Integrovaná prevence a omezování znečištení (IPPC)

Cílem směrnice IPPC je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, tj. neposuzovat odděleně dopad činnosti na jednotlivé složky životního prostředí, ale vycházet ze široké škály možných vlivů činnosti na kvalitu životního prostředí a lidské zdraví. IPPC představuje zcela nová pravidla pro povolování výrobních činností velkých průmyslových a zemědělských provozů, vymezení požadavků na úroveň provozovaných zařízení. Dokument obsahuje podrobné informace o principech směrnice.



Integrovaná prevence a omezování znečištení – IPPC

Osnova dokumentu:

Úvodní informace

V členských státech Evropské unie a OECD byla přijata celá soustava právních předpisů, které umožňují přechod na integrovaný systém zaměřený na prevenci znečištění.

Základní směrnicí pro zavedení integrovaného systému prevence znečištění v EU je Směrnice Rady ES 96/61/EC ze dne 10. 10. 1996 o integrované prevenci a řízení znečištění (Integrated Pollution Prevetion And Control, IPPC).

Důvody, které vedly k vydání směrnice IPPC

Pátým akčním programem pro životní prostředí ES byla stanovena zásadní priorita pro integrované řízení životního prostředí. Tímto dokumentem byla odstartována zásadní změna v systému ochrany životního prostředí přecházející od systému odstraňování znečištění z konce technologických procesů a složek životního prostředí na prevenci, snižování a eliminaci emisí škodlivých látek přímo u zdroje v souladu se zásadou "znečišťovatel platí".

Hlavní důvody pro zavedení integrovaného systému řízení znečištění životního prostředí:

  • existují rozdílné přístupy k řízení emisí do ovzduší, vody a půd, které mohou způsobovat pouze přesuny znečištění z jednoho prostředí nebo složky do druhé,
  • omezování materiálových a energetických toků,
  • v rámci legislativy ES byla přijata opatření proti vypouštění nebezpečných látek do ovzduší a vodního prostředí, nebyla však přijata potřebná opatření zaměřená na emisi nebezpečných látek do půdy,
  • je nezbytné zajistit snižování znečištění životního prostředí jako celku a zabránit komplexně emisím do ovzduší, půdy a vody a současně maximálně omezit produkci odpadů,
  • provozovatel musí brát v úvahu komplexně všechny aspekty životního prostředí a oznámit je příslušnému kompetentnímu orgánu, který vydává komplexní povolení, aby si je před vydáním souhrnného povolení mohl ověřit,
  • musí být zajištěna plná koordinace mezi příslušnými kompetentními úřady při povolovacím řízení, protože jedině tak lze dosáhnout nejvyšší možné míry efektivnosti ochrany životního prostředí jako celku,
  • emisní limity a ekvivalentní technická opatření k jejich dodržení musí být založena na nejlepších dostupných technikách a technologiích se zřetelem na technické parametry jednotlivých zařízení a jejich částí.

Transpozice a implementace Směrnice Rady o integrované prevenci a omezování znečištění v České republice

Vstup České republiky do EU znamená začlenit, mimo jiné, více než 200 právních aktů komunitárního práva do české environmentální legislativy. A především připravit podmínky pro jejich uplatňování a prosazování. Nejvýznamnějším zásahem je přijetí Směrnice 96/61 EC o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Její důležitost je možné nejlépe charakterizovat konstatováním, že sama svým významem předčí všechny ostatní požadované legislativní zásahy dohromady.

V rámci osvojení směrnice schválené v roce 1996 byla v České republice ustavena ministrem životního prostředí již v roce 1997 pracovní skupina pro přípravu implementace této směrnice.

Dne 6. 6. 2001 vláda schválila návrh zákona o integrované prevenci, který následně postoupila do parlamentu. Návrh předpokládá, že zákon vstoupí v platnost k 1. 1. 2003, tj. referenčnímu datu vstupu České republiky do Evropské unie. Parlament ČR schváli tento návrh jako zákon č. 76/2002 dne 5. 2. 2002 (hypertextová verze zákona). (Přehled nejdůležitějších souvisejících právních předpisů ČR týkajících se životního prostředí obsahuje dosud 109 titulů.)

Nově zaváděný proces integruje pro dotčená zařízení povolení dle složkových zákonů. V rámci jeho průběhu bude na místní (krajské) úrovni docházet k porovnávání stávajících technologií s nejlepšími dostupnými technikami také v zájmu maximalizace využití surovin a minimalizace energetické náročnosti provozů.

Výstupem procesu bude integrované povolení, bez kterého po 30. 10. 2007, stejně jako v zemích Evropské unie nebude možné provozovat žádné zařízení spadající pod přílohu 1 návrhu zákona o IPPC.

Přehled organizací spadajících do působnosti směrnice a následně i návrhu zákona o IPPC dle přílohy 1 k těmto dokumentům je od začátku roku 2000 zveřejněn na www.ceu.cz/ippc. Na aktualizaci se vedle Ministerstva životního prostředí, Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zemědělství podílí zejména podniky provozující zařízení spadající pod přílohu 1.

Zpět na začátek


O Směrnici

Směrnice Rady 96/61 EC z 24.9.1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), přestavuje nový přístup k ochraně životního prostředí. Cílemsměrnice je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, tj. neposuzovat odděleně dopad činnosti na jednotlivé složky životního prostředí, ale vycházet ze široké škály možných vlivů činnosti na kvalitu životního prostředí a lidské zdraví. Pod integrovanou prevencí a omezováním znečištění se skrývají zcela nová pravidla pro povolování výrobních činností velkých průmyslových a zemědělskýchprovozů, vymezení požadavků na úroveň provozovaných zařízení.

Směrnice stanoví požadavky, které mají členské státy přijmout pro to, aby se zamezilo znečišťování ovzduší, vody a půdy, případně, aby se toto znečištění co nejvíce omezilo. Požadavky se týkají určitých průmyslových činností (uvedených v Příloze I.), které jsou největšími producenty znečištění a u kterých je snaha dosáhnout největší možné ochrany životního prostředí.

Přílohy směrnice

1. Obsah přílohy I.

Příloha I. směrnice 96/61 uvádí kategorie zařízení na která se směrnice vztahuje.

2. Obsah přílohy II.

Příloha II. uvádí přehled stávajících směrnic, podle nichž budou zatím (tj. do doby, než budou stanoveny emisní limity Společenství v souladu s články 18 a 20 směrnice IPPC) stanovovány limitní hodnoty emisí,

3. Obsah přílohy III.

Příloha III. směrnice 96/61 uvádí indikativní seznam hlavních znečišťujících látek, pro které se stanovují emisní limity.

4. Obsah přílohy IV.

Příloha IV. uvádí dvanáct nejdůležitějších zásad , které je třeba brát v úvahu při definování nejlepší dostupné techniky.

Provozní požadavky

Směrnice stanovuje následující základní požadavky na provoz zařízení:

  • musí být provedena vhodná preventivní opatření proti znečišťování životního prostředí, a to především na základě použití nejlepší dostupné techniky,
  • nesmí docházet k významnému znečišťování,
  • musí se předcházet vzniku odpadu (resp. škodliviny) a pokud odpad vznikne, má být především zhodnocován. Není-li zhodnocení možné z technického a ekonomického hlediska, musí se odpad zneškodnit tak, aby byl vyloučen nebo omezen jeho dopad na životní prostředí,
  • musí se efektivně využívat energie,
  • musí být přijata opatření k zabránění vzniku havárií a k omezení jejich následků,
  • musí být přijata opatření k vyloučení rizika znečištění po definitivním ukončení provozu zařízení a k revitalizaci lokality.

Procesní požadavky

Další požadavky směrnice mají povahu především institucionální, tzn., že se týkají samotného procesu povolování určitých činností (či provozu zařízení):

  • Obsah žádosti o povolení musí charakterizovat připravovanou činnost pokud jde o znečištění, které bude produkovat, spotřebu přírodních zdrojů, včetně spotřeby energie, a také pokud jde o opatření zaměřená na prevenci nebo snížení negativních vlivů těchto činností, vč. produkce odpadů. Součástí žádosti musí být i návrh na monitorování emisí.
  • Žádost o povolení činnosti bude muset obsahovat v souladu s požadavky směrnice kromě popisu zařízení a jeho činnosti, surovin, zdrojů emisí rovněž popis navrhované technologie a postupů určených k vyloučení nebo snížení emisí ze zařízení, opatření pro předcházení vzniku odpadů a opatření plánovaná k dodržení obecných principů základních povinností a k monitorování emisí do životního prostředí a další údaje.
  • Nová zařízení v EU budou tzv. integrované povolení muset získávat již od září r. 1998, u zařízení již existujících dojde k přezkoumání činnosti podle požadavků směrnice, na jehož základě bude nebo nebude vydáno integrované povolení po r. 2007. Žádosti o povolení budou přístupné veřejnosti stejně jako výsledky monitorování výstupů ze zařízení.
  • Integrovaný přístup k vydávání povolení je jedním z klíčových bodů celého procesu. Základem integrovaného přístupu je požadavek, aby podmínky povolení a řízení, v němž se povolení vydává, byly plně koordinovány v těch případech, kdy se řízení účastní více než jeden příslušný orgán.
  • Rozhodnutí mohou být souhlasná pouze v případě, že zařízení, o které se jedná, splní požadavky směrnice a zajistí vysokou úroveň ochrany životního prostředí jako celku, prostřednictvím ochrany ovzduší, vody a půdy. Všechna rozhodnutí, včetně změn, musí obsahovat podrobnosti týkající se ochrany ovzduší, vody a půdy a integrovat je.
  • Podmínky povolení musí především obsahovat emisní limity pro látky vyjmenované ve směrnici, pokud budou vypouštěny ve významném množství a vzhledem k jejich schopnosti přenášet znečištění z jednoho média do druhého. Parametry a technická opatření doplňující emisní limity musí vycházet z požadavku nejlepších dostupných technik. Povolení musí také obsahovat ustanovení pro případy ohrožení životního prostředí (např. při dočasném nebo úplném zastavení provozu a při neobvyklých situacích, které se mohou při provozu zařízení vyskytnout).
  • Povolovací proces bude vycházet z kritérií založených na principech dlouhodobě udržitelného rozvoje. Znamená to důslednou koordinaci činností všech orgánů příslušných pro povolovací řízení. Koordinace jednotlivých hledisek přitom bude probíhat pouze uvnitř a mezi schvalovacími orgány a investor či provozovatel se bude obracet pouze na jeden odpovědný orgán, který bude vydávat povolení.

Zpět na začátek


Principy Směrnice IPPC

Hlavní principy procesu integrované prevence a omezování znečištění – procesu IPPC

Směrnice 96/61 EC (Směrnice IPPC) vykazuje mnoho zcela nových rysů a přístupů, které přebírá tento návrh zákona. Z hlediska dosavadní praxe v České republice je nutné zejména zdůraznit následující principy:

Harmonizace procesu IPPC

Celá Směrnice IPPC pojednává o sjednocení přístupu a kritérií povolování výrobních činností všech členských a kandidátských zemi EU. Je proto nezbytné, při zachování principu subsidiarity a suverénní pravomoci regionálních orgánů i respektování místních podmínek, harmonizovat přístupy a povolovací kriteria a podmínky i v rámci každé země.

Integrovaný, komplexní přístup

Postupně se opouští dosud běžný princip samostatné ochrany jednotlivých složek životního prostředí, kdy často dochází pouze k přenášení znečištění z jedné složky do druhé. Komplexní ochrana životního prostředí jako celku se bude stále více odrážet ve struktuře orgánů pro ochranu prostředí, ale i v podobě environmentálního práva. Směrnice IPPC a komplexní zákony na ochranu prostředí v některých zemích jsou toho důkazem.

Subsidiarita

Princip přenášení rozhodovací pravomoci na nejnižší možnou úroveň. V evropském měřítku to znamená, že orgány EU řeší jen ty problémy, které nemohou řešit členské země jednotlivě. Na národní úrovni se posiluje úloha regionů. Centrálně řešit jen ty problémy, které nelze řešit na regionální úrovni.

Jedno povolení a jedno povolovací místo

Pro provozovatele výrobních zařízení zavádění principů Směrnice IPPC sice znamená povinnost získat, mimo stavební povolení a kolaudační výměr, ještě samostatné povolení provozu zařízení (a to i pro existující zařízení), ale na druhé straně zavádí velké zjednodušení povolovacího řízení. Místo několika desítek povolovacích orgánů budou povolení vydávat krajské úřady, které tímto přebírají složitou úlohu koordinace jednotlivých specializovaných stanovisek.

Dialog a vyjednávání

Stanovení konkrétních podmínek povolení provozu výrobních zařízení, závazné emisní hodnoty a dodržování předepsaných výrobních parametrů, jsou výsledkem vyjednávacího procesu a dohody mezi Krajským úřadem a provozovatelem výrobního zařízení. Tato dohoda bude sice vycházet z BREF´s, ale bude respektovat místní podmínky a dostupnost BAT v každém daném konkrétním případu.

Otevřenost procesu IPPC

Jedním z nejdůležitějších rysů Směrnice IPPC je důraz na aktivní spoluúčast veřejnosti na procesu vyjednávání, stanovování a dodržování podmínek povolení provozu výrobních zařízení a na možnost přístupu všech zájemcům ke všem relevantním dokumentům celého procesu IPPC, samozřejmě při plném dodržování všech ustanovení Zákona č.123/1998 Sb. O právu na informace o životním prostředí, Zákona č.106/1999 Sb. O svobodném přístupu k informacím i Zákona č.89/1995 O státní statistické službě. Uspokojení všech informačních potřeb orgánů státní správy, žadatelů o integrované povolení i zájmových organizací a široké veřejnosti vyžaduje fungování poměrně složité a náročné informační služby (zejména v oblasti nejlepších dostupných technik), jejíž zavedení je předmětem prováděcího předpisu k připravovanému českému zákonu o integrované prevenci a omezování znečištění. Tato informační služba musí zajistit také všechny kontakty České republiky na orgány IPPC, včetně přípravy požadovaných pravidelných hlášení Evropské komisi o uplatňování Směrnice IPPC v naší zemi.

Podmínky povolení založené na BAT jako obecně doporučující hodnoty

Každý výrobní provoz je posuzován na základě emisních limitů a parametrů výroby odpovídající nejlepší dostupné technice (BAT). Rozsah a interval, ve kterém se pohybují přiměřené emise a parametry, odpovídající BAT, jsou k disposici v Referenčních dokumentech nejlepší dostupné techniky (BREF´s) , které se postupně zpracovávají pro všechny typy výrobních zařízení. Jedná se o směrné hodnoty, ne o závazné limity. Jsou však základem pro vyjednávací proces, na jehož konci jsou již závazné limity emisí a výrobních parametrů. V EU BAT/BREF zatím pro řadu odvětví neexistují.

Hodnocení dostupnosti BAT, nákladů a přínosů

Z definice nejlepší dostupné techniky podle Směrnice IPPC vyplývá, že pro povolovací proces je nutné vycházet ze sice nejlepší v daném čase známé, ale dostupné techniky, "umožňující její zavedení za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy".Prakticky to znamená respektovat místní podmínky, druh a stáří výrobního zařízení, investiční cykly technologické inovace a sociální aspekty požadovaných zásahů.

Harmonizace složkových a IPPC limitů a parametrů

V přechodném období bude docházet k souběhu složkového a integrovaného přístupu ke stanovování podmínek provozu výrobních zařízení. Pro velká a střední zařízení bude již uplatňován integrovaný přístup ve smyslu Směrnice IPPC, při plném respektování složkových emisních limitů. Zásadou je, že předepsané emisní limity a výrobní parametry podle povolení nesmí tyto složkové limity zmírňovat a umožnit jejich nedodržování. Představuje to dosti složitý problém harmonizace jednotlivých emisních limitů a výrobních parametrů, které jsou v různých jednotkách a vztaženy k jiným hodnotám (koncentrace v objemových či váhových jednotkách, emise vztažené na výrobní kapacitu zařízení, ukazatele materiálové a energetické spotřeby a pod.).V neposlední řadě se jedná i o harmonizaci analytických metod a správné laboratorní praxe, (monitoringu) při stanovování a měření relevantních hodnot emisí a spotřeby.

Hodnocení emisních, ale také výrobních parametrů

Dosavadní složkové zákony na ochranu prostředí se o výrobní provozy zajímají jen z hlediska emisí přesahující brány závodu. Emisní limity mají zatím vesměs charakter koncentrace škodlivé látky ve vypouštěných odpadních produktech.

  • Přípustné emise i další parametry BAT jsou udávány v hodnotách vztažených na jednotku produkce s hodnocením celkových látkových toků v čase.

Zpět na začátek


Nejlepší dostupné techniky – BAT

Pojem "nejlepší dostupná technika" se v posledních letech zavádí do všech mezinárodních dokumentů (dohod, protokolů aj.), které se zabývají problematikou ochrany životního prostředí. S ohledem na potřebu jednotného výkladu tohoto pojmu je ve směrnici o IPPC zavedena definice, která se přijímá obecně pro další mezinárodní dokumenty i pro ostatní legislativu EU.

Jedná se prakticky o porovnávání parametrů technologií a postupů pomoci předem stanovených indikátorů (např. měrná emise do životního prostředí nebo energetická spotřeba na jednotku produkce);

  • nejlepší dostupná technika – nejúčinnější a nejpokročilejší způsob činnosti a jejich provozních metod, dokládající vhodnost určité techniky jako základu pro stanovení emisních limitů k zabránění, nebo, není-li to možné, ke snížení emisí a vlivů na životní prostředí jako celku.

Podrobnější definice jednotlivých dílčích částí tohoto pojmu pak jsou následující:

  • technika – zahrnuje jak používanou technologii, tak i způsob, jakým je zařízení navrhováno, budováno, udržováno, provozováno a po dožití vyřazováno z provozu,
  • dostupná – znamená, že je již vyvinuta v měřítku, které umožňuje její zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s přihlédnutím k nákladům a výhodám, bez ohledu na to, zda je v dotyčném členském státě EU vyráběna či používána, pokud je provozovate=“REF_BAT_BREF“ title=“WOIBookmark“>Referenční dokumenty pro BAT – BREF

    Výsledek systému výměny informací má podobu tzv. referenčních dokumentů BAT (BAT Reference Documents – BREF) a je postupně zveřejňován pro všechny sledované činnosti, které spadají do režimu IPPC (Příloha I. směrnice). Některé činnosti nejsou charakteristické jen pro jedno průmyslové odvětví (např. chladicí systémy, monitoring), hovoří se pak o mezisektorových BAT, které jsou shromažďovány v tzv. horizontálních/průřezových BREF. BREF odrážejí stav techniky, kterého průmysl dosáhl, a průmysl tak svými inovacemi umožňuje vytváření nových standardů v oblasti BAT, a tedy i odvozených emisních limitů. Pro veřejnou sféru i pro průmysl samotný má zásadní význam, aby se průmysl aktivně zapojil do vypracovávání BREF.

    BREF

    Je připravován Evropskou kanceláří IPPC a je připomínkován technickými pracovními skupinami (TWG). BREF pro jednotlivá odvětví mají být vodítkem pro správní orgány, jaké techniky lze použít a jaké lze z toho odvodit limity emisí.

    Obsah referenčních dokumentů – BREF

    Referenční dokumenty nejsou chápány jako statické předpisy s jednoznačně stanovenými hodnotami limitů, platné pro všechny lokality , se zvýrazňováním průkopnických technik. Naopak se dochází k dohodě, že seznamy referenčních technik nejsou výlučné, což znamená, že se v praxi mohou kromě navrhovaných technik uplatnit také další alternativní technická řešení, která budou splňovat zadaná kriteria.

    Záměrem referenčního dokumentu musí být poskytnutí informací kompetentním orgánům pro stanovení podmínek provozu, včetně informací o dosažitelných hodnotách emisních limitů škodlivin, ale také o výši spotřeby surovin, energií a materiálů, které mohou být dosaženy. Praktická úroveň hodnot, dosažených danou technikou však bude záviset na mnoha dalších faktorech, které jsou specifické pro určitou lokalitu (např. klimatické podmínky, stáří zařízení atd.).

    V průběhu přípravy jednotlivých dokumentů byla vytvořena jednotná struktura referenčních dokumentů BREF:

    1. obecné informace o průmyslovém sektoru jako celku
    2. obecná informace o průmyslových technologiích, procesech, používaných daným sektorem v současné době
    3. údaje a informace, týkající se současných emisních úrovní a spotřeb, odrážející situaci v existujících zařízeních v době zpracování dokumentu (energie, voda, suroviny, emise, odpady)
    4. popisuje detailněji kandidáty BAT (popis technologie, rozdíly nových a starých instalací, hlavní ekologické účinky, monitorování emisí, charakterizace opatření "crossmedia efekt", provozní data, ekonomika).
    5. uvádí techniky a emisní a spotřební úrovně, které jsou kompatibilní s BAT v obecném smyslu, zkrácený seznam prakticky uplatňovaných procesů a technologií. Je však třeba zdůraznit, že tento dokument nenavrhuje emisní limity. Určení odpovídajících podmínek povolení musí vzít v úvahu místní, specifické faktory (technickou charakteristiku, geografickou polohu a místní environmentální podmínky).
    6. Nově se rozvíjející technologie, směry vývoje
    7. Závěry a doporučení

    V části dokumentu, věnované současným technologiím jsou zahrnuty především následující základní informace:

    • Dosavadní technologický vývoj dané výroby
    • Základní technologické schéma a členění výroby
    • Podrobnější popis jednotlivých technologických uzlů a zařízení
    • Identifikace míst a zařízení, kde vznikají emise škodlivin a odpady

    Pokud jde o současnéspotřeby surovin, materiálů a energií a o emise škodlivin jsou v referenčním dokumentu uvedeny podle míry dostupnosti především tyto údaje:

    • Schémata materiálových a energetických toků, vstupy a výstupy
    • Spotřeby:
      • surovin a pomocných materiálů
      • elektrické energie, tepla, plynu, vody, tlakového vzduchu
    • Emise škodlivých látek:
      • do ovzduší
      • do vod
      • do půdy
      • do odpadů

    Nejvýznamnější částí dokumentu jsou doporučené nejlepší dostupné techniky, které přinášejí řadu důležitých informací, zejména pak :

    • Charakter doporučené techniky, to je zda technika zabezpečuje:
      • prevenci vzniku znečištění
      • čištění na konci technologického procesu
    • Charakteristické údaje o procesu, především:
      • podrobný popis techniky a její použitelnost i pro současné závody nebo pouze pro nově budované podniky
      • rozpětí dosažitelných hodnot emisí jednotlivých škodlivin a způsoby jejich monitorování
      • údaje o dosahovaných hodnotách spotřeb základních materiálů
      • údaje o ekonomice provozu a investičních nákladech
      • přehled referenčních závodů, literární odkazy

    Z dokumentu rovněž vyplývá, že přehledy referenčních technik nejsou uzavřené a mohou se tedy vyskytnout alternativy k navrženým technikám, které mohou splňovat zadané podmínky.

    Z toho vyplývá časová neomezenost dokumentu a počítá se s postupným vývojem v jednotlivých průmyslových oblastech při neustálém zdokonalování environmentálních parametrů.

    Dokumenty BREF jsou připravovány pro tyto výrobní sektory:

    • Papírenský a celulózový průmysl
    • Výroba železa a oceli
    • Výroba cementu a vápna
    • Chladící systémy
    • Chlor alkalická chemie
    • Zpracování železných kovů
    • Zpracování neželezných kovů
    • Výroba skla
    • Koželužny
    • Výroba textilu
    • Monitorovací systémy
    • Rafinérie
    • Velkoobjemové organické chemikálie
    • Kovárny a slévárny
    • Intenzivní živočišná výroba
    • Emise ze skládek sypkého a nebezpečného materiálu
    • Úprava odpadních vod a odpadních plynů, systémy řízení v chemickém průmyslu
    • Ekonomické a mezisložkové aspekty v oblasti IPPC
    • Velká spalovací zařízení
    • Velkoobjemové anorganické chemikálie – zásady, kyseliny a hnojiva
    • Velkoobjemové anorganické chemikálie – pevné a ostatní
    • Jatka a kafilérie
    • Potravinářský a mlékárenský průmysl
    • Keramika
    • Řízení odpadů z těžby
    • Povrchová úprava kovů
    • Povrchová úprava s použitím rozpouštědel
    • Spalování odpadů
    • Využití odpadů / nakládání s odpady
    • Specifické anorganické chemikálie
    • Jemné organické chemikálie
    • Polymery

    Pro přípravu BREF v těchto sektorech byly vytvořeny technické pracovní skupiny (TWG).

    Technické pracovní skupiny (TWG) jsou poradní sbory pro jednotlivá odvětví pro přípravu a připomínkování návrhů referenčních dokumentů (BREF). Členy TWG jsou zástupci Evropské komise (DG Environment), státní správy členských států EU, experti mezinárodních průmyslových svazů a sdružení (průmyslové NGO), environmentálních nevládních organizací (NGO), případně experti nečlenských států EU.

    Pracovní prostor zajišťuje jmenovaným expertům TWG, pracujícím s koncepty dokumentů, mechanismus výměny názorů na návrhy textů i další informace, nezbytné ještě před uvolněním dokumentů širším zájemcům. S ohledem na zajištění odpovídajícího pracovního prostředí k této koncepční činnosti je přístup vyhrazen osobám s aktivní účastí v této činnosti, identifikovatelných podle jména a hesla.

    Každá TWG skupina je zřízena na omezenou dobu s úkolem poskytovat informace a vyhodnocovat koncepty referenčních dokumentů.

    Kontakty

    Z České republiky je členem TWG pro textilní průmysl ing. Janák z a.s. INOTEX (janak@inotex.cz). Někteří další odborníci spolupracují se zástupci průmyslových svazů v jednotlivých TWG. Např. pro oblast papíru a celulózy ing. J. Zbořil (CEPI) (j.zboril@ck.bohem-net.cz).

    Zpět na začátek


    Systém výměny informací

    Organizace výměny a přípravy informací v EU

    Článek 16 směrnice IPPC ukládá Evropské komisi povinnost organizovat "mezi členskými státy a mezi zainteresovanými průmyslovými odvětvími výměnu informací o BAT, monitoring a sledování jejich vývoje". Výsledky této výměny informací bude komise každé tři roky zveřejňovat. Zodpovědný v této oblasti je Direktoriát XI. Evropské Komise (Directorate-General Environment – DG – ENV).

    Účelemsystému výměny informací je přenos informací o BAT a z nich odvozených emisních limitů na několika úrovních:

    • mezi veřejnou a soukromou sférou na úrovni EU i na vnitřní úrovni jednotlivých států
    • uvnitř veřejné, a stejně tak i uvnitř soukromé sféry, a to opět jak na národní, tak na celoevropské úrovni.

    Důležitá je přímá účast průmyslu v tomto systému a všeobecná dostupnost zveřejňovaných informací.

    Cílemsystému výměny informací je podpora úřadů odpovědných za vydávání integrovaného povolení. Tyto úřady musí být informovány o aktuálním vývoji BAT a odvozených emisních limitech, protože jim směrnice ukládá, aby k nim přihlížely při vydávání povolení. Evropská komise pro tento účel vytváří referenční dokumenty BAT (tzv. BREF).

    Většinu koordinační a technické práce, včetně navržení BREFs, provádí Evropská kancelář IPPC, která je umístěna při Joint Research Centre – Institute for Prospective Technological Studies, Isla de la Cartuja s/a, E-41092 Seville, Španělsko.

    Evropská kancelář IPPC je sekretariátem systému výměny informací. Účastníci této výměny informací – členské státy EU, průmysl a veřejnost (zastoupená nevládními organizacemi) pracují na dvou úrovních:

    • Na technické úrovni jsou ustaveny pro každý výrobní sektor dle přílohy č. I směrnice Technické pracovní skupiny (Technical Working Groups –TWG). Skládají se z odborníků členských států a odborníků průmyslových svazů, včetně nezávislých expertů.
    • Na politické úrovni je ustaveno Fórum pro výměnu informací (Information Exchange Forum – IEF), pořádající setkání 2-3krát za rok. Úkolem fóra je dohlížet na proces výměny informací a podávat oficiální připomínky k návrhům BREF; jeho členy jsou zástupci soukromé i veřejné sféry.

    Konečnou zodpovědnost za zveřejnění BREF má Komise respektive její direktoriát DG XI.

    Práci TWG pro každý výrobní sektor, pro který je vypracováván BREF, koordinuje Evropská kancelář IPPC. Šest měsíců před oficiálním začátkem práce na daném BREF jsou představitelé příslušného průmyslového sektoru (většinou průmyslové svazy) vyzváni, aby delegovali své experty do pracovní skupiny.

    Představitelé průmyslu poskytují dokumentaci, nezbytnou pro vypracováni daného BREF, a zvou odborníky ze Sevilly na exkurzi do výrobních provozů; představitelé průmyslu mohou absolvovat rovněž stáž v kanceláři IPPC v Seville. Některé průmyslové svazy dokonce ustavují ??ínové??racovní skupiny, které podrobně sledují vývoj a případně předkládají alternativní řešení.

    Národní systém výměny informací

    Každý členský stát musí zřídit vlastní systém výměny informací o BAT a odvozených emisních limitech, který bude propojen se systémem EU. Účelem systému je poskytovat informace o BAT a emisních limitech nejen úředním orgánům a institucím, ale i průmyslu a veřejnosti a zpětně Evropské komisi. Členský stát musí každé tři roky podávat komisi do Bruselu zprávu, která bude obsahovat přehled hlavních zdrojů a přeshraničních přenosů znečištění, a dále přehled platných emisních limitů a BAT, ze kterých jsou odvozeny.

    Národní systém výměny informací zároveň poskytuje institucionální zázemí pro vyjednávání jednotlivých zájmových skupin o nejefektivnějších opatřeních pro ochranu životního prostředí jako celku, včetně požadavků na dosažení emisních limitů environmentálně i ekonomicky nejefektivnější cestou. Vzhledem k tomu, že rámec emisních limitů bude stanovován legislativou EU a BREF, bude se o skutečných environmentálních efektech a ekonomických dopadech zavedení IPPC rozhodovat především v oblasti výměny informací v rámci tohoto vnitřního systému.

    Příprava referenčních dokumentů (BREF) je založena na výměně a posouzení informací všech států o existujících nejlepších technikách, monitorovacích postupech, dosahovaných výsledcích a výhledech dalšího vývoje. Proto byla v prvé fázi jako podkladový materiál shromážděna celá řada studií o používaných technologiích a dosahovaných výsledcích ze všech vyspělých průmyslových států světa .

    První verze dokumentů připravuje Evropská kancelář IPPC na základě diskusí expertů v pracovních skupinách a s využitím dalších studií o BAT, které již byly připraveny v rámci jiných projektů či mezinárodních dohod. Vypracované návrhy dokumentů BREF jsou pak následně posuzovány v průmyslových sdruženích a dalších orgánech. Tyto také připravují vlastní stanoviska k návrhům BREF.

    Česká republika může ovlivnit vytváření tohoto rámce na úrovni EU především zapojením svých odborníků do pracovních skupin. V současné době má Česká republika jednoho zástupce v pracovní skupině pro přípravu referenčních dokumentů nejlepších dostupných technik (BREF), a to v pracovní skupině pro textilní průmysl. Prostřednictvím svých zástupců v mezinárodních odvětvových sdruženích, např. papírenského průmyslu (CEFIC) a výroby železa a oceli (EUROFERR), získává Česká republika informace o přípravě BREF pro tato odvětví. Samostatně se angažuje prostřednictvím svého svazu chemický průmysl, na který se směrnice vztahuje bez výjimky. Do tohoto procesu je rovněž v současné době i zemědělský průmysl.

    V rámci příprav návrhu zákona došlo k rozdělení zodpovědnosti orgánů státní správy za práci technických pracovních skupin a aktuálnost a dostupnost informací o nejlepších dostupných technikách dle jednotlivých kategorií zařízení:

    Ministerstvo průmyslu a obchodu:

    • energetika,
    • výroba a zpracování kovů,
    • zpracování nerostů
    • chemický průmysl,
    • ostatní průmysl.

    Ministerstvo zemědělství:

    • intenzivní chovy prasat a drůbeže,
    • mlékárenský a potravinářský průmysl,
    • jatka a zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu.

    Ministerstvo životního prostředí:

    • nakládání s odpady a nakládání s odpadními vodami a odpadními plyny,
    • monitorovací systémy,
    • vícesložkové vlivy (cross-media efects),
    • chladící systémy.

    Přehled platných emisních limitů a norem

    Složkové limity, vyplývající ze složkových směrnic EU, resp. odpovídající české legislativy, vztahující se na zařízení spadající do režimu Směrnice 96/61/EC o IPPC – tento pracovní materiál připravilo MŽP ČR jako podpůrný podklad k rozhodování pro podniky spadající do režimu Směrnice 96/61/EC o integrvané prevenci o omezování znečištění.

    Přehled směrnic podle čl. 18 odst. 2 a čl. 20

    Rozhodnutí komise č. 2000/479/ES ze dne 17. července 2000 o vytvoření Evropského registru znečišťujících emisí znečišťujících látek (EPER) podle článku 15 směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a kontrole znečišťování (IPPC)

    Rámcová Směrnice o vodách

    Překlady Směrnic EU k nebezpečným látkámvypouštěným do vodního prostředí.

    Zpět na začátek


    Zdroje informací o IPPC a kontakty

    Další informace o problematice IPPC můžete získat na těchto adresách:

    1. Státní orgány a instituce

    Ministerstvo životního prostředí

    Věcně odpovědný:

    Odbor strategií, oddělení IPPC

    internet: http://www.env.cz/

    telefon: 02/67121111,

    e-mail: ippc@env.cz

    Informační centrum IPPC

    při Českém ekologickém ústavu

    internet: http://www.ceu.cz/ippc

    telefon: 02/67122468

    e-mail: ippc@ceu.cz

    Ministerstvo průmyslu a obchodu

    Věcně odpovědný:

    Odbor rozvoje průmyslových technologií

    internet: http://www.mpo.cz/

    telefon: 02/24851111

Doporučujeme