Čína: Zahraniční obchod a investice

1. 6. 2016

Zahraniční obchod hrál v reformním období posledních 30 let významnou roli. Zatímco na počátku reforem objem obchodu činil méně než 10 % HDP, v roce 2006 dosáhl objem maxima na úrovni 65 % HDP. V roce 2014 již klesl podíl exportu na HDP na 22,6%.

V roce 2015 obrat zahraničního obchodu Číny klesl v dolarovém vyjádření o 8% na 3,95 bil. USD, vývozy o 2,9% na 2,27 bil. USD a dovozy o 14,2 % na 1,682 bil. USD.

Růst obchodu tak byl výrazně pomalejší než v předešlých letech: před rokem 2008 rostl zahraniční obchod Číny v průměru o 23 % ročně. Důvodem je zejména snížená poptávka v EU a US a rostoucí náklady na pracovní sílu v ČLR. Se snižující se konkurenceschopností a rostoucí domácí poptávkou bude tento trend pokračovat.

Přebytek obchodní bilance se v roce 2015 výrazně zvýšil: oproti roku 2014 o 55% na 593 mld. USD.

Podle údajů Eurostatu se v roce 2015 meziročně zvýšil vývoz z EU do Číny o 3,5% na 170 miliard eur. Čínský export do EU vzrostl o 16% na 350 miliard eur. Čína je po USA druhým největším obchodním partnerem EU. Bilaterální obchodní schodek mezi EU a Čínou v roce 2015 dosáhl rekordních 179 miliard eur.

Z celkového exportu Číny směřovalo do EU 20%. Naopak do Číny zamířilo 10% veškerého vývozu EU.

Pozn.: Statistiky Číny a obchodních partnerů se velmi liší, zejména vzhledem k započítávání či nezapočítávání vývozů přes Hongkong, který je podle čínských celních statistik druhým největším vývozním trhem pro US. Dalším důležitým momentem je fakt, že podle OECD pouze 67 % hrubých vývozů má přidanou hodnotu v Číně. U ostatních případů je v Číně prováděna jen finalizace produktů. Přidaná hodnota, převážně v podobě pracovních nákladů, činí méně než ¼ či dokonce 10 % vývozní hodnoty finálních výrobků.

Číně se daří ve vyjednávání FTA[1] – v polovině  roku 2015 měla Čína dojednáno 14 FTA (s Islandem a Švýcarskem přibyly v roce 2013, v roce 2015 byly podepsány dohody s Jižní Koreou a Austrálií). Podle údajů MOFCOM se aktuálně vyjednává dalších šest dohod, a o minimálně třech dalších se uvažuje. Zvláštním projektem je pak preferenční dohoda – tzv. Asia Pacific Trade Agreement. Nejvýznamnější z dojednaných FTA je China-ASEAN FTA, která vstoupila v platnost 1. 1. 2010.

Posilování RMB v posledních letech poněkud oslabilo napětí ve vztazích s US, ale vzhledem k tomu, že se výraznější další posilování v nadcházejících letech neočekává, lze očekávat další momenty napětí, a to i ve vztazích s EU. Čína aktuálně vyjednává investiční dohody s oběma, jak s EU, tak i s USA.


 

2.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo

 

Vývoz (bil. USD)

Dovoz (bil. USD)

Obrat (bil. USD)

Saldo (mld. USD)

2010

1,58

1,40

2,97

181,51

2011

1,90

1,74

3,64

154,90

2012

2,05

1,82

3,87

230,31

2013

2,21

1,95

4,16

259,01

2014

2,34

1,96

4,30

382,46

2015

2,27

1,68

3,95

593

Zdroj: China Hand 2016

V prvním čtvrtletí 2016 čínský vývoz stoupl o 18,7 %, zatímco dovoz v porovnání s první čtvrtletím 2015 zaznamenal pokles 1,7 %.

zpět na začátek

2.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

Největším obchodním partnerem Číny zůstává EU, následována USA , ASEAN, Hongkongem a Japonskem. V roce 2015 klesl do Japonska (-9.2%) a Hongkongu (-8,7%). Naopak rostly vývozy do EU (3,5%), USA (3,4%), ASEAN (2,1%), Indie (7,4%), Thajska (11,7%) a Vietnamu (3,8%). Export do Ruska klesl meziročně o 35,2% a do Brazílie o 21,4%. Soukromé společnosti se na čínském vývozu podílely 45,2% a 44,2% exportu tvořily firmy, které mají zahraniční investory.

Top 10 největších vývozních trhů   v roce 2015

Země

Vývoz z ČLR (mld.   USD)

Procento na celkových   vývozech (%)

USA

409,5

18

Evropská unie

355,8

16

Hongkong

330,8

14,5

Japonsko

135,7

6

J. Korea

101,3

4,5

Německo

69,2

3

Vietnam

66,1

2,9

Velká Británie

59,6

2,6

Nizozemsko

59,5

2,6

Indie

58,2

2,6

Zdroj: China Customs Statistics 2015

 

Top 10 největších dovozních trhů   v roce 2015

Země

Vývoz z ČLR (mld. USD)

% na celkových   vývozech

Evropská unie

208,87

12

J. Korea

174,5

10,4

USA

148,7

8,8

Taiwan

143,3

8,5

Japonsko

143

8,5

Německo

87,6

5,2

Austrálie

73,6

4,4

Malajsie

53,3

3,2

Brazílie

44,2

2,6

Švýcarsko

41,1

2,4

Zdroj: China Customs Statistics 2015

zpět na začátek

2.3. Komoditní struktura

Průmyslové výrobky tvoří 95 % (2015) všech čínských vývozů, zejména 1) telekomunikační zařízení a součástky, 2) kancelářská stroje a přístroje a 3) elektrické přístroje a domácí spotřebiče. Tyto produkty jsou většinou vyráběny zahraničními společnostmi či JV. Čína se tak stala nedílnou součástí výrobních řetězců, nicméně přidaná hodnota a technologie stále zůstává v zahraničí. Zvyšují se vývozy lokomotiv a komunikačních zařízení. Vývozy dvou největších domácích telekomunikačních gigantů Huawei a ZTE se na celkových vývozech podílejí jen minimálně a to i přesto, že Huawei v zahraničí prodává 2/3 svých produktů a ZTE více než polovinu. Největší podíl na vývozech mají Apple a Hewlett-Packard. Relativně silnou pozici má také domácí počítačová firma Lenovo. Dalšími silnými položkami jsou pak oblečení a chemikálie. Začíná růst také vývoz průmyslových strojů a zařízení – např. společnost Sany či Zoomlion, či vývoz silničních vozidel.

Přestože se v průběhu posledních let hodně hovoří o zvyšování soukromé spotřeby, většina dovozů jsou stále suroviny či kapitálové zboží. Navzdory poklesu cen ropy v roce 2015 činily primární suroviny 29% všech čínských dovozů (zejména železná ruda, ropa a uhlí).

2015: Ropa – 134,5 mld. USD, železná ruda – 57,6 mld. USD, sojové boby – 34,8 mld. USD, uhlí – 12,1 mld. USD, měděná ruda – 19,2 mld. USD. Celkem tvořil dovoz těchto primárních surovin 258,2 mld. USD, což představuje meziroční pokles o 57,2%. Nejvíce klesl import uhlí (45,6%), ropy (41,1%) a železné rudy (38,3%).

Z průmyslových výrobků jsou v dovozech silně zastoupeny zejména stroje a dopravní zařízení (616 mld. USD, meziroční pokles o 6%). Výrazně se v posledních letech zvyšují dovozy potravin. Za prvních 11 měsíců roku 2014 vzrostly dovozy potravin o 7 % - celkový objem za toto období 46 mld. USD. Pokračuje růst dovozů masa a mléčných produktů. Narůstá také dovoz ovoce a zeleniny, stejně jako obilovin. EU v roce 2015 do Číny vyvezla potravinové výrobky za 10 miliard eur, což představuje meziroční nárůst o 39%.

Čína je největším světovým dovozcem sójových bobů a druhým největším dovozcem rýže a ječmene. Pšenice, rýže a kukuřice se dováží především za účelem výroby krmných směsí a dalšího zpracování v potravinářském průmyslu.

 

Nejvýznamnější položky čínského   zahraničního obchodu v roce 2015

 

2014: Hodnota (mld.   USD)

Procentní roční změna

2015: Hodnota (mld.   USD)

Procentní roční změna

Vývozy

elektrické přístroje a domácí   elektronika

280,9

-4,6

286

2,0

telekomunikační zařízení a součásti

280,4

8,8

295,7

5,5

kancelářské stroje a přístroje pro   zpracování dat

221,5

1,2

189,9

-14,3

oděvy

186,6

5,2

174,6

-6,4

textilní příze, látky a galanterie

111,7

4,8

108,9

-2,4

průmyslové stroje a zařízení

102,1

8,7

101,1

-1

kovy

85,9

9,7

89,3

3,9

silniční vozidla

71,5

10,4

68,6

-4

železo a ocel

72,3

32,2

63,8

-11,6

nábytek

59,5

0,7

60,7

1,2

Dovozy:

elektrické přístroje a domácí   elektronika

346,4

-2,9

348,6

0,7

ropa a ropné produkty

264

1,2

161,4

-38,9

železná ruda a šrot

154,1

-10,1

109,6

-28,7

vědecké přístroje a vybavení

85,6

-2,6

80,2

-6,3

telekomunikační zařízení a součásti

68,9

-7

71,6

4

silniční vozidla

89,4

20,8

69,5

-22,3

organické chemikálie

60,8

-8,2

48,3

-20,4

kancelářské stroje a přístroje pro   zpracování dat

57,9

1,5

50,5

-12,8

plasty v primární podobě

57,6

4,5

49,2

-14,6

Zdroj: China Hand 2016

zpět na začátek

2.4. Zóny volného obchodu (VT parky, investiční zóny)

Mezi hlavní exportní centra v Číně patří zejména provincie Guangdong a okolí Šanghaje. Dále např. provincie Shandong s přístavem Qingdao (investoři z J. Koreji), Dalien v provincii Liaoning (investoři z Japonska) či Tianjin, kde mají základnu Samsung a Toyota. V ostatních částech ČLR vyčnívají zejména Wuhan, Chengdu a Chongqing.

První zóny (SEZs, special economic zones) vznikly před 30 lety, ale dnes je pro zahraničního investora možné investovat do jakýchkoli zón, nemusí jít nutně o státní úroveň. Lze tedy zamířit do zón, které se specializují na určitá odvětví, např. high-technologie či software. Hlavními geografickými oblastmi, kam v minulosti investice směřovaly, jsou výše zmíněná „exportní centra“ v okolí Guangzhou, okolí Šanghaje, či oblasti Peking-Tianjin. Z dalších je možné jmenovat Dalian, Chengdu či Chongqing. Zahraniční investoři dělají výměnou za výraznou podporu místní vlády investice stále častěji „do vnitrozemí“ Číny – např. Samsung v Xian (provincie Shaanxi), či Foxconn.

Přestože část zahraničních investorů se přesouvá na jiné asijské trhy, velká část směřuje na západ a objevuje a obsluhuje nové trhy (rychle rostoucí centrální a západní oblasti), včetně „exportních“ trhů. Většinou ale investoři stále míří na východní čínské pobřeží. Přímé zahraniční investice se od roku 2001, kdy Čína vstoupila do WTO více než zdvojnásobily. V roce 2015 činily 126,3 mld. USD. Masivní růst se v nadcházejících letech neočekává – lze očekávat úroveň v rozmezí 100 – 130 mld. USD.

Objemy PZI na východním pobřeží v roce 2015 vzrostly meziročně o 8,9%. Naopak zahraniční investice ve střední Číny zaznamenaly pokles o 3,3%. PZI v západní Číně se snížily o 6,8% a ztratily tak dynamiku z roku 2014.

V současné době probíhá „revize“ zón v klasickém smyslu slova a vzniká koncept „nových“ FTZ, které mají být ukázkou nového přístupu čínského vedení k budoucímu rozvoji ČLR.  Jedním z důvodů je „boj“ o zahraniční investory, dalším je vytváření ideálních podmínek pro čínské firmy při dobývání světových trhů. Prví z tzv. „nových“ FTZ byla Shanghai FTZ, která vznikla v roce 2013.

Počínaje rokem 2008, kdy byly z pohledu daní vyrovnány podmínky pro domácí i zahraniční subjekty, již není za účelem daňových prázdnin nezbytně nutné směřovat do investičních zón. Místní vlády mohou také schvalovat projekty do 300 mil. USD. Daňové prázdniny pro zahraniční investory jsou stále možné pro „start-up“ či preferovaná odvětví, specifické podmínky mohou platit i v „nově“ (od roku 2013) vznikajících zónách. High-tech společnosti mají sníženou sazbu na daň z příjmů na úrovni 15 % bez geografického omezení, preferenční sazby platí pro podporované sektory také v západní Číně (Prodlouženo do roku 2020: Chongqing, Sichuan, Shaanxi, Guizhou, Yunnan, Tibet, Gansu, Ningxia, Qinghai, Xinjiang, Vnitřní Mongolsko, Guangxi – dále čtyři „nezápadní“, které mejí podobnou úroveň preferenčního zacházení: Xiangxi Tujia a Miao – v Hunan, Enshi Tujia a Miao v Hubei, Yanbian v Jilin.). Specifické úlevy mají i služby – technologické, moderní logistické, kulturní a informační.

Přestože nelze zcela přesně definovat počty zón, podle statistiky MOFCOM bylo těch „obecných“ na v roce 2015 v Číně 218, ze 171 v roce 2012. Podle China Association of Development Zones bylo „hight-tech“ zón na konci roku přibližně 129. Obecným trendem je rozůstání se zón ze „zón“ za městem na „městské“ zóny (např. Fujian Xiamen z původních 131 km2 na 1573 km2).

Economist Inteligent Unit vybírá následujících 7 „nejslavnějších“:

  • Shenzhen SEZ
  • Guangzhou Development District (GDD)
  • Shanghai (PNA, Pudong New Area)
  • Suzhou Industrial Park (SIP)
  • Tianjin (BNA, Binhai New Area)
  • Dalian Development Area (DDA)
  • Beijing Economic –Technological Development Area (BDA)

Zvláštní ekonomické zóny (SEZs)

První čtyři SEZ byly otevřeny v Shenzhenu, Xiamen, Zhuhai a Shantou na konci 80. let minulého století. V roce 1988 přibyl Hainan. V těchto zónách historicky probíhaly experimenty s hledáním ekonomického modelu, který by přilákal investice – zejména od Číňanů žijících mimo pevninskou Čínu – Hongkong, Macau, Thajsko a Taiwan. Jednou z nejúspěšnějších zón se stal Shenzhen.

Ekonomické a technologické rozvojové zóny (Economic and Technological Development Zones, ETDZs)

Vznikly již v roce 1984 jako 14 „open coastal cities“ – Beihai, Dalian, Fuzhou, Guangzhou, Lianyungang, Nantong, Ningbo, Qingdao, Qinhuangdao, Šanghaj, Tianjin, Wenzhou, Yantai a Zhanjiang – a v roce 1992 byly rozšířeny na všechna provinční hlavní města a řadu dalších.

Jsou důležitým pilířem čínského otevírání se světu a lákadlem pro zahraniční investory. Na ohraničeném území tyto zóny poskytují špičkovou infrastrukturu, resp. technické a logistické zázemí světové úrovně pro zahraniční investice, nejčastěji do technologicky-náročných projektů. V roce 2013 činil počet ETDZ v Číně 210. Jedná se zejména o „greenfield“ zóny.

Nejznámnější „national“ ETDZ: Zhengzhou Xinzheng, Tangshan Caofeidian, Ganzhou, Huai´an, Hengyang, Nantong, Suzhou Taicanggang, Xiangtan, Yancheng, Wuxi, Jinan, Shenyang, Nanjing, Changchun Xinglong, Huaifang, Chengdu, Suzhou Gongyeyuan, Tianjin Binhai Xinqu, Beijing Tianzhu, Hainan Haikou, Guangxi Pingxiang, Heilongjiang Suifenhen, Shanghai Pudong Jichang, Jiangsu Kunshan, Chongqing Xiyong, Guangzhou Baiyun Jichang, Suzhou Gaoxin Jishu Chanye, Xi´an, Xi´an Gaoxin, Yinchuan, Xinjiang Ala shankou, Xinjiang Kashen, Wuhan Donghu, Taiyuan Wusu, Zhoushangang, Guiyang, Guizhou Guian Xinqu, Lanzhou Xinqu, Linyi, Nanyang Wolong. 

Národní hi-tech průmyslové a vývojové parky (Hi-Tech Development Zones, HTDZs)

„Open cities“ si mohla v rámci rozvoje definovat HTDZ, které obvykle vznikaly v prostorách univerzit a měly být soustředěny na projekty s vyšší přidanou hodnotu. Nebyly však vhodné pro velké zahraniční projekty, protože vznikaly v existující zástavbě s nedostatečnou infrastrukturou. Historicky nebyly hodnoceny příliš pozitivně. 

Zóny volného obchodu – „původní“ a „nové“

V ČLR existuje de facto 16 centrální vládou odsouhlasených zón volného obchodu (Dalian, Qingdao, Shenzhen Yantian, Fuzhou , Shanghai Waigaoqiao, Shanghai Free-trade, Tianjin Port, Guangzhou, Shantou, Xiamen Xiangyu, Haikou, Shenzhen, Futian, Zhangjiagang, Ningbo, Zhuhai, Shenzhen Shatoujiao) (National free-trade zones, NFTZ či bonded zones). Nejznámější z nich, Waigaoqiao FTZ, byla založena v roce 1990 v šanghajském distriktu Pudong. Většina zón se vyskytuje v tzv. otevřených městech či zvláštních ekonomických zónách (Special Economic Zones, SEZ). Podobně jako v dalších státech hlavními aktivitami v FTZ jsou skladování a exportní zpracování. Nové zóny vznikají také ve snaze podpořit ekonomický rozvoj vnitrozemské Číny - v roce 2008 byla za tímto účelem založena Chongqing Cuntan Bonded Port Zone.

Podniky vytvořené v tradičních zónách využívají bezcelních dovozů a vývozů, pokud materiál zůstane v rámci zóny, což dovoluje výrobcům dovážet materiál a zařízení a vyvážet hotové výrobky. Waigaoqiao umožňuje zahraničním subjektům dovážet a vyvážet zboží jiných výrobců prostřednictvím svých komoditních burz. Navíc Waigaoqiao a Shenzhen Futian FTZ nabízejí neomezené bezcelní skladování a nevybírají poplatky za celní dozor, což může být zajímavé pro firmy, jejichž zboží zde vyčkává na označení, třídění, balení či je zde skladováno. Výsledkem je zkrácení dodacích lhůt a větší prostor pro poprodejní podporu.

Celkový objem obchodu přes FTZ dosahuje přes 100 mld. USD ročně, což ukazuje na úspěšnost přilákání exportně orientovaných podniků. Nabízené výhody vysvětlují, proč cca 12 % čínského vývozu a 28 % zpracovatelského průmyslu prochází přes FTZ.

V září 2013 byla nově otevřena "finanční" Shanghai Free Trade Zone, která je první svého druhu na pevninské Číně. Jedná o finanční zónu hongkongského stylu, jež má být zkratkou ke konsolidaci ekonomické struktury země, průkopníkem širší konvertibility čínského jüanu a laboratoří pro tvorbu volnějších úrokových sazeb tržního hospodářství.  Shanghai FTZ se rozkládá na ploše necelých 29 km2 a spojuje čtyři již existující bezcelní zóny, tj. obě zóny volného obchodu Waigaoqiao, přístavní zónu volného obchodu Yangshan a zónu volného obchodu mezinárodního letiště Pudong.

Více než rok po slavnostním otevření SFTZ v září 2013, rozhodlo vedení ČLR v prosinci 2014 o rozšíření o další 3 – Guangdong, Fujian a Tianjin. V minulosti se Čína soustředila spíše na Dohody o volném obchodu v rámci WTO rámce. Každá z „nových“ FTZ bude mít své zaměření, stejně jako SFTZ klade mj. důraz na finanční služby, liberalizaci kapitálového účtu a internacionalizaci RMB, úrokové míry, s cílem vytvořit ze Šanghaje mezinárodní finanční centrum. Například zóna v provincii Guangdong bude zaměřena na prohlubování spolupráce s Hongkong a Macau a bude působit jako „základna“ pro část iniciativy „One Belt, One Road“ - 21st Century Maritime Silk Road. FTZ ve Fujian má zase rozvíjet vztahy s Taiwanem a soustředit se na výrobní služby a high-end služby. Tianjin FTZ má napomoci propojení Pekingu, Hebei a Tianjinu a usnadňovat plánovanou Dohodu o volném obchodu s J. Koreou. Má se také soustředit na služby, především finanční a high-end, a na „emerging“ industries. Nové FTZ začaly fungovat v březnu 2015.

V prosinci 2014 bylo zároveň rozhodnuto o rozšíření SFTZ z původních 29 km2 na 120,7 km2. Guangdong FTZ bude zahrnovat zóny o rozloze 120 km2 – Guangzhou Nansha, Shenzhen Qianhai a Zhuahai Hengqin.

Všechny tři nové zóny budou také využívat principu „negative list“, který spočívá v definici omezení v konkrétních sektorech pro zahraniční investory. Tento negativní list má dávat zahraničním firmám větší prostor pro investice a snižovat míru zasahování státu do podnikání. Původních 190 omezení v rámci „negativního listu“ v SFTZ bylo v červnu 2014 sníženo na 139. Od 9. května 2015 platí ve všech FTZ znovu revidovaný negative list, ve kterém se opět snížil počet omezení. Zároveň se ale změnila struktura dokumentu, některé oblasti byly přesunuty do jiných kategorií.

Další změny v investičních pravidlech přinese chystaný zákon o zahraničních investicích – Foreign Investment Law. Změť pravidel týkajících se zahraničních investic má nový zákon sjednotit do jednoho celku.  Tím se pravidla vyjasní a budou transparentnější, což přispěje k zatraktivnění Číny jako investiční destinace.

Zóny pro exportní zpracování

První dvě zóny pro exportní zpracování (Export-processing zones, EPZ) vznikly jako pilotní projekty v roce 2000 v Dalianu a Pekingu, jejich počet se však rychle zvýšil až na současných více než 60. EPZ jsou nejnovějším typem zvláštních zón vytvářených v ČLR. Pod dohledem celních orgánů může do EPZ vstupovat zboží bez formálních celních deklarací a placení cel za účelem reexportu po dalším zpracování. Některé z těchto zón (například Kunshan či Tianjin) jsou umístěné v existujících ETDZ.

Časté zneužívání těchto zón k bezcelnímu importu zboží a surovin do pevninské Číny vedlo k revizi pravidel bezcelního importu, tzv. "Measures of the Customs of the People's Republic of China for the Supervision and Administration of Processing Trade Goods ", jejichž nové znění od 1.3. 2014 podstatně zpřísnilo nakládání s bezcelně dovezeným zbožím.

Hraniční ekonomické zóny

Většina z 15 hraničních zón (border economic co-operation zones) vznikla již v roce 1992 (Xinjiang, Yunnan, Vnitřní Mongolsko, Heilongjiang, Guangxi, Jilin a Liaoning). Roční PZI ve všech 15 zónách činí méně než 1 mld. USD, což zatím neukazuje na silnou roli v celkovém rozvoji zón v ČLR.

Taiwanské invesiční zóny

Původně čtyři zóny určené vládou v roce 1989, resp. 1992, které však nejsou jediné, kam mířily v posledních letech taiwanské investice. Taiwanští investoři upřednostňovali i jiná místa, např. Western Straits Economic Zone (20 měst v provinciích Fujian a Zhejiang) či 11 experimentálních parků pro investice v oblasti zemědělství.

Dále existuje řada „místních“ a „privátních“ zón. Zatímco u místních zón si zahraniční investor musí dát pozor na kompatibilitu dohodnutých podmínek s vyššími úrovněmi vlád, u privátních platí, že vznikají „na okraj“ existujících ETDZ a dávají investorům „first class“ treatment, který si však musí navíc zaplatit. ETDZ tak získává zdroje pro rozvoj zóny jako takové. Centrální vláda tyto zóny zatím toleruje.

zpět na začátek

2.5. Investice - přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)

Příliv přímých zahraničních investic (PZI) dosahuje od 90. let úctyhodné výše. V letech 1985-92 byla průměrná roční hodnota PZI v ČLR 3,9 mld. USD, v letech 1993-2000 již 38 mld. USD. V roce 2015 vzrostly PZI o 6,4% na 126,3 mld. USD (bez finančních investic). Většina těchto investic pochází z Hongkongu (68%). PZI tvoří přibližně 7 % celkových investic v ČLR.

Investice rostou zejména díky silnému rozvoji sektoru služeb (PZI zde kopírují rostoucí podíl služeb na růstu HDP – 61,1% z celkových PZI v roce 2015) a trvalému rozvoji výrobních projektů v centrálních a západních provinciích. Průměrná hodnota přímé zahraniční investice v roce 2015 činila zhruba 15 milionů USD, což představuje meziroční nárůst o 5%. Východní provincie absorbují stále většinu PZI: 89% v letech 1987-1990 a 85% v r. 2010. V r. 2015 činily PZI do východních provincií 83,8% zahraničních investic.

Vláda i nadále vítá PZI v klíčových sektorech. Katalog pro zahraniční investice (Catalogue of Industries for Guiding Foreign Investment), resp. jeho poslední verze z dubna 2015 v některých oblastech zahraničním investorům poskytuje výrazně větší prostor pro podnikání než v přechozích letech. Týká se to například letectví. Naopak s restrikcemi musí počítat automobilový průmysl. V porovnání s minulou verzí katalogu z r. 2011 se snížil počet omezených kategorií pro zahraniční investory ze 79 na současných 38. Katalog také zrušil omezení na podíl zahraničních investorů v některých sektorech. Stále však existuje prostor pro další uvolňování rigidních čínských pravidel. Obecně je v katalogu patrná snaha Číny podpořit zahraniční investice zejména ve zpracovatelském průmyslu a službách. Tento katalog bude od roku 2018 nahrazen tzv. „Foreign Investment Negative List“.

Nová čínská vláda odmítá ekonomický růst za každou cenu a rozhodla se pro řadu klíčových reforem, od toho se odvíjí i vztah k zahraničním investorům, jak sektorově, tak geograficky. Provinční vlády v regionech jsou více vybíravé a zároveň velmi opatrné, pokud jde o poškozování životního prostředí. Existuje tedy tendence požadovat po zahraničních investorech „čisté“ provozy či směrovat energeticky náročné výroby do vnitrozemí.

Vliv na teritoriální a odvětvovou strukturu mají rostoucí náklady na mzdy a rozvoj západních provincií, který „drží“ část migrující pracovní síly mimo východní provincie. Ty se s nedostatkem pracovní síly potýkaly zejména v roce 2012. Minimální mzdy ve východních provinciích rostly od roku 2011 o 18 až 22%. V r. 2015 činil jejich průměrný růst 14%. Podle odhadů mezinárodních organizací se Čína bude v následujících letech potýkat s vážným nedostatkem ekonomicky aktivního obyvatelstva – do roku 2030 až 140 mil. Novým fenoménem jsou také sociální nepokoje a nové požadavky na sociální aspekty zaměstnávání pracovníků, včetně propouštění.

Teritoriální struktura

Dle teritoriální struktury patřily v roce 2015 mezi 10 nejvýznamnějších investorů do ČLR následující země, tvořící 91,8 % z celkových užitých zahraničních investic v ČLR:

Přehled nejvýznamnějších investorů v ČLR   v roce 2015

Země

Objem (mil. USD)

Podíl (%)

Hongkong

86 386,7

68

Britské Panenské ostrovy

7 387,8

5,9

Singapur

6 904,1

5,5

J. Korea

4 034

3,2

Japonsko

3 195

2,5

USA

2 088,9

1,6

Samoa

1 991,1

1,6

Německo

1 556,4

1,2

Taiwan

1 537,1

1,2

Kajmanské ostrovy

1 444,5

1,1

Zdroj: EIU, China Hand 2016

Díky změně daňových zákonů v roce 2008, které byly postupně zavedeny v roce 2012 (zahraniční i domácí společnosti od roku 2012 podléhají stejné sazbě pro daň z příjmu), není moment „round-tripping“ (návrat čínského kapitálu např. z Hongkongu jako „zahraničního“ kapitálu za účelem získání preferencí pro zahraniční investory) již tolik lákavý. Klesá tedy podíl investic z daňových rájů.

Největším investorem byl v roce 2015 nadále Hongkong, druhé a třetí místo obsadily Britské Panenské ostrovy a Singapur. Jižní Korea odsunula na páté místo Japonsko. Z EU zůstává největším investorem Německo (1,2% investic), následované Francií a Velkou Británií. Významným investorem je také Taiwan, jehož 80 % celkových PZI směřuje právě do Číny (pro srovnání: před 10 lety méně než 50 %). Kumulované PZI mezi Čínou a Taiwanem činí více než 200 mld. USD.

Bezesporu hlavním faktorem pro zvyšování vnitrozemských PZI se staly obrovské investice centrální vlády do budování infrastruktury, které spolu s rostoucími cenami pozemků a zvyšováním mezd na jihu a jihovýchodě země přiměly investory vyhledávat nové lokality pro udržení co nejnižších nákladů na výrobu. Stejně tak srovnání sazeb daně z příjmu právnických osob zrušilo dosavadní zvýhodnění investičních a rozvojových zón.

Odvětvová struktura

Zatímco v letech 2002-2004 přitékalo do sekundárního sektoru v ČLR 70 % PZI, v roce 2008 se poprvé PZI do sektoru služeb dostaly na první místo. V tvorbě HDP se na první místo dostaly v roce 2013, v roce 2015 činil podíl služeb na HDP 50,5 %. PZI do sekundárního sektoru rostly během období 2006-2010 v průměru o 5,5 % ročně, zatímco celkový průměrný růst dosahoval 9,8 %. Tomu odpovídal i pokles podílu exportu na HDP z 38,4 % v roce 2007 na 29,6 % v roce 2010. Tento trend pokračoval i v letech 2011 a 2012. V roce 2015 směřovalo do výroby 31,4% PZI, převážně do výroby telekomunikačních zařízení, počítačů a jiných elektronických zařízení, do chemického průmyslu a výroby zařízení pro speciální účely. Nejvíce zahraničních investic v sektoru služeb patřilo obchodování s nemovitostmi, velko- a maloobchodu, leasingu a obchodním službám a dopravě.

Rozdělení zahraničních investic podle   sektorů v roce 2015

Sektory

Počet firem

Roční změna (%)

Objem investice (mld.   USD)

Roční změna (%)

Celkem

26 575

11,8

126,3

6,4

Zemědělství, lesnictví, chov zvířat a   rybolov

609

-15,3

1,5

1,3

Výroba

4 507

-13

39,5

0

Elektřina, plyn, voda

264

26,9

2,3

3,1

Doprava, skladování, pošta a telekomunikace

449

19,4

4,2

-5

IT

1 311

33,6

3,8

40,1

Velko- a maloobchod

9 156

14,8

12

28

Nemovitosti

387

-13,2

29

-15,9

Leasing a obchodní služby

4 465

12,7

10

-18,8

Komunální a jiné služby

217

19,9

0,7

0,8

Zdroj: EIU, China Hand 2016

Vývoj podílu sektorů na PZI (2005 – 2015)

Sektory

Podíl na PZI v 2014   (%)

Podíl na PZI   v 2005 (%)

Výroba

31,3

70,4

Leasing a obchodní služby

7,9

6,2

IT

3

1,7

Velko- a maloobchod

9,5

1,7

Komunální a jiné služby

1,8

2,3

Doprava

3,3

3

Nemovitosti

23

9

Ostatní

20,2

5,7

Zdroj: EIU, China Hand 2016

Čínské investice v zahraničí

V letech 1982 a 1989 nepřekročil roční objem přímých zahraničních investic (nazývaných „outward direct investment“ neboli ODI) z ČLR 0,5 mld. USD, zatímco mezi roky 1990 a 1999 vzrostl na 2 mld. USD. Výrazný zlom nastal v době desátého pětiletého plánu (2001-2005), kdy čínská vláda vyhlásila strategii globalizace (”Go Global”). Její naplňování získalo další impulz v rámci 11. pětiletky (2006-2010). V roce 2004 Ministerstvo obchodu ČLR vydalo nařízení, které zjednodušilo schvalovací proceduru pro čínské investice v zahraničí (do 3 mil. USD může schválit lokální úřad, nad tuto částku MOFCOM), což umožnilo jejich rychlý nárůst. V roce 2005 poskočily čínské ODI na 12,3 mld. USD a jejich silný růst pokračoval i v následujících letech (viz tabulka). V roce 2006 činily ODI 19-ti násobek objemu v roce 2000, což znamenalo průměrný roční růst o 116 %, oproti celosvětovému průměru za dané období ve výši 6 %.

Vývoj čínských přímých zahraničních   investic (nefinančních) v letech 2010-15

 

2010

2011

2012

2013

2014

2015

Objem (mld. USD)

60,2

68,6

77,2

90,2

102,9

118

Zdroj: Economist Intelligence Unit, Národní statistický úřad ČLR

V roce 2015 evidoval Národní statistický úřad ČLR objem čínských zahraničních nefinančních investic ve výši 118 mld. USD, což představuje meziroční nárůst o 14,7%. Čínské podniky za rok 2015 uzavřely kolem 350 investic ve zhruba 50 zemí. Většina investic putovala z ČLR do Hongkongu a zemí v Asii, značná část si ale také našla cestu do Evropy, USA a Japonska. Nárůstu aktivit čínských investorů podle všeho pomohlo zpomalení domácí ekonomiky a nejistota na čínském trhu. Zhruba čtvrtina zahraničních investic Číny v roce 2015 putovala do Evropy (136 investic za 31,3 mld. USD). Rok 2016 by měl být na čínské akvizice a investice v zahraničí ještě bohatší. Napovídá tomu již únorové oznámení China National Chemical Corporation o jejím převzetí švýcarského výrobce chemických látek pro zemědělství Syngenta. Objem transakce činil 43 mld. USD, což je historicky největší čínská zahraniční akvizice. Čínský akvizicím v zahraničí v roce 2015 dominovaly technologie – objem investičních transakcí činil 18,8 mld. USD, což představuje meziroční nárůst o 87%.

Počínaje rokem 2014 čínské firmy nemusejí žádat o souhlas s investicí v zahraničí (s výjimkou citlivých zemí či sektorů a investice ve výši více než 1 mld. USD), postačí registrace (pro projekty ve výši 300 mil. – 1 mld. USD). ODI rostou vysokými tempy a podle odhadů expertů brzy překročí objem PZI. V roce 2014 (1-10) činily ODI (nefinanční) 81,9 mld. USD, což znamená přibližně zdvojnásobení v průběhu posledních pěti let.

Čínské ODI lze podle analytiků rozdělit na tři typy:

  • nákupy podílů či celých zahraničních firem velkými státními podniky (zejména suroviny, případně investiční zhodnocení, kupř. CNPC a PetroKazakhstan, Sinopec a Tanganyika Oil, CIC KazMunaiGas Exploration Production, CIC a Blackstone, CIC a Morgan Stanley, Bluestar Group a Elkem)
  • stát vs. stát, úvěry za ropu, kde ČLR podepisuje dlouhodobé kontrakty na dodávku ropy (celkem 40 mld. USD s Ruskem, Brazílií, Venezuelou a Kazachstánem)
  • ”nízkoprofilové” nákupy (státní i soukromé), tj. mimo surovinový sektor (např. Lenovo a IBM, SAIC a MG Rover, Geely a Volvo, Weichai Power a Moteurs Baudouin)

Tuzemské firmy procházejí restrukturalizací, přičemž zvažují nové strategie vč. investic v zahraničí. Vláda podporuje nejvýznamnější čínské firmy, aby investovaly v zahraničí a v počáteční fázi je směrovala na Afriku, jihovýchodní Asii, Blízký Východ a Latinskou Ameriku, protože to jsou trhy, kde mají čínské firmy šanci uspět a kde se nachází obrovské zásoby potřebných surovin. V posledních letech, kdy globální trhy sužuje finanční krize a hospodářská recese, se postupně zvyšuje podíl čínských investic do akvizic a fúzí v rozvinutých zemích. Proto se již v roce 2011 na špici žebříčku objevila EU se 7,9 mld. USD (především Francie, Německo a Velká Británie), následovaná Brazílií (7,6 mld. USD). V počtu transakcí vede Německo před USA, Austrálií, Hongkongem a Kanadou. Ruku v ruce s tímto trendem se posouvá těžiště z energetiky a surovin na sofistikovanější projekty (high-tech, vyspělá výroba). Nejvíce čínských investic v posledních letech směřuje do automobilového, chemického, IT, telekomunikačního, důlního a zpracovatelského průmyslu.

V roce 2015 dosáhly čínské investice do Evropy rekordního objemu 31,3 mld. USD zahrnujícího celkem 136 uzavřených kontraktů. Investice směřovaly zejména do Velké Británie, Itálie, Nizozemska a Německa. Nejvíce čínských investic v Evropě se soustředilo do oblastí: zemědělství a potravinářství, energetiky, nemovitostí, automobilového průmyslu a finančních služeb. Mezi nejaktivněji působící firmy v zahraničí patří následující čínské společnosti: Lenovo, Dalian Wanda, Fosun, Huawei, Wanxiang, Alibaba, Xiaomi, Baidu, Tencent, Bright Food. V oblasti chytrých telefonů pak zejména tyto: Huawei, ZTE, Xiaomi, Coolpad, Lenovo, OPPO, Meizu, Gionee, TCL, K Touch.

Další informace k přímým zahraničním investicím jsou dostupné na www.fdi.gov.cn a www.chinainvest.com.cn.

zpět na začátek

2.6. Investice - podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)

Čína má i nadále zájem o zahraniční investice. Zatraktivnění Číny za současného klesajícího trendu má přispět současná revize zákonů týkajících se zahraničních investorů (a návrh tzv. Foreign Investment Law), ale i reformní kroky vedoucí k plné směnitelnosti RMB a tržním úrokovým měrám. V neposlední řadě také příslib čínského vedení, že tržní principy budou mít rozhodující roli v čínské ekonomice do budoucna.

Nově navrhovaný Zákon o zahraničních investicích z ledna 2015 (Foreign Investment Law) má sjednotit tři současné zákony „Sino-Foreign Equity Joint Venture Enterprise Law“, „Sino-Foreign Cooperation Joint Venture Enterprise Law“ a „Wholly Foreign-Owned Enterprise Law“ s cílem zajistit stejné zacházení pro zahraniční i domácí podniky. Současný systém schvalování má nahradit přístup na bázi „negative list“, který ČLR zavádí od roku 2013 v SFTZ.

Podle aktuálních průzkumů zahraničních obchodních komor v Číně (zejména EUCCC, Amcham) patří mezi kritické otázky pro zahraniční investory následující:

  • Netransparentní      legislativní prostředí
  • Přebujelá      administrativa
  • Regulace
  • Rostoucí      mzdové náklady
  • Nedostatek      kvalifikovaných zaměstnanců, vysoká fluktuace
  • Rozdílné      zacházení ve srovnání s místními společnostmi/konkurenty
  • IPR

„Katalog pro zahraniční investice“ a preferenční zacházení

Poslední verze katalogu pro zahraniční investice (Catalogue of Industries for Guiding Foreign Investment) z dubna 2015 v některých oblastech zahraničním investorům poskytuje výrazně větší prostor pro podnikání než v přechozích letech. Snaží se přilákat nové investice do služeb a zpracovatelského průmyslu. Řada omezení pro zahraniční investory byla odstraněna, část perspektivních sektorů však stále zůstává limitována podmínkami joint-venture a podílů čínských partnerů. Některé restrikce jsou v novém katalogu ale lépe specifikovány. Více informací o katalogu lze získat na stránkách EU SME v Číně.

Preferenční zacházení již od roku 2008, kdy vstoupil v platnost Zákon o korporátní dani z příjmu, nenabízí zahraničním investorům oproti domácím žádné výhody. Daňové sazby byly v průběhu let 2008-12 postupně srovnány na 25 % a stávající preferenční zacházení je dáno jednotlivými sektory či umístněním investice, je zároveň platné i pro čínské firmy.

V centrálních a západních provinciích je 15 % sazba daně z příjmů platná až do roku 2020.

Preferenční zacházení je dále definováno v následujících oblastech:

  • Malé firmy či firmy s malými příjmy – 20 % sazba daně z příjmu z pouze 50 % zdanitelných příjmů
  • Snížené sazby mají také některá odvětví – zemědělství, veřejná infrastruktura, ochrana životního prostředí, technologické transfery (určité projekty)
  • High-tech (15 %)
  • Service outsourcing pilot cities – prodlouženo do konce roku 2018
  • Software společnosti a IC výrobci
  • High-tech innovattion clusters – např. Zhongguancun, Donghu, Zhangjiang
  • RaD
  • Zaměstnávání handicapovaných zaměstnanců
  • Životní prostředí
  • Neziskové společnosti a kulturní organizace

Úlevy při dovozu

Blíže k formám vstupu na trh – viz dále.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: