Obchodní tajemství

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Podnikatelé ve svém závodu využívají různé technologické a výrobní postupy, receptury, vznikají jim vztahy s dodavateli, budují si klientelu, plánují určité obchodní strategie. Takové informace mají většinou určitou hodnotu, jejich využívání přináší podnikateli zisk, a pokud by byly někým neoprávněně použity, podnikatel by tím mohl být poškozen. Za určitých podmínek jsou takové skutečnosti chráněny zákonem.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah:

Související zákony

Související texty

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Co je obchodním tajemstvím

Obchodní tajemství je většinou v právní teorii řazeno mezi práva průmyslového vlastnictví. Může se jednat o konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Aby určitá skutečnost byla obchodním tajemstvím, musí dle § 504 občanského zákoníku splňovat všechny uvedené znaky současně. Podrobněji k jednotlivým znakům:

  • konkurenčně významná povaha skutečnosti – Obchodní tajemství musí být skutečností, která je tržně využitelná a jejíž vyzrazení je způsobilé přinést zlepšení podnikatelského postavení třetích osob (konkurentů).
  • určitelnost skutečnosti – Nejen k ochraně obchodního tajemství ale obecně k jakékoliv dispozici s ním je bezesporu nutná jeho dostatečně určitá identifikace. U skutečností postrádajících prvek určitosti, a které tudíž není možné přesně vymezit, nebude zřejmě ani možné dovodit ostatní zde uvedené znaky obchodního tajemství.
  • ocenitelnost skutečnosti – Skutečnost má penězi vyjádřitelnou hodnotu, je tedy zpeněžitelná či jinak hospodářsky využitelná.
  • skutečnost související s obchodním závodem – u obchodního tajemství není důležité, jakých skutečností se tajemství týká (např. obchodní, výrobní, technický), ale že se jedná o skutečnost související s obchodním závodem.
  • skutečnost není v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná – Příslušnými obchodními kruhy jsou myšleny osoby, které jsou potenciálními nebo skutečnými konkurenty podnikatele (nebo osoby, které by jim mohly takové skutečnosti sdělit). Na tom, že skutečnost není v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná, nemění nic např. fakt, že je skutečnost známa vědecké veřejnosti.
    Nejde o obchodní tajemství, pokud jde o skutečnosti, které si může kdokoli zjistit např. z obchodního rejstříku či jiného veřejně dostupného registru.
  • podnikatel adekvátně zajistí utajení skutečnosti – Závisí na podnikateli a na povaze skutečnosti, jakým způsobem zajistí její utajení. Skutečnosti mohou být zachyceny v listinách, počítačových souborech, je s nimi seznámen určitý okruh zaměstnanců podnikatele, případně i obchodních partnerů. Na místě bude ochrana hmotných nosičů informací (např. jejich uložení v trezoru), uložení smluvní povinnosti utajovat určité skutečnosti osobám, které se s nimi dostanou do styku (např. zaměstnancům) apod.

Obchodní tajemství a jeho ochrana vzniká naplněním všech výše uvedených zákonných znaků a zaniká, zanikne-li alespoň jeden znak (např. podnikatel již nepodniká kroky odpovídajícím způsobem skutečnost utajit).

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Související pojmy: know-how a důvěrné informace

Know-how lze podle odborné literatury vymezit jako soubor výrobních, technických, technologických a jiných poznatků a dovedností, které vedou k racionálnějšímu nebo efektivnějšímu vyřešení určitého problému a jsou podnikatelsky využitelné. I know-how může a často i bude spadat do obchodního tajemství, pokud má ovšem všechny jeho znaky. Lze shrnout, že obchodní tajemství a know-how tvoří dvě množiny, které se částečně, ne však úplně, překrývají.

Při sjednávání smluv si obvykle jednající strany předávají různé informace důležité pro uzavření smlouvy, které mohou mít důvěrnou povahu, podnikatel má zájem na tom, aby tyto informace druhá strana nijak dále nešířila, a aby je sama neužila způsobem, který by byl v rozporu se zájmy podnikatele. Občanský zákoník pamatuje na ochranu takových důvěrných informací v § 1730, kde stanoví: „Získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu.

Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila. Porušení zásad poctivého jednání při jednání o uzavření smlouvy pak v tomto případě vede k povinnosti nahradit škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení.“ Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že důvěrné informace nemusí být takto označeny a jejich příjemce tak musí dostatečným způsobem zajistit ochranu veškerých potenciálně citlivých informací, se kterými přijde v důsledku předsmluvních jednání.

Přestože zákon nově zákonnou mlčenlivost členů orgánů společností výslovně neupravuje, vyvíjení činností směřujících k zachování obchodního tajemství a dalších důvěrných skutečností je bezpochyby součástí povinnosti vykonávat funkci orgánu právnické osoby s potřebnou pečlivostí, kterou požaduje ustanovení § 159 občanského zákoníku.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

„Majitel" obchodního tajemství

Kdo je osobou, která má práva k obchodnímu tajemství? Obchodní tajemství patří v souladu s § 504 občanského zákoníku k obchodnímu závodu. Náleží tedy tomu, kdo obchodní závod vlastní. Taková osoba může obchodním tajemstvím nakládat, zejména může udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky užití.

Nákládání s obchodním tajemstvím

Jak již bylo uvedeno výše, vlastník obchodního závodu je oprávněn nakládat s obchodním tajemstvím, jelikož je jeho majitelem. Je oprávněn zejména získávat z něj majetkový prospěch, udělit k němu licenci, nebo jej dokonce může „odtajnit“ (tedy zpřístupnit jej veřejnosti), avšak tím pochopitelně předmětné skutečnosti pozbudou charakter obchodního tajemství.

Občanský zákoník neupravuje zvláštní smlouvu, kterou by podnikatel uděloval licenci k využití obchodního tajemství. Vzhledem k tomu, že podle převažujícího názoru odborníků patří obchodní tajemství do oblasti průmyslového vlastnictví, je proto třeba použít obecnou úpravu licenční smlouvy podle § 2358 – § 2383 občanského zákoníku. Existují však i opačné názory, podle kterých je smlouva o poskytnutí licence k obchodnímu tajemství smlouvou nepojmenovanou. Touto smlouvou opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty. Pokud má být licenční smlouva bezúplatná, musí to v ní být výslovně uvedeno.

Licence rozlišujeme výhradní (výlučné) a nevýhradní (nevýlučné).

Poskytnutím výhradní licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo obchodní tajemství využívat a současně se zavazuje, že pro vymezené území neudělí licenci žádnému jinému subjektu. Poskytovatel sám není oprávněn obchodní tajemství využívat, pokud není ve smlouvě sjednáno jinak.

Poskytnutím nevýhradní licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo obchodní tajemství využívat s tím, že si ponechává právo udělit další licenci pro totéž obchodní tajemství a pro stejné území. Není-li výslovně ujednána výhradní licence, platí, že se jedná o nevýhradní licenci.

Poskytuje-li se licence výhradní, či má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu (licence k patentům, užitným vzorům apod.), vyžaduje se pro licenční smlouvu písemná forma.

Není-li výslovně ujednána výhradní licence ve smlouvě, má se za to, že se jedná o licenci nevýhradní.

Dále je vhodné v licenční smlouvě upravit možnost poskytování podlicence – tedy, zda nabyvatel licence je oprávněn poskytnout oprávnění k využívání obchodního tajemství další osobě či nikoliv. Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, platí, že nabyvatel není oprávněn k poskytnutí podlicence bez souhlasu poskytovatele licence.

Občanský zákoník stanoví, že poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy poskytnout nabyvateli veškeré podklady a informace, jež jsou potřebné k výkonu práva podle smlouvy. Podle § 2368 je nabyvatel povinen utajovat poskytnuté podklady a sdělení před třetími osobami, ledaže z jejich povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že poskytovatel nemá zájem na jejich utajení (v případě obchodního tajemství pochopitelně zájem na jeho utajení mít bude). Za třetí osoby se podle zákona nepovažují zaměstnanci ani osoby, jež se účastní na podnikání podnikatele a které podnikatel zavázal mlčenlivostí. Po zániku smlouvy je nabyvatel povinen poskytnuté podklady vrátit a dále utajovat poskytnuté informace do doby, než se stanou obecně známými.

Pokud jde o dobu po skončení smlouvy, je vhodné ve smlouvě jasně vymezit, že nabyvatel nebude po jejím skončení dále obchodní tajemství využívat. Podle licenční smlouvy upravené v občanském zákoníku má dále poskytovatel povinnost poskytnout nabyvateli součinnost k právní ochraně jeho licence. Nabyvatel na druhou stranu musí bez zbytečného odkladu upozornit poskytovatele, dojde-li k ohrožení nebo porušení nabyvatelovy licence.

Povinnost poskytovatele licence k obchodnímu tajemství prosazovat v takovém případě jeho ochranu vyplývá z toho, že poskytovatel je majitelem obchodního tajemství. Není-li smlouva sjednána na dobu určitou, lze ji vypovědět, a to s výpovědní lhůtou jeden rok od konce kalendářního měsíce, v němž byla výpověď doručena druhé straně. Výpověď musí mít písemnou formu (neboť i smlouva samotná je písemná). Např. tedy pokud je výpověď doručena druhé straně 17. ledna 2014, výpovědní lhůta skončí 31. ledna 2015.

Pokud se strany rozhodnou uzavřít smlouvu jako výše popsaný smluvní typ, je třeba shrnout toto: ustanovení týkající se licenční smlouvy jsou vesměs dispozitivní, tedy je možné si ve smlouvě dohodnout něco jiného, než je stanoveno v zákoně. Pokud si však v konkrétních bodech strany nedohodnou nic jiného, uplatní se zákonná ustanovení.

Jako příklad lze uvést výpovědní lhůtu. Pokud se strany dohodnou, jaká má být podle jejich vůle výpovědní lhůta, uplatní se tato dohodnutá lhůta. Když ale o výpovědní lhůtě ve smlouvě nic neuvedou, platí lhůta, kterou stanoví zákon (jeden rok od konce kalendářního měsíce, v němž výpověď došla druhé straně). Odchýlit se je možné od všech ustanovení této licenční smlouvy s výjimkou základních ustanovení (pak by se nejednalo o smlouvu licenční, ale o nepojmenovanou smlouvu).

V licenční smlouvě musí být sjednán rozsah licence a musí být sjednána výše odměny, kterou bude nabyvatel za licenci poskytovat, případně musí z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývat jejich vůle uzavřít úplatnou smlouvu i bez určení výše odměny (v takovém případě nabyvatel poskytovateli zaplatí odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek). Pokud má být licenční smlouva bezúplatná, musí to v ní být pod sankcí neplatnosti výslovně uvedeno.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Jaké jsou prostředky ochrany obchodního tajemství

Obchodní tajemství je v právním smyslu věcí, jejímž vlastníkem je vlastník příslušného obchodního závodu a jako takové je v první řadě chráněno ustanoveními občanského zákoníku o ochraně vlastnictví (§ 1040 1042 občanského zákoníku). Jedná se o tzv. absolutní ochranu, tedy proti komukoli, kdo poruší nebo ohrozí obchodní tajemství (může se jednat i o osobu, která vůbec není podnikatelem).

Za druhé se může uplatnit ochrana proti nekalé soutěži podle § 2976 odst. 2 písm. h) občanského zákoníku, zde se jedná o ochranu relativní.

Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl:

  1. tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo
  2. vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.

Podle ust. § 2988 občanského zákoníku se mohou osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží (tedy i porušením obchodního tajemství jak uvedeno výše) porušena nebo ohrožena, proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Z dikce zákona vyplývá, že obchodní tajemství je chráněno i před ohrožením, přičemž k porušení nemusí nakonec vůbec dojít (např. zaměstnanec neoprávněně prozradí obchodní tajemství nějaké třetí osobě, která se o něm nemá dozvědět, i když jej taková osoba nakonec nijak nezneužije).

K ohrožení nebo porušení může dojít i jinak než přímo jednáním (např. zaměstnanec zapomene zamknout trezor, v němž jsou uloženy obchodní plány). Poškozený může dále požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Jedná se o ochranu v rámci občanského soudního řízení na základě žaloby. Kdy tedy lze účelně uplatňovat jednotlivé nároky?

  1. Zdržení se protiprávního jednání – Uplatnění nároku na to, aby se rušitel zdržel protiprávního jednání, má preventivní povahu. Směřuje proti pokračování v jednání, kterým se někdo dopouští porušování obchodního tajemství. Tuto žalobu lze použít, pokud se rušitel dopouští protiprávního jednání opakovaně a hrozí, že se jej bude dopouštět i v budoucnu.
  2. Odstranění závadného stavu – Nárok na odstranění závadného stavu směřuje naopak do minulosti. Jedná se o odstranění „zdroje“ závadného stavu. Žalobou se tedy lze domáhat například odvolání nepravdivého tvrzení v dopisech zaslaných zákazníkům soutěžitele, nebo odstranění neoprávněně užívané databáze ze všech svých nosičů informací.
  3. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění – Zde jde o nárok na plnění za újmu nemateriální povahy. Lze jej uplatnit i současně s nárokem na náhradu škody, nebo samostatně. Nároky na přiměřené zadostiučinění a na náhradu škody se tedy vzájemně nevylučují. Přiměřené zadostiučinění může být poskytnuto v penězích, ale i v jiné vhodné formě (např. uveřejnění omluvy). Pokud jde o „přiměřenost“, není v zákoně stanoveno, jak určit přiměřenou míru zadostiučinění. Bude záležet na okolnostech a detailech konkrétních případů a na posouzení soudu, zda uzná žalobcem požadovanou částku za přiměřenou. Je třeba upozornit, že soud v takovém případě nemůže „překročit“ návrh žalobce a přisoudit mu vyšší peněžní částku, nebo jinou formu zadostiučinění, než žalobce navrhuje.
  4. Náhrada škody – V tomto případě vzniká škoda na základě objektivní odpovědnosti. To znamená, že se lze domáhat náhrady škody nezávisle na tom, zda odpovědná osoba vznik škody zavinila (tedy zda měla nějaký vnitřní psychický vztah ke způsobení škody). Zákon však dává takové osobě možnost liberace (vyvinění).
  5. Vydání bezdůvodného obohacení – Vydání bezdůvodného obohacení lze rovněž požadovat vedle výše uvedených nároků za předpokladu, že druhé straně nějaké bezdůvodné obohacení vzniklo. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zvláštní případy ochrany obchodního tajemství

a) ochrana obchodního tajemství před akcionáři

Akcionáři akciové společnosti mají podle § 357 a násl. zákona o obchodních korporacích právo účastnit se valné hromady společnosti a mimo jiné také požadovat a dostat vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Jak má představenstvo postupovat, jestliže se požadované informace dotýkají obchodního tajemství?

V paragrafu 358 odst. 2 je stanoveno, že informace obsažená ve vysvětlení musí být určitá a musí poskytovat dostatečný obraz o skutečnosti. Informace může být zcela nebo zčásti odmítnuta, jestliže by její poskytnutí mohlo přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu, jde o vnitřní informaci nebo utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, nebo je požadované vysvětlení veřejně dostupné. Obchodní tajemství, chráněné § 504 občanského zákoníku, se přitom zjevně řadí do druhé zmíněné skupiny. O tom, zda požadovaná informace patří do výše uvedených kategorií, rozhoduje představenstvo. Odmítne-li představenstvo z uvedených důvodů informaci sdělit, může akcionář požadovat, aby dozorčí rada určila, že podmínky pro odmítnutí poskytnutí vysvětlení nenastaly.

Dozorčí rada o žádosti akcionáře rozhodne přímo na jednání valné hromady, a nelze-li to, tak do 5 pracovních dnů ode dne konání valné hromady. Jestliže s poskytnutím informace nesouhlasí ani dozorčí rada, případně nerozhodne-li dozorčí rada v zákonné lhůtě, rozhodne o tom, zda je společnosti povinna informaci poskytnout, soud na základě žaloby akcionáře. Právo podat návrh na zahájení řízení lze u soudu uplatnit do 1 měsíce ode dne konání valné hromady, na které bylo odmítnuto poskytnutí vysvětlení, případně od odmítnutí nebo neposkytnutí informace.

Obchodní tajemství je tedy chráněno i před akcionáři společnosti. Pokud akcionář žádá na představenstvu poskytnutí informace, která tvoří obchodní tajemství společnosti, má představenstvo povinnost takovou informaci odepřít. Obrátí-li se akcionář na soud (v tomto případě bude k žalobě příslušný krajský soud, v jehož obvodu má společnost sídlo), bude soud přezkoumávat, zda se skutečně jedná o obchodní tajemství, tedy zda skutečnost naplňuje všechny znaky podle § 504 občanského zákoníku, které jsme uvedli výše. Totéž bude soud zkoumat v případě, že akcionář bude v souvislosti s neposkytnutím informace napadat platnost rozhodnutí valné hromady.

Poskytování informací společníkům společnosti s ručením omezeným se pak řídí obdobnou úpravou ustanovení § 155 a 156 občanského zákoníku s tím rozdílem, že společníci mohou na valné hromadě požadovat poskytnutí jakékoliv informace týkající se společnosti bez ohledu na to, je-li potřebná pro posouzení předmětu jednání valné hromady. Oproti úpravě akciové společnosti nemohou jednatelé sdělení informace odmítnout, proto, že by její poskytnutí mohlo přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu, či jde-li pouze o vnitřní informaci.

Jednatelé však mohou odmítnout poskytnutí informace mající charakter obchodního tajemství, a to opět s odkazem na skutečnost, že jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu. V případě sporu rozhodne o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, na návrh společníka soud, avšak pouze ve lhůtě jednoho měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace. Marným uplynutím této lhůty právo zaniká.

b) ochrana obchodního tajemství ve vztahu k obchodním partnerům

O tzv. „důvěrných informacích“ předávaných mezi jednajícími stranami jsme se zmínili výše. Při jednání s obchodními partnery a při uzavírání smluv s nimi však často dochází i k výměně informací, které mohou tvořit obchodní tajemství. Pro tento případ je nezbytné ve smlouvě vymezit, že se jedná o obchodní tajemství, a výslovně upravit jeho režim ve vztahu k druhé smluvní straně, aby se předešlo případným sporům. Doložka, která se k tomuto účelu používá, je běžně označována jako „non disclosure agreement“ (lze přeložit jako „dohoda o nevyzrazení“), zkráceně NDA. V příloze k tomuto článku naleznete vzor, jak by mohla NDA vypadat.

c) ochrana obchodního tajemství ve vztahu k zaměstnancům

Zaměstnanci společnosti (případně fyzické osoby – podnikatele) často přicházejí do styku s obchodním tajemstvím, které se váže k obchodnímu závodu, v němž pracují. Takové osoby jsou s obchodním tajemstvím obeznámeny alespoň v rozsahu, který je nutný pro jejich výkon práce. To nic nemění na tom, že se stále jedná o obchodní tajemství.

V § 310 zákoníku práce je upravena tzv. konkurenční doložka. Tou se rozumí dohoda uzavřená se zaměstnancem, ve které se zaměstnanec zavazuje po určitou dobu po skončení zaměstnání (nejdéle však po dobu 1 roku) zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která by měla vůči zaměstnavateli soutěžní povahu, přičemž zaměstnavatel se zavazuje poskytnout zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání (nejméně ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku). Dohodu o konkurenční doložce lze se zaměstnancem uzavřít jen v případě, že to od něj lze spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele, a jejichž využití zaměstnancem by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

Pro případ porušení dohody ze strany zaměstnance je možné sjednat přiměřenou smluvní pokutu. Pokud zaměstnanec dohodu poruší a zaplatí smluvní pokutu, závazek z konkurenční doložky tím pro obě strany zaniká. Konkurenční doložka tedy spočívá v závazku bývalého zaměstnance nevykonávat po určitou dobu výdělečnou činnost, při které by mohl ztížit činnost bývalému zaměstnavateli tím, že využije poznatky nabyté prací u něj. Využívání nabytých pracovních zkušeností a poznatků ovšem samo o sobě zakázáno není, naopak je právem každého zdokonalovat se ve své profesi. Proto je také potřeba sjednat případnou konkurenční doložku písemně a za odpovídající náhradu. Jedná se o svobodné rozhodnutí zaměstnance, zda závazek z konkurenční doložky převezme.

Obchodní tajemství patří výlučně podnikateli a jeho zaměstnanec k němu nemá žádná práva. Každý zaměstnanec má mimo jiné povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, což se týká i obchodního tajemství jako majetku podnikatele.

Zaviněné porušení takové povinnosti (byť i z nedbalosti) by mohlo být posuzováno jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem. Intenzita porušení povinnosti může být přitom různá, přičemž porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem může být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru se zaměstnancem. Postih podle jiných než pracovněprávních předpisů (tedy ochrana podle § 1042 nebo § 2988 občanského zákoníku nebo např. trestní odpovědnost) tím není dotčen. Zaměstnanec tedy může současně s porušením pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem naplnit např. skutkovou podstatu trestného činu.

V pracovní smlouvě by měly být v tomto směru jasně vymezeny povinnosti zaměstnance, pokud jde o obchodní tajemství. Zde je příklad, jak by mohlo takové ustanovení znít:

„Zaměstnanec je povinen zachovávat naprostou mlčenlivost o veškerých důvěrných skutečnostech týkajících se činnosti zaměstnavatele (zejména o obchodních plánech a kalkulacích, obchodní strategii, spolupráci s klienty a postupy jejich získávání, seznamu klientů a vztazích s třetími stranami vůbec, o dosud nezveřejněných marketingových plánech zaměstnavatele, o bilanční situaci zaměstnavatele, o jeho know-how, o výrobních postupech, apod.), a to i po skončení pracovního poměru."

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Možné trestněprávní důsledky ohrožení či porušení obchodního tajemství

Trestní právo hmotné, jehož základem je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, poskytuje obecně ochranu různým společenským vztahům, zájmům a hodnotám tím, že některé útoky proti nim prohlašuje za trestné činy a za jejich spáchání stanoví tresty (resp. ochranná opatření u mladistvých), jež lze ukládat v trestním řízení.

Trestně odpovědná může být pouze fyzická osoba, která v době spáchání činu dovršila patnáctý rok svého věku a je příčetná. Právnická osoba může být trestně odpovědná pouze za trestné činy výslovně stanovené zákonem č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (viz jednotlivé skutkové podstaty níže), a to ještě pouze při naplnění zákonem stanovených podmínek.

Právnická osoba je trestně odpovědná pouze za protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak:

  • a)      statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
  • b)      ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
  • c)      ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
  • d)     zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c),

I za splnění výše uvedených podmínek není možné právnické osobě spáchání trestného činu přičítat, pokud nebyl spáchán:

  • a)      jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených výše, nebo
  • b)      zaměstnancem na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených výše anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené výše neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

U trestní odpovědnosti se vždy vyžaduje zavinění předmětné osoby, tedy existence určitého vnitřního psychického vztahu osoby k trestnému jednání. Většina trestných činů vyžaduje zavinění úmyslné (tedy pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákone, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn), pokud zákon výslovně nestanoví, že postačí zavinění z nedbalosti (pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl).

Nový trestní zákon ve znění od 1. ledna 2010 na rozdíl od předchozí zejména nekonkrétní a vágní dikce ustanovení o trestném činu porušování závazných pravidel hospodářského styku (§ 127 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění do 31. prosince 2009) obsahuje skutkovou podstatu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248), která v odstavci 1 upravuje porušení jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže upravených v § 2977 až 2987 občanského zákoníku, nikoli pouze podle tzv. generální klauzule podle § 2976 odst. 1 občanského zákoníku. Takto upřesněná skutková podstata tak přímo chrání i obchodní tajemství. Přesto lze vyzrazením, neoprávněným získáním, využitím nebo jinými útoky proti obchodnímu tajemství spáchat různé trestné činy.

Pro kvalifikaci jednání jako konkrétního trestného činu je třeba zkoumat jednotlivé otázky – především v jakém byl pachatel postavení (např. zda šlo o osobu, která má nějaký vztah k majiteli obchodního tajemství), jaký byl obsah obchodního tajemství, jak bylo obchodní tajemství uchováváno (jakým způsobem podnikatel zajistil jeho utajení), jakým způsobem pachatel zasáhl do obchodního tajemství, jakou formu mělo zavinění pachatele, výše škody nebo jiné újmy, která byla podnikateli způsobena nebo mu v důsledku trestného činu hrozila, dále jaký prospěch pachatel (nebo jiná osoba) trestným činem získal, nebo se pokusil získat, a rozsah následků trestného činu.

Obchodní tajemství může být přímo předmětem trestné činnosti, ale může být také pouze prostředkem k jejímu páchání. Zaměříme se na několik skutkových podstat, u nichž může být obchodní tajemství předmětem.

Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 trestního zákona)

V prvním odstavci zákon sankcionuje pachatele, který poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že při účasti v hospodářské soutěži svým jednáním poruší předpisy občanského zákoníku o nekalé soutěži tím, že se dopustí:

  1. klamavé reklamy,
  2. klamavého označování zboží a služeb,
  3. vyvolávání nebezpečí záměny,
  4. parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele,
  5. podplácení,
  6. zlehčování,
  7. srovnávací reklamy,
  8. porušování obchodního tajemství, nebo
  9. ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí,

a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody.

Výše uvedený výčet v současné době plně neodpovídá aktuálním skutkovým podstatám nekalé soutěže vyjmenovaným v ustanoveních § 2976 až 2987 občanského zákoníku. Podle zásady „nullum crimen sine lege“ je pak pro trestní řízení nutné vycházet ze skutkových podstat taxativně stanovených trestním, nikoliv občanským zákoníkem.

Za spáchání trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže lze uložit trest odnětí svobody až na tři léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty.

Stejně bude potrestán, kdo

  • v rozporu s jiným právním předpisem na ochranu hospodářské soutěže se svým konkurentem uzavře dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu narušující hospodářskou soutěž,
  • v rozporu s jiným právním předpisem o veřejných zakázkách poruší závažným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení, nebo
  • v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost osob oprávněných k podnikání na finančním trhu, činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, penzijního připojištění a pojišťovnictví, obhospodařování a administraci investičních fondů nebo zahraničních investičních fondů, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti.,

a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody.

Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán,

  • spáchá-li některý z činů uvedených výše jako člen organizované skupiny,
  • spáchá-li takový čin opětovně,
  • způsobí-li takovým činem značnou škodu (tj. škodu dosahující částky nejméně 500 000 Kč), nebo
  • získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

  • způsobí-li některý z činů uvedených výše škodu velkého rozsahu (tj. škodu dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč),
  • získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo
  • způsobí-li takovým činem jinému úpadek.

Trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 trestního zákona nemůže být spáchán právnickou osobou.

Zneužití informace a postavení v obchodním styku (§ 255 trestního zákona)

Tento trestný čin obsahuje dvě základní skutkové podstaty. Za prvé, podle odstavce 1 jej spáchá ten, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch neoprávněně užije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal při výkonu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, a uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace na regulovaném trhu s investičními nástroji nebo na organizovaném trhu se zbožím.

Podle ustanovení § 255 odstavce 2 jej spáchá ten, kdo jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu uvedeném v odstavci 1 uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků.

Za spáchání tohoto trestného činu hrozí pachateli odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti.

Získá-li pachatel takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. Získá-li pachatel takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let.

Dle ustanovení odstavce 1 je trestáno jednání, které se také označuje jako insider trading, tedy obchodování těch, kteří disponují důvěrnými informacemi, k nimž mají přednostní přístup a jejich zneužitím narušují rovné podmínky subjektů na trhu. Jedná se přitom o informace, které pachatel získal při výkonu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce, nejsou dosud veřejně přístupné, jejich obsah je významný z hlediska obchodování na regulovaném trhu s investičními nástroji nebo na organizovaném trhu se zbožím (protože je určitým způsobem obchodně využitelný) a jejich zveřejnění má podstatný vliv na rozhodování v obchodním styku, protože hospodářské subjekty by v případě znalostí těchto informací učinily či neučinily určité závažné obchodní rozhodnutí. Pachatel je užije neoprávněně, neboť byl povinen tyto informace nepoužívat ani nesdělovat.

Odstavec 2 sankcionuje tzv. selftrading, tedy porušování zákazu konkurence a informace zneužité podle tohoto ustanovení, které nejsou vázány na žádnou míru důvěrnosti, jako je tomu u prvního odstavce. Vychází se z toho, že pachatel má přístup ke zneužitelným informacím již proto, že působí alespoň ve dvou podnikatelských subjektech, které si mohou aspoň částečně konkurovat.

Trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 trestního zákona nemůže být spáchán právnickou osobou.

Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 trestního zákona)

Tento trestný čin obsahuje dvě základní skutkové podstaty.

V odstavci 1 je chráněna důvěrnost počítačových dat a počítačového systému. Trestný čin spáchá ten, kdo překoná bezpečnostní opatření, a tím neoprávněně získá přístup k počítačovému systému nebo k jeho části.

Za spáchání tohoto trestného činu bude pachatel potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

V odstavci 2 je poskytována ochrana počítačovým datům a počítačovým programům před neoprávněnými zásahy, které mohou mít vliv na existenci a obsah dat a dále ochrana před neoprávněným užíváním počítačových dat.

Trestný čin spáchá ten, kdo získá přístup k počítačovému systému nebo k nosiči informací a

  1. neoprávněně užije data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací,
  2. data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací neoprávněně vymaže nebo jinak zničí, poškodí, změní, potlačí, sníží jejich kvalitu nebo je učiní neupotřebitelnými,
  3. padělá nebo pozmění data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací tak, aby byla považována za pravá nebo podle nich bylo jednáno tak, jako by to byla data pravá, bez ohledu na to, zda jsou tato data přímo čitelná a srozumitelná, nebo
  4. neoprávněně vloží data do počítačového systému nebo na nosič informací nebo učiní jiný zásah do programového nebo technického vybavení počítače nebo jiného technického zařízení pro zpracování dat.

Za spáchání tohoto trestného činu bude pachatel potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Získáním přístupu se zde rozumí takové jednání, které umožní pachateli volnou dispozici s počítačovým systémem nebo nosičem informací a využití jeho informačního obsahu.

Nosičem informací se rozumí jakýkoli nosič dat v informační technice, tedy materiál, do kterého nebo na který lze zaznamenávat data a z kterého lze data zpět získat. Může to být jak pevný disk počítače, operační paměť, tak například disketa, flashdisc, či jiná zařízení, která umožňují uchovávat data v elektronické podobě. Pokud jde o použitý termín „získání přístupu k nosiči informací“, je třeba zdůraznit, že může jít nejen o neoprávněný přístup (včetně tzv. počítačového pirátství), ale i o přístup oprávněný, který má například zaměstnanec podnikatele.

Spáchá-li pachatel trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo v úmyslu neoprávněně omezit funkčnost počítačového systému nebo jiného technického zařízení pro zpracování dat, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací

  1. jako člen organizované skupiny,
  2. způsobí-li takovým činem značnou škodu,
  3. způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci,
  4. získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo
  5. způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem.

Trest odnětí svobody na tři léta až osm let bude pachateli uložen způsobí-li trestným činem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací škodu velkého rozsahu, nebo získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 trestního zákona může být spáchán fyzickou i právnickou osobou.

Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti (§ 232 trestního zákona)

Ustanovení § 232 chrání data a technické či programové vybavení počítače nebo jiného technického zařízení pro zpracování dat před poškozením, v jehož důsledku je způsobena značná škoda.

Trestným je takové jednání, kterým pachatel z hrubé nedbalosti porušením povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona nebo smluvně převzaté:

  1. data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací zničí, poškodí, pozmění nebo učiní neupotřebitelnými, nebo
  2. učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače nebo jiného technického zařízení pro zpracování dat,
  3. tím způsobí na cizím majetku značnou škodu,

Značnou škodou se rozumí škoda ve výši nejméně 500 000 Kč.

Za spáchání trestného činu poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásahu do vybavení počítače z nedbalosti bude pachateli uložen trest odnětí svobody až na šest měsíců, zákaz činnosti nebo propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty.

Způsobí-li pachatel trestným činem poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásahu do vybavení počítače z nedbalosti škodu velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci či jiné majetkové hodnoty.

Trestný čin poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti podle § 232 trestního zákona může být spáchán fyzickou i právnickou osobou.

Porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 trestního zákona)

Obchodní tajemství může být porušeno či ohroženo také v souvislosti s dopravováním zpráv. Jedná se např. o situaci, kdy si obchodní partneři vyměňují poštou či mailem různé informace tvořící obchodní tajemství.

Tento trestný čin obsahuje dvě základní skutkové podstaty.

První skutková podstata je vymezena v odstavci 1 a chrání proti úmyslnému porušení tajemství

  1. uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo přepravované jinou dopravní službou nebo dopravním zařízením,
  2. datové, textové, hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu přijímá, nebo
  3. neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému, z něj nebo v jeho rámci, včetně elektromagnetického vyzařování z počítačového systému, přenášejícího taková počítačová data.

Skutková podstata vymezená v odstavci 2 postihuje úmysl způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch prozrazením tajemství, o němž se pachatel dozvěděl z písemnosti, telegramu, telefonního hovoru nebo přenosu prostřednictvím sítě elektronických komunikací, který nebyl určen jemu, nebo využitím takového tajemství využije.

Za trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv bude pachatel potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,

  1. spáchá-li trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv jako člen organizované skupiny,
  2. spáchá-li takový čin ze zavrženíhodné pohnutky,
  3. způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo
  4. spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

  1. spáchá-li trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv jako úřední osoba,
  2. způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu, nebo
  3. spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Trestní zákoník dále v souvislosti s trestným činem porušení tajemství dopravovaných zpráv stanoví zvláštní tresty pro pachatele, který je zaměstnancem provozovatele poštovních služeb, telekomunikační služby nebo počítačového systému nebo osobou vykonávající komunikační činnosti.

Takový pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti pokud:

  • a)   spáchá trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv,
  • b)   jinému úmyslně umožní spáchat takový čin, nebo
  • c)   pozmění nebo potlačí písemnost obsaženou v poštovní zásilce nebo dopravovanou dopravním zařízením anebo zprávu podanou neveřejným přenosem počítačových dat, telefonicky, telegraficky nebo jiným podobným způsobem.

Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

  • a)   způsobí-li trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv škodu velkého rozsahu, nebo
  • b)   spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 trestního zákona může být spáchán fyzickou i právnickou osobou.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Obchodní tajemství v procesním právu

a) v občanském soudním řízení

Skutečnosti tvořící obchodní tajemství se mohou stát i předmětem řízení před soudem. Především jde o občanskoprávní spory vyplývající z porušení či ohrožení obchodního tajemství. Pokud se žalobce u soudu domáhá nápravy toho, že bylo porušeno nebo ohroženo jeho obchodní tajemství, má také povinnost uvést všechna potřebná tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. Ve sporném řízení v občanskoprávních i obchodních věcech totiž platí, že na žalobci leží břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

Nestačí např. tvrdit, že bylo porušeno obchodní tajemství. Je třeba uvést a prokázat skutečnosti, kterými žalobce soud přesvědčí o tom, že se jednalo o skutečnosti, které tvoří obchodní tajemství, a že (a jakým způsobem a kým) bylo toto obchodní tajemství ohroženo nebo porušeno. Podnikatel tedy musí počítat s tím, že pokud se obrátí na soud ve věci ochrany svého obchodního tajemství, bude je muset soudu alespoň v nejnutnějším rozsahu zpřístupnit, jinak hrozí, že „neunese“ břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní a spor prohraje.

Podobně to platí také v trestním řízení, aby mohly orgány činné v trestním řízení prokázat, že určitá osoba spáchala trestný čin (např. trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže).

Na obchodní tajemství jako takové se nevztahuje státem uznaná povinnost mlčenlivosti, ani ochrana podle zákona o utajovaných informacích. Vzhledem k tomu, že jednání před soudem ovládá zásada veřejnosti, mohlo by dojít k tomu, že se skutečnosti tvořící obchodní tajemství dozví kdokoli, kdo se přijde podívat na ústní jednání. Občanský soudní řád však obsahuje ustanovení, která umožňují soudu veřejnost řízení omezit či vyloučit, pokud je to v jednotlivém případě ze zákonných důvodů nutné.

V § 116 odst. 2 je stanoveno, že veřejnost může být z jednání vyloučena (z celého jednání nebo z jeho části), pokud by veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných informací (podle zvláštního zákona), obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost. I při vyloučení veřejnosti může soud povolit jednotlivým osobám, aby byly jednání přítomny. Pokud jde o tyto osoby, soud je poučí o povinnosti zachovávat mlčenlivost o všem, co se při jednání dozvěděly o utajovaných informacích, zájmech účastníků, i o obchodním tajemství.

Předpokladem tohoto postupu soudu ovšem je, že účastník soud předem informuje o tom, že při jednání budou probírány nebo mohou vyjít najevo skutečnosti, které jsou obchodním tajemstvím. Osoby, které se jednání účastnit musí (soudci, zapisovatel), mají ze zákona povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v řízení dozví. Obchodní tajemství je tedy v občanském soudním řízení takto chráněno. Proti osobám, které by porušily mlčenlivost, se může podnikatel bránit stejně jako proti komukoli jinému, kdo by porušil nebo ohrozil jeho obchodní tajemství.

Dalším případem, kdy se v občanském soudním řízení projevuje zájem na ochraně obchodního tajemství, je nahlížení do spisu. Podle § 44 odst. 2 občanského soudního řádu předseda senátu povolí nahlížení do spisu na žádost každému, kdo na tom má právní zájem nebo pro to má vážné důvody. Přitom musí být učiněna opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných informací. Zákon zde nestanoví výslovně, že má být zajištěna i ochrana obchodního tajemství. Lze to však dovodit z povinnosti soudu ochránit obchodní tajemství během jednání. Vyloučení veřejnosti z jednání z důvodu ochrany obchodního tajemství by ani nemělo smysl, pokud by se další osoby mohly s obchodním tajemstvím seznámit ze spisu.

b) v trestním řízení

Skutečnosti tvořící obchodní tajemství se mohou vyskytnout i v trestním řízení. Trestní řád na rozdíl od občanského soudního řádu vůbec nepoužívá pojem obchodního tajemství. Orgány činné v trestním řízení (zejména soud a Policie ČR) mohou v rámci vyšetřování a dalšího řízení vyžadovat od osob vysvětlení, svědeckou výpověď, vydání věci (např. seznam klientů a obchodních partnerů podnikatele), která je důležitá pro trestní řízení. Takové osoby jsou povinny vyhovět, i pokud by se jednalo o skutečnosti tvořící obchodní tajemství. Podnikatelův souhlas se v takových případech nevyžaduje.

Ani při samotném jednání před soudem není (na rozdíl od občanského soudního řízení) možné ohrožení obchodního tajemství zákonným důvodem k vyloučení veřejnosti z jednání. Pro osoby, jenž se povinně účastní řízení, platí to, co bylo uvedeno výše – tedy povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, které se dozví během řízení. Jinak ovšem v trestním řízení není stanovena žádná zvláštní ochrana obchodního tajemství. Pokud by někdo, kdo by byl během jednání přítomen v soudní síni jako “veřejnost“, zneužil, prozradil nebo jinak neoprávněně naložil s obchodním tajemstvím, které se tam dozvěděl, mohl by tím spáchat některý z výše uvedených trestných činů.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Vzor dohody o mlčenlivosti, ochraně informací a zákazu jejich zneužití

Dohoda o mlčenlivosti, ochraně informací a zákazu jejich zneužití

kterou uzavřely dle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. Sb., občanský zákoník, v platném znění níže uvedeného dne

Smluvní strany:
XXX, a.s.
Sídlo: ___________________
Zapsaná v obchodním rejstříku ___________________
Jednající: ___________________
IČ: ___________________

a YYY, a.s.
Sídlo: ___________________
Zapsaná v obchodním rejstříku ___________________
Jednající: ___________________
IČ: ___________________

Článek I.

  1. Účelem této Dohody je ochrana důvěrných informací smluvních stran, se kterými se smluvní strany seznámí v rámci jednání o spolupráci a následné spolupráci, v jejímž rámci bude společnost XXX a.s. poskytovat společnosti YYY a.s. služby ___________________ (dále též jako „vzájemná spolupráce").
  2. Předmětem této Dohody je bližší vymezení důvěrných informaci smluvních stran a převzetí závazku smluvních stran zachovat o těchto důvěrných informacích mlčenlivost a nesdělit je ani neumožnit k nim přístup třetím osobám, nebo je nevyužít ve svůj prospěch nebo ve prospěch třetích osob, není-li v této Dohodě stanoveno jinak.
  3. Důvěrnými informacemi se pro účely této Dohody a po celou dobu trvání vzájemné spolupráce smluvních stran rozumí, bez ohledu na formu a způsob jejich sdělení či zachycení a až do doby jejich zveřejnění, jakékoli a všechny skutečnosti, které se smluvní strana v průběhu vzájemné spolupráce dozví, a/nebo které jí druhá smluvní strana v průběhu vzájemné spolupráce zpřístupní, jakož i sama existence těchto skutečností a vzájemné spolupráce smluvních stran (dále jen „Důvěrné informace“).
  4. Obchodní tajemství a Důvěrné informace ve smyslu § 1730 občanského zákoníku touto smlouvou chráněné tvoří rovněž veškeré skutečnosti technické, ekonomické, právní a výrobní povahy v hmotné nebo nehmotné formě, které byly jednou ze smluvních stran takto označeny a byly poskytnuty druhé smluvní straně. Tyto skutečnosti nejsou v příslušných obchodních kruzích zpravidla běžně dostupné a obě smluvní strany mají zájem na jejich utajení a na odpovídajícím způsobu jejich ochrany. Obchodní tajemství a Důvěrné informace jsou dále společně označeny též jako „chráněné informace“.

Článek II.

  1. Obě smluvní strany se zavazují, že veškeré skutečnosti spadající do oblasti obchodního tajemství a Důvěrné informace nebudou dále rozšiřovat nebo reprodukovat a nezpřístupní je třetí straně. Současně se zavazují, že zabezpečí, aby převzaté dokumenty a případné analýzy obsahující obchodní tajemství nebo Důvěrné informace byly řádně evidovány. Smluvní strany se dále zavazují, že obchodní tajemství a Důvěrné informace nepoužijí v rozporu s jejich účelem ani účelem jejich poskytnutí pro své potřeby nebo ve prospěch třetích osob
  2. Obě smluvní strany omezí počet zaměstnanců pro styk s těmito chráněnými informacemi a přijmou účinná opatření pro zamezení úniku informací.
  3. V případě, že jedna smluvní strana bude nezbytně potřebovat k zajištění některé činnosti třetí stranu, může jí předat informace, které jsou předmětem ochrany dle této smlouvy, pouze s předchozím písemným souhlasem druhé smluvní strany, a to za podmínky, že se třetí strana smluvně zaváže k jejich ochraně.
  4. Povinnost plnit ustanovení této smlouvy se nevztahuje na chráněné informace, které:
    1. mohou být zveřejněny bez porušení této smlouvy;
    2. byly písemným souhlasem druhé smluvní strany uvolněny od těchto omezení;
    3. jsou veřejně dostupné nebo byly zveřejněny jinak, než porušením povinnosti jedné ze smluvních stran;
    4. příjemce je zná zcela prokazatelně dříve, než je sdělí smluvní strana;
    5. jsou vyžádány soudem, státním zastupitelstvím nebo věcně příslušným správním orgánem na základě zákona a jsou použity pouze k tomuto účelu.
  5. Poskytnutí informací spadajících do oblasti obchodního tajemství nebo Důvěrných informací nezakládá žádné právo na licenci, ochrannou známku, patent, právo užití nebo šíření autorského díla, ani jakékoliv jiné právo duševního nebo průmyslového vlastnictví.
  6. Veškeré informace dle této smlouvy zůstanou vlastnictvím poskytující smluvní strany, včetně subjektů jejího organizačního uspořádání a budou přijímající smluvní stranou vráceny straně poskytující po zaslání písemného požadavku poskytující smluvní strany nebo v případě, nebude-li informace nebo poskytnuté údaje přijímající smluvní strana potřebovat.

Článek III.

  1. Za porušení povinností týkajících se ochrany obchodního tajemství nebo Důvěrných informací podle této smlouvy má poškozená smluvní strana právo uplatnit u druhé smluvní strany, která tyto povinnosti porušila, nárok na zaplacení smluvní pokuty.
  2. Výše smluvní pokuty je stanovena na ___________________ Kč (slovy: ___________________ ) za každý jednotlivý prokázaný případ porušení povinností.
  3. Smluvní pokutu, na kterou vznikne poškozené smluvní straně nárok dle této smlouvy, je druhá smluvní strana povinna uhradit do ___________________ kalendářních dnů ode dne prokazatelného doručení výzvy k úhradě smluvní pokuty. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb je doručena třetím pracovním dnem po jejím odeslání.
  4. Způsobí-li jedna smluvní strana druhé smluvní straně škodu porušením této smlouvy, odpovídá za ni dle obecných právních předpisů. Zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok na náhradu škody.

Článek IV.

  1. Smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oprávněnými zástupci obou smluvních stran.
  2. Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou.
  3. Závazky stanovené touto smlouvou k ochraně skutečností tvořících obchodní tajemství a Důvěrné informace, které byly předány přede dnem ukončení účinnosti této smlouvy, platí i nadále po ukončení účinnosti této smlouvy, a to po dobu tří let ode dne ukončení účinnosti této smlouvy.
  4. Veškeré změny a doplňky této smlouvy vyžadují písemný souhlas obou smluvních stran ve formě následně číslovaných dodatků.
  5. Právní vztahy vzniklé z této smlouvy a vyplývající z této smlouvy se řídí právním řádem České republiky.
  6. Tato smlouva je vyhotovena ve dvou výtiscích, z nichž každá smluvní strana obdrží po podpisu jeden výtisk.

V ___________________ dne ___________________

XXX a. s.

___________________

V ___________________ dne ___________________

YYY a. s.

___________________

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (v textu jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek