Podnikatelský manuál k NOZ: Uzavíraní smluv (zejména) mezi podnikateli

24. 4. 2014 | Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR)

Kapitoly článku

První část publikace Podnikatelský manuál k novému Občanskému zákoníku se zaměřuje na problematiku smluv. Musím měnit všechny své smlouvy? Jak má vypadat potvrzovací dopis? Na co nezapomenout při ujednání smluvní pokuty? Atd.

1. Musím měnit všechny své smlouvy?

Nový občanský zákoník se nechová jako uragán, který za sebou nechává spoušť a ničí vše dosavadní. Naopak, stranou jeho zájmu jsou smlouvy a závazky, které podnikatelé uzavřeli do konce roku 2013 (s výjimkou většiny nájmů, běžných i vkladových účtů a zájezdu). Dosavadním právem se i nadále řídí třeba splatnost a promlčení pohledávky, byť k tomu dojde až po 1. lednu 2014. Stejně tak se podle dosavadního práva budou řešit případy porušení smlouvy: náhrada škody, vadné plnění, prodlení. Podnikatelé se však mohou dohodnout, že svůj závazek podřídí nové právní úpravě. Pokud to udělají (ať již od 1. ledna nebo kdykoli později), již je musí nový občanský zákoník zajímat.

Společnost Holub a synové, v.o.s. uzavřela v září 2013 jako zhotovitel smlouvu o dílo se společností Alba, s.r.o. Poslední faktura se stala splatnou v lednu 2015, ale společnost Alba ji nezaplatila. Když na ni v létě 2018 podal zhotovitel žalobu, namítla promlčení, neboť již uběhly tři roky od splatnosti. Je sice pravdou, že nový občanský zákoník stanoví základní promlčecí lhůtu v délce 3 let, ale zde se neuplatní, neboť k uzavření smlouvy došlo ještě před účinností nového občanského zákoníku, závazek se řídí starým obchodním zákoníkem (zákonem č. 513/1991 Sb.), který počítal se čtyřletou promlčecí lhůtou. Pohledávka tak ještě promlčena není.

Mluví-li se o starých smlouvách, leckdo si představí staré smluvní vzory, které při svém podnikání používá. Lze je užívat i nadále? Ve většině případů ano, ale nemusí se to vyplatit. Ne, že by snad smlouva byla pouze z tohoto důvodu neplatná, ale nové právo obsahuje řadu nových ustanovení, která mají sice jen podpůrnou povahu, ale nejsou-li ve smlouvě vyloučena, zavazují strany jako každá jiná pravidla. A staré vzory prostě na tato pravidla nepamatují. Namátkou lze připomenout třeba založení práva nájemce nebytového prostoru za účelem podnikání na náhradu za převzetí zákaznické základny, anebo naopak vyloučení práva objednatele odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, a spousty dalších.

2. Odstraněni duplicity smluv

Jedná se o nejdůležitější změnu v rámci smluvního práva, kterou podnikatelé pocítí. Při uzavírání a plnění smluv již nebude třeba složitě hledat, jaká pravidla se mají použít – zda ta v občanském zákoníku, nebo ta v zákoníku obchodním. Vše je jednotně obsaženo v jednom zákoníku. Už není třeba přemýšlet nad tím, zda jako podnikatel uzavírám smlouvu s jiným podnikatelem, s nepodnikatelem (navíc spotřebitelem) anebo se státem.

Podnikatel nakupuje od svého dodavatele zboží, které dále prodává svým zákazníkům. Doposud se kupní smlouva s dodavatelem uzavírala podle obchodního zákoníku a kupní smlouva se zákazníkem podle občanského zákoníku; platila různá pravidla pro řešení případu, kdy mělo zboží vady, dokdy je nutné za zboží zaplatit nebo kdy se promlčí pohledávka na zaplacení kupní ceny apod. Nově se pro oba případy uplatní pouze jedna právní úprava kupní smlouvy, kterou najdeme v občanském zákoníku. Stejně tak se použije jedna právní úprava pro promlčení nebo náhradu škody.

Musíme však upozornit, že ne všechna pravidla o smlouvách najdeme v občanském zákoníku. I nadále existují zvláštní zákony, které musí být zohledněny, jedná-li podnikatel např. se zvláštními subjekty (např. s obcí nebo se státem) anebo jde-li o zvláštní předmět plnění (např. lesní půdu, kulturní památku apod.).

3. Nemusí byt všechno na papíře

Občanský zákoník již podnikatelům tak často nepředepisuje, že musejí smlouvu uzavřít v písemné formě. Samozřejmě, že v některých případech tato povinnost stále existuje (třeba při nákupu či prodeji nemovitosti). Na první pohled to vypadá jako výrazné odbourání zbytečných formalit, ale každý by si měl uvědomit, že se v případě pozdějšího sporu může dostat do důkazní nouze o tom, co si se svým partnerem vlastně dohodl. Proto lze jen doporučit, aby v případě složitějších smluv došlo k jejich uzavření písemně.

Důležité je, že dohodnou-li se strany, že pro uzavření smlouvy užijí určitou formu, zákoník stojí na domněnce, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena (to platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě). Pokud by se strany domluvily na tom, že smlouvu o dílo chtějí uzavřít písemně, a poté ji uzavřely ústně, velmi by záleželo na tom, jak se budou následně chovat. Jestliže by se oba partneři chovali tak, že smlouva je platná a plnili by podle ní, šlo by o platnou smlouvu, kterou by již nemohl ani jeden z nich napadnout z toho důvodu, že ji nezachytili v písemné formě. Ale kdyby se podle ústní smlouvy začal chovat jen jeden z nich a druhý namítal, že se přece dohodli na písemné formě, uspěl by, neboť ústní smlouva ho nijak nezavazuje.

Pokud písemnou formu nepožaduje zákoník, ale dohodnou se na ní jen smluvní strany, musíme varovat před tím, že takovou smlouvu lze změnit nebo doplnit i ústně, neujednaly-li si strany výslovně, že smlouvu lze změnit opět jen písemně.

Podnikatel ve stavebnictví uzavře se zákazníkem smlouvu, jejímž předmětem je výstavba určitého zařízení. Smlouvu zachytí písemně, ale není v ní napsáno, že ji lze měnit jen písemně; začnou se stavebními pracemi. Po měsíci se oba sejdou přímo na stavbě, zákazník přijde s novým návrhem na rozšíření stavby a podnikatel mu na to kývne. V tu chvíli změnili původní smlouvu, aniž cokoli zachytili na papír.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

4. Potvrzovací dopis

Ne vždy se smlouvy uzavírají v písemné formě (často jsou uzavřeny ústně při osobním setkání, po telefonu anebo třeba s využitím e-mailu – ano, ani e-mail, není-li přidán zaručený elektronický podpis, není písemnou formou). V takovém případě je možné, aby jedna smluvní strana zachytila dohodu na papír, podepsala a poslala jej druhé straně.

Tomu se říká potvrzovací dopis, a když se jeho obsah významně neodchyluje od toho, co bylo skutečně sjednáno, anebo jej druhý podnikatel ihned neodmítne, je právě tento potvrzovací dopis důkazem o právech a povinnostech stran. V případě sporu bude soud zajímat, co je v potvrzovacím dopisu, ne, co bylo předtím ujednáno. Každý podnikatel by tak měl dávat dobrý pozor na poštu, která je mu doručována, seznámit se s ní bez zbytečného odkladu a nesouhlasí-li s obsahem doručeného potvrzovacího dopisu, rychle jej odmítnout.

Podnikatel se na jaře sešel s ředitelkou místního soukromého gymnázia. Měla zájem o určité stavební práce v rámci areálu. Na místě se domluvili na všem podstatném, ředitelka souhlasila s nabídkou, kterou podnikatel přinesl. Domluvili se, že veškeré práce budou hotové do konce letních prázdnin. Písemně však smlouvu neuzavřeli. Druhý den ředitelka zpracovala z jejich schůzky zápis, ve kterém zachytila vše podstatné, na čem se dohodli, jen místo termínu „do konce letních prázdnin“ napsala, že dílo má být předáno do „konce měsíce srpna“. I když letní prázdniny ten rok končily až v neděli 2. září, šlo o nepodstatnou odchylku, a  když se vůči tomu podnikatel poté, co potvrzovací dopis obdržel, neohradil, platila smlouva za uzavřenou s tímto termínem.

5. Neplatná smlouva je drahá smlouva

Nový občanský zákoník obsahuje pravidlo, které zní: „Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.“ Tím je vyjádřen zásadní myšlenkový obrat od dosavadního stavu, který zavazuje každého, především pak veřejnou moc (soudy). Má se tím zabránit nejen bezduchému formalismu při posuzování smluv, ale též jasně deklarovat, že jsou určité hranice, za které nesmí veřejná moc z úřední moci vstoupit, a že ve většině případů je pouze na smluvních stranách, zda soud povolají k tomu, aby platnost smlouvy posoudil. Nový občanský zákoník se snaží pomocí různých pravidel neplatnosti předcházet anebo nabízí pravidla pro její zhojení. Novinkou je např. možnost stran dodatečně vyjasnit neurčité či nesrozumitelné ujednání ve smlouvě a smlouvu tím zachránit anebo později zhojit nedostatek formy smlouvy.

Dva podnikatelé spolu uzavřeli 5. prosince smlouvu o postoupení pohledávky, v níž vymezili, že jde o pohledávku z titulu smlouvy o dílo, kterou má první podnikatel vůči společnosti Alfa, s.r.o. Když druhý podnikatel kontaktoval jednatele společnosti Alfa, s.r.o., aby mu dluh zaplatil, ten opáčil, že neví, který dluh má zaplatit, protože vůči prvnímu podnikateli má vícero dluhu plynoucích ze smluv o dílo. Druhý podnikatel se obrátil na konci prosince na prvního, vyjasnili si, že měli na mysli dluh ve výši 35 tis. Kč ze smlouvy o dílo uzavřené 2. května toho roku. Tím zajistili, že jejich smlouva o postoupení byla již „napoprvé“ 5. prosince platně uzavřena.

6. Ukončeni vyjednávaní o smlouvě „za pět minut dvanáct“

V části podnikatelské praxe stále panuje hluboce zakořeněné přesvědčení, že až do doby uzavření smlouvy mohou strany postupovat naprosto svévolně, bez ohledu na případné odlišné zájmy potenciálního smluvního partnera a že teprve uzavřením sjednávané smlouvy vznikají mezi stranami práva a povinnosti, které lze v případě potřeby vynutit i soudně. Nový občanský zákoník toto důrazně popírá.

Důležité je vědět, že určité povinnosti vůči potenciálnímu smluvnímu partnerovi vznikají již v rámci jednání o uzavření smlouvy. Někomu může znít úsměvně zásada, že se každý má chovat poctivě, ale když se tak nechová, právo na to pamatuje. V tomto případě např. tím, že zadavatel bude povinen nahradit škodu, která podnikateli z důvodu neuzavření smlouvy vznikla.

Podnikatel ve stavebnictví dojednává zakázku, vše je na dobré cestě, už se finalizuje text smlouvy a zadavatel ho neustále ubezpečuje, že do týdne bude smlouva podepsána. Podnikatel mezitím při přípravě na tuto zakázku zaměstnal další dělníky, nakoupil materiál a provedl další přípravy. Zadavatel však v poslední chvíli cukl, smlouvu neuzavřel s tím, že dostal lepší nabídku.

Nebezpečí hrozí v případě naplnění dvou podmínek: je třeba vzbudit důvodné přesvědčení, že smlouva bude jistě uzavřena, a zároveň přerušit vyjednávání o smlouvě bez vážného (spravedlivého) důvodu. Vážným důvodem může být i lepší nabídka jiného zájemce nebo zhoršení odbytových možností (obecně se tedy jedná o ekonomické důvody).

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

7. Malý podnikatel v postavení slabší strany

Občanský zákoník poskytuje ochranu slabším. Přitom nekouká nalevo, napravo, zkoumá jen faktický vztah mezi dvěma subjekty. Klidně se proto může stát, že ochrana bude poskytnuta i slabšímu podnikateli vůči podnikateli silnějšímu. Důvodem je nejčastěji jejich hospodářská síla, resp. převaha jednoho nad druhým a možnost „diktovat“ si smluvní podmínky. Občanský zákoník však zároveň uznává, že podnikatelé jsou profesionálové a buď sám přímo vylučuje užití některých pravidel na podnikatelské vztahy (např. o lichvě), anebo nechává na smluvních stranách, zda zákonnou ochranu ponechají, nebo ji vyloučí svým ujednáním (např. pravidla o uzavírání smluv adhezním způsobem).

Hledisko profesionality se projevuje také v tom, že své slabší postavení musí podnikatel nejenom tvrdit, ale též dokázat. Teprve pak mu může být poskytnuta ochrana, nebyla-li předtím smluvně vyloučena. Ani podnikatel se však nemůže vzdát ochrany proti ujednání, které je uvedené mimo vlastní text smlouvy, je navržené druhou smluvní stranou a hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.

Modelovým příkladem podnikatele ocitajícího se ve slabším postavení muže být malý dodavatel zemědělských produktu vůči nadnárodnímu obchodnímu řetězci. Zde je to právě ekonomická síla jednoho subjektu nad druhým, před kterou občanský zákoník chrání. Žádný podnikatel nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a_povinnostech stran.

8. „Souboj“ obchodních podmínek

Používání obchodních podmínek je mezi podnikateli velmi oblíbené, neboť předem připravené obchodní podmínky šetří čas a zohledňují potřeby každého jednotlivého podnikatele. Nezřídka se proto stává, že své obchodní podmínky ke smlouvě připojí obě smluvní strany. Co když jsou ale některá ustanovení takových obchodních podmínek v rozporu? Občanský zákoník stanoví, že pokud strany odkážou v nabídce a přijetí na obchodní podmínky, které si vzájemně odporují, je smlouva přesto uzavřena. Ujednání v obchodních podmínkách, která si odporují, se však vyruší.

Dodavatel má v obchodních podmínkách napsáno, že když poruší svoji povinnost dodat zboží řádně a včas, zaplatí smluvní pokutu ve výši 10 tisíc Kč. Odběratel má ve svých podmínkách napsáno, že když dodavatel poruší povinnosti dodat zboží řádně a včas, zaplatí 30 tisíc Kč. Je zřejmé, že obchodní podmínky jsou v tomto ohledu ve sporu. Vyruší se zcela? Nebo se z nich uplatní to, co je společné (tedy oněch 10 tisíc Kč)? Na to není jednoduché odpovědět, vždy je třeba posoudit všechny průvodní okolnosti.

Obecně pro tento případ můžeme říci, že když nebude žádné jiné ujednání, zřejmě se zcela vyruší. Je tomu tak proto, že bez dalších ujednání plní smluvní pokuta funkci paušalizované náhrady škody (jednoduše to lze vysvětlit tak, že když porušením povinnosti vznikne škoda, nemá odběratel právo na její náhradu, získá jen tolik, kolik činí smluvní pokuta – to může být i méně, než činí skutečná škoda). Kdybychom přijali závěr, že smluvní pokuta je ujednána ve výši 10 tisíc Kč, pro odběratele by to znamenalo, že získá daleko méně, než na kolik původně ocenil své riziko vzniku škody. Proto je spravedlivější, aby se ujednání o smluvní pokutě vyrušilo zcela a odběratel se mohl domáhat plné náhrady škody.

9. Splněni dluhu potvrzujte s rozvahou

Ocitne-li se podnikatel v roli dlužníka, jehož dluh se stal splatným, může po věřiteli požadovat, aby mu vydal potvrzení o tom, že svůj dluh splnil, tzv. kvitanci. Vždy by si měl pohlídat, že je v potvrzení vyznačeno jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn.

Je-li podnikatel v opačném postavení, tedy tím, kdo kvitanci vystavuje, měl by být velmi obezřetný. Kvitance totiž dokáže být v rukou dlužníka mocným důkazním prostředkem. Je-li v kvitanci třeba potvrzeno, že dlužník zaplatil celou jistinu (tedy bez započítání úroků a dalšího příslušenství), pak se předpokládá, že dlužník vyrovnal i příslušenství (i kdyby tomu tak nebylo). Věřitel by musel později prokázat, že mu dlužník úroky ještě nezaplatil. Obdobné pravidlo se týká i situace, když má dlužník plnit opakovaně po delší dobu. Předloží-li kvitanci o tom, že splnil pozdější plnění, předpokládá se, že splnil i to, co bylo splatné dříve.

Pro věřitele z_toho plyne jasné doporučení: vždy by mel do kvitance poznamenat např. to, že přijal pouze jistinu a již ne úroky, nebo to, že přijal pouze určité plnění a stále ještě není zaplaceno plnění dřívější. Vyvaruje se tím pozdějších důkazních problému.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

10. Pozor, s majetkem mohu získat i dluh!

Zcela novou právní úpravou je institut převzetí majetku. Jeho účelem je chránit věřitele toho, kdo zcizuje majetek (nebo jeho poměrnou část), neboť zcizitel se tím zbavuje hospodářské možnosti plnit. Mezi zcizitelem a nabyvatelem je proto ze zákona založena pasivní solidarita za dluhy, které s převzatým majetkem souvisí, a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět; důkaz o vědomosti nabyvatele musí unést věřitel. Tato právní úprava se nepoužije, existují-li zvláštní pravidla – např. při přeměnách obchodních společností, při prodeji obchodního závodu nebo při reorganizaci dle insolventního zákona.

Důležité je především rozhodnout, co je to dluh, který souvisí s majetkem. Vyžaduje se určitá hospodářská souvislost dluhu a majetku, např. co se týče způsobu, jak dluh vznikl (např. nezaplacená kupní cena za pořízený majetek, nezaplacený dluh za opravu apod.). Nabyvatel však není povinen plnit více, než kolik činí hodnota majetku, jehož takto nabyl.

V praxi bude jistě sporné, kdy jde o převod části majetku a kdy toliko o převod některých individuálně určených věcí z majetku zcizitele. Zejména v případech akvizice majetku, kde prodávaný majetek bude pokrývat prakticky celou podnikatelskou činnost prodávajícího, je na místě ostražitost kupujícího ohledně toho, zda s majetkem nenabude nechtěně i dluhy, aniž by přitom uzavíral smlouvu o koupi obchodního závodu. Podobné otázky mohou však vznikat i při jiných převodech majetku: například při prodeji nemovitosti, která je jediným majetkem prodávajícího.

11. Výměna stráží aneb Postoupeni smlouvy

Postoupení smlouvy je novou právní úpravou. Doposud byl takový proces velmi složitý, neboť muselo dojít k postoupení všech pohledávek a převzetí všech dluhů a ani tím nikdy nemohlo dojít k plnému nahrazení jedné smluvní strany jinou smluvní stranou. Přitom v praxi je takovou operaci potřeba provést častěji, než by se zdálo (např. u smluv o dílo, potřebuje-li objednatel, aby dílo dokončil jiný zhotovitel, anebo v případě nájemní smlouvy, je-li třeba „vyměnit“ nájemce).

Dle nové právní úpravy může kterákoli ze stran postoupit veškerá svá práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy na jinou osobu. Podmínkou je, že postoupená strana s tím musí souhlasit; účinky postoupení nastávají vůči postoupené straně právě tímto okamžikem s výjimkou případů, kdy dává souhlas dopředu. Pak se pochopitelně účinky vztahují k okamžiku, kdy byla o postoupení informována, nebo kdy jí bylo postoupení prokázáno (v tomto ohledu je právní úprava stejná jako u postoupení pohledávky).

Podnikatel má uzavřenu smlouvu o dílo se zhotovitelem, se kterým není spokojený. Chce, aby stavbu dokončila jiná Společnost. Zároveň však chce, aby vše zůstalo stejné, aby se jen změnil stavitel. I nově vybranému zhotoviteli smlouva vyhovuje. Všichni se změnou souhlasí (původní zhotovitel s_případným postoupením souhlasil již při uzavírání smlouvy o dílo), povaha smlouvy o dílo nevylučuje, aby k postoupení na nového zhotovitele došlo. Stačí uzavřít jednu smlouvu o_postoupení smlouvy o_dílo mezi objednatelem a novým zhotovitelem, a její uzavření oznámit původnímu zhotoviteli. Z „já a ty“ se stane „já a on“.

12. Zastavím věc + neplním dluh = přijdu rychleji o vlastnictví

Při uzavírání zástavní smlouvy (třeba k zajištění úvěru) by měl podnikatel zpozornět. Právní úprava se uvolňuje a umožňuje věřitelům sjednat si ve smlouvě pravidla, která doposud nebyla možná. Největší změna se týká realizace zástavního práva. V současné době je možné zástavu zpeněžit jen zákonem stanoveným způsobem: ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem. To znamená, že věřitel nejdříve musí dlužníka zažalovat a získat pravomocné soudní rozhodnutí (exekuční titul). Teprve pak může přistoupit ke zpeněžení zástavy. Chce-li totiž vyvolat veřejnou dražbu nebo zástavu prodat soudní cestou, musí předložit právě exekuční titul.

Nově si může způsob zpeněžení zástavy věřitel s dlužníkem ujednat již v zástavní smlouvě. Jaké způsoby přicházejí v úvahu? Např. prodej z volné ruky, veřejná soutěž o nejlepší nabídku, dobrovolná dražba, vnucená správa apod. Důležité je, že jiný, než zákonem stanovený postup realizace zástavy nevyžaduje absolvovat nalézací řízení a dosažení exekučního titulu. Teprve podpůrně zákon nabízí zpeněžení ve veřejné dražbě nebo soudní prodej. Ujednání o jiném způsobu zpeněžení zástavy zavazuje i právní nástupce zástavního dlužníka a zástavní dlužník má povinnost nového nabyvatele na toto upozornit.

Paní Trnková si v bance vzala úvěr, aby mohla rozjet své podnikání. Bance dala do zástavy svůj pozemek, stavební parcelu. Nedařilo se jí však plnit splátky, což nakonec vedlo k tomu, že se stal splatným celý úvěr a banka se rozhodla hojit na zástave. V souladu se zákoníkem banka podnikatelce oznámila započetí výkonu zástavního práva, v souladu se smlouvou nabídla pozemek ke koupi ve veřejné soutěži a po zákonné lhůtě 30 dnu jej prodala zájemci, který nabídl 75 % odhadní ceny pozemku. Vetší část stržených peněz banka použila k úhradě dluhu paní Trnkové a zbytek jí vyplatila.

Důležité je, že věřitel je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka. Poruší-li zástavní věřitel tuto povinnost, nedotýká se to práv třetích osob nabytých v dobré víře. I kdyby se později ve výše uvedeném příkladu prokázalo, že věřitel nepostupoval v souladu se zákonem, pak by i přesto kupující pozemku zůstal jeho vlastníkem, byl-li by v dobré víře, že vše proběhlo v pořádku.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

13. Na co nezapomenout při ujednání smluvní pokuty

Smluvní pokuta je často využívaným institutem, jejím účelem je dát předem najevo zvýšený zájem věřitele na náležitém splnění smluvní povinnosti. Nový občanský zákoník nic nemění na tom, že smluvní pokuta může být sjednána v peněžité i nepeněžité formě (zákoník to však pro jistotu stanoví výslovně). Zákonný požadavek písemné formy je vypuštěn, tudíž stačí i ústní či konkludentní ujednání; nicméně s ohledem na praxi lze doporučit sjednávat smluvní pokutu i nadále písemně.

Právo na zaplacení smluvní pokuty vzniká bez ohledu na to, zda porušení smluvní povinnosti dlužník zavinil, nebo ne. Z pohledu dlužníka je však praktické navrhnout do smlouvy opačné pravidlo: že bude hradit smluvní pokutu pouze tehdy, když zaviní porušení povinnosti. I další zákonná pravidla jsou dispozitivní a mohou být ujednáním stran změněna stejně jako doposud. Stanoví-li zákoník  například, že věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje, nebrání to opačnému ujednání, ani ujednání přiznávající náhradu škody ve výši přesahující smluvní pokutu.

Dva podnikatelé spolu uzavřeli smlouvu o dodávce určitého typu zboží. Nedodal by dodavatel zboží včas, hrozila mu smluvní pokuta ve výši 50 tisíc Kč. Strany si nesjednaly, že objednatel muže vedle smluvní pokuty požadovat též náhradu škody, která by eventuálně mohla z porušení utvrzené povinnosti vzniknout. Skutečně došlo k tomu, že dodavatel včas zboží neodeslal (nestačil je ani vyrobit) a objednateli v důsledku toho vznikla škoda přesahující půl milionu Kč. Po dodavateli však mohl požadovat toliko 50 tisíc Kč smluvní pokuty.

Je-li výše smluvní pokuty nepřiměřená, může ji soud snížit. Učiní to však pouze na návrh dlužníka, nikoli sám z úřední moci.

14. Vzdávám se! (svého práva)

Doposud bylo v soukromém právu zakázáno vzdát se práva, které ještě nevzniklo (až na malé výjimky). Pokud to někdo učinil, jednalo se o neplatný právní úkon. Nový občanský zákoník však takový obecný zákaz již neobsahuje. To je důležité vědět a počítat s tím při uzavírání jakékoli smlouvy. Co když jeden ze smluvních partnerů navrhne, aby se ten druhý vzdal třeba námitky neplatnosti smlouvy z důvodu omylu? Nebo práva na náhradu škody, která by vznikla při porušení určité povinnosti? Taková ujednání jsou nově přípustná a lze předpokládat, že budou využívána.

Zákoník však obsahuje několik ad hoc zákazů, kdy se nelze svého práva vzdát (nelze se například vzdát práva uplatnit námitku promlčení). V některých případech se zase pro vzdání práva předepisuje přísnější forma (například práva z vadného plnění se lze vzdát jen projevem vůle v písemné formě).

Objednatel chtěl mít jistotu, že dílo nebude ohroženo nějakou vadou smlouvy. Proto navrhnul do smlouvy doložku tohoto znění: „Obě strany se vzdávají jakýchkoli námitek vůči platnosti smlouvy.“ Takové všeobecné vzdání se práva je však nepřípustné. Jako každé jednání musí být i vzdání se práva dostatečně určité, což výše uvedená doložka nesplňuje. Kdyby zhotovitel později namítal neplatnost smlouvy např. z důvodu omylu, mohl by se neplatnosti domoci.

15. Délka promlčecí lhůty není svata

Promlčení je institutem, který motivuje věřitele k tomu, aby neotálel s uplatněním svých práv a domáhal se jich v době, kdy „ještě nevychladla důkazní stopa“. Zároveň jde o institut, který brání dlužníka před tím, aby nad ním po nepřiměřeně dlouhou dobu visel Damoklův meč povinnosti plnit dluh. V rámci nové právní úpravy dochází k několika důležitým změnám, z nichž nejviditelnější spočívá v odstranění duplicity mezi občanským a obchodním zákoníkem. To vede například k tomu, že se sjednocuje délka zákonné promlčecí lhůty: na 3 roky (obchodní zákoník doposud stanovil délku 4 roky).

Novinkou je možnost sjednat si promlčecí lhůtu kratší i delší, a to v rozmezí 1 až 15 let. I patnáctiletá promlčecí lhůta muže být praktická, např. při smlouvách o dílo, kde je předmětem zhotovení stavby – při delší promlčecí lhůtě se věřitel vyvaruje problému plynoucích z pozdějšího názoru soudu, že promlčecí lhůta začala běžet dříve, než se věřitel domníval, a proto mu již uplynula.

Sjednání delší či kratší promlčecí lhůty však nemůže být na újmu slabší straně. Bude tak vždy důležité posoudit, zda je slabší strana v postavení dlužníka (pak je nepřípustné sjednání delší lhůty), nebo na straně věřitele (pak je v neprospěch sjednání kratší lhůty). Odlišnou promlčecí lhůtu nelze sjednat v pojistné smlouvě.

16. Hrátky s náhradou škody

Uzavře-li někdo smlouvu, zavazuje se, že splní všechny povinnosti, které pro něj ze smlouvy vyplývají. Zaváže-li se někdo k provedení příkazu, poruší svoji základní povinnost tím, že nevyvine sjednané či zákonem stanovené úsilí k jeho splnění; zaváže-li se ke zhotovení věci podle smlouvy o dílo, poruší svoji základní povinnost, nedodá-li řádně a včas výsledek své činnosti.

Nový občanský zákoník navazuje na dosavadní obchodní zákoník a staví povinnost nahradit škodu při porušení smlouvy bez ohledu na zavinění. To však neznamená, že škůdce nemá žádnou možnost, jak se zbavit povinnosti nahradit škodu. Stačí, prokáže-li, že mu ve splnění jeho povinnosti bránila mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Nejčastěji jde o události označované jako vyšší moc. Mohou to být živelné pohromy, různé společenské události (válka, státní převrat, vyhlášení embarga) či jiná jednání třetích osob (krádež, generální stávka). Překážka musí být nepředvídatelná, vznik překážky musí být překvapivý, nesmí to být výsledek pravidelného běhu věcí. Například ve vztahu k živelným pohromám lze uvést, že záplavy, které pravidelně určitou oblast postihují a komplikují dopravu, mohou být jen stěží považovány za nepředvídatelné. Překážka musí být též nepřekonatelná. Lze-li povinnost i přes nastalou překážku splnit, byť za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby a až po určené době, nejedná se o nepřekonatelnou překážku, která by škůdce liberovala. Zákoník také výslovně stanoví, že si strany mohou ujednat povinnost překonat překážku, která by jinak škůdce liberovala – v takovém případě se povinnosti nahradit škodu nezbaví.

Za připomenutí též stojí, že nová právní úprava stejně jako obchodní zákoník připouští limitovat výši náhrady škody. Stanoví se však omezení, kdy nelze k limitaci přistoupit, respektive kdy se k takovým ujednáním nebude přihlížet: nelze předem vyloučit nebo omezit povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, nebo jakékoli újmy způsobené slabší straně.

Smluvní strany se mohou předem dohodnout, že při porušení smluvní povinnosti nahradí první strana té druhé škodu ve výši 40 tisíc Kč, i když faktická škoda bude daleko vyšší. Institut vyloučení nebo omezení povinnosti k náhradě škody má značný význam především tam, kde je plnění povinností spojeno s vyšší mírou rizika (výzkumné práce, projektové práce, zavadění nových technologií apod.), při stavbách tzv. na klíc nebo při dodávkách větších investičních celku a jiných obdobných případech, kdy dodavatel uskutečňuje dodávky nejen ze své vlastní produkce, ale využívá i dalších dodavatelů.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

17. Kupuji a prodávám

Kupní smlouva je zřejmě nejčastějším smluvním typem. Hlavním rozdílem oproti dosavadní právní úpravě je odstranění duplicity: existuje toliko jedna právní úprava kupní smlouvy. Na jejím základním pojetí se nic nemění, jde o úplatný převod vlastnického práva k věci. Je třeba upozornit, že v pasáži zákoníku věnované kupní smlouvě nenalezneme žádná ustanovení o okamžiku nabytí vlastnického práva a dalších souvisejících záležitostech. Ta jsou obsažena v rámci právní úpravy věcných práv a je nutné jim věnovat pozornost.

Právní úprava koupě movité věci vychází z dosavadních pravidel obchodního zákoníku. Důležitá jsou ta, na jejichž základě se rozlišuje, zda se jedná o kupní smlouvu nebo smlouvu o dílo. Doposud platilo, že pokud smlouva zahrnovala montáž (tedy nejen pouhou instalaci, ale funkční zapojení), jednalo se o smlouvu o dílo. Nově se i případy montáže musejí posoudit podle toho, zda tato činnost dodavatele převažuje. Za kupní smlouvu se tedy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit, smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, pokud nedodal podstatnou část materiálu ten, komu má být věc dodána, a smlouva o dodání věci, nespočívá-li převážná část plnění dodavatele ve výkonu činnosti.

18. Převzetí hotové stavby – i s banálními nedostatky

Smlouva o dílo je nejčastějším typem smlouvy, se kterým se setkáváme ve stavebnictví. Stavba jako předmět díla má svá nesčetná specifika, a z toho důvodu zákonodárce věnoval zhotovení, opravám a úpravě stavby zvláštní právní úpravu, která se použije přednostně před obecnou právní úpravou. Pro začátek se hodí všechny uklidnit – pravidla to nejsou zcela nová, protože je známe i dnes (zejména z obchodního zákoníku).

Většina podnikatelů, kteří se pohybují ve stavebnictví, jistě zažila situaci, kdy objednatel odmítl převzít hotovou stavbu, protože podle jeho názoru vykazuje určité nedodělky. V praxi často docházelo k tomu, že objednatel vadnou stavbu používal, přesto za ni odmítal s poukazem na drobné vady zaplatit. Nový občanský zákoník se v této oblasti snaží narovnat vztah mezi objednatelem a zhotovitelem. Největší změnou je proto pravidlo, že objednatel nemá ze zákona právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují. Objednatel je povinen takové dílo převzít, a to s výhradami nebo bez výhrad. Pokud neuvede výhrady, soud mu nepřizná nároky ze zjevných vad (stane se tak ale pouze v případě, namítne-li zhotovitel, že objednatel výhrady neuplatnil).

Nutno dodat, že stranám nic nebrání v tom, aby smluvně založily objednateli právo odmítnout převzetí stavby, vykazuje-li i jen drobné (banální) vady. Zhotovitel s tím však musí ve smlouvě souhlasit.

Na druhé straně občanský zákoník též zesiluje právní postavení objednatele, vykazuje-li stavba vady. Novinkou je, že poddodavatel, projektant (který vytvořil stavební dokumentaci) nebo i ten, kdo prováděl stavební dozor, mohou být za určitých okolností povinni z vadného plnění společně a nerozdílně spolu se zhotovitelem. Objednatel si pak může vybrat, zda vadu uplatní vůči zhotoviteli, nebo třeba vůči projektantovi či jiným poddodavatelům. Ti se budou moci ubránit, pokud dokážou, že vada stavby nebyla způsobena jejich vadnou prací.

19. Život v pronajaté provozovně

Každý podnikatel potřebuje ke svému podnikání prostory. Nemá-li vlastní, musí si je pronajmout. Nyní tak činí podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, který se však s účinností nového občanského zákoníku ruší. Nadále se postupuje podle pravidel obsažených v novém kodexu. Velkou novinkou je, že tato zvláštní ustanovení dopadají pouze na ty případy, kdy je nebytový prostor pronajat právě za účelem podnikání. Pro jiné účely se uplatní obecná nájemní smlouva (třeba když pronajmu svému sousedovi garáž pro parkování jeho auta).

Dosavadní praxe byla zatěžována zbytečnými formalitami. Zákon předepisoval, co vše musela smlouva obsahovat, a stačilo zapomenout na jednu z náležitostí, či ji vyjádřit jinak, než stanovil zákon, a smlouva byla absolutně neplatná. Posuďte sami, ve smlouvě muselo být uvedeno: předmět nájmu, účel nájmu, výše nájemného nebo způsob jeho určení, výše úhrady za služby nebo způsob jejího určení, údaj o předmětu podnikání. Nový zákoník už toto nepožaduje, stačí, aby strany dostatečně určily předmět nájmu. Nic víc. Smlouva dokonce nemusí mít ani písemnou formu, leč stranám lze doporučit, aby pro zajištění lepší důkazní pozice pro případný spor písemnou formu zvolily samy.

 I nadále platí, že se strany mohou zcela volně domluvit nejen na činnosti, kterou bude nájemce v prostoru provozovat, ale též na výši nájemného, anebo si ujednat, z jakých důvodů může pronajímatel či nájemce vypovědět nájemní vztah (nebo že to může učinit i bez důvodu).

Nový občanský zákoník obsahuje několik nových pravidel, na které je nutné upozornit. První novinka se týká práva vývěsního štítu. Výslovně se stanoví to, co je dnes často řešeno smluvně. Nájemce může nemovitou věc, kde se nalézá prostor sloužící podnikání, opatřit se souhlasem pronajímatele v přiměřeném rozsahu štíty, návěstími a podobnými znameními; pronajímatel může souhlas odmítnout, má-li pro to vážný důvod (třeba proto, že mu brání veřejnoprávní předpisy chránící kulturní památky). Požádal-li nájemce o udělení souhlasu v písemné formě a nevyjádří-li se pronajímatel do jednoho měsíce, považuje se souhlas pronajímatele za daný. Nutno dodat, že tohoto práva se může nájemce ve smlouvě vzdát.

 Další změny se týkají problematiky skončení nájmu výpovědí. Nesouhlasí-li totiž vypovězená strana s výpovědí (ať již pronajímatel nebo nájemce), musí proti ní nově vznést námitky. Tyto doručí druhé straně, má k tomu lhůtu v délce jednoho měsíce. Pokud námitky nevznese vůbec, nebo je nevznese včas, ztrácí tím právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Jedná se o ustanovení, která se snaží jednak předejít soudnímu řešení sporu, jednak dávají jistotu tomu, kdo výpověď podává, že se ve lhůtě jednoho měsíce dozví, zda se druhá strana hodlá výpovědi bránit. Podíváme-li se na toto pravidlo očima strany, která dostává výpověď, je zřejmé, že to klade vyšší nároky na sledování došlé pošty tak, aby jí marně neuběhla lhůta k podání námitek.

Další zásadní novinkou je založení práva bývalého nájemce požadovat v určitých případech náhradu za tzv. převzetí zákaznické základny. Toto právo na určitý typ odškodnění má nájemce jen tehdy, skončí-li jeho nájem výpovědí ze strany pronajímatele a nejedná-li se o výpověď pro porušení smlouvy. Právo na tuto náhradu lze uplatnit vůči pronajímateli v případě, kdy sám pronajímatel nebo nový nájemce získal prospěch z předchozí činnosti nájemce – kdy určitým způsobem využívá plody činnosti svého předchůdce, který „naučil“ zákazníky nakupovat (nebo brát služby) u něho. Tímto se chrání především malí živnostníci (pekaři, řezníci apod.). Důležité je, že i toto pravidlo může být smluvně vyloučeno (nájemce se takové ochrany může vzdát), a rovněž to, že se neuplatní v případě skončení nájmu uplynutím sjednané doby.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek