skutečných majitelů.

Evidence skutečných majitelů právnických osob

S účinností od 1. 1. 2018 nabyde účinnosti novela zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících, ve znění pozdějších předpisů, kterou se zřizuje evidence údajů o skutečném majiteli právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku a svěřenského fondu zapsaného do evidence svěřenských fondů. Jedná se o nový elektronický informační systém veřejné správy, když evidenci skutečných majitelů povedou rejstříkové soudy. Dle této novely tak budou právnické osoby a svěřenské fondy povinně evidovat své skutečné majitele.

Do evidence budou o skutečném majiteli zapisovány tyto údaje:

  • jméno a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu,
  • datum narození a rodné číslo, bylo-li mu přiděleno,
  • státní příslušnost a dále
  • údaj o podílu na hlasovacích právech, zakládá-li se postavení skutečného majitele na přímé účasti v právnické osobě, podílu na rozdělovaných prostředcích, zakládá-li se postavení skutečného majitele na tom, že je jejich příjemcem, anebo jiné skutečnosti, je-li postavení skutečného majitele založeno jinak.

Údaje z evidence skutečných majitelů budou neveřejné. Přístup k nim bude ale dálkově umožněn rozsáhlému výčtu subjektů jako například soudům, orgánům činným v trestím řízení, finančním úřadům, NKÚ, ale rovněž i povinným osobám dle AML zákona v souvislosti s prováděním identifikace a kontroly klienta.

Statutární orgán obchodní korporace bude povinen zajistit vedení údajů o totožnosti skutečného majitele/majitelů a rovněž údaje, proč je za něj tato osoba považována. Povinnost archivace údajů trvá po celou dobu, kdy je taková osoba skutečným majitelem a následně nejméně 10 let od zániku vztahu.

Politicky exponovaná osoba (PEP)

AML zákon rovněž poskytuje definici pojmu politicky exponovaná osoba (dále také jako „PEP“).

Za politicky exponovanou osobu se považuje:

  • fyzická osoba, která je nebo byla ve významné veřejné funkci s celostátním nebo regionálním významem, jako je zejména:
    • hlava státu,
    • předseda vlády,
    • vedoucí ústředního orgánu státní správy a jeho zástupce (náměstek, státní tajemník),
    • člen parlamentu,
    • člen řídícího orgánu politické strany,
    • vedoucí představitel územní samosprávy,
    • soudce nejvyššího soudu, ústavního soudu nebo jiného nejvyššího justičního orgánu, proti jehož rozhodnutí obecně až na výjimky nelze použít opravné prostředky,
    • člen bankovní rady centrální banky,
    • vysoký důstojník ozbrojených sil nebo sboru,
    • člen nebo zástupce člena, je-li jím právnická osoba, statutárního orgánu obchodní korporace ovládané státem, velvyslanec nebo vedoucí diplomatické mise,
  • anebo fyzická osoba, která obdobnou funkci vykonává nebo vykonávala v jiném státě, v orgánu Evropské unie anebo v mezinárodní organizaci.

Je ovšem důležité upozornit, že za PEP se považuje rovněž fyzická osoba, která je osobou blízkou k osobě uvedené výše nebo která je společníkem nebo skutečným majitelem stejné právnické osoby, svěřeneckého fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti, jako osoba uvedená výše, popř. byly vytvořeny ve prospěch této osoby.

Omezení a povinnosti vztahující se k PEP se uplatní nejméně po dobu 12 měsíců, kdy přestala vykonávat funkci.

Hodnocení rizik

Povinná osoba je povinna posoudit rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, která mohou nastat v rámci poskytování jejích služeb či její činnosti.

Dle ust. § 21a AML zákona je navíc povinná osoba povinna vypracovat do 60 dnů ode dne, kdy se stane povinnou osobou písemné hodnocení rizik legalizace výnosů z trestné činnosti v závislosti na typech obchodů a obchodních vztahů, v nichž povinná osoba vystupuje.

Právě v uvedeném písemném manuálu by měly být stanoveny postupy vyhodnocování rizik, ale i opatření vnitřní kontroly. Povinná osoba je rovněž povinna proškolit minimálně jedenkrát ročně zaměstnance, kteří se mohou při své pracovní činnosti setkat s podezřelými obchody.

Co se týče samotného posuzování, posuzována by měla být především rizikovost klienta, rizikovost daného obchodu a zvláštní pozornost je věnována faktorům zeměpisného rizika. AML zákon poskytuje demonstrativní výčet faktorů možného vyššího rizika, které by rovněž povinná osoba měla při posuzování zohlednit.

Rizikovost klienta

Povinná osoba vyhodnocuje, zda klienta zná z předchozích obchodů, zda jedná klient sám na svůj účet či prostřednictvím zmocněnce a zda se tím snaží zastírat svoji totožnost. Relevantním faktorem je rovněž složitost vlastnické struktury klienta.

Povinná osoba je povinna zkontrolovat, zda je klient politicky exponovanou osobou a zda není osobou, vůči níž uplatňuje Česká republika nebo Evropská Unie sankce.

Rizikovost daného obchodního vztahu

Povinná osoba vyhodnocuje zejména účel, pravidelnost a délku trvání obchodního vztahu, hodnotu a způsob uskutečnění obchodu. Posuzuje původ peněžních prostředků klienta, a pokud klient deklaruje původ finančních prostředků např. jako výhru hotovosti v kasinu, obdržení daru v hotovosti nebo např. získání dědictví, má právo požadovat prokázání těchto tvrzení relevantními dokumenty.

Zeměpisné riziko

Povinná osoba by rovněž měla posoudit faktor zeměpisného rizika. Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy klient pochází nebo předmět obchodu byl či má být v souvislosti s obchodem převeden nebo poskytnut ze země, která spadá do výčtu zemí zeměpisného rizika, tj. země, která byla ve věrohodných zdrojích označena jako země s významnou úrovní korupce nebo jiné trestné činnosti či země, na níž byly uvaleny sankce, embarga nebo podobná omezující opatření uložená například Evropskou unií nebo Organizací spojených národů a další.

Neuskutečnění obchodu

Jak již bylo naznačeno výše, povinná osoba je dle ust. § 15 AML zákona povinna odmítnout uskutečnění obchodu nebo uzavření obchodního vztahu v případě, že se klient odmítne podrobit identifikaci nebo identifikaci nelze provést, odmítne doložit plnou moc nebo neposkytne potřebnou součinnost při kontrole.

Povinná osoba odmítne uskutečnění obchodu rovněž za situace, kdy má pochybnosti o pravdivosti informací, které jí byly klientem poskytnuty nebo o pravosti předložených dokladů. Obchod se neuskuteční ani s politicky exponovanou osobou, pokud není znám původ majetku, který je v obchodu užíván.

Zvláštní požadavek ve formě souhlasu statutárního orgánu povinné osoby (popř. jím pověřené osoby k řízení v oblasti AML) je pak kladen na obchodní vztah s PEP a v případě byť částečného postoupení plnění ze životního pojištění, bylo-li pro takový obchod zjištěno zvýšené riziko.

Oznámení podezřelého obchodu

Povinnost oznámit podezřelý obchod

Pokud povinná osoba v souvislosti se svou činností zjistí podezřelý obchod, je povinna tuto skutečnost oznámit Finančnímu analytickému úřadu (dále jen „FAÚ“), a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 5 kalendářních dnů od takového zjištění.

Podezřelým obchodem se obecně rozumí obchod, který je uskutečněn za okolností, jež vyvolávají podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo že užité prostředky jsou určeny k financování terorismu, popř. obchod je spojen s financováním terorismu. Bližší znaky, které mohou nasvědčovat podezřelému obchodu, stanoví AML zákon v ust. § 6.

Oznámení podezřelého obchodu je nezbytné podat přímo Finančnímu analytickému úřadu, a to buď prostřednictvím doporučeného dopisu či ústně do protokolu.

Finanční analytický úřad (FAÚ)

FAÚ je správní úřad se sídlem v Praze zřízený k 1. 1. 2017 a je přímým nástupcem Finančního analytického útvaru. Tento správní úřad podléhá přímo Ministerstvu financí ČR.

Hlavními úkoly FAÚ jsou:

  • příjem a analýza oznámení o podezřelých obchodech od povinných osob a kontrolní činnost;
  • vedení správních řízení o přestupcích povinných osob;
  • agenda spojená s přípravou předpisů v oblasti boje proti praní špinavých peněz, financování terorismu a mezinárodních sankcí a jejich provádění v ČR;
  • spolupráce se zahraničními zpravodajskými jednotkami a další.

Přestupky

AML zákon upravuje rovněž přestupky a pokuty za porušení povinností stanovených v zákoně. Přestupkem je porušení povinnosti mlčenlivosti povinnou osobou, dále neplnění povinnosti při identifikaci a kontrole klienta, ale i nesplnění informační či oznamovací povinnosti a další.

Omezení plateb v hotovosti

V souvislosti s novelou AML zákona je třeba zmínit i zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů, který stanovuje denní limit pro platby v hotovosti na maximální částku ve výši 270 000 Kč.

Tento limit se vztahuje nejen na obchodní transakce při nákupu a prodeji zboží a služeb, ale i na poskytování peněžních darů, zápůjček a jejich splácení. Zákon výslovně stanovuje povinnost příjemce odmítnout platbu v hotovosti nad stanovený limit. Částky přesahující 270 000 Kč mají poskytovatelé platby povinnost převést bezhotovostně.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek