Japonsko dlouhodobě deklaruje cíl uhlíkové neutrality do roku 2050 a v roce 2025 jej ukotvilo do nové střednědobé strategie prostřednictvím 7. Strategického energetického plánu a navazujících dokumentů k GX (Green Transformation), které posilují propojení energetické a průmyslové politiky a nastavují nový rámec pro investice do dekarbonizovaných zdrojů a sítí. Zároveň jde o reakci na změněné geopolitické prostředí, vyšší důraz na energetickou bezpečnost a očekávaný růst poptávky po elektřině vlivem digitální transformace (DX), rozvojem datových center, elektrifikace a polovodičového průmyslu a zmíněné GX.

Japonsko se orientuje na rozvoj zdrojů a technologií, které mu umožní snížit závislost na volatilitě importu energetických zdrojů. Největší objem instalací zůstává ve fotovoltaice, která má v roce 2040 zastávat až 28 % výroby elektřiny. Země rychle otevírá přímořské lokace instalaci výkonných větrných turbín. Offshore větrné farmy se budují v prefektuře Nagasaki a u pobřeží ostrova Hokkaidó a pro nadcházející roky jsou plánovány další v prefekturách Akita a Aomori v severní části Honšú nebo v blízkosti Tokia. Předpokládá se, že soustava větrných farem na těchto a dalších místech kolem japonských ostrovů by se měla podílet na výrobě elektrické energie v Japonsku přibližně 5 % v roce 2030.

Roste také zájem o využívání vodních zdrojů energie, což vzhledem k hornatému terénu a velkému množství řek a kanálů nabízí velký potenciál pro rozvoj malých a středních vodních elektráren. Odhaduje se, že jejich potenciál je naplněn z pouhých 5 % a podle Ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu je v zemi na 27 000 míst, kde by bylo ekonomicky i technologicky proveditelné postavit malé vodní elektrárny. Centrální vláda i místní samosprávy tak podporují jejich rychlou expanzi, protože jsou oblíbené jako stabilní, čistý a ke svému okolí šetrný zdroj. Čeští exportéři jsou navíc v této oblasti již v Japonsku úspěšní. V zemi dnes existuje přes třicet vodních elektráren, které byly v posledních letech zbudovány s použitím českých technologií (turbín) a další jsou plánovány. 

Geotermální energie je dalším segmentem, kde Japonsko disponuje mimořádným přírodním potenciálem, ale historicky naráželo na povolovací procesy a konflikty s ochranou přírody. JOGMEC uvádí, že Japonsko má odhadovaný geotermální potenciál kolem 23 000 MW, přičemž v roce 2022 bylo v provozu 98 geotermálních zdrojů elektřiny o kapacitě přibližně 540 MW. Sedmý energetický plán explicitně zmiňuje zrychlení zavádění geotermálu prostřednictvím government‑led průzkumných vrtů a one‑stop licenční podpory pro nové projekty, což je signál pro růst poptávky po vrtných službách, turbínách, separaci, antikorozních materiálech, měření a řízení. Zajímavou oblastí může být pro české firmy rozvoj mikro-zdrojů, respektive domácích zdrojů geotermální energie.

Po letech útlumu po havárii ve Fukušimě v roce 2011 zažívá Japonsko jadernou renesanci. Realita roku 2026 zdůrazňuje nutnost zvyšovat množství jaderné energie pro zajištění energetické bezpečnosti a posilování důvěry veřejnosti. Vláda proto urychluje restart bloků a přípravu reaktorů nové generace (včetně SMR, vysokoteplotních reaktorů, rychlých reaktorů a fúze), a to mimo jiné v lokalitách elektráren určených k vyřazení, na jejichž výzkumu a vývoji spolupracuje se zahraničními partnery, včetně českých subjektů. Jaderný restart s sebou přináší hlavně rozsáhlé modernizace, bezpečnostní úpravy, digitální instrumentaci, inspekce, poptávku po řešení řízení životnosti, dodávky náhradních dílů, servisu a kvalifikovaných inženýrských prací, a současně pokračující poptávku po technologiích pro vyřazování, dekontaminaci, nakládání s odpady a robotizaci. Strategický plán navíc explicitně počítá se zrychlením „back‑end“ aktivit (palivový cyklus, decommissioning, finální ukládání), tedy aktivit s dlouhodobou poptávkou po specializovaných technologiích a službách. Zejména v oblasti reaktorů nové generace, jako jsou SMR, 

Nejrychleji rostoucím novým segmentem japonské energetiky jsou bateriová úložiště (BESS), které jsou předpokladem pro stabilitu sítě v situaci, kdy  OZE mají ambici být dominantním zdrojem elektřiny.  Tržní momentum je značné, což potvrzují i české společnosti, které jsou v tomto segmentu v Japonsku úspěšné. Ke konci prosince 2024 dosáhly žádosti o připojení pro grid‑scale baterie zhruba 95 GW a kontraktované připojení zhruba 8 GW, zatímco reálně připojená kapacita byla zatím kolem 170 MW. Stát tento segment podporuje kombinací regulace a přímých dotací. Stát tento segment podporuje kombinací regulace a přímých dotací. V roce 2024 činila podpora BESS projektů přibližně 34,65 mld. JPY, přičemž dotace pokrývaly typicky 1/3 až 2/3 nákladů podle technologie. Paralelně běží programy pro zavádění bateriových technologií pro domácnosti. Růst táhne kromě státní podpory i masivní investice privátního sektoru. Narůstá tak poptávka po  kontejnerizaci a mechanických částech BESS, výkonové elektronice, transformátorech a rozvaděčích, EMS a SCADA systémech, řešení v kyberbezpečnosti, požární bezpečnosti a diagnostice a dalších komponentách. 

Japonsko zůstává jedním z globálních lídrů ve vodíkových technologiích, ale v roce 2026 je patrný posun od demonstrací k masivnímu budování komerčních trhů a dodavatelských řetězců. Revidovaná Hydrogen Basic Strategy cílí na výrazné navýšení objemů výroby a investic, která očekává až 15 bil. JPY veřejných i soukromých investic do vodíku a amoniaku během 15 let a objemový cíl 12 mil. tun ročně do 2040. Sedmý Strategický energetický plán navíc potvrzuje, že stát bude – na základě Hydrogen Society Promotion Act (2024) – podporovat budování dodavatelských řetězců mj. přes mechanismy řešící „price gap“ vůči konvenčním palivům a bude integrovat regulační i podpůrné nástroje tak, aby klesaly náklady a rostlo využití.

ICT sektor hraje důležitou roli v japonské ekonomice a technologickém rozvoji. I přes pověstnou technologickou vyspělost nabízí Japonsko řadu příležitostí pro zahraniční dodavatele digitálních řešení. Japonská vláda sektoru přikládá značnou důležitost, kdy se digitalizací ekonomiky a společnosti a investicemi do digitální infrastruktury snaží o zvýšení produktivity práce. Významné covidové investice do digitalizace pomohly nastartovat trend v řadě odvětví (5G sítě, automatizace, kyberbezpečnost a e-commerce, FinTech), které pomáhají Japonsku překonat technologické zaostávání ve vybraných segmentech. 

V případě kyberbezpečnosti se Japonsko pravidelně umisťuje na nízkých pozicích v mezinárodním srovnání, což se týká státních institucí i soukromých společností. Pro soukromý sektor je jednou z velkých překážek neochota sdílet informace o kyberincidentech. I tak se ale na veřejnosti v poslední době objevilo několik incidentů týkajících se úniku osobních informací uživatelů komunikačních aplikací, což vyvolalo širší debatu o potřebě investic do kyberbezpečnosti. Japonské státní instituce i firmy se stále častěji stávají terčem kyberútoků ze strany ruských, severokorejských a čínských hackerů. Očekává se poptávka po zabezpečovacích řešeních zvláště v oblastech jako automobilová konektivita, kritická infrastruktura, internet věcí a platformy pro sdílení dat, vč. postkvantové kryptografie. 

Rapidně rostoucím segmentem je e-commerce, ve kterém narůstá tlak na  automatizaci, integraci a bezpečnost digitálních kanálů. V roce 2023 dosáhl e-commerce trh mezi podniky a spotřebiteli nárůstu o 9,23 procenta, zatímco elektronický obchod mezi podniky dosáhl růstu 10,7 procenta. Lze očekávat, že tento trend bude pokračovat, protože digitalizace obchodních procesů je jednou z odpovědí na demografii a nedostatek pracovníků, a proto se bude zvyšovat i tlak na spolehlivost a bezpečnost platformních ekosystémů. Perspektivní příležitosti pro české firmy zde leží v technologiích, které chrání provoz a tržby: zabezpečení aplikačních rozhraní mezi systémy, ochrana zákaznických účtů, prevence automatizovaných útoků, detekce podvodných objednávek a schopnost zvládnout incident bez odstávek.

Silnou trajektori růstu má oblast bezhotovostních plateb a služeb kolem nich. Ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu uvádí, že podíl bezhotovostních plateb v roce 2024 dosáhl 42,8 procenta, současně dál směřuje k dlouhodobému cíli kolem 80 procent. Růst táhnou mj. „kódové“ platby, které už v roce 2024 představovaly. V následujících letech proto lze očekávat růst poptávky po technologiích, které snižují ztráty a zvyšují důvěru v transakce: pokročilá detekce podvodů, řízení rizik v reálném čase, ochrana identity a účtů a automatizace kontrol, které bankám a platebním platformám zlevní provoz.

5G sítě využívají podpory vlády jako nástroje k digitalizaci společnosti a průmyslu v podobě naplnění futuristického konceptu „Society 5.0“. Jen mezi roky 2019 a 2020 se tak navýšil rozpočet pro rozvoj 5G technologií o 20 % (ze 128 mld. na 157 mld. JPY). Také díky tomu se předpokládá, že se Japonsko stane do roku 2025 po Číně a USA třetím největším trhem s 5G technologiemi.

Japonsko se považuje za vůdčí zemi v rozvoji umělé inteligence a jejího uplatnění. Nicméně pokroku dosahuje především v technickém vybavení, zatímco u softwaru zaostává za zahraničními konkurenty. Očekává se, že místní rychle rostoucí AI trh bude v roce 2030 dosahovat hodnoty 87 bil. JPY., přičemž vláda aktivně podporuje výstavbu AI datových center coby součásti plánu na výstavbu digitální infrastruktury. Ačkoli je uplatnění AI mezisektorové povahy, za zvláště perspektivní se v této oblasti jeví technologie pro digitální služby, automatizaci výroby a samořiditelná vozidla.

Japonsko představuje třetí největší trh se zdravotními službami a technologiemi na světě (po USA a EU) a lze očekávat, že poptávka v této oblasti dále poroste. Je známo, že japonská populace patří v průměru mezi nejstarší a nejrychleji klesající na světě. V současnosti je 25 % populace starší 65 let a v roce 2050 to bude celých 40 %. Navíc se během následujících čtyřiceti let očekává pokles obyvatel z nynějších 127 mil. na 88 mil. Tento dynamický demografický vývoj představuje velkou výzvu zvláště pro japonské zdravotnictví, u nějž je např. odhadováno, že mu bude již v roce 2025 chybět kolem 270 000 zdravotních sester. Stárnoucí populace ale zvyšuje také finanční nároky – osoba nad 75 let představuje čtyřnásobně vyšší náklady pro zdravotní systém než mladší lidé.

Neuspokojivý stav japonského zdravotnictví výrazně zhoršila pandemie covidu-19, na což reagovala japonská vláda v listopadu 2021 schválením zatím posledního krizového balíčku ve výši 36 bil. JPY, přičemž velká část těchto finančních prostředků má směřovat do zdravotnictví. Cílem je posílit zdravotní systém natolik, aby se mohl nejen lépe vypořádat s další koronavirovou vlnou, ale i případnou novou pandemií v budoucnu.

Pandemie koronaviru odhalila nedostatečné lůžkové kapacity japonských nemocnic. Na mnohé pacienty se lůžka nedostávala a rozhořčení veřejnosti budily případy úmrtí nakažených, kteří museli zůstat doma bez pomoci. Japonská vláda se tak nyní posílit lůžkové kapacity v nemocnicích, která by měla být navýšena o 30 % oproti současnému stavu, tj. o přibližně 14 000 lůžek, a to především v nejlidnatějších aglomeracích Tokiu a Ósace. Další investice směřují do zdravotnického vybavení od ochranných prostředků po techniku, které je potřeba doplnit. To otevírá příležitosti pro dodavatele zdravotnického vybavení, jeho celá polovina se do Japonska dováží ze zahraničí.

Trend digitalizace a uplatňování nejnovějších technologií se nevyhýbá ani japonskému zdravotnictví. Pandemie byla silným impulsem k rozšíření telemedicíny. Perspektivní oblastí je pak monitoring starších nebo postižených osob, které žijí sami doma a ve specializovaných zařízeních. Zvláště se jedná o zařízení, které budou průběžně sledovat zdravotní stav a možné nehody či průběžně připomínat některé úkony, ale i digitální řešení, která přispívají k rychlejší rekonvalescenci a obecně k prodloužení doby aktivního života populace. 

Japonská vláda také uvolňuje pravidla pro uplatnění umělé inteligence (AI) ve zdravotnictví, které by měly umožnit její větší využití při diagnóze a léčbě. V současnosti se používá přibližně pouze 20 schválených technologií, především americké a jihokorejské provenience. Odstranění legislativních omezení ale podle odhadů pomůže nárůstu tohoto odvětví z 300 mil. JPY v roce 2019 až na 10 mld. JPY v roce 2025. Za nejperspektivnější oblasti jejich budoucího využití jsou považovány diagnostika a doporučení nejvhodnější léčby, vývoj léků, asistence při chirurgických zákrocích, genová terapie a ošetřovatelská péče.

Z hlediska potravinové soběstačnosti Japonsko čelí dlouhodobému poklesu. Celková soběstačnost se snížila ze 73 % v roce 1965 na 38 % v roce 2024, přičemž u živočišných produktů je výrazně nižší (přibližně 17 % na kalorickém základě). Mezi příčiny se řadí rovněž proměna stravovacích návyků směrem k západnímu stylu, který zahrnuje vyšší spotřebu masa, tuků a mléčných výrobků. Tento model je zároveň silně závislý na dovážených krmivech – Japonsko dlouhodobě dováží přibližně 70–80 % krmných směsí, zejména kukuřici a sóju, což dále zvyšuje jeho závislost na zahraničních trzích a citlivost na výkyvy cen a kurzové změny.

Spotřebitelské chování se v Japonsku v průběhu posledních desetiletí výrazně proměnilo. Tradiční strava založená na rýži ustupuje, naopak roste spotřeba masa, zejména vepřového a kuřecího, a zvyšuje se význam stravování mimo domov, tedy gastronomie a hotových jídel. Tyto trendy zároveň ovlivňují strukturu poptávky a citlivost jednotlivých komodit na ekonomickou situaci domácností. Zatímco hovězí maso představuje menší objemovou složku spotřeby, má vysokou hodnotu a je výrazně citlivé na vývoj kupní síly (např. hovězí aso), poptávka po dostupnějších typech masa, zejména kuřecím a vepřovém, zůstává relativně stabilní.

Dlouhodobě slabý kurz jenu a s ním související tlak na rozpočty domácností se promítají i do dalších oblastí spotřeby. Mění se nákupní preference – například v segmentu cukrářských výrobků roste poptávka po zákuscích prodávaných v supermarketech, zatímco nákupy ve specializovaných pekárnách či kavárnách spíše stagnují nebo mírně klesají. Maloobchodní prodeje jako celek však zůstávají stabilní, přičemž tržby japonských supermarketů v roce 2023 vzrostly o 3,7 %, což představuje nejvyšší nárůst od roku 1991.

Konec koronavirové krize byl doprovázen návratem zákazníků do restaurací a krátkodobým oživením konzumace alkoholu. V dlouhodobém srovnání však spotřeba alkoholu v Japonsku setrvale klesá – od svého vrcholu v roce 1992 má sestupný trend, který je patrný zejména u tradičních kategorií, jako jsou saké a pivo. Relativně stabilní zůstává spotřeba vína a roste zájem o výběrové a prémiové nápoje, zejména whisky. 

V návaznosti na pandemii významně posílil trh se zdravou výživou a potravinovými doplňky. Tento segment za poslední tři roky vzrostl přibližně o 30 %, když hodnota prodeje suplementů dosáhla v roce 2023 více než 212 miliard JPY. Rostoucí oblibě se těší zejména funkční potraviny, sportovní a kosmetické doplňky stravy, stejně jako produkty s vysokým obsahem bílkovin. Japonská vláda současně podporuje vyváženější stravovací návyky, například prostřednictvím propagace vyšší konzumace mléčných výrobků.

Z hlediska výrobních faktorů se japonské zemědělství potýká s řadou strukturálních omezení. Specifický ráz území – vysoký podíl hornatých oblastí a pouze omezená plocha vhodná k zemědělskému obhospodařování – se promítá mimo jiné i do charakteru využívané zemědělské techniky. V Japonsku se proto uplatňují především specializovaná, často menší zařízení a tzv. niche stroje uzpůsobené náročnému terénu a menším hospodářstvím.

Japonské Ministerstvo zemědělství, lesnictví a rybářství (MAFF) současně implementuje Strategii zelených potravin (Green Food System Strategy), jejímž cílem je zlepšení environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů v celém dodavatelském řetězci do roku 2050. Důraz je kladen na snižování emisí, omezení používání chemických vstupů, rozvoj ekologického zemědělství a zvyšování produktivity. Strategie rovněž počítá s intenzivnějším využíváním inovací, moderních technologií a principů tzv. smart agriculture.

Revize základního zákona o potravinách, zemědělství a venkovských oblastech pak reflektuje potřebu posílení potravinové bezpečnosti v kontextu demografického poklesu i globální geopolitické nejistoty. Významnou roli v tomto procesu budou hrát právě technologické inovace a užší spolupráce veřejného a soukromého sektoru.

Aktuální výzkumné priority Japonska stanovuje 7. vědecko‑technologický a inovační základní plán pro roky 2026-2030. Plán je vystavěn na šesti pilířích: (1) obnova vědy a posílení základního výzkumu a lidí, (2) strategická prioritizace technologických oblastí, (3) organické propojení STI s národní bezpečností, (4) rozvoj inovačního ekosystému propojujícího akademické prostředí, stát a firmy, (5) strategická vědecko‑technologická diplomacie a (6) reforma governance a implementačních mechanismů. Tematicky cílí na posilování role Japonska v tzv. kritických technologických doménách, např. AI a pokročilé robotice, kvantových technologiích, polovodičích a komunikaci, bio/healthcare, fúzní energii a kosmických technologiích (současně s důrazem na datové infrastruktury a „AI for Science“).

S ohledem na závazek dekarbonizace do roku 2050 a zelené transformace je kladen důraz na zelené technologie. Pro jejich rychlý rozvoj vláda založila Zelený inovační fond (Green Innovation Fund) založený v roce 2021 jako víceletý mechanismus podpory R&D a rolloutu technologií. Fond je postupně navyšován a k listopadu 2024 dosáhl 2,75 bil. JPY.

Japonsko současně rozvíjí dlouhodobé posilování univerzitních kapacit prostřednictvím Japan University Fund s objemem 10 bil. JPY. Z výnosů fondu začaly být v roce 2024 poskytovány první granty v rámci schématu „Universities for International Research Excellence“. První certifikovanou institucí se stala Tohoku University (2024) a program se postupně rozšiřuje nat více špičkových univerzit označených jako výzkumné instituce mezinárodního významu s cílem podpory jejich výzkumných kapacit. 

Japan University Fund doplňuje další již existující iniciativu na posílení japonského výzkumného prostředí: síť 18 World Premier International Research Centres (WPI Centres) umístěných na univerzitách a ve výzkumných centrech, které mají zajišťovat excelentní výzkum a lákat nejlepší vědce do Japonska. Jejich pracovním jazykem je angličtina a kolem 40 % výzkumníků je ze zahraničí.

Čtyři hlavní japonské agentury financující výzkum jsou:

• Japonská agentura pro vědu a techniku (Japan Science and Technology Agency – JST), která především provádí a financuje národní cíle vědecké a inovační politiky;
• Japonská společnost pro podporu vědy (Japan Society for the Promotion of Science – JSPS), která se zaměřuje na udělování grantů a podporuje prostřednictvím stipendijních programů mezinárodní výměnu výzkumníků;
• Japonská agentura pro lékařský výzkum a vývoj (Japan Agency for Medical Research and Development – AMED), která financuje R&D v medicíně od základního výzkumu po klinické studie;
• Organizace pro vývoj energetických a průmyslových technologií (New Energy and Industrial Technology Development Organisation – NEDO), která se zaměřuje na komercionalizaci průmyslových technologií.

Tyto agentury se také podílejí na spolufinancování výzkumného grantového projektu japonské vlády Moonshot spuštěného v roce 2021 a zaměřeného na ambiciózní pokrok u přelomových technologií. Projekt Moonshot si stanovuje 7 hlavních cílů, mj. zaměřených na umělou inteligenci, robotiku, kvantové počítače, zdravotní prevenci nebo udržitelné využívání zdrojů. Projekt je otevřen i mezinárodní spolupráci. Ta může mít dvojí formu: 1) s vlastním finančním zapojením na základě memoranda o spolupráci, které by se pro účely konkrétního zapojení uzavřelo, nebo 2) s čerpání finančních zdrojů z japonské strany na základě dohody o výzkumu, ve které by byly stanoveny konkrétní podmínky zapojení.

Program ASPIRE (Adopting Sustainable Partnerships for Innovative Research Ecosystem) je japonská iniciativa (JST/AMED) určená k financování velkých mezinárodních společných výzkumných projektů a dlouhodobých partnerství v klíčových oborech, s cílem posílit špičkový výzkum, mobilitu talentů a napojení Japonska na světové výzkumné ekosystémy, který funguje od roku 2023. Využít jej lze tak, že se japonský koordinátor přihlásí do otevřené výzvy (JST nebo AMED dle oblasti), a zahraniční tým (např. z ČR) se zapojí jako partnerská organizace v mezinárodní spolupráci podle podmínek konkrétní výzvy země.

Významnou novinkou je, že od ledna 2026 mohou japonské subjekty v rámci přechodných ujednání vstupovat do výzev Horizon Europe Pillar II jako subjekty z přidružené země, tedy včetně možnosti být plnohodnotným příjemcem financí a koordinátorem. Pro české firmy to znamená snazší zakládání konsorcií, kde japonský partner už není „třetí země“ odkázaná na paralelní financování, ale může být standardně financován z Horizon Europe. 

Japonský systém VVI je tažený firmami: v roce 2023 realizovaly podniky  asi 73 % výdajů na VaV, přičemž největší firemní výdaje míří do dopravních prostředků, farmacie a elektroniky. Spolupráce s japonskými firmami je proto často nejrychlejší cestou k průmyslové validaci, pilotům a vstupu na trh. Od roku 2026 jsou možnosti praktičtější díky přidružení Japonska k výše uvedenému pilíři Horizon Europe, což japonským firmám usnadňuje plnohodnotnou účast v evropských konsorciích. Českým firmám se může vyplatit cílit na japonské programy orientované na zavádění technologií do praxe: zejména NEDO/METI Green Innovation Fund (podpora od VaV přes demonstrace až po implementaci v dlouhodobém horizontu), dále „high‑impact“ programy typu Moonshot R&D a mezinárodní rámce jako ASPIRE pro větší společné projekty.

I přes potenciál k dalšímu rozvoji se vědecko-technologickou spolupráci, do které jsou zapojeny přední české a japonské instituty, univerzity a firmy, daří úspěšně rozvíjet. Svědčí o tom probíhající společné projekty a výzvy i rostoucí studentská a vědecká mobilita. Např. se jedná na české straně o ČVUT a Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky či laserové centrum HiLASE spadající pod Fyzikální ústav AV ČR. Centrum výzkumu Řež má bohatou spolupráci s japonskými partnery v oblasti jaderné energie. Výzkumníci z VŠB-TUO zase dlouhodobě spolupracují s Yokohama National University. S Tokijskou univerzitou a univerzitami v Kanazawě a Nagoji spolupracuje Ústav fyziky atmosféry AV ČR a Ústav přístrojové techniky AV ČR s Univerzitou Tojama. Brněnský Středoevropský technologický institut (CEITEC) má dlouhodobou spolupráci s japonskou nadnárodní technologickou společností Rigaku. Univerzita Karlova a Univerzita Pardubice spolupracují s Národním ústavem materiálových věd (National Institute for Materials Science – NIMS).

Pokud jde o existující rámce spolupráce, ty mají několik rovin: bilaterální, mnohostranné a evropské programy.

Akademie věd ČR má s Japonskou společností pro podporu vědy (JSPS) podepsané memorandum o spolupráci ve vědě ve formě společných mobilitních projektů. Jejím výsledkem jsou především každoročně vyhlašované dvouleté společné programy Mobility Plus. Další formou je JSPS Postdoctoral Fellowship for Research in Japan, kdy AV ČR jako nominační instituce navrhne dva nejlepší kandidáty pro tento stipendijní program na výzkumný pobyt v délce 12-24 měsíců.

K podpoře spolupráce ve výzkumu a vývoji mezi zeměmi V4, včetně České republiky, a Japonskem existuje Memorandum o vědeckotechnické spolupráci mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT), Mezinárodním visegrádským fondem (IVF), Japonskou agenturou pro vědu a technologie (JST) a partnery ze Slovenska, Maďarska a Polska. 

Na základě spolupráce v rámci Evropské zájmové skupiny pro spolupráci s Japonskem (EIG CONCERT Japan) jsou každoročně vyhlašovány na konkrétní témata. Cílem je posílení spolupráce mezi evropskými zeměmi a Japonskem ve vědeckotechnickém a inovačním výzkumu, řešení aktuálních společenských výzev a potřeb a podpora mezinárodní mnohostranné spolupráce ve výzkumu prostřednictvím plánování, vyhlašování a provádění společných výzev. Například výzva, otevřená od 28. 4. do 22. 7. 2026 se zaměřuje na AI‑Powered Robotics for Real‑World Applications.