Její autor Petr Valla, vítěz soutěže Živnostník roku Zlínského kraje 2025, nyní míří na veletrh SusHi Tech do Tokia. Japonsko a Kenka k sobě totiž už neodmyslitelně patří.

Zlínský řemeslník a montér Petr Valla loutkovou hru vyrobil před pár lety, když vymýšlel, co by se synem mohli tvořit během vánočních svátků. Inspiraci hledal v historii her: „Vybral jsem si tedy tento šperk. Hra, kterou jsme měli na silvestra hotovou, byla natolik zábavná, že jsem ji bral mezi přátele a zjistil, že je zde potenciál,“ říká.

Se svou hrou se v roce 2023 zúčastnil startupového akcelerátoru Můj první milion. Popisuje, že podmínkou úspěchu bylo předvedení progresivního vývoje během sedmi týdnů akcelerátoru. Hru i přes šibeniční termín zvládl certifikovat jako hračku pro děti od 3 let během čtyř týdnů a v akcelerátoru se umístil na druhém místě. Od té doby se vývoj už nezastavil a zrodil se tak Papa Kenka, jak se Petr Valla přezdívá.

Sejmi masku protivníka a najdi jeho úsměv 

Akční soubojovou hru Kenka tvoří dvě loutky, které jsou vyrobeny z dubového dřeva a formuje je jedenáct válečků navlečených na provázek. Cílem hry je sejmout masku z obličeje protihráče, kterou drží magnet. Pokud někdo nerad prohrává, může použít takzvanou nesmrtelnou masku, kterou není možné srazit.

Loutky jsou v základu opatřeny zbraněmi jako jsou hole, katany a niganatany, ale fantazii se meze nekladou. Hráči si tak mohou vymýšlet vlastní příběhy, experimentovat s materiály, přírodninami nebo si vyrábět štíty například z lega.

Bojovníci se pohybují po hracím stole z překližky v designu truhly nebo poličky na knihy. Každý hráč ovládá svého bojovníka dvěma rukama do čtyř možných směrů. „Odpor způsobený gravitací loutky a interakcí s partnerem zatím nikde v herním průmyslu neexistuje,“ říká Papa Kenka.

Přednostmi hry je tak zejména propojení pohybu s emocemi. „Kenka pracuje s kinetikou i postřehem. Tříbí motoriku rukou, strategické uvažování a imaginaci způsobem, který digitální svět neumí nasimulovat.“

Rám vyrábí Petr Valla z buku. „Je to kus luxusního nábytku neskutečné odolnosti a přidané hodnoty.“ S výrobou se inspiroval u čínského podnikatele, se kterým je v kontaktu a který v dílnách pro děti vyrábí i Kenku.

Hra je víc než zábava 

V dnešní době je velmi snadné nechat se lapit do pastí algoritmů a rychle dostupného dopaminu na mobilních obrazovkách. Akční hra Kenka je tak prostředkem, jak se vrátit do offline světa, aniž byste museli nutně zpomalit.

„Děti i dospělí rádi testují svoje schopnosti mezi ostatními bez rizika úrazu. Loutky ve hře umožňují přenesení síly a interakci s partnerem bez skutečného fyzického kontaktu. Je to tedy úplně stejné jako na PC, ale je to ve skutečnosti,“ vysvětluje Petr Valla.

O tom, že děti je snadné zaujmout, pokud jim nabídnete místo mobilů kvalitní zábavu, svědčí zájem o hru v dětských skupinách i školách, pro které je hra vhodným typem zábavy za přijatelnou cenu. Zároveň si takto hra Kenka postupně buduje komunitu svých fanoušků.

A na výrobě hry se děti i samy podílejí: „V současnosti máme za sebou pilotní realizaci výroby hry v dílnách Základní a Mateřské školy v Náměšti na Hané. Škola si hru nekupuje hotovou, ale podle schopností a vybavení si pořídí komponenty a v rámci výuky polytechniky si děti hru vyrobí sami. S panem učitelem Čtvrtlíkem chceme do budoucna vytvořit edukativní postup pro implementaci do výuky. Fotografie a videa z práce děti najdete na sociálních sítích školy i Kenky,“ popisuje Petr Valla.

„Na hře je mnoho různých výrobních postupů, a tak je to hodně komplexní cvičení dovedností kombinovatelných s moderními stroji i s 3D tiskem,“ říká Papa Kenka, který do budoucna plánuje zpřístupnit databázi 3D modelů rozvíjejících možnosti hry i její výroby.

I přes vyšší pořizovací hodnotu nemá Petr Valla o zájemce nouzi. Hra je lákavá i pro dospělé, což dokládá zájem firem, které si jí půjčují na teambuilding nebo večírky. „V prostředí větší skupiny, která nekouká do mobilu a neprovozuje v tu chvíli sport, je Kenka skvělou alternativou,“ dodává.

Firma a Živnostník roku 2025: Na Zlínsku vítězí kyberbezpečnost a výroba společenské hry

Na projektu v průběhu let sice spolupracovaly desítky lidí, ale samotná každodenní tvorba v dílně i u počítače zůstává v rukou Petra Vally. Her zatím vzniklo do sta kusů. „Současní majitelé mají světové unikáty s mimořádným příběhem a (mojí) doživotní zárukou.“

Jeho hru najdete také například v laboratorním prostoru ROBOTA na Univerzitě Tomáše Bati, kde jsou stroje určené na prototypování, testování technologií i výuku veřejnosti. Na svém webu také nabízí DIY návod, jak si hru vyrobit.

Nákup globálního trhu za cenu vlastního času 

Pro mnoho startupů je na začátku nejdůležitější zisk a podřizují mu všechno. Petr Valla se ale rozhodl jít jinou cestou, díky které objevuje vlastní limity. Jejich překonávání ho však posouvá dál, než si kdy dokázal představit. „Je to brutální, ale nelituji,“ tvrdí.

Od začátku se mu totiž daří odhadnout, ve kterých soutěžích má šanci na úspěch. A přestože je pro něj toto prostředí vystoupením z komfortní zóny, podařilo se mu díky odhodlání a prezentačnímu know-how, získanému v akcelerátoru Můj první milion, porazit i byznysově lepší projekty.

Odměnou vám bude ponížení, nepochopení a finanční ztráta – tedy ingredience, které vás posílí.

A doplňuje: „To, co potřebujete na začátku je zpětná vazba a reklama. Oboje se dá zaplatit, nebo odpracovat. Cesta soutěží je opravdu náročná a úspěchy jsou vydřené, ale otevřou vám další dveře. Návratnost investice do účasti tak nemusí vůbec korespondovat s výsledkem.“

Účast v soutěžích doporučuje všem, kteří jsou k sobě přísní, disciplinovaní a jsou odhodláni vystoupit ze zavedených kolejí. „Odměnou vám bude ponížení, nepochopení a finanční ztráta – tedy ingredience, které vás posílí.“

Jak se podniká v regionech: Zlínský kraj

Dále popisuje, že ocenění se mu tak stala vstupenkou do struktur, kam by ho jako „blázna z garáže“ nepustili. Nejvíce si cení získaných kontaktů a vazeb, do kterých investuje velké množství svého času, aby z nich vytěžil maximum. „V počáteční fázi startupu má totiž kontakt na správného člověka v Japonsku nebo referenční školu řádově vyšší hodnotu než okamžitý zisk v řádu tisícikorun,“ říká.

Cesta živnostníka ze zlínské garáže až do Japonska

V loňském roce se mu povedl nevídaný mistrovský kousek, když se s Kenkou takříkajíc probojoval až na světovou výstavu Expo. Do partnerského programu se přihlásil poté, co získal 2. místo v soutěži agentury CzechInvest Creative Business Cup 2024 a stal se miláčkem publika.

„Případy, kdy by samostatný živnostník bez masivního kapitálu a politického krytí, protlačil svůj vlastní autorský produkt do národního pavilonu jako hlavní interaktivní exponát, v moderní historii prakticky neexistují. Většinou jde o kurátorské výběry designových studií, nikoliv o one-man show z garáže,“ konstatuje Petr Valla.

Nedá se však říct, že by měl účast od začátku jistou. Předcházely jí měsíce, kdy se dle jeho slov nic nedělo, a schůzky s neurčitým příslibem. V jeho případě totiž byly podmínky jiné, než pokud by se přihlásil do kulturního programu, kde by, pokud by ho vybrali, měl mimo jiné nárok na přímou účast na akcích v pavilonu. „Zjistil jsem, že partnerský program je v prvé řadě pro firmy, které zaplatí za možnost vystavovat, a že pokud mě vezmou na Expo, tak jako nějaký eventový doplněk.“

Rozhodl se však příležitost nepromarnit a snažil se být co nejaktivnější a nejatraktivnější pro pavilón a jeho návštěvníky. „Před Expem se v Česku pořádalo RoadToExpo po různých městech. Jel jsem všude, abych organizátory přesvědčil o tom, že to má smysl vystavit.“

Během příprav na Expo spolupracoval Petr Valla se studenty Fakulty mediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně na anglo-japonském webu a návodu k použití.

O tom, že by hra mohla Japonce zaujmout se Papa Kenka přesvědčil ještě před svou návštěvou světové výstavy, kdy pár dní cestoval po Japonsku. „Chodil jsem s hrou přes rameno a lidé mě zastavovali a hráli si se mnou,“ vzpomíná nadšeně. Atmosféru zachytil v následujícím krátkém dokumentu.

A ukázalo se, že to opravdu byla trefa do černého „Jakub Carda (Czech Partnership Manager) v osobních zavazadlech hry dovezl do Japonska, a nakonec ji i vystavili. Hra se stala nedílnou součástí pavilónu po celou dobu Expa,“ říká Papa Kenka.

Kenku si v Japonsku vyzkoušely stovky tisíc lidí. Japonce podle Petra Vally moc pobavilo, že si v českém pavilónu, který získal řadu ocenění a mezi nimi i cenu veřejnosti People’s Choice Award, zašermují katanou. Hru si na památku pořídilo i české velvyslanectví v Tokiu.

„Díky japonským referencím jsem se stal kreativním partnerem česko-japonské společnosti a spřátelil se s Ondřejem Hýblem, překladatelem a principálem Divadla Kjógen. Nyní společně propagujeme Japonsko u nás,“ uvádí.

Světový most vede do Japonska

Vedle domácího trhu je už několik exemplářů hry i v zahraničí. Japonsko ale Petra Vallu oslovilo nejvíce, a tak se místo rozkročení do více směrů chce soustředit právě na něj. Nyní má již několik kontaktů a rád by do budoucna zajistil výrobu hry pod svou licencí.

Ke vstupu na japonský trh získal kontakt, který je podle něj nad všechny placené inzerce. Právě Expo v Ósace mu přivedlo do cesty chlapce, který se později stal ambasadorem Kenky v Japonsku.

Seiju, autistický jedenáctiletý chlapec, který nezvládá chodit do školy, je zároveň velmi úspěšný tvůrce Minecraftu. Jeho práce byly na Expu vystaveny, a právě tam se zamiloval do Kenky. „Našel jsem „duši“ trhu v podobě chlapce, který zosobňuje budoucnost inkluzivního vzdělávání,“ říká Petr Valla a doplňuje: „Jeho maminka Tomoko se stala koordinátorkou další expanze na japonský trh.“

Společně založili projekt SekaiBridge – v překladu světový most. „Popis hry z pohledu Seijua a Tomoko je fenomenální cestou do křehké duše mimořádného chlapce, který už teď ovlivňuje svým pohledem tvůrce konceptů uspořádání měst budoucnosti v Japonsku. Jejich úsilí podporuje muzikantka a matematička Sachiko Nakajima aktuální držitelka ocenění za projekt v kategorii STEAM vzdělávání, autorka Expo pavilónu „Playground of Life: Jellyfish Pavilion,“ popisuje spolupráci Petr Valla.

Další plány

V současnosti vyvíjí Papa Kenka skládací verzi určenou pro snadnou přepravu, nebo verzi pro vyřezání laserem z tenké překližky jako stavebnici. „Co se loutek týká chtěl bych získat licence nebo souhlasy se ztvárněním známých postaviček. Už mám hotového například Rumcajse s Cipískem,“ říká.

O větší výrobě a dostupnosti Kenky pro širší veřejnost ale zatím neuvažuje. „Chci dopřát exklusivitu všem mým dosavadním zákazníkům. Kdo v současnosti hru má, ten je leader zábavy ve svém regionu.“ Zároveň ale hledá partnera s větším vztahem k byznysu, který by zajistil dlouhodobou udržitelnost projektu a doplnil tím jeho vizionářský přístup.

A expanzí na japonský trh nápady Petra Vally zdaleka nekončí. Vedle vylepšování výrobních procesů by do budoucna mělo vzniknout komiksové zpracování legendy o vzniku hry před tisíci lety a kniha „Jak si hrát se systémem, aneb já nezlobím“. 

Připravuje také workshopy, kde si bude možné hru vyrobit ve vlastním designu. Rád by posunul i zapojení dalších organizací, které se věnují dětem s různým tělesným postižením. Hru také testovali v záchytném centru pro děti a ukázalo se, že jim pomáhala vybít skrze souboj agresivitu.

V průběhu letošního roku dále plánuje veřejnosti zpřístupnit bohatý archiv fotografií a videí, který mapuje jeho dosavadní dobrodružství s Kenkou.

Eliška Neumannová