Směnky

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Úvod do problematiky směnečného práva. Základní pojmy a instituty směnečného práva a přehled o využití směnky v praxi a právních jednáních s tím souvisejících. Pojednává mj. témata: druhy směnek (platební, zajišťovací, vlastní, cizí), splatnost směnek (vistasměnka, datosměnka, fixní směnka), související úkony (převod, přijetí a předložení směnky k placení), práva (postihu, protestu) a zánik směnečných závazků.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah

  • Směnka jako cenný papír
    • Základní třídění cenných papírů
  • Definice směnky
  • Druhy směnek
    • Platební směnka
    • Zajišťovací směnka
    • Směnka vlastní
    • Směnka cizí
  • Náležitosti směnky
    • Označení směnka v textu
    • Bezpodmínečný příkaz/slib platit
    • Jméno směnečníka
    • Údaj o splatnosti
    • Údaj místa, kde má být placeno
    • Jméno remitenta
    • Datum a místo vystavení směnky
    • Podpis výstavce
  • Blankosměnka
  • Přívěsek
  • Směnečné rukojemství (aval)
  • Převod směnky
    • Převod rubopisem
    • Převod postoupením
  • Přijetí směnky
    • Prezentační doložky
    • Vyznačení přijetí směnky
  • Předložení směnky k placení
    • Význam předložení směnky k placení
  • Intervence
  • Placení směnky
  • Právo postihu
    • Postih pro neplacení
    • Postih pro nepřijetí
    • Postihové nároky
  • Protest
    • Náležitosti protestní listiny
    • Notifikační povinnost
  • Zánik směnečných závazků

Související zákony

Související právní průvodci

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Směnka jako cenný papír

Za cenný papír lze označit listinu, s níž je spojeno právo takovým způsobem, že ho po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. Cennými papíry jsou zejména:

  • akcie,
  • zatímní listy,
  • dluhopisy,
  • kupóny,
  • opční listy,
  • směnky,
  • šeky,
  • náložné listy,
  • skladištní listy,
  • zemědělské skladní listy
  • kmenové listy.

Základní třídění cenných papírů

Cenné papíry lze třídit dle nejrůznějších kritérií, z nichž k nejdůležitějším patří třídění podle předmětu práv, podle podoby, formy či podle vyjádření kauzy. Pouze některé z uvedených kritérií třídění cenných mají oporu v zákoně (forma cenných papírů), v ostatních případech se jedná o třídění užívané právní teorií.

Předmět práv

Dle předmětu práv spojených s cenným papírem rozlišujeme cenné papíry obligačně právní, se kterými je spojeno právo na peněžité plnění, cenné papíry věcně právní, se kterými je spojeno právo na nepeněžité plnění a cenné papíry účastnické, se kterými je spojeno právo na účast v obchodní společnosti.

Podoba cenného papíru

Dle podoby rozlišujeme cenné papíry listinné (existují v hmotné podobě) a zaknihované (existují v nehmotné podobě, tj. jako záznam v zákonné evidenci).

Forma cenného papíru

Podle formy rozlišujeme cenné papíry na jméno, na řad a na doručitele.

  • Cenné papíry na řad (ordre papíry): Obsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, má se za to, že se jedná o cenný papír na řad (vyvratitelná právní domněnka, která nevylučuje důkaz o tom, že jde o cenný papír na jméno nebo na doručitele). Vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání.
  • Cenné papíry na doručitele (papíry au porter): Neobsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, platí, že se jedná o cenný papír na doručitele (nevyvratitelná právní domněnka, podle které se určuje, kdy jde o cenný papír na doručitele). Vlastnické právo k cennému papíru na doručitele se převádí smlouvou k okamžiku jeho předání.
  • Cenné papíry na jméno (rektapapíry, papíry au nom): Cenné papíry na jméno obsahují obdobně jako cenné papíry na řad jméno první oprávněné osoby, avšak práva spojená s cenným papírem na jméno se převádějí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti (je vyloučen rubopis).

Vyjádření kauzy cenného papíru

Cenné papíry, v nichž není vyjádřen hospodářský důvod (kauza) se označují jako cenné papíry abstraktní, zatímco cenné papíry, v nichž je kauza vyjádřena, bývají označovány jako cenné papíry kauzální.

Z hlediska výše uvedených kritérií lze směnku definovat jako cenný papír obligační, který může existovat pouze v listinné podobě. Směnka může být vydána na jméno nebo na řad a na rozdíl od jiných cenných papírů jde vždy o cenný papír abstraktní. Vyjádření kauzy na směnce způsobuje její absolutní neplatnost.

Definice směnky

Institut směnky je upraven zákonem č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále též jen „zákon“). Pojem směnky však není v tomto ani v jiném zákoně definován.

Zjednodušeně lze říci, že směnka je cenný papír obsahující bezpodmínečný písemný závazek (příkaz) v přesně určené formě poskytující majiteli směnky právo vyžadovat ve stanovené lhůtě úhradu peněžní sumy uvedené na směnce.

Druhy směnek

Obdobně jako cenné papíry, lze také směnky třídit podle různých kritérií. Ačkoli zákon směnečný a šekový rozlišuje pouze mezi směnkami vlastními a cizími, v praxi se lze často setkat také s tříděním směnek, dle jejich funkce, na směnky platební a směnky zajišťovací.

Platební směnka

Funkce směnky není nijak vyjádřena v jejím obsahu, ale je dána dohodou směnečného věřitele a dlužníka. Smyslem a účelem platební směnky je, aby v okamžiku její splatnosti došlo k proplacení. Majitel směnky si však může jednoduchým způsobem opatřit hotové peníze ještě před splatností směnky, a to tím, že směnku prodá. Tato funkce směnky se proto uplatňuje zejména při dodávkách zboží a služeb.

Zajišťovací směnka

Na rozdíl od platební směnky, smyslem zajišťovací směnky není její proplacení, ale zajištění toho, aby byl splněn jiný závazek. V okamžiku kdy je splněn směnkou zajištěný závazek, zaniká, dle dohody, důvod platit podle směnky.

Směnka vlastní

V návaznosti na obecnou definici směnky uvedenou výše, lze směnku vlastní definovat jako bezpodmínečný závazek (slib) výstavce (trasanta) zaplatit osobě ve směnce uvedené (remitentovi) v určené době a na určeném místě směnečnou sumu.

Vzor směnky vlastní

vzor směnky vlastní

Směnka cizí

Směnka cizí obsahuje bezpodmínečný příkaz třetí osobě (trasátovi nebo také směnečníkovi), aby osobě uvedené ve směnce v určené době a na určeném místě zaplatila směnečnou sumu.

Vzor směnky cizí

Vzor směnky cizí

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Náležitosti směnky

Každá směnka musí obsahovat všechny obligatorní náležitosti stanovené zákonem. Listina, která neobsahuje některou z podstatných náležitostí, a taková chybějící náležitost není ani v souladu se zákonem nahrazena jiným údajem, není platnou směnkou.

Zákonné náležitosti směnky jsou následující:

  • označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyce, ve kterém je listina sepsána;
  • bezpodmínečný příkaz/slib zaplatit určitou peněžitou sumu;
  • jméno toho, kdo má platit (směnečníka), pouze u směnky cizí;
  • údaj splatnosti;
  • údaj místa, kde má být placeno;
  • jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
  • datum a místo vystavení směnky;
  • podpis výstavce.

Označení směnka v textu

Každá směnka musí v textu obsahovat slovo „směnka“, a to v jazyce v jakém je sepsána. Označení „směnka“ nelze nahradit jiným výrazem, ani pokud se jedná o obsahově stejný pojem (např. směnka nebude platná, pokud se v textu místo označení směnka objeví pojem trata, nebo označení směnečná listina či směnečný úpis). Zároveň nepostačuje uvést označení směnka v nadpise listiny, ale musí být obsaženo v jejím textu.

Bezpodmínečný příkaz / slib platit

Příkaz daný směnkou cizí nebo slib obsažený ve směnce vlastní nesmí být vázán na splnění žádné podmínky.

Výše částky, která má být zaplacena (směnečná suma), musí být stanovena jednoznačným způsobem. Ačkoli zákon nevyžaduje, aby byla směnečná suma vyjádřena číslem i slovy, v praxi se stalo zvykem uvádět směnečnou sumu jak číslem, tak slovy. Je-li směnečná suma udána jak slovy, tak čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená čísly. Je-li směnečná suma udána několikrát slovy a několikrát čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma nejmenší.

Směnečná suma může být vyjádřena v české nebo v cizí měně. Pokud je směnka vystavena v cizí měně a neobsahuje-li doložku o efektivním placení v cizí měně, může být proplacena v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den splatnosti. Ocitne-li se dlužník v prodlení s placením, může majitel volit mezi kurzem v den splatnosti a v den placení. Výstavce však také může stanovit, že se má platit podle kurzu určeného ve směnce.

Obsahuje-li směnka doložku o efektivním placení, musí být proplacena v udané měně (např. „zaplaťte za tuto směnku efektivně 10.000 Euro“).

Jméno směnečníka

Uvedení jména směnečníka je podstatnou náležitostí pouze směnky cizí. Směnečníkem může být kdokoli kromě remitenta, tedy i sám výstavce, který je oprávněn vydat tzv. zastřenou směnku vlastní. Přijetí směnky směnečníkem vždy záleží pouze na něm. Pokud směnku přijme, stane se hlavním (přímým) dlužníkem, pokud ji odmítne, nebude směnečně vázán.

K přijetí směnky musí dojít písemně. Přijetí se vyznačuje slovem „přijato“ nebo jiným slovem stejného významu a podpisem směnky na jejím líci. Za přijetí směnky však platí také pouhý podpis směnečníka.

Přijetí musí být bezpodmínečné, směnečník však může příkaz přijmout pouze částečně. Přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Přijetí směnky nemůže být odvoláno.

Směnka se k přijetí předkládá v místě bydliště směnečníka, nebo na jiném určeném místě. Jiná osoba než směnečník se však příjemcem stát nemůže.

Údaj o splatnosti

Splatnost směnky nemusí být dána určitým konkrétním datem, musí však být dostatečně určitá. Splatnost muže být stanovena čtyřmi způsoby:

  • na viděnou (vistasměnka),
  • na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnka),
  • na určitý čas po datu vystavení směnky (datosměnka),
  • na určitý konkrétní den (fixní směnka).

Vistasměnka

Vistasměnka se vyjadřuje např. slovy: „Za tuto směnku zaplatím při předložení …“. Směnka na viděnou je splatná při předložení. Na rozdíl od směnek, u nichž je splatnost určena, se nepředkládá k přijetí a dlužník tak musí být stále připraven k placení směnky v platebním místě. Dle zákona musí být vistasměnka předložena k placení do jednoho roku od data vystavení, výstavce však může tuto lhůtu zkrátit nebo naopak určit lhůtu delší.

Lhůtní vistasměnka

Lhůtní vistasměnka se vyjadřuje např. slovy: „Za tuto směnku zaplatím pět dnů po viděné …“. Její podstata spočívá v tom, že věřitel musí nejprve předložit směnku k vidování a teprve poté může žádat její proplacení. Pro dlužníka to znamená, že nemusí být stále připraven k placení směnky, jelikož mezi vidováním a přijetím směnky k zaplacení musí uběhnout lhůta alespoň jednoho dne, a může se na plnění ze směnky připravit. Splatnost lhůtní vistasměnky se odvíjí od data jejího přijetí nebo od data protestu. Lhůta pro předložení směnky k vidování se řídí buď zákonem (stejně jako u vistasměnky činí jeden rok) nebo může být stanovena výstavcem.

Datosměnka

Směnka splatná určitý čas po vystavení je směnka, kde je doba splatnosti stanovena na směnce např. slovy: „Za tuto směnku zaplatím deset dnů po vystavení …“. Takto stanovená lhůta musí být minimálně jednodenní, tj. směnka může být splatná nejdříve den následující po jejím vystavení. Naopak maximální délka této lhůty není stanovena, může být tedy libovolně dlouhá.

Pro počítání lhůt obsahuje zákon následující pravidla:

  • Směnka vystavená na jeden měsíc nebo na několik měsíců po datu vystavení nebo po viděné je splatná ve shodný den měsíce, v němž má být placeno. Není-li v měsíci takový den, je směnka splatná poslední den toho měsíce.
  • Je-li směnka vystavena na jeden a půl měsíce nebo na několik měsíců a půl měsíce po datu vystavení nebo po viděné, počítají se nejprve celé měsíce.
  • Je-li splatnost určena na začátek, střed nebo konec měsíce, rozumí se tím prvý, patnáctý nebo poslední den tohoto měsíce.
  • Výrazy „osm dní“ nebo „patnáct dní“ se nerozumějí jeden nebo dva týdny, nýbrž celých osm nebo patnáct dní.
  • Výrazem „půl měsíce“ se rozumí patnáct dní.

Fixní směnka

Splatnost fixní směnky je stanovena určitým konkrétním dnem, který musí být zcela jednoznačně určen. Zákon pro stanovení dne splatnosti nestanoví žádný konkrétní způsob uvedení splatnosti a v praxi je možné se setkat s následujícími variantami:

  • splatnost je stanovena přesným datem, uvedením dne, měsíce a roku např. 10. 3. 2014,
  • splatnost je uvedena názvem dne v týdnu ve spojení s dalším upřesňujícím údajem, např. první čtvrtek roku 2014,
  • splatnost lze stanovit také na počátek, půli nebo konec měsíce, přičemž při výkladu těchto pojmů je potřeba vycházet z výše uvedených pravidel, tj. počátek měsíce znamená první den měsíce, střed měsíce znamená patnáctý den a konec měsíce znamená poslední den měsíce,
  • splatnost lze stanovit také názvem jednodenního svátku, např. na Silvestra 2014.

Naproti tomu neplatná je směnka, která neobsahuje rok splatnosti, směnka se splatností dřívější než je datum vystavení, směnka splatná alternativně v různé dny (např. 1. nebo 2. ledna 2014) nebo směnka, která stanoví splatnost v určitém časovém rozmezí (např. od 1. 1. do 10. 1. 2014)

V případě, že směnka neobsahuje údaj o splatnosti, nejde o směnku neplatnou, ale uplatní se ustanovení § 2 zákona směnečného a šekového, dle kterého o směnce, v níž není uveden údaj o splatnosti, platí, že je splatná na viděnou.

Údaj místa, kde má být placeno

Platební místo je údaj, který určuje, kde má dojít ke splnění povinnosti zaplatit směnku, tj. kde má majitel směnku předložit k placení. K platnosti směnky postačí, je-li platební místo uvedeno alespoň názvem obce nebo města. Vzhledem k tomu, že vyhledání místa, kde má být směnka předložena, může být v případě, že jím bude např. Praha poměrně náročné, je vždy vhodné určit platební místo také dalšími údaji. Je-li údaj o platebním místě pouze obecný, stanoví zákon, že směnka má být předložena nejprve v místnostech, kde povinná osoba provozuje svůj podnik, a teprve nemá-li jich, nebo nedají-li se vypátrat, v jejím bytě.

Ačkoli je údaj platebního místa podstatnou náležitostí směnky, nemusí jeho absence vždy znamenat neplatnost směnky. Pro případ, že směnka neobsahuje zvláštní údaj místa, kde má být placeno, platí, že místo uvedené u jména směnečníkova je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště. Proto je vhodné, aby směnečník byl na směnce označen nejen svým jménem, ale také bydlištěm, nebo sídlem, jde-li o právnickou osobu.

Zvláštním určením místa splatnosti směnky je tzv. domicil. Domicilovaná směnka je směnka, která je na základě zvláštní doložky splatná u třetí osoby, jenž je odlišná od majitele směnky i dlužníka. Domicilovat lze směnku vlastní i směnku cizí. Třetí osoba, uvedená na směnce, která není směnečně zavázaná, ale u které je směnka splatná, se nazývá domiciliátem (umístěncem). Domiciliátovi není směnka předkládána proto, aby ji sám splatil, ale proto, aby se na splacení dohodl se směnečným dlužníkem. Domiciliátem směnky bývá často například banka, která provádí proplacení na základě smluvního ujednání s dlužníkem. Umístění směnky bývá vyjadřováno slovy: „splatnou …“. Ačkoli domicil není podstatnou náležitostí směnky, může mít jeho nesprávné určení za následek absolutní neplatnost směnky. Jedná se o případ, kdy se údaj platebního místa liší od místa domicilu, tedy směnka je pro vnitřní rozpor absolutně neplatná.

Jméno remitenta

Další podstatnou náležitostí směnky je jméno toho, komu má být zaplacena směnečná suma – remitenta. Směnka nemůže být vystavena ve prospěch neurčité osoby (např. „na doručitele“). Remitentem může být kdokoli, kromě výstavce směnky vlastní a směnečníka. Směnka může znít také na řad vlastní výstavce, tj. výstavce může přikázat, aby třetí osoba platila jemu samému. V takovém případě obsahuje směnka příkaz vyjádřený slovy: „zaplaťte na náš řad vlastní“.

Zákon nestanoví, jakým způsobem má být remitent na směnce označen. Z podstaty věci však plyne, že by měl být určen co nejjasněji, aby bylo možné jednoznačně identifikovat, o koho jde. Obsahuje-li směnka slib „zaplatím Janu Vopičkovi“ bez uvedení dalších údajů, pak je k výplatě směnečné sumy oprávněn každý nositel tohoto jména. Je proto vhodné určit remitenta nikoli pouze jménem, ale také místem bydliště či jiným údajem.

Datum a místo vystavení směnky

Datum vystavení směnky musí být, na rozdíl od data splatnosti směnky, určeno jedině konkrétním dnem, měsícem a rokem. Jakýkoli jiný způsob uvedení data vystavení nebo chybějící údaj o datu vystavení způsobí neplatnost směnky. Údaje na směnce však nemusí být pravdivé, stačí, pokud jsou možné. Neplatnost směnky proto způsobí také uvedení data vystavení, které je pozdější než datum splatnosti.

Chybí-li ve směnce údaj o místě vystavení, je možné ho ze zákona nahradit místem uvedeným u jména výstavce. V případě, že je ve směnce uvedeno místo u jména výstavce i místo vystavení, má přednost výslovně uvedené místo vystavení.

Podpis výstavce

Podpis výstavce bývá umístěn v pravém dolním rohu směnky, tak aby bylo zřejmé, že výstavce podepisuje celé směnečné prohlášení. Teprve podpisem výstavce je směnka vydána a výstavce se stává přímým dlužníkem (u směnky vlastní) nebo nepřímým (regresním) dlužníkem směnky cizí. Výstavce směnky odpovídá za přijetí a za zaplacení směnky. Svou odpovědnost za přijetí může výstavce vyloučit (např. doložkou „bez závazků za přijetí“), odpovědnosti za zaplacení se však zprostit nemůže. Jakákoli doložka, kterou by výstavce vylučoval svou odpovědnost za zaplacení směnky, platí za nenapsanou. Taková směnka tedy není neplatná, k napsané doložce se však nepřihlíží.

Podpis na směnce musí být vždy podpisem vlastnoručním, který není možné nahradit jinými prostředky. Podpis nemusí být čitelný a výstavce se nemusí podepsat celým jménem. Je však vhodné doplnit podpis dalšími údaji, které jednoznačně identifikují toho, kdo podepisuje. Bude-li směnku podepisovat právnická osoba, musí být součástí podpisu uvedení její firmy.

Podepíše-li směnku osoba, která se nemůže směnečně zavazovat, směnka je platná, ale podepsaná osoba není směnečně zavázaná. Totéž platí v případě, je-li na směnce podpis nepravý nebo podpis vymyšlených osob.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Blankosměnka

V úvodu části, pojednávající o náležitostech směnky, bylo řečeno, že listina, které chybí některá náležitost požadovaná zákonem, není platná jako směnka. Výjimkou z tohoto ustanovení je vydání blankosměnky (nebo též biankosměnky), tedy směnky, která je vyplněna pouze částečně, a chybějící údaje jsou doplněny později. Aby se jednalo o blankosměnku, musí být splněny následující podmínky:

  • listina obsahuje alespoň jeden podpis,
  • v textu listiny je obsažené označení „směnka“,
  • neúplné vyplnění listiny je úmyslné a ten, kdo tuto listinu vystaví, udělí jejímu nabyvateli tzv. směnečné právo vyplňovací, tj. právo doplnit chybějící údaje, které bývá obvykle sjednáno v písemné formě, např. jako součást smlouvy apod.

Teprve doplněním chybějících údajů se blankosměnka stane platnou směnkou, a to i v případě, že její majitel nedodrží ujednání o tom, jaké údaje mají být do směnky doplněny. Platnost směnky nastává ex tunc, tedy k datu, kdy byla blankosměnka výstavcem podepsána.

Z výše uvedeného je zřejmé, že blankosměnka je pro výstavce i všechny další osoby, které se na směnku podepsali před doplněním chybějících údajů poměrně riskantní, zejména pak v případě, kdy směnečné právo vyplňovací není uděleno v písemné formě a o jeho obsahu neexistuje žádný doklad, nebo v případech, kdy je blankosměnka ještě před vyplněním převedena na třetí osobu.

Přívěsek (allonge)

Vzhledem k tomu, že směnka bývá předmětem obchodu a jako taková může opakovaně změnit majitele, nemusí plocha směnky stačit na všechny s tím souvisejícími záznamy. Zákon proto umožňuje zvětšit původní listinu použitím tzv. přívěsku, tj. dalšího listu, který se stává součástí směnky a na němž mohou zápisy pokračovat. Podmínkou je, aby byl přívěsek se směnkou pevně spojen a nemohl se při oběhu oddělit.

Směnečné rukojemství (aval)

Aval je způsob ručení, kterým je možné zajistit závazek přímého i regresního dlužníka, který vzniká písemným prohlášením a podpisem ručitele (avalisty) na směnce nebo na přívěsku. Účastník, za kterého se avalista zaručuje, se nazývá avalát.

Směnečný rukojmí je ze směnky zavázán stejně jako ten, za koho se zavázal. Zaváže-li se ručitel za přímého směnečného dlužníka, stane se dlužníkem přímým. Zaváže-li se za jinou osobu, která je nepřímým dlužníkem, stane se také avalista dlužníkem nepřímým. Na rozdíl od běžného ručení se v případě avalu neuplatní princip akcesority, tedy věřitel není povinen žádat plnění nejdříve u dlužníka a až poté u rukojmího a rukojmí není oprávněn namítat věřiteli, aby nejprve žádal zaplacení od dlužníka.

Zákon dále stanoví, že závazek směnečného rukojmí je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vady formy. Avalován tedy může být i ten, kdo se podpisem na směnce nezavázal, z důvodu jiného než je nedostatek formy (např. pro nezletilost). V praxi se může stát, že avalista bude sice platně zavázán, avšak jeho závazku nebude odpovídat závazek avaláta.

Zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni. Jinými slovy, využije-li věřitel svého práva požadovat plnění od rukojmího a rukojmí směnku proplatí, stane se sám směnečným věřitelem, přičemž jeho dlužníkem je jeho avalát a ti, kdo mu odpovídají za plnění. Avalista, který směnku proplatil, může na svých předchůdcích vymáhat:

  • celou částku, kterou zaplatil,
  • šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil,
  • své útraty,
  • a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Směnečné rukojemství se zakládá doložkou vyjádřenou slovy „jako rukojmí“ nebo „per aval“, označením avaláta a podpisem avalisty. Stačí však i pouhý podpis ručitele na líci směnky, který zakládá směnečné rukojemství (aval) za výstavce směnky, nejde-li o podpis směnečníka nebo výstavce.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Převod směnky

Směnku, která je vydána na jméno a která zároveň vylučuje její převoditelnost rubopisem doložkou „nikoli na řad“ nebo jinou doložkou stejného významu (rektasměnka), je možné převést pouze ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse), tj. smlouvou o postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. občanského zákoníku.

V ostatních případech je možné směnku převést rubopisem (indosamentem), což je pro směnky typický způsob převodu. Směnka je zákonný ordrepapír, tj. je možné ji převést rubopisem, i když nebyla vystavena na řad (s výše uvedenou výjimkou).

Převod rubopisem

Podstata převodu rubopisem spočívá v tom, že dosavadní majitel směnky (indosant), vyznačí na rubu směnky nebo na jejím přívěsku indosační doložku a předá směnku novému majiteli (indosatáři). Na indosatáře tím přejdou všechna práva ze směnky, jejichž obsah se řídí obsahem převáděné směnky. Indosační doložka se vyjadřuje slovy „za mne na řad ….“ nebo zaplaťte za mne …“.

Indosament musí být bezpodmínečný. Jakákoli podmínka, na níž by byl indosament učiněn závislým, platí za nenapsanou. To znamená, že podmíněný rubopis zůstává platným a nepřihlíží se pouze k doložce, která vyjadřuje jeho podmíněnost.

Náležitosti indosamentu

Rubopis může být zcela vyplněný nebo nevyplněný. Je-li rubopis zcela vyplněný, obsahuje některou z výše uvedených indosačních doložek s uvedením jména indosatáře a podpis indosanta. Rubopis nevyplněný (blankoindosament), který zákon výslovně připouští v § 13, je buď vyplněn pouze částečně, tj. bez uvedení jména indosatáře, nebo spočívá v pouhém podpisu indosanta.

Stejně jako při vyplňování náležitostí směnky, je velmi vhodné také při vyplňování indosamentu označit jednotlivé účastníky takovým způsobem, aby je bylo možné jednoznačně určit. Vedle označení účastníků může být obsah rubopisu tvořen také např. uvedením data převodu či místa, které však nejsou podmínkou jeho platnosti.

Účinky indosamentu

S indosamentem jsou spojeny účinky převodní, záruční a legitimační.

Převodní účinek

Jak již bylo uvedeno výše, je rubopis základním způsobem převodu práv ze směnky. Rubopisem indosant ztrácí svá dosavadní směnečná práva a indosatář směnečná práva nabývá.

Garanční účinek

Garanční účinek indosamentu spočívá v tom, že indosant odpovídá každému pozdějšímu majiteli směnky za přijetí a zaplacení směnky a tím se ocitá v pozici tzv. nepřímého (regresního) dlužníka, tj. neposkytne-li plnění hlavní dlužník, odpovídá za přijetí a zaplacení dlužník nepřímý. Svou odpovědnost však může indosant kdykoli vyloučit, připojí-li ke svému podpisu příslušnou doložku. (viz dále rubopis vylučující odpovědnost)

Legitimační účinek

Legitimační účinek indosamentu je dán tím, že každý kdo uplatňuje právo na zaplacení ze směnky, musí prokázat, že mu svědčí nejen poslední rubopis, ale i nepřerušená řada rubopisů počínající od remitenta, který je jako první majitel na směnce výslovně uveden. Další majitelé se dovozují z rubopisů, které se na směnku v řadách postupně zapisují. Proto i v případě, že rubopis není datován, je možné bezpečně stanovit pořadí jednotlivých vlastníků. Ten, komu svědčí nepřetržitá řada indosamentů, není povinen jakýmkoli způsobem prokazovat, jak se ke směnce dostal. Možnost požadovat vydání směnky zákon stanoví pouze v případě, že nabyvatel získal směnku ve zlé víře nebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí, což musí ten, kdo požaduje vydání směnky, také dokázat.

Druhy rubopisů

Vedle výše popsaného základního rubopisu zná zákon také další druhy rubopisů, které jsou vyjádřeny formou zvláštních doložek.

Přímý rubopis (rektaindosament)

Podstatou tohoto rubopisu je omezení odpovědnosti indosanta pouze na osobu, na kterou směnku převedl, a to formou doložky vyjádřené slovy „nikoli na řad“ či „výlučně …“. Směnka pak může být dále převáděna s tím, že indosant je zbaven odpovědnosti vůči každému dalšímu majiteli směnky.

Rubopis vylučující odpovědnost

Dle § 15 zákona indosant ručí za přijetí i za zaplacení směnky. Chce-li se indosant vyhnout svému ručitelskému závazku, musí rubopis opatřit např. doložkou „bez závazků“ nebo „sine obligo“, čímž se zprostí ručitelského závazku vůči všem, tedy i vůči bezprostřednímu indosatáři. Odpovědnost dříve podepsaných nepřímých dlužníků tím však není dotčena.

Zmocňovací rubopis (prokuraindosament)

Zmocňovací rubopis nemá převodní ani odpovědnostní účinek, ale pouze účinek legitimační, tj. opravňuje prokuraindosatáře k tomu, aby vlastním jménem vykonal za indosanta směnečné úkony, tedy je oprávněn předložit směnku k přijetí či k placení, vyžádat si zřízení protestu atd. Jde tedy pouze o zmocnění, které nahrazuje plnou moc. Prokuraindosament se vyjadřuje doložkami „hodnota k vybrání“, „k inkasu“, „in prokura“ nebo jinou doložkou vyjadřující jen zmocnění. Prokuraindosatář není oprávněn směnku převést, může pouze dalším prokuraindosamentem převést výkon práv na dalšího zmocněnce.

Zástavní rubopis

Stejně jako prokuraindosament nemá zástavní rubopis převodní ani odpovědnostní účinek, ale pouze účinek legitimační. Zástavní indosatář může vykonávat všechna práva ze směnky a může se uspokojit z částky, kterou výkonem těchto práv získá, není ovšem oprávněn směnku převést. Všechny jím učiněné indosamenty mají ze zákona povahu prokuraindosamentů.

Převod postoupením

Je-li směnka na jméno opatřena doložkou nikoli na řad, může být převedena pouze smlouvou o postoupení pohledávky. Takový převod je podřízen režimu občanského zákoníku, ze kterého vyplývá několik podstatných odlišností oproti převodu rubopisem.

Postupník (ten, kdo nabývá směnku) vstupuje na základě smlouvy o postoupení pohledávky do všech práv postupitele spojených s pohledávkou, tj. nedochází pouze k převodu práv ze směnky jako v případě rubopisu. Pro postupníka to znamená, že dlužník vůči němu může uplatnit veškeré námitky, které měl v době převodu vůči postupiteli.

Odpovědnost postupitele vůči postupníkovi je ve srovnání s odpovědností indosanta výrazně limitována. Bylo-li sjednáno postoupení směnky za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala, a ručí za její dobytnost.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přijetí směnky

Přijetí směnky se vztahuje výlučně ke směnce cizí a jedná se o úkon, při němž směnečník prohlásí, že směnku přijímá nebo ji naopak přijmout odmítne. Teprve přijetím směnky se směnečník stává přímým dlužníkem a je pouze na něm, zda směnku přijme či nikoli.

Právo předložit směnku k přijetí je právem majitele směnky, ale není vyloučeno, aby směnku k přijetí předložila také jiná osoba. Kdokoli však směnku k přijetí předloží, činí tak ve prospěch oprávněného majitele.

Postup pro předložení směnky k přijetí upravuje zákon poměrně podrobně. Směnka má být směnečníkovi předložena nejprve v místě, kde provozuje svůj podnik, a není-li takové místo, nebo jej nelze vypátrat, pak se směnka prezentuje přímo v bytě směnečníka. Vždy však musí být předložena přímo směnečníkovi, a to i v případě, že se jedná o směnku domicilovanou.

Obecná lhůta pro předložení směnky je limitována její splatností, tedy majitel směnky nebo i ten, kdo ji má jen v rukou, může směnku až do splatnosti předložit směnečníkovi v místě jeho bydliště (viz výše) k přijetí. Předložení směnky, stejně jako jakýkoli jiný směnečný úkon, je možné pouze v pracovní den. Připadne-li poslední den lhůty, v níž může být směnka předložena k přijetí na den pracovního klidu, prodlužuje se lhůta až do příštího pracovního dne.

Prezentační doložky

Právo předložit směnku k přijetí může výstavce modifikovat prostřednictvím prezentačních doložek. Zákon dává výstavci směnky následující možnosti:

  • výstavce může v každé směnce ustanovit buď s určením lhůty, nebo bez něho, že směnka musí být předložena k přijetí, a to tzv. pozitivní doložkou (např. slovy „směnka musí být předložena do 1. ledna 2015“).
  • výstavce může ve směnce zakázat její předložení k přijetí, nejde-li o směnku, která je splatná u třetí osoby nebo v jiném místě než v místě směnečníkova bydliště, anebo která je vystavena na určitý čas po viděné, a to tzv. absolutní negativní doložkou (např. slovy „směnka nesmí být předložena k přijetí“).
  • výstavce může také ustanovit, že směnka nesmí být předložena k přijetí před určitým dnem, a to tzv. relativní negativní doložkou (např. slovy „směnka nesmí být předložena k přijetí do 1. ledna 2005).

Vyznačení přijetí směnky

Přijetí se píše na směnku. Vyjadřuje se slovem „přijato“ nebo jiným slovem stejného významu a směnečník je podepíše. Pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí. Je-li směnka splatná v určitý čas po viděné nebo je-li třeba ji podle zvláštní doložky předložit k přijetí v určené lhůtě, musí být přijetí datováno dnem, a to v den kdy se tak stalo. V ostatních případech není datum v prohlášení o přijetí vyžadováno.

Směnečník má právo nepřijmout směnku okamžitě, ale vyžádat si lhůtu na rozmyšlenou. Pokud směnku přijme, musí být přijetí bezpodmínečné. Pokud směnečník připojí k přijetí výhrady, rovná se to odepření přijetí. Naproti tomu částečné přijetí, tedy přijetí jen co do části směnečné sumy, je přípustné. Obvykle bývá vyjadřováno slovy „přijato pouze do částky …“.

Jakmile směnečník vyznačí přijetí na směnce, může své rozhodnutí změnit pouze do té doby, než směnku vrátí předkladateli, a to tak, že své přijetí napsané na směnce přeškrtne. Dokud není prokázán opak, má se za to, že se přeškrtnutí stalo před vrácením směnky. Přeškrtnutí přijetí na směnce má před jejím vrácením stejný význam jako odepření.

Předložení směnky k placení

Směnka musí být k placení vždy jejím majitelem předložena. Není povinností dlužníka, aby vlastníka směnky jakkoli kontaktoval nebo vyhledával, a to ani v případě, že již nastala splatnost směnky.

Směnku může předložit pouze osoba k tomu oprávněná, kterou je vždy majitel směnky, nebo osoby zmocněné k předložení, jimiž jsou např. zástavní indosatář a prokuraindosatář. Příjemcem (prezentátem) je směnečník nebo výstavce směnky vlastní, u domicilované směnky pak domiciliát.

Směnka musí být předložena v platebním místě, a to nejprve v místnostech, kde prezentát provozuje svůj podnik, a nemá-li jich, nebo nedají-li se vypátrat, v jeho bytě.

Směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné musí majitel předložit k placení v platební den nebo v jeden den ze dvou následujících pracovních dní. Přitom platebním dnem je den splatnosti nebo nejblíže následující pracovní den, pokud den splatnosti není pracovním dnem. Prezentační lhůta tedy začíná v den splatnosti a trvá další dva pracovní dny, nebo při splatnosti v jiný než pracovní den začíná platebním dnem, tj. prvním následujícím pracovním dnem po dnu splatnosti.

Význam předložení směnky k placení

Právo na zaplacení směnečné sumy má majitel směnky v prvé řadě vůči přímému dlužníku, kterým je výstavce směnky vlastní nebo směnečník, který přijal směnku cizí. Pokud přímý dlužník za směnku zaplatí, směnečný závazek zanikne splněním. Zaplacením směnečné sumy přímým dlužníkem jsou směnečného závazku zbaveni také všichni dlužníci nepřímí.

Pokud přímý dlužník směnku nezaplatí, ačkoli mu směnka byla k placení řádně předložena, nastupují postižní nároky proti nepřímým dlužníkům. Tyto nároky se však vždy odvíjejí od řádné prezentace směnky k placení přímému dlužníkovi. Jinými slovy pokud majitel nepředloží řádně směnku k placení přímému dlužníkovi, ztrácí právo uplatnit postižní nároky vůči nepřímým dlužníkům. Povinnost nepřímých dlužníků tak zaniká prekluzí.

Nepředložením směnky k placení však nezaniká právo majitele směnky vůči přímému dlužníkovi. Nejsou-li tedy na směnce uvedeni žádní vedlejší dlužníci, není prezentace směnky k zachování práv nutná.

Intervence

Směnečná intervence je zvláštním institutem směnečného práva, prostřednictvím kterého mohou do směnečného vztahu vstoupit další osoby, které tak činí v zájmu někoho jiného. Účastníky směnečné intervence jsou intervenient a poctěný.

Smyslem intervence je, že v případě, kdy se směnka ocitne ve stavu nouze, tj. poté co byla řádně předložena k placení nebo k plnění a nebyla přijata nebo proplacena, může závazek ze směnky zaplatit osoba, která sice není směnečně zavázaná, ale učiní tak k zachování dobrého jména dlužníka tím, že směnku přijme nebo proplatí.

Podle toho zda dlužník o pomoc intervenienta žádal (tj. uvedl na směnce tzv. podpůrnou adresu) či nikoli, se rozlišuje intervence volaná a nevolaná. Žádost o přijetí nebo o placení směnky v nouzi se vyjadřuje např. slovy „V případě potřeby se obraťte na ........ v .........“.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Placení směnky

Dnem splatnosti směnky vzniká jejímu majiteli právo na plnění ze směnky. Před tímto dnem není majitel směnky povinen plnění přijmout, ale ani požadovat. Ten, kdo poskytne směnečnou sumu před splatností směnky, jedná na vlastní riziko, a to zejména v případech, kdy směnka není po zaplacení směnečné sumy vyloučena z dalšího obchodování.

Dle zákona, kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

Při placení směnky může její plátce požádat, aby mu byla vydána a aby byla opatřena potvrzením majitele o zaplacení. V takovém případě je majitel směnky povinen nejen směnku vydat, ale také vyznačit na ní potvrzení o zaplacení, a to nejčastěji slovy „zaplaceno“, svůj podpis a datum zaplacení nebo jinou doložku stejného významu.

Zákon výslovně upravuje také situaci, kdy plátce nabídne majiteli směnky pouze částečné přijetí a pro tento případ stanoví, že majitel nesmí částečné plnění odmítnout. Pokud částečné plnění odmítne, nemůže ohledně této části uplatnit postihová práva vůči nepřímým dlužníkům, tj. odmítnutí částečného plnění má stejné následky jako nepředložení směnky do výše odmítnuté částky.

Pokud majitel směnky částečné plnění přijme, je povinen tuto skutečnost vyznačit na směnce, kterou si však nadále ponechá, aby mohl uplatňovat svá práva týkající se neproplacené části směnky vůči nepřímým dlužníkům. Částečné splacení se nejčastěji vyjadřuje slovy „zaplaceno do výše ...“ a podpisem toho, kdo plnění přijal.

Právo postihu

Již bylo řečeno, že pokud přímý dlužník směnku nezaplatí, ačkoli mu byla předložena, má majitel směnky právo obrátit se na postihové dlužníky. Těmi jsou osoby uvedené v § 43 zákona, tedy indosanti, výstavce a jiné směnečně zavázané osoby, kterými se rozumí zejména avalisté nepřímých dlužníků.

Realizace práv majitele směnky vůči nepřímým dlužníkům je uskutečňována prostřednictvím směnečného postihu, a to postihu pro neplacení nebo postihu pro nepřijetí. Vykonat postih může jednak majitel směnky (postih v prvním stupni) a jednak ten, kdo směnku postihem vyplatil, vůči dalším směnečně zavázaným osobám (postihy v dalších stupních).

Postih pro neplacení

K tomu, aby mohl být postih pro neplacení vykonán, musí být slněny dva základní předpoklady. Především musí nastat skutečnost, že směnka byla řádně předložena k zaplacení přímému dlužníku a ten její zaplacení odmítnul. Následně musí být odepření placení zjištěno veřejnou listinou – tzv. protestem, který musí být učiněn ve stejných lhůtách jako prezentace směnky.

Postih pro nepřijetí

Obdobně jako u postihu pro neplacení vyžaduje také postih pro nepřijetí splnění dvou základních podmínek. Nejprve, směnka, která byla směnečníkovi řádně prezentována k přijetí, jím nebyla přijata a následně byla tato skutečnost zjištěna protestem pro nepřijetí, učiněným v prezentační lhůtě.

Postihové nároky

Při uplatňování postihových práv je nutné rozlišovat postih v prvním stupni a postihy další, jelikož postihová práva majitele směnky neodpovídají postihovým právům toho, kdo směnku postihem vyplatil.

Majitel směnky může dle zákona postihem žádat:

  • směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány;
  • šestiprocentní úroky ode dne splatnosti;
  • útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty;
  • odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Všechny výše uvedené nároky bývají souhrnně označovány jako první postižní suma. Ten, kdo vyplatí směnku postihem, tj. ten kdo vyplatí jejímu majiteli první postižní sumu, může vymáhat na svých předchůdcích:

  • celou částku, kterou zaplatil (tj. první postižní sumu);
  • šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil
  • své útraty;
  • odměnu, ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Tyto nároky tvoří dohromady další postižní sumu a ten, který je uhradí, má právo postihu vůči dalším dlužníkům uvedeným na směnce. Tímto způsobem je možné postih opakovat tolikrát, kolik je na směnce dlužníků.

Protest

Odepření přijetí nebo placení směnky musí být zjištěno veřejnou listinou, tzv. směnečným protestem. Jedná se o písemné osvědčení, vydané na žádost oprávněné osoby, které představuje zákonný důkaz o tom, že určitá skutečnost nenastala. Protest musí být učiněn některým z protestních orgánů, kterými jsou ze zákona soud, notáři a obce.

Účastníky protestu jsou objednatel protestu – protestant, ten vůči komu je protest činěn – protestát a příslušný protestní orgán. Místem protestu je místo, kde protestát provozuje svůj podnik, a není-li takové místo nebo se nedá vypátrat, je jím byt protestáta. Protestovat směnku lze pouze v pracovní dny, a to v době od devíti do osmnácti hodin. Kdykoli v této době se protestní orgán může dostavit na místo protestu. Nezastihne-li protestní orgán protestáta, zapíše do protestní listiny, buď že protestát výzvě nevyhověl nebo že nebyl zastižen. Skutečnost, že protest byl vykonán, se vyznačí na směnce nebo na přívěsku.

Náležitosti protestní listiny

Protestní listina musí obsahovat následující údaje:

  • jméno toho, pro koho a proti komu se protest činí;
  • údaj, že ten, proti němuž se protest činí, byl bez výsledku vyzván k směnečnému plnění nebo že ho nebylo lze zastihnout nebo že nebylo lze vypátrat místnost, kde provozuje svůj podnik, ani jeho byt;
  • údaj místa a data, kde a kdy došlo k výzvě nebo k bezvýslednému pokusu o ni;
  • jde-li o přijetí nebo zaplacení pro čest, poznámku, od koho, pro koho a jak bylo nabídnuto nebo jak došlo k přijetí nebo k zaplacení pro čest;
  • požádá-li směnečník, jemuž byla směnka předložena k přijetí, aby mu byla ještě znovu předložena v následující den, poznámku o tom;
  • doslovný opis směnky (opisu) se všemi indosamenty a poznámkami;
  • podpis protestního orgánu, úřední pečeť nebo úřední razítko.

Vzhledem k tomu, že protestační povinnost představuje pro majitele směnky značné zatížení, je možné ji při zachování postihových práv vynechat. Předpokladem zproštění protestační povinnosti je připojení doložky „bez útrat“ nebo „bez protestu“ na originálu směnky podepsané výstavcem, indosantem či avalistou, kteří jsou jako jediní oprávněni doložku připojit.

Notifikační povinnost

V některých zákonem stanovených situacích je majiteli směnky uložena tzv. notifikační povinnost. Jedná se téměř výlučně o situace související se směnečným postihem. Obsahem notifikace je nejčastěji informace o tom, že směnka nebyla přijata nebo zaplacena. Majitel směnky je povinen informovat výstavce a svého indosanta, který pak dále informuje svého předchůdce. Není-li u některého indosanta uvedena adresa, může být přeskočen a informace je podána dalšímu indosantovi v řadě. Nesplnění notifikační povinnosti nemá za následek ztrátu postihových práv, může však založit povinnost k náhradě škody.

Zánik a promlčení směnečných závazků

Vedle obecných způsobů zániků závazků (např. splněním) zanikají některé směnečné závazky i z důvodů tzv. směnečné přísnosti. Jedná se zejména o zánik postihových práv v důsledku zmeškání prezentační nebo protestační lhůty či v důsledku ztráty či zničení směnky.

K promlčení směnečných závazků dochází uplynutím promlčecí doby. Směnečné nároky proti příjemci (proti přímým dlužníkům) se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky. Nároky majitele směnky proti indosantům a proti výstavci se promlčují v jednom roce od data protestu včas učiněného nebo při doložce „bez protestu“ v jednom roce ode dne splatnosti směnky. Nároky indosantů proti jiným indosantům a proti výstavci se promlčují v šesti měsících ode dne, kdy indosant směnku vyplatil nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek