Čína: Zahraniční obchod a investice

18. 5. 2018

Zahraniční obchod hrál v reformním období posledních 30 let významnou roli. Zatímco na počátku reforem objem obchodu činil méně než 10% HDP, v roce 2006 dosáhl objem maxima na úrovni 65% HDP. V roce 2017 se čínský zahraniční obchod po poklesu v předchozích letech vrátil k růstu. Vývoz v roce 2017 vzrostl meziročně o 9,6% na 2,21 bilionu USD. Dovoz se zvýšil o 16% na 1,73 bilionu USD. Zároveň se oproti roku 2016 snížil přebytek obchodní bilance na 476 miliard USD. Na celkovém růstu HDP se v r. 2017 čínský export (Q1-Q3 2017) podílel 0,2%. Přesto je podíl zahraničního obchodu výrazně menší než v minulosti. Ještě před rokem 2008 rostl zahraniční obchod Číny v průměru o 23 % ročně. Zpomalení přišlo se sníženou poptávkou EU a USA a s rostoucími náklady na pracovní sílu v ČLR.

EU je pro ČLR největším obchodním partnerem, před USA, s podílem 14,9% v roce 2017. Dle čínského Národního statistického úřadu činil v r. 2017 dovoz z Číny do EU 400 mld. USD, což představuje meziroční nárůst o 12,6%. Vývoz z EU do Číny se meziročně zvýšil o 20% na 262,5 mld. USD. Tradičně nejužší vztahy má Čína s Německem, které tvoří zhruba 45% vývozů z EU do ČLR a 28% dovozů, dále s Nizozemskem a Velkou Británií.

Pozn.: Statistiky Číny a obchodních partnerů se velmi liší, zejména vzhledem k započítávání či nezapočítávání vývozů přes Hongkong, který je podle čínských celních statistik druhým největším vývozním trhem pro US. Dalším důležitým momentem je fakt, že podle OECD pouze 67% hrubých vývozů má přidanou hodnotu v Číně. U ostatních případů je v Číně prováděna jen finalizace produktů. Přidaná hodnota, převážně v podobě pracovních nákladů, činí méně než ¼ či dokonce 10% vývozní hodnoty finálních výrobků.

Číně se daří ve vyjednávání FTA. Na začátku roku 2018 měla Čína dojednáno 15 FTA (naposledy s Gruzií a Maledivami v r. 2017/2018). Podle údajů MOFCOM se aktuálně vyjednává dalších 12 dohod, mezi nimi také FTA s Norskem, Izraelem, Moldavskem či Srí Lankou. Zvláštním projektem je pak preferenční dohoda – tzv. Asia Pacific Trade Agreement. Nejvýznamnější z dojednaných FTA je China-ASEAN FTA, která vstoupila v platnost 1. 1. 2010.

Posilování CNY v posledních letech poněkud oslabilo napětí ve vztazích s US, ale vzhledem k tomu, že se výraznější další posilování v nadcházejících letech neočekává, lze očekávat další momenty napětí, a to i ve vztazích s EU. Čína aktuálně vyjednává investiční dohody s oběma, jak s EU, tak i s USA, mimo to také s Norskem, Srí Lankou a 6 zeměmi z Gulfského zálivu. K posílení obchodních vztahů Čína rovněž směřuje prostřednictvím iniciativy Belt and Road.

 Od roku 2018 bude nově dohlížet na obchodní prostředí v Číně mocná National Market Supervision Administration (NMSA), která pojme velkou část funkcí od jiných resortů. Bude mít mj. odpovědnost za obchodní registrace, regulaci cen, kontrolu kvality, standardy, léčiva, bezpečnost potravin, duševní vlastnictví a antimonopolní problematiku. Kompetence této instituce se budou týkat velké části zahraničních firem obchodujících s Čínou.

2.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo

 

Vývoz (bil. USD)

Dovoz (bil. USD)

Obrat (bil. USD)

Saldo (mld. USD)

2012

2,05

1,82

3,87

230,31

2013

2,21

1,95

4,16

259,01

2014

2,34

1,96

4,30

382,46

2015

2,27

1,68

3,95

593

2016

2,09

1,58

3,68

510,7

2017

2,21

1,73

3,94

476

Zdroj: EIU 2018

zpět na začátek

2.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

V roce 2017 byly pro Čínu hlavním vývozním trhem USA, kam putovalo 19% čínského exportu. Následovaly EU, Hongkong, ASEAN a Japonsko. Hlavním zdrojem dovozu do Číny byla v r. 2017 EU (13,3%), následovalo uskupení ASEAN, Jižní Korea, Japonsko a Taiwan. Na začátku roku 2018 se obchodní vztahy mezi USA a Čínou vyhrotily kvůli zavádění dovozních tarifů na americké a následně i recipročně na čínské straně. 

V roce 2017 vzrostl čínský vývoz do EU (+12,6%), Japonska (+8,9%), USA (+14,5%), ASEAN (+11,9%). Vývoz do Hongkongu klesl o 0,4%. Nejvíce vzrostl v r. 2017 čínský vývoz do Brazílie (+35,2%), Jihoafrické republiky (+18,4%) a Ruska (+17,8%). Čínský obchod se zeměmi tzv. Belt and Road činil v r. 2017 celkem 1,17 bil. USD. 

Top 10 největších vývozních trhů v roce 2017

Země

Vývoz z ČLR (mld. USD)

Procento na celkových vývozech (%)

USA

462

19

EU

400

16,4

ASEAN

300

12,3

Hongkong

300

12,3

Japonsko

147,6

6,1

Jižní Korea

110,5

4,5

Indie

73,2

3,0

Taiwan

47,2

1,9

Rusko

46,1

1,9

Brazílie

31,1

1,3

Zdroj: NBS 2018 

 

Top 10 největších dovozních trhů v roce 2017

 

Země

Vývoz z ČLR (mld. USD)

% na celkových vývozech

EU

262,5

13,3

ASEAN

253

12,8

Jižní Korea

190,6

9,6

Japonsko

177,8

9,0

Taiwan

166,8

8,4

USA

165,5

8,4

Brazílie

63

3,2

Rusko

44,2

2,2

Jihoafrická rep.

26,1

1,3

Indie

17,5

0,9

Zdroj: NBS 2018

zpět na začátek

2.3. Komoditní struktura

Hlavní vývozní položky Číny v roce 2017 tvořilo strojírenství a elektrické produkty (58,4%). Následovaly vyspělé technologie a zemědělské produkty. Průmyslové výrobky tvoří 95% všech čínských vývozů, zejména 1) telekomunikační zařízení a součástky (13,3% všech čínských vývozů), 2) elektrické stroje a zařízení (12,8%), 3) kancelářské stroje a přístroje (8,7%). Tyto produkty jsou většinou vyráběny zahraničními společnostmi či JV. Čína se tak stala nedílnou součástí výrobních řetězců, nicméně přidaná hodnota a technologie stále zůstává v zahraničí. Zvyšují se vývozy lokomotiv a komunikačních zařízení. Vývozy dvou největších domácích telekomunikačních gigantů Huawei a ZTE se na celkových vývozech podílejí jen minimálně a to i přesto, že Huawei v zahraničí prodává 2/3 svých produktů a ZTE více než polovinu. Větší podíl na vývozech mají Apple a Hewlett-Packard. Relativně silnou pozici má také domácí počítačová firma Lenovo. Dalšími silnými položkami jsou pak oblečení a chemikálie. Začíná růst také vývoz průmyslových strojů a zařízení či vývoz silničních vozidel.

V roce 2017 tvořilo hlavní dovozní položky Číny strojírenství a elektrické produkty (46,4%). Následovaly vyspělé technologie a zemědělské produkty. Velkou část dovozu tvořily také primární suroviny: ropa (174,6 mld. USD), železná ruda (82 mld. USD), sójové boby (42,6 mld. USD). Z průmyslových výrobků jsou v dovozech silně zastoupeny zejména stroje a dopravní zařízení. Čína je největším světovým dovozcem sójových bobů a druhým největším dovozcem rýže a ječmene. Pšenice, rýže a kukuřice se dováží především za účelem výroby krmných směsí a dalšího zpracování v potravinářském průmyslu.

Nejvýznamnější položky čínského zahraničního obchodu v roce 2016

 

 

2016: Hodnota (mld. USD)

Procentní roční změna

2015: Hodnota (mld. USD)

Procentní roční změna

Vývozy

elektrické přístroje a domácí elektronika

263,3

-8,2

286

2,0

telekomunikační zařízení a součásti

279,8

-5,4

295,7

5,5

kancelářské stroje a přístroje pro zpracování dat

171,9

-9,5

189,9

-14,3

oděvy

158,2

-9,4

174,6

-6,4

textilní příze, látky a galanterie

104,6

-4

108,9

-2,4

průmyslové stroje a zařízení

100,1

-1

101,1

-1

kovy

78

-12,4

89,3

3,9

silniční vozidla

62,8

-8,5

68,6

-4

železo a ocel

55,3

-13,3

63,8

-11,6

nábytek

55,5

-8,4

60,7

1,2

Dovozy:

 

 

 

 

elektrické přístroje a domácí elektronika

339,1

-2,7

348,6

0,7

ropa a ropné produkty

138,8

-13,9

161,4

-38,9

železná ruda a šrot

104,9

-3,6

109,6

-28,7

vědecké přístroje a vybavení

79,9

-7,9

80,2

-6,3

telekomunikační zařízení a součásti

67,3

-5,9

71,6

4

silniční vozidla

71,4

2,7

69,5

-22,3

organické chemikálie

44,4

-8

48,3

-20,4

kancelářské stroje a přístroje pro zpracování dat

46

-8,9

50,5

-12,8

plasty v primární podobě

45

-8,4

49,2

-14,6

průmyslové stroje a zařízení

42,4

-8,7

46,44

n.a.

Zdroj: China Hand 2017

zpět na začátek

2.4. Zóny volného obchodu (VT parky, investiční zóny)

Mezi hlavní exportní centra v Číně patří zejména provincie Guangdong a okolí Šanghaje. Dále např. provincie Shandong s přístavem Qingdao (investoři z J. Koreji), Dalian v provincii Liaoning (investoři z Japonska) či Tianjin, kde mají základnu Samsung a Toyota. V ostatních částech ČLR vyčnívají zejména Wuhan, Chengdu a Chongqing.

První zóny (SEZs, Special Economic Zones) vznikly před 30 lety, ale dnes je pro zahraničního investora možné investovat do jakýchkoli zón, nemusí jít nutně o státní úroveň. Lze tedy zamířit do zón, které se specializují na určitá odvětví, např. environmentální technologie, vyspělé strojírenství či software. Hlavními geografickými oblastmi, kam v minulosti investice směřovaly, jsou výše zmíněná „exportní centra“ v okolí Guangzhou, okolí Šanghaje, či oblasti Peking-Tianjin. Z dalších je možné jmenovat Dalian, Chengdu či Chongqing. Zahraniční investoři dělají výměnou za výraznou podporu místní vlády investice stále častěji „do vnitrozemí“ Číny – např. Samsung v Xian (provincie Shaanxi), či Foxconn.

Přestože část zahraničních investorů se přesouvá na jiné asijské trhy, velká část směřuje na západ a objevuje a obsluhuje nové trhy (rychle rostoucí centrální a západní oblasti), včetně „exportních“ trhů. Většinou ale investoři stále míří na východní čínské pobřeží. Objemy PZI na východním pobřeží v roce 2015 vzrostly meziročně o 8,9%. Naopak zahraniční investice ve střední Číně zaznamenaly pokles o 3,3%. Přímé zahraniční investice se od roku 2001, kdy Čína vstoupila do WTO více než zdvojnásobily. V roce 2015 činily 126,3 mld. USD. Masivní růst se v nadcházejících letech neočekává – lze očekávat úroveň v rozmezí 100 – 130 mld. USD. 

Počínaje rokem 2008, kdy byly z pohledu daní vyrovnány podmínky pro domácí i zahraniční subjekty, již není za účelem daňových prázdnin nezbytně nutné směřovat do investičních zón. Daňové prázdniny pro zahraniční investory jsou stále možné pro „start-up“ či preferovaná odvětví, specifické podmínky mohou platit i v „nově“ (od roku 2013) vznikajících zónách. High-tech společnosti mají sníženou sazbu na daň z příjmů bez geografického omezení. Preferenční sazby platí pro podporované sektory také v západní Číně (Prodlouženo do roku 2020: Chongqing, Sichuan, Shaanxi, Guizhou, Yunnan, Tibet, Gansu, Ningxia, Qinghai, Xinjiang, Vnitřní Mongolsko, Guangxi – dále čtyři „nezápadní“, které mají podobnou úroveň preferenčního zacházení: Xiangxi Tujia a Miao – v Hunan, Enshi Tujia a Miao v Hubei, Yanbian v Jilin.). Specifické úlevy mají i služby – technologické, moderní logistické, kulturní a informační. 

Přestože nelze zcela přesně definovat počty čínských investičních a dalších ekonomických zón, podle statistiky MOFCOM bylo těch „obecných“ v roce 2015 v Číně 218. Podle China Association of Development Zones bylo „hight-tech“ zón na konci roku 2016 přibližně 129. Obecným trendem je rozrůstání se zón ze „zón“ za městem na „městské“ zóny (např. Fujian Xiamen z původních 131 km2 na 1573 km2). Prví z tzv. „nových“ free trade zón (FTZ) byla Shanghai FTZ, která vznikla v roce 2013.

Economist Inteligent Unit vybírá následujících 7 „nejslavnějších“:

  • Shenzhen SEZ
  • Guangzhou Development District (GDD)
  • Shanghai (PNA, Pudong New Area)
  • Suzhou Industrial Park (SIP)
  • Tianjin (BNA, Binhai New Area)
  • Dalian Development Area (DDA)
  • Beijing Economic –Technological Development Area (BDA)

Zvláštní ekonomické zóny (SEZs) 

První čtyři SEZ byly otevřeny v Shenzhenu, Xiamen, Zhuhai a Shantou na konci 80. let minulého století. V roce 1988 přibyl Hainan. V těchto zónách historicky probíhaly experimenty s hledáním ekonomického modelu, který by přilákal investice – zejména od Číňanů žijících mimo pevninskou Čínu – Hongkong, Macau, Thajsko a Taiwan. Jednou z nejúspěšnějších zón se stal Shenzhen. 

Ekonomické a technologické rozvojové zóny (Economic and Technological Development Zones, ETDZs)

Vznikly již v roce 1984 jako 14 „open coastal cities“ – Beihai, Dalian, Fuzhou, Guangzhou, Lianyungang, Nantong, Ningbo, Qingdao, Qinhuangdao, Šanghaj, Tianjin, Wenzhou, Yantai a Zhanjiang – a v roce 1992 byly rozšířeny na všechna provinční hlavní města a řadu dalších. 

Jsou důležitým pilířem čínského otevírání se světu a lákadlem pro zahraniční investory. Na ohraničeném území tyto zóny poskytují špičkovou infrastrukturu, resp. technické a logistické zázemí světové úrovně pro zahraniční investice, nejčastěji do technologicky-náročných projektů. Jde zejména o „greenfield“ zóny. 

Nejznámnější „national“ ETDZ: Zhengzhou Xinzheng, Tangshan Caofeidian, Ganzhou, Huai´an, Hengyang, Nantong, Suzhou Taicanggang, Xiangtan, Yancheng, Wuxi, Jinan, Shenyang, Nanjing, Changchun, Xinglong, Huaifang, Chengdu, Suzhou Gongyeyuan, Tianjin Binhai Xinqu, Beijing Tianzhu, Hainan Haikou, Guangxi Pingxiang, Heilongjiang Suifenhen, Shanghai Pudong Jichang, Jiangsu Kunshan, Chongqing, Xiyong, Guangzhou Baiyun Jichang, Suzhou Gaoxin Jishu Chanye, Xi´an, Xi´an Gaoxin, Yinchuan, Xinjiang Ala shankou, Xinjiang Kashen, Wuhan Donghu, Taiyuan Wusu, Zhoushangang, Guiyang, Guizhou Guian Xinqu, Lanzhou Xinqu, Linyi, Nanyang Wolong. 

Národní hi-tech průmyslové a vývojové parky (Hi-Tech Development Zones, HTDZs) 

„Open cities“ si mohla v rámci rozvoje definovat HTDZ, které obvykle vznikaly v prostorách univerzit a měly být soustředěny na projekty s vyšší přidanou hodnotu. Nebyly však vhodné pro velké zahraniční projekty, protože vznikaly v existující zástavbě s nedostatečnou infrastrukturou. Historicky nebyly hodnoceny příliš pozitivně. 

Zóny volného obchodu – „původní“ a „nové“ 

V ČLR existuje de facto 16 centrální vládou odsouhlasených zón volného obchodu (Dalian, Qingdao, Shenzhen Yantian, Fuzhou, Shanghai Waigaoqiao, Tianjin Port, Guangzhou, Shantou, Xiamen Xiangyu, Haikou, Shenzhen, Futian, Zhangjiagang, Ningbo, Zhuhai, Shenzhen Shatoujiao) (National free-trade zones, NFTZ či bonded zones). Nejznámější z nich, Waigaoqiao FTZ, byla založena v roce 1990 v šanghajském distriktu Pudong. Většina zón se vyskytuje v tzv. otevřených městech či zvláštních ekonomických zónách (Special Economic Zones, SEZ). Podobně jako v dalších státech hlavními aktivitami v FTZ jsou skladování a exportní zpracování. Nové zóny vznikají také ve snaze podpořit ekonomický rozvoj vnitrozemské Číny - v roce 2008 byla za tímto účelem založena Chongqing Cuntan Bonded Port Zone. 

Podniky vytvořené v tradičních zónách využívají bezcelních dovozů a vývozů, pokud materiál zůstane v rámci zóny, což dovoluje výrobcům dovážet materiál a zařízení a vyvážet hotové výrobky. Waigaoqiao umožňuje zahraničním subjektům dovážet a vyvážet zboží jiných výrobců prostřednictvím svých komoditních burz. Navíc Waigaoqiao a Shenzhen Futian FTZ nabízejí neomezené bezcelní skladování a nevybírají poplatky za celní dozor, což může být zajímavé pro firmy, jejichž zboží zde vyčkává na označení, třídění, balení či je zde skladováno. Výsledkem je zkrácení dodacích lhůt a větší prostor pro poprodejní podporu. 

Celkový objem obchodu přes FTZ dosahuje přes 100 mld. USD ročně, což ukazuje na úspěšnost přilákání exportně orientovaných podniků. Nabízené výhody vysvětlují, proč cca 12% čínského vývozu a 28% zpracovatelského průmyslu prochází přes FTZ. 

V září 2013 byla nově otevřena "finanční" Shanghai Free/Foreign Trade Zone, která je první svého druhu na pevninské Číně. Jedná o finanční zónu hongkongského stylu, jež má být zkratkou ke konsolidaci ekonomické struktury země, průkopníkem širší konvertibility čínského jüanu a laboratoří pro tvorbu volnějších úrokových sazeb tržního hospodářství.  Shanghai FTZ se rozkládá na ploše necelých 29 km2 a spojuje čtyři již existující bezcelní zóny, tj. obě zóny volného obchodu Waigaoqiao, přístavní zónu volného obchodu Yangshan a zónu volného obchodu mezinárodního letiště Pudong. 

Více než rok po slavnostním otevření SFTZ v září 2013, rozhodlo vedení ČLR v prosinci 2014 o rozšíření o další 3 Foreign Trade Zones – Guangdong, Fujian a Tianjin. Každá z „nových“ FTZ bude mít své zaměření, stejně jako SFTZ klade mj. důraz na finanční služby, liberalizaci kapitálového účtu a internacionalizaci CNY, úrokové míry, s cílem vytvořit ze Šanghaje mezinárodní finanční centrum. Například zóna v provincii Guangdong se zaměřuje na prohlubování spolupráce s Hongkongem a Macao, a působí jako „základna“ pro část iniciativy „Belt and Road Initiative“ - 21st Century Maritime Silk Road. FTZ ve Fujian má zase rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem a soustředit se na výrobní služby a high-end služby. Tianjin FTZ má napomoci propojení Pekingu, Hebei a Tianjinu a usnadňovat plánovanou Dohodu o volném obchodu s Jižní Koreou. Má se také soustředit na služby, především finanční a high-end, a na „emerging“ industries. 

Nové FTZ začaly fungovat v březnu 2015. V prosinci 2014 bylo zároveň rozhodnuto o rozšíření SFTZ z původních 29 km2 na 120,7 km2. Guangdong FTZ bude zahrnovat zóny o rozloze 120 km2 – Guangzhou Nansha, Shenzhen Qianhai a Zhuhai Hengqin.V srpnu 2016 bylo vydáno nařízení ke vzniku dalších sedmi FTZ: Chongqing, Henan, Hubei, Liaoning, Shaanxi, Sichuan a Zhejiang. 

Nové zóny mají využívat principu „negative list“, který spočívá v definici omezení v konkrétních sektorech pro zahraniční investory. Tento negativní list má dávat zahraničním firmám jasnější prostor pro investice a snižovat míru zasahování státu do podnikání. Původních 190 omezení v rámci „negativního listu“ v SFTZ bylo v červnu 2014 sníženo na 139. Od 9. května 2015 platí ve všech FTZ znovu revidovaný negative list, ve kterém se opět snížil počet omezení. Zároveň se ale změnila struktura dokumentu, některé oblasti byly přesunuty do jiných kategorií. V praxi dokument přístup zahraničních investorů na čínský trh spíše omezuje, než aby jej podporoval. 

Pro zahraniční investory mělo dosud 11 nových FTZ velmi omezený přínos. Čína se proto na přelomu r. 2017/2018 snažila zlepšit podnikatelské podmínky prostřednictvím Anti-Unfair Competition Law a následně uvolnila některé sektory v FTZ. Celkem jde o změkčení 16 restrikcí zejména v oblasti dopravy a služeb: např. podíl zahraničního vlastnictví v lodním průmyslu, letecké výrobě a železniční dopravě. Pokud se však zahraniční společnosti neetablují přímo v dané FTZ, zůstává pro ně přínos těchto zón (i přes uvedená uvolnění podmínek) nepříliš významný. 

Zóny pro exportní zpracování 

První dvě zóny pro exportní zpracování (Export-processing zones, EPZ) vznikly jako pilotní projekty v roce 2000 v Dalianu a Pekingu, jejich počet se však rychle zvýšil až na současných více než 60. EPZ jsou nejnovějším typem zvláštních zón vytvářených v ČLR. Pod dohledem celních orgánů může do EPZ vstupovat zboží bez formálních celních deklarací a placení cel za účelem reexportu po dalším zpracování. Některé z těchto zón (například Kunshan či Tianjin) jsou umístěné v existujících ETDZ. 

Časté zneužívání těchto zón k bezcelnímu importu zboží a surovin do pevninské Číny vedlo k revizi pravidel bezcelního importu, tzv. "Measures of the Customs of the People's Republic of China for the Supervision and Administration of Processing Trade Goods", jejichž nové znění od 1. 3. 2014 podstatně zpřísnilo nakládání s bezcelně dovezeným zbožím.

Hraniční ekonomické zóny

Většina z 15 hraničních zón (border economic co-operation zones) vznikla již v roce 1992 (Xinjiang, Yunnan, Vnitřní Mongolsko, Heilongjiang, Guangxi, Jilin a Liaoning). Roční PZI ve všech 15 zónách činí méně než 1 mld. USD, což zatím neukazuje na silnou roli v celkovém rozvoji zón v ČLR. 

Tchajwanské investiční zóny 

Původně čtyři zóny určené vládou v roce 1989, resp. 1992, které však nejsou jediné, kam mířily v posledních letech tchajwanské investice. Tchajwanští investoři upřednostňovali i jiná místa, např. Western Straits Economic Zone (20 měst v provinciích Fujian a Zhejiang) či 11 experimentálních parků pro investice v oblasti zemědělství. 

Dále existuje řada „místních“ a „privátních“ zón. Zatímco u místních zón si zahraniční investor musí dát pozor na soulad dohodnutých podmínek s vyššími úrovněmi vlád, u privátních platí, že vznikají „na okraj“ existujících ETDZ a dávají investorům „first class“ treatment, který si však musí navíc zaplatit. ETDZ tak získává zdroje pro rozvoj zóny jako takové. Centrální vláda tyto zóny zatím toleruje.

zpět na začátek

2.5. Investice - přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)

Příliv přímých zahraničních investic (PZI) dosahuje od 90. let značné výše. V letech 1985-92 byla průměrná roční hodnota PZI v ČLR 3,9 mld. USD, v letech 1993-2000 již 38 mld. USD. V roce 2015 vzrostly PZI o 6,4% na 126,3 mld. USD (bez finančních investic). PZI tvoří přibližně 7% celkových investic v ČLR. V důsledku stále přísnějších podmínek přístupu na čínský trh v posledních letech zahraniční investice v Číně klesají. Podle údajů EIU dosáhl PZI do ČLR v roce 2017 celkem 160 miliard USD, v porovnání se 170 miliardami USD v roce 2016. 

Nejvíce v r. 2017 rostly zahraniční investice v oblasti vyspělé výroby (+27,5%) a moderních služeb (+23,9%). Většinu PZI stále absorbují východní provincie: 89% v letech 1987-1990 a 85% v r. 2010. V r. 2016 činily PZI do východních provincií přibližně 80% zahraničních investic. Rozvoj centrálních a západních provincií byl mezi lety 2012-2016 podpořen přílivem investic v celkové výši 98,7 mld. USD. Nejvyšší příliv FDI byl v roce 2016 zaznamenán v Chongqingu ve výši 11,343 mil. USD, dále v Sichuanu (8,550 mil. USD) a poté Shaanxi (5,012 mil. USD). 

Navzdory deklaracím čínského vedení o otevřenosti místního trhu zahraničním investorům se podmínky zpřísňují a od r. 2015 je patrný sestupný trend zahraničních investic v Číně, zejména ze zemí EU. V roce 2017 dosáhly investice EU v Číně sedmi miliard USD, což představuje meziroční pokles o 15%. Čínské investice v EU za r. 2017 naproti tomu činily 31,7 miliard USD, což znamená meziroční pokles o 20%, avšak r. 2016 byl z pohledu čínských investic v Evropě výjimečným. Oproti r. 2015 vzrostly čínské investice v Evropě v r. 2017 o 38%. Zatímco evropské firmy se snaží v Číně o tzv. greenfield projekty, čínské investice v EU tvoří většinou akvizice technologicky vyspělých firem. Dle čínských statistik bylo v Číně ke konci roku 2017 vytvořeno 35.652 firem s PZI (nepočítaje bankovnictví a pojišťovnictví), což oproti roku 2017 představuje nárůst o 28%. 

Čína reguluje zahraniční investice prostřednictvím tzv. katalogu pro zahraniční investory v gesci Ministerstva obchodu ČLR (MOFCOM) a Národní rozvojové a reformní komise (NDRC). Tímto způsobem si čínský stát hlídá zahraniční konkurenci v některých strategických sektorech (např. energetika, finance, telekomunikace) a naopak kontrolovaně podporuje oblasti, kde mezinárodní know-how potřebuje (služby, životní prostředí, hi-tech, zpracovatelský průmysl). 

Nová verze investičního katalogu začala platit na konci července 2017, ale žádné výrazně otevření čínského trhu nepřinesla. Namísto uvolňování restrikcí, přicházejí nová a komplikovanější pravidla zahraničních investic. Oproti původním regulím umožnil nový katalog uvolnění u 18 sektorů, počínaje úplnou liberalizací odvětví (např. výroba motocyklů či ratingové služby) až po zrušení kapitálových požadavků či požadavků na správu (elektrická mobilita či civilní družice). Zavedena byla ale také nová omezení a zákazy, které nebyly obsaženy v původním návrhu nové verze investičního katalogu, např. v sektorech souvisejících s médii. Nově byly také přidány zákazy v oblasti výzkumných institutů sociálních věd či humanitních věd. 

Redukce počtu zakázaných oblastí v investičním katalogu nutně neznamená liberalizaci trhu. Řada zakázaných sektorů se přesunula do domácího katalogu pro investory. Restrikce tím nezmizely, naopak se rozšířily na více subjektů (domácí i zahraniční). Navzdory tomu čínské vedení (včetně MOFCOM a NDRC) pravidelně opakuje známé fráze o tom, že Čína v zájmu mezinárodního obchodu pilně pracuje na otevírání svého trhu, podporuje přísun zahraničních investic, věnuje pozornost ochraně duševního vlastnictví, napomáhá při tvorbě konkurenčního prostředí atp. Zahraniční investoři apelují, aby čínská legislativa nepřinášela stále nové změny podmínek a dala prostor firmám se s pravidly sžít. EU v r. 2017 představila návrh zavedení mechanismu přezkumu zahraničních investic, který se bude týkat také čínských investorů. 

Nová čínská vláda odmítá ekonomický růst za každou cenu a rozhodla se pro řadu klíčových reforem, od toho se odvíjí i vztah k zahraničním investorům, jak sektorově, tak geograficky. Provinční vlády v regionech jsou více vybíravé a zároveň velmi opatrné, pokud jde o poškozování životního prostředí. Existuje tedy tendence požadovat po zahraničních investorech „čisté“ provozy či směrovat energeticky náročné výroby do vnitrozemí. Vliv na teritoriální a odvětvovou strukturu mají rostoucí náklady na mzdy a rozvoj západních provincií, který „drží“ část migrující pracovní síly mimo východní provincie. Podle odhadů mezinárodních organizací se Čína bude v následujících letech potýkat s vážným nedostatkem ekonomicky aktivního obyvatelstva – do roku 2030 až 140 mil. Novým fenoménem jsou také sociální nepokoje a nové požadavky na sociální aspekty zaměstnávání pracovníků, včetně propouštění.

Čínské úřady v roce 2017 registrovaly 522.700 zahraničně investovaných společností v Číně s celkových kapitálem aktiv 23,4 bilionu CNY. V únoru 2018 se americká obchodní komora v Číně vyjádřila, že 73% jejích oslovených členů vykázalo u svých čínských operací v roce 2017 zisk (oproti 68% v r. 2016). V roce 2017 začal zesilovat celo-čínský trend zavádění členů KSČ do struktur státních i soukromých firem, včetně zahraničních. 

Teritoriální struktura

Dle teritoriální struktury patřily v roce 2016 mezi 10 nejvýznamnějších investorů do ČLR následující země, tvořící 91,8% z celkových užitých zahraničních investic v ČLR 

Přehled nejvýznamnějších investorů v ČLR v roce 2017

Země

Objem (mld. USD)

Podíl (%)

Hongkong

81465,1

64,6

Britské Panenské ostrovy

6739,6

5,3                                                            

Singapur

6046,7

4,8

Kajmanské ostrovy

5151,3

4,1

Jižní Korea

4751,1

3,8

Japonsko

3095,8

2,5

Německo

2710,5

2,1

USA

2386

1,9

Taiwan

1962,8

1,6

Lucembursko

1386,3

1,1

Zdroj: EIU China Hand 2017 

Díky změně daňových zákonů v roce 2008, které byly postupně zavedeny v roce 2012 (zahraniční i domácí společnosti od roku 2012 podléhají stejné sazbě pro daň z příjmu), není „round-tripping“ (návrat čínského kapitálu např. z Hongkongu jako „zahraničního“ kapitálu za účelem získání preferencí pro zahraniční investory) již tolik lákavý. Klesá tedy podíl investic z daňových rájů 

Největším investorem byl v roce 2017 nadále Hongkong, následovaly Taiwan, Singapur, Jižní Korea a USA. Z Taiwanu směřuje 80% celkových PZI do Číny (pro srovnání: před 10 lety méně než 50%). Kumulované PZI mezi Čínou a Tchaj-wanem činí více než 200 mld. USD. Z EU zůstává největším investorem Německo, následované Francií a Velkou Británií. V roce 2017 vrostl také investiční význam Finska s projekty firem Huhtamaki a Salcomp.

Bezesporu důležitým faktorem pro zvyšování vnitrozemských PZI se staly obrovské investice centrální vlády do budování infrastruktury, které spolu s rostoucími cenami pozemků a zvyšováním mezd na jihu a jihovýchodě země přiměly investory vyhledávat nové lokality pro udržení co nejnižších nákladů na výrobu. Stejně tak srovnání sazeb daně z příjmu právnických osob zrušilo dosavadní zvýhodnění investičních a rozvojových zón 

Odvětvová struktura

Zatímco v letech 2002-2004 přitékalo do sekundárního sektoru v ČLR 70% PZI, v roce 2008 se poprvé PZI do sektoru služeb dostaly na první místo. V tvorbě HDP se na první místo dostaly v roce 2013, v roce 2015 činil podíl služeb na HDP 50,5%. PZI do sekundárního sektoru rostly během období 2006-2010 v průměru o 5,5% ročně, zatímco celkový průměrný růst dosahoval 9,8%. Tomu odpovídal i pokles podílu exportu na HDP z 38,4% v roce 2007 na 29,6% v roce 2010. Tento trend pokračoval i v dalších letech. 

V roce 2017 výrazně vrostly investice do informačních technologií, dále převážně do výroby telekomunikačních zařízení, počítačů a jiných elektronických zařízení. Nejvíce zahraničních investic v sektoru služeb patřilo obchodování s nemovitostmi, velko a maloobchodu, leasingu a obchodním službám a dopravě. Nemovitosti a velko-malo obchod charakterizoval ale pokles v hodnotě investic. V r. 2017 zaznamenala Čína pokles víceletých evropských greenfield projektů mj. v důsledku dokončení rozšíření výroby BMW v Shenyangu a hotové továrny Airbus v Tianjinu. Nové investiční projekty evropských firem se výrazně soustředí na sektory nově podporované čínskou vládou: JV Renault-Nissan a Dongfeng Motor na výrobu elektrických automobilů či nová továrna na produkci baterií BMW v Shanyagu. Investoři se také hodně orientují na sektor informačních a komunikačních technologií: nové centrum robotiky společnosti Siemens nebo výroba mobilních baterií firmy Salcomp. Mezi další nové projekty patří továrna na počítačové čipy Infineon v Suzhou a výrobní linka Volkswagen v Tianjinu. 

Rozdělení zahraničních investic podle sektorů v roce 2017 

Sektory

Počet firem

Roční změna (%)

Celkem

35 652

27,8

Zemědělství, lesnictví, chov zvířat a  rybolov

706

26,5

Výroba

4 986

24,3

Elektřina, plyn, voda

372

19,6

Doprava, skladování, pošta a telekomunikace

517

21,7

IT

3 169

116,6

Velko- a maloobchod

12 283

30,7

Nemovitosti

737

95

Leasing a obchodní služby

5 087

9,9

Komunální a jiné služby

349

42,5

Zdroj: NBS 2018

Sektory

Podíl na PZI v 2016  (%)

Podíl na PZI v 2005 (%)

Výroba

28

70,4

Leasing a obchodní služby

2

6,2

IT

4

1,7

Velko a maloobchod

7

1,7

Komunální a jiné služby

12

2,3

Doprava

16

3

Nemovitosti

13

9

Ostatní

19

5,7

 Zdroj: EIU, China Hand 2017

Čínské investice v zahraničí 

V letech 1982 a 1989 nepřekročil roční objem přímých zahraničních investic („outward direct investment“ –  ODI) z ČLR 0,5 mld. USD, zatímco mezi roky 1990 a 1999 vzrostl na 2 mld. USD. Výrazný zlom nastal v době desátého pětiletého plánu (2001-2005), kdy čínská vláda vyhlásila strategii globalizace (”Go Global”). V roce 2004 Ministerstvo obchodu ČLR vydalo nařízení, které zjednodušilo schvalovací proceduru pro čínské investice v zahraničí (do 3 mil. USD může schválit lokální úřad, nad tuto částku MOFCOM), což umožnilo jejich rychlý nárůst. V roce 2005 poskočily čínské ODI na 12,3 mld. USD a jejich silný růst pokračoval i v následujících letech (viz tabulka). V roce 2006 činily ODI 19 násobek objemu v roce 2000, což znamenalo průměrný roční růst o 116 %, oproti celosvětovému průměru za dané období ve výši 6%. 

V r. 2017 rozhodlo čínské vedení o zkrocení prudkého růstu čínských investic a zavedlo přísnější podmínky, které zahrnují omezení či přímo zákaz zahraničních investic do zábavního průmyslu, sportu a nemovitostí (hotely). Tyto investice jsou hodnoceny často jako neproduktivní (někdy iracionální) a rizikové z pohledu odlivu kapitálu. Čínské vedení ale argumentuje hlavně národními zájmy a bezpečností. Dále pak Čína nově vyhodnotila tzv. citlivé sektory, u nichž mají čínské investice projít zvláštním schvalovacím procesem: vojenský materiál, média a přeshraniční vodní zdroje. Naopak z tohoto seznamu odstranila čínské investice do telekomunikací a elektroenergetiky. Toto opatření začalo platit od 1. března 2018. Naopak podporovány jsou investice do zemí nové Hedvábné stezky (Belt and Road).

Kontrolním procesem musí projít všechny čínské investice v hodnotě nad 300 milionů USD. Větší kontrola se zaměří také na transakce přes Hongkong a offshore společnosti. Monitoring investic nebude již probíhat před vlastní transakcí, ale i po jejím skončení a v průběhu realizace investice. Média upozorňují na aktivity firem jako Dalian Wanda Group, HNA Group nebo Fosun International, které v posledních letech významně navýšily svá zahraniční portfolia. S velkým zadlužením se potýká také společnost CEFC, která je aktivní v ČR. Čínská vláda také na začátku r. 2018 převzala kontrolu nad pojišťovacím a realitním konglomerátem Anbang. Tímto dosud neobvyklým krokem dala najevo, že nehodlá donekonečna tolerovat riskantní chování některých firem a je připravena zajít velmi daleko ve snaze snížit finanční rizika a dopad na investory.

Vývoj čínských přímých zahraničních investic (nefinančních) v letech 2010-2016  

Rok

2012

2013

2014

2015

2016

        2017

 

 

 

 

 

 

 

Objem (mld. USD)

77,2

90,2

102,9

118

170,1

       120,8

Zdroj: Economist Intelligence Unit, Národní statistický úřad ČLR

Čínské nefinanční zahraniční investice v roce 2017 klesly dle údajů MOFCOM v meziročním srovnání o 29,4% na 120,8 mld. USD. Většina investic putovala z ČLR do Hongkongu a zemí v Asii, značná část si ale také našla cestu do Evropy a Japonska. Výrazně se v r. 2017 snížily čínské investice do USA (meziročně o více než 50%), které jsou nyní mnohem přísněji posuzovány. Americké úřady zamítly např. spojení Huawei s AT&T, akvizici finanční společnosti MoneyGram a řadu dalších zvažovaných transakcí. Pokles také souvisí s restrikcemi čínských investic do nemovitostí, sportu a zábavního průmyslu, které znemožnily např. další velkolepé nákupy evropských fotbalových klubů. Nejvýznamnější oblasti čínských zahraničních investic dle údajů MOFCOM v r. 2017 tvořily obchodní služby, výrobní průmysl, malo/velkoobchod a ICT služby.

Čínské investice v EU v r. 2017 dosáhly 31,7 miliardy USD, což znamená meziroční pokles o 20%, avšak r. 2016 byl z pohledu čínských investic v Evropě výjimečným. Oproti r. 2015 vzrostly čínské investice v Evropě v r. 2017 o 38%. Zatímco evropské firmy se snaží v Číně především o tzv. greenfield projekty, čínské investice v EU tvoří většinou akvizice firem. Hlavním evropským cílem čínských investic jsou dlouhodobě Německo a Velká Británie, mj. kvůli víceletým projektům v automoto a energetice. Rekordní čínskou zahraniční akvizicí za 43 mld. USD bylo v r. 2016 převzetí švýcarského výrobce chemických látek pro zemědělství Syngenta čínskou společností China National Chemical Corporation. Jednou z hlavních čínských investicí v EU za r. 2017 má být akvizice logistické společnosti Logicore čínskou China Investment Coorporation.

Čínské firmy procházely v posledních letech restrukturalizací, přičemž zvažovaly nové strategie vč. investic v zahraničí. Vláda podporovala nejvýznamnější čínské firmy, aby investovaly v zahraničí a v počáteční fázi je směrovala na Afriku, jihovýchodní Asii, Blízký Východ a Latinskou Ameriku, protože to jsou trhy, kde měly čínské firmy šanci uspět a kde se nachází obrovské zásoby potřebných surovin. V posledních letech, kdy globální trhy sužuje finanční krize a hospodářská recese, se postupně zvyšuje podíl čínských investic do akvizic a fúzí v rozvinutých zemích. Proto se již v roce 2011 na špici žebříčku objevila EU se 7,9 mld. USD (především Francie, Německo a Velká Británie), následovaná Brazílií (7,6 mld. USD). V počtu transakcí vede Německo před USA, Austrálií, Hongkongem a Kanadou. Ruku v ruce s tímto trendem se posouvá těžiště z energetiky a surovin na sofistikovanější projekty (high-tech, vyspělá výroba). Nejvíce čínských investic v posledních letech směřuje do automobilového, chemického, IT, telekomunikačního, důlního a zpracovatelského průmyslu. Strategickou podporu mají také investiční aktivity do zemí hlásící se k čínské iniciativě Belt and Road, kam patří také ČR a další země střední a východní Evropy.

Další informace k přímým zahraničním investicím jsou dostupné na www.fdi.gov.cn a www.chinainvest.com.cn.

 

zpět na začátek

2.6. Investice - podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)

Čína má i nadále zájem o zahraniční investice, ovšem jen do vybraných oblastí, které pomohou místní ekonomice k dalšímu rozvoji. Zatraktivnění Číny za současného klesajícího trendu má přispět současná revize zákonů týkajících se zahraničních investorů (a návrh tzv. Foreign Investment Law), ale i reformní kroky vedoucí k plné směnitelnosti CNY a tržním úrokovým měrám. V neposlední řadě také neutuchající přísliby čínského vedení, že tržní principy budou mít rozhodující roli v čínské ekonomice do budoucna.

Nově navrhovaný Zákon o zahraničních investicích (Foreign Investment Law) má sjednotit tři současné zákony „Sino-Foreign Equity Joint Venture Enterprise Law“, „Sino-Foreign Cooperation Joint Venture Enterprise Law“ a „Wholly Foreign-Owned Enterprise Law“ s cílem zajistit stejné zacházení pro zahraniční i domácí podniky. Současný systém schvalování má nahradit přístup na bázi „negative list“, který ČLR zavádí od roku 2013 v SFTZ.

Podle aktuálních průzkumů zahraničních obchodních komor v Číně (zejména EUCCC, Amcham) patří mezi kritické otázky pro zahraniční investory následující:

  • Netransparentní legislativní prostředí
  • Přebujelá administrativa
  • Regulace
  • Rostoucí mzdové náklady
  • Nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, vysoká fluktuace
  • Rozdílné zacházení ve srovnání s místními společnostmi/konkurenty
  • IPR

„Katalog pro zahraniční investice“ a preferenční zacházení

Poslední verze katalogu pro zahraniční investice (Catalogue of Industries for Guiding Foreign Investment) z r. 2017 žádné výrazně otevření čínského trhu nepřinesla. Namísto uvolňování restrikcí, přicházejí nová a komplikovanější pravidla zahraničních investic. Velká část perspektivních sektorů však stále zůstává limitována podmínkami joint-venture a podílů čínských partnerů. Některé restrikce jsou v novém katalogu lépe specifikovány. Více informací o katalogu lze získat na stránkách EU SME Center v Číně.

Preferenční zacházení již od roku 2008, kdy vstoupil v platnost Zákon o korporátní dani z příjmu, nenabízí zahraničním investorům oproti domácím žádné výhody. Daňové sazby byly v průběhu let 2008-12 postupně srovnány na 25% a stávající preferenční zacházení je dáno jednotlivými sektory či umístněním investice, je zároveň platné i pro čínské firmy. 

V centrálních a západních provinciích je 15% sazba daně z příjmů platná až do roku 2020. 

Preferenční zacházení je dále definováno v následujících oblastech:

  • Malé firmy či firmy s malými příjmy – 20% sazba daně z příjmu z pouze 50% zdanitelných příjmů
  • Snížené sazby mají také některá odvětví – zemědělství, veřejná infrastruktura, ochrana životního prostředí, technologické transfery (určité projekty)
  • High-tech (15%)
  • Service outsourcing pilot cities – prodlouženo do konce roku 2018
  • Software společnosti a IC výrobci
  • High-tech innovattion clusters – např. Zhongguancun, Donghu, Zhangjiang
  • R&D
  • Zaměstnávání handicapovaných zaměstnanců
  • Životní prostředí
  • Neziskové společnosti a kulturní organizace

Úlevy při dovozu 

Blíže k formám vstupu na trh – viz dále.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: