Vietnam: Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

1. 6. 2016

© Zastupitelský úřad ČR v Hanoji (Vietnam)

Ve Vietnamu plati v zásadě obecné podmínky k přístupu na místní trh, ovšem s řadou specifik, která jsou spojena jak s asijskou mentalitou, tak ochranářskou politikou státu při dovozu i vývozu nebo nebo s omezenou transparentností výběrových řízení u tendrů vypisovaných místními úřady (to se netýká tendrů mezinárodních institucí jako je Světová banka apod.).

6.1. Vstup na trh: distribuční a prodejní kanály, využívání místních zástupců, další faktory ovlivňující prodej

Distribuční a prodejní kanály se liší v závislosti na druhu prodávané komodity či služby. Obecně však ve Vietnamu není rozšířen systém velkoobchodů, což znamená, že dovozce zajišťuje distribuci zboží podle jeho povahy maloobchodům (drobné, potravinářské, spotřební zboží) nebo přímo konečným zákazníkům (strojírenské zařízení, výrobní materiály, veškeré větší celky). Většina zahraničních firem zabývajících se prodejem spotřebního zboží si vytváří vlastní distribuční sítě. Nově je od roku 2009, v souladu s dohodami o přijetí Vietnamu do WTO, povolen vstup zahraničních prodejních řetězců, což by mohla být jedna z možností vstupu českých firem. Distribuci léků a farmaceutických prostředků může zajišťovat jen vietnamský subjekt.

Využívání místních zástupců pro zahraniční subjekty je výhodné, protože orientovat se na místním trhu pro cizince není jednoduché. Silné zahraniční firmy mnohdy nevyužívají místní zástupce, ale po důkledném průzkumu trhu angažují dobře placené místní odborníky, kteří eliminují rizika při vstupu na místní trh. 

zpět na začátek

6.2. Dovozní podmínky a dokumenty, celní systém, kontrola vývozu, ochrana domácího trhu

Dovozní podmínky a dokumenty (po vstupu do EU), celní systém, kontrola vývozu

Až do roku 1988 byl zahraniční obchod Vietnamu zcela řízen státem prostřednictvím  tehdejšího Ministerstva zahraničního obchodu VSR, které podnikům zahraničního obchodu direktivně přidělovalo exportní a importní kvóty a komodity. Od roku 1989 došlo k částečné liberalizaci zahraničního obchodu, která umožnila vývozní a dovozní aktivity dalším ekonomickým subjektům. Pro srovnání je možno uvést, že v roce 1985 mělo povolení k zahraničnímu obchodu pouze 15 podniků, zatímco v roce 2008 vydala Vietnamská obchodní a průmyslová komora publikaci se seznamem nejvýznačnějších exportérů, která má přes 300 stran krátkých, dvanáctiřádkových kontaktních informací o každé z exportních firem. Se vstupem do WTO (za člena byl přijat v lednu 2007) se  Vietnam zavázal postupně uvolňovat tarifní i netarifní bariéry obchodu. Plnění dohodnuté Roadmap celkem úspěšně dodržuje. Sporné otázky doposud přetrvávajících omezení řeší společná pracovní skupina Market Access Team.

Oblast zahraničního obchodu je, podobně jako v ČR, řízena Ministerstvem průmyslu a obchodu VSR. Ve spolupráci s ním se na řízení obchodu s určitými komoditami podílejí i další ministerstva:

  • Ministerstvo přírodních zdrojů a životního prostředí - nerostné suroviny
  • Ministerstvo zdravotnictví - léky a farmaceutické suroviny, zdravotnická zařízení
  • Ministerstvo zemědělství - lesní zvířata, technologie na zpracování dřeva, zpracované dřevo, živočišná krmiva a léčiva
  • Ministerstvo obrany - zbraně a vojenské materiály a zařízení
  • Ministerstvo informací a spojů - zboží kulturního charakteru
  • Generální ředitelství pošt - poštovní a komunikační zařízení

Dovážet a vyvážet lze volně veškeré zboží s výjimkou následujících kategorií:

  • zboží zakázané dovážet a vyvážet
  • zboží regulované kvótami
  • zboží výrazně ovlivňující státní rozpočet

Zakázaný vývoz:

Zbraně, munice, výbušniny, vojenská zařízení, starožitnosti, narkotika, toxické chemikálie, dřevo, palivové dřevo, dřevěné uhlí, výrobky ze dřeva pocházejícího z domácích lesů, divoká zvířata, zvířata a rostliny chráněné Ministerstvem zemědělství, zvláštní kódovací přístroje a softwarové programy, určené k ochraně státního tajemství.

Zakázaný dovoz:

Zbraně, munice, výbušniny (s výjimkou průmyslových trhavin), vojenská zařízení, narkotika, toxické chemikálie, pornografické a protivládní kulturní materiály, petardy (s výjimkou pro použití v námořní dopravě), hračky s negativním vlivem na člověka a národní bezpečnost (včetně imitací zbraní), cigarety (s výjimkou dovozu pro osobní potřebu ve spoluzavazadle), použité spotřební zboží, vozidla s pravostranným řízením, použité automobily, motocykly a náhradní díly (s výjimkou autobusů nad 16 míst mladších 5 let a nákladních automobilů nad 5 t mladších 5 let), použité motory s vnitřním spalováním pod 30 koňských sil, produkty obsahující azbest (ze skupiny amfibolu), různé kódovací přístroje a kódovací software.

Zboží regulované exportními kvótami

Kvóty na export zboží jsou po vstupu do WTO odstraňovány, Vietnam si však vyhražuje právo na regulace některých exportních komodit jako je rýže, některé výrobky ze dřeva a nerosty (ochrana před ilegální exploatací), a to v souladu s pravidly WTO.

Zboží, jehož dovoz podléhá licenčnímu režimu (importní kvóty)

Keramické a granitové dlaždice větší než 400 x 400 mm, portlandský cement (některé druhy), klinker, automobily do 9 míst, motocykly (vč. tříkolek) kompletní i ve formě CKD, nebo SKD (dílů k montáži), včetně motorových tříkolek, jejich motorů a rámů, některé druhy oceli (kulatá stavební ocel 6-40 mm, kroucená ocel 10-40 mm, V a L ocel 20-100 mm, C,U,I a H ocel pod 120 mm, ocelové trubky 14-115 mm, litinové roury, pozinkované ocelové plechy 0.25-0.55 mm, ocelový drát, ostnatý drát a ocelové sítě), tabulové sklo 1,5 - 12 mm, kancelářský papír, tiskařský papír (50-80 g/m2), rafinovaný rostlinný olej, rafinovaný a nerafinovaný cukr.

Licence vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu VSR v souvislosti s aktuálními potřebami vietnamské ekonomiky. Podepsat dovozní/vývozní kontrakty na výše uvedené komodity mají právo pouze ekonomické subjekty s platnou dovozní/vývozní licencí vystavenou MPO VSR.

Celní systém se řídí zákonem „Vietnam Law on Export and Import Taxes“, který vstoupil v platnost v r. 1991 a je průběžně upravován. Celní sazebník je k dispozici na ZÚ Hanoj, sazby je možné najít na www.customs.gov.vn  

S platností od 1. ledna 1999 změnil Vietnam systém dovozních tarifů zavedením dvou tarifních hladin:

  • Preferenční tarify (jejich výše v podstatě odpovídá dřívějším „běžným“ sazbám) - jsou aplikovány na zboží pocházející ze zemí nebo ekonomických uskupení, s nimiž má Vietnam dohodu oboustranně zajišťující obchodní doložku nejvyšších výhod, neboli "Most Favoured Nation Status" (MFNS). Vietnam podepsal dohody o MFNS s 66 státy a bloky států včetně EU.
  • Běžné tarify - jsou aplikovány na zboží pocházející ze zemí, s nimiž Vietnam nemá dohodu zajišťující MFNS. Běžné tarify jsou o 50 % vyšší než preferenční tarify. Ministerstva financí a obchodu mají v individuálních případech možnost určitých úprav sazeb nahoru i dolů s tím, že maximální sazba nesmí převýšit preferenční sazbu o více než 70 % (do této skupiny zemí patří např. Japonsko, kterému však z důvodu jejich obchodního významu pro Vietnam byly přiznány preferenční tarify).

Od roku 2006 přibyla další kategorie:

  • Speciální preferenční tarify - jsou aplikovány na zboží pocházející ze zemí ASEAN, jejich maximální výše je 5 %.

V oblasti vývozu dnes patří naprostá většina zboží do kategorie s rozmezím cel 0-5 %.

V oblasti dovozu jsou aplikovány sazby většinou v rozmezí 0-50 %. Sazby GSP aplikované na dovozy z ČR zůstávají v platnosti i po ukončení platnosti Obchodní dohody v rámci Dohody o spolupráci mezi Vietnamem a EU (po vstupu ČR do EU). Výjimečně vysoké clo, jež bylo uvalováno na některé „luxusní“ zboží, jako např. alkohol (100 %), nebo na zboží, jehož dovoz „ohrožuje existenci vznikajících nových odvětví“ (např. na termosky, ale i na pivo 100 %), odstranila bilaterální dohoda EU a VSR o přístupu na trh. Vyšší než 60 % celní sazby jsou uplatňovány v malém rozsahu převážně na zboží, jehož dovoz dříve podléhal netarifním omezením, např. obkládačky, porcelán, výrobky ze skla, elektrické ventilátory, 60 % sazba je aplikována na dovoz mikrobusů a nákladních automobilů do 5 t, 50 % celní sazbou je zatěžován dovoz konfekce, obuvi, potravin a podobných výrobků, „běžně“ vyráběných ve VSR, nulové, nebo nízké sazby jsou uplatňovány na dovozy technologií, surovin a chemikálií nevyráběných ve VSR, speciálních strojů a výrobních zařízení.

Ministerstvo financí od 1.dubna 2009 zvýšilo spotřební daň na dovoz automobilů ze zahraničí. Tento krok neporušuje mezinárodní integrační závazky Vietnamu a je vyvolán především snahou omezit překotný růst automobilů, na který není dimenzována dopravní infrastruktura.

Přes určitá kosmetická vylepšení, ke kterým průběžně dochází, je vietnamský celní systém nadále velmi komplikovaný, heterogenní a ne zcela odpovídající mezinárodním zvyklostem. Hlavním problémem je existence příliš mnoha sazeb, která s sebou přináší řadu nejasností a často i nejednoznačnost výkladu. V praxi se pak lze poměrně často setkat s tím, že výše cla je u některých druhů zboží do určité míry negociovatelná a jeho skutečná výše pak závisí na zkušenosti a „šikovnosti“ dovozce.  Nezkušeným a začínajícím obchodníkům tento stav mnohdy značně komplikuje život. K dalším problémům pak patří poměrně časté změny v sazbách u řady komodit a rovněž korupce rozšířená mezi mnoha celními úředníky.

Vzájemný obchod v rámci sdružení ASEAN je upraven zvláštní smlouvou AFTA a sdružení ASEAN se připravuje od r. 2015 vytvořit hospodářské společenství, které odbourá většinu celních bariér v rámci ASEAN.

Ochrana domácího trhu

Vietnam uplatňoval poměrně silnou ochranářskou politiku, která byla odůvodňována slabým stupněm ekonomického rozvoje země a potřebou ochrany domácích výrobců. Je možno konstatovat, že netarifních bariér ve srovnání s minulostí valem ubývá ve prospěch dovozních celních tarifů. K hlavním netarifním opatřením patří kvóty, obchodní povolení a technické podmínky.

Exportní a importní kvóty: V oblasti exportu byla vietnamská obuv postižena antidumpingovou přirážkou při vývozu do zemí EU. Přestože byla tato přirážka předmětem kritiky z vietnamské strany, objem vyvezené obuvi do EU stále rostl. V oblasti importu se kvótami reguluje především dovoz konstrukční oceli, cementu, cukru, stavebního skla, automobilů, papíru a keramických dlaždic.

Exportní a importní povolení: V oblasti importu byla u naprosté většiny komodit již v roce 1996 zrušena, při exportu se týkají např. předmětů kulturní hodnoty, vzácných zvířat a rostlin apod.

Technická regulace: Od roku 1990 je v platnosti zákon o zbožových standardech. V praxi se tato oblast týká především dovozů živých zvířat, která musí být náležitě vyšetřena a zabezpečena, léků, které musí být testovány a certifikovány (každé 3 roky znovu) a spotřebního zboží, které musí obsahovat popis a návod k použití ve vietnamštině. V poslední době začíná Vietnam přecházet na mezinárodní standardy ISO, takže existence tohoto certifikátu značně usnadní schvalovací procedury.

V oblasti dovozu potravin byla Česká republika v listopsadu 2013 zařazena na seznam schválených zemí pro dovoz potravin rostlinného původu.

zpět na začátek

6.3. Podmínky pro zřízení kanceláře, reprezentace, společného podniku

Reprezentační zastoupení (RZ) se nepovažuje za formu přímé zahraniční investice a podléhá zvláštním právním předpisům. Orgánem zodpovědným za vydávání licencí pro reprezentační zastoupení zahraničních firem ve Vietnamu je Ministerstvo průmyslu a obchodu VSR.

K udělení licence musí zahraniční firma splňovat následující podmínky:

  1. Firma musí ve své domovské zemi existovat minimálně 5 let. Tato podmínka může být nahrazena tím, že firma ve Vietnamu má schválený investiční projekt v hodnotě minimálně 10 mil. USD, nebo má kontrakt na dovoz vietnamského zboží, které patří do skupiny s exportní podporou - např. umělecko-řemeslné výrobky, rybolovné produkty, zemědělské produkty.
  2. Firma ve Vietnamu plánuje investiční nebo obchodní projekty, které jsou v souladu se zájmy země.

Žádost o vydání licence ke zřízení zastoupení se podává přímo na příslušném provinčním Lidovém výboru, jde-li o podnik, provozující obchodní či smíšené obchodní a turistické aktivity, resp. Státnímu odboru turistiky, jde-li o podnik výlučně v oblasti cestovního ruchu. Žádost se podává na oficiálním formuláři Ministerstva průmyslu a obchodu VSR ve dvou vyhotoveních (ve vietnamském a jiném běžně užívaném jazyce – francouzština, angličtina, němčina) a musí ji doprovázet následující dokumenty (opět v obou jazycích):

  • certifikát o založení firmy v domovské zemi s notářsky či konzulárně ověřeným překladem do vietnamštiny;
  • stručná charakteristika firmy, jejího zaměření a činnosti;
  • výsledky finančního auditu firmy za poslední finanční rok;
  • veškeré informace a doklady o připravovaném, popř. schváleném investičním projektu ve Vietnamu, obchodních kontraktech, či jiné připravované spolupráci, které dokumentují potřebu založení firemního zastoupení ve Vietnamu.

Po předání těchto dokumentů je důležité vyžádat si doklad o jejich převzetí. Podle zákona musí být licence žadateli udělena do 15 dnů od předání žádosti, praxe však bývá až na výjimky odlišná a je třeba být připraven na několikeré doplňování či úpravy žádosti a souvisejících dokumentů, které dobu vyřizování prodlouží. Při vydání licence musí zahraniční firma zaplatit fixní částku, stanovenou Ministerstvem financí.

Po obdržení licence je nově vzniklé zastoupení povinno zaregistrovat se do 45 dnů na lidovém výboru města nebo provincie, ve které bude jeho sídlo. Registrační formulář musí být dále doprovázen:

  • smlouvou o pronájmu kancelářských prostor pro činnost zastoupení;
  • pracovními smlouvami pro místní zaměstnance;
  • rozhodnutím ředitele firmy o jmenování vedoucího zastoupení;
  • informacemi o zahraničních i místních pracovnících zastoupení.

Licence jsou vydávány na dobu neurčitou.

Základní práva a povinnosti RZ ve Vietnamu jsou:

  • RZ nesmí ve Vietnamu vykonávat výrobu ani obchod se zbožím či službami za účelem dosažení zisku;
  • RZ nesmí zastupovat zájmy jiných firem;
  • RZ má právo pronajmout si pouze prostory potřebné pro svou činnost a pro ubyto-vání svých pracovníků;
  • RZ má právo otevřít si dva bankovní účty u autorizovaných bank v domácí i cizí měně na financování svých provozních nákladů;
  • RZ má právo najímat pracovníky a podepisovat pracovní smlouvy v souladu s vietnamskými zákony;
  • RZ má právo podepisovat nájemní smlouvy na kanceláře, rezidence, a další vybavení pro své aktivity v souladu s výnosem 56/CP a jeho ustanoveními z 18.9.1995 v novelizovaném znění z 30.6.1997 o pronájmu zahraničním firmám;
  • RZ má právo dovézt do Vietnamu veškeré zařízení a vybavení pro svou činnost, tyto dovozy však podléhají běžným dovozním předpisům a nejsou osvobozeny od placení dovozního cla.
  • RZ musí zasílat vždy v lednu roční zprávy o činnosti příslušným licenčním úřadům. Ty mohou kdykoli vyžadovat doplňující údaje.

Podmínky pro založení a činnost RZ přesně specifikují následující právní dokumenty:

  • Decree No. 82-CP z 2.8.1994
  • Decree No. 179-CP z 2.11.1994
  • Circular No. 03/TM-PC z 10.2.1995
  • Obchodní zákon č. 05/1997/QH9 z 10.5.1997
  • Výnos č. 45/2000/ND-CP z 6.9.2000
  • Oběžník č. 20/2000/TTLT-BTM-TCDL z 20.10.2000
  • Rozhodnutí č. 127-2001-QD-UB (zvláštní předpisy pro zřizování zastoupení v Hanoji)
  • Výnos č. 06/2005/ND-CP z 19.1. 2005 o zřizování a činnosti reprezentačních kanceláří pro zahraniční spolupráci a výzkumných organizací ve Vietnamu

zpět na začátek

6.4. Požadavky na propagaci, marketing, reklamu (využití HSP), významné veletrhy a výstavy v teritoriu

Výraznější rozvoj propagace a reklamy nastal ve Vietnamu až po roce 1990. Ačkoli v této oblasti nadále existuje přísná kontrola jejího obsahu ze strany státu, její užití je, v případě spotřebního zboží, naprosto nezbytné. Podle průzkumů je nejúčinnější využití televizní reklamy, a to zvláště ve velkých městech. Mladší generace je kromě televize rovněž nadprůměrně ovlivňována tiskem, především populárními časopisy. V čím dál větší míře začínají být využívány billboardy, zejména kolem nejfrekventovanějších úseků několika málo existujících dálnic. Doporučujeme zohlednit specifikum asijských spotřebitelů, kteří se při výběru zboží řídí tím, co se o něm tvrdí, jakou má pověst – byť založenou mnohdy na iracionálním základě.

Ve Vietnamu je v různých místech každoročně organizováno velké množství „mezinárodních veletrhů“. Naprostá většina má pouze regionální význam. Přehled významných veletrhů konaných ve Vietnamu v 2015 je uveden v příloze této informace nebo na stránce ZÚ Hanoj. Je nutno podotknout, že účast zahraničních vystavovatelů a rozsah veletrhů neodpovídá obvyklým měřítkům jiných východoasijských veletrhů. Přesto je účast na veletrhu při vážném zájmu o proniknutí na vietnamský trh žádoucí. Zejména veletrhy pořádané v HCMC mají mezinárodní úroveň.

zpět na začátek

6.5. Problematika ochrany duševního vlastnictví

Ochrana práv duševního vlastnictví je ve Vietnamu legislativně poměrně dobře ošetřena. Vietnam uznává důležitost ochrany těchto práv, zahrnujících patenty, ochranné známky a firemní identifikační značky, autorská práva a průmyslové vzory. 

Vietnam je mj. dlouholetým signatářem Pařížské konvence o ochraně práv duševního vlastnictví, Stockholmské konvence a Madridské dohody o mezinárodní registraci ochranných známek. V r. 1993 se Vietnam stal členem Paktu o patentové spolupráci.

Nový zákon o duševním vlastnictví, přijatý v souvislosti s přípravami na vstup země do WTO, je považován za nejdůležitější základ pro řízení vztahů duševního vlastnictví v oblastech zájmu členů WTO, jako je obchod, investice, věda a technika. Zákon byl koncipován v r. 2005 během procesu přístupu Vietnamu k WTO. Postupně byl doplňován, nejnověji v roce 2008, kdy byl upřesněn postup spolupráce s pohraničními celními úřady v případě podezření na dovoz zboží porušujícího práva duševního vlastnictví.

V praxi však stále dochází k častým případům porušování práv duševního vlastnictví jak v oblasti ochranných známek, tak i např. uměleckých děl či softwaru a jejich vymahatelnost dosud zaostává za legislativním zakotvením. Většina případů jejich porušování se řeší převážně prostřednictvím správních řízení a jejich řešení je ovlivňováno malými kapacitami a nízkou kvalifikací soudců. 

zpět na začátek

6.6. Trh veřejných zakázek

V roce 2014 byl schválen zákon o veřejných zakázkách (Bidding Law, viz příloha v angličtině). Podle zákona musí všechny státní subjekty vyhlašovat veřejná výběrová řízení pro nákupy přesahující ekvivalent 500 mil. VND (cca 24 tis. USD).

Vzhledem k velké angažovanosti mezinárodních finančních institucí ve Vietnamu (zvláště Světové banky a Asijské rozvojové banky), je řada projektů především v oblasti infrastruktury financována prostřednictvím jejich úvěrů. Na tyto projekty jsou rovněž vyhlašována veřejná výběrová řízení, která se řídí pravidly příslušné mezinárodní instituce.

Obecným problémem výběrových řízení ve Vietnamu je skutečnost, že naprostá většina projektů je již od počátku připravována ve spolupráci s konkrétními „potenciálními“ dodavateli nebo je strukturována a zaměřena v souladu s jejich zájmy a požadavky. Firmy, které mají ve Vietnamu své zastoupení, nebo mají ošetřeny své zájmy jiným účinným způsobem  (např. dohodou o spolupráci s příslušnou vietnamskou firmou), jsou pak prakticky jedinými možnými kandidáty na úspěch.

Požadavek transparentnosti tendrů se místním průmyslovým lobby rovněž zatím daří úspěšně odsouvat. Informace o tendrech jsou dostupné v denním tisku pouze se zhruba měsíčním předstihem, kdy již není příliš reálné nabídku připravit a podat. Informace o tendrech jsou uveřejňovány na webových stránkách www.businessinfo.cz jako zdroj informací o aktivitách ve vietnamském hospodářství. Případní zájemci tak mohou získat sice již méně využitelnou informaci, ale zároveň s ní spojení na potenciálního příštího zadavatele.

Doplňující souborové informace

zpět na začátek

6.7. Způsoby řešení obchodních sporů, rizika místního trhu a investování v teritoriu, obvyklé platební podmínky, platební morálka

Zákon o ekonomické arbitráži, který položil právní základ řešení obchodních sporů, byl ve Vietnamu přijat teprve v roce 1990. Další krok přišel v roce 1994, kdy bylo zahájeno fungování ekonomických soudů, které do značné míry převzaly úkoly ekonomické arbitráže a zabývají se problematikou bankrotů, podvodů a zpronevěr. Řešení sporů z obchodních kontraktů je však ve většině případů řešeno nadále prostřednictvím ekonomické arbitráže.

Významným mezníkem při řešení obchodních sporů byl rok 1995, kdy Vietnam podepsal Newyorskou konvenci z r. 1958, která zajišťuje právní vymahatelnost rozhodnutí zahraničních arbitrů (rozhodnutí zahraničních arbitrů nebyla ve Vietnamu do roku 1995 právně vymahatelná).

Podle vietnamského zákona se rozpory mezi stranami ve společném podniku nebo kontraktu obchodní spolupráce mohou řešit buď prostřednictvím vietnamského ekonomického soudu, vietnamské nebo zahraniční arbitráže nebo tribunálu, který obě strany ustaví. Naproti tomu spory mezi podniky se zahraniční účastí nebo mezi podnikem se zahraniční účastí a vietnamským subjektem se řeší pouze prostřednictvím vietnamské arbitráže nebo ekonomického soudu. V praxi se však často využívá autority Ministerstva plánování a investic nebo místního Lidového výboru, jejichž doporučení mají zvláště pro vietnamského partnera  významný vliv a řadu sporů tak pomohou zažehnat.

V praxi je však v kontraktech (zejména se státními podniky) tvrdě prosazováno řešení sporů u vietnamské arbitráže a je snad zbytečné dodávat, že v případných sporech jsou vietnamské státní podniky protěžovány.

K nejvýznamnějším problémům a rizikům místního trhu patří:

  • jeho značná nestandardnost ve srovnání s trhy rozvinutějších zemí, způsobená především směsí pozůstatků centrálního plánování, soukromého podnikání a ve zdejší kultuře významných příbuzenských vztahů;   
  • nedostatečně rozvinutý a stále ještě chaotický právní systém (upřednostňující domácí subjekty před zahraničními dle zkušeností ZÚ), který zaostává za prudkým rozvojem ekonomiky a zapojování Vietnamu do mezinárodního obchodu; i u těch dobrých je však problémem jejich vymáhání; 
  • možnost nečekaných direktivních zásahů státu do ekonomiky a náhlé změny platných pravidel;
  • velmi silná a zatím nepříliš „client oriented“ byrokracie, jejíž překonání je náročné především časově a často i finančně (rozšířená korupce);
  • stále silná ochranářská politika domácího trhu (tarifní i netarifní překážky), umocněná navíc průběžnými a těžko předvídatelnými změnami ze strany ústředních orgánů (např. „daň z luxusu“ na osobní vozidlam, "nečítelné" či obtížně proveditelné předpisy při dovozu a distribuci potravin, léků alkoholu apod.);
  • obtížná predikce vývoje a následků postupného odstátňování podniků

Analýzou kvality podnikatelského prostředí se každoročně zabývá tzv. Vietnam Business Forum.

Nejobvyklejší platební podmínkou při exportu do Vietnamu je dokumentární neodvolatelný akreditiv. V případě menších obchodů u neznámých klientů, zvláště malých soukromých firem je využíván i systém platby předem.

Při nákupu zboží investičního charakteru nebo jakýchkoli větších dodávek je vietnamskými zákazníky požadováno zajištění výhodného úvěru včetně různě dlouhých odkladů splátek.

V poslední době se u určitých druhů zboží rozšiřuje systém platby až po jeho prodání. Jedná se především o zboží v oborech, ve kterých je velká konkurence - parfumerie, drobné spotřební zboží.

Platební morálku vietnamských klientů je možno obecně označit za dobrou. Opatrnosti je třeba při obchodování s neznámými drobnými soukromými firmami, zvláště pokud je obchod uzavírán korespondenčně. Může se stát, že po dodání zboží, nebo zaslání částky za nakupované zboží se kontakt ztratí a na uváděné adrese jej nikdo nezná.

zpět na začátek

6.8. Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty, úřední a používaný jazyk(y), státní svátky, pracovní a prodejní doba

Místní zvyklosti:

Pozdrav - tradiční vietnamský způsob při zdravení je podání rukou. V případě tradičního vietnamského způsobu potřesení rukou (ruce spojené kolem zápěstí partnera) je samozřejmě vhodné pozdrav opětovat.

Navštívenky - podobně jako v celé Asii i ve Vietnamu je výměna navštívenek při společenském i obchodním styku naprostou samozřejmostí. Za zdvořilou formu je pokládáno předání a převzetí navštívenky oběma rukama. Předání vizitky jednou rukou či dokonce položení na stůl (podobně i podávání peněz při placení) je společensky nepřijatelné. Při jednání je pak vhodné vizitku ponechat před sebou na stole jako znamení úcty - okamžité založení vizitky je považováno za výraz nezájmu.

Oděv - se zvyšující se životní úrovní a množstvím společenských styků se i někdejší vietnamská neformálnost v odívání přizpůsobuje západním zvyklostem. Při formálním společenském styku je samozřejmostí užití společenského oděvu, příp. v horkém letním podnebí pouze košile s kravatou. Krátké kalhoty (šortky) dosud nejsou běžným zjevem ani v neformálním společenském styku.

Úředním jazykem je vietnamština, nejrozšířenějšími používanými cizími jazyky angličtina, čínština (kantonská a mandarínská), ruština a francouzština (převážně starší generace).

Pozdrav - tradiční vietnamský způsob při zdravení je podání rukou. V případě tradičního vietnamského způsobu potřesení rukou (ruce spojené kolem zápěstí partnera) je samozřejmě vhodné pozdrav opětovat.

Navštívenky - podobně jako v celé Asii i ve Vietnamu je výměna navštívenek při společenském i obchodním styku naprostou samozřejmostí. Za zdvořilou formu je pokládáno předání a převzetí navštívenky oběma rukama. Předání vizitky jednou rukou či dokonce položení na stůl (podobně i podávání peněz při placení) je společensky nepřijatelné. Při jednání je pak vhodné vizitku ponechat před sebou na stole jako znamení úcty - okamžité založení vizitky je považováno za výraz nezájmu.

Oděv - se zvyšující se životní úrovní a množstvím společenských styků se i někdejší vietnamská neformálnost v odívání přizpůsobuje západním zvyklostem. Při formálním společenském styku je samozřejmostí užití společenského oděvu, příp. v horkém letním podnebí pouze košile s kravatou. Krátké kalhoty (šortky) dosud nejsou běžným zjevem ani v neformálním společenském styku.

Úředním jazykem je vietnamština, nejrozšířenějšími používanými cizími jazyky angličtina, čínština (kantonská a mandarínská), ruština a francouzština (převážně starší generace).

Státní svátky:

  • Nový rok (Tet Duong lich) 1. ledna
  • Lunární Nový rok (Tet Nguyen Dan) čtyři dny (počínaje dnem předcházejícím první den prvního lunárního měsíce, v období od konce ledna do poloviny února kalendářního roku)
  • Den vítězství (Ngay Chien Thang) 30. dubna (výročí kapitulace vlády Jihovietnamské republiky 30. 4. 1975)
  • Svátek práce (Ngay Quoc te Lao dong) 1. května
  • Národní den (Ngay Quoc Khanh) 2. září (vyhlášení Deklarace nezávislosti Vietnamské demokratické republiky prezidentem Ho Či Minem 2. 9. 1945)

Pracovní a prodejní doba:

Pracovní doba státních úřadů, organizací a bank je od pondělí do pátku od 7:30 do 11:00 hodin a od 13:00 do 16:30 hodin, soboty a neděle jsou dny pracovního klidu. Pracovní doba v soukromém sektoru je zpravidla celotýdenní včetně sobot a nedělí.

Prodejní doba většiny obchodů začíná mezi 7.00 a 9.00 hod. a končí mezi 18.00 a 22.00 hod. Většina obchodů je otevřena po celý týden. Pouze velmi málo obchodů dodržuje polední přestávku a neděli jako den pracovního klidu.

zpět na začátek

6.9. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria (oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince)

Občané ČR, s výjimkou držitelů diplomatických pasů, podléhají vízové povinnosti. Vstupní víza na dobu 30 dnů se udělují na ZÚ VSR v Praze. Vízum je možné ve Vietnamu prodloužit na cizinecké policii.

Letištní poplatky jsou zahrnuty v cenách letenek, není nutno platit při odletu. Dle aktuální situace moho být při vstupu do Vietnamu prováděny lékařské prohlídky (měření teploty termokamerou).

Na území VSR neplatí český ani mezinárodní řidičský průkaz. Při krátkodobých pobytech je, vzhledem k dopravní situaci, vhodné si pronajmout vůz či motocykl s řidičem. Cizincům dlouhodobě žijícím ve VSR policie vystaví vietnamský řidičský průkaz

Mezinárodní očkovací průkaz je uznáván místními úřady. Při vstupu do země se nevyžaduje žádné povinné očkování. Doporučuje se však po poradě s lékařem absolvovat základní očkování pro méně rozvinuté tropické země (hepatitida A a B, tetanus, břišní tyfus, TBC, japonská encefalitida). Na jihu země se může ve větší míře vyskytovat horečka dengue, v horských oblastech malárie, v zemi se vyskytují případy případy ptačí chřipky a chřipky H1N1. V severním Vietnamu je zaznamenáno onemocnění cholerou. V posledních letech též prudce vzrůstá počet infikovaných virem HIV. Během pobytu je proto nutné dodržovat základní hygienické návyky, konzumovat tepelně zpracované potraviny a vyhýbat se nedůvěryhodným stravovacím zařízením. Balená pitná voda je běžně v prodeji po celém území státu, je však třeba kontrolovat neporušenost obalu.

Více informací na webu MZV.

zpět na začátek

6.10. Podmínky pro zaměstnávání občanů z ČR

Podmínky zaměstnávání cizinců a místních sil

Zaměstnávání cizinců/českých občanů vyžaduje pracovní povolení, které je vydáváno na základě žádosti zaměstnavatele. K tomu musí cizinec doložit řadu dokumentů (výpis z trestního rejstříku apod.).

Efektivně obchodovat ani jinak spolupracovat s Vietnamem není možné „na dálku“. Každá firma, která má na tomto trhu vážné a dlouhodobé ambice, by proto měla uvažovat o určité formě zastoupení. Možností je několik:

  • Otevření vlastního reprezentačního zastoupení: Tato forma dává předpoklady pro skutečně profesionální a výhradní zastupování zájmů, ale je zároveň nejdražší. Proto ji doporučujeme využít až po analýze proveditelnosti a efektivnosti záměrů firmy ve Vietnamu (o podmínkách zřízení reprezentačního zastoupení pojednává kapitola 6.3.).
  • Využití místních zástupců českých firem: Osvědčuje se zejména při vyhledávání vhodného vietnamského partnera, případně v prvních fázích jednání. Jelikož ve Vietnamu příliš nefunguje korespondenční navazování spolupráce, je využívání místních zástupců českých firem jednou z možných cest, jak tento problém překonat.
  • Využití „českých Vietnamců“: V ČR v současné době žije několik desítek tisíc vietnamských občanů, z nichž řada má velmi dobré znalosti vietnamského trhu a kontakty na důležitých místech. Efektivní spolupráci s těmito partnery považujeme za jednu z nejperspektivnějších a nejefektivnějších cest při rozvoji obchodně-ekonomické spolupráce. Samozřejmě i v tomto případě je třeba věnovat výběru vietnamského partnera maximální pozornost, ověřit si reference, jeho zkušenosti atd. a vyvarovat se tak nepříjemnému překvapení či ztrátám času a peněz.
  • Využití etablovaných místních zástupců: Viz kap. 8.6, poslední odstavec.

Vzhledem k náročnosti vietnamského trhu v každém případě doporučujeme udržovat od přípravné až do konečné fáze každého obchodního záměru či případu kontakt s obchodně-ekonomickým úsekem Velvyslanectví ČR v Hanoji.

zpět na začátek

6.11. Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

Česká republika uzavřela s VSR dohodu v oblasti zdravotnictví, na základě které by měla být občanům smluvních stran poskytována zdravotní péče zdarma. Smluvní dokument je však plněn pouze českou stranou. Vietnamská zdravotnická zařízení za veškeré úkony vyžadují platbu a jejich úroveň zdaleka nedosahuje našich standardů. Z těchto důvodů bylo unilaterálně z české strany provedeno přehodnocení Zdravotní dohody. Nově se tato dohoda vztahuje pouze na zdravotnický personál, který byl vyslán na základě výměn, plynoucích z této dohody. V Hanoji a Ho Či Minově Městě také existují soukromé mezinárodní polikliniky, jejichž služby a ceny jsou na vyšší úrovni. Tato zařízení většinou neprovádějí složitější operace, pouze zajišťují převoz do nemocnic v Thajsku, Singapuru, popřípadě v ČLR. Z tohoto důvodu je nutné mít v každém případě zdravotní a cestovní připojištění pro nenadálé události.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: