English version
Ačkoli je ochrana životního prostředí v ČR řešena komplexně prostřednictvím různých zákonů, problematika tzv. ekologické újmy byla právně ošetřena až v roce 2008 zákonem o ekologické újmě. Z tohoto zákona vyplývají zásadní povinnosti pro provozovatele vyjmenovaných činností. Zákon o ekologické újmě je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí.
Ekologická újma
Před nabytím účinnosti zákona o ekologické újmě v roce 2008 bylo možné, že provozovatel podnikatelské činnosti způsobil újmu na životním prostředí, ale náhradu škod platil stát. Bylo to dáno především limitující rolí občanskoprávní odpovědnosti za škodu v právu životního prostředí, která v plné míře neumožňovala penalizovat škody na životním prostředí, které nebylo předmětem vlastnictví. Škoda tak mohla vzniknout například na lese, tj. na pozemcích a porostech, ale už se například nevztahovala na volně žijící živočichů. Navíc bylo možné se ze zodpovědnosti vyvázat prokázáním, že nedošlo k porušení právních předpisů, a to i v případě, kdy existovala přímá souvislost mezi provozní činností a škodou na životním prostředí.
Nejpodstatnější změna, kterou zákon o ekologické újmě přináší, vychází z principu tzv. objektivní odpovědnosti. K provedení preventivních nebo nápravných opatření již není potřeba, aby provozovatel jednal protiprávně. Ke vzniku odpovědnosti stačí prokázat příčinnou souvislost mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 zákona a vznikem ekologické újmy. Za ekologickou újmu se považuje jen taková újma, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, tj. chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich přírodní stanoviště, povrchové nebo podzemní vody a půdu.
Na koho se ekologická újma vztahuje
Příloha č. 1 k zákonu obsahuje výčet 16 provozních činností považovaných za rizikové pro životní prostředí a lidské zdraví. Jedná se například o nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky nebo látkami závadnými vodám, vypouštění odpadních vod nebo odběr vod, provozování zdrojů znečištění ovzduší, provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů.
Zákon se však vztahuje i na provozovatele činností neuvedených v příloze zákona, a sice v případě, kdy dojde k ekologické újmě na chráněných druzích a přírodních stanovištích a současně jsou porušeny jiné právní předpisy.
Hodnocení rizik ekologické újmy
Do konce loňského roku bylo uplatnění ekologické újmy v praxi velmi problematické. Nebyl totiž vydán předpis, který by upravoval způsob hodnocení rizik ekologické újmy a způsob kontroly. Ten byl vydán až v září 2011 (NV č. 295/2011 Sb.). Provozovatelé činností uvedených v příloze zákona musí znát veškerá rizika ekologické újmy, která by mohla nastat v důsledku provozování jejich činnosti. Za tímto účelem musí zpracovat tzv. základní, případně i podrobné hodnocení rizik ekologické újmy. Na základě výsledků hodnocení rizik musí potenciální ekologické újmě předcházet, případně její negativní účinky kompenzovat formou finančního zajištění, tedy pojištění pro případy vzniku ekologické újmy. Termín pro zpracování hodnocení rizik je do konce roku 2012. Při nesplnění této povinnosti hrozí firmám sankce až jeden milion korun. Bez zpracovaného hodnocení rizik není možné vykonávat činnost uvedenou v příloze zákona.
Finanční zajištění
Povinnost finančního zajištění se vztahuje na provozovatele, kteří na základě podrobného hodnocení rizik zjistí, že svojí provozní činností mohou způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava a náklady spojené s preventivními opatřeními přesáhnou 20 milionů korun.
Výjimky
Základní hodnocení rizika (nikoliv podrobné) provádí provozovatelé registrovaní v Programu EMAS (Nařízení o dobrovolné účasti organizace v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí), provozovatelé, kteří mají certifikovaný systém ISO 14000, nebo provozovatelé, kteří prokazatelně zahájili činnosti potřebné pro zaregistrování či získání certifikace. Na tyto podnikatele se rovněž nevztahuje povinnost mít finanční zajištění.
Postup při hodnocení rizik ekologické újmy
Při hodnocení je nutné mimo jiné identifikovat zdroj rizika, identifikovat potenciální ohrožené populace, způsob provedení preventivních a nápravných opatření a vyčíslit náklady. Hodnocení rizik je velmi složitá záležitost, a proto je vhodné jej svěřit odborníkům.
Převzato z magazínu PLUS, časopisu Česko-německé obchodní komory (ČNOPK). Autor: Soňa Hykyšová, manažer pro oblast životního prostředí (TÜV SÜD Czech s.r.o.)
