Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, v rozhovoru pro BusinessInfo.cz otevřeně popisuje, proč evropské firmy prohrávají s Amerikou i Čínou — a co s tím jde ještě udělat.

Řeč je o čínských „temných továrnách“, kde se nesvítí a netopí, protože v nich nejsou lidé. Špicar zároveň patří mezi nejhlasitější zastánce hlubší integrace a otevřeně mluví o federalizaci jako nutné podmínce pro prosperující Evropu.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 00:45 Co se od Draghiho zprávy skutečně změnilo?
• 03:48 Tři věci, které Evropa musí vyřešit hned
• 05:04 Energetika: chyba jménem jedna trubka z Ruska
• 08:50 Umělá inteligence: kde Evropa prohrává
• 11:26 Samořídící auta: proč Tesla válcuje Volkswagen
• 13:36 Evropa jako nefunkční hybrid. Řešením je hlubší integrace
• 14:22 Historka z Hintertuxu: elektrikář, který nesměl
• 16:23 Federalizace: co vrátit státům a co povýšit na EU
• 18:33 Vícerychlostní Evropa je pro Česko riziko
• 21:28 Chce český průmysl euro?
• 23:26 Malé a střední firmy, startupy a nový zákon
• 26:38 Druhá ekonomická transformace
• 29:27 Green Deal: racionalizovat, ne zrušit
• 30:54 Proč mu říkají prorok apokalypsy
• 36:35 Kdyby byl Radek Špicar eurokomisařem

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Radek Špicar v rozhovoru popisuje Evropu jako kontinent, který si problém s konkurenceschopností konečně připustil, ale řeší ho pomalu, a ne vždy dostatečně odvážně. Za klíčové oblasti považuje energetiku, umělou inteligenci, práci s daty, kapitálový trh a dokončení vnitřního trhu. Podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Evropě škodí nejvíc vlastní roztříštěnost, přeregulovanost a národní bariéry.

Evropa se probouzí, ale hrozí návrat k „business as usual“

Radek Špicar připomíná, že Draghiho a Lettyho zprávy vyvolaly debatu o konkurenceschopnosti. Pozitivní podle něj je, že si Evropská komise jejich závěry vzala k srdci. Do praxe se začaly doporučení ze zpráv promítat přes Kompas konkurenceschopnosti a omnibusové balíčky, které mají snižovat administrativní zátěž firem.

„Něco se mění, to je pozitivní zpráva, ale samozřejmě jde to ztuha a pomalu,“ říká Špicar. Za konkrétní úspěch považuje deregulaci nefinančního reportingu, zejména ESG reportů. „Odhaduje se, že skoro 80 % administrativní zátěže zmizelo. Což bylo skvělé,“ dodává. Evropská unie totiž podle něj původně správnou myšlenku přehnala do podoby, která firmám přinášela příliš velkou zátěž.

Evropa přichází o stovky miliard. Kdo brzdí jednotný trh EU? Jak zachránit ekonomiku?

Zároveň varuje, že první úspěch nemusí znamenat trvalou změnu. Evropa podle něj snadno sklouzává k pocitu, že po odeznění hlavních krizí může pokračovat ve starém způsobu fungování. „Evropa má zase pocit, že ‚business as usual‘ může pokračovat, což samozřejmě není pravda.“

Tři věci, které Evropa musí vyřešit hned

Nejdůležitější oblasti, na které se má Evropa podle Radka Špicara zaměřit, jsou: energetika, umělá inteligence a kapitálový trh. Právě tato trojice podle něj rozhodne o tom, zda bude evropský průmysl schopný držet krok se Spojenými státy a Čínou.

První je energetika. Nejde jen o tradiční energeticky náročná odvětví, ale také o budoucnost digitální ekonomiky. Umělá inteligence podle Špicara není pouze software, ale i datová centra s obrovskou spotřebou elektřiny. Bez konkurenceschopných cen energie Evropa nezvládne nové technologie rozvíjet tempem USA nebo Číny. „Potřebujeme vyřešit energetiku, a nejenom kvůli tomu, že tady máme energeticky náročná průmyslová odvětví. Potřebujeme ji vyřešit kvůli umělé inteligenci, protože umělá inteligence není jen software,“ říká.

Druhá je umělá inteligence a práce s daty. Evropa podle Špicara riskuje dvojí zaostávání: nemusí mít vlastní technologické firmy schopné dodávat AI řešení a zároveň je pomalá v jejich zavádění do průmyslu. Čínský model práce s daty odmítá jako extrém, Evropa je ale podle něj v opačném extrému. „Potřebujeme vyřešit AI, ta je totálně přeregulovaná. A to, jak pracujeme s daty, je trestuhodné,“ říká.

Tento rozdíl je podle Špicara vidět už v praxi. Některé čínské továrny už nepotřebují zaměstnance, využívají AI k řízení skladů i přestavování výrobních linek podle poptávky, zatímco Evropa podobné nasazení vidí jen výjimečně. Stejný problém se projevuje u samořiditelných aut: Tesla a čínské automobilky mohou své systémy trénovat na obrovském množství dat, zatímco evropské firmy narážejí na přísnější pravidla a složitější práci s daty. Špicar přitom neobhajuje čínský extrém, ale varuje, že Evropa je v opačném extrému. „Tohle je potřeba překonat, jinak budeme byznysově úplně vyřízení.“

Třetí je kapitálový trh. Bez něj nebudou mít evropské startupy a inovativní firmy dost zdrojů na růst a globální expanzi. Špicar upozorňuje, že právě silný a co nejjednotnější kapitálový trh je podmínkou vzniku skutečně velkých evropských technologických firem. „Pokud se Evropa a evropské firmy, hlavně startupy a inovativní firmy, nebudou schopné opřít o silný, jednotný nebo co nejjednotnější kapitálový trh, tak tady žádné SpaceX a Tesly vznikat nebudou.“

Energetické dálnice a společné nákupy mohou snížit ceny

U energetiky Špicar připomíná i konkrétní chyby minulosti. Za jednu z největších považuje závislost na ruském plynu a nedostatek alternativ. Kriticky mluví také o německém rozhodnutí vypnout jadernou energetiku ve chvíli, kdy země prochází náročnou transformací k obnovitelným zdrojům.

Evropa podle něj potřebuje takzvané energetické dálnice, tedy propojený kontinentální grid. Ten by umožnil přesouvat levnější energii ze severu, jihu, východu i západu tam, kde je právě potřeba. Sever má vítr, vodu a moře, jih solární energii, ale bez propojené infrastruktury se tato výhoda nevyužije naplno.

Pavel Řežábek: Energetika se mění před očima. Co nás čeká?

„Potřebujeme propojit kontinent, aby tohle mohlo plynout, a potom to energii výrazně zlevní,“ vysvětluje. Podobně mluví i o společných nákupech energií. Pokud by Evropa nakupovala jako půlmiliardový kontinent, měla by podle něj výrazně silnější vyjednávací pozici než jednotlivé státy samostatně.

Největším problémem Evropy jsou její vlastní bariéry

Špicar se opakovaně vrací k tomu, že Evropě nejvíc neškodí vnější konkurenti, ale ona sama. Hlavní překážkou je podle něj roztříštěnost vnitřního trhu, národní ochrana vlastních „písečků“ a množství necelních bariér. Ty podle Draghiho zprávy představují 110 procent cla ve službách a 45 procent ve zboží.

„Pokud se někdo ptá na to, kdo nejvíc ubližuje Evropě, tak to není Donald Trump, není to Čína, jsme to my sami a národní státy, které si chrání svoje písečky v neprospěch Evropy jako celku,“ říká Špicar.

Popisuje příklad českého elektrikáře, který nemohl jednoduše zkontrolovat elektroinstalaci v hotelu v Rakousku, protože daná spolková země uznávala jen vlastní certifikované elektrikáře. Výsledkem bylo čekání na rakouského elektrikáře a zbytečné vysoké náklady. Právě tak podle něj vypadá praktická překážka jednotného trhu.

Špicar proto mluví o potřebě hlubší evropské integrace. Federalizaci chápe jako racionální rozdělení kompetencí. Některé věci mají zůstat na národní úrovni, jiné je nutné řešit společně. „Roztříštěný znamená slabý, sjednocený znamená silný,“ říká.

Firmy chtějí vnitřní trh, euro i jednodušší pravidla

Špicar zdůrazňuje, že mluví z pozice viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR. Podle něj český průmysl potřebuje liberalizovaný vnitřní trh, protože je exportně orientovaný a nechce narážet na zbytečné překážky při vstupu na francouzský, německý nebo jiný evropský trh.

„Český průmysl chce euro, proto já říkám veřejně, že chceme euro. Politici by to měli poslouchat, protože reprezentujeme 30 % českého HDP,“ říká Špicar. Podobně podle něj Svaz průmyslu podporuje větší integraci tam, kde firmám pomůže odstraňovat bariéry.

K nástrojům, které mohou firmám usnadnit život, řadí i 28. právní režim. Myšlenku hodnotí pozitivně, ale obává se, že výsledná podoba bude příliš kompromisní. „Je to skvělé, ale zrovna teď cestou sem jsem četl zápis z pracovní skupiny, kterou máme, a zase to vypadá, že to bude takový nemastný, neslaný kompromis,“ říká.

SP ČR: Návrh 28. režimu (EU Inc.) vyznívá pozitivně, navzdory některým nedostatkům

Důležitá je podle něj také spolupráce velkých firem se startupy. Velké firmy potřebují inovace, startupy zase zákazníky, zakázky a možnost růst. Špicar připomíná reformu zaměstnaneckých akcií a přípravu startupového zákona, který by měl zohlednit specifika rychle rostoucích firem.

Česko má na čem stavět. Cleantech může být příležitost

V závěru rozhovoru Špicar mluví o české ekonomické transformaci. Podle něj český byznys postupně dospívá. Generace podnikatelů, která budovala firmy v 90. letech, už může více energie věnovat kultivaci veřejného prostředí, sdílení dobré praxe a tlaku na stát, aby vytvářel lepší podmínky pro růst firem.

Za pozitivní příklad českého potenciálu považuje cleantech. Upozorňuje, že technologie spojené s dekarbonizací a ochranou životního prostředí představují obchodní příležitost. „Je to čtvrtina. To je strašně zajímavé. Takže to pro nás vlastně znamená, že dekarbonizace, ochrana životního prostředí, cleantech nejsou věci, u kterých bychom měli říkat, že jsou to nesmysly. Měli bychom je jen zracionalizovat,“ říká.

Green Deal podle něj není špatný směrem, ale v některých oblastech si stanovil nereálné cíle, zejména pro průmyslové ekonomiky. Při sladění s realitou na něm může český průmysl vydělat, například v izolacích, kolejových vozidlech nebo specializované chemii.

Přes kritiku evropské pomalosti se Špicar označuje za optimistu. „V byznysu musíte být optimista,“ říká. Kdyby měl jako eurokomisař prosadit jednu věc, byla by to liberalizace vnitřního trhu. „To je svatý grál evropské konkurenceschopnosti,“ uzavírá.

(red)