Praha a Česko přesto mají nadále v rozvoji inovačního potenciálu rezervy. Brzdou změn je mimo jiné konzervativní přístup samospráv a státu, ale také zástupců akademické a podnikatelské sféry.

„Naším cílem je Praha, která dokáže svůj mimořádný lidský, vědecký a ekonomický potenciál systematicky převádět do vlastního know-how, nových firem, kvalitních pracovních míst, kapitálu a vyšší životní úrovně svých obyvatel,“ dodává Tomáš Lapáček v rozhovoru pro BusinessInfo.cz.

Co podle vás potřebuje Česká republika, aby se posunula mezi evropské inovační lídry, ke kterým dlouhodobě nepatří?

Česku podle mě nechybí talent, technické schopnosti ani kvalitní výzkum. Slabší jsme ve schopnosti převést tyto přednosti do nových firem, produktů, duševního vlastnictví, a nakonec do prosperity obyvatel. Stále jsme velmi dobří ve výrobě a v postupném zlepšování existujících technologií. Méně se nám daří vytvářet nové globální společnosti založené na vlastním know-how.

Žebříček European Innovation Scoreboard 2026

Na jaké úrovni je spolupráce mezi podniky a akademickou sférou?

Vazby mezi univerzitami a firmami jsou slabší, stejně jako komercializace výzkumu, počet akademických spin-offů či dostupnost kapitálu pro rychle rostoucí firmy. Jeden aspekt však považuji za zásadní. Inovační politika nezačíná ve chvíli, kdy někdo založí startup. Začíná u vzdělávání. Pokud chceme být za deset nebo patnáct let inovačním lídrem, musíme už dnes rozvíjet podnikavost, kreativitu, technologické kompetence a schopnost převádět nápady do praxe.

Potřebujeme tedy celý řetězec: škola, univerzita, výzkum, transfer znalostí, podnikatel, firma, kapitál, globální trh. Nestačí podporovat jednotlivé části. Fungovat musí celý systém.

Nepotřebujeme tedy změnit od základu celý vzdělávací systém? Nescházejí na trhu práce talentovaní lidé s inovativním myšlením?

Talent máme. Otázkou je, jak dobře jej rozvíjíme a zda vzdělávací systém připravuje mladé lidi na ekonomiku, do které skutečně vstupují. Znalosti zůstávají nezbytné. S rychlým rozvojem umělé inteligence ale ještě více roste význam schopnosti položit správnou otázku, vyhodnotit informace, řešit problém, spojovat různé disciplíny, spolupracovat a vytvářet něco nového. Za zásadní proto považuji podnikavost.

Jak se podniká v regionech: Hlavní město Praha

Podnikavý člověk není pouze pasivním vykonavatelem zadaného úkolu, ale dokáže rozpoznat problém nebo příležitost a vytvořit řešení. Z dlouhodobého ekonomického hlediska bych chtěl, aby stále více mladých lidí uvažovalo nejen o tom, kde budou jednou pracovat, ale primárně o tom, co mohou vytvořit, jakou firmu mohou založit či jaký problém mohou vyřešit.

V tuzemsku existují výrazné rozdíly mezi jednotlivými regiony. Přibližně 80 procent inovační ekonomiky táhnou Praha a Brno, zbytek republiky výrazně zaostává. Co je podle vás klíčovou výhodou metropole?

Největší výhodou Prahy je koncentrace. Na relativně malém území máme vysoké školy, výzkumné instituce, technologické společnosti, centrály velkých firem, investory, zahraniční společnosti a velké množství českého i zahraničního talentu. Proto také Praha vykazuje mimořádný ekonomický výkon. Její HDP na obyvatele se pohybuje téměř na dvojnásobku průměru Evropské unie. Je ale důležité správně interpretovat, co toto číslo znamená.

Praha má neuvěřitelný potenciál jako znalostní centrum – jsou tu desítky vysokých škol s více než sto tisíci studenty. To je koncentrace, která nemá ve světě obdoby. Zároveň je tu výrazně rozvinutý trh s nemovitostmi. I proto jsem s ohledem na budoucí vývoj optimistou.

Jak ho tedy správně interpretovat?

Praha je výrobním a ekonomickým centrem mnohem většího území. Na jejím HDP se podílejí také lidé, kteří do Prahy dojíždějí, centrály společností, které tu vykazují svoji ekonomickou aktivitu nebo zahraniční firmy, jejichž část zisku následně odchází vlastníkům mimo město nebo mimo Českou republiku. Proto bych z vysokého pražského HDP nedělal závěr, že Pražané mají životní úroveň odpovídající dvojnásobku evropského průměru. Praha je mimořádně produktivní, ale ta produkční síla se do disponibilních příjmů a majetku jejích obyvatel transformuje jen zčásti.

Co to konkrétně znamená?

Jak jsem zmiňoval, Praha vykazuje mimořádně vysoké HDP na obyvatele, ale příjmy domácností této relativní úrovni zdaleka neodpovídají. A růst hodnoty domácích technologických firem je jedním z mechanismů, jak může větší část vytvořené ekonomické hodnoty zůstávat spojená s místními lidmi.

Nejen prostřednictvím mezd, ale také prostřednictvím podnikatelských příjmů, zaměstnaneckých podílů, vlastnictví firem a následných investic úspěšných founderů do dalších projektů. Proto je pro mě aktuálně i dlouhodobě důležitější než jeden další nový jednorožec (startupová společnost, jejíž hodnota překročila 1 miliardu amerických dolarů, aniž by byla kótovaná na burze – pozn. redakce) to, jestli Praha vytváří prostředí, ve kterém budou nové úspěšné technologické firmy vznikat opakovaně a ve velkém množství.

Startupy, inovace a Praha? Dokáže konkurovat světovým metropolím?

Před dvěma lety jste upozorňoval, že pražská startupová scéna stagnuje a že se musí výrazně navýšit počet technologických startupů v metropoli, aby se staly běžnou součástí pražské ekonomiky. Nastal mezitím posun k lepšímu?

Posun nastal. Data o hodnotě ekosystému i mezinárodní srovnání to ukazují poměrně jasně. Ale moje tehdejší výhrada mířila především na šířku základny, nikoliv pouze na valuaci existujících úspěšných firem. A tady podle mě zůstává velký prostor ke zlepšení.

Hlavním cílem není jen to, aby Praha měla několik dalších jednorožců. Zakládání technologických firem má skutečně být běžnou součástí pražské ekonomiky. Znamená to rozšířit skupinu lidí, kteří vůbec uvažují o podnikání jako o možné kariérní cestě: studentů, výzkumníků, vývojářů nebo zkušených manažerů. Čím širší bude tato základna, tím větší bude pravděpodobnost, že z ní budou přirozeně vyrůstat další globálně úspěšné firmy.

Má tedy Praha předpoklady pro úspěšný rozvoj a fungování startupů? Dá se v tomto ohledu zařadit k evropské špičce?

Praha má dnes jednoznačně předpoklady pro vznik globálně úspěšných technologických firem. Má zmiňovaný talent, univerzity, výzkum, kapitál, silnou ICT základnu, zahraniční firmy a velmi dobrou geografickou pozici. Absolutní evropskou špičkou jako Londýn, Paříž nebo Stockholm zatím nejsme. Praha se ale velmi rychle posouvá mezi evropská města, která jsou pro technologické podnikání stále zajímavější.

Podle Prague Report 2025 ostatně narostla pražská startupová scéna za posledních sedm let osminásobně a má hodnotu 19 miliard eur. Praha se stala třetím největším technologickým hubem ve střední a východní Evropě. Jak máme tyto výsledky číst?

Je to velmi pozitivní zpráva a potvrzení, že se Praha dostává na evropskou technologickou mapu.

Současně je ale potřeba rozlišovat mezi hodnotou startupového ekosystému a jeho šířkou. Velkou část hodnoty může vytvářet relativně malý počet velmi úspěšných společností. Pro dlouhodobou odolnost proto potřebujeme, aby se rozšiřovala také základna – aby nevznikalo několik desítek technologických projektů, ale aby to postupně byly stovky.

To je primárně potřeba k rozvoji inovačního ekosystému v regionu?

Podstatné podle mě je, že Praha nepotřebuje pouze generovat více ekonomické aktivity. Potřebuje především zvýšit schopnost převádět svoji mimořádnou ekonomickou sílu do prosperity obyvatel. A právě zde vidím význam inovačního ekosystému. Pokud v Praze působí vysoce produktivní pobočka zahraniční společnosti, je to pro město samozřejmě velmi pozitivní. Vytváří pracovní místa, přináší know-how a ekonomickou aktivitu.

Ještě silnější lokální efekt ale vzniká na lince pražská univerzita – výzkum – spin-off – místní founder – růst firmy a kvalifikovaná pracovní místa. S rostoucí hodnotou takové firmy zůstává více kapitálových výnosů v místní ekonomice.

Proto není inovační infrastruktura jen o podpoře startupů. Je to infrastruktura umožňující obyvatelům města větší participaci na hodnotě, kterou jejich ekonomika vytváří.

Opakovaně jste zmínil jednorožce, tedy globálně úspěšné startupy s hodnotou přes miliardu dolarů, které vznikly v Praze. Vypadá to, že se jim v české metropoli daří…

Praha skutečně dokázala vyprodukovat pět unicornů. Myslím si, že je to zřejmě i trochu tomu českému šílenému systému navzdory. Zjednodušeně se dá říct, že když už se jím v Česku prosekáte, tak jste kosmicky úspěšní. Celé Japonsko s více než stomilionovou populací má jednorožců jen dvanáct. Ani v celém Rakousku jich nemají víc než samotná Praha.

Hodnota může být vysoká, ale je koncentrovaná do malého množství firem a my potřebujeme především širokou základnu.  A ta se nerozšiřuje tak rychle, jak bychom chtěli.

Přerod v rozvojovou agenturu znalostní ekonomiky

Jak k rozvoji inovačního ekosystému v metropoli přispívá Pražský inovační institut? Co je v současnosti vaším cílem?

Pražský inovační institut nemůžeme vnímat jako další startupový inkubátor. Naší rolí je propojovat vzdělávání, výzkum, podnikání a městskou inovační politiku. Pokud bych to měl popsat ekonomicky, snažíme se zlepšovat schopnost Prahy převádět zdroje, které už má – talent, univerzity, výzkum, kapitál a koncentraci firem – do většího množství inovací a nových domácích společností.

Praha má totiž poměrně hodně vstupů. Slabším místem je ale jejich konverze. Proto pracujeme na celém řetězci: žák a student – rozvoj podnikavosti a talentu – univerzita a výzkum – vznik nápadu – startup – investor – růst firmy – vyšší příjmy, více pracovních míst a v ČR odváděné daně.

Pražský inovační institut se zřejmě v dohledné době promění na Pražské inovační centrum s vyšším rozpočtem a větším počtem lidí. Chceme, aby PII stále více fungoval jako rozvojová agentura pražské znalostní ekonomiky, pomáhající městu budovat dlouhodobou konkurenceschopnost.

Říkáte, že jste jediným inovačním centrem v Česku, které se vedle podpory znalostní ekonomiky zaměřuje i na rozvoj vzdělávání….

Právě propojení vzdělávání a inovací skutečně považuji za jednu z nejdůležitějších charakteristik Pražského inovačního institutu. Vzdělávání pro nás není agenda vedle inovací. Je začátkem inovačního řetězce. Pokud chceme za deset nebo dvacet let více technologických společností, nestačí začít pracovat s člověkem až v okamžiku, kdy ve třiceti letech přijde do startupového inkubátoru. Musíme mnohem dříve rozvíjet jeho schopnost identifikovat problém, hledat řešení, pracovat kreativně, spolupracovat s ostatními, využívat technologie, převzít odpovědnost a převést vlastní myšlenku do reality.

Právě proto pracujeme prostřednictvím našich projektů nejen se studenty, ale také s pedagogy, kariérovými poradci a vedením škol. V projektu zavádění inovací do vzdělávání iDZ  Praha se věnujeme mimo jiné leadershipu škol, umělé inteligenci ve vzdělávání, práci s talentovanými žáky, kariérovému poradenství, kreativitě a podnikavosti.

V čem spočívají vaše projekty Student 2 CEO a Startupuj v Praze?

Student 2 CEO pracuje se studenty a mladými lidmi, kteří mají podnikatelský nápad, nebo kteří chtějí zjistit, zda je podnikání cesta právě pro ně. Smyslem není vyrobit z každého studenta podnikatele. Chceme ale, aby podnikání bylo jednou z přirozených možností, o kterých mladý člověk uvažuje.

Startupuj v Praze pak pracuje s lidmi, kteří už mají konkrétní inovativní nápad nebo vážně uvažují o založení firmy a potřebují validaci, mentoring, kontakty, expertízu nebo pomoc s dalšími kroky. To je pro nás důležité právě jako kontinuum. Student, kterého dnes učíme podnikavosti, může být za pět let zakladatelem technologické společnosti a za patnáct let investorem do další generace startupů.

V Pražském inovačním institutu se snažíme pracovat s celou cestou od prvního kontaktu s podnikavostí až po konkrétní startup.

Kam by se měl Pražský inovační institut posunout v nejbližší budoucnosti?

Do budoucna bych chtěl, aby Pii stále více fungoval jako rozvojová agentura pražské znalostní ekonomiky – tedy organizace, která identifikuje systémová slabá místa, propojuje aktéry a pomáhá městu budovat dlouhodobou konkurenceschopnost. A také chci stále více hodnotit naši práci podle skutečného dopadu: kolik nových projektů a firem vzniklo, kolik lidí jsme přivedli k podnikání, jaké nové vazby vznikly mezi výzkumem a firmami a co jsme dokázali změnit ve vzdělávání.

Ptal jsem se i v souvislosti s nedávnou předvolební debatou s kandidáty na primátora z různých politických stran, kde zaznělo, že Praze chybí skutečné inovační centrum a systémová podpora úspěšných technologických firem. Jak to vnímáte? Není to útok na Pražský inovační institut?

V žádném případě. Zmíněnou debatu vnímám pozitivně. V současnosti dostáváme na provoz od města 12 milionů. Pokud chceme být v rozvíjení inovačního ekosystému v Praze výrazně efektivnější, potřebujeme řádově zvýšit rozpočet a počet lidí. Potřebujeme také nové větší prostory – to je pro naši činnost naprosto klíčové.

Myslím si, že z oné debaty vyplynulo, že je náš přerod v Pražské inovační centrum nevyhnutelným procesem a že je tu ochota nám po volbách rozpočet navýšit. Myslím, že se na tom shodli kandidáti napříč politickým spektrem. Ze zástupců relevantních politických stran rozhodně nikdo nebyl proti.

Poprvé v historii má Praha zárodek inovačního centra a všichni bychom chtěli, aby bylo desetkrát větší než Pii v současné podobě.

Pojďme ještě zpět do historie. Pražský inovační institut (Pii) vznikl v lednu 2020. Co se vám od té doby podařilo a kde naopak vidíte rezervy?

Za šest let se podle mě podařilo především vybudovat organizaci, která už inovace neřeší jako izolovaný program podpory startupů, ale začíná pracovat s celým inovačním systémem města.

Na jedné straně máme vzdělávání a práci s mladými lidmi. Na druhé podporu podnikavosti a startupů. Podílíme se na strategickém řízení prostřednictvím RIS3 a Pražské inovační rady. A stále více řešíme i fyzickou infrastrukturu, kterou bude pražská znalostní ekonomika potřebovat pro další růst. Právě studie vědecko-technických parků je dobrým příkladem této nové fáze. Společně s IPR jsme neřekli „postavme někde technologický park“, ale analyzovali jsme devět různých částí města a jejich vhodnost pro různé fáze inovačního procesu.

Projekty, události a služby Pražského inovačního institutu

A ty rezervy?

Rezervu pořád vidím v měřitelnosti dopadu a ve schopnosti koncentrovat kapacity. Nechci, aby naším hlavním KPI bylo množství akcí nebo programů. Zajímá mě, kolik lidí jsme přivedli k podnikavosti, kolik projektů přešlo do podnikání, kolik vzniklo spoluprací mezi univerzitami a firmami, kolik spin-offů dokázalo růst a zda se mění samotná struktura pražské ekonomiky.

V podpoře inovací v ČR chyběl podle vás za minulých vlád leadership státu, na který by byly inovační strategie napojené a který by dokázal propojit staré s novým. Mění se nějak přístup státu v poslední době?

Tady bych dnes byl výrazně optimističtější než například před dvěma lety. Určitý leadership se začíná formovat, zejména v oblasti startupové politiky. Za důležitý krok považuji vznik pozice zmocněnce pro startupy, kterou od letošního února zastává Martin Jiránek. Jeho agenda není jen reprezentativní. Ministerstvo průmyslu a obchodu mu zadalo přípravu startupového zákona, další úpravy zaměstnaneckých opčních programů, pobídky pro investice do startupů a opatření podporující spolupráci mezi státem, investory a zakladateli firem.

První česká startupová vlna vyrostla. Scaleupy teď tiše přepisují pravidla ekonomiky

To je přesně typ institucionálního ownershipu, který nám dlouho chyběl. Když je nějaké téma rozdělené mezi Ministerstvo financí, MPO, Ministerstvo práce, CzechInvest, rezort školství a další instituce, musí existovat někdo, kdo jej skutečně drží pohromadě a tlačí k výsledku.

Jak vnímáte připravovaný startupový zákon či vznik startupové tripartity?

Vznik startupové tripartity, tedy pravidelného jednání vlády se startupovým a investorským sektorem, vnímám samozřejmě pozitivně. První jednání proběhlo v březnu a vláda deklarovala záměr pokračovat kvartálně. Druhé jednání v červenci už řešilo konkrétní legislativní a institucionální změny – startupový zákon, další rozšíření zaměstnaneckých akcií, transfer technologií nebo startupovou agendu nové agentury CzechBusiness.

To je správný princip: ne jednou za několik let napsat strategii, ale vytvořit platformu, kde se pravidelně scházejí zástupci státu, zakladatelé, investoři, univerzity a inovační organizace a kde se postupně odstraňují překážky.

Také startupový zákon je velmi důležitý. Jeho smyslem má být poprvé jasně definovat startup jako specifický typ inovativní firmy a na tuto definici navázat konkrétní nástroje podpory. Vláda jej dnes veřejně prezentuje jako nástroj, který má pomocí definice a certifikace startupů a podpory soukromých investic zvýšit počet českých inovativních firem schopných se prosadit a růst na světových trzích.

Takže ano, přístup státu se podle mého soudu mění pozitivním směrem. Současně bych ale ještě neřekl, že máme vyhráno. Startupy jsou pouze jedna část inovační politiky. Stále potřebujeme silnější propojení startupové politiky s vědou a výzkumem, vzděláváním, transferem technologií, kapitálovým trhem, průmyslovou politikou a regionálními inovačními strategiemi.

Jakub Procházka