Rodinné firmy jsou v Česku páteří tuzemské ekonomiky. Tvoří 40 procent hrubého domácího produktu a jsou klíčovým zaměstnavatelem. Přes jejich zásadní roli má tento segment ekonomiky některé slabiny. Mezi jeho největší rizika patří předávání rodinných firem mezi generacemi. Potvrzuje to průzkum „Firmy, rodiny a Hrdé Česko“, který mezi rodinnými firmami v celé České republice provedly Podnikatelská platforma Helas – Budujeme hrdé Česko a poradenská společnost Talers.

Přestože 60 procent rodinných firem vnímá předávání jako příležitost, jen 42 procent jich má vybraného nástupce. Téměř dvě třetiny českých rodinných podniků tak nemají jasno o tom, kdo je jednou převezme. Nejsou to jediná znepokojivá čísla. Plných 43 procent rodinných firem v Česku nemá krizový plán pro případ nepředvídatelných událostí a v 51 procentech rodinných podniků trvá bezvládí, kdy do řízení zasahují odcházející i nastupující generace.

Citlivé téma pro rodinnou firmu

Téma předání firmy je přitom citlivé především pro první, zakládající generaci vlastníků rodinných firem. Podle průzkumu celá třetina zakladatelů toto téma odkládá. Je to více, než je průměr mezi všemi generacemi majitelů, který je 22 procent. A je to výrazně větší podíl než u příslušníků následujících generací, kde odkládání dosahuje jen 9 procent. Největší problém v této oblasti přitom nepředstavují právní otázky, ale emoce. Mezilidské vztahy tak blokují rozhodování více než technicko-právní otázky.

„České rodinné firmy dobře vědí, že nástupnictví je klíčové téma, problém je, že ho systematicky odkládají. Výzkum ukazuje i paradox, kde většina firem považuje předání za důležité, ale jen menšina má konkrétní plán. Firmy často čekají na ‚správný moment‘, který v reálném životě přichází ve chvíli, kdy už je situace kritická. Největší riziko tedy nevzniká z nepřipravenosti, ale z odkládání,“ shrnuje Petra Hájková, partner skupiny Talers se specializací na mezigenerační obměnu.

Odborníci proto doporučují spolupráci rodinných firem s experty na mezigenerační obměnu, kteří by měli nejdříve začít s podporou komunikace na toto téma, a až později se věnovat právnímu rámci celého procesu. Konzultace by se podle expertů měly zaměřit na zakladatele ve věku 46 až 55 let. Jako takzvaný emoční spouštěč doporučují nastolit otázku: „Co když se něco stane?“ Právě nastolení tématu ohrožení firmy nepředvídatelnou událostí bývá pro řadu vlastníků momentem, kdy začnou o předání firmy nástupcům uvažovat.

Mentální bariéra v rodině

„Zásadní je, že bariéra není primárně právní nebo daňová. Největší problém jsou vztahy, například rozdílné představy mezi generacemi, obava ze ztráty kontroly nebo strach z konfliktu v rodině. Firmy, které to zvládají, začínají včas a kombinují dvě věci: pravidla a otevřenou komunikaci, často za pomoci nezávislého specialisty jako moderátora rodinné debaty,“ zdůrazňuje Petra Hájková.

Průzkum zároveň ukázal výrazné regionální rozdíly mezi jednotlivými oblastmi České republiky. Například v Libereckém kraji předávání odkládá 100 procent představitelů rodinných firem zapojených do průzkumu. Také proto by poradenství právě v tomto kraji mohlo být výrazně efektivní.

Přijetí odborné pomoci je přitom ve většině rodinných firem ještě větší problém než samotné předání. Část rodinných firem je stále zdrženlivá vůči zapojení externích specialistů do citlivých rodinných témat, často kvůli obavě ze ztráty kontroly nad procesem. Přitom „cizí“ člověk, stojící mimo rodinu, může přispět k moderaci rodinné komunikace, stanovení pravidel a nastavení celého procesu.

Na klíčové věci chybí firmám čas

Velmi odlišné bývají často důvody, proč zakladatelé téma předání firmy neřeší. Jedním z nejběžnějších argumentů bývá, že musí řešit „důležitější úkoly“ a nezbytnou operativu. Strategické téma tak prohrává s denní agendou.

Zahlcení českých podnikatelů denními povinnostmi potvrzuje i nedávný průzkum Asociace malých a středních podniků a podnikatelů ČR, podle kterého neoddaluje pouze předávání firem, ale i zavádění nových technologií do podniků. Až 80 procent a více času tráví podnikatelé v Česku operativou, jako jsou e-maily, koordinace lidí nebo administrativa. Na strategické úvahy a testování nových nástrojů, jako je třeba umělá inteligence, jim zbývá čas často maximálně o víkendech.

Časový faktor však u předávání firem není jedinou překážkou. Pro zakladatele, jejichž identita je hluboce srostlá s firmou, bývá často téma předání podniku extrémně citlivé, takže spadá do okruhu témat „Nechci o tom mluvit“. Zakladatelé nebo pokračovatelé občas řeší i to, že nemají podnik komu předat. V menšině případů nemají potomky, více rozšířeným jevem je to, že děti nemají o převzetí firmy zájem.

Podobně nepřipravené jsou rodinné firmy i na další zásahy, které mohou jejich fungování negativně ovlivnit. Krizový plán má pouze 22 procent z nich, zbytek „spoléhá na osud“. Žádným způsobem nemá náhlou událost ošetřeno na 43 procent rodinných firem.

Krize potřebují pravidla

„Ve stabilních časech může firma fungovat na neformálních vztazích. V krizích se ale ukazuje, že bez nastavených pravidel se i tato silná důvěra může rychle proměnit v konflikt nebo paralýzu rozhodování. To, co fungovalo v klidu, v krizi častokrát selhává,“ vysvětluje Helena Kohoutová, zakladatelka Podnikatelské platformy Helas – Budujeme hrdé Česko.

Výzkum podle ní potvrzuje, že velká část českých rodinných firem stále nemá nastavená pravidla jako například kdo rozhoduje, jak se řeší konflikty, jak se dělí zisk nebo co se stane v krizové situaci. „Neformálnost je tedy v českých firmách norma, a zároveň jejich slabina. Úspěšné firmy totiž dnes kombinují důvěru se strukturou. Nastavují pravidla, která dávají jistotu nejen rodině, ale i firmě jako takové. Důvěra bez pravidel je riziko. Důvěra s pravidly je konkurenční výhoda,“ podotýká Helena Kohoutová.

Ta dlouhodobě sleduje náladu a chování rodinných společností ať už to jsou velké firmy, holdingy nebo menší společnosti. „Samozřejmě ty menší firmy bývají daleko křehčí, protože je to především o práci jednotlivců, kteří za nimi stojí. Velké rodiny často přecházejí k profesionálnímu managementu a řeší, kdo společnost převezme a jakým způsobem ji budou řídit. Samozřejmě je to o rozdělení pravomocí mezi rodinné příslušníky, nebo naopak vyvázání rodinných příslušníků zcela z řízení těchto firem. A to je také jeden z důvodů, proč realizujeme různé přednášky a témata jako jsou hodnoty firmy, řízení firmy, práce s týmy. Každá krize může totiž přinést stmelení týmů, ale zároveň může způsobit rozpad, který ukáže nutnost změny,“ konstatuje Helena Kohoutová.

Zásadní přelom pro rodinné firmy

Rok 2026 bude podle odborníků pro předávání rodinných firem v Česku zlomový. Vrcholí totiž historicky první velká vlna generační obměny, kdy rodinné firmy předává první generace zakladatelů z 90. let a odchází do důchodu. A řeší tak zásadní rozhodnutí, zda firmu předat potomkům nebo prodat některé manažersky dobře řízené společnosti. Případně věc neřešit a riskovat postupný úpadek firmy, kterou založili a jíž během svého života mnohé obětovali.

Generační zlom: Třetinu firem čeká zásadní změna. Jak to ovlivní ekonomiku?

V Česku zatím podle údajů AMSP zatím stále zůstává v rukou zakladatelů 56 procent rodinných firem. Odhadem 40 tisíc tuzemských rodinných podniků tak má majitele ve věku nad 55 let. Právě počtem rodinných firem, které čeká předání, je současná situace unikátní a pravděpodobně se již nikdy nebude opakovat.

Zahraniční zkušenosti přitom ukazují, že jde v životě rodinných firem o velmi rizikový zlom. Jenom zhruba 30 procent rodinných podniků přežije přechod na druhou generaci, a do třetí generace přejde jen 12 procent rodinných podniků.

Dalibor Dostál