Na konci loňského roku byl projekt prodloužen do roku 2028. Důvod je jasný. Podpořit podnikatele v obchodu a gastronomii v tom, aby stále častěji umožňovali svým zákazníkům platbu kartou či z mobilního telefonu.
Podle průzkumu preferuje platbu kartou osm z deseti Čechů a většina očekává, že jim obchodníci tuto možnost povolí. Na druhou stranu považuje většina lidí placení v hotovosti za bezpečnější.
Obchodníci mívají často obavy, že se jim – pokud umožní bezhotovostní platby – sníží tržby. Podle Ministerstva průmyslu a obchodu ČR ale statistiky hovoří o opaku. Možnost placení kartou prý přináší navýšení příjmů většinou o jednotky procent.
Projekt Česko platí kartou má podle MPO přispět k rozvoji digitální ekonomiky, zvýšení komfortu zákazníků a modernizaci plateb napříč Českou republikou. „Od vzniku projektu získali podnikatelé a veřejné instituce přes 60 tisíc zařízení a systémů na zpracování bezhotovostních transakcí,“ připomíná ministerstvo.
V roce 2020, kdy projekt Česko platí kartou vznikl, bylo v Česku v průměru 26 terminálů na 1 000 obyvatel. Loni se tento průměr zvedl na 32 terminálů.
Podle nové ministryně financí Aleny Schillerové navíc stát kvůli platbám pouze v hotovosti přichází až o desítky miliard ročně.
Platbu hotově obchodník odmítnout nesmí
Placení v obchodech a restauracích nadále rozděluje společnost. Zastánci placení kartou či z mobilního telefonu si stěžují na podniky, které jimi preferované platby nenabízejí. Obchodníci ale nemají ze zákona povinnost umožnit bezhotovostní platby.
Bezhotovostní platba je dobrovolná a prodejce si může určit pravidla.
- Dobrovolnost: Prodejce může platbu kartou odmítnout.
- Minimální částka: Obchodník si může stanovit minimální částku pro platbu kartou.
- Poplatky: Prodejce si nesmí účtovat přirážky za platbu běžnou spotřebitelskou kartou.
V Česku platí aktuálně pouze povinnost přijímat tuzemské bankovky a mince, prodejce tedy ze zákona nesmí odmítnout hotovost. Zároveň existuje limit pro hotovostní platby do 270 000 korun denně.
Prodejci se navíc stále častěji brání přijímání platebních karet kvůli vysokým poplatkům (až do tří procent z platby) karetním společnostem, což snižuje čistý zisk. Zejména menší podniky dávají přednost hotovosti, kterou považují za okamžitou a bezpečnější alternativu, zatímco karty přinášejí náklady na provoz terminálů.
Fyzické peníze navíc dávají lidem větší kontrolu nad výdaji, pocit jistoty i anonymitu. V praxi ale Češi stále častěji narážejí na obchody, kavárny nebo restaurace, kde nelze zaplatit hotově. To je v rozporu se zákonem, který prodejci ignorují. Obcházet ho mohou, protože za porušení této povinnosti reálně nehrozí žádná sankce.
Tři čtvrtiny Čechů preferují bezhotovostní platby, přesto u sebe 6 z 10 Čechů nosí hotovost
Příslušný orgán může prodejce na porušení zákona pouze upozornit, ale nelze jej potrestat. Povinnost přijímat hotovost tak zůstává deklarací nikoli vymahatelným právem. Často tak dochází k situaci, kdy spotřebitel nedostane za své peníze vybrané zboží a musí obchod nebo restauraci opustit, pokud není schopen zaplatit jinak.
Dohled nad dodržováním zákona má konkrétně Česká národní banka. „Pokud zjistí, že ze strany obchodníka dochází k porušení povinnosti přijímat hotovost, může ho upozornit a standardně to dělá. Sankci však uložit nemůže,“ potvrzuje mluvčí centrální banky Jaroslav Krejčí.
Čtvrtina Čechů najde po kapsách jen drobné a tři procenta populace hotovost nenosí vůbec. I v online prostředí jsou karty platební metodou číslo jedna, ale zkušenosti mají Češi i s QR kódy, které již využívá 74 % Čechů.
Proč zákazníci preferují ten či onen způsob placení a na nejasnosti s tím spojené upozorňuje spotřebitelská organizace dTest.
Výhody karty: Hygiena, jednoduchost a přehled
Podle organizace jsou platby kartou jsou spotřebiteli preferovány z jednoduchých důvodů. Platba v hotovosti je nehygienická. Minci či bankovku jsou dlouho v oběhu a dotýkají se jich tisíce lidí. „Platba kartou zároveň eliminuje přemýšlení o tom, kolik hotovosti je potřeba mít u sebe, neboť posunutí limitů či převod peněz jsou v případě potřeby otázkou vteřin,“ přibližuje mluvčí organizace dTest Lucie Korbeliusová.
Přehled o každé transakci mají spotřebitelé díky výpisu z bankovního účtu, který zpravidla umožňuje i třídění plateb. S minimální snahou tak mohou analyzovat své finanční návyky a v případě potřeby dohledat prakticky jakoukoliv platbu z minulosti. Při placení chytrým zařízením navíc nemusejí myslet na to, jestli mají u sebe peněženku.
Podobné důvody mají podle dTest i prodávající. Práce s hotovostí vyžaduje v obchodech, restauracích i u stánků důkladné mytí rukou a navíc je tržby vždy potřeba přepočítat, což zabírá drahocenný čas.
Obchodníci mohou stále žádat o platební terminály zdarma. Projekt Česko platí kartou pokračuje
U větších prodejců navíc nakládání s hotovostí obnáší i převozy do peněžních ústavů prostřednictvím bezpečnostních služeb, což stojí nemalé peníze. Přehled o každé platbě je přitom v účetnictví často vítaným prvkem, přestože provozovatelé terminálů účtují prodávajícím za každou platbu poplatky.
Větší podniky přitom v drtivě většině platby kartou umožňují, s nemožností bezhotovostních plateb se zákazníci potýkají zejména u malých prodejců a v některých gastro podnicích.
Jistota, kontrola, anonymita
Platba v hotovosti zpravidla pro zákazníka představuje jistotu. Může se totiž stát, že dojde k výpadku terminálu či jiným problémům a bezhotovostní platba nebude možná. Spotřebitel má zároveň okamžitý přehled, jakou částku má v peněžence a kolik jej daný nákup stál.
Pro mnoho lidí je přitom zásadní i anonymita hotovostních plateb – prodávající se o kupujícím nedozví prakticky žádné informace, které by mohly být zneužity.
Zákon jasně říká, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince s výjimkou stanovených případů. Jeden z nich představuje situace, kdy je v jedné platbě použito více než 50 mincí. Také nejasný výklad paragrafů poskytuje obchodníkům možnost zákon obcházet.
Podle statistik je v Česku zhruba 16 procent podniků, které neumožňují bezhotovostní platby. Prodejců, kteří vám nedovolí platit hotovými penězi, je zcela jistě méně než jedno procento – jde o výjimky. Zákazník si ovšem musí dát pozor, i vzhledem k tomu, že zákon je v podstatě nevymahatelný. V případě, že mu obchodník odmítne převzít hotovost, se svého práva dovolá jen těžko.
