Závazkové vztahy v mezinárodním obchodním a hospodářském styku



Převzato z knihy „Zahraniční obchod (teorie a praxe)“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2009.

Obsah dokumentu:

Pojem „právo mezinárodního obchodu“

Vztahy v mezinárodním obchodním a hospodářském styku se realizují na dvou právních úrovních – na mezinárodněprávní úrovni a na soukromoprávní úrovni. Obě tyto úrovně se od sebe odlišují, a to mimo jiné subjekty, způsoby úpravy, prameny a podobně. Na mezinárodněprávní úrovni jsou subjekty, které do příslušných vztahů vstupují, státy, které v nich vždy vystupují jako subjekty mezinárodního práva s tím souvisejícími atributy (státní suverenita, státní moc, nezávislost), a mezinárodní organizace vládní povahy (organizace založené státy), jež jsou oprávněné v mezinárodním obchodním a hospodářském styku vykonávat takovou činnost, ke které je zakládající státy zmocnily.

Vztahy mezi těmito subjekty upravují mezinárodní smlouvy nebo normy obecného mezinárodního práva. Prameny právní úpravy pak lze nalézt v mezinárodních smlouvách nebo v mezinárodních obyčejích. Na této úrovni se pohybujeme v oblasti mezinárodního práva veřejného – tak zvaného mezinárodního ekonomického práva.

Subjekty na soukromoprávní úrovni jsou právnické nebo fyzické osoby, které mají místo podnikání, sídlo nebo bydliště na území různých států. Vztahy mezi nimi upravují přímé normy, nebo je rozhodné právo určováno pomocí kolizních norem. Právní úpravu můžeme pak nalézt v mezinárodních smlouvách, právních předpisech ES/EU, vnitrostátních právních předpisech, mezinárodních obchodních zvyklostech, v různých doložkách, dodacích podmínkách a podobně.

Naprostá většina právních vztahů vznikajících v mezinárodním obchodním a hospodářském styku se uskutečňuje právě prostřednictvím soukromoprávních vztahů. Právní úpravu proto nalezneme v normách mezinárodního práva soukromého a práva mezinárodního obchodu. Jde totiž o vztahy, ve kterých se vyskytuje takzvaný mezinárodní (nebo také zahraniční, cizí) prvek. V EU se vžily pojmy „přeshraniční vztah“ nebo „evropský mezinárodní prvek“.

Vzhledem k tomu, že mezinárodní obchodní a hospodářský styk upravují jak normy mezinárodněprávní, tak i soukromoprávní a veřejnoprávní (finančního, správního, daňového práva), je právo mezinárodního obchodu v teorii definováno jako účelově uspořádaný soubor právních norem z různých právních odvětví a různého původu, které spojuje jejich společný účel upravovat právní vztahy vznikající při uskutečňování mezinárodního obchodu a mezinárodního hospodářského styku vůbec. Tyto právní vztahy jsou pak předmětem úpravy práva mezinárodního obchodu.

Existují však vztahy mezi státem jako subjektem mezinárodního práva na jedné straně a právnickou nebo fyzickou osobou z jiného státu na straně druhé. Tyto vztahy jsou právní vědou označovány jako „diagonální vztahy“ a nejčastěji vznikají při zahraničních investicích, kdy do investice zahraničního investora zasáhne nějakým mocenským zásahem stát, na jehož území je investice uskutečňována a investora poškodí (například vyvlastněním jeho investice). Mediálně známé jsou kauzy společností Nomura nebo Mittal Steal proti ČR; bohužel přibývají i další.

Přejít na další část dokumentu s názvem „Rozhodné právo závazkových vztahů“

Ukázka z knihy „Zahraniční obchod (teorie a praxe)“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Autor: Miroslav Svatoš a kolektiv.

zpět na Obsah dokumentu