V roce 2025 bylo Česko v rámci Unie šestnácté. Lépe jsme na tom byli pouze v prvním ročníku měření v roce 2022. Ve střední a východní Evropě jsou před námi pouze Slovinsko a Estonsko.

Premianti ve zdraví a bezpečnosti

Za pozitivním posunem stojí především razantní zkrocení inflace a obhajoba prvenství v oblasti zdraví a bezpečnosti. Při bližším pohledu na data se však ukazuje, že ačkoliv jsme úspěšně zvládli akutní krize, začínáme tvrdě narážet na dlouhodobé strukturální limity.

Loňský výsledek je přesto nejlepší od roku 2022, kdy jsme celkově stanuli na 13. místě. Nejúspěšnější byly tradičně severské země v čele se Švédskem a Dánskem. Letos se k nim přidalo Finsko, které na „bronzové“ pozici vystřídalo Rakousko. Pětici trvale úspěšných zemí doplňuje ještě Nizozemsko, které díky stejnému zisku bodů sdílí s Rakouskem čtvrtou až pátou příčku. 

„Nejvíce prosperující země spojuje relativně silná ekonomika a kvalita vzdělávání a výzkumu, ale jinak jsou jejich výsledky relativně odlišné,“ zmiňuje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

Česko je ekonomickým lídrem mezi postkomunistickými zeměmi EU

„Zatímco Švédsko drží prvenství v oblasti životního prostředí díky nízkým emisím, využívání obnovitelných zdrojů nebo vysokému zalesnění, Nizozemsko je ve stavu životního prostředí až na 23. místě. Může se však naopak chlubit nejlepším pracovním trhem, nejsilnější digitalizací či dobře zvládnutým finančním zdravím,“ upozorňuje na složité hodnocení Odstrčil.

Na opačné straně žebříčku nedošlo v roce 2025 k žádným změnám na posledním místě srovnání zůstává od prvního ročníku Indexu Řecko, které těsně zaostává za nejchudší zemí Unie, tedy Bulharskem. Pětadvacáté bylo loni Slovensko. 

„Česko zvládlo postkrizové období při nižším zadlužení než Slovensko a udrželo si relativní makroekonomickou stabilitu, avšak za cenu vysoké inflace a poklesu reálných mezd. Slovensko naopak více využilo fiskální expanzi, což vedlo k rychlejšímu růstu veřejného dluhu. Polská ekonomika sice vykazuje silný růst, čelí ale rostoucím fiskálním deficitům a strukturálním výzvám v oblasti produktivity a investiční efektivity,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny. 

Česká ekonomika brzdí. Růst HDP byl v 1. čtvrtletí nejpomalejší za dva roky

Polsko je přes rychlý růst ekonomiky až třiadvacáté, daleko za ČR. Česko je mezi státy střední s východní Evropy třetí za rychle se rozvíjejícím Estonskem a Slovinskem.

Ekonomika se v roce 2025 nadechla. Zastavíme odliv kapitálu? 

Návrat do celoevropského průměru Česku meziročně zajistil především pilíř, který se zaměřuje na stav ekonomiky. V tomto ohledu Česko poskočilo o pět míst a vrátilo se mezi desítku nejzdravějších ekonomik v EU.

Klíčovým faktorem bylo zmírnění inflace. Zatímco se ještě nedávno pohybovala v dvouciferných hodnotách, pokles na 2,7 procenta nás posunul z předposlední hodnoty na devátou příčku v Unii.

Ještě zajímavější je ale posun v podílu hrubého národního důchodu (HND) na HDP. Tento indikátor ukazuje, kolik vyprodukovaného bohatství skutečně zůstává v kapsách českých občanů a firem. Během jednoho roku se tento podíl zvýšil z 95 na 99 procent, což nás v roce 2025 vystřelilo z 22. na 13. místo. Podle expertů to znamená, že český kapitál sílí, domácí firmy investují v zahraničí a daří se mírnit odtok dividend do ciziny. 

MPO: Cirkulární ekonomika je klíčová pro českou konkurenceschopnost

České firmy investovaly víc peněz než ty z Polska

České firmy ukazují, že mají globální ambice a nebojí se investovat za hranicemi velké peníze.

„Stav investic českých firem v zahraničí dosáhl v roce 2024 74 miliard eur. Pro srovnání, výrazně větší Polsko (populačně i ekonomicky) bylo na úrovni 48 miliard. To ukazuje, že český kapitál začíná mít globální ambice, což je podmínka nutná pro růst v dodavatelském řetězci směrem k vyšším maržím,“ říká David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.

Radost z makroekonomických čísel nicméně kazí pohled do nitra českých podniků. Česko totiž zůstává převážně subdodavatelskou ekonomikou. Máme sice velmi silný export hi-tech produktů, ale většinou jde jen o jejich montáž. Podíl hrubé přidané hodnoty na celkové produkci je u nás třetí nejmenší v celé EU. Právě tolikrát omílaný charakter Česka jako montovny je hlavní překážkou, která nám brání v dohánění vyspělého Západu a dosažení „německých platů“.

Počet odpracovaných hodin na populaci je v Česku v roce 2025 dokonce vyšší než v USA. Tento výkon ale není vidět v přidané hodnotě, v maržích a ziskovosti

David Navrátil, Česká spořitelna

„Češi přitom patří k nejpracovitějším národům. Počet odpracovaných hodin na populaci je dokonce vyšší než v USA. Nicméně tento výkon není vidět v přidané hodnotě, v maržích a ziskovosti,“ upozorňuje David Navrátil. Česko musí podle něj využít svou silnou stránku, tedy schopnost vyrobit téměř cokoliv a v hi-tech kvalitě.

„To je dovednost, kterou nám může svět závidět, zvlášť v době geopolitických otřesů a rostoucí důležitosti odolnosti a strategické autonomie. K této dovednosti ale musíme přidat silnou digitální vrstvu ve formě výrazně vyšší digitalizace, robotizace, automatizace a rychlou adaptaci AI. Tento mix nám umožní prosperovat i ve světě polykrize,” dodává David Navrátil.

Větší spolupráce vědy a byznysu

Cestu ven z problémů vidí Alexandra Kala, zakladatelka Profimed a ambasadorka Druhé ekonomické transformace, v propojování vědy a byznysu.

„Česká ekonomika vytěžila v 90. a následujících letech na maximum svůj potenciál, který hodně závisel na kvalitní pracovní síle, která byla levná. To ale už neplatí. Nemáme nerostné suroviny, geopoliticky nejsme významný hráč a jediná cesta k tomu, abychom byli relevantní a prosperovali je, když budeme dělat byznys, který nikdo jiný neumí,“ domnívá se Kala.  

Včasné uchopení globálních trendů a využití vlastních silných stránek je důležité i podle dalšího ambasadora Druhé ekonomické transformace Michala Kurky. 

Našlápnuto máme dobře, jen musíme náš potenciál využít, a ještě víc se soustředit na to, abychom se odpoutávali od subdodavatelského modelu a sázeli na výrobu s vyšší přidanou hodnotou

Michal Kurka, Sentinel Capital

„Naší nejsilnější stránkou je naše průmyslová historie i současnost. Díky tomu patří Česko k top zemím, které mohou těžit z globálního megatrendu dekarbonizace. Ten totiž mění fyzické prostředí, pro úspornější procesy potřebujete nové technologie, a ty umíme vyrábět,“ vysvětluje majitel Sentinel Capital.

V roce 2025 tvořily „clean tech produkty“ jen asi pětinu našeho vývozu. Do pěti let to bude podle Kurky plná třetina našeho exportu a celkový objem se dokonce zdvojnásobí. „Našlápnuto máme dobře, jen musíme náš potenciál využít, a ještě víc se soustředit na to, abychom se odpoutávali od subdodavatelského modelu a sázeli na výrobu s vyšší přidanou hodnotou,“ dodává Kurka.

Rozdíl v odměňování mužů a žen

Riziko, že zaspíme dobu, se odráží i na trhu práce. Česko se dlouhodobě pyšní vůbec nejnižší nezaměstnaností v EU. Tento zdánlivě skvělý výsledek je ale dvousečnou zbraní. Nízká nezaměstnanost nenutí firmy k inovacím a zavádění nových technologií, protože je pro ně stále výhodnější udržovat model s levnější pracovní silou. 

Bohačíková: Rodičovská nesmí být brzdou, trh práce je třeba změnit od základu

Velkým varováním je také prohlubování nerovností – rozdíl v odměňování mužů a žen (tzv. gender pay gap) totiž v roce 2025 mírně vzrostl na 18 procent, což nás řadí na propastné 25. místo v EU. „Jde o kombinaci několika faktorů, které se navzájem posilují,“ upozorňuje Eva Primus Kovandová, prezidentka organizace Business & Professional Women.

Ženy v Česku nevydělávají méně primárně proto, že by byly hůř placené za stejnou práci, ale hlavně proto, že jsou koncentrované v oborech a pozicích, které jsou systémově hůře placené. Česká ekonomika je silně průmyslová a technická.

„Muži častěji pracují v oborech jako IT, strojírenství, energetika nebo automotive, které jsou nadprůměrně placené. Ženy jsou naopak více zastoupené ve školství, zdravotnictví, administrativě nebo sociálních službách, tedy v profesích, které jsou pro společnost zásadní, ale finančně podhodnocené. Dalším faktorem je nízké zastoupení žen ve vedení firem a v nejlépe placených manažerských pozicích,“ dodává Kovandová.

Rozdíly v platech by mohla zmírnit nová připravovaná legislativa

Bezpečnost v době války: Češi jsou jedničky v kyberprostoru

Jedinou oblastí, kde Česko v rámci EU naprosto dominuje a v roce 2025 obhájilo první místo z předloňského ročníku, je Rozvoj zdraví a bezpečnosti. K tomuto výsledku nám pomohla vynikající úroveň kyberbezpečnosti a vysoká dostupnost lékařské péče (podle dat je nedostupná jen pro 0,5 procenta obyvatel). 

„Být jedničkou v kybernetické bezpečnosti v celosvětovém srovnání zavazuje, ale zároveň to není náhoda. Je to výsledek dlouhodobé a systematické práce od rozvoje legislativy přes budování technických kapacit až po vzdělávání odborné i široké veřejnosti. Silnou stránkou České republiky je také intenzivní mezinárodní spolupráce a propojení státu, soukromého sektoru a akademické sféry, díky nimž máme lepší přehled o aktuálních hrozbách a dokážeme na ně včas reagovat,“ vysvětluje Jakub Neščivera z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).

Připravenost Česka na boj s kyberzločinem potvrzuje i Ondřej Kapr z Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování. „V první řadě bereme kyberzločin vážně a snažíme se připravovat na situace, které mohou již brzy nastat, zejména v souvislosti s rozvojem a zapojením umělé inteligence. Zároveň si uvědomujeme postupný trend přesunu kriminality do kybernetického prostoru. Být připraven znamená také znát aktuální hrozby a rychle na ně reagovat,“ prozrazuje Ondřej Kapr.

Kyberbezpečnost je o propojení dat, procesů a lidí

Přes zlepšující se připravenost však kyberkriminalita v Česku postupně roste. „Kriminalita páchaná v kyberprostoru v současnosti tvoří 13,7 procenta celkového nápadu kriminality. Největší skokový nárůst nastal zejména mezi lety 2021 a 2022,“ vyčísluje Kapr a zároveň doplňuje, že za nárůstem stojí především rozsáhlé útoky organizovaných skupin s propracovanými podvodnými schématy, které se neustále zdokonalují.

Zanedbanou obranu musejí Češi dofinancovat

V kontextu aktuálního geopolitického dění a války na Ukrajině Index odhaluje jedno zásadní slabé místo. Česko mělo v rámci EU v roce 2025 až 16. nejvyšší výdaje na obranu. Podle dat Eurostatu za rok 2023 jsme na armádu vydávali pouze 1,2 procenta HDP (za rok 2024 pak dle novějších dat 1,3 % HDP), což ostře kontrastuje například se sousedním Polskem, které se díky razantnímu zbrojení vyhouplo v celkové bezpečnosti na druhé místo v EU.

Šance pro ekonomiku? Podnikatelé podporují vyšší výdaje na obranu, ukázal průzkum

Minulá vláda výdaje mírně zvýšila, ale nikoli dostatečně. Ta současná deklaruje snahu tento stav napravit a dosáhnout hranice dvou procent HDP, ve skutečnosti však výdaje na obranu snížila a v evropském srovnání pokulháváme stále výrazněji. Experti navíc varují před tristní připraveností běžného obyvatelstva na krizové situace. 

Češi přitom dorovnání výdajů na úroveň NATO podporují. To ostatně potvrzuje i Jiří Táborský z analytického ústavu STEM: „Nejnovější data ukazují, že pro snížení aktuální výše je 17 procent populace a jedná se o lidi, kteří jsou často výrazně antisystémově orientovaní. Největší podíl populace, konkrétně 27 % by preferoval, abychom se dostali na průměr Aliance, což je aktuálně 2,8 % HDP.“

Zdravotnictví, byť vysoce dostupné, také skrývá časovanou bombu. V naději na dožití ve zdraví jsme klesli na 15. místo – průměrný Čech prožije ve zdraví jen 62 let. Odborníci varují, že současné nastavení, kdy se zanedbává prevence civilizačních chorob, je z dlouhodobého hlediska finančně neudržitelné.

Nedostupnost bydlení 

Nejkritičtějším bodem celého Indexu prosperity zůstává Úroveň bydlení. V této oblasti nám patří 23. pozice, tedy pátý nejhorší výsledek v celé EU. Finanční dostupnost bydlení se navíc nadále zhoršuje. Průměrný byt dnes v Česku stojí 13,6 ročních platů (2. nejhorší hodnota v EU). Zběsilý růst cen navíc dopadá na běžné rozpočty rodin.

Desetina českých domácností vynakládá na bydlení více než 40 procent ze svých celkových příjmů. Růst cen vyhnal lidi do nájmů, které sice vycházejí v evropském srovnání jako páté nejvýhodnější, ale paradoxně jen proto, že vlastnické bydlení se pro mnohé stalo naprosto nedostižným luxusem. Češi přitom patří k národům, které silně preferují bydlení ve vlastním. „Podle našeho loňského průzkumu si ve vlastním domě nebo bytě přeje bydlet na 92 procent české populace,“ doplňuje Tomáš Odstrčil z Evropy v datech.

Průměrný byt dnes v Česku stojí 13,6 ročních platů (2. nejhorší hodnota v EU). Zběsilý růst cen navíc dopadá na běžné rozpočty rodin.

Kombinace vysokých nákladů na bydlení a drahých energií se propisuje do celkového finančního zdraví Čechů (zde jsme v roce 2025 klesli z 9. na 10. místo). Zneklidňující je fakt, že více než 60 procent nízkopříjmových domácností nemá vůbec žádnou finanční rezervu pro případ nečekaných výdajů. 

„V rámci EU se řadíme do horší poloviny zemí, zhruba na 16. místo. Nejlépe jsou na tom státy jako Dánsko či Malta (zhruba 40 % nízkopříjmových domácností bez finanční rezervy), na opačné straně žebříčku je pak Řecko, kde tento podíl činí více než 80 %. Celkově se však finanční situace Čechů zlepšila a také jsou optimističtější ohledně budoucnosti,“ doplňuje Tereza Hrtúsová z České spořitelny.

• Další informace včetně kapitoly digitalizace a vzdělávání jako cesta k vrcholu

Redakčně upravená tisková zpráva Index prosperity