Arménie

Navzdory úsilí arménské vlády vynakládanému na zlepšení infrastruktury a silnic dopravní síť v Arménii stále potřebuje masivní investice. Obnova silnic je nutná ve městech i na venkově. Dopravní infrastruktura nefunguje efektivně, současný stav je velmi špatný a pro 21. století naprosto nevyhovující.

Vláda Arménie proto výrazně navýšila financování sektoru infrastruktury. Na výstavbu silnic a další investiční projekty bylo v roce 2022 vyčleněno téměř 300 mld. AMD (cca 700 mil. EUR – přes 16 mld. Kč). Část peněz byla určena na zásadní rekonstrukce a opravy komunikací v celkové délce cca 500 km. Pro srovnání, v roce 2021 bylo podle oficiálních údajů postaveno či opraveno 572 km silnic. Při započtení silnic, které byly nově vyasfaltovány a jinak upraveny, se jedná za rok 2021 o téměř 750 km nových či opravených silnic. I v rozpočtu na rok 2023 představuje obnova a zlepšení infrastruktury jednu z hlavních priorit.

Také EU plánuje prostřednictvím svého ekonomického a investičního plánu pro Arménii (EU Economic and Investment Plan) podpořit konektivitu a tím sociálně ekonomický rozvoj země. Dopravní infrastruktura je jednou z priorit Arménie v rámci unijního plánu obnovy. Významné místo v programu zaujímá výstavba silničního koridoru Sever-Jih (North-South Road Corridor). Celková délka plánované silnice Meghri-Jerevan-Bavra (tedy od hranic s Íránem na jihu k hranicím s Gruzií na severu) je 550 km. Realizovat by se měla jak výstavba nových silnic, tunelů a dalších komunikací, tak oprava těch stávajících. Výstavba a zprovoznění tohoto strategického koridoru by zjednodušily a zkrátily spojení uvnitř země i s jejími sousedy. Namísto stávajících 9–10 hodin by měla cesta trvat jen 4,5 hodiny a být bezpečnější a komfortnější. Spojení je klíčové pro obchodní a nákladní dopravu i pro osobní dopravu. Vzhledem k tomu, že dříve používané silnice v jižní části Arménie jsou v současnosti pod kontrolou sousedního Ázerbájdžánu, bude mít severojižní koridor nepochybně značný pozitivní dopad na rozvoj obchodu. Práce na některých úsecích silničního koridoru již probíhají.

Arménská vláda v září 2021 schválila výstavbu zcela nového úseku silnice mezi městy Sisian a Kajaran v jihovýchodní provincii Syunik v rámci projektu severojižního koridoru. Na tomto úseku o délce cca 60 km má být postaveno 27 nových mostů o celkové délce 4,7 km a 9 nových horských tunelů v celkové délce 12,5 km. Nejdelší z nich bude Bargushat tunnel s plánovanou délkou 8,6 km. Vozidla zde budou moci jet rychlostí 100 km/h. Celkové náklady projektu jsou 487 mld. AMD (cca 896 mil. EUR). Nový mezinárodní tendr na úsek silnice Sisian-Kajaran by měl být vypsán v průběhu roku 2023, stavební práce proto začnou později, než se původně předpokládalo. Další plánované úseky koridoru jsou Agarak–Kajaran (včetně stavby tunelu Kajaran tunnel), Gjumri–Bavra (na hranici s Gruzií) a obchvat města Gjumri.

Aktuální zvýšení financování infrastruktury a akutní potřeba řešit její nevyhovující stav či naprostou absenci by mohly poskytnout prostor i pro české firmy. Obnova a výstavba dopravních komunikací představuje příležitost pro české investory a stavební společnosti, například co se týče plánované výstavby mostů nebo horských tunelů. Součástí projektu budou i tendry na inženýrské práce. Hlavní posuzovaná kvalifikační kritéria v tendrech budou zkušenosti a referenční stavby, finanční situace a zdroje, technické schopnosti a know-how, kvalifikovaný personál, úroveň zpracování projektů a dokumentace.

Zájem o participaci na výstavbě arménských dopravních komunikací už vyjádřil například Írán, pro který je pozemní spojení s Arménií velice významné (rovněž tranzitní dopravu v regionu často zajišťují íránští nákladní dopravci). Íránské společnosti ostatně mají již zkušenosti se spoluprací na řadě projektů, a jsou celkem často úspěšné i v tendrech na infrastrukturní projekty hrazené velkými zahraničními donory.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en. Vzhledem k tomu, že projekt koridoru spadá pod Ministerstvo územní správy a infrastruktury Arménie a jeho „Road Department“ SNCO, jsou nová oznámení a další informace k tendrům dostupné také na stránkách ministerstva (http://www.mtad.am/en/) a na webu „Road Department“ SNCO (https://armroad.am/am).

Arménie je země s bohatou hornickou historií, která sahá až do starověku. Těžební průmysl v Arménii je tradičně jedním z hlavních průmyslových odvětví a významně přispívá k rozvoji národního hospodářství. V průměru více než polovinu vývozu z Arménie tvoří rudné koncentráty a kovy.

Těžební odvětví v Arménii je rozmanité a zahrnuje těžbu široké škály nerostných surovin, jako je měď, molybden, zlato, stříbro a zinek. Ve státní evidenci nerostných surovin je v současné době registrováno více než 670 dolů na pevné nerosty, včetně 30 dolů na kovy, s potvrzenými zásobami. Z toho se využívá přibližně 400 dolů, včetně 22 dolů na kovy. Mezi kovovými nerosty je 7 dolů na měď a molybden, 4 doly na měď, 14 dolů na zlato a zlato-polymetalické, 2 polymetalické doly, 2 doly na železnou rudu a 1 důl na hliník. Kromě obecných kovů jsou v rudách zjištěny vzácné a rozptýlené prvky: rhenium, selen, tellur, kadmium, indium, helium, thallium, bismut a další. Arménie zaujímá přední místo ve světě také svou rozmanitostí a hojností nekovových nerostů. Na území země se vyskytují téměř všechny druhy minerálních hornin. Obrovské jsou zásoby různých druhů bazaltů, žul, nefelitu, syenitu, mramoru.

Arménská ekonomika je silně závislá na vývozu produktů těžby. Arménie vyváží měděný koncentrát především do Bulharska, Švýcarska, Číny, Polska, Kanady a Gruzie. Koncentrát molybdenu se vyváží do Číny, Belgie, Ruska a Chile. Feromolybden se vyváží do Nizozemska, Ruska a Běloruska.

Zangezur Copper-Molybdenum Complex (ZCMC), který se nachází ve městě Kajaran v jihovýchodní provincii Sjunik, je největším důlním dílem v Arménii a jedním z největších ložisek mědi a molybdenu na světě. ZCMC byl v roce 2020 třetím největším plátcem daní v Arménii a v roce 2022 se stal prvním největším plátcem daní. Společnost ZCMC odvedla do státního rozpočtu přibližně 144 mld. AMD (zhruba 350 mil. EUR), což je více než trojnásobek částky, kterou společnost odvedla na daních v roce 2020. Spoluvlastníkem 21,8 % společnosti ZCMC je vláda Arménie. Společnost má v současné době v plánu zpracovávat měděný koncentrát přímo v Arménii a do 5 až 10 let plánuje vytvořit huť na měď s cílem získat z mědi výrobky s vyšší přidanou hodnotou. V případě realizace může jít o největší projekt v historii nezávislé Arménie, v jehož důsledku bude společnost vyvážet nikoli měděný koncentrát, ale rovnou hotové výrobky – a tím zajistí větší výnos.

Dalšími významnými těžebními projekty v zemi jsou projekt Amulsar Gold (realizuje ho společnost Lydian Armenia CJSC) a důl Teghout (výrobní provoz zahajuje skupina Vallex, hlavní podíl zatím drží ruská banka VTB).

Těžební průmysl je v Arménii regulován třemi státními orgány. Ministerstvo pro územní správu a infrastrukturu vytváří státní politiku v těžebním odvětví, zajišťuje její dodržování a uděluje právo na využívání podzemí. Ministerstvo životního prostředí se podílí na tvorbě státních politik v odvětví ochrany životního prostředí a provádí omezení stanovená podle zákonů na ochranu životního prostředí. Orgán ochrany přírody a báňské inspekce vykonává státní dozor nad dodržováním norem ochrany životního prostředí v rámci využívání podloží. Zákoník o podloží upravuje vztahy týkající se využívání podloží v Arménii, určuje zvláštní práva na využívání podloží a proces získání práva, jakož i práva a povinnosti zúčastněných stran a státních orgánů.

Arménská vláda v posledních letech podnikla kroky k modernizaci a rozvoji těžebního odvětví a zavedla několik iniciativ zaměřených na zlepšení investičního prostředí, zvýšení transparentnosti a přilákání zahraničních investic do těžebního odvětví. Vláda rovněž zřídila řadu volných ekonomických zón, které nabízejí daňové a jiné pobídky společnostem působícím v těžebním odvětví.

V roce 2022 zajistil těžební sektor státnímu rozpočtu Arménie daňové příjmy ve výši přibližně 200 miliard AMD (475 milionů EUR) z celkových 2 bilionů AMD příjmů, což znamená, že 10 % daňových příjmů pochází z těžebního sektoru. Navzdory pozitivnímu vývoji však těžební odvětví v Arménii čelí několika výzvám, včetně nedostatku investic, zastaralé infrastruktury a problémů v oblasti životního prostředí. Arménská vláda podniká kroky k řešení těchto problémů a snaží se do odvětví přilákat nové investice, aby podpořila jeho růst a rozvoj.

Příležitosti v arménském těžebním sektoru pro české společnosti zahrnují transfer technologií, modernizaci a rozvoj těžební, dopravní, energetické, vodohospodářské nebo bezpečnostní infrastruktury na podporu těžby nejrůznějších nerostů. České firmy mohou vytvářet společné podniky s místními arménskými společnostmi a rozšiřovat své aktivity, aby tak získaly přístup na místní trhy. Kromě toho arménský těžební sektor potřebuje modernizaci, což je příležitost pro české firmy dodávat kvalitní moderní technologie a vybavení nebo sdílet své odborné znalosti.

Arménský energetický sektor se posunul od vážné krize na počátku 90. let k relativní stabilitě. Dobré výsledky přinesla kombinace politických, právních, regulačních a institucionálních reforem. Zlepšení provozní efektivity a snížení ztrát pomohly vytvořit komerčně životaschopné poskytovatele služeb. Problémy spojené se zásobováním energií, dotacemi a přebujelou administrativou však přetrvávají.

Arménie čelí několika hlavním výzvám, mezi něž patří nedostatky v zásobování (supply gap), nespolehlivost dodávek elektřiny, ve srovnání s vyspělými zeměmi velmi nízká energetická účinnost a nutnost udržovat pro obyvatelstvo cenově dostupné tarify. Vzhledem k omezeným energetickým zdrojům může Arménie z domácích zdrojů pokrýt pouze zlomek ze své celkové poptávky po energiích. Arménie nedisponuje zásobami ropy ani zemního plynu a je tudíž vysoce závislá na dovozu. Ropu a zemní plyn dováží zejména z Ruska, Gruzie a Íránu.

Arménie má v současnosti dostatečnou kapacitu výroby elektřiny, aby pokryla domácí spotřebu. Podle projekcí poroste poptávka po elektřině až o 3 % ročně. Zhruba 40 % elektřiny generuje jaderná elektrárna Metsamor s provozní kapacitou 385 MW. Arménie se nachází v seismicky vysoce aktivní zóně a je dlouhodobě pod mezinárodním tlakem, aby svou jadernou elektrárnu z bezpečnostních důvodů vyřadila z provozu. Vláda se však zdráhá ji uzavřít a místo toho plánuje elektrárně prodloužit provozní licenci alespoň do roku 2026. V plánu je rovněž další prodloužení provozní životnosti jaderné elektrárny Metsamor až do roku 2036.

Společnost Elektrické sítě Arménie (Electric Networks of Armenia – ENA) je od roku 2006 jediným distributorem elektrické energie v zemi. Je největším arménským zaměstnavatelem a obsluhuje přibližně 985 tisíc odběratelů. Arménskou přenosovou síť provozuje a spravuje společnost Vysokonapěťové elektrické sítě (High Voltage Electric Networks), státní monopol provozovaný jako uzavřená akciová společnost. Ceny energií určuje Regulační komise pro veřejné služby (Public Services Regulatory Commission), která určuje postupy pro stanovení a úpravy tarifů.

Arménie přijala v roce 2021 program rozvoje energetického sektoru na dalších dvacet let. Jeho cílem je vybudovat transparentní, diverzifikovaný, energeticky účinný a udržitelný systém. Hlavní priority, které arménská vláda zahrnula do programu, jsou:

1. Maximální využití potenciálu obnovitelné energie

Vzhledem k dostupným domácím zdrojům a obecným tendencím ve světě má výstavba solárních elektráren převažovat nad ostatními typy zdrojů. Arménská vláda má v úmyslu do roku 2030 zvýšit podíl produkce solární energie alespoň na 15 % (1,8 mld. kWh). Solární a větrné elektrárny jsou považovány za nejlevnější a nejsnadnější řešení. Cílem strategie je zajistit institucionální prostředí, které bude v co největší míře podporovat rozvoj těchto technologií. Nejde přitom jen o zajištění výroby s nejnižšími náklady, ale také o snížení závislosti na dovážených zdrojích energie. Využití potenciálu obnovitelných zdrojů by tak mělo přispět i k posílení energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti Arménie.

2. Zlepšení energetické účinnosti

Všechna odvětví hospodářství Arménie mají velké rezervy v oblasti energetické účinnosti. Podle strategie je třeba podpořit a zlepšit energetickou účinnost prováděním cílených reforem. Cílem je větší energetická účinnost, bezpečnost, přínos pro životní prostředí a podpora energetické účinnosti ve všech oblastech hospodářství. Vyšší energetická účinnost by mohla přinést také značné úspory.

3. Prodloužení životnosti druhého bloku jaderné elektrárny Metsamor

Jednou z hlavních priorit arménské vlády je prodloužení provozní životnosti druhého bloku jaderné elektrárny Metsamor za rok 2026. Významným dlouhodobým cílem je pak výstavba zcela nové jaderné elektrárny po uplynutí životnosti té stávající.

4. Výstavba energetického koridoru Sever–Jih

Paralelně s výstavbou severojižního silničního koridoru je v plánu výstavba energetické infrastruktury, konkrétně elektrického přenosového vedení propojujícího Arménii s Gruzií a s Íránem. Cílem regionálního propojení energetického systému je stabilizace a větší odolnost systému (zajištění možných záložních dodávek).

5. Postupná liberalizace trhu s elektřinou

Arménie nedávno zahájila přechod na nový model trhu s elektřinou. Od 1. 2. 2022 došlo ke změnám předpisů upravujících obchodování s elektřinou. Cílem změn je liberalizace trhu a zavedení větší konkurence. Nová pravidla pro obchodování s elektřinou na liberalizovaném trhu zahrnují mimo jiné postup pro spotřebitele při změně dodavatele elektřiny.

Co se týče obnovitelných zdrojů, naskýtají se v Arménii příležitosti pro rozvoj solární, větrné a geotermální energie. Arménie má značný potenciál v oblasti solární energie. Díky geografickému umístění Arménie je zde sluneční svit intenzivnější, než je průměr v Evropě. Solární energie ale v současnosti představuje jen nepatrný zlomek vyrobené elektřiny. Existuje také potenciál pro nárůst podílu vodních elektráren na produkci elektřiny. Vodní elektrárny celkově zajišťují zhruba 20 % arménské poptávky po elektřině, úroveň výroby však závisí na ročním období a množství srážek. Investice do geotermální energie a biomasy se v současnosti zdají být spekulativní a poměrně rizikové.

Jak bylo uvedeno výše, arménská vláda usiluje o rozšíření kapacity obnovitelných zdrojů energie. Přitom upřednostňuje výstavbu solárních elektráren, jejichž výstavba je snazší než výstavba nových vodních elektráren. Do konce roku 2022 by měly být vypsány tendry na nové solární elektrárny s celkovou kapacitou 210 MW. Vláda plánuje tendry na výstavbu dalších sedmi solárních fotovoltaických elektráren s celkovým instalovaným výkonem 520 MW. Další možnosti se otevírají i u středně velkých vodních elektráren, jako jsou například Lori-Berd (60 MW) a Shnogh (76 MW) na severu Arménie. To poskytuje příležitost i pro české firmy a dodavatele technologií. České firmy by se mohly zúčastnit nadcházejících tendrů na výstavbu solárních elektráren nebo dodávat komponenty pro vodní elektrárny.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en.

Sektor informačních a komunikačních technologií (ICT) v posledních letech vzkvétá a pro Arménii představuje jedno z nejperspektivnějších odvětví. Významný je díky konkurenceschopné pracovní síle, podílu na HDP a neustálému růstu. Sektor ICT zaznamenal v posledních letech výrazný růst – odvětví rostlo až o 20 % ročně, včetně stabilního růstu v roce 2020 navzdory dopadům pandemie a regionálního konfliktu.

Země disponuje řadou talentovaných programátorů a vývojářů, kteří se specializují mimo jiné na vývoj softwaru, web design, IT služby a poradenství, tvorbu mobilních aplikací, počítačovou grafiku, hry a multimédia, práci s daty, výzkum umělé inteligence a různé inovativní technologie. Mezi další rozvinuté oblasti patří přizpůsobení a testování softwaru, design a testování čipů.

Firem působících v ICT je přes tisíc, výnos je přes 1 mld. USD ročně. Počet pracovníků v ICT sektoru velmi rychle roste. Pro srovnání, v roce 2020 v něm bylo zaměstnáno cca 15 tisíc lidí, ale jen v prvním čtvrtletí roku 2021 se počet zaměstnanců ICT zvýšil o více než 28 % na cca 19 tisíc osob. V roce 2022 počet zaměstnanců v oboru ICT vzrostl přibližně o 50 % ve srovnání s rokem 2021 (v důsledku ruské agrese proti Ukrajině se do Arménie přestěhovala řada IT profesionálů mimo jiné z Ruska). V současnosti tak odvětví zaměstnává přibližně 30 tisíc pracovníků.

Sektor využívá poměrně vysoký vědecký a vzdělanostní potenciál obyvatelstva (odborníků v oblasti vývoje softwaru, průmyslové výpočetní techniky, elektroniky a polovodičů). Řada místních univerzit a výzkumných institucí rozšířila svou nabídku programů relevantních pro ICT, aby tak byl umožněn další růst sektoru a budoucí dostupnost kvalifikovaných pracovníků. V zemi působí řada kvalitních univerzit, včetně Jerevanské státní univerzity a Americké univerzity v Arménii, které nabízejí programy v oblasti informatiky, inženýrství a příbuzných oborech. Kromě toho existuje řada soukromých vzdělávacích institucí, které poskytují školení a kurzy v různých oborech IT (například TUMO centrum kreativních technologií). ICT sektor je také jeden z nejlépe placených na arménském trhu práce, obzvlášť pokud jde o zaměstnání u mezinárodních společností.

Právě platy představují jednu z konkurenčních výhod Arménie. V roce 2020 se průměrný plat IT profesionálů pohyboval kolem 420 tisíc AMD (zhruba 19 tisíc Kč, při dnešním kurzu 23 tisíc Kč) ve veřejném sektoru a 640 tisíc AMD (zhruba 29 tisíc Kč) v soukromém sektoru. Platy v soukromém sektoru se nyní pohybují kolem 750-900 tisíc AMD (při dnešním kurzu 41-50 tisíc Kč). Průměrné platy a ceny za kvalitní IT služby jsou tak v Arménii stále nižší než v ČR. Pro české firmy tak může být výhodné outsourcovat některé IT služby do Arménie (za předpokladu, že se nejedná o zvlášť citlivé oblasti, data či technologie).

Vláda Arménie aktivně podporuje rozvoj ICT průmyslu, který považuje za strategický sektor a jeden z vhodných prostředků pro dlouhodobý ekonomický růst. V roce 2019 bylo vytvořeno speciální Ministerstvo hi-tech průmyslu, mezi jehož hlavní cíle patří vytváření podmínek pro udržitelný rozvoj ICT průmyslu.

Arménie se snaží vytvářet příznivé prostředí pro přímé zahraniční investice do sektoru ICT. Jako své hlavní konkurenční výhody oproti dalším zemím uvádí mimo jiné schopnost provádět vědecký výzkum a experimentální práci podle mezinárodních standardů, vysoce kvalitní a talentované specialisty, univerzitní vzdělávací programy v oboru IT a dalších souvisejících specializacích, levnou pracovní sílu s vysokou úrovní konkurenceschopnosti a nízkými provozními náklady, podporu sektoru ze strany státu a ochotu zlepšit investiční prostředí, rozsáhlé zkušenosti se spoluprací s velkými nadnárodními společnostmi a také právní rámec pro ochranu duševního vlastnictví, který splňuje mezinárodní standardy. Mnoho mezinárodních společností outsourcuje a zadává vývoj softwaru a další IT služby arménským firmám.

Obrat arménského IT sektoru vzrostl v roce 2022 o více než 50 %. Další rozvoj sektoru představuje také jednu z hlavních vládních priorit, podporují se inovativní start-upy (více než 1000 začínajících podniků získalo v roce 2022 významná daňová zvýhodnění) a v plánu je rovněž velká digitální transformace země. V souladu se strategií digitalizace, jež byla schválena v únoru 2021, je v plánu přechod Arménie k digitální společnosti. Strategie předpokládá digitální transformaci vlády, ekonomiky a společnosti mimo jiné prostřednictvím zavádění a rozvoje inovativních technologií, kybernetické bezpečnosti, ochrany dat, elektronických systémů veřejné správy (e-government), koordinace digitalizačních procesů a vytváření společných standardů.

Kromě výhod nicméně existují i nevýhody. Poptávka po kvalifikovaných pracovnících je vyšší než místní nabídka, což může způsobit problémy s dalším rozšiřováním činnosti. Arménii navíc trápí řada systémových problémů v podnikatelském prostředí, jako je nedostatečná konkurence a transparentnost, korupce, omezený přístup k financování, těžkopádné daňové a celní procedury. To vše se negativně projevuje i v sektoru ICT.

Nakládání s odpady a odpadové hospodářství obecně představují pro Arménii dlouhodobě jednu z největších výzev. Dle odhadů v zemi ročně vznikne asi 650 tis. tun netříděného komunálního odpadu. Sběr komunálního odpadu je vzhledem k zastaralé technice na poměrně špatné úrovni. Třídění a recyklace na národní nebo regionální úrovni prakticky neexistuje, do běžného komunálního odpadu se navíc často dostává i nebezpečný odpad, který pak kontaminuje životní prostředí v okolí. Problémy způsobuje plýtvání a vznik velkého množství odpadů, absence snah o třídění, otřesný stav skládek, nedostatečně systematický přístup úřadů i zjevná neznalost veřejnosti. Arménská populace toho o třídění, recyklaci a opětovném použití odpadů moc neví. Velice běžné jsou i nelegální černé skládky v přírodě. Jedná se tak o jednu z nejkontroverznějších veřejných služeb. Problém je výrazný jak v Jerevanu, tak v regionech.

V roce 2019 bylo v Arménii vyprodukováno a skládkováno 590 000 tun odpadu, z toho 310 000 tun jen v Jerevanu. Obyvatel Jerevanu vyprodukuje v průměru 300 kg odpadu ročně, zatímco obyvatel zbývajících regionů Arménie ročně vyprodukuje asi 220 kg odpadu. Snad s výjimkou hlavního města nemají firmy svážející odpad moderní vybavení ani vozidla. I v Jerevanu je však problém s tříděním odpadu (pouze na několika málo místech jsou kontejnery na tříděný odpad, jinak probíhá třídění minimálně, respektive neprobíhá vůbec). Namísto materiálového nebo energetického využití je téměř veškerý komunální odpad skládkován, což kromě mrhání zdroji představuje i vysokou zátěž pro životní prostředí. V celé zemi je na 340 skládek, z nichž žádná neodpovídá hygienickým a sanitárním standardům. Veškeré dosavadní úsilí o řádné nakládání s odpady je spíše individuální, lokální a menšího rozsahu. Nedostatek odborných znalostí ve spojení s neefektivními programy a službami pro nakládání s komunálním odpadem následně vytváří řadu problémů, které k řešení potřebují čas a množství zdrojů.

Po podpisu smlouvy CEPA s EU v roce 2017 se nesoulad s evropskými standardy nakládání s odpady stal ještě viditelnějším. Reformy odpadového hospodářství proto zaujímaly významné místo v plánu reforem arménské vlády. Jedním z cílů bylo dosáhnout přiblížení Arménie k evropským standardům v oblasti nakládání s odpady a tím také přispět k cílům udržitelného rozvoje. Aby mohlo dojít ke zlepšení situace, je potřeba v rámci reformy nakládání s odpady zlepšit přístup k nakládání s různými druhy odpadů a zavést moderní, praktická a ekologická řešení. Na zlepšení situace a rozvoj sektoru jsou alokované prostředky ze státního rozpočtu i pomoc velkých zahraničních donorů.

Evropská investiční banka (EIB), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) a Evropská unie (v rámci EU Neighborhood Investment Tool) společně financují projekt nakládání s komunálním odpadem nazvaný „Solid Waste Management in Yerevan“. Vedle stávající skládky v lokalitě Nubarašen by měla být vybudována nová skládka odpovídající všem příslušným standardům. Dva další velké projekty stavby skládek probíhají s podporou EBRD a EU v provinciích Kotayk a Gegharkunik.

Vláda Arménie se snaží o zlepšení situace a zkvalitnění nakládání s odpady, a to prostřednictvím legislativních změn, zapojení dalších obcí do systému sběru odpadu, podpory projektů zaměřených na sběr odpadu, jakož i inventarizace stávajících skládek a uzavírání některých z nich. V roce 2020 začala vláda diskutovat o nové strategii systému sběru odpadu. Plán zahrnoval dvouletý program aktivit zaměřených mimo jiné na zlepšení služeb sběru odpadu, prosazování ekologických standardů a zavádění vhodných mechanismů pro recyklaci odpadu. Byly rovněž pořízeny nové kontejnery a vybavení. V Jerevanu bylo na jaře 2021 na 135 místech po celém městě rozmístěno přes 400 kontejnerů na tříděný odpad (papír, sklo a plast). Na milionovou metropoli to však není mnoho – jeden kontejner na tříděný odpad v průměru slouží pro 8000 obyvatel, což je naprosto nedostatečná kapacita. Od ledna 2022 vláda zakázala polyetylenové sáčky a tašky o tloušťce 50 mikronů. Zákaz má změnit kulturu chování spotřebitelů a podpořit použití alternativních, opakovaně použitelných tašek, které jsou bezpečnější pro životní prostředí.

Přestože Arménie disponuje množstvím zdrojů kvalitní pitné vody, voda dodávaná spotřebitelům často nesplňuje mikrobiologické normy kvality pitné vody kvůli špatné infrastruktuře zásobování vodou, zanedbávání dezinfekčních zařízení, nedostatečnému tlaku vody a špatnému řízení veřejných služeb. Odpadní vody, zejména z velkých průmyslových podniků, dolů a těžebního průmyslu (například špatně zajištěná odkaliště), se často dostávají přímo do vodních toků a kontaminují je mimo jiné těžkými kovy a nebezpečnými chemikáliemi.

Arménii zásobují vodou především dvě velké řeky, Araks a Hrazdan, a řada menších řek a potoků. Země má také několik velkých jezer, včetně jezera Sevan, které je jedním z největších sladkovodních vysokohorských jezer na světě. Arménská vláda zavedla řadu politik a programů pro správu vodních zdrojů a zlepšení infrastruktury pro zásobování vodou a kanalizaci. Patří mezi ně úsilí o zvýšení účinnosti zavlažovacích systémů, podpora úspory a opětovného využívání vody a zlepšení čištění odpadních vod.

Dalším problémem je zastaralá a nedostatečná infrastruktura pro zásobování vodou a kanalizaci. Mnoho vodovodních systémů v zemi potřebuje opravu a modernizaci. Přístup k nezávadné pitné vodě je v mnoha venkovských oblastech stále omezený. V poslední době se proto vláda Arménie zaměřila na zajištění modernizace vodních systémů a zlepšení celého sektoru, včetně příslušné legislativy. K vyřešení stávajících problémů v oblasti zásobování vodou hodlá vláda zlepšit poskytování služeb a zavést aktivní mechanismus monitoringu kvality pitné vody. Dále hodlá zajistit čištění odpadních vod vypouštěných ze tří čistíren odpadních vod v současnosti fungujících v povodí jezera Sevan a zavést systém sledování kvality vod vytékajících z čistíren. Mezi další plány patří podpora dostupnosti infrastruktury pro čištění a opětovné využití odpadních vod v obcích. V Jerevanu je v plánu program obnovy vodovodů a kanalizace, včetně prací na zlepšení vodovodní sítě, výměny vodoměrů u domů nebo výměny starých čerpadel. Do konce roku 2023 mají být vypracovány projekty na vybudování 22 malých vodních nádrží v regionech. Tyto nádrže mají pomoci akumulovat zavlažovací nebo pitnou vodu ve vesnicích a umožní regulovat její průtok v různých ročních obdobích.

České firmy by mohly dodávat zejména třídící linky, technologie pro recyklaci a pro další využití odpadů včetně energetického. Dále se nabízí příležitosti v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady, sanace půdy, čištění a dekontaminace odpadních vod. Do Arménie lze také dodávat systémy kontroly kvality vody, pokročilé filtry a další vybavení.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en.

Zemědělství nadále představuje jeden z klíčových sektorů arménské ekonomiky, pracuje v něm 36,3 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a produkuje přibližně 12 % celkového HDP Arménie. Zemědělský a potravinářský průmysl se přitom do značné míry stále přizpůsobuje tržní ekonomice. Domácí produkce zatím nedokáže plně nasytit poptávku po řadě potravin, které se dovážejí. Často se jedná i o základní výrobky jako pšenice či olej.

Vláda se snaží o další rozvoj zemědělského sektoru a růst vývozu zemědělských produktů. Úsilí zaměřuje na zlepšení efektivity, diverzifikaci výroby a konkurenceschopnost výrobků. V roce 2021 tak bylo na podporu zemědělství alokováno 65 mil. USD, cílem státní podpory bylo zvýšení produktivity, výnosů a konkurenceschopnosti prostřednictvím udržitelnosti, modernizace a nových technologií. Program se zaměřil mimo jiné na výsadbu sadů, kapkové zavlažování či pojištění rizik.

Zemědělství spadá v Arménii do gesce Ministerstva hospodářství. V roce 2022 by se měl rozpočet na zemědělství zvýšit o 6,12 mld. AMD (zhruba 11 mil. EUR), což představuje nárůst o téměř 35 %. Celkový rozpočet na zemědělství tak dosáhne zhruba 24 mld. AMD (cca 42,2 mil. EUR), což je více než polovina celkového rozpočtu Ministerstva hospodářství. Prostředky určené rozvoji zemědělství mají být použity zejména na pozemkovou reformu a modernizaci. Cílem je zejména rozšiřování obdělávané půdy a zvýšení zemědělské produkce.

Přestože má Arménie v zemědělském sektoru značný potenciál, existuje také řada problémů a omezení. V zemi funguje přes 335 tisíc farem, ale průměrně mají rozlohu jen 1,4 hektaru, což značně omezuje možnost diverzifikace. Významným problémem je také rozsah degradace půdy. Přestože přibližně 70 % území Arménie je klasifikováno jako zemědělská půda, orná půda představuje pouze 15 % celkového území. Rovněž chov hospodářských zvířat čelí překážkám, jako je neefektivní hospodaření s pastvinami. V důsledku neefektivity chovu dobytka tvoří dovážené maso polovinu celostátní spotřeby masa a dochází také k sezónnímu kolísání produkce a nabídky mléčných výrobků. Některé potravinářské technologie, které by pomohly zlepšit kvalitu a bezpečnost potravin, zde nejsou dostupné, což představuje příležitost pro české firmy (například mléko z místní produkce je k dispozici většinou pouze čerstvé; trvanlivé mléko se do Arménie dováží z poměrně vzdáleného zahraničí jako Ukrajina či Bělorusko). Certifikace potravin a dovoz zemědělských výrobků se nyní řídí pravidly v rámci tzv. Eurasijské unie (EAEU). 

Navzdory těmto omezením i své obtížné geografické poloze nicméně dosáhla Arménie v zemědělském sektoru v posledních letech značného pokroku. Například vývoz čerstvého ovoce a zeleniny byl v roce 2021 větší o 28,5 % než za rok 2020 a o 41,3 % větší než za rok 2019.

Arménie může nabídnout několik zajímavých investičních příležitostí v zemědělském a potravinářském sektoru. Roste poptávka po technologiích pro skleníky (zvlášť malé a střední), po zavlažovacích systémech a po skotu. Arménie má v posledních letech problémy s nedostatkem vody a absencí účinných zavlažovacích systémů. Tím se otevírají možnosti pro dovoz a instalaci úsporných a efektivních systémů kapkového zavlažování. Také sektor živočišné výroby čelí v Arménii vážným problémům (nedostatek skotu, problémy s nedostatečně efektivním chovem dobytka), což může představovat příležitost pro vývoz kvalitního českého skotu do Arménie.

Příležitost pro rozvoj představuje rovněž sektor udržitelného zemědělství, produkce bio a organických potravin, zpracování ovoce a zeleniny a jejich balení, kde mohou české firmy nabídnout své zkušenosti a know-how. Zajímavou oblastí pro spolupráci by mohly být poradenské služby v oblasti zemědělství (veterinární oblast) či potravinové bezpečnosti (kvalita potravin a podobně). Pravděpodobně poroste také poptávka po hnojivech, především těch kvalitnějších a dražších, která zatím nejsou tak snadno dostupná (na arménský trh jsou nyní dovážena hlavně hnojiva z Ruska, Gruzie a Íránu). 

Perspektivním odvětvím pro investice je rovněž vinařství, které se zde těší dlouhé tradici. Arménské víno má dobrou kvalitu, v zemi se pěstují jak méně obvyklé historické odrůdy vína, tak moderní odrůdy evropského typu. Arménský vinařský průmysl se soustředí především na export do zemí EU. Export vína z Arménie vzrostl ve srovnání s předchozími lety minimálně o 35 %. Na rozdíl od arménského brandy („koňaku“) se však arménského vína do Česka podle statistik stále dováží jen velmi malé množství. Jeho dovoz tak může být zajímavou příležitostí.