Budování infrastruktury a zlepšení dopravní konektivity – pozemní, letecké i námořní – pokračuje i v rámci administrativy nového prezidenta Prabowa Subianta. Na programu je vše od modernizace železniční sítě a vozového parku až po rozvoj městské hromadné dopravy v hlavních metropolitních oblastech. Nejvýraznějších pokroků dosáhla Jakarta se svou historicky první linkou vysokokapacitního metra (MRT), přičemž výstavba druhé linky – východozápadní trasy – již probíhá. V provozu je rovněž návazná nadzemní příměstská železnice (LRT Jabodebek), která propojuje Jakartu s okolními městy. Významné příležitosti i nadále skýtá železniční doprava: podle vládního plánu by do roku 2030 mělo být vybudováno až 10 524 km nových tratí, z toho 3 755 km v rámci městských systémů. Celkový objem investic potřebný pro rozvoj infrastruktury v Indonésii v období 2025–2029 je odhadován na 47 587,3 bilionu IDR (cca 2,9 bilionu USD). Tento rámec zahrnuje financování ze strany vlády, státních podniků, soukromého sektoru i komunitních zdrojů a pokrývá široké spektrum projektů od dálnic přes letiště až po železnice a městské dopravní systémy.

 Plánované projekty v rámci vize Zlatá Indonésie 2045:

Elektromobilita

V rámci Vize 2030 indonéská vláda plánuje usměrnit energetický mix ve prospěch čistých zdrojů energie v míře 29 % z celkové národní spotřeby. Jeden z největších emitentů skleníkových plynů na světě se tak chystá významně investovat do elektromobility a výroby i recyklace lithiových baterií. Elektromobilita je novou prioritou v rámci vládního investičního programu známého jako Positive Investment List. Indonésie si stanovila ambiciózní cíl stát se regionálním centrem výroby elektromobilů. Do roku 2030 plánuje vyrobit 600 000 elektrických automobilů a 2,5 milionu elektrických motocyklů. Tento plán je podpořen rozsáhlými investičními pobídkami, včetně daňových úlev na DPH, clo a daň z luxusního zboží pro elektromobily. 

Díky bohatým zásobám niklu, klíčové suroviny pro výrobu baterií, se Indonésie zaměřuje na rozvoj celého hodnotového řetězce, od těžby až po výrobu a recyklaci baterií. Zahraniční investoři mohou nyní vlastnit podniky se 100 % zahraničním kapitálem, přičemž investice nad 500 miliard IDR (přibližně 35 milionů USD) mohou využít plné osvobození od daně z příjmu právnických osob.

Městská infrastruktura a výstavba nového hlavního města Nusantara

Projekt výstavby nového hlavního města Nusantara na východním Kalimantanu, zahájený bývalým prezidentem Joko Widodem, pokračuje i pod vedením prezidenta Prabowa Subianta. Ten přidělil na období 2025–2029 rozpočet ve výši 48,8 bilionu IDR (přibližně 3 miliardy USD) na výstavbu klíčových vládních budov. Přestože projekt čelí výzvám, jako je omezená zahraniční investice a rozpočtové škrty, vláda nadále hledá financování prostřednictvím přímých zahraničních investic i modelů veřejno-soukromého partnerství (PPP). I když výstavba nového hlavního města pod novým vedením země ztrácí svoje prioritní postavení, proces urbanizace i v dalších indonéských velkoměstech bude pokračovat. Nutná sebereflexe dovedla již řadu zákonodárců k uvažování nad konceptem inteligentních měst ve smyslu dopravy, správy věcí veřejných, energetických zdrojů a životního prostředí obecně. Pro řadu místních zastupitelstev je právě značka “smart city” klíčem k otevření obchodní spolupráce.

Indonéské hospodářství zažívá relativně rychlý růst, a to navíc při stoupající demografické křivce. Tyto dvě skutečnosti pak největší ekonomice jihovýchodní Asie přinášejí výzvu v podobě vysoké energetické spotřeby. Odhaduje se, že v důsledku hospodářského rozvoje a urbanizace spotřeba elektrické energie v Indonésii dosáhne přibližně 445 TWh do roku 2030, což představuje roční nárůst o necelých 5 %. Energetický mix Indonésie tvoří dominantně fosilní paliva (uhlí, ropa, plyn), zatímco obnovitelné zdroje energie zaujímají pouhých 13,3 %. Prezident Prabowo Subianto potvrdil, že státní energetická společnost PLN, která odkupuje veškeré zdroje od soukromých dodavatelů, si udrží monopol na trhu s elektřinou, i přes výzvy k liberalizaci sektoru. V současné době dochází ke změnám zaštiťující legislativy upravující energetické zdroje, a v přípravách mají být četné fiskální i jiné pobídky ve prospěch OZE, a stanovení výkupních cen energie. 

Solární energie

Indonésie má díky své poloze na rovníku výborný potenciál pro využití solární energie. Sluneční záření je zde relativně konstantní po celý rok s nízkými sezónními výkyvy, což snižuje potřebu nákladného sezónního skladování energie. Mezi významné projekty patří plovoucí fotovoltaická elektrárna Cirata v Západní Jávě, která je s výkonem 192 MW největší svého druhu v jihovýchodní Asii. V oblasti Batam je plánována výstavba další plovoucí solární elektrárny. Vláda prostřednictvím státního energetického podniku PLN podporuje instalaci střešních solárních panelů. V roce 2024 byl vydán nový předpis, který stanovuje kvóty pro rozvoj střešních solárních systémů v období 2024–2028 s cílem přidat 5,75 GW instalované kapacity. Přestože tyto projekty představují významný krok směrem k obnovitelným zdrojům energie, většina projektů je realizována především ve spolupráci s průmyslovým sektorem, který se snaží splnit požadavky na ESG standardy.

Větrná energie

V zemi se nachází jen devatenáct oblastí, kde vítr přesahuje požadovanou rychlost 5 m/s o síle 5 W/m² – Jogjakarta, Střední Jáva, Jižní Sulawesi, Východní a Západní Nusa Tenggara a Severní Sulawesi. Navzdory těmto projektům zůstává využití větrné energie v Indonésii omezené, s celkovou instalovanou kapacitou kolem 154 MW, což představuje méně než 0,15 % celkové výroby elektřiny v zemi. Indonésie má však značný nevyužitý potenciál v oblasti větrné energie a vláda si stanovila cíl zvýšit instalovanou kapacitu větrné energie na 5 GW do roku 2030 a na 37 GW do roku 2060.

Voda a mořské vlny

70 % území Indonésie je pokryto vodní plochou. Tato topografie nahrává rozvoji hydroenergetiky. Indonésie plánuje zvýšit kapacitu vodní energie z 6,7 GW na 72 GW do roku 2070.   Vláda přiděluje většinu hydroenergetických projektů k realizaci státnímu podniku PLN. Ty svou velikostí dosahují na zahraniční financování a mohou rekrutovat zkušené zahraniční projektantské firmy. Příležitosti tak představují zejména dodávky turbín či přímé konzultační služby. Realizace MVE je také ke zvážení v rámci rozvojové spolupráce.

Geotermální energie

Čilá vulkanická aktivita z Indonésie dělá svatostánek geotermální energie, který je ovšem kapitálově intenzivní a z pohledu financování rizikový. 40 % vulkánů světa se nachází právě v Indonésii a identifikováno bylo bezmála 300 ložisek vhodných pro vrt. Stávajících 16 geotermálních elektráren produkujících 9 078 GW staví Indonésii hned na 2. pozici světového žebříčku využívání geotermálních zdrojů za USA. Vládním cílem je pak USA v této oblasti předstihnout do roku 2030. Proto také plánuje geoprospekční činnosti na 20 ložiscích na Jávě, Bali, Nusa Tenggara, Sulawesi, Molukách a Kalimantanu. Indonéské ministerstvo energetiky navíc nabízí zajímavé investiční pobídky, kdy proplácí náklady na průzkumné práce. Příležitosti lze vidět i ve formě prospekčních studií, monitorování terénu a dodávkách strojírenské techniky. V rámci rozvoje OZE v ¨zemi vláda plánuje, že podíl geotermální energie by měl činit 5 GW.

V roce 2025 bude vypsáno výběrové řízení na pět geotermálních lokalit:

Biomasa

Jakkoli je potenciál Indonésie v oblasti biomasy veliký, zůstává i nadále využit jen minimálně. Některé závody se snaží stavět bioplynové stanice na biomasu ze zbytků hojných plantáží palmy olejné, kokosového ořechu i gumovníku. Indonésie plánuje zvýšit využití biomasy v energetice na 10 milionů tun do roku 2025, aby pokryla potřeby 52 elektráren na biomasu.. Pro zpracování biomasy jsou poptávány přístroje na sušení, peletkování, i inovativní technologie, které mohou pomoci s vysokými objemy biologického odpadu k využití na energetický zdroj. Regulatorní prostředí zůstává ve vztahu k OZE v mnoha ohledech nejasné.

Jaderná energetika

Indonésie v současnosti usiluje o rozvoj jaderné energetiky v horizontu let 2025–2029. Jaderná energie je zahrnuta do Národního střednědobého rozvojového plánu (RPJMN) 2025–2029 jako součást přechodu na čisté zdroje energie. Již byla ustavena pracovní skupina pod vedením ministerstva rozvoje (Bappenas) pro řešení institucionálních otázek a přípravu doporučení vládě. V plánu je využít moderní technologie, zejména malé modulární reaktory (SMR) – počítá se s nasazením velkých jednojaderných bloků) na západě země a naopak plovoucích SMR o výkonu stovek MW pro ostrovní regiony na východě Indonésie. Do roku 2040 je naplánováno vytvoření jaderná kapacita zhruba 9–10 GW.

Indonéský obranný průmysl zaznamenal významný pokrok díky vytvoření státního konsorcia Defend ID, které sjednocuje klíčové státní podniky v oblasti obrany s cílem posílit domácí výrobní kapacity, zvýšit soběstačnost a zefektivnit spolupráci v rámci obranného sektoru. Defend ID aspiruje na zařazení mezi 50 nejvýznamnějších obranně-průmyslových podniků světa. Díky synergii mezi členy konsorcia a strategickému vedení má potenciál stát se významným hráčem v mezinárodním obranném průmyslu.

Struktura indonéského holdingu Defend ID:

Indonéský obranný průmysl prochází významnou transformací, která přináší nové příležitosti pro zahraniční partnery. V reakci na zvyšující se regionální napětí a potřebu modernizace ozbrojených sil plánuje indonéská vláda postupně navýšit obranný rozpočet z 0,8 % na 1,5 % HDP, což by znamenalo výrazný nárůst oproti současné úrovni.. Cílem je dosáhnout větší soběstačnosti v oblasti obrany, posílit vojenskou připravenost a rozšířit kapacity domácího průmyslu.

Tento růst rozpočtu otevírá prostor pro nové akviziční programy v oblasti pozemní, letecké i námořní techniky. Zahraniční dodavatelé však musí počítat se specifickými podmínkami, které indonéská vláda stanovuje s cílem podpořit lokální průmysl a přenos know-how. Klíčovým předpokladem účasti na obranných zakázkách je zapojení do offsetových programů, kde je vyžadováno, aby minimálně 40 % hodnoty zakázky bylo realizováno v Indonésii – formou výroby, servisu, vývoje nebo přímého transferu technologií.

Země tak aktivně usiluje o technologické partnerství. Indonésie dnes klade důraz na tzv. transfer technologií (ToT), a to nejen v oblasti výroby, ale také vývoje sofistikovaných systémů. Tato strategie je patrná například ve spolupráci na vývoji stíhačky KF-21 s Jižní Koreou, výstavbě ponorek Scorpène ve spolupráci s Francií nebo výrobě obrněnců Pandur II s českým know-how. V oblast UAV systémů se rozvíjí spolupráce zejm. s Tureckem, avšak stále existuje prostor pro spolupráci s partnery i z jiných zemí.

Indonésie v zásadě dodržuje politiku neangažovanosti (non-alignment) a zaměřuje se v dodávkách více směry včetně USA a Ruska. Dohromady má dodavatele z 31 zemí, čímž je její dodavatelská síť jednou z nejdiverzifikovanějších na světě. 

Významnou příležitostí pro spolupráci jsou letecké výcvikové programy, které Indonésie rozvíjí s cílem profesionalizace a standardizace pilotního výcviku. Indonésie je jednou z mála zemí, která provozuje jak západní, tak ruskou leteckou techniku. Tato rozmanitost ve výzbroji vyžaduje univerzální výcvikové kapacity, které by mohly být dále rozvíjeny ve spolupráci se zahraničními partnery – zejména v oblastech simulátorových technologií, instruktorského výcviku, údržby a výcviku pozemního personálu.

Přehled západní a ruské letecké techniky v armádě Indonésie: 

Český obranný průmysl má v Indonésii mimořádně dobré jméno a v posledních letech i nemalé úspěchy. Razantně se prosadila česká firma Excalibur Army (CSG), která indonéské armádě dodala raketomety na podvozcích Tatra a zavedla společné výroby obrněných vozů s lokálním partnerem. Na dobré jméno České republiky v této oblasti lze tedy efektivně navazovat.

Indonéský trh se zdravotnickým materiálem a farmaceutickými prostředky je největší z celého ASEANu o celkové hodnotě přibližně 11 mld. USD s výhledem dalšího růstu. Do roku 2035 se očekává růst na více než 27 miliard USD, což představuje průměrný roční růst kolem 8–9 %. Stále výrazně roste poptávka po zdravotnických materiálech a farmaceutických výrobcích, což je podpořeno také plánovanou výstavbou 100 nových zdravotnických zařízení do konce roku 2025 a existencí systému všeobecného zdravotního pojištění, které nyní pokrývá kolem 195 milionů obyvatel.

V oboru zdravotnictví a farmacie působí přibližně 200 indonéských firem, z nichž se 90 % alespoň částečně věnuje vlastní výrobě. Přesto je trh stále značně závislý na dovozu – přibližně 90 % účinných farmaceutických látek (API) a pomocných látek pochází ze zahraničí, především z Indie a Číny. V důsledku toho jsou některá léčiva až pětkrát dražší než v sousedních zemích, a to kvůli neefektivní distribuci, daňové politice a omezené konkurenci na trhu.

Charakteristiky trhu se zdravotnickým materiálem

• 90 % materiálu na trhu v hodnotě cca 3 mld. USD pochází stále z dovozu
• Nejčastěji se dováží nástroje pro chirurgii, elektrické zdravotnické přístroje vyšší třídy, vybavení pro obor onkologie a kardiologie, ortopedické pomůcky a protézy
• Segment s růstovým potenciálem: laboratorní vybavení, vybavení související s infekčními chorobami (tj. jejich kontrola a diagnostika)
• Tuzemská produkce je dosud omezená – většinou jde o spotřební materiál typu lehčí nemocniční vybavení (stetoskopy, kolečková křesla, tlakoměry, lůžkoviny a další zejména neelektrické vybavení)
• Tuzemská výroba pokryje pouze 10 % potřeb trhu

Předpoklady pro růst

• Od roku 2014 funguje systém všeobecného zdravotního pojištění, které nyní využívá přibližně 195 milionů obyvatel)
• Plán na výstavbu 100 zdravotnických zařízení do roku 2025
• Do zavedení obchodních překážek v roce 2021 tempo růstu dovozu zdravotnických materiálu v průměru 5 %
• Růstový potenciál, zejména v oblasti výzkumu a vývoje, výroby léčivých látek a pokročilého zdravotnického vybavení, což vytváří významné příležitosti pro zahraniční investory.
• Rostoucí poptávka po zobrazovacích zařízeních – růst 20 %

Konkurence

• Japonsko, Čína, USA, Singapur (54 % veškerého dovozu)
• Významní dodavatelé: GE Healthcare, Pfizer, Siemens, Philips, Samsung

Zdravotnický sektor zůstává atraktivním pro zahraniční investory, zejména díky otevření trhu umožňujícímu 100% zahraniční vlastnictví farmaceutických a zdravotnických společností. Vláda poskytuje investorům daňové úlevy, zjednodušené licenční řízení prostřednictvím systému Online Single Submission a podporu při technologickém transferu. BKPM však stále požaduje minimální investici ve výši 10 bilionů IDR (cca 70 milionů EUR) s 25 % v podobě kapitálu.

Přehled klíčových soukromých nemocničních skupin a farmaceutických společností:

Indonéské ministerstvo zdravotnictví (Kemenkes) eviduje bezmála 3000 veřejných zdravotnických zařízení (typu RS). V počtu bezmála přes 60 % zdravotnického systému však převládají zařízení v soukromém vlastnictví.

Systém veřejných zakázek ve zdravotnictví:

Indonéský systém veřejných zakázek je řízen Prezidentským nařízením č. 16/2018, novelizovaným nařízením č. 12/2021. Tato legislativa stanovuje zásady jako efektivita, transparentnost, spravedlivá soutěž a odpovědnost. Technické prováděcí předpisy jsou dále specifikovány v nařízeních LKPP (Lembaga Kebijakan Pengadaan Barang/Jasa).

Veřejné zdravotnické instituce využívají elektronický katalog (e-Katalog) pro nákup zdravotnického vybavení. Od roku 2022 je e-Katalog rozdělen na národní a sektorové části, přičemž sektorové katalog pro zdravotnictví spravuje Ministerstvo zdravotnictví. Tento systém upřednostňuje domácí výrobce, kteří splňují požadavky na místní obsah ve výši minimálně 40 %.

Nově vláda klade důraz na omezování dovozu ve prospěch tuzemské výroby, pro kterou ovšem v tomto odvětví dosud neexistují odpovídající výrobní kapacity. Na základě Prezidentského nařízení č. 10/2021, známého jako Positive Investment List, je sektor zdravotnických prostředků v Indonésii plně otevřen zahraničním investorům. Toto nařízení umožňuje 100% zahraniční vlastnictví společností zabývajících se dovozem, distribucí a schvalováním zdravotnických prostředků. T. Stejně tak je stále možné, aby majoritní indonéská firma působila jako místní partner zahraničního výrobce zdravotnických pomůcek. 

Pro distribuci zdravotnických prostředků v Indonésii je nezbytné získat Distribuční povolení zdravotnických prostředků (IDAK) od Ministerstva zdravotnictví. . Zahraniční společnosti jsou povinny spolupracovat s místními distributory, kteří musí být držiteli podkladového distribučního certifikátu (SDAK). Tito distributoři často zajišťují také skladování dovezeného materiálu, kontrolu kvality, balení a etiketování.

Farmacie:

Podobně jako v oblasti zdravotnických prostředků byla liberalizována i oblast farmaceutického průmyslu. Výroba a velkoobchod s farmaceutickými produkty jsou nyní rovněž otevřeny pro plné zahraniční vlastnictví, čímž se odstranila předchozí omezení, která stanovovala maximální zahraniční podíl na 85 % .Zároveň však se Indonésie snaží posílit domácí farmaceutickou výrobu, zejména prostřednictvím regulací upřednostňujících domácí produkty. Ministerstvo zdravotnictví oznámilo plán urychlit výzkum, vývoj a výrobu léčivých látek na místním trhu. Součástí této strategie je také nově oznámený plán ministerstva obrany využít laboratoře indonéských ozbrojených sil (TNI) pro výrobu základních léčiv. Tento krok má za cíl snížit ceny léků a zlepšit dostupnost především v odlehlých oblastech, s využitím distribuční sítě vesnických družstev. Přesto však tato iniciativa vyvolala obavy o profesionalitu armády a možné narušení konkurenčního prostředí.

Indonésie je zemí s největším počtem vodohospodářských staveb v regionu jihovýchodní Asie, přičemž většina z nich se koncentruje na ostrovech Jáva a Bali. Ačkoli se zdá, že vodní zdroje jsou bohaté a Indonésané mají zdánlivě přístup k základním službám pitné vody a sanitace, kvalita těchto služeb často neodpovídá standardům bezpečnosti a hygieny. Městské odpadní vody jsou často zpracovávány prostřednictvím septiků nebo podobných zařízení. Z více než 100 průmyslových areálů v zemi má pouze asi 75 % vlastní kapacity pro čištění odpadních vod. Pouze 13 měst je vybaveno kanalizační sítí, z nichž mnohé nefungují efektivně. Hlavní město Jakarta má nejrozvinutější síť odpadních vod, a dalších 15 projektů integrace čistíren odpadních vod je aktuálně plánováno. 

Odpadové hospodářství je spravováno vládní agenturou Pal Jaya a čističky vod spravuje PamJaya. Přestože se Indonésie zavázala k dosažení cíle SDG 6 (čistá voda a sanitace pro všechny), stále chybí komplexní legislativa upravující odpadové hospodářství, s výjimkou dílčích nařízení pro správu vodních zdrojů ve městech a na venkově. Smutnou statistikou zůstává, že pouze něco přes 300 tis. domácností je napojeno na integrovaný systém odpadních vod, zatímco většina odvádí odpadní vody přímo do přírodních vodních zdrojů. Jednou z výzev v oblasti vodního managementu pak je i farmaceutický odpad, který ohrožuje životní prostředí vzhledem k přítomnosti účinných látek s negativním dopadem na vodní ekosystémy. Studie z roku 2024 odhalila přítomnost paracetamolu a antibiotik v indonéských vodních tocích, což přispívá k rozvoji antibiotické rezistence.

Všechny speciální ekonomické zóny, kde se koncentruje průmyslová výroba, jsou povinovány založit současně centralizovaný systém odpadních vod. Zdejší průmyslové čističky vod vyžadují dodávky pump, filtrů, chemikálií, aktivního uhlíku apod. V zemi ovšem existuje pouze jediný dodavatel integrovaného koncového řešení průmyslových čističek vod, tedy PT Prasadha Pamusnah Limbah Indonesia (PPLI). Jakkoli Japonská rozvojová agentura JICA, UNICEF či Korean Water v Indonésii realizují četné rozvojové projekty zaměřené na oblast sanitace a vláda neustále navyšuje rozpočet příslušné kapitoly, jde o odvětví s maximálním prostorem pro soukromé investice a uplatnění inovativních řešení. V minulosti bylo také podpořeno z prostředků České rozvojové agentury formou dotace de minimis B2B několik projektů: např. úspěšná realizace čističky dešťové vody prostřednictvím firmy Khaanzaa na ostrově Bali.

Významné příležitosti představují i dodávky odkalovacích zařízení. Například hlavní město Jakarta je napojeno na pouhá dvě centralizovaná odkalovací zařízení Duri Kosambi a Pulo Gebang. Zájem je tedy i o fekální vozy pro vyprázdnění domácích septiků, stejně jako o anaerobní separační místnosti, přepážkové reaktory a sušičky. Další příležitosti v oblasti vodohospodářských děl, sanačních technologií a řešení odpadového hospodářství lze očekávat také v souvislosti s projektem nového hlavního města Nusantara na ostrově Kalimantan. Nicméně tyto technologie lze uplatnit i v rozrůstajících velkoměstech Indonésie na ostrově Jáva.

Plánované projekty v oblasti vodního hospodářství:

Indonésie patří v roce 2025 k digitálně nejrychleji rostoucím ekonomikám v jihovýchodní Asii. Může se chlubit sedmi technologickými jednorožci (start-upy s hodnotou přes 1 mld. USD), přičemž dominantní postavení si drží dopravní platforma Gojek s hodnotou přes 10 mld. USD. Mezi pět největších e-commerce platforem patří Tokopedia, Shopee, Bukalapak, Lazada a Blibli. Významné postavení si udržuje také společnost J&T Express jako lídr v oblasti logistiky. Digitální platební nástroje se staly nedílnou součástí trhu, přičemž OVO, Dana a GoPay ovládají elektronické peněženky a jsou široce využívány napříč segmenty.

Ve spolupráci s indonéským generálním ředitelstvím pro daně funguje portál OnlinePajak, který usnadňuje digitální daňové podání pro jednotlivce i firmy. Mobilní technologie dominují – přes 70 % populace pravidelně využívá chytré telefony a digitální služby. Platformy pro e-commerce, jako Bukalapak nebo Tokopedia, spolupracují s Ministerstvem pro spolupráci malých a středních podniků a družstev Indonésie a přispívají k digitalizaci malých podniků. Indonéské MSP čelí výzvám v oblasti přístupu k financím, licencím či digitálním nástrojům, ale očekává se zlepšení v návaznosti na regionální Dohoda o digitálním obchodu ASEANu, kterou Indonésie ratifikovala. Ta má sjednotit standardy v oblasti ochrany spotřebitelů, elektronických transakcí, soutěže, duševního vlastnictví a kyberbezpečnosti.

Digitální sektor tvoří přibližně 4 % HDP, ale má značný růstový potenciál. Prognózy hovoří o tom, že indonéská digitální ekonomika dosáhne hodnoty až 150 mld. USD do roku 2025, zejména díky segmentům e-health, digitálního zemědělství, retailu, telekomunikací a těžby. Vláda rozvíjí program e-smart IKM, jehož cílem je posílit využívání digitálních nástrojů v MSP skrze podporu e-commerce, cloudových řešení a robotizace. V rámci programu bylo vybudováno pět technologických parků, které slouží jako centra pro digitální inovace.

Vláda zároveň usiluje o rozšíření internetové infrastruktury do více než 13 000 dosud nepřipojených obcí. Projekt Palapa Ring zahrnuje výstavbu optických kabelů po celé zemi, a nově byl spuštěn satelit SATRIA-1, který má zvýšit konektivitu ve vzdálených oblastech. V rámci strategického plánu je budována i 5G síť pro veřejnost i podnikatelský sektor. Hlavními zahraničními investory v ICT sektoru jsou Austrálie, Čína a USA. Čínské firmy (Alibaba, JD, Tencent) masivně investují do e-commerce, zatímco americká firma Plug and Play spolupracuje s Telkom Indonesia. Australská společnost Equinix vybudovala velké datové centrum, Telstra pak spolupracuje na cloudu a síťových službách.

Indexy digitální a kybernetické úrovně Indonésie:

Digitální indexy potvrzují trend zlepšení: vyšší rychlost připojení, častější digitální transakce a posun v oblasti kyberbezpečnosti. ICT trh v Indonésii je otevřený a umožňuje vstup jak formou joint venture, tak 100% zahraničním vlastnictvím. Největší růst vykazuje segment fintech, kde v zemi působí více než 200 firem a odhady připouštějí prostor až pro čtyřnásobek subjektů, se zaměřením na půjčky, pojištění a investice.

Požadavky na vstup na ICT trh v Indonésii

Pro vstup na indonéský trh musí ICT společnosti splnit několik regulatorních požadavků. Klíčovým prvkem je registrace v systému Online Single Submission (OSS) a získání obchodního oprávnění pro digitální služby. Společnosti, které provozují nebo spravují informační systémy strategické povahy (např. cloud, data hosting, e-government, zdravotní IT), musí získat bezpečnostní schválení od Národního úřadu pro kybernetickou a kryptografickou bezpečnost (BSSN). Dále se vyžaduje soulad s předpisy o ochraně osobních údajů (UU PDP 2022) a registrace systémů s vysokým dopadem v systému PSE (Penyelenggara Sistem Elektronik). Pro některé typy služeb je nutné mít datová centra lokalizovaná na území Indonésie.

Zájem o výzkumnou spolupráci se opakovaně objevuje ve všech smluvních i nesmluvních dokumentech vzájemné česko-indonéské spolupráce napříč sektory. V současnosti lze stavět zejména na prioritách v oblasti životního prostředí, klimatické agendy, digitalizace a zdravotnictví. Naopak asymetrický zájem o společný vývoj a přenos know-how přetrvává u high-tech produktů, které vyžadují vyšší míru preciznosti, specifické klimatické podmínky nebo kvalifikovanou pracovní sílu.

Ve snaze umístit se do roku 2030 mezi deset největších světových ekonomik se Indonésie výrazně orientuje na digitalizaci, modernizaci průmyslu a posilování výzkumné a vývojové kapacity. Tento posun je podporován iniciativami jako „Making Indonesia 4.0“, „Vize 2045“ nebo „Digital Indonesia Roadmap 2021–2024“, které výslovně zmiňují pokročilé materiály a nanotechnologie jako klíčové oblasti rozvoje. Indonéské IT start-upy hledají zahraniční partnery pro společný vývoj uživatelských aplikací, budování metaverza, řešení v oblasti kyberbezpečnosti nebo zpracování jazykových dat. Výzkumný institut BRIN spolupracuje se singapurskými institucemi na vývoji jazykového modelu pro indonéskou bahasu a zároveň nabízí akcelerační programy, business matching a přístup ke sdílené výzkumné infrastruktuře pro zahraniční partnery.

Zahraniční firmy jako Hitachi, Huawei nebo ZTE již do Indonésie úspěšně vstoupily v oblasti ICT a zabezpečení sítí. V oblasti energetiky pokračuje příliv investic do výroby baterií pro elektromobily. V roce 2024 byla v Karawangu spuštěna první indonéská továrna na EV baterie (projekt Hyundai, LG a státní Indonesia Battery Corporation), přičemž další investici ve výši 1,3 mld. USD oznámil čínský BYD pro továrnu v Subangu.

V oblasti obnovitelných zdrojů energie probíhá intenzivní výzkum v geotermální, solární, biomasa a oceánské energii. Klíčovými institucemi jsou Technologický institut v Bandungu (ITB) a Univerzita Airlangga v Surabaji. BRIN identifikuje nanotechnologie jako zásadní nástroj pro zvýšení účinnosti solárních článků, efektivní skladování energie a prodloužení životnosti zařízení v extrémních podmínkách. Indonésie podporuje rozvoj grafenových a dalších pokročilých materiálů pro vývoj výkonnějších bateriových systémů a energetických úložišť.

Farmaceutický průmysl Indonésie je cíleně rozvíjen v návaznosti na potřebu lokální výroby léčiv. Roste zájem o lokalizaci výroby cytostatik a výzkum nových terapií pro rakovinu, diabetes a další chronická onemocnění. V roce 2024 byl představen plán obranného sektoru zapojit se do výroby základních léčiv prostřednictvím vojenských farmaceutických laboratoří s cílem posílit dostupnost léků a snížit závislost na dovozu. Významný potenciál se rovněž otevírá v oblasti nanomedicíny, například v cíleném doručování léčiv, vývoji pokročilých diagnostických nástrojů a zdravotnických prostředků s nanostrukturami.

Vize 2045 počítá s navýšením investic do výzkumu a vývoje na 1,5–2 % HDP a rozvojem vlastní technologické základny, zejména v režimu tzv. triple-helix spolupráce (akademie–průmysl–vláda). BRIN byla v tomto kontextu reorganizována do 12 výzkumných organizací, včetně specializované organizace pro nanotechnologie a materiály, a rozvíjí spolupráci s regionálními a mezinárodními partnery. Firmám nabízí přístup k testovacím kapacitám, platformu pro komercializaci výstupů a daňové úlevy za výzkumné investice.

Vláda si uvědomuje význam výzkumu, vývoje a inovací (VVI) pro dlouhodobý hospodářský růst. V roce 2023 investovala přes 600 milionů USD prostřednictvím programu Smart Indonesia. Technologické parky vznikají u hlavních univerzit, často s podporou ADB, a slouží jako inkubátory pro start-upy a technologický transfer. Výsledky výzkumných center se každoročně představují na INARI Expo v Cibinongu na Jávě, kde se prezentují i příležitosti k mezinárodní spolupráci.

Českým výzkumným institucím a firmám se otevírají konkrétní příležitosti zapojit se do projektů aplikovaného výzkumu, technologického transferu i společného vývoje. Indonéské technologické parky, grantové pobídky a přístup k testovacím kapacitám představují vhodné vstupní body.

Potenciální sektory pro spolupráci v oblasti VVI pro české subjekty: