Podnikatelský manuál k NOZ: Uzavíraní smluv (zejména) mezi podnikateli



13. Na co nezapomenout při ujednání smluvní pokuty

Smluvní pokuta je často využívaným institutem, jejím účelem je dát předem najevo zvýšený zájem věřitele na náležitém splnění smluvní povinnosti. Nový občanský zákoník nic nemění na tom, že smluvní pokuta může být sjednána v peněžité i nepeněžité formě (zákoník to však pro jistotu stanoví výslovně). Zákonný požadavek písemné formy je vypuštěn, tudíž stačí i ústní či konkludentní ujednání; nicméně s ohledem na praxi lze doporučit sjednávat smluvní pokutu i nadále písemně.

Právo na zaplacení smluvní pokuty vzniká bez ohledu na to, zda porušení smluvní povinnosti dlužník zavinil, nebo ne. Z pohledu dlužníka je však praktické navrhnout do smlouvy opačné pravidlo: že bude hradit smluvní pokutu pouze tehdy, když zaviní porušení povinnosti. I další zákonná pravidla jsou dispozitivní a mohou být ujednáním stran změněna stejně jako doposud. Stanoví-li zákoník  například, že věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje, nebrání to opačnému ujednání, ani ujednání přiznávající náhradu škody ve výši přesahující smluvní pokutu.

Dva podnikatelé spolu uzavřeli smlouvu o dodávce určitého typu zboží. Nedodal by dodavatel zboží včas, hrozila mu smluvní pokuta ve výši 50 tisíc Kč. Strany si nesjednaly, že objednatel muže vedle smluvní pokuty požadovat též náhradu škody, která by eventuálně mohla z porušení utvrzené povinnosti vzniknout. Skutečně došlo k tomu, že dodavatel včas zboží neodeslal (nestačil je ani vyrobit) a objednateli v důsledku toho vznikla škoda přesahující půl milionu Kč. Po dodavateli však mohl požadovat toliko 50 tisíc Kč smluvní pokuty.

Je-li výše smluvní pokuty nepřiměřená, může ji soud snížit. Učiní to však pouze na návrh dlužníka, nikoli sám z úřední moci.

14. Vzdávám se! (svého práva)

Doposud bylo v soukromém právu zakázáno vzdát se práva, které ještě nevzniklo (až na malé výjimky). Pokud to někdo učinil, jednalo se o neplatný právní úkon. Nový občanský zákoník však takový obecný zákaz již neobsahuje. To je důležité vědět a počítat s tím při uzavírání jakékoli smlouvy. Co když jeden ze smluvních partnerů navrhne, aby se ten druhý vzdal třeba námitky neplatnosti smlouvy z důvodu omylu? Nebo práva na náhradu škody, která by vznikla při porušení určité povinnosti? Taková ujednání jsou nově přípustná a lze předpokládat, že budou využívána.

Zákoník však obsahuje několik ad hoc zákazů, kdy se nelze svého práva vzdát (nelze se například vzdát práva uplatnit námitku promlčení). V některých případech se zase pro vzdání práva předepisuje přísnější forma (například práva z vadného plnění se lze vzdát jen projevem vůle v písemné formě).

Objednatel chtěl mít jistotu, že dílo nebude ohroženo nějakou vadou smlouvy. Proto navrhnul do smlouvy doložku tohoto znění: „Obě strany se vzdávají jakýchkoli námitek vůči platnosti smlouvy.“ Takové všeobecné vzdání se práva je však nepřípustné. Jako každé jednání musí být i vzdání se práva dostatečně určité, což výše uvedená doložka nesplňuje. Kdyby zhotovitel později namítal neplatnost smlouvy např. z důvodu omylu, mohl by se neplatnosti domoci.

15. Délka promlčecí lhůty není svata

Promlčení je institutem, který motivuje věřitele k tomu, aby neotálel s uplatněním svých práv a domáhal se jich v době, kdy „ještě nevychladla důkazní stopa“. Zároveň jde o institut, který brání dlužníka před tím, aby nad ním po nepřiměřeně dlouhou dobu visel Damoklův meč povinnosti plnit dluh. V rámci nové právní úpravy dochází k několika důležitým změnám, z nichž nejviditelnější spočívá v odstranění duplicity mezi občanským a obchodním zákoníkem. To vede například k tomu, že se sjednocuje délka zákonné promlčecí lhůty: na 3 roky (obchodní zákoník doposud stanovil délku 4 roky).

Novinkou je možnost sjednat si promlčecí lhůtu kratší i delší, a to v rozmezí 1 až 15 let. I patnáctiletá promlčecí lhůta muže být praktická, např. při smlouvách o dílo, kde je předmětem zhotovení stavby – při delší promlčecí lhůtě se věřitel vyvaruje problému plynoucích z pozdějšího názoru soudu, že promlčecí lhůta začala běžet dříve, než se věřitel domníval, a proto mu již uplynula.

Sjednání delší či kratší promlčecí lhůty však nemůže být na újmu slabší straně. Bude tak vždy důležité posoudit, zda je slabší strana v postavení dlužníka (pak je nepřípustné sjednání delší lhůty), nebo na straně věřitele (pak je v neprospěch sjednání kratší lhůty). Odlišnou promlčecí lhůtu nelze sjednat v pojistné smlouvě.

16. Hrátky s náhradou škody

Uzavře-li někdo smlouvu, zavazuje se, že splní všechny povinnosti, které pro něj ze smlouvy vyplývají. Zaváže-li se někdo k provedení příkazu, poruší svoji základní povinnost tím, že nevyvine sjednané či zákonem stanovené úsilí k jeho splnění; zaváže-li se ke zhotovení věci podle smlouvy o dílo, poruší svoji základní povinnost, nedodá-li řádně a včas výsledek své činnosti.

Nový občanský zákoník navazuje na dosavadní obchodní zákoník a staví povinnost nahradit škodu při porušení smlouvy bez ohledu na zavinění. To však neznamená, že škůdce nemá žádnou možnost, jak se zbavit povinnosti nahradit škodu. Stačí, prokáže-li, že mu ve splnění jeho povinnosti bránila mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Nejčastěji jde o události označované jako vyšší moc. Mohou to být živelné pohromy, různé společenské události (válka, státní převrat, vyhlášení embarga) či jiná jednání třetích osob (krádež, generální stávka). Překážka musí být nepředvídatelná, vznik překážky musí být překvapivý, nesmí to být výsledek pravidelného běhu věcí. Například ve vztahu k živelným pohromám lze uvést, že záplavy, které pravidelně určitou oblast postihují a komplikují dopravu, mohou být jen stěží považovány za nepředvídatelné. Překážka musí být též nepřekonatelná. Lze-li povinnost i přes nastalou překážku splnit, byť za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby a až po určené době, nejedná se o nepřekonatelnou překážku, která by škůdce liberovala. Zákoník také výslovně stanoví, že si strany mohou ujednat povinnost překonat překážku, která by jinak škůdce liberovala – v takovém případě se povinnosti nahradit škodu nezbaví.

Za připomenutí též stojí, že nová právní úprava stejně jako obchodní zákoník připouští limitovat výši náhrady škody. Stanoví se však omezení, kdy nelze k limitaci přistoupit, respektive kdy se k takovým ujednáním nebude přihlížet: nelze předem vyloučit nebo omezit povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, nebo jakékoli újmy způsobené slabší straně.

Smluvní strany se mohou předem dohodnout, že při porušení smluvní povinnosti nahradí první strana té druhé škodu ve výši 40 tisíc Kč, i když faktická škoda bude daleko vyšší. Institut vyloučení nebo omezení povinnosti k náhradě škody má značný význam především tam, kde je plnění povinností spojeno s vyšší mírou rizika (výzkumné práce, projektové práce, zavadění nových technologií apod.), při stavbách tzv. na klíc nebo při dodávkách větších investičních celku a jiných obdobných případech, kdy dodavatel uskutečňuje dodávky nejen ze své vlastní produkce, ale využívá i dalších dodavatelů.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

Pravidelné novinky e-mailem