Etiopský zdravotní systém je vystavěn na silné vrstvě primární péče, kterou tvoří tisíce zdravotních středisek a health posts; veřejný sektor současně provozuje stovky nemocnic a vedle něj funguje i rozsáhlá síť soukromých poskytovatelů. Přestože vláda dlouhodobě investuje do rozšiřování infrastruktury a služeb, země čelí kombinaci přetrvávajících infekčních onemocnění a postupně rostoucí zátěže neinfekčních chorob (např. diabetes a kardiovaskulární onemocnění). To zvyšuje tlak na diagnostiku, laboratorní kapacity, intenzivní péči a specializovanou léčbu, a tím i na moderní medicínské technologie. 

Poptávka se koncentruje na kvalitní zdravotnické vybavení a jeho udržitelné provozování: laboratorní analyzátory, základní diagnostiku, monitoraci vitálních funkcí, sterilizační techniku, vybavení urgentních příjmů a JIP (včetně kyslíkových generátorů a rozvodů), nemocniční nábytek a související spotřební materiál. U technologicky náročnějších zařízení je klíčová nejen dodávka, ale i instalace, školení obsluhy, servis a dostupnost náhradních dílů. 

Specificky atraktivní je farmaceutický segment. Etiopie deklaruje ambici snižovat dovozní závislost a rozvíjí infrastrukturu pro investory včetně specializované zóny Kilinto zaměřené na farmaceutickou výrobu. Trh je odhadován kolem 1 mld. USD a přibližně 85 % potřeb je kryto dovozem, což představuje významný prostor pro importní substituci i pro rozvoj lokální výroby, balení a kontroly kvality. Pro české subjekty se otevírá prostor jak pro dodávky hotových léčiv a vstupů, tak pro technologie a zařízení pro výrobu a balení (včetně GMP kompatibilních řešení) a pro laboratorní vybavení. 

Regulační prostředí postupně posiluje EFDA, která zvyšuje dohled nad registrací a kvalitou léčiv a zdravotnických prostředků a digitalizuje procesy registrace a importu. Veřejné nákupy a distribuci léčiv, zdravotnického materiálu a části vybavení zajišťuje státní agentura EPSA, což ovlivňuje strukturu tendrů i požadavky na dodavatele. 

Za praktické bariéry vstupu je třeba považovat zejména omezenou dostupnost zahraničních měn pro importéry, cenovou citlivost trhu, administrativní náročnost a možné prodlevy ve veřejných soutěžích. Naopak příležitostí pro kvalitní dodavatele je rostoucí důraz na standardizaci, kvalitu a dlouhodobý servis. Vhodnou strategií je kombinace dodávky zařízení s robustním servisním modelem, školením a lokálním partnerem, případně orientace na PPP a privátní projekty ve velkých městech, kde je vyšší ochota platit za kvalitu a komplexní řešení.  

Energetika patří v Etiopii mezi nejperspektivnější sektory díky kombinaci rychle rostoucí poptávky, stále nízké míry elektrifikace a velké domácí báze obnovitelných zdrojů. Země se profiluje jako regionální energetický hráč, především díky rozsáhlé hydroenergetické základně a strategii rozšiřovat výrobu i přenos. Instalovaná kapacita je dominantně vodní (včetně GERD 5 150 MW) a doplňkově větrná; další rozvoj se očekává i u dalších OZE a u projektů realizovaných s účastí soukromých producentů. 

Výchozím faktorem další expanze je nízká úroveň přístupu k elektřině: přibližně 55,4 % populace mělo v roce 2023 přístup k elektřině. To vytváří tlak na rozšiřování připojení, zvyšování spolehlivosti dodávek a posilování distribuční infrastruktury. Rámec pro investice představuje National Electrification Program 2.0 (NEP 2.0), který kombinuje rozvoj sítě a decentralizovaná řešení s cílem univerzálního přístupu do roku 2025. Program počítá s rozdělením 65 % přístupu přes grid a 35 % přes off-grid řešení (solární systémy a mini-gridy), s 8,2 milionu nových grid připojení a s off-grid službami pro 6 milionů domácností. 

Investiční potřeby se promítají do širokého portfolia příležitostí. V přenosu a distribuci jde zejména o transformátory, rozvodny, VN/NN prvky, ochrany a měření, systémy řízení a monitoringu (SCADA/EMS), kompenzaci jaloviny a řešení pro snižování technických a netechnických ztrát. U průmyslových odběratelů je často poptávka po stabilitě napětí, záložních zdrojích a efektivním řízení spotřeby. 

Dynamicky se rozvíjí i decentralizované projekty. Off-grid solární systémy a mini-gridy jsou explicitní součástí NEP 2.0 a jsou podporovány i rozvojovými programy. České firmy zde mohou nabídnout komponenty (střídače, bateriová úložiště dle segmentu, ochrany, kabeláž), ale především integrační know-how: návrh systémů, vzdálený dohled, servisní modely, školení a optimalizaci životnostních nákladů. 

Za bariéry a rizika je vhodné uvést vysokou závislost systému na hydrologii u dominantních hydrozdrojů, investiční náročnost rozvoje distribuční sítě a také praktické omezení dovozů (devizy, administrativa), které může ovlivnit harmonogramy. Přesto kombinace domácí poptávky, strategických projektů a jasně deklarovaných cílů elektrifikace činí z energetiky jeden z nejrychleji se měnících a nejatraktivnějších sektorů pro technologické dodávky a partnerské projekty.  

Doprava a logistika patří mezi klíčové enablement sektory etiopské ekonomiky, protože země je vnitrozemská a její export i import jsou citlivé na cenu a spolehlivost přepravních koridorů. Zásadní roli hraje spojení na přístavní infrastrukturu Džibutska. Moderní elektrifikovaná standard-gauge železnice Addis Abeba–Džibuti propojila Addis Abebu s přístupem k přístavu a zároveň napojuje významná města, průmyslové parky a suché přístavy (dry ports). Tento koridor je pro Etiopii klíčový, protože většina zahraničního obchodu prochází právě přes přístavní kapacity v Džibuti. 

Druhým strategickým pilířem je letectví. Ethiopian Airlines komunikují projekt Bishoftu International Airport jako vlajkový greenfield hub vytvářející nový regionální uzel pro osobní dopravu i cargo. Projekt je plánován fázovaně do roku 2030, první fáze má kapacitu až 60 milionů cestujících ročně a v plné podobě až 110 milionů. Takové projekty generují dlouhý řetězec poptávek – letištní technologické celky, odbavovací systémy, baggage handling, cargo terminály, energeticky efektivní technologie budov a systémy pro bezpečný a plynulý civilní provoz. 

V logistice obecně roste význam end-to-end digitalizace a cílených investic do uzlů (letiště, přístavy, multimodální terminály), které zkracují zdržení a zvyšují předvídatelnost. To vytváří příležitosti pro řešení v oblasti digitalizace procesů, sledování zásilek, optimalizace toků v terminálech, modernizace skladového hospodářství a zvyšování bezpečnosti a spolehlivosti. 

Pro české firmy se nabízí několik realistických vstupních bodů. V letectví zejména dodávky a integrace technologií pro civilní letiště: navigační a komunikační zařízení, podpůrné systémy pro řízení provozu, technologie pro bezpečné odbavení cestujících a cargo, vybavení terminálů a servisní a školící kapacity. V železniční a pozemní logistice pak technologie pro údržbu infrastruktury, elektrifikaci a napájení, diagnostiku, dílenské a servisní vybavení, IT pro sledování zásilek a řešení pro dry ports a skladování. 

Rizika a překážky souvisejí zejména s financováním velkých projektů, řízením veřejných zakázek a praktickými dopady devizového a makroekonomického prostředí na import technologických celků. Naopak pozitivem je, že řada infrastrukturních projektů je explicitně rámována jako strategická a dlouhodobá, což zvyšuje šanci dobře připravených technologických nabídek s lokálním partnerem a jasným servisním modelem.