English version
Obchodní tajemství v procesním právu
a) V občanském soudním řízení
Skutečnosti tvořící obchodní tajemství se mohou stát i předmětem řízení před soudem. Především jde o občanskoprávní spory vyplývající z porušení či ohrožení obchodního tajemství. Pokud se žalobce u soudu domáhá nápravy toho, že bylo porušeno nebo ohroženo jeho obchodní tajemství, má také povinnost uvést všechna potřebná tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. Ve sporném řízení v občanskoprávních i obchodních věcech totiž platí, že na žalobci leží břemeno tvrzení a břemeno důkazní.
Nestačí např. tvrdit, že bylo porušeno obchodní tajemství. Je třeba uvést a prokázat skutečnosti, kterými žalobce soud přesvědčí o tom, že se jednalo o skutečnosti, které tvoří obchodní tajemství, a že (a jakým způsobem a kým) bylo toto obchodní tajemství ohroženo nebo porušeno. Podnikatel tedy musí počítat s tím, že pokud se obrátí na soud ve věci ochrany svého obchodního tajemství, bude je muset soudu alespoň v nejnutnějším rozsahu zpřístupnit, jinak hrozí, že „neunese“ břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní a spor prohraje.
Podobně to platí také v trestním řízení, aby mohly orgány činné v trestním řízení prokázat, že určitá osoba spáchala trestný čin (např. trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže).
Na obchodní tajemství jako takové se nevztahuje státem uznaná povinnost mlčenlivosti, ani ochrana podle zákona o utajovaných informacích. Vzhledem k tomu, že jednání před soudem ovládá zásada veřejnosti, mohlo by dojít k tomu, že se informace tvořící obchodní tajemství dozví kdokoli, kdo se přijde podívat na ústní jednání. Občanský soudní řád však obsahuje ustanovení, která umožňují soudu veřejnost řízení omezit či vyloučit, pokud je to v jednotlivém případě ze zákonných důvodů nutné. Opatření může učinit předseda senátu podle okolností a zájmu informaci zachovat.
V rámci zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „Občanský soudní řád“) je stanoveno, že veřejnost může být z jednání vyloučena (z celého jednání nebo z jeho části), pokud by veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných informací (podle zvláštního zákona), obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost. I při vyloučení veřejnosti může soud povolit jednotlivým osobám, aby byly jednání přítomny. Pokud jde o tyto osoby, soud je poučí o povinnosti zachovávat mlčenlivost o všem, co se při jednání dozvěděly o utajovaných informacích, zájmech účastníků, i o obchodním tajemství.
Předpokladem tohoto postupu soudu ovšem je, že účastník soud předem informuje o tom, že při jednání budou probírány nebo mohou vyjít najevo skutečnosti, které jsou obchodním tajemstvím. Osoby, které se jednání účastnit musí (soudci, zapisovatel), mají ze zákona povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v řízení dozví. Obchodní tajemství je tedy v občanském soudním řízení dostatečně chráněno. Proti osobám, které by porušily mlčenlivost, se může podnikatel bránit stejně jako proti komukoli jinému, kdo by porušil nebo ohrozil jeho obchodní tajemství.
Dalším případem, kdy se v občanském soudním řízení projevuje zájem na ochraně obchodního tajemství, je nahlížení do spisu. Podle § 44 odst. 2 občanského soudního řádu předseda senátu povolí nahlížení do spisu na žádost každému, kdo na tom má právní zájem nebo pro to má vážné důvody. Přitom musí být učiněna opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných informací. Zákon zde nestanoví výslovně, že má být zajištěna i ochrana obchodního tajemství. Lze to však dovodit z povinnosti soudu ochránit obchodní tajemství během jednání. Vyloučení veřejnosti z jednání z důvodu ochrany obchodního tajemství by ani nemělo smysl, pokud by se další osoby mohly s obchodním tajemstvím seznámit ze spisu.
b) V trestním řízení
Skutečnosti tvořící obchodní tajemství se mohou vyskytnout i v trestním řízení. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „Trestní řád“) na rozdíl od občanského soudního řádu vůbec nepoužívá pojem obchodního tajemství. Orgány činné v trestním řízení (zejména soud a Policie ČR) mohou v rámci vyšetřování a dalšího řízení vyžadovat od osob vysvětlení, svědeckou výpověď, vydání věci (např. seznam klientů a obchodních partnerů podnikatele), která je důležitá pro trestní řízení. Takové osoby jsou povinny vyhovět, i pokud by se jednalo o skutečnosti tvořící obchodní tajemství. Podnikatelův souhlas se v takových případech nevyžaduje.
Ani při samotném jednání před soudem není (na rozdíl od občanského soudního řízení) možné ohrožení obchodního tajemství zákonným důvodem k vyloučení veřejnosti z jednání. Pro osoby, jež se povinně účastní řízení, platí to, co bylo uvedeno výše – tedy povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, které se dozví během řízení. Jinak ovšem v trestním řízení není stanovena žádná zvláštní ochrana obchodního tajemství. Pokud by někdo, kdo by byl během jednání přítomen v soudní síni jako „veřejnost“, zneužil, prozradil nebo jinak neoprávněně naložil s obchodním tajemstvím, které se tam dozvěděl, mohl by tím spáchat některý z výše uvedených trestných činů.
Úprava obchodního tajemství v rámci zákona o registru smluv
Zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv) (dále jen „ZRS“) se bezpochyby také dotýká problematiky obchodního tajemství a v následujících řádcích se pokusíme shrnout, jakým způsobem je obchodní tajemství v ZRS upraveno.
Prostřednictvím registru smluv se povinně uveřejňuje především soukromoprávní smlouva, a to i smlouva o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, jejíž stranou je mimo další zejména Česká republika, územní samosprávný celek (tedy i městská část či obvod), veřejná vysoká škola, státní podnik nebo národní podnik, zdravotní pojišťovna, Česká televize a Český rozhlas, právnické osoby, ve kterých má stát nebo územní samosprávný celek většinovou majetkovou účast a další strany uvedené v rámci ZRS.
Zákon pak stanoví výjimky, kdy smlouva či její část nemusí být v registru uveřejněna. Ustanovení § 3 odst. 1 ZRS stanoví, že prostřednictvím registru smluv se neuveřejňují informace, které nelze poskytnout při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím. Takovou výjimkou je i obchodní tajemství, a to za předpokladu, že nejde o informace o vynakládání veřejných prostředků dle § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), o informace týkající se zdraví či životního prostředí dle § 8 odst. 4 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, či jiné informace, které dle zvláštních zákonů nemohou být chráněny jako obchodní tajemství.
Další výjimku lze dovodit z ust. § 5 ZRS upravujícího podmínky uveřejnění. Obecně lze říci, že ZRS spojuje účinnost smluv evidovaných do registru se dnem uveřejnění. K platnému uveřejnění je ze zásady nutné uvést tzv. metadata, za které zákon považuje:
- identifikaci smluvních stran,
- vymezení předmětu smlouvy,
- cenu, a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit,
- datum uzavření smlouvy.
Povinnosti zveřejnit identifikaci smluvních stran nebo cenu (a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit) se lze zprostit, pokud by taková informace byla obchodním tajemstvím jednoho z následujících subjektů: veřejné výzkumné instituce nebo veřejné vysoké školy, státního podniku nebo národního podniku, zdravotní pojišťovny, Českého rozhlasu nebo České televize, nebo právnické osoby, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby.
Jiným subjektům zákon možnost neuveřejnit metadata nepřiznává. Zároveň ani výše zmíněné subjekty se nemohou vyhnout povinnosti zveřejnit vymezení předmětu smlouvy a data uzavření smlouvy.
Technický postup při zakrývání údajů označených jako obchodní tajemství z registru spočívá v začernění takových údajů či jejich jiném znečitelnění. Co se týče označení obchodního tajemství ve smlouvě, pak je nutné konstatovat, že takové označení je rozhodně žádoucí. Nicméně žádný z předpisů nestanoví obligatorní povinnost označit takové informace souslovím „obchodní tajemství“, proto takové označení nelze považovat za povinné. Samozřejmě je nutné, aby taková informace splňovala zákonné podmínky obchodního tajemství dle příslušných předpisů (viz výše).
Pokud by bylo znečitelněno více informací než ty, které lze podřadit pod obchodní tajemství, nebude to automaticky znamenat, že je smlouva neplatná. ZRS umožňuje na základě rozhodnutí soudu nebo nadřízeného orgánu tyto údaje do rejstříku smluv následně doplnit, tj. odkrýt část smlouvy, která není obchodním tajemstvím. Pro provedení nápravy je stanovena lhůta 30 dnů ode dne, kdy povinnému subjektu bylo doručeno takové rozhodnutí.
Obchodní tajemství ve vztahu k právu na informace
InfZ je obecným předpisem, který ukládá povinným subjektům, kterými jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce, poskytovat informace týkající se jejich působnosti. Právní úpravu obchodního tajemství nalezneme v rámci § 9.
Toto ustanovení uvádí, že pokud žadatel, tedy zásadně kterákoliv fyzická či právnická osoba, požádá o informaci, která je obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. V praxi to znamená, že příslušný správní orgán neposkytne kopii příslušného dokumentu (typicky smlouvy) bez anonymizace těch částí dokumentu, které jsou obchodním tajemstvím, a současně vydá rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace podle § 15 odst. 1 z důvodu ochrany obchodního tajemství a rozhodnutí řádně odůvodní.
V takovém odůvodnění je správní orgán povinen určit ve vztahu ke každé informaci, kterou alespoň typově vymezí (může se jednat například o informaci ohledně technologického postupu apod.), v čem spatřuje naplnění pojmových znaků obchodního tajemství. To jinými slovy znamená, že pouhá skutečnost, že určitá část smlouvy nese pojmenování obchodní tajemství, není důvodem k neposkytnutí informace.
Za obchodní tajemství také nebudou považovány informace, které se týkají veřejných prostředků, konkrétně informace o jejich příjemci a rozsahu. Za veřejné prostředky lze považovat v podstatě jakékoli platby poskytnuté z veřejných rozpočtů, jakož i majetek a práva náležející státu či územnímu samosprávnému celku. Tyto informace je tedy povinný subjekt povinen poskytnout bez ohledu na to, zda naplňují pojmové znaky obchodního tajemství.
Dalším zákonem zabývajícím se právem na informace je zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon je ve vztahu k InfZ předpisem speciálním, v tom smyslu, že specifikuje úpravu environmentálních informací.
Ve vztahu k obchodnímu tajemství a poskytování či neposkytování informace, které se ho týkají, se úprava velmi podobá InfZ. Z procesního hlediska jsou však povinným subjektům poskytovány delší lhůty na vyřízení konkrétní žádosti, a v případě nevyřízení žádosti zákon dokonce stanoví tzv. fikci odmítnutí žádosti.
Tedy, není-li žadateli ve lhůtě odpovězeno, má se za to, že byla žádost odmítnuta. To ale nic nemění na možnosti se proti takovému rozhodnutí odvolat. V jednotlivých případech se musí správní orgán rozhodnout, jestli bude postupovat podle obecného nebo speciálního zákona, a to bez ohledu na pojmenování příslušné žádosti, jelikož právní jednání je nutno vykládat podle jeho obsahu.
Dále zákon o právu na informace o životním prostředí v § 8 stanovuje větší počet výjimek, pro které není možné informaci podřadit pod obchodní tajemství. Výjimky jsou, pokud:
- se požadovaná informace týká působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí,
- hrozí bezprostřední ohrožení lidského zdraví a životního prostředí,
- požadovaná informace byla získána z prostředků z veřejných rozpočtů.
Zajímavá je zejména výjimka, která se týká působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí. Obecně totiž například umožňuje konkurenčním podnikatelům zjistit rozsah výroby konkrétního podnikatele na základě informací o vyprodukovaném odpadu. Správní orgán však v jednotlivých případech postupuje individuálně a je na správním uvážení, zda vyprodukovaný odpad posoudí jako působení podnikatele na životní prostředí, například z hlediska rozsahu vyprodukovaného odpadu.
Vzor dohody o mlčenlivosti, ochraně informací a zákazu jejich zneužití
Vzor dohody o mlčenlivosti, ochraně informací a zákazu jejich zneužití
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.
