English version
Jedním z klíčových prvků třídění použitých materiálů a jejich další recyklace je včasné oddělení organických odpadů, které znečišťují a znehodnocují další, využitelné druhy odpadů. Důležité je také nastavit dobré podmínky pro podniky a města, aby pro ně bylo cirkulární hospodaření atraktivní.
I když se vědci a různé instituce snaží přicházet s návrhy na zlepšení současné situace, celosvětový růst ekonomiky i lidské populace jsou neúprosné. Například OECD ve svém výhledu „Globálních materiálových zdrojů do roku 2060“ předpokládá zdvojnásobení využívání primárních materiálů mezi dneškem a rokem 2060. Nadace Ellen Mac Arthur uvedla, že v roce 2050 může být v našich oceánech více plastů než ryb.
Navíc vzestup mořské vody v důsledku změn klimatu ovlivní říční delty světa, přičemž 80 procent globálního HDP se odehrává právě v deltách, kde největší řeky světa ústí do moře. Zároveň celá jedna třetina potravin, které lidstvo vyprodukuje, je zbytečná a končí v odpadkových koších. Zároveň pokud má svět nasytit všechny své obyvatele i v roce 2050, musí zemědělství zdvojnásobit výrobu potravin. Stručný popis některých problémů, které musí člověk vyřešit, ukazuje, že přechod na cirkulární ekonomiku má za těchto okolností smysl.
Vytvoření nekonečné smyčky
„Cirkulární ekonomika je často vysvětlována jako způsob, jak udržet zdroje v oběhu mnohem déle. Cirkulární ekonomika neudržuje jen materiály ‚ve smyčce‘, týká se to také obnovitelné energie, zachování biologické rozmanitosti, sociálního začlenění, a podobně. Jedná se o změnu systému, jde o ekonomiku a udržitelnost,“ vysvětluje Hans Van Ek, který působí jako poradce pro veřejně-soukromou iniciativu Holland Circular Hotspot a koordinuje její aktivity ve střední a východní Evropě. Cirkulární ekonomika je podle něj také změna způsobu designu procesů, produkce, spotřeby a nakládání s odpady, jak na lokální, tak globální úrovni.
I když se Česko v oblasti cirkulární ekonomiky inspiruje ve vyspělých zemích, má samo co nabídnout. „Česká republika má potenciál stát se jedním z lídrů v cirkulární ekonomice. Máme perfektní výsledky v oblasti vědy a výzkumu, a mnoho českých firem vlastní patenty, které mají globální potenciál. Jen je potřeba zrychlit tempo předávání poznatků mezi vědou, byznysem a začít koncepčně spolupracovat. V mnoha oblastech je to prakticky jedna z cest, jak si v blízké budoucnosti zaručit surovinovou bezpečnost. Nechceme o tom často slyšet, ale dochází nám stavební materiál jako písek a kámen a brzy bude mezi cennými surovinami i dřevo“ vysvětluje Soňa Jonášová, z Institutu cirkulární ekonomiky.
Jenom třídit nestačí
Třídění odpadů, které patřilo k prvním a dlouho jediným principům cirkulární ekonomiky, které byly aplikovány v praxi, podle odborníků k vyřešení všech problémů světa rozhodně nestačí.
„Žijeme v čase, kdy naše planeta čelí velkým výzvám a je potřeba se soustředit nejen na dokonalourecyklaci, ale je také změnit komplexní přístup, jež spojuje cirkulární ekonomiku. Vytvořit přechod na obnovitelné zdroje energie, nastavit změny v ekonomických strukturách. Jsme součástí generace, která problémy naší planety částečně způsobila, a proto je nezbytné za to nést následky a řešit ji aktivně. Proto jsem osobně velmi rád, že můžu inspirovat mladé lidi, firmy, instituce, kteří tuto změnu povedou a to i v České republice. Té bych primárně doporučil soustředit se na tyto trendy, vedoucí k naplnění cílů přechodu na cirkulární ekonomiku,“ radí Hans Van Ek.
V recyklaci se prosazují i další trendy. „Jednoznačně digitalizace a fokus na ekodesign. Firmy si uvědomují, že jedině transparentnost reálných odpadových a materiálových toků nám umožní propojit konkrétní původce se zpracovateli. A dovoluje také takzvanou trekovatelnost produktů uvedených na trh. Podobné systémy nazýváme materiálové passporty a umožňují průkopnické projekty napříč mnoha odvětvími od stavebnictví po elektroniku či zemědělství,“ popisuje Soňa Jonášová systémy sledování využití materiálů.
Související: Cirkulární ekonomika? Podrážka z mořských řas nebo beton ze sutě
Česko si přitom podle ní vede poměrně úspěšně při zavádění inovací v oblasti recyklace. „Věříme si zatím mnohem méně, než bychom mohli. Česká republika v mnoha projektech předbíhá světové trendy, ale stále jsme v mnoha oblastech odříznutí od světa kvůli jazykové bariéře a tak nemáme pocit, že bychom se se světem mohli porovnávat. I proto jsme letos založili ve spolupráci s CzechInvestem Český cirkulární hotspot, od kterého si slibujeme mnohem silnější podporu podnikatelům od prvotní myšlenky až po akceleraci na zahraniční trhy. Právě proto, abychom naše tempo sdíleli i se světem. Daří se nám také postupně bořit bariéry mezi sektory a i ty, které vyrostly mezi vědou a výzkumem a praxí,“ dodává Soňa Jonášová.
Klíčové je zadávání zakázek
Aby se recyklace v tuzemsku více prosadila, měla by se podle odborníků stát jednou z podmínek výběrových řízení ze strany veřejných institucí i nákupů ze strany firem. „Parametr opravitelnosti, obsahu recyklátu, pozáručního servisu či sdílení kladený již při nákupu absolutně mění poptávku z kvantitativních a cenových parametrů na parametry kvality. Umožňuje už na začátku nastavit systém tak, aby do něj vstupovaly jen produkty, které jsou v souladu s těmito principy. A nastavuje třeba také to, co se má stát s odpadem či starými produkty, které měníme za nové,“ popisuje Soňa Jonášová.
Institut cirkulární ekonomiky chystá první českou takzvanou „Zelenou dohodu“ neboli „Green deal“, což je koncept, který již úspěšně funguje v Nizozemsku. „Jedná se o dobrovolný závazek, který má však pevně nastavená pravidla. Naši partneři se tak zaváží ke konkrétním projektům, kde tyto aspekty zkusí během ročního projektu aplikovat a výsledky budou sdílet s ostatními. Naší ambicí je změnit způsob, kterým v Česku nakupujeme. Dosah je obrovský. Jen do veřejných zakázek jde více než 600 miliard korun,“ upozorňuje šéfka institutu.
Přestože dnes je cirkulární ekonomika vnímaná jako hudba budoucnosti, Soňa Jonášová upozorňuje, že na jejích principech bylo založené fungování tradiční společnosti Spíše než o inovaci tak jde o návrat ke kořenům. „Tím, že byly zdroje omezené, respektive naše schopnost je čerpat omezená byla, jsme si všeho mnohem více vážili. ‚Dobrá hospodyňka i přes plot pro pírko skočila‘ a v mnoha oblastech fungoval šetřivý selský rozum. Rozvoj blahobytu nás od těchto principů odpojil,“ podotýká Soňa Jonášová.
Návrat zdravého rozumu
Typickým příkladem je podle ní zemědělství. „Dříve veškerá organická hmota prošla od spotřeby lidí přes krmivo pro zvířata a v uzavřených cyklech hnojiva putovala do půdy jako cenný zdroj. Těžko pochopit, že zrovna zemědělství máme dnes ambice měnit od systémů, které fungují miliony let, až po vidinu toho, že vše dokážeme vytvořit ve fabrikách či laboratoři. Přírodu ještě ‚hacknout‘ neumíme a to je dobré si uvědomit. Místo toho se nám tímto podařilo narušit malé vodní cykly a koloběh uhlíku. Takhle bych mohla postupovat sektor po sektoru,“ upozorňuje Soňa Jonášová.
Související: Česká republika se přibližuje k cirkulární ekonomice, vláda schválila Politiku druhotných surovin
Pokud má Česko zachytit včas všechny klíčové trendy, které v oblasti cirkulární ekonomiky nastupují, mělo by se podle Hans Van Eka na následující přístupy, úspěšně fungující na globální úrovni, a aplikovat je v praxi.
10 trendů v recyklaci
1. Efektivní „waste management“ – nakládání s odpady jako dobrý první krok k oběhovému hospodářství
Cesty hledání odpadu jako zdroje je třeba začít identifikovat již u zdroje vzniku odpadu, ne až na místě skládek či spaloven. Recyklát, respektive druhotná surovina je už na skládkách často znečištěna a hůře použitelná. Už dnes ale existují i platformy, které nabízí separované druhotné suroviny v „čistější podobě“.
Častým problémem je například organický odpad, který tvoří vysoký podíl komunálního odpadu a znečišťuje cenné recyklovatelné materiály. Takže oddělený sběr organických látek a jejich využití pro kompostování je účinným a levnějším řešením než spalování. Velké množství odpadu lze recyklovat nebo znovu použít, chce to však nastavit procesy efektivního třídění a dalšího nakládání s odpady.
2. Stanovení odpovědnosti výrobce EPR funguje
Rozšířená odpovědnost výrobce je relativně mladý pojem s velkým významem. OECD definuje EPR (Extended Producer Responsibilty) jako environmentálně politický přístup, kdy je odpovědnost výrobce za jeho produkt prodloužena až do konce životnosti výrobku, včetně nakládání s odpadem. Tento přístup je plně v souladu s principem „znečišťovatel platí“. EPR však vyžaduje profesionalitu a odpovědnost v celém hodnotovém řetězci. Vláda stanoví cíle a vytváří okrajové podmínky. Výrobci a dovozci systém financují a spravují v ideálním případě nikoli jako nákladový faktor, ale jako motivaci ke zlepšení celého systému.
3. Toky zdrojů jsou mezinárodní a výzvy jsou globální. Abychom vytvořili plnou cirkulární ekonomiku, musíme překročit státní hranice
Nizozemsko vytvořilo 5 přechodných programů se zaměřením na tržní segmenty biomasy a potravin, stavebnictví, zpracovatelský průmysl, plasty a spotřební zboží. Toto jasné zaměření umožňuje přilákat minimální, takzvané kritické množství partnerů, kteří jsou potřeba pro rozšíření těchto technologií. Podmínky pro změnu byly dále vytvořeny výběrem souboru intervencí využívajících tržní nástroje, poskytováním přístupu k financování, stimulováním inovací, řešením složky chování a mezinárodní spoluprací. Cirkulární hotspoty jsou v tomto bodě klíčové.
4. Cirkulární hotspot
Síť mezinárodních hotspotů, včetně středisek veřejného a soukromého sektoru cirkulární ekonomiky v České republice a regionu, je zásadní pro spojení a zrychlení obchodu a sdílení cirkulárních znalostí a inovací. Český cirkulární hotspot zahájil činnost v říjnu roku 2019 při příležitosti Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. Tímto krokem se Česká republika dostává na úroveň zemí aktivně podporujících změnu při přechodu z lineárního ekonomického modelu na cirkulární.
5. Města a regiony jsou místem pro cirkulární akce
Města a regiony jsou důležitými aktéry oběhového hospodářství. Stále více států nastavuje cíle, podmiňuje a umožňuje inovace, tak, aby lokální instituce měly nastavený jasný směr.
6. „Zlatý trojúhelník“ jako základní faktor úspěchu cirkulární ekonomiky
Národní politika oběhového hospodářství by měla být prováděna prostřednictvím programu přechodu s konkrétními cíli a opatřeními. Podniky, znalostní instituce a vládní instituce mají zásadní význam pro dosažení cílů cirkulární ekonomiky. Je proto nezbytná vzájemná kooperace a symbióza v aplikování strategie změny, šíření osvěty a implementace procesů v stávajících systémech.
7. Veřejné zakázky jsou hybnou silou oběhového hospodářství (20% HDP EU!)
Veřejné zakázky mohou pomoci růstovým a tržním cirkulárním podnikům a je nezbytné zapojit podniky do raných fází všech veřejných iniciativ cirkulární ekonomiky. V tuzemsku mohou mít význam například ve stavebnictví, kde české firmy přišly se světově unikátní technologií opakovaného používání a recyklace betonu ze stavebních demolic.
8. Místní podnikatelé jsou hlavními aktéry rozšiřující se cirkulární ekonomiky
Podnikatelé vykazují odvahu, riskují a zrychlují. Je proto nezbytné je podporovat v inovačních projektech jak na lokální, tak celostátní úrovni. Motivovat je a nastavit jim optimální podmínky pro rozvoj cirkulárního byznysu.
9. Zajistit přísun potřebných sekundární zdrojů splňující správné standardy kvality
Třídící a recyklační firmy by měly produkovat sekundární materiály v dostatečném množství a snadno dostupné, aby mohly uspokojit výrobní průmysl. Pouze poté může průmysl zvýšit využití recyklovaného obsahu, vytvořit faktor přitažlivosti a uzavřít smyčku. Recyklace by sama o sobě neměla být cílem, pokud pro její výstupy beexistuje trh a odbyt..
10. Hledat cirkulární příležitosti
Příkladem je hledání možností pro takzvané repasování. Tedy využití „zdravých“ součástek ze starého produktu a znovupoužití opravených i nových dílů k výrobě výrobku. Tím se vytváří takzvaná smyčka materiálů, které se stále opakovaně využívají a nekončí na skládkách. Velký potenciál má také sdílená ekonomika, kterou spotřebitelé vyhledávají a je trendem dnešní moderní doby. V Česku se tento trend prosazuje například u sdílení nářadí nebo sdílení automobilů.
Dalibor Dostál
