Co to znamená pro firmy, investory a podnikatele? A jaké konkrétní nástroje, od 28. právního režimu po omnibusové balíčky, mohou reálně pomoct byznysu, a tím celé ekonomice Unie?

V rozhovoru s ekonomickým expertem Petrem Zahradníkem (BeePartner, bývalý člen NERV) hledá moderátor Martin Zika odpovědi zaměřené na praktické dopady nejen pro podnikatelské prostředí.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 01:23  Jak si stojí evropská ekonomika dnes
• 04:34  Draghiho zpráva: Co říkají čísla o evropském byznysu
• 11:44  28. právní režim: Co přinese firmám v praxi
• 18:41  Omnibusové balíčky: Reálná pomoc pro malé a střední firmy?
• 23:36  Financování obrany jako motor inovací
• 29:05  Jak dostat do obranného průmyslu soukromé investice
• 32:49  Co reálně přináší Kompas konkurenceschopnosti
• 35:45  Čína a zelené technologie: Kde jsou příležitosti pro evropské firmy
• 45:04  Mění se přístup k evropské konkurenceschopnosti?
• 52:51  Evropský paradox: Plné banky úspor, ale neumíme investovat
• 01:01:44  Je reálné vytvořit jednotný unijní kapitálový trh?

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Petr Zahradník hodnotí, jak Evropská unie reaguje na zprávy Maria Draghiho a Enrica Letty, které upozornily na ztrátu evropské konkurenceschopnosti vůči USA a Číně.

Podle ekonomického experta společnosti BeePartner a bývalého člena NERV se Evropa snaží podnikatelskému prostředí ulevit, ale naráží na vlastní složitost, přeregulovanost a nedostatek jednoty.

Za důležité nástroje považuje 28. právní režim, omnibusové balíčky, Kompas konkurenceschopnosti, akt o kritických surovinách i snahu rozhýbat evropský kapitálový trh. Zároveň ale upozorňuje, že ne všechny návrhy mají jistou cestu do praxe.

Evropa nelení, ale potřebuje méně dokumentů

Petr Zahradník odmítá, že by Evropská komise na zhoršující se konkurenceschopnost nereagovala. Naopak připomíná množství strategií zaměřených na zpracovatelský průmysl, jednotlivá průmyslová odvětví i snižování administrativní zátěže. Problém podle něj je ale v kvalitě a praktické použitelnosti některých návrhů.

Radek Špicar: Kdo nejvíc ubližuje Evropě? Není to Trump ani Čína

„Evropská komise zcela určitě nelení. Výčet aktivit zejména v podobě nejrůznějších strategií zaměřených na zpracovatelský průmysl, na jednotlivá odvětví zpracovatelského průmyslu je, řekl bych, impozantní,“ říká.

Současně ale upozorňuje, že evropské dokumenty často vypadají atraktivněji v titulku než v obsahu. „U některých dokumentů mám pocit, že kvantita jaksi převládá nad kvalitou,“ dodává. Podle něj se Evropa musí ptát, zda neopakuje chybu známou z Green Dealu: příliš mnoho ambicí, které nejsou v daném čase splnitelné. Účinnější by podle něj mohlo být soustředit se na menší počet jasných priorit a část rozhodování ponechat členským státům.

Petr Zahradník připomíná, že Spojené státy i Čína mají větší dynamiku, sebevědomí a investiční apetit. Evropa podle něj stále čerpá z bohatství vytvořeného v minulosti, ale pokud se hospodářská výkonnost neobnoví, může to ohrozit i kvalitu života. „Zkrátka na kvalitní život je zapotřebí si vydělat a odpracovat si ho,“ shrnuje.

28. právní režim může pomoci, ale jen pokud nebude dalším polotovarem

Jedním z konkrétních nástrojů, které mohou evropskému byznysu pomoci, je podle Zahradníka 28. právní režim. Jeho smyslem má být vytvoření jednotnějšího podnikatelského prostředí napříč Unií. Firma by se nemusela potýkat s 27 různými právními systémy, ale mohla by fungovat podle jednoho evropského rámce.

„Ten 28. právní režim ve stručnosti znamená, že v podstatě budou existovat v rámci celé Evropské unie jednotná pravidla pro prostředí pro podnikání,“ vysvětluje Zahradník. Oceňuje především samotnou myšlenku, protože roztříštěnost evropského trhu považuje za jednu z překážek růstu firem.

Praktická podoba však podle něj naráží na několik problémů. Režim se má týkat hlavně inovativních firem, nikoli celého podnikatelského prostředí. Neřeší také všechny právní oblasti, například úpadky nebo bankroty mají zůstat v národních režimech. Neobsahuje ani unifikaci daňových parametrů, což je podle Zahradníka u inovativních firem zásadní.

Největším rizikem je, že 28. režim nevytlačí národní pravidla, ale pouze k nim přibude. „Podmínkou efektivnosti a úspěchu 28. režimu je, že se stane v podstatě jediným režimem,“ upozorňuje. Pokud by vznikl jen další paralelní rámec, podnikatelům by místo zjednodušení mohl přinést další zátěž. Zahradník se proto obává, „aby ten závěr nepředstavoval jakýsi polotovar, který už nebude nikdy dovařen“.

Omnibusy mohou podnikatelům ulevit hlavně v reportingu

Větší optimismus má Zahradník u takzvaných omnibusových balíčků, které mají zjednodušit část evropské regulace. Největší přínos vidí u povinností, které podnikatele administrativně zatěžují, aniž by vždy přinášely odpovídající hodnotu. Zmiňuje zejména ESG reporting, zelenou transformaci a vykazování, které je pro menší firmy často nepřiměřeně náročné.

SP ČR: Komise schválila jednodušší standardy ESG reportingu. Firmám mají ušetřit čas i náklady

„V tomhle jsem daleko větší optimista než Luděk Niedermayer,“ říká. Podle něj se sice ne vždy jedná o největší finanční náklad, ale o povinnosti, které podnikatele „z nějakých důvodů štvou“. V českém prostředí je podle něj dopad citelný i proto, že průměrná podnikatelská entita je výrazně menší než průměrná podnikatelská entita v Evropské unii.

Pozitivně hodnotí i to, že velké firmy nemají náklady spojené s reportingem přenášet na menší dodavatele či odběratele. Úlevu vidí také v oblasti taxonomie a zeleného financování. Trh podle něj už v řadě případů sám zvýhodňuje zelené projekty, například prostřednictvím nižšího úročení zelených dluhopisů.

Omnibusy podle Zahradníka ale nesmějí být krátkodobou akcí. „Podtrženo, sečteno, omnibusy vnímám jako pozitivní rys, s dodatkem, že věřím, že to není nějaké jepičí krátkodobé úsilí,“ říká. Podstatné podle něj bude, aby se jednodušší přístup stal trvalou součástí fungování evropských institucí, podnikatelů i kontrolních orgánů.

Evropský obranný průmysl potřebuje soukromý kapitál

Ekonomiku a inovace ovlivní také takzvaná evropská obranná průmyslová strategie. Zahradník souhlasí, že výdaje do obrany mohou mít dopad nejen na ekonomiku, inovace, ale také na bezpečnost a civilní technologie. Připomíná, že investice do vojenského a zbrojního průmyslu se v minulosti často následně využily i v civilní sféře.

Zároveň upozorňuje, že veřejné rozpočty takový objem potřeb samy neunesou. Pokud se v Evropě mluví o výdajích na obranu ve výši 3 až 5 % HDP, jde podle něj o stovky miliard eur ročně. „Veřejné prostředky zdaleka nebudou stačit,“ říká. Proto bude nutné zapojit soukromý kapitál.

Problém je v tom, že banky a investiční společnosti nebyly dlouho zvyklé obranný průmysl financovat. Často jim v tom bránily interní etické kodexy. „V rámci těch kodexů byla zbrojní výroba dávána na roveň těmto jiným aktivitám,“ popisuje Petr Zahradník s odkazem na oblasti šedé či černé ekonomiky (drogy, obchod s lidmi).

Tento postoj se podle něj mění, ale nerovnoměrně. Mnozí hráči čekají na jasnější signál, například od Evropské investiční banky. Ta by mohla nejen sama investovat, ale také vydávat dluhopisy určené na obranné projekty. „Myslím si, že se to hýbe a že se k tomu postupem doby dostaneme,“ říká Zahradník. Dodává však, že geopolitická situace dělá tuto změnu naléhavou.

Kritické suroviny a cirkulární ekonomika jsou praktickou částí zelené transformace

Za jeden z nejdůležitějších evropských nástrojů považuje Zahradník vedle Clean Industrial Dealu také akt o kritických surovinách. Nad těmito iniciativami podle něj stojí Kompas konkurenceschopnosti, který zahrnuje zjednodušování pravidel, jednotnější trh a podporu průmyslu. „Možná ještě předtím bych zmínil střechu, která nad tím je, která se nazývá Kompas konkurenceschopnosti.“

Ekodesign, udržitelné výrobky a nové evropské požadavky. Co všechno se pro firmy mění

Připomíná, že jednotný trh funguje relativně dobře u zboží, ale mnohem hůře u služeb a finančního zprostředkování. Kompas podle něj cílí hlavně na zpracovatelský průmysl, který má být dál těžištěm ekonomické výkonnosti EU. A to i přesto, že se podílí na HDP přibližně 20 procenty. Důležitý je však synergický efekt a tradice, kterou Evropa v tomto průmyslu má.

U kritických surovin vidí tři klíčové roviny. První je zajištění přístupu k materiálům důležitým pro zelenou, digitální i obrannou transformaci. „Jde tam o lithium, o měď, o hliník, o další kovy, které jsou velmi důležité právě nejen pro tu zelenou transformaci, ale i pro digitální transformaci. A samozřejmě i pro obranný průmysl.“

Druhou rovinou je dostupnost evropských ložisek pro celý evropský trh, nikoli jen pro státy, na jejichž území se nacházejí. Třetí je rozvoj cirkulární ekonomiky. Právě zde podle Zahradníka Evropa ukazuje sílu. „V cirkulární ekonomice si myslím, že Evropa docela udává tón i v porovnání s USA a Čínou,“ říká. Smyslem je proměnit materiály, které dnes leží na skládkách jako odpad, v aktivum, které se vrací do hospodářského cyklu.

Česko, šampion čistých technologií. Dekarbonizace jako nový zdroj růstu ekonomiky?

U Clean Industrial Dealu je opatrnější. V některých oblastech, například v elektromobilitě nebo výrobě komponent pro zelené technologie, má podle něj Čína takový náskok, že snaha Evropu rychle vrátit na čelo může být „sisyfovský boj dohnat něco, co je už těžko dohonitelné“.

Bez kapitálového trhu Evropa své ambice nezaplatí

Posledním velkým tématem je evropský kapitálový trh. Zahradník upozorňuje, že Unie kapitálových trhů existuje už řadu let, ale svůj potenciál využívá jen minimálně. Překážkou je právní roztříštěnost, rozdílné národní systémy, jazykové bariéry i nedůvěra investorů vůči prostředí, které neznají.

„Neplní svoji funkci. Využívá svůj potenciál na maximálně jednotky procent v porovnání s tím, co co by mohla,“ říká Zahradník o Unii kapitálových trhů. Připomíná, že technologický pokrok a umělá inteligence mohou některé bariéry zmenšit, například u komunikace v různých jazycích nebo varování před riziky. Zároveň ale digitální prostředí vytváří prostor i pro nekalé jednání.

Evropskému kapitálovému trhu podle Zahradníka uškodil i brexit, protože Londýn zůstával nejvýznamnějším finančním centrem Evropy. Přirozeným lídrem by mohla být frankfurtská burza, ale ostatní trhy by musely ustoupit a vytvořit jednotnější systém. To zatím není samozřejmé.

Petr Zahradník připomíná, že fragmentace evropských burz je velký problém. I kdyby se sečetlo více než 45 evropských burz, stále by podle něj obtížně konkurovaly newyorské burze. Jednotný kapitálový trh je proto zásadní nejen pro startupy a inovativní firmy, ale i pro financování obrany, průmyslové transformace a investiční mezery, o které mluví Draghiho zpráva.

(red)