Strategie Evropa 2020



Doba plná změn

Krize zcela znehodnotila dosavadní pokrok

Současná hospodářská krize nemá v naší generaci obdoby. Stabilní hospodářský růst a zvyšování počtu pracovních míst, jehož jsme byli svědky v posledním desetiletí, byly zmařeny – v roce 2009 klesl HDP o 4 %, naše průmyslová výroba se snížila na úroveň 90. let 20. století a počet nezaměstnaných nyní dosáhl 23 milionů, což je 10 % výdělečně činného obyvatelstva EU. Krize silně postihla miliony občanů a odhalila některé zásadní nedostatky naší ekonomiky.

Krize rovněž významně zkomplikovala snahy o zabezpečení budoucího hospodářského růstu. Stále citlivý stav našeho finančního systému je překážkou na cestě k hospodářskému oživení, jelikož podniky a domácnosti mají problémy s půjčkami, výdaji a investicemi. Naše veřejné finance byly značně zasaženy: průměrný schodek činí 7 % HDP a úroveň zadlužení přesáhla 80 % HDP – dva roky krize tak zmařily dvacet let fiskální konsolidace. Náš růstový potenciál během krize poklesl na polovinu. Mohlo by se stát, že mnoho investičních plánů, talentů a nápadů přijde nazmar kvůli nejistotě, stagnující poptávce a nedostatku finančních prostředků.

Byly odhaleny strukturální nedostatky Evropy

Bezprostředním úkolem je vymanit se z krize, ovšem nejtěžší výzvou je odolat tendencím o znovunastolení situace, jaká tu byla před krizí. Již před příchodem krize se mnoho oblastí Evropy v porovnání se světem nerozvíjelo dostatečně rychle:

• Průměrná úroveň růstu byla v Evropě strukturálně nižší než u našich hlavních hospodářských partnerů, a to především kvůli propastnému rozdílu v produktivitě, který se v posledním desetiletí ještě prohluboval. K důvodům této skutečnosti patří hlavně rozdílná struktura podniků spolu s nižším objemem investic do výzkumu, vývoje a inovací, dále nedostatečné využívání informačních a komunikačních technologií, neochota části společnosti přijímat inovace, překážky v přístupu na trh a méně dynamické podnikatelské prostředí.
• Navzdory dosaženému pokroku je úroveň zaměstnanosti v Evropě u osob ve věku 20 až 64 let průměrně 69 %. Tato úroveň je stále výrazně nižší než v ostatních částech světa. Pracuje pouze 63% žen ve srovnání s 76 % mužů. Zaměstnáno je jen 46 % starších pracujících (ve věku 55 až 64 let), zatímco ve Spojených státech a Japonsku je to přes 62 %. Pracovní doba je navíc v Evropě v průměru o 10 % kratší než v USA či Japonsku.
• Stárnutí obyvatelstva se zrychluje. Poté, co generace narozená v době baby-boomu odejde do důchodu, začne v letech 2013–2014 podíl výdělečně činného obyvatelstva EU klesat. Počet lidí starších 60 let nyní stoupá dvakrát rychleji, než tomu bylo před rokem 2007 – každý rok zhruba o dva miliony oproti jednomu milionu v předchozím období. Méně pracujících obyvatel a vyšší podíl lidí v důchodu, to je kombinace, která ještě více zatíží naše systémy sociálního zabezpečení.

Globální problémy se zhoršují

Zatímco Evropa by potřebovala řešit své strukturální nedostatky, svět se rychle mění a ke konci příštího desetiletí bude velmi odlišný:

• Naše ekonomiky jsou čím dál více propojené. Evropa bude i nadále těžit z toho, že patří k nejotevřenějším ekonomikám na světě, ale konkurence rozvinutých a rozvíjejících se ekonomik zesiluje. Země jako Čína a Indie hodně investují do výzkumu a technologií, aby svá průmyslová odvětví posunuly výše v hodnotovém řetězci a vynesly je na úroveň globálních ekonomik. To některá odvětví našeho hospodářství vystavuje konkurenčnímu tlaku, ale každá hrozba s sebou přináší i nové možnosti. Rozvoj těchto zemí otevře nové trhy pro mnoho evropských podniků.
• Světové finančnictví stále potřebuje reorganizaci. Snadno dostupné úvěry, krátkodobý výhled a přílišné podstupování rizika na finančních trzích na celém světě podněcovaly spekulativní chování, což vyvolalo nepodložený růst a významnou nerovnováhu. Evropa se zapojuje do hledání globálních řešení, jež by pomohla vytvořit efektivní a udržitelný finanční systém.
• Klimatické problémy, jakož i problémy se zdroji vyžadují radikální reakci. Silná závislost na fosilních palivech, jako je ropa, a neúčinné využívání surovin vystavují naše spotřebitele a podniky škodlivým a nákladným cenovým šokům, ohrožují naši hospodářskou bezpečnost a přispívají ke změně klimatu. Prudký nárůst celosvětové populace ze 6 na 9 miliard zesílí globální soupeření o přírodní zdroje a vytvoří tlak na životní prostředí. Evropská unie musí při hledání celosvětového řešení problémů spojených se změnou klimatu i nadále působit v ostatních částech světa a zároveň provádět dohodnutou strategii v oblasti klimatu a energie na celém území Unie.

Evropa musí jednat, aby nedošlo k poklesu

Z krize si můžeme vzít několik ponaučení:

• Hospodářství 27 členských států EU jsou ve velké míře navzájem propojená: krize zdůraznila vedlejší účinky a úzké vazby mezi ekonomikami jednotlivých členských států, a to především v eurozóně. Jak ukázaly nedávné události, reformy či absence reforem v jedné zemi ovlivňují výkon všech ostatních. Krize a závažná omezení výdajů veřejného sektoru navíc způsobily, že se některé členské státy potýkají s většími problémy v okamžiku, kdy mají poskytnout dostatečné finanční prostředky pro základní infrastrukturu, kterou potřebují v oblastech, jako je doprava a energie, s cílem přispět k rozvoji vlastních ekonomik, ale také se plně zapojit do vnitřního trhu.
• Koordinace v rámci EU funguje: reakce na krizi ukázala, že pokud jednáme společně, jsme mnohem efektivnější. To jsme prokázali prostřednictvím společných opatření pro stabilizaci bankovního systému a přijetím Plánu evropské hospodářské obnovy. V globálním světě nemůže žádná země sama efektivně vyřešit problémy.
• EU představuje v globálním měřítku přidanou hodnotu a bude mít vliv na globální politická rozhodnutí pouze tehdy, bude-li jednat jako celek. K výraznějšímu zastupování navenek se bude muset připojit i větší vnitřní koordinace.

Krize nepředstavuje jen jednorázovou událost, po níž se lze navrátit k obvyklým pořádkům. Problémy, kterým Unie čelí, jsou větší než před recesí, a máme omezený manévrovací prostor. Zbytek světa navíc nezůstal nečinně stát. Silnější úloha G20 ukázala, že ekonomická a politická moc rozvíjejících se zemí roste.

Evropa stojí před jasnou, ale nelehkou volbou. Buď se úkolu oživit hospodářství a dlouhodobým výzvám – globalizaci, tlaku na zdroje, stárnutí obyvatelstva – ihned společně postavíme, abychom vyrovnali nedávné ztráty, znovu dosáhli konkurenceschopnosti, nastartovali produktivitu a vyslali EU na stoupající dráhu prosperity („udržitelné oživení“).

Nebo budeme pokračovat v pomalém tempu a značně nekoordinovaném vedení reforem – a bude nám hrozit trvalá ztráta bohatství, stagnace růstu („pomalé oživení“), jež případně způsobí vysokou nezaměstnanost, sociální napětí a relativní pokles na světové scéně („promarněné desetiletí“).

Evropa může uspět

Evropa je silná v mnoha ohledech. Můžeme se spolehnout na talent a tvořivost našich občanů, silnou průmyslovou základnu, dynamické odvětví služeb, prosperující zemědělství na vysoké úrovni, silnou tradici námořního odvětví, jednotný trh a společnou měnu, naše postavení, které máme jakožto největší obchodní blok na světě a hlavní místo určení pro přímé zahraniční investice. Mimo jiné můžeme také počítat s našimi silnými hodnotami, demokratickými institucemi, našim respektem vůči hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidaritě, jakož i zásadě rovnosti mužů a žen, s naší ohleduplností vůči životnímu prostředí, s naší kulturní rozmanitostí. Mnoho členských států patří mezi nejvíce inovativní a rozvinuté ekonomiky světa. Nejlepší šanci uspět má Evropa ale tehdy, bude-li jednat kolektivně – jako Unie.

V minulosti se EU a její členské státy dokázaly vyrovnat s vážnými problémy. V 90. letech 20. století zavedla Evropa největší jednotný trh na světě, podpořený jednotnou měnou. Před pár lety skončilo rozdělení Evropy, když do Unie vstoupily nové členské státy a další státy se vydaly na cestu vedoucí k členství nebo bližšímu vztahu s Unií. V uplynulých dvou letech, konkrétně v okamžiku vyvrcholení krize, byla v rámci Plánu evropské hospodářské obnovy přijata společná opatření, která pomohla předejít hospodářskému rozpadu, zatímco naše systémy sociálního zabezpečení pomohly ochránit občany před ještě většími útrapami.

V dobách krize je Evropa schopna jednat a přizpůsobovat své hospodářské a sociální struktury dané situaci. A dnes stojí Evropané znovu před dobou plnou změn, kdy bude nutno bojovat s dopady krize, strukturálními nedostatky Evropy a zhoršujícími se globálními problémy.

Zvolíme-li tento postup, musí překonání krize znamenat vstup do nového typu ekonomiky. Nyní je třeba přijmout opatření, aby mohla současná i budoucí generace nadále žít vysoce kvalitní a zdravý život za podpory jedinečného evropského sociálního modelu. Potřebujeme strategii, jež přemění EU v inteligentní a udržitelnou ekonomiku podporující začlenění a vykazující vysokou úroveň zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti. A taková je strategie Evropa 2020. Jedná se o agendu určenou pro všechny členské státy, která za účelem podpory růstu pro všechny zohledňuje různé potřeby, různé výchozí situace a národní zvláštnosti.