Mimosoudní řešení sporů

31. 5. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Problematika mimosoudního řešení sporů, jeho způsoby, výhody a nevýhody. Základní druhy mimosoudního řešení sporů, hlavní pozornost je věnována institucionálnímu rozhodčímu řízení, které v poslední době patří mezi nejpoužívanější a nejžádanější metody mimosoudního řešení sporů v České republice.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. 1. 2015, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah dokumentu

Charakteristika a odlišnost mimosoudního řešení sporů od soudního řešení sporů

Mimosoudní řešení sporů nebo také alternativní (metody) řešení sporů se odlišují od soudních řešení sporů svojí dobrovolností. Na stranách sporu záleží, zda vůbec jiný způsob řešení sporu zvolí, a jsou to právě ony, které mají rozhodující vliv na průběh i výsledek řešení sporu touto cestou.

Mimosoudní řešení sporů se řídí odlišnými pravidly a uplatňují se v nich jiné principy než u řízení soudního, řízení probíhá před osobami odlišnými od soudu, je rychlé a v některých případech i méně nákladné, čemuž koresponduje stále větší zájem o mimosoudní řešení sporů.

Mimosoudní řešení sporů může v České republice probíhat jako institucionalizované, a to u stálého rozhodčího soudu, nebo u obchodní společnosti s předmětem podnikání rozhodčí řízení, se kterou mají smluvní strany uzavřenou rozhodčí smlouvu (případně doložku). V České republice zatím existují tři stálé rozhodčí soudy:

  • Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky – jedná se o jediný stálý rozhodčí soud s obecnou působností v České republice.
  • Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha – rozhoduje jen spory z obchodů s investičními instrumenty.
  • Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno – rozhoduje jen spory z obchodů, uzavřených na Českomoravské komoditní burze Kladno a na Obchodní burze Hradec Králové, jakož i spory z mimoburzovních obchodů, jejichž předmětem jsou komodity, jimiž se na těchto burzách obchoduje.

Jak již bylo uvedeno výše, v České republice působí řada institucí (obvykle ve formě obchodní společnosti či sdružení), které formálně poskytují servisní služby rozhodcům a v některých případech vydávají i předpisy o způsobu vedení rozhodčího řízení. Tyto instituce však nejsou stálými rozhodčími soudy. Činnost některých tzv. rozhodcovských společností je předmětem silné kritiky ze strany odborné veřejnosti, když existují značné pochybnosti o platnosti takových rozhodčích smluv.

Základní odlišnosti soudního řízení a řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, což je nejznámější stálý rozhodčí soud v ČR, jsou shrnuty v následující tabulce:

Základní odlišnosti soudního řízení a řízení před Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR
  vnitrostátní soudní řízení vnitrostátní arbitráž
poplatek zpravidla 5 % (min. 1000 Kč max. 2 000 000 Kč[1]) 4 % (min. 10 000 Kč max. není stanoveno Kč)
možnost odvolání Ano (dvojinstanční řízení) ne (jednoinstančnost)
přístup veřejnosti veřejné jednání neveřejné jednání
jednací jazyk ČJ ČJ, AJ, NJ, FJ a RJ

[1] Ust. § 6a odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: „Poplatek podle sazebníku je vybírán nejvýše v částce 2 000 000 Kč; to neplatí, je-li v sazebníku stanoveno jinak“. Např. Položka 1 bod. 1c) Sazebníku poplatků.

Závěrem této kapitoly je vhodné dodat, že pro spotřebitele (jak je definuje NOZ v ust. § 419) platí přísnější pravidla pro mimosoudní řešení sporů, a to s ohledem na tu skutečnost, že se jedná o slabší stranu smlouvy. V průběhu roku 2015 by mělo dojít ke schválení novely zákona na ochranu spotřebitele, na základě které by mělo dojít k výraznému posunu v řešení spotřebitelských sporů formou nového institutu – konciliace. Ke dni uzávěrky tohoto článku by vládou schválen předmětný návrh zákona.

Návrh zavádí nový systém mimosoudního řešení sporů – konciliaci – která urychlí a zjednoduší urovnávání sporů mezi spotřebiteli a prodejci či výrobci. Rozšiřuje též kompetence České obchodní inspekce v boji proti nekalým prodejním praktikám v rámci ČR i EU.

Vláda tak reagovala na směrnici Evropské unie o alternativním řešení spotřebitelských sporů (Evropský parlament přijal směrnici k alternativnímu řešení spotřebitelských sporů a on-line řešení sporů (ADR-ODR) v červnu 2013 a členské státy měly implementovat tato pravidla do své legislativy do července letošního roku). V případě, že se ji podaří včas projednat i v obou komorách parlamentu, pak by začala platit v požadovaném termínu 9. července 2015 ve všech členských státech EU a měla by být funkční od ledna 2016.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Druhy mimosoudního řešení sporů

Existuje řada způsobů, jak spor mimosoudně řešit, o některých z nich podáváme v tomto článku stručné pojednání. Jsou to předarbitrážní uznávací metody, zprostředkování (mediace), rozhodčí řízení institucionální, řízení ad hoc, finanční arbitráž a mezinárodní arbitráž. Zvláštní pozornost pak věnujeme v současné době nejpoužívanějšímu mimosoudnímu způsobu řešení sporů, a to rozhodčímu řízení institucionálnímu.

Předarbitrážní urovnávací metody

Předarbitrážní urovnávací metody jsou smírčí skupina, expertní zásah a předarbitrážní řízení před rozhodčím.

  • Smírčí skupina je metoda vhodná pro dlouhodobé smluvní vztahy (např. ze stavební smlouvy), kdy spor urovnává smírčí skupina složená ze tří nestranných osob seznámených s danou činností. Skupina se utváří na začátku vztahu, pravidelně se schází (např. na místě výstavby) a posuzuje nejen právní, ale i skutkové spory. Tato metoda je neformální a jejím výsledkem je doporučení. Pokud se strany sporu dohodnou, může následovat arbitráž, kde členové skupiny mohou být rozhodci.
  • Expertní zásah je metodou, kdy spory během delšího smluvního vztahu řeší nestranný expert, který zásadně neposuzuje právní otázky; pokud se na tom strany dohodnou, může vydávat závazná určení a rozhodnutí.
  • Předarbitrážní řízení před rozhodčím je metodou, při které rozhodčí soud vydá na žádost strany do třiceti dnů určitý příkaz (obdoba soudního předběžného opatření), jehož účelem je jen dočasné urovnání umožňující klidné vyřešení sporu stranami; úprava může zavazovat strany k jednání v souladu s vydaným příkazem.

Zprostředkování (mediace)

Je metodou urovnání sporu, kde k řešení sporu mezi dvěma stranami slouží zásah třetí nestranné osoby – mediátora, který k tomu používá různé postupy.

Legislativně byla mediace dlouhou dobu zakotvena pouze v trestně právní justici, a to zákonem č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů. Na základě tohoto zákona vznikla státní instituce Probační a mediační služba, která řeší konflikty pro přesně vymezený druh klientely v trestně právní oblasti. Na nutnost legislativního rámce pro všechny oblasti mediace zareagoval zákonodárce až přijetím zákona upravujícího mediaci i v netrestních věcech.

Dne 1. 9. 2012 tedy nabyl účinnosti zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci) (dále jen „mediační zákon“), který upravuje výkon a účinky mediace prováděné zapsanými mediátory. Mediační zákon definuje pojem mediace jako postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.

Mediátorem dle mediačního zákona může být fyzická osoba, která je zapsána v seznamu Ministerstva spravedlnosti a splňuje náležitosti podle § 16 mediačního zákona, ke kterým patří způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo v navazujícím magisterském studijním programu a složení zkoušky mediátora, které zajišťuje Ministerstvo spravedlnosti (pro advokáty Česká advokátní komora).

Jak již bylo uvedeno shora u zákonné definice mediace, cílem smírného řešení konfliktu stran je uzavření mediační dohody, jejíž práva a povinnosti nelze bez dalšího na druhé straně vynutit. Mediační dohoda však může být učiněna přímo vymahatelnou (vykonatelnou) státní mocí, a to jejím následným schválením soudem ve formě smíru.

Další možností zajištění vykonatelnosti vedle soudního smíru je rovněž možné následné uzavření dohody o splnění nároku vyplývajícího z mediační dohody ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. Tím se dohoda stane exekučním titulem, aniž by tomu muselo předcházet soudní nebo rozhodčí řízení, na jehož základě může ten, komu toto právo svědčí v případě neplnění ze strany povinného navrhnout k jeho vymožení nařízení exekuce spočívající ve vymožení peněžité částky od dlužníka pro věřitele, případně v donucení ke splnění jiné povinnosti.

Vedle popsaného způsobu mediace upravené mediačním zákonem je však stále možné provádění mediace, jak tomu bylo do nabytí účinnosti mediačního zákona, a to pokud se strany dohodnou na řešení sporu cestou mediace, zvolí si nestrannou, důvěryhodnou osobu mediátora, který nemusí být znalec práva ani dané problematiky (na rozdíl od konciliace, viz níže). Mediátor se snaží odstraňovat překážky v komunikaci, definovat problémy, prozkoumávat možnosti dohody, navrhovat řešení sporu a přitom respektovat samostatnost stran (na žádnou ze stran nesmí vyvíjet tlak).

Mediační proces je podřízen málo přísným pravidlům o řízení nebo dokazování, není závazný a strany se jej účastní dobrovolně. Můžeme ho rozdělit do několika fází: v počáteční fázi mediátor buduje důvěru stran a strukturu mediace, zjišťuje pozice stran, úroveň jejich rozporu; v další fázi shromažďuje údaje a vyjasňuje podstatu sporu; následně se mediátor snaží nalézt vzájemně výhodné varianty řešení, a dojde-li k podstatné shodě, zformuluje ji písemně jako dodatek ke smlouvě, ze které vznikl daný spor, či sepíše dohodu o urovnání sporu. Mediátor obvykle neplní po ukončení mediace úlohu rozhodce.

S pojmem mediace úzce souvisí pojem konciliace, jde o formalizovanější proces než je mediace (konciliátor se snaží právními radami dosáhnout smíru za současné přítomnosti stran sporu); na základě hodnocení skutkové a právní okolnosti věci konciliátor vypracuje nezávislý a hlavně nezávazný posudek, který stranám zejména k pochopení stavu věci a k rozhodnutí, jaké další kroky učiní. Existují i takové názory, že konciliace je samostatnou urovnávací metodou.

Rozhodčí řízení institucionální (před rozhodčími soudy založenými na základě zákona)

Rozhodčí řízení institucionální se koná před stálými rozhodčími orgány (soudy nebo jinými institucemi), povaha činnosti těchto institucí je ovšem různá. Obvykle vydávají pro jednotlivé druhy mimosoudních řešení sporů obecné procesní řády; poskytují personální (správní personál) i věcné (prostory pro řízení, školení, zprostředkování doručování písemností) zázemí rozhodcům i stranám.

V České republice existují v současnosti tři stálé rozhodčí soudy: Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, Rozhodčí soud při burze cenných papírů Praha a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno. Výhodou tohoto řízení oproti řízení ad hoc (viz dále) je autorita a důvěra instituce. Nevýhodami jsou správní poplatky, které jsou poměrně vysoké zejména pro řízení o nižších částkách.

Rozhodčí řízení ad hoc (před rozhodci jmenovanými stranami sporu pro konkrétní spor)

Jde o nahodilé urovnání sporů (ad hoc), kde významnou úlohu mají arbitrážní asociace (sdružení rozhodců), jejich veškerá činnost se odvíjí od obsahu příslušné rozhodčí smlouvy uzavřené stranami a jejich vnitřní předpisy nelze pokládat za vnitřní předpisy ve smyslu rozhodčího řádu. Výrazněji než v případě volby stálého rozhodčího soudu je nutné ve smlouvě uvést další údaje, které napomůžou formování rozhodčího senátu a strany jimi ovlivní i vlastní průběh rozhodčího řízení v těch částech, kde to zákon dovoluje.

Rozhodce nebo jiná osoba (účastnící se na rozhodování) nesmí být závislá na předmětu sporu, jeho stranách a jejich zástupcích. Výhodou tohoto řízení je větší možnost kontroly nad průběhem řízení a pružnější přizpůsobení pravidel řízení a jejich aplikace dle povahy sporu.

Finanční arbitráž

Řízení před finančním arbitrem upravuje zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“) a lze jej využít v případě sporů vzniklých mezi poskytovatelem platebních služeb a uživatelem platebních služeb při poskytování platebních služeb, v případě sporů vzniklých mezi vydavatelem elektronických peněz a držitelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz, v případě sporů mezi věřitelem nebo zprostředkovatelem a spotřebitelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, mezi provozovatelem směnárenské činnosti a zájemcem o provedení směnárenského obchodu nebo osobou, se kterou byl směnárenský obchod proveden atd. (blíže viz ust. § 1 zákona o finančním arbitrovi).

Řízení se zahajuje pouze na návrh klienta finanční instituce, podání návrhu má stejné právní účinky na promlčení, jako v případě podání žaloby u příslušného soudu, přičemž návrh je nepřípustný: nejde-li o spor spadající do působnosti arbitra, jde-li o spor již soudem rozhodnutý nebo soudu předložený, jde-li o spor již arbitrem řešený nebo o spor již rozhodnutý rozhodčím orgánem nebo jemu předložený.

V průběhu řízení je nařízeno ústní jednání jen na návrh účastníka řízení nebo na základě vlastního podnětu arbitra.

Arbitr může požadovat větší součinnost po bance než po klientovi, není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy. Při svém rozhodování vychází arbitr ze skutkového stavu věci a volně hodnotí důkazy. Ve věci samé rozhoduje bez zbytečného odkladu nálezem, jehož písemné vyhotovení doručuje účastníkům do vlastních rukou.

Nález obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o námitkách (ty je možné podat do 15 dnů od doručení, mají odkladné účinky a rozhoduje o nich opět arbitr, který může nález potvrdit nebo změnit). Doručený nález, který nelze napadnout námitkami, je v právní moci, a jestliže uplynula lhůta k plnění stanovená v nálezu, je soudně vykonatelný podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Mezinárodní arbitráž

Mezinárodní společnosti se stále častěji obracejí se svými spory k mezinárodní arbitráži, neboť váhají svěřit svou věc místním soudům. Studie provedená mezi téměř 150 právními zástupci působícími po celém světě zjistila, že 73 % společností upřednostňuje mezinárodní arbitráž před národním soudním procesem.

Hlavními důvody pro volbu mezinárodní arbitráže jsou: rychlost procesu, vymahatelnost odškodného, diskrétnost a možnost výběru vhodného rozhodčího soudce. Tyto výhody jasně převažují nad nevýhodami, kterými jsou zejména nutné výdaje.

Jedním z často používaných mezinárodních rozhodčích soudů je Mezinárodní rozhodčí soud při Mezinárodní obchodní komoře (ICC) v Paříži.

Průběh řízení před Mezinárodním rozhodčím soudem při ICC v Paříži

Žalobce podá rozhodčí žalobu na sekretariát Mezinárodního rozhodčího soudu na centrále ICC a uhradí nevratnou zálohovou částku na administrativní výlohy. Po uhrazení poplatku sekretariát odešle kopii žaloby žalovanému s výzvou k odpovědi žalovaného v 30denní lhůtě. Žaloba i odpověď musí být v takovém počtu vyhotovení, aby je obdržely všechny subjekty na žalované/žalující straně, každý rozhodce a sekretariát.

Rozhodčí řízení je kontrolováno Mezinárodním rozhodčím soudem, který plní úlohu kontrolního orgánu a rozhoduje v případě sporu mezi stranami o tom, zda byla uzavřena rozhodčí smlouva, je-li dána příslušnost rozhodčího soudu a o místu rozhodčího řízení.

Rozhodci jsou jmenováni stranami (jmenování potvrzuje soud nebo sekretariát), a pokud tak strany neučiní, jsou rozhodci jmenováni soudem. V této fázi je požadováno zaplacení zálohy na náklady řízení (pokrývající odměnu a náklady rozhodců a administrativní náklady).

Potvrzením rozhodce nebo rozhodců je ustanoven rozhodčí senát, který před samotným projednáním případu sestaví tzv. Meze příslušnosti („Terms of Reference“), které mimo popisu procesních stran a skutku vymezují předmět rozhodčího řízení, tedy souhrn otázek určených k zodpovězení. Současně s tímto je sestaven orientační časový harmonogram upravující průběh řízení. Meze příslušnosti musí být sestaveny do 2 měsíců od doručení rozhodčí žaloby sekretariátu. V případě absence součinnosti ze strany jedné ze stran jsou Meze příslušnosti předloženy ke schválení soudu.

Po schválení (stranami nebo případně soudem) si rozhodčí senát začne zjišťovat skutečnosti týkající se případu a stranám musí být umožněno vyjádřit svá stanoviska a vylíčit všechny skutečnosti. Po zjištění skutkového stavu rozhodčí senát prohlásí řízení za uzavřené s čímž je spjata povinnost rozhodčího senátu sdělit sekretariátu přibližný termín předložení návrhu rozhodčího nálezu, který bude postoupen ke schválení soudu.

Rozhodčí nález musí být vydán do 6 měsíců ode dne posledního podpisu na soupisu Mezí příslušnosti či jejich schválení soudem. Sekretariát dohodne s účastníky datum, kdy bude návrh rozhodnutí předložen soudu, i po předání spisu rozhodčímu senátu sekretariátem je stále možnost uzavřít smír mezi stranami – ten pak nabývá formy rozhodčího nálezu za podmínky dohody stran, jejich žádosti a souhlasu rozhodčího senátu. Po schválení nálezu soudem je rozhodnutí podepsáno rozhodci a oznámeno stranám prostřednictvím sekretariátu. Rozhodnutím (rozhodčím nálezem) je rozhodnuto též o výši nákladů rozhodčí řízení.

ICC je zastoupeno v České republice prostřednictvím národní komise (další informace můžete získat na internetových stránkách ICC Česká republika).

Doporučená rozhodčí doložka Arbitrážního soudu Mezinárodní obchodní komory (ICC).

„All disputes arising out of or in connection with the present contract shall be finally settled under the Rules of Arbitration of the International Chamber of Commerce by one or more arbitrators appointed in accordance with the said Rules.“

„Všechny spory vyplývající z této smlouvy nebo v souvislosti s ní budou s konečnou platností rozhodovány podle Řádu pro rozhodčí řízení Mezinárodní obchodní komory jedním nebo více rozhodci jmenovanými v souladu s tímto Řádem.“

Mezinárodní smlouvy

Zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů je zakotvena priorita aplikace mezinárodních smluv před vnitrostátní úpravou. Mezi nejvýznamnější mezinárodní smlouvy s tematikou mimosoudního řešení sporů dle jejich chronologie patří:

  • Protokol o doložkách o rozsudím (Ženeva – 1923)
  • Úmluva o uznávání a výkonu cizích rozhodčích výroků (Ženeva – 1927)
  • Úmluva o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (New York – 1958)
  • Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států (Washington – 1965)

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Rozhodčí řízení institucionální

Nejvíce formalizovaným alternativním řešením soudních sporů je rozhodčí řízení, neboli arbitráž, jejíž rozvoj je historicky úzce spojen s rozvojem obchodní činnosti. Rozhodovací činnost v rámci obchodní arbitráže byla postupně institucionalizována a došlo k založení jak národních, tak i mezinárodních institucí podporujících rozhodčí řízení, tak rozhodčích soudů.

Zatímco v rozhodčím řízení ad hoc rozhoduje spor jakákoli osoba, kterou si smluvní strany zvolí, institucionální rozhodčí řízení probíhá zpravidla u určité instituce (rozhodčího soudu), podle rozhodčího řádu takto zvolené instituce.

V České republice upravuje problematiku rozhodčího řízení zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozhodčí řád“), který mimo jiné stanoví, že stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze jiným zákonem nebo jen tehdy, pokud jejich zřízení jiný zákon připouští.

Takto zřízenými stálými rozhodčími soudy v České republice jsou v současné době Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (jediný stálý rozhodčí soud s obecnou působností), Rozhodčí soud při burze cenných papírů Praha a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno.

Vedle výše uvedených rozhodčích soudů zřízených zákonem ve smyslu § 13 rozhodčího řádu působí v České republice celá řada asociací a sdružení rozhodců, u kterých jsou sdruženi jednotliví rozhodci. Takováto sdružení jsou ve většině případů právnickými osobami soukromého práva vzniklými na základě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

Všechny výše uvedené rozhodčí soudy vydávají své statuty a řády. Rozhodčí soudy zřízené zákonem mají povinnost uveřejňovat své statuty a řády v Obchodním věstníku, ostatní rozhodčí instituce uveřejňují své dokumenty zpravidla na webových stránkách nebo také v Obchodním věstníku. Obsahem statutů a řádů rozhodčích soudů je ve většině případů způsob jmenování rozhodců, jejich počet a obecné zásady rozhodčího řízení. Mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců a mohou vázat výběr rozhodců na seznam rozhodců vedený u daného rozhodčího soudu.

Pravomoc rozhodčího soudu je vždy dána dohodou smluvních stran, kterou sjednají, že spory plynoucí z jejich právního vztahu a spory s ním související bude namísto příslušného soudu rozhodovat rozhodčí soud. Dohodnou-li se strany na příslušnosti konkrétního rozhodčího soudu, podrobují se tím pravidlům zvolené rozhodčí instituce, platným v době zahájení řízení, není-li výslovně sjednáno jinak.

Rozhodčí řízení podle rozhodčího řádu v ČR

V rámci rozhodčího řízení lze v České republice rozhodovat majetkové spory, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, a to s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů.

V rozhodčím řízení tedy nelze projednat a rozhodnout například věci rodinného práva, dědictví, spory o nároky z práva na ochranu osobnosti a celou řadu dalších druhů sporů.

Rozhodčí smlouva a doložka

Pravomoc rozhodčího orgánu je dána dohodou smluvních stran (rozhodčí smlouva), která stanoví, že spory plynoucí z jejich vzájemného vztahu bude rozhodovat zvolená rozhodčí instituce, nikoli jinak věcně a místně příslušný soud.

Rozhodčí smlouva se může týkat:

  • jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo
  • všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).

Rozsah rozhodčí smlouvy je věcí dohody smluvních stran s tím, že není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související.

V návaznosti na výše uvedené si dovolujeme uvést znění doložek doporučených Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky:

„Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“

Alternativně je možno zapracovat toto ustanovení:

„Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu třemi rozhodci.“

Doporučená rozhodčí doložka pro řízení on-line:

„Všechny spory, které vzniknou z této smlouvy anebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány s vyloučením pravomoci obecných soudů s konečnou platností v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze podle jeho Řádu on-line jediným rozhodcem určeným předsedou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

Strany pro toto řízení volí tyto e-mailové adresy pro vedení řízení on-line:

..........................................................

..........................................................“

Soulad rozhodčí doložky s rozhodčím řádem v případě ad hoc rozhodce:

Rozhodnutím sp. zn. 12 Cmo 496/2008 se Vrchní soud v Praze vyjádřil, že „pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétního způsobu jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a odkazuje na touto právnickou osobou stanovené statuty a řády ke jmenování a výběru rozhodců, jakož i způsobu vedení rozhodčího řízení a stanovení pravidel o nákladech řízení, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.“ Rozhodnutí se týkalo rozhodčí doložky, v níž bylo stanoveno, že rozhodce ad hoc bude vybrán ze seznamu rozhodců vedeného u právnické osoby – obchodní společnosti.

Výše uvedené rozhodnutí je však v rozporu s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu, který rozhodl (sp. zn. 32 Cdo 2282/2008): „že názor, že nutnost dohody na jmenovitě určeném rozhodci, není správný. Rozhodnutí dále uvádí, že strany se mohou (nikoli musí) dohodnout na určení konkrétních jmen rozhodců. Dále odůvodňuje, že nevýhodou takové rozhodčí doložky je skutečnost, že od uzavření této doložky do vzniku sporu může uplynout delší doba a nelze vyloučit, že na straně takto jmenovaného rozhodce dojde ke změně poměrů znemožňujících výkon funkce rozhodce.

A proto dochází ve smyslu ust. § 7 odst. 1 ZRŘ k určení mechanismu, jakým způsobem bude určitý rozhodce pro rozhodování v budoucnosti vzniklých sporů vybrán, přičemž závěr, zda se účastníci rozhodnou pro to, že jejich případné spory bude rozhodovat rozhodce (rozhodci) zapsaný v seznamu vedeného u stálých rozhodčích soudů či jiných soukromoprávních subjektů, je ponechán na dohodě stran.“

V souvislosti s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008 je třeba zmínit rovněž další aspekt. Rozhodčí doložka, která byla předmětem daného řízení, byla koncipována tak, že rozhodce bude určen žalobcem ze seznamu rozhodců, vedeného arbitrážním centrem. Konkrétní rozhodce tedy nebyl zvolen oběma stranami rozhodčí smlouvy, ani neměl být určen třetím subjektem, ale jeho určení bylo ponecháno na vůli pouze jedné smluvní strany, a to té, která podávala rozhodčí žalobu.

Rozhodčí doložce obdobného znění a koncepce se přitom věnoval rovněž Ústavní soud ČR ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2164/10, přičemž v nálezu ze dne 1. 11. 2011 konstatoval, že právo na výběr rozhodce nemůže být zneužito ve prospěch jedné ze stran. Za přípustný Ústavní soud shledal takový postup, „pokud by s výběrem rozhodce souhlasili oba účastníci, tzn., výběr by nebyl ponechán pouze na vůli jediného účastníka, neboť jinak by v právech a povinnostech stran mohla vzniknout nerovnováha plynoucí z rozhodčí doložky.“

Uplatnění rozhodčí doložky je specifické ve vztahu ke spotřebitelským smlouvám, které dle ustanovení občanského zákoníku nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem přiměřenosti zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dne 1. 4. 2012 nabyla účinnosti novela rozhodčího řádu věnující se mimo jiné rozhodčím doložkám sjednaným pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv.

Taková rozhodčí doložka musí být sjednána samostatně a nikoliv jako součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní; jinak je neplatná. S dostatečným předstihem před uzavřením rozhodčí doložky poskytne podnikatel spotřebiteli náležité vysvětlení, aby byl schopen posoudit, jaké důsledky pro něho mohou uzavřením rozhodčí doložky nastat. Náležitým vysvětlením se rozumí vysvětlení všech následků rozhodčí doložky.

Kromě toho musí rozhodčí doložka pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv obsahovat zákonem předepsané údaje (pravdivé, přesné a úplné informace o rozhodci nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud, způsobu zahájení a formě vedení rozhodčího řízení, odměně rozhodce a předpokládaných druzích nákladů, které mohou spotřebiteli v rozhodčím řízení vzniknout a o pravidlech pro jejich přiznání, místu konání rozhodčího řízení, způsobu doručení rozhodčího nálezu spotřebiteli a tom, že pravomocný rozhodčí nález je vykonatelný). Ovšem svěřuje-li rozhodčí doložka rozhodování sporu stálému rozhodčímu soudu, je tento požadavek splněn také odkazem na statuty a řády stálých rozhodčích soudů.

Doporučené znění dodatku s rozhodčí doložkou k existujícím smlouvám:

Smluvní strany se dohodly na uzavření dodatku č. ____ ke smlouvě č. ____ ze dne ____ v tomto znění:

zde uvést příslušné dohodnuté znění rozhodčí doložky (viz výše).

V ____________       dne ____________

_____________          _______________
podpisy zástupců smluvních stran


Doporučené umístění rozhodčí doložky ve smlouvě:

Smluvní strany zapracují rozhodčí doložku do úvodních nebo závěrečných ustanovení příslušné smlouvy majetkové povahy. Strany se mohou dohodnout, že rozhodčí řízení bude probíhat v některém ze sudišť nebo kontaktním místě Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

Rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Rozhodčí řád v ust. § 3 přitom výslovně stanoví, že písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejího obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.


Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Rozhodci

Rozhodcem rozhodčího soudu může být občan České republiky, který je zletilý, bezúhonný a plně svéprávný. Rozhodcem určeným rozhodčí doložkou pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv může být jen osoba, která je zapsána v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti.

Funkce rozhodce je funkcí dobrovolnou, kterou nikdo není povinen přijmout. K přijetí funkce rozhodce vyžaduje zákon písemnou formu. Pokud rozhodce funkci přijme, je povinen ji vykonávat v souladu s rozhodčím řádem a dalšími platnými předpisy.

K základním povinnostem rozhodců patří povinnost mlčenlivosti. Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o veškerých skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. Zprostit mlčenlivosti mohou rozhodce zejména strany. Jestliže strany rozhodce mlčenlivosti nezprostí, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce trvalý pobyt.

Nemá-li rozhodce trvalý pobyt na území České republiky nebo jej nelze zjistit, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti rozhodce předseda okresního soudu, v jehož obvodu byl vydán rozhodčí nález. Pokud nelze zjistit ani místo vydání nálezu nebo nebyl-li nález vydán v České republice, rozhoduje předseda obvodního soudu pro Prahu 1.

Počet a osoby rozhodců nebo způsob jejich určení stanoví zpravidla rozhodčí smlouva, rozhodce však může být určen i stranami dohodnutou osobou. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Neobsahuje-li rozhodčí smlouva určení rozhodců, uplatní se pravidlo, podle kterého jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce, a ti zvolí předsedajícího rozhodce.

Jako pojistku proti nečinnosti některé ze stran nebo v případech, kdy se již jmenovaní rozhodci neshodnou na předsedajícím rozhodci, obsahuje rozhodčí řád ustanovení, dle kterého jestliže strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce, jmenuje rozhodce nebo předsedajícího rozhodce soud, pokud se strany nedohodly jinak. Návrh může soudu podat kterákoli strana nebo každý z již jmenovaných rozhodců.

Ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, je povinen bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen. Pokud se pochybnosti o nepodjatosti rozhodce potvrdí, je rozhodce povinen se funkce vzdát. Vzdát se své funkce může rozhodce také ze závažných důvodů nebo se souhlasem stran.

Při rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv je rozhodce povinen před zahájením projednávání věci stranám sdělit, zda v posledních 3 letech vydal nebo se podílel na vydání rozhodčího nálezu nebo zda je rozhodcem v dosud neskončeném rozhodčím řízení ve sporu, jehož účastníkem byla či je některá ze stran. Lhůta podle předchozí věty se počítá od data skončení rozhodčího řízení, na které se informační povinnost vztahuje, do data zahájení rozhodčího řízení, v němž rozhodci vzniká informační povinnost.

Je-li rozhodce povinen se své funkce vzdát a neučiní tak, mohou se strany dohodnout na jeho vyloučení nebo kterákoli ze stran může o jeho vyloučení požádat soud. Vzdá-li se rozhodce své funkce nebo nemůže-li činnost rozhodce vykonávat, jmenuje nového rozhodce na návrh kterékoli strany, nebo rozhodce soud.

Zahájení rozhodčího řízení

Rozhodčí řízení se zahajuje žalobou podanou rozhodčímu soudu, předsedajícímu rozhodci, je-li určen, nebo kterémukoli určenému nebo jmenovanému rozhodci. Rozhodčí řízení je zahájeno dnem doručení žaloby některé z osob dle předchozí věty, které jsou povinny na žalobě vyznačit den, kdy jim došla.

Před zahájením rozhodování na základě podané žaloby, jsou rozhodci oprávněni rozhodovat o své pravomoci. Po zahájení rozhodování může vznést námitku nedostatku pravomoci také kterákoli ze stran, nejpozději však při prvním úkonu v řízení, týkajícího se věci samé, což neplatí v případě sporů ze spotřebitelských smluv.

Důvodem nedostatku pravomoci rozhodčího soudu může být neexistence, neplatnost či zánik rozhodčí smlouvy nebo skutečnost, že v dané věci nebylo možno rozhodčí smlouvu vůbec uzavřít. Dospějí-li rozhodci k závěru, že jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením.

Rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu z důvodu nedostatku pravomoci rozhodčího orgánu, může strana, která uplatnila svůj nárok u rozhodčího soudu v promlčecí nebo prekluzívní lhůtě, uplatnit tentýž nárok u příslušného jiného orgánu s tím, že účinky původní žaloby budou zachovány, učiní-li tak ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci rozhodčího soudu nebo o zrušení rozhodčího nálezu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Průběh rozhodčího řízení

Strany sporu mají v rozhodčím řízení zásadně rovné postavení a musí jím být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv.

Postup, kterým mají rozhodci řízení vést, mohou strany upravit vzájemnou dohodou. Pokud takovou dohodu strany neuzavřou, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu.

Vyslýchat svědky, znalce a strany mohou rozhodci jen, když se k nim dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď. Také jiné důkazy mohou provádět jen tehdy, jsou-li jim poskytnuty. Procesní úkony, které nemohou rozhodci sami provést, provede na jejich dožádání soud, který je povinen dožádání vyhovět, nejde-li o procesní úkon podle zákona nepřípustný. Náklady řízení, které vznikly soudu provedením procesních úkonů na základě dožádání rozhodce, hradí soudu stálý rozhodčí soud nebo rozhodci.

Ukáže-li se v průběhu rozhodčího řízení nebo i před jeho zahájením, že by mohl být ohrožen výkon rozhodčího nálezu, může soud na návrh kterékoli strany nařídit předběžné opatření.

Během rozhodčího řízení působí rozhodci na strany tak, aby se dohodly. Smír mezi stranami lze uzavřít také ve formě rozhodčího nálezu. Není-li uzavřen smír, řídí se rozhodci při rozhodování sporů hmotným právem pro spor rozhodným. Pokud je k tomu strany výslovně zmocní, mohou spor rozhodnout také podle zásad spravedlnosti, avšak ve sporech ze spotřebitelských smluv se rozhodci řídí vždy právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele.

Rozhodnutí

Rozhodčí řízení končí

  • právní mocí rozhodčího nálezu, nebo
  • doručením usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález.

Rozhodčí nález splňovat tyto náležitosti:

  • musí být usnesen většinou rozhodců,
  • musí být vyhotoven písemně,
  • musí být podepsán alespoň většinou rozhodců,
  • musí obsahovat určitý výrok,
  • nedohodnou-li se strany jinak, musí obsahovat odůvodnění (v případě sporů ze spotřebitelských smluv, musí vždy obsahovat odůvodnění a poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudu).

Písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci.

Rozhodce doručí písemnost na adresu datové schránky; není-li možné písemnost doručit do datové schránky, doručí písemnost na elektronickou adresu, kterou adresát rozhodci sdělil nebo kterou určil jako doručovací v rozhodčí smlouvě. Není-li možné doručit písemnost na adresy uvedené výše, doručí rozhodce písemnost na adresu, kterou adresát rozhodci sdělil nebo adresu uvedenou v rozhodčí smlouvě.

Strany se mohou v rozhodčí smlouvě dohodnout, že rozhodčí nález může být na žádost některé z nich nebo obou přezkoumán jinými rozhodci. Nestanoví-li rozhodčí smlouva jinak, musí být žádost o přezkoumání zaslána druhé straně do 30 dnů ode dne, kdy byl straně žádající o přezkoumání doručen rozhodčí nález. Přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci je součástí rozhodčího řízení a platí o něm pravidla stanovená rozhodčím řádem.

Nelze-li rozhodčí nález přezkoumat nebo uplynula-li marně lhůta k podání žádosti o přezkoumání, nabývá nález dnem doručení účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.

Pravomocný rozhodčí nález je exekučním titulem. Rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení jsou stálé rozhodčí soudy povinny uschovat po dobu 20 let od právní moci rozhodčího nálezu.

Rozhodci (nikoliv stálé rozhodčí soudy) jsou povinni do 30 dnů od právní moci rozhodčího nálezu předat rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení do úschovy okresnímu soudu, v jehož obvodu byl rozhodčí nález vydán.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zrušení rozhodčího nálezu soudem

V případech stanovených rozhodčím řádem může soud v rámci dohledu nad průběhem a výsledkem rozhodčího řízení rozhodnutí rozhodčího soudu zrušit.

Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá. Podáním návrhu na zrušení rozhodčího nálezu není dotčena jeho vykonatelnost (návrh nemá odkladný účinek), na žádost povinného však soud může vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit. Podmínkou odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu je hrozba závažné újmy spojená s neprodleným výkonem rozhodčího nálezu, nebo možnost usuzovat na důvodnost návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.

Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže

  • byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,
  • rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,
  • ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,
  • rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,
  • straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,
  • rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,
  • rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem,
  • rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje informace požadované v § 3 odst. 5 rozhodčího řádu, popřípadě tyto informace jsou záměrně nebo v nezanedbatelném rozsahu neúplné, nepřesné nebo nepravdivé, nebo
  • se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.

Žádosti o zrušení rozhodčího nálezu soud zamítne v případech, kdy strana, která se domáhá jeho zrušení z důvodu, že rozhodčí smlouva je neplatná nebo byla zrušena anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, nebo z důvodu, že ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, tyto důvody neuplatnila v samotném rozhodčím řízení, ačkoli tak učinit mohla, což neplatí pro spory ze spotřebitelských smluv.

Zruší-li soud rozhodčí nález z důvodu, že byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, nebo z důvodu, že rozhodčí smlouva je neplatná, byla zrušena nebo se na dohodnutou věc nevztahuje, či proto, že rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem, nebo rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje informace požadované v § 3 odst. 5 rozhodčího řádu, popřípadě tyto informace jsou záměrně nebo v nezanedbatelném rozsahu neúplné, nepřesné nebo nepravdivé pokračuje na návrh některé ze stran v jednání ve věci samé a tuto věc sám rozhodne.

Zruší-li soud rozhodčí nález z jiného důvodu, pokračuje se k návrhu některé ze stran v rozhodčím řízení na základě rozhodčí smlouvy. Rozhodci zúčastnění na rozhodčím nálezu, který byl zrušen z důvodu, že nebyli povoláni k rozhodování, nebo neměli způsobilost být rozhodcem, jsou z nového projednání a rozhodování věci vyloučeni. Nedohodnou-li se strany jinak, budou noví rozhodci jmenováni způsobem původně určeným v rozhodčí smlouvě nebo podpůrně podle rozhodčího řádu.

I když strana nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodčího nálezu, jestliže:

  • rozhodčí nález (a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, (b) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců nebo (c) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,
  • jsou dány téměř všechny shora vyjmenované důvody pro zrušení rozhodčího nálezu vydaného ve sporu ze spotřebitelských smluv,
  • strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno,
  • ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno.

Je-li podán návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodčího nálezu, soud provádějící výkon rozhodčího nálezu řízení o výkonu rozhodnutí přeruší a uloží povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje soud v řízení o výkon rozhodčího nálezu. Je-li rozhodčí nález zrušen, postupuje se shora popsaným způsobem, podle toho, z jakého důvodu byl nález zrušen.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Výhody rozhodčího řízení

Vnímaní výhod rozhodčího řízení oproti běžnému soudnímu řízení je jistě subjektivní záležitostí a lze o nich dlouze polemizovat. Následující přehled lze tedy chápat jako výčet rozdílů mezi rozhodčím a soudním řízením, které mohou být z pohledu zúčastněných stran hodnoceny jako výhody.

Možnost určit rozhodce a jejich počet

Na rozdíl od soudního řízení, ve kterém je složení i obsazení soudu dáno procesními přepisy a je neměnné, v rámci rozhodčího řízení mohou strany určit nejen konkrétní rozhodce, ale i jejich počet.

Možnost určit si místo a jazyk řízení

Strany si mohou určit místo konání rozhodčího řízení (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc) a jazyk jednání (ČJ, AJ, NJ, FJ a RJ).

Možnost rozhodování podle zásad spravedlnosti

Zejména v případech, kdy hmotné právo řešenou problematiku neupravuje, nebo k prolomení patových situací mohou smluvní strany rozhodce pověřit, aby rozhodoval podle zásad spravedlnosti. Je však třeba podotknout, že takové rozhodnutí sporných stran je v praxi velmi vzácné.

Jednoinstančnost

Rozhodčí řízení je v zásadě jednoinstanční, což ve většině případů znamená, že je výrazně rychlejší než řízení před obecnými soudy. S tím souvisí také rychlejší vymahatelnost práva. Dle mnohých však vyloučení možnosti přezkumu rozhodčího nálezu v rámci druhé instance skrývá značná rizika. Je proto na stranách, aby samy zvážily pro i proti jednoinstančního řízení a podle toho zvolily řešení sporu v rozhodčím řízení nebo před obecným soudem.

Neformálnost

Jak již bylo výše řečeno, neupraví-li smluvní strany postup rozhodců v rozhodčím řízení vzájemnou dohodou, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný, a vedou rozhodčí řízení bez zbytečných formalit. To umožňuje zvolit po všech stránkách nejvhodnější postup pro dané řízení, který není limitován procesními předpisy a pravidly.

Nevýhody rozhodčího řízení

Užší pravomoc

Co se týče dokazování, rozhodci (na rozdíl od soudů) nemohou vynucovat procesní povinnosti od třetích osob. Rozhodci tedy mohou vyslýchat svědky a znalce jen tehdy, pokud se k nim dobrovolně dostaví a vypovídají; nemají donucovací pravomoc předvolávat svědky. Dále nemají pravomoc vyžadovat předložení písemností k provedení důkazu, vydávat předběžná opatření k zatímní úpravě poměrů účastníků apod. K provedení všech těchto úkonů by rozhodci museli dožádat soud.

Jednoinstančnost řízení

Ve smyslu – bude-li o sporu rozhodnuto neodborně, nebude-li zjištěn řádně skutkový stav nebo dojde-li k nesprávnému posouzení důkazů a tím k vydání vadného nálezu, strany již nemají možnost tento nedostatek zvrátit, resp. namítnout před odvolacím orgánem (ledaže by se dohodly na tom, že rozhodčí nález je možno přezkoumat).

Nejednotné rozhodování rozhodců

Každý rozhodce či arbitrážní centrum je nezávislým subjektem, proto tu není žádná nadřízená instance, která by sjednocovala rozhodovací praxi různých rozhodčích center či rozhodců. Toto je však zároveň výhodou, neboť strany si mohou zvolit takového rozhodce či rozhodčí centrum, s jehož rozhodovací praxí se nejvíce ztotožňují a považují ji za spravedlivou.

Závěrem

Doporučujeme při výběru způsobu řešení sporů zvážit všechna pro a proti, zejména vzhledem k povaze stran a věci. Věříme, že by jim k tomu mohl napomoci též tento článek. Přikláníme se spíše k názoru, že jistější cestou, jak se domoci svého práva, zůstává řešení sporu soudní cestou, neboť zmíněná jednoinstančnost rozhodčího řízení je dvojsečná zbraň – ze zdánlivé výhody se může velmi snadno stát nevýhodou.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. 1. 2015, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek