Strategie Evropa 2020



Překonat krizi: První kroky směrem k roku 2020

Na potlačení krize byly rozhodným a masivním způsobem použity nástroje politik. Fiskální politika hrála, kde to bylo možné, expanzivní a anticyklickou úlohu; úrokové sazby byly sníženy na historická minima a finančnímu sektoru byla poskytnuta likvidita jako nikdy dříve. Vlády poskytly rozsáhlou podporu bankám buď v podobě záruk, rekapitalizace, nebo odstranění znehodnocených aktiv z rozvahy; dalším hospodářským odvětvím byla poskytnuta podpora z dočasného a mimořádného rámce státní podpory. Všechny tyto kroky byly a nadále zůstávají opodstatněné. Nemohou však být trvalé. Vysoký státní dluh nelze mít po neomezenou dobu. Plnění cílů strategie Evropa 2020 musí být založeno na věrohodné strategii pro překonání krize, co se týče jednak rozpočtové a měnové politiky a jednak přímé státní podpory hospodářským odvětvím, především finančnictví. Důležité je pořadí těchto kroků z krize. Úspěšné celosvětové překonání krize by měla pomoci zajistit užší koordinace hospodářských politik, především v eurozóně.

Určit věrohodnou strategii překonání krize

Vzhledem k přetrvávajícím nejistým vyhlídkám hospodářství a nestabilitě finančního sektoru by měla být podpůrná opatření stažena teprve tehdy, až bude moci být hospodářské oživení označeno za samovolně udržitelné a bude obnovena finanční stabilita4. Ukončování dočasných protikrizových opatření by mělo být koordinované a mělo by zohlednit možné negativní účinky na další členské státy a současně vzájemné působení různých nástrojů politik. Po ukončení rámce dočasné státní podpory by mělo být obnovováno dodržování pravidel poskytování státní podpory. Tento koordinovaný přístup by se měl opírat o následující zásady:

  • jakmile bude mít oživení pevný základ, mělo by začít ukončování stimulačních fiskálních opatření; konkrétní termín se však může v jednotlivých zemích lišit, proto je potřeba značná koordinace na evropské úrovni;
  • poskytování krátkodobé podpory v nezaměstnanosti by mělo být zastavováno až tehdy, kdy se bude moci obrat v růstu HDP považovat za pevně zakotvený, a bude tedy již docházet k růstu zaměstnanosti (s určitou obvyklou prodlevou);
  • režimy sektorové podpory by měly být ukončeny brzy: značně zatěžují rozpočet, má se za to, že zhruba splnily svůj účel, a mají deformující vliv na jednotný trh;
  • podpora přístupu k finančním prostředkům by měla pokračovat, dokud nebude jasné, že se podmínky financování podniků vrátily do obvyklého stavu;
  • průběh ukončování podpory finančnímu sektoru, počínaje systémem vládních záruk, bude záviset na celkovém stavu hospodářství a především na stabilitě finančního systému.

Reforma finančního systému

V krátkodobém horizontu bude nejdůležitější prioritou obnovit pevný, stabilní a zdravý finanční systém schopný financovat reálnou ekonomiku. Proto je nutné zcela a včas provést závazky G20.

Bude muset být splněno zejména pět cílů:

  • provést schválené reformy dohledu nad finančním sektorem;
  • vyplnit mezery v právních předpisech, posílit transparentnost, stabilitu a odpovědnost, zejména u derivátů a tržní infrastruktury;
  • dokončit posilování našich obezřetnostních a účetních pravidel a pravidel ochrany spotřebitelů prostřednictvím jednotných evropských pravidel, jež se budou příslušným způsobem vztahovat na všechny finanční aktéry a trhy;
  • posílit řízení finančních institucí, aby se vyřešily nedostatky v oblasti zjišťování a řízení rizik, odhalené finanční krizí;
  • uvést do pohybu ambiciózní politiku, která nám v budoucnu umožní lépe předcházet případné finanční krizi a v případě potřeby ji řídit a která také – s ohledem na odpovědnost finančního sektoru za současnou krizi – přezkoumá, zda je výše příspěvků finančního sektoru odpovídající.

Rozpočtová konsolidace pro dlouhodobý růst

Pro obnovu podmínek příhodných pro udržitelný růst a pracovní místa je nezbytný dobrý stav veřejných financí, a proto potřebujeme mít komplexní strategii pro překonání krize. Bude zahrnovat postupné ukončování krátkodobé krizové podpory a provádění střednědobých až dlouhodobých reforem, jež podpoří udržitelnost veřejných financí a zvýší potenciální růst.

Správný rámec provádění rozpočtových strategií pro překonání krize poskytuje Pakt o stabilitě a růstu; členské státy nyní tyto strategie začleňují do svých programů stability a konvergenčních programů. Většina zemí by měla dosáhnout fiskální konsolidace v roce 2011. Proces snižování schodků pod úroveň 3 % HDP by měl být zpravidla ukončen do roku 2013. V řadě zemí však může fáze konsolidace začít dříve než v roce 2011, což znamená, že v těchto případech může docházet současně k ukončování dočasné protikrizové podpory a k fiskální konsolidaci.

V souladu s Paktem o stabilitě a růstu je podmínkou konsolidace veřejných financí, jež by mohla podpořit potenciál hospodářského růstu a udržitelnost sociálních modelů EU, vytyčení priorit a přijetí nelehkých rozhodnutí. Členským státům může v tomto úkolu a ve zvládání vedlejších účinků pomoci koordinace na úrovni EU. Důležitým faktorem je také složení a charakter veřejných výdajů: programy pro konsolidaci rozpočtu by měly klást důraz na složky podporující růst, jako jsou vzdělávání a dovednosti, výzkum a vývoj a inovace či investice do sítí (např. vysokorychlostní internet, propojování energetických soustav) – tedy na klíčové tematické okruhy strategie Evropa 2020.

Příjmová strana rozpočtu je rovněž důležitá a pozornost by se dále měla věnovat obzvláště kvalitě příjmového/daňového systému. Pokud se budou muset zvyšovat daně, mělo by současně pokud možno dojít i ke změnám daňového systému směrem k větší „vstřícnosti vůči růstu“. Například by se mělo zamezit růstu zdanění pracovní síly, jenž v minulosti způsobil značné zvýšení nákladů na pracovní místa. Členské státy by se spíše měly snažit v rámci větší „ekologičnosti“ daňových systémů přesunout daňové zatížení z pracovní síly na energetické a ekologické zdanění.

Fiskální konsolidaci a dlouhodobou finanční stabilitu budou muset doprovázet zásadní strukturální reformy, především systémů důchodové a zdravotní péče, systému sociálního zabezpečení a vzdělávacího systému. Veřejná správa by se měla chopit této příležitosti a zvýšit efektivnost a kvalitu svých služeb. V oblasti zadávání veřejných zakázek musí být zajištěno co nejúčinnější využívání veřejných financí a trhy pro zadávání veřejných zakázek musí být pro celou EU otevřené.

Koordinace v rámci hospodářské a měnové unie

V členských státech, které používají jako svou měnu euro, působí společná měna jako cenný štít proti otřesům směnných kurzů. Krize však rovněž odhalila, jak rozsáhlá je vzájemná závislost mezi ekonomikami uvnitř eurozóny, zejména ve finanční oblasti, takže se zvyšuje pravděpodobnost vzniku vedlejších účinků. Rozdílné modely růstu vedou v některých případech k hromadění neudržitelných veřejných dluhů, což následně vytváří tlak na jednotnou měnu. Krize tak nejen prohloubila některé problémy eurozóny, např. s udržitelností veřejných financí a potenciálním růstem, ale také zvýšila destabilizující roli nerovnováhy a rozdílů v konkurenceschopnosti. Je nesmírně důležité a naléhavé zvládnout tyto problémy eurozóny, aby mohla být zajištěna stabilita a trvalý růst vytvářející zaměstnanost.

K odstranění těchto problémů bude třeba posílit a více koordinovat politiky, což zahrnuje:

  • rámec pro podrobnější a širší dohled v zemích eurozóny: kromě posílení rozpočtové kázně by měl být nedílnou součástí ekonomického dohledu vývoj konkurenceschopnosti a makroekonomické nerovnováhy, zejména s ohledem na usnadňování politicky motivovaných změn;
  • rámec pro řešení bezprostředních ohrožení finanční stability eurozóny jako celku;
  • odpovídající vnější zastoupení eurozóny, jež umožní rázně bojovat s ekonomickými a finančními problémy.

Komise předloží návrhy, v nichž tyto myšlenky rozvine.

Poznámky:

Závěry Evropské rady z 10.–11. prosince 2009.

Doporučujeme