Gabon: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)

Gabonská republika je přímořským státem Guinejského zálivu, jehož územím prochází zemský rovník. Nejdelší hranici má Gabon se svým východním sousedem – Konžskou republikou (Brazzaville) – 1 903 km. Na severu sousedí s Kamerunem (298 km společných hranic) a na severozápadě s republikou Rovníková Guinea (350 km). Celková délka suchozemských hranic Gabonu je 2 551 km. Území celé republiky tvoří převážně tropické pralesy (77 % rozlohy země), východ a jih území Gabonu tvoří savana. Podnebí je zde po celý rok horké a zhruba od října do prosince a od února do května také velmi vlhké (období dešťů). Obdělávaná půda tvoří pouze 1,5 % a pastviny 18 % rozlohy Gabonu. Pouze vnitrozemí země je hornatější, nejvyšší horou je Mont Iboundji (1 575 m).

Gabonská republika, do roku 1960 francouzská kolonie, profituje dlouhodobě ze své „politické stability“. Gabon je již od vyhlášení nezávislosti řízen autokratickými prezidenty. Počátkem 90. let byl zaveden systém více politických stran a tehdy nová ústava (přijata 1991) umožnila více transparentní volební procedury a reformy vládních institucí. Nepočetná populace, obrovské přírodní zdroje a značná podpora ze zahraničí pomohly vytvořit z Gabonu relativně prosperující zemi subsaharské Afriky.
V zemi stále jednoznačně dominuje francouzský vliv, zejména v četných polovládních podnicích (parastatals). Nicméně zvolna začíná být patrné slábnutí francouzského ekonomického vlivu i v této zemi, zejména díky čínské (nově i turecké a marocké) konkurenci.

Gabon je členskou zemí UN (OSN – Organizace spojených národů), AU (Afričan Union, vznikla v červenci roku 2000 jako nástupnická organizace po OAJ – Organizaci africké jednoty), NAM (NonalignedMovement, HNZ – Hnutí nezávislých zemí), WTO (Světová obchodní organizace), IMF (MMF – mezinárodní měnový fond), AfDB (Africká rozvojová banka), IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii).
Je rovněž členskou zemí Hospodářské a měnové unie zemí střední Afriky (CEMAC – Union économique et monetaire de l´Afrique centrale). Dohoda o vytvoření této unie byla podepsána v konžském Brazzaville v roce 1964 (původně jako společenství UDEAC) a jejími členy jsou vedle Gabonu ještě Čad, Kongo, Kamerun, Středoafrická republika a od roku 1985 také Rovníková Guinea. Hlavním cílem CEMAC je vytvoření celní, ekonomické a monetární unie, přičemž konečným cílem je pak vytvoření funkční ekonomické a měnové unie, sblížení makroekonomické politiky členských zemí a vzájemná harmonizace odvětvové hospodářské politiky, jednotné vnější tarify a odstranění existujících vnitřních obchodních bariér (www.cemac.int).

Ekonomika Gabonu je malá a stále ještě málo diverzifikovaná. Gabon má velké zásoby nerostných surovin (ropa, mangan, železná ruda, uran, zlato…). Od počátku 90. let minulého století je Gabon, díky těžbě ropy, jednou z nejbohatších a nejrozvinutějších ekonomik ze všech zemí subsaharské Afriky. Je zemí s druhým nejvyšším HDP/obyv. v subsaharské Africe (21000 USD/obyv.) a má statut země s vyšším středním příjmem. Nerovnováha ve využití vytvořených prostředků však má za následek, že velká část populace žije v chudobě, v celosvětovém žebříčku hodnocení rozvoje dle UNDP je Gabon až na 112. místě ze 187 zemí. Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je Gabon řazen do skupiny „mostly unfree“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístil na 104. místě. Světová banka řadí obchodní a podnikatelské klima Gabonu na 169. místo z celkového počtu 190 hodnocených zemí (viz „Doing business 2018“). Standard and Poor’s snížila hodnocení Gabonu na B+ se stabilním výhledem, Fitch zhoršila hodnocení na BB- s negativním výhledem.

Hospodářská politika se řídí plánem diverzifikace hospodářství, rozvoje infrastruktury, podpory zemědělství, výroby, služeb a turistiky („Gabon émergent“), který si klade za cíl dostat Gabon do kategorie „nových“ ekonomik a zmírnit jednostrannou závislost země na těžbě ropy, minerálů a dřeva. V souladu s plánem prezidenta se vláda snaží přilákat do země zahraniční investory, rozvíjí zvláštní ekonomické zóny, orientuje se na vývoz zboží s vyšší přidanou hodnotou (vybudováním závodů na zpracování dřeva, rafinerií ropy atd.). Rozvíjí se těžba manganu, železné rudy i zlata. Spolu s mezinárodními donory investuje do rozvoje infrastruktury, rozvíjí se telekomunikace i bankovní sektor.

Podíl gabonského průmyslu na tvorbě HDP je cca 61 % a roční růst je kolem 4 %. Nejdůležitějšími odvětvími jsou těžba a zpracování ropy, výroba hnojiv, těžba a zpracování manganu, těžba a zpracování dřeva, těžba zlata, výroba cementu, oprava lodí a potravinářský průmysl. Průmyslový a zpracovatelský sektor v Gabon nicméně zůstává i nadále slabý. Ve městě Nkok, poblíž hlavního města Libreville vyrostla zvláštní ekonomická zóna, kde by měly sídlit firmy zpracovávající dřevo a palmový olej. Podle nařízení prezidenta se ze země nesmí vyvážet kulatina. Zhruba sto dvacet dřevařských závodů zpracovává dřevo pro domácí trh i na vývoz. Ropná rafinérie SOGARA s roční kapacitou 750 000 tun ve městě Port Gentil byla původně plánována na daleko nižší výrobní kapacitu (pouze pro domácí spotřebu derivátů). Prošla postupně několikerým technologickým rozšířením, ale její provoz je díky tomu značně nákladný. V srpnu 2014 byl otevřen ve městě Moanda závod na zpracování manganové rudy a výrobu silikomanganu s kapacitou 65000 tun/ročně. Cementárny v Owendo a Franceville (vlastněné marockou firmou CIMAF) produkují 130000 tun cementu ročně.  Z dalších větších průmyslových provozů stojí za zmínku výroba strojních komponent pro závody na zpracování palmového oleje, závod na výrobu nátěrových hmot a plnírna technických plynů do svařovacích tlakových lahví. Lokálně a v malých provozovnách jsou vyráběny cukr, mouka, cigarety, nealkoholické nápoje, pivo a chléb.

Těžba ropy:
Stará ložiska jsou postupně vytěžována a produkce ropy dlouhodobě klesá (asi o 3 % ročně). Gabon přesto zůstává významným producentem, prokázané zásoby (2 mld barelů) by měly ještě vydržet na 20 let. Ropný sektor nicméně dominuje exportu země (podílí se cca 40% na tvorbě HDP a až 85% vývozu) a Gabon je stále šestým největším producentem ropy v subsaharské Africe. Největšími investory jsou v tomto sektoru americké společnosti, na průzkumu a těžbě se ale podílí i francouzské, čínské, indické a v poslední době i ruské firmy. Gabonská vláda v roce 2014 přidělila 6 firmám (Impact Oil, Repsol, Petronas, Ophir, Perenco, Noble a Woodside) 13 průzkumných licencí na hlubokém offshoru. Očekávání, že v roce 2018 by Gabon mohl těžit až 500 000 b/d se pravděpodobně nenaplní a těžba bude několik let nadále klesat – ropným společnostem se vysoké investice do průzkumu hlubokomořských ložisek při dnešních cenách ropy nevyplatí.

Těžba rud:
Druhou nejdůležitější domácí přírodní surovinou (po ropě) je mangan, který se těží u města Moanda. Zdejší ložisko je druhé nejbohatší na světě (cca 200 milionů tun; v roce 2012 bylo vyvezeno 3,8 milionu tun manganové rudy a Gabon se stal třetím největším světovým vývozcem tohoto kovu). Těžbu ovládá firma Comilog, kterou vlastní francouzská společnost ERAMET. Ta rovněž vlastní závod na zpracování rudy a výrobu silikomanganu s kapacitou 65000 tun/ročně, který byl otevřen v srpnu 2014.
Francouzská AREVA provádí intenzívní průzkum nových ložisek uranu (komerční těžba byla zastavena v roce 2009), další společnosti zkoumají ložiska molybdenu, niobu, zlata a diamantů. Marocká společnost Managem zahájila těžbu zlata v oblasti Bakoudou Manigma. V Gabonu se nachází rovněž rozsáhlá ložiska železné rudy Bélinga (předpokládaná těžba 30 mil tun železné rudy ročně). Práva na průzkum a těžbu získala čínská firma China Machinery Engineering Corporation, která slíbila rovněž dostavět 500km železnice, přístav a elektrárnu. Práce však pokračovaly tak pomalu (ložisko se mj. nachází v ekologicky velmi citlivé oblasti), že se gabonská vláda rozhodla firmě práva odejmout. Nové licenční řízení bylo zahájeno na sklonku 2016, předběžný zájem projevily jihoafrické a japonské firmy.

Stavebnictví:
Na tvorbě HDP se podílí 5,5%. Součástí plánu „Gabon emergant“ je rovněž výstavba infrastruktury (výstavba/obnova silniční sítě a další dopravní infrastruktury (hlubokomořský přístav v Port-Gentile, modernizaci letiště v Libreville i regionálních letišť, výstavba nových sídlišť, nemocnic a škol, nových energetických zdroje a telekomunikací). Část projektů by měla být financována soukromými investory v rámci udělených těžebních licencí, vláda na realizaci projektů plánovala vyčlenit částku částkou 16 mld. USD. Vzhledem k nižším příjmům z prodeje ropy musela vláda kapitálové výdaje omezit, což zpomalí realizaci mnoha infrastrukturních projektů. Projekty řídí nedávno zřízená agentura ANGT (www.angt.ga), technickým poradcem se stala firma Bechtel.

Zemědělství:
Na tvorbě HDP se podílí pouze 4 %, ačkoliv zaměstnává plných 90% ekonomicky činného obyvatelstva (zdroj). Společně s rybolovem je málo rozvinutým sektorem gabonského hospodářství. Důvodem je pravděpodobně velmi nízká hustota osídlení země, vysoké produkční náklady a nedostatečná síť pozemních komunikací na venkově. Využívaná zemědělská půda zaujímá pouhé 2 % rozlohy státu. Gabon je velkým dovozcem potravin a dovoz se každoročně neustále zvyšuje (v současnosti se dováží 90% potravin). Z potravinářských komodit se do Gabonu dováží zejména rýže, pšenice, maso, mléko, mléčné výrobky a rostlinné oleje zejména z Francie, JAR a Kamerunu. Závislost na dovozu potravin je stále větší i přes rostoucí podporu ze strany gabonské vlády a zvyšování exportu zemědělských plodin.
Základními zemědělskými plodinami jsou banány, maniok, taro a podzemnice olejná, dále se pěstují kukuřice, kakao, káva a cukrová třtina. Velmi rychle roste produkce palmového oleje a to zejména díky existenci tzv. „zeleného pásu“ plantáží kolem hlavního města Libreville. Gabon se chce stát největším producentem palmového oleje v Africe, singapurská firma Olam zahájila výsadbu palem na 300000 ha a výstavbu rafinérie (investice 1,8 mld. USD, v současné době vysazeno cca 11000 ha). Nejvýznamnější zemědělskou společností v Gabonu je belgický SIAT, zabývající se mj. výkupem surové gumy, výsadbu nových gumovníkových plantáží plánuje i Olam.
Rybolov je provozován v pobřežním pásmu Guinejského zálivu a nepokryje ani domácí spotřebu. Gabon uděluje práva rybolovu zahraničním zemím, jednání s EU byla dokončena v roce 2013. Na základě této dohody mají lodě ze zemí EU (zejména Francie a Španělska) právo lovit ve výsostných vodách Gabonu.

Těžba dřeva:
Dřevo je třetím největším devizovým zdrojem Gabonu – jeho vývoz zajišťuje cca 7 % z celkového exportního příjmu země, k tvorbě HDP přispívá až 2 %. Odvětví těžby a zpracování dřeva je také druhým nejvýznamnějším zaměstnavatelem. Využitelné zdroje činí asi 400 milionů krychlových metrů, Gabon vyváží cca 1,6 mil. m3 ročně. Ze zhruba 21 mil hektarů deštného pralesa je těžebním firmám přidělena asi polovina. Sektor těžby dřeva prodělal v roce 2010 zásadní změnu, již se nesmí vyvážet kulatina a nezpracované dřevo. Byla dokonce založena speciální ekonomická zóna Nkok, primárně zaměřená na zpracování dřeva, která přilákala desítky zpracovatelských firem. Držitelé licencí na těžbu dřeva musí provozovat svůj vlastní zpracovatelský závod. Vyvážejí se zejména (obchodně zajímavé) stromy druhu okoumé a ozigo, na jejichž těžbu má monopol státní firma SNBG (Gabon National Lumber Corporation). Těžbu dřeva provádí zejména francouzské, italské a čínské firmy. Odběratelem 46 % vyváženého dřeva byly evropské země (zejména Francie), zbytek odebírala Čína. V roce 2014 se ale situace změnila, Gabon nepřistoupil k dohodě EDF, díky svému statutu země se středním příjmem přišel o celní výhody a na dovozy dřeva do EU bylo uvaleno 10 % clo. Znovu se proto orientuje na asijské a americké trhy. Ve spolupráci s EU se Gabon snaží omezit ilegální těžbu dřeva a zprůhlednit licencování (program FLEGT).

Služby:
Sektor služeb se na tvorbě HDP podílí asi 34 %. Celý sektor (zejména veřejné služby) je stále velmi málo rozvinutý. Největší částí odvětví služeb zůstávají dopravní služby a logistika pro regionální obchod (prosté velkoobchodní a maloobchodní služby). Jako i v jiných zemích Afriky se rychle rozvíjí mobilní telekomunikační služby.
Turistika je zatím díky nedostatečným ubytovacím kapacitám, špatné infrastruktuře a vysokým cenám letenek velmi málo rozvinutá, nicméně skýtá do budoucna velký potenciál. Prezident Bongo již vyhlásil vytvoření národních rezervací na zhruba 10 % území republiky, součástí plánu „Gabon emergent“ je i rozvoj turistiky (vzdělávání kádrů, výstavba nutné infrastruktury, popularizace Gabonu jako turistické destinace). Podporu rozvoji ekoturistiky přislíbila jak Světová banka, zájem projevili soukromí investoři z USA, Francie a Singapuru. Plánem vlády zůstává přivítat v zemi 100 000 turistů v roce 2020.

Infrastruktura:
V okolí hlavního města Libreville a Port-Gentil je díky ropnému boomu v sedmdesátých a osmdesátých letech považována za relativně rozvinutou. Mimo tuto oblast je infrastruktura ve špatném stavu a nedostatečně udržovaná. Gabonská vláda vyhlásila plán obnovy infrastruktury, který se zaměřuje na výstavbu/obnovu silniční sítě, dopravní infrastrukturu (přístavy, letiště), bydlení, nemocnice a školy, nové energetické zdroje a telekomunikace. V současné době je ale nucena kapitálové investice na velké infrastrukturní projekty omezovat.
Dopravní síť je velmi málo rozvinutá, což je dáno hornatým terénem a vysokou mírou zalesnění. Páteř gabonské dopravní sítě tvoří 9 170 km silnic, z toho pouze cca 1100 km silnic je asfaltovaných. Hlavní komunikační tahy jsou postupně modernizovány za pomoci Africké rozvojové banky, Evropské investiční banky a ČLR. Většina silnic ale stále zůstává nezpevněná a v období dešťů jsou tyto cesty obtížně sjízdné. V provozu je jediná železniční trať, spojující hlavní město Libreville s městem Franceville na jihovýchodě země u hranic s republikou Kongo. Tato trať je dlouhá 649 km (některé zdroje uvádějí až 814 km), je jednokolejná a má klasický rozchod 1435 mm. Používána je zejména k převozu přírodních surovin z vnitrozemí do přístavu Owendo u Libreville, který byl otevřen teprve v roce 1988. Republika Gabon má dva moderní přístavy – Owendo a Port Gentil, kudy prochází ročně asi 20–25 milionů tun nákladu (oběma směry). Vzhledem k mělkému přístupovému koridoru do přístavu v Owendo, vyžadujícímu pravidelné bagrování dna, je 85 % nákladů směrováno do přístavu Port Gentil na jihu země. V tomto městě by měl být postaven i hlubokovodní přístav pro velkotonážní lodi. Trvale splavných říčních vodních cest je v Gabonu asi 1 600 km.
V Gabonu se nachází celkem 44 letišť, z toho se zpevněnou přistávací plochou je 14. Mezinárodní letiště je v Libreville. V Gabonu je registrována jedna z největších civilních leteckých flotil (malá soukromá letadla) ze všech afrických zemí. Travnatých přistávacích ploch, nemajících statut letiště, je zde více než 100.

Výroba elektrické energie:
Rozvoj energetiky (výstavba nových zdrojů, stavba/rekonstrukce přenosových sítí) je jedním z pilířů plánu „Gabon emergent“. Přes 59 % vyrobené elektrické energie pochází z fosilních zdrojů (ropa, plyn),
zbytek (41 %) pak z vodních elektráren. Instalovaná kapacita je cca 500 MW, do roku 2016 by se měla zvýšit na 1000 MW. Výroba elektřiny se pohybuje na úrovni 1,7 miliard kWh, což plně pokrývá domácí spotřebu. Žádná elektrická energie se nedováží, žádná se ani nevyváží – přenosové soustavy nejsou vůbec propojeny se sousedními státy. Používané napětí je 220 V/50 Hz. Většina městského obyvatelstva má přístup k elektřině, výpadky proudu jsou ale velmi časté.

Telekomunikace:
V užívání je 17 000 pevných telefonních linek a 3 mil. mobilních telefonů – jejich počet rychle roste. V Gabonu působí 4 operátoři mobilních sítí (Libertis, Airtel (Zain), Moov (Telecel) a Azur). Pro mezinárodní telefonní spojení a jsou využívány tři satelitní stanice (Intelsat nad Atlantským oceánem) a (od roku 2002) optický podmořský kabel pro mezinárodní telefonické spojení. V Gabonu působí 127 internetových providerů (kód země „.ga“) a internet používá cca 200 000 uživatelů (2012). V zemi jsou provozovány dvě státní a několik soukromých televizních stanic.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Název státu:

  • République Gabonaise
  • Gabonská republika (zkr. Gabon)

Hlavou státu je prezident Ali Bongo Ondimba, který se ujal funkce v srpnu 2009, poté kdy vyhrál prezidentské volby většinovými 42 % hlasů. Svou pozici ve funkci potvrdil i podruhé ve volbách v srpnu 2016. Je synem svého předchůdce – prezidenta Omara Bongo Ondimby, který zemřel 8. 6. 2009. Omar Bongo byl nejdéle sloužícím africkým prezidentem – ve funkci 28. 11. 1967, tedy celkem 42 let. Prezident stojí v čele vlády, jmenuje ministerského předsedu. Vláda je rovněž jmenována prezidentem na návrh ministerského předsedy.

Prezident je přímo volený prostou většinou všeobecným hlasováním na 7-leté období (bez omezení funkčního období); příští volby se budou konat v srpnu 2023).

Zákonodárná moc: dvoukomorový parlament se skládá ze Senátu (počet míst není fixní, členové jsou voleni nepřímo obecními radami a krajskými shromážděními nadpoloviční většinou hlasů ve dvou kolech, členové slouží šest let) a Národního shromáždění (120 křesel, členové zvolení v obvodech absolutní většinou hlasů v případě potřeby ve dvou kolech, členové slouží 5 let.

Gabon je v současné době unitární republikou, praktikující prezidentský systém moci s existencí více politických stran, vytvořený na základě ústavy, přijaté dne 14. března 1991 (doplněné v roce 2003 a 2011). Opoziční strany byly legalizovány v roce 1990 po 28 letech vlády jedné strany. U moci je „Gabonská demokratická strana“ („Parti Démocratique Gabonais“, PDG). Zákonodárnou moc tvoří dvoukomorový parlament – Národní shromáždění (Assemblée Nationale) se 120 křesly a Senát se 102 křesly. Poslanci Národního shromáždění jsou voleni všelidovým přímým hlasováním na pětileté funkční období, senátoři pak členy komunálních vlád a regionálních parlamentů na šest let.

Politickou scénu Gabonu ovládá Gabonská demokratická strana (Parti démocratique gabonais nebo PDG). Prezident Ali Bongo byl v roce 2016 podle znovu zvolen prezidentem ve volbách, které provázely rozsáhlé podvody. Protikandidát Jean Ping a další zástupci opozice odmítli uznat volební výsledky. Země prošla politickými turbulencemi, které vedly k násilným střetům, uzavření telekomunikačních sítí a sérií demonstrací uvnitř i vně země. Tato napjatá situace poznamenala i politický vývoj v zemi v roce 2017. Nadále pokračovala ekonomická krize, která ze všech ropných zemí regionu postihla Gabon nejsilněji. Národní politický dialog, který prezident Bongo zahájil v březnu 2017, vyústil v poměrně skromné ??návrhy reforem, které opozici nemohly uspokojit. Opoziční vůdce Jean Ping mezitím v rámci svého turné po mezinárodních hlavních městech odrazoval od podpory Bongových politických snah. Režim na to zareagoval tak, že Pingovi byl vydán soudní zákaz opustit zemi. Na místo postupného uvolňování politického života, nechal Bongo odhlasovat změnu ústavy, podle které zůstává počet mandátů prezidenta neomezen, ministři skládají přísahu nikoliv státu, ale osobně Bongovi, a věkový limit pro volbu prezidenta byl zrušen. Současně byly zahájeny politické procesy s některými opozičními politiky, kteří jsou viněni z „podvracení státu, spiknutí apod.“

Dle prognóz, stávající prezident, Ali Bongo Ondimba, zůstane u moci v letech 2018-22, ale politická stabilita zůstane křehká, za neustálých nepokojů veřejnosti a nařčení opozice z volebních podvodů stávající vlády. Pokrok při obnově sociální stability bude brzdit fiskální omezení a obtížné podnikatelské prostředí. Předpokládá se, že růst reálného HDP v letech 2018-22 v průměru bude činit 2,7% a bude podporován investicemi do odvětví jako minerální ruda, stavebnictví, lesnictví a zemědělství.

Prezident republiky: Ali Bongo Ondimba

Složení vlády (květen 2020)

Prime Minister, Head of Government : Mr. Julien Nkoghe Bekale
Minister of State, Minister of the Interior: Mr. Lambert Noël MATHA
Minister of State, Minister of Foreign Affairs: Mr. Alain Claude BILIE BY NZE
Minister of State, Minister of Communication, spokesperson for the Government: Mr. Edgard Anicet MBOUMBOU MIYAKOU
Minister of State, Minister of National Defense: Ms Rose Christiane OSSOUKA RAPONDA
Minister of Relations with constitutional institutions and independent administrative authorities: Ms Denise MEKAM’NE EDZIDZIE wife TATY
Minister for the Promotion of Good Governance, the Fight against Corruption and the Assessment of Public Policies: Mr. Francis NKEA NDZIGUE
Minister of Higher Education, Scientific Research and Technology Transfer: Mr. Jean De Dieu MOUKAGNI IWANGOU
Minister of Culture and Arts: Mr. Michel MENGA M’ESSONE
Minister of Economy and Finance: Mr. Jean-Marie OGANDAGA
Minister of Employment, Public Service, Labor and Vocational Training, responsible for social dialogue: Ms. Madeleine BERRE
Minister of Agriculture, Livestock, Fisheries and Food: Mr. Biendi MAGANGA MOUSSAVOU
Minister of Energy and Hydraulic Resources: Mr. Pascal HOUANGNI AMBOUROUET
Minister of Justice: Mrs. Erlyne Antonella NEMBET wife DAMAS
Minister of Transport, Equipment, Infrastructure and Housing: Mr. Léon BONDA BALONZI
Minister for the Promotion and Integration of Women in Development, responsible for combating violence against women, responsible for monitoring the human investment strategy and national solidarity: Ms. Prisca KOHO marries NLEND
Minister of Water, Forests, the Sea, the Environment, responsible for the Climate Plan, the Sustainable Development Goals and the Land Use Plan: Professor Lee WHITE
Minister of Tourism, Commerce, Small and Medium-Sized Enterprises, and Industry: Mr. Hughes MBADINGA MADIYA
Minister of Decentralization, Cohesion and Territorial Development: Mr. Mathias OTOUNGA OSSIBADJOUO
Minister of Health: Mr. Max LIMOUKOU
Minister of Oil, Gas, Hydrocarbons, and Mines: Mr. Vincent de Paul MASSASSA
Minister of Investment Promotion, Public-Private Partnerships, responsible for improving the business environment: Ms. Carmen NDAOT
Minister of Sports, in charge of community life: Mr. Franck NGUEMA
Minister of National Education, responsible for civic training: Mr. Patrick DAOUDA MOUGUIAMA
Minister delegate to the Minister of Energy and Water Resources: Mr. Christian MENVIE OBAME
Minister delegate to the Minister of Foreign Affairs: Ms. Nanette LONGA MAKINDA
Minister delegate to the Minister of Transport, Equipment, Infrastructures, and Housing: Ms. Françoise ASSENGONE OBAME
Minister delegate to the Minister of Economy and Finance: Mr. Sosth?ne OSSOUNGOU NDIBANGOYE
Minister delegate to the Minister of National Education, responsible for civic training: Ms. Yolande NYONDA
Minister delegate to the Minister of Water and Forests, the Sea, the Environment, responsible for the Climate Plan, the Sustainable Development Goals and the Land Use Plan: Mr. Séverin MAYOUNOU
Minister Delegate to the Minister of Employment, the Civil Service, Labor and Vocational Training, responsible for social dialogue: Ms. Gis?le AKOGHET wife NTOUTOUME

Zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Demografická charakteristika státu:

Počet obyvatel: 1,67 milionu, hustota osídlení: 6,24 ob./km2

Věkové složení:

  • 0 – 14 let: 42,1 %
  • 15 – 64 let: 53,1 %
  • nad 65 let: 3,8 %

Průměrný roční přírůstek: 1,94 %, počet obyvatel žijících ve městech: 86,2 %

Národnostní složení: Téměř všechny etnické skupiny Gabonu patří do skupiny bantu. Největší etnika Gabonu jsou – Fang, Eshira, Nzebi, Punu, Obamba a Teke. V Gabonu žije asi 160 000 z toho cca 11000 Francouzů.

Náboženské složení: Hlavním náboženstvím je v Gabonu křesťanství, které vyznává asi  60–75 % populace. Zbytek tvoří animisté. Muslimů je v této zemi méně než 1 %, nicméně prezident Ali Bongo Ondimba, se stejně jako jeho otec (konvertita) hlásí k islámu.

Zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2015

2016

2017

2018

2019

HDP mil. USD

14,262

14,214

15,039

16,575

16,813

růst reál HDP (%) 

3,9

2,3

0,8

1,9

3,2

poč. obyvatel miliony 

1,7

1,8

2,1

2,1

2,2

HDP/obyvatel (USD v PPP)

17930

18101

18198

18326

18,454

Zdroj: EIU, CIA Factbook

 

Přestože jsou stará ložiska postupně vytěžována a produkce ropy dlouhodobě klesá (asi o 3% ročně), příjmy z ropy a plynu stále tvoří cca 40% HDP a až 85% vývozu. Gabon zůstává významným producentem, prokázané zásoby (2 mld barelů) by měly ještě vydržet na 20 let.

Očekávalo se, že fiskální saldo se bude postupně snižovat z odhadovaného schodku 2,3% HDP v roce 2018 a na přebytek 0,4% HDP v roce 2023, protože vláda zpřísňuje výdaje a vyšší ceny ropy zvyšují příjmy.
Reálný růst HDP bude v letech 2019–23 průměrně dosahovat 3,1% ročně.
Inflace se bude v letech 2019 – 23 pohybovat v průměru 2,6% ročně, ačkoli země zůstává silně závislá na dovozu komodit, vládní dotace na mnoho základního zboží (včetně potravinových sponek) pomohou udržet víko na celkovém růstu cen.
Deficit běžného účtu se v roce 2020 vrátí zpět do přebytku, zhruba v souladu s pohyby na obchodním účtu vyplývajícími ze zvýšení mezinárodních cen ropy ve srovnání s jejich průměrem 2015–17. Otázkou zůstává, jak se na ekonomice podepíší dopady pandemie COVID-19.

Charakteristika ekonomiky:
Ekonomika Gabonu je malá a stále ještě málo diverzifikovaná. Gabon má velké zásoby nerostných surovin (ropa, mangan, železná ruda, uran, zlato…). Od počátku 90. let minulého století je Gabon, díky těžbě ropy, jednou z nejbohatších a nejrozvinutějších ekonomik ze všech zemí subsaharské Afriky. Je zemí s druhým nejvyšším HDP/obyv. v subsaharské Africe (21000 USD/obyv.) a má statut země s vyšším středním příjmem. Nerovnováha ve využití vytvořených prostředků však má za následek, že velká část populace žije v chudobě, v celosvětovém žebříčku hodnocení rozvoje dle UNDP je Gabon až na 112. místě ze 187 zemí. Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je Gabon řazen do skupiny „mostly unfree“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístil na 104. místě. Světová banka řadí obchodní a podnikatelské klima Gabonu na 167. místo z celkového počtu 189 hodnocených zemí (viz „Doing business 2018“). Standard and Poor’s snížila hodnocení Gabonu na B+ se stabilním výhledem, Fitch zhoršila hodnocení na BB- s negativním výhledem.

Hospodářská politika se řídí plánem diverzifikace hospodářství, rozvoje infrastruktury, podpory zemědělství, výroby, služeb a turistiky („Gabon émergent“), který si klade za cíl dostat Gabon do kategorie „nových“ ekonomik a zmírnit jednostrannou závislost země na těžbě ropy, minerálů a dřeva. V souladu s plánem prezidenta se vláda snaží přilákat do země zahraniční investory, rozvíjí zvláštní ekonomické zóny, orientuje se na vývoz zboží s vyšší přidanou hodnotou (vybudováním závodů na zpracování dřeva, rafinerií ropy atd.). Rozvíjí se těžba manganu, železné rudy i zlata. Spolu s mezinárodními donory investuje do rozvoje infrastruktury, rozvíjí se telekomunikace i bankovní sektor.

Podíl gabonského průmyslu na tvorbě HDP je cca 61 % a roční růst je kolem 4 %. Nejdůležitějšími odvětvími jsou těžba a zpracování ropy, výroba hnojiv, těžba a zpracování manganu, těžba a zpracování dřeva, těžba zlata, výroba cementu, oprava lodí a potravinářský průmysl. Průmyslový a zpracovatelský sektor v Gabon nicméně zůstává i nadále slabý. Ve městě Nkok, poblíž hlavního města Libreville vyrostla zvláštní ekonomická zóna, kde by měly sídlit firmy zpracovávající dřevo a palmový olej. Podle nařízení prezidenta se ze země nesmí vyvážet kulatina. Zhruba sto dvacet dřevařských závodů zpracovává dřevo pro domácí trh i na vývoz. Ropná rafinérie SOGARA s roční kapacitou 750 000 tun ve městě Port Gentil byla původně plánována na daleko nižší výrobní kapacitu (pouze pro domácí spotřebu derivátů). Prošla postupně několikerým technologickým rozšířením, ale její provoz je díky tomu značně nákladný. V srpnu 2014 byl otevřen ve městě Moanda závod na zpracování manganové rudy a výrobu silikomanganu s kapacitou 65000 tun/ročně. Cementárny v Owendo a Franceville (vlastněné marockou firmou CIMAF) produkují 130000 tun cementu ročně.  Z dalších větších průmyslových provozů stojí za zmínku výroba strojních komponent pro závody na zpracování palmového oleje, závod na výrobu nátěrových hmot a plnírna technických plynů do svařovacích tlakových lahví. Lokálně a v malých provozovnách jsou vyráběny cukr, mouka, cigarety, nealkoholické nápoje, pivo a chléb.

Zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

% HDP

2015

2016

2017

2018

2019

příjmy st. rozp. (% HDP)

21,3

16,9

17,5

16,3

16,4

výdaje

22,3

21,7

19,8

18,6

18,1

bilance rozpočtu 

-4,0

-6,4

-3,6

-2,3

-1,7

Zdroj: EIU

 

Rozpočet na rok 2020 pro Gabonskou republiku je v prognóze stanoven v příjmech a výdajích na 3 330,77 miliardy FCFA oproti 3 033,42 miliardám v roce 2019, což představuje nárůst o 297,36 miliardy ve srovnání s finančním rokem 2019.

Očekává se, že rozpočtové příjmy se zlepší zejména díky zvýšeným daňovým příjmům. Přistoupily by tak z 2 213,4 miliard FCFA, zřízeného finančním zákonem na rok 2019, na 2 162,4 miliard v roce 2020, což představuje nárůst o 49 miliard. Zároveň by prostředky na hotovost a financování představovaly 1 247,7 miliard CFAF v návrhu rozpočtu na rok 2020 ve srovnání s 920 miliardami CFAF přijatými v roce 2019, což představuje nárůst o 36%.

Rozpočtové výdaje zahrnují vládní výdaje ve výši 2051,70 miliard FCFA (61,6%) a hotovostní a finanční poplatky se zastavily na 1279,07 miliardách (38,4%). S výjimkou zvláštního alokačního účtu (CAS) by měly být stanoveny stropy ve výši 1 927 miliard oproti 1 907,9 miliardám zřízeným finančním zákonem z roku 2019, což představuje nárůst o 19,1 miliardy.

Investiční výdaje by činily 513,2 miliardy FCFA oproti 381 miliardám v zákoně o financování z roku 2019, což představuje nárůst o 132,2 miliardy. Náklady na financování a státní pokladnu se odhadují na 1 279,1 miliardy ve srovnání s 1 014,3 miliardami ve finančním zákonu z roku 2019, což představuje nárůst o 26%. Náklady na zaměstnance by činily 661 miliard CFAF ve srovnání s 672,8 miliardami CFAF v roce 2019, což je pokles o 1,7%.

Stejně jako v loňském roce zůstává rozpočtová verze předložená ministrem hospodářství ukotvena při provádění reforem probíhajících v zemi. Patří sem i ty, které byly vzaty jako součást plánu hospodářské obnovy. Kromě toho má sedm hlavních cílů: snížit neropný deficit; optimalizaci mobilizace zdrojů; aktivní správu dluhů, aby byla udržitelnější a lépe připravovala splátkové kalendáře na nadcházející roky (2021, 2022, 2023); kontrolu běžných výdajů za účelem vytvoření marží a financování investic; zúčtování a nulová akumulace nedoplatků a konečná rekonstrukce vnějších aktiv na krytí dovozů.

 

Zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

mil. USD

2015

2016

2017

2018

2019

běžný účet

-793

-1416

-809

-222

-281

kapitálový účet

na

na

na

na

na

finanční účet

na

na

na

na

na

devizové rezervy 

1878

804

834

1135

na

zahraniční zadluženost

4883

5321

5599

6860

7184

Zdroj: EIU, CIA

 

V roce 2018 bylo důležitým krokem Banky států střední Afriky (Banque des États de l’Afrique centrale – BEAC) zpřísnění měnové politiky a zvýšení úrokové sazby z 2,95% na 3,5%. Inflace byla v roce 2018 odhadována na 2,8% oproti 3% z roku 2017, i když CEMAC stanovil hranici až na 3%.
Deficit běžného účtu se v roce 2018 snížil na 1,5% HDP ze 4,9% v roce 2017. Navzdory zpožděné produkci ropy vzrostly celkové příjmy z vývozu díky stabilizovaným cenám ropy a také díky vývozu dřeva a manganu.
Krátkodobé výhledy 2019/20 předpokládají růst reálného HDP až o 3,4%. Růst bude stimulován neropnými odvětvími (zemědělství, těžba a zpracovatelský průmysl) díky zdárně pokračující diverzifikaci produktové základny ekonomiky. Na straně poptávky budou primárním růstovým faktorem vývoz (předpokládaný růst o 6,3%) a investice (předpokládaný růst o 3%). Inflace by nadále měla zůstat nízká: 2,3% v roce 2019 a 2,5% v roce 2020. Očekává se též zlepšení salda rozpočtu a salda běžného účtu.
Růst bude ovšem záviset na tom, jak státní správa dokáže dále implementovat reformy, schválené těsně před legislativními volbami, jejichž cílem je konsolidovat makroekonomický rámec. Bude-li se chtít Gabon vyhnout opakujícímu se problému hromadění externích nedoplatků, které snižují platební schopnost země, bude muset věnovat zvýšenou pozornost správnému plnění rozpočtu i řízení peněžních toků. Klesající produkce ropy však zůstává nadále rizikovým faktorem, zejména pokud nová ropná pole nebudou produktivní.
Podobně jako ostatní země CEMACu, čelí i Gabon vážným výzvám, mezi které patří: malé finanční rezervy, nízká ekonomická aktivita a nedostatečná ochrana nejzranitelnějších skupin obyvatelstva. Je to jen další argument proto, aby Gabon, v koordinaci s dalšími zeměmi CEMACu, pokračoval v probíhající fiskální konsolidaci. Země by měla chránit své prioritní výdaje a pokračovat v reformách zaměřených na zlepšení podnikatelského prostředí a řízení s cílem stimulovat růst a diverzifikaci hospodářství. Nelze totiž opomenout, že hlavním růstovým katalyzátorem zůstává soukromý sektor.

Zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Bankovní soustava Gabonu je kontrolována společnou Centrální bankou středoafrických zemí – BEAC se sídlem v kamerunském Yaoundé. Ta dozírá na činnost bank i v ostatních členských zemích středoafrického integračního seskupení UDEAC (měnové zóny CEMAC). CFA-frank může mezi šesti členskými zeměmi CEMAC volně cirkulovat a lze jej směnit na jiné světové měny přes bankovní systém na základě obchodních dokumentů. Centrální banka BEAC emituje oběživo a dozírá na likviditu uvnitř středoafrické měnové zóny, ve své monetární politice v zásadě kopíruje rozhodnutí Evropské centrální banky. Středoafrický frank je pevně ukotven na Euro, kurz je 655,95 CFA/Euro. Kurz k dolaru kolísá, k. 4. 3. 2015 byl 584,27 CFA/USD a v roce 2016 590,82 CFA/USD.

V roce 1993 vytvořily dále členské země BEAC nadnárodní instituci bankovního dozoru – COBAC (Commission Bancaire de l´Afrique Centrale), která má zvláštní pravomoci pro regulaci činnosti a dodržování disciplíny u všech bankovních institucí integračního seskupení CEMAC. Jako všichni ostatní signtáři smlouvy o vytvoření zóny CFA-franku v Africe (1948) je Gabon rovněž povinen držet alespoň 60 % svých zahraničních rezerv na účtu „compte d´operation“, spravovaném v Paříži.

Gabonský bankovní systém lze označit za spolehlivý a zdravý.

V zemi působí následující hlavní komerční banky:

  • Banque International pour le Commerce de l’Industrie du Gabon (BICIG),
  • BGFIBANK SA Gabon • Citibank Gabon, s.a.
  • Banque Gabonaise de Développement (BGD) – rozvojová banka
  • United Bank for Africa Gabon
  • Ecobank Gabon
  • Orabank Gabon
  • Union Gabonaise de Banque
  • Post Bank S.A.
  • Banque de l’Habitat du Gabon

Zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Gabonský daňový systém se přizpůsobuje jednotnému systému v rámci zemí CEMAC. Nediskriminuje obchodní zájmy zahraničních subjektů.

Nové společnosti, které investovaly 100 mil CFA do zemědělského sektoru, 200 mil. do sektoru výroby a 500 mil. CFA do těžebního nebo dřevařského průmyslu neplatí podnikovou daň po dobu dvou let, třetí rok je tato daň snížená o 30%. Pro nové investory a investory v důležitých sektorech (hornictví, ropa, těžba dřeva, turistika, zemědělství, výroba cementu), které se řídí zvláštními předpisy, existuje ze zákona řada dalších výjimek. Dále je možné vyjednat v podepisovaném kontraktu další úlevy. Zvláštní režim (10 leté prázdniny na podnikovou daň, osvobození od VAT) platí pro nové společnosti působící ve speciálních ekonomických zónách.

Daňový systém tvoří následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění zaměstnanců:

  • Daň z příjmu fyzických osob – je progresivní podle příjmu v pásmu 0 – 55%
  • Daň podniková – 1% z obratu nebo 30% ze zisku na území Gabonu, ropné firmy platí daň ve výši 35%, speciální daňový režim (25%) mají státní podniky a podniky podnikající v zemědělství. Podnikání je dále zatíženo řadou plateb a odvodů (srážková daň (10 – 15%), daň z půdy (15%), daň z nemovitosti (25%), lokální daň).
  • Daň z přidané hodnoty (TVA) – 18 %, byla zavedena v dubnu roku 1995 a jejími plátci jsou všechny společnosti s ročním obratem vyšším než zhruba 330 000 USD. Snížená 10% sazba platí pro cement, kuřata, minerální vody, cukr. Touto daní nejsou zatíženy následující služby a produkty: mezinárodní doprava, tisk, hnojiva, vejce, čerstvé ryby, stolní oleje, máslo, mléko a mléčné výrobky, obilniny, léky a léčiva.
  • Sociální pojištění – 20,1 % ze mzdy, další 2,5 % platí zaměstnanec.

Bližší informace o daňovém systému a úlevách viz. www.dgi.ga.

Zpět na začátek

Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Abuji (Nigérie) ke dni 12.5.2020

Souhrnná teritoriální informace

Pravidelné novinky e-mailem