Keňa se potýká s výrazným nedostatkem dostupného bydlení, který je strukturální a dlouhodobý. Roční deficit se odhaduje přibližně na 200 000 bytových jednotek a celkový nedostatek přesahuje 2 miliony jednotek, přičemž nová výstavba nedokáže držet tempo s rychlým populačním růstem a urbanizací. Tento tlak je nejvýraznější ve velkých městských aglomeracích, zejména v Nairobi a Mombase, a vytváří silnou poptávku po cenově dostupných stavebních materiálech a řešeních, včetně prefabrikovaných a modulárních staveb.

Výstavba dostupného bydlení je jedním z klíčových pilířů vládní politiky v rámci programu Affordable Housing Programme (AHP). Ambicí vlády je výrazně zvýšit tempo výstavby a dlouhodobě dosahovat stovek tisíc bytových jednotek ročně, přičemž v roce 2026 je již ve výstavbě nebo v pokročilé přípravě více než 100–300 tisíc jednotek. Program je financován kombinací domácích zdrojů (např. povinné odvody na bydlení), mezinárodního financování a zapojením soukromého sektoru.

Paralelně s bytovou výstavbou probíhají rozsáhlé investice do dopravní a logistické infrastruktury, která představuje klíčovou oblast pro zahraniční investory a dodavatele. Mezi nejvýznamnější plánované projekty patří například Nairobi–Mombasa Usahihi Expressway v hodnotě přibližně 450 miliard keňských šilinků, který je však stále ve fázi přípravy a finalizace financování a jeho realizace závisí na dokončení schvalovacích procesů a uzavření PPP struktury. Vedle toho pokračuje dlouhodobý projekt LAPSSET Corridor (Lamu Port-South Sudan-Ethiopia Transport Corridor), zahrnující rozvoj přístavu v Lamu a navazující silniční, železniční a energetickou infrastrukturu, který je realizován postupně po jednotlivých segmentech.

Zásadním trendem posledních let je rostoucí význam veřejně-soukromých partnerství (PPP), která se stávají hlavním nástrojem financování velkých infrastrukturních projektů. Keňa má aktuálně desítky projektů v různých fázích přípravy a realizace a PPP model se rozšiřuje i mimo tradiční sektory dopravy a energetiky, například do bydlení, vodního hospodářství nebo zdravotnictví. 

Současně se stále více prosazují požadavky na udržitelnost a environmentální standardy. Mezinárodní finanční instituce i rozvojoví partneři upřednostňují projekty zaměřené na energetickou efektivitu, využívání obnovitelných zdrojů a nízkoemisní stavební materiály. Tento trend podporuje rozvoj „green building“ technologií a otevírá prostor pro dodávky inovativních řešení v oblasti energetiky, stavebnictví a městského plánování.

Bílá kukuřice zůstává nejdůležitější základní potravinou v Keni a její spotřeba se nadále zvyšuje navzdory snahám keňské vlády o diverzifikaci stravy obyvatel. Kukuřice je také klíčovou surovinou v krmivech pro zvířata. Keňa je zemí s deficitem produkce kukuřice, což vyžaduje dovoz hlavně ze zemí EAC (East African Community – Východoafrické společenství), přičemž významná část dovozu se uskutečňuje neformálním přeshraničním obchodem.

Domácí produkce pšenice pokrývá méně než třetinu poptávky, což vytváří potřebu dovozu. Zvýšení poptávky po pšenici je poháněno značným rozšířením domácího a průmyslového pečení. Kromě tradičních pekáren přední řetězce supermarketů otevřely ve svých prodejnách také pekařské jednotky. Převážná část dovozu pšenice pochází z oblasti Černého moře (Rusko, Ukrajina a Kazachstán), Pákistánu, Brazílie, Argentiny a Austrálie.

Rýže je, po kukuřici a pšenici, třetí nejdůležitější potravinářskou plodinou v Keni. Místní produkce se sotva dokáže vyrovnat s rostoucí poptávkou, a tak se velká část dováží. Dovoz rýže do Keni je hlavně z Pákistánu, Vietnamu, Thajska a Indie.

Keňa je země s deficitem produkce cukru. Místní produkce je omezena neefektivitou na úrovni zpracování a uvádění na trh. I přesto, že si Keňa stále chrání svou domácí produkci, od konce r. 2025 přestala platit cla a kvóty na dovoz cukru ze zemí COMESA (Common Market for Eastern and Southern Africa – Společný trh východní a jižní Afriky).  

Růst poptávky po zemědělských spotřebitelských produktech je poháněn rostoucí střední třídou s vyšším disponibilním příjmem, zvýšenou urbanizací, rozšiřujícím se sektorem stravovacích služeb a maloobchodu s potravinami. Keňa je čistým dovozcem zemědělských a potravinářských produktů, přičemž dovoz pokrývá významnou část domácí poptávky zejména u zpracovaných potravin. Mezi hlavní dodavatele spotřebitelských zemědělských produktů patří země regionu (zejména Uganda a Jižní Afrika), dále Evropská unie, Egypt a Indie.

Dobré prodejní vyhlídky mají zemědělské chemikálie (pesticidy) a hnojiva. Keňa dováží prakticky všechny své zemědělské chemikálie kvůli nedostatku významné místní produkce. Polovina všech pesticidů dovážených do Keni jsou fungicidy, 20 % insekticidy plodin, 20 % jsou herbicidy, akaricidy, rodenticidy a nematicidy a zbývajících 10 % jsou „ostatní“. Nejpoužívanějším hnojivem je fosforečnan di-amonný (DAP). Mezi další patří dusičnan fosforečnan draselný (NPK), jediný superfosfát (SSP), dusičnan vápenato-amonný (CAN) a močovina.

Nové investice do výroby jsou podporovány keňskou vládou a čeští výrobci /dodavatelé chemikálií mohou zvážit využití Keni jako základny pro pronikání na trh.

Kromě toho existují velké příležitosti v oblasti zemědělské techniky, včetně zavlažovacích technologií, sušiček, skladování, zpracování potravin a obalů pro sezónní potřeby během vegetačního období kukuřice, pšenice, čaje a kávy. Rostoucí důraz na efektivitu a odolnost sektoru vůči klimatickým změnám vytváří prostor také pro inovativní a udržitelná řešení.

Vedle základních plodin roste význam živočišné výroby. Produkce mléka je jedním z nejdynamičtějších segmentů sektoru, ačkoliv je stále založena převážně na drobných farmářích. Ti představují většinu z více než 600 tisíc chovatelů, kteří vlastní převážnou část stáda. Poptávka po genetice, veterinárních službách a krmivech roste, přičemž sektor současně čelí vysokým nákladům vstupů.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že v Keni je asi 18 milionů kusů dobytka, 18 milionů ovcí, 28 milionů koz, 3 miliony velbloudů, asi 400 000 prasat a 32 milionů drůbeže. Dobytek chová asi 7 milionů malých domácností.

Keňa disponuje institucionálním rámcem pro regulaci geneticky modifikovaných organismů, který zajišťuje National Biosafety Authority (NBA). Země dlouhodobě uplatňovala zákaz dovozu a pěstování GMO, včetně kukuřice, což přispívalo k vysokým nákladům na krmiva. V roce 2022 vláda zákaz zrušila, avšak následné soudní spory vedly v roce 2025 k pozastavení jeho plné implementace. Regulace GMO tak zůstává dynamická a nejistá, což nadále omezuje přístup k levnějším surovinám pro výrobu krmiv.

Keňa dlouhodobě staví rozvoj energetiky na využívání obnovitelných zdrojů energie. V roce 2024 pocházelo přibližně 89–93 % vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů, především z geotermální energie (cca 45–47 %), vodních elektráren (okolo 20 %), větru (15–16 %) a solární energie (4–5 %). Instalovaná výrobní kapacita dosáhla zhruba 3,2–3,3 GW a vláda plánuje její další výrazné navyšování v návaznosti na rostoucí spotřebu, industrializaci a regionální export elektřiny.

Hlavním producentem elektřiny zůstává státní společnost Kenya Electricity Generation Company (KenGen), která provozuje přibližně 65–70 % instalované kapacity, zejména geotermální a vodní zdroje. Přibližně třetinu kapacity vlastní nezávislí výrobci elektrické energie (IPP), kteří se zaměřují na menší vodní, větrné, solární, biomasové a tepelně‑olejové elektrárny. Vláda pokračuje v omezování drahých naftových (HFO) zdrojů, které jsou stále využívány jako záložní kapacity. Do roku 2030 Keňa počítá s dalším výrazným navýšením instalovaného výkonu, mimo jiné prostřednictvím nových geotermálních polí, velkých solárních parků a akumulace energie.

Zásadním dlouhodobým projektem je zavádění jaderné energetiky. Keňa potvrdila strategický cíl vybudovat první jadernou elektrárnu o výkonu přibližně 1 000 MW, s plánovaným zahájením výstavby kolem roku 2027 a uvedením do provozu okolo let 2034–2035. Program koordinuje Nuclear Power and Energy Agency (NuPEA) za podpory Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA). Země rozvíjí mezinárodní spolupráci zejména s Jižní Koreou, USA, Čínou, Ruskem a vybranými evropskými státy, a to jak v oblasti výzkumu, přípravy lidských kapacit, tak budoucí výstavby a provozu.

Keňská přenosová soustava čelí významným technickým ztrátám, které se u celého systému pohybují dlouhodobě vysoko (přes 20 % především kvůli stárnoucí infrastruktuře a přetížení distribučních vedení). Státní společnost Kenya Electricity Transmission Company (KETRACO) proto realizuje rozsáhlý investiční program. Ten zahrnuje výstavbu tisíců kilometrů nových vedení, nových rozvoden a vysokonapěťových tras (132 kV, 220 kV, 400 kV a připravovaně 500 kV). Klíčová je rovněž výstavba regionálních propojení s Etiopií, Ugandou a Tanzanií, která umožní obchod s elektřinou v rámci Východoafrického společenství (EAC).

Distribuci elektrické energie zajišťuje výhradně společnost Kenya Power (KPLC), která obsluhuje více než 9,5 milionu zákazníků. Míra elektrifikace obyvatelstva dosáhla v letech 2024–2025 přibližně 75–77 %, přičemž ve městech přesahuje 95 %, zatímco venkovské oblasti zůstávají podstatně hůře pokryty. Na rozšiřování přístupu k elektřině, zejména mimo hlavní síť, se výrazně podílí Rural Electrification and Renewable Energy Corporation (REREC), která podporuje mini‑sítě, solární systémy a hybridní řešení v odlehlých regionech severní a východní Keni.

Hlavní příležitosti pro české firmy se nacházejí v dodávkách technologií a služeb pro nové elektrárny (zejména geotermální, solární, větrné a akumulační systémy), modernizaci a rozšiřování přenosových a distribučních sítí, měření, řízení a snižování ztrát energie. Perspektivní je rovněž zapojení do příprav jaderného programu, a to v oblasti inženýringu, bezpečnosti, školení i výzkumné spolupráce. Vzhledem k vysokým investičním nárokům sektoru jsou ceněna rovněž komplexní řešení zahrnující exportní financování a zapojení mezinárodních finančních institucí.

Přístup k základním službám zůstává výrazně nerovnoměrný. Přibližně 59 % obyvatel Keni má přístup k nezávadné pitné vodě, zatímco pouze okolo 29 % populace má přístup k základním hygienickým zařízením. Od roku 2000 se přístup k pitné vodě zlepšil přibližně o 12 procentních bodů, avšak dostupnost základní sanitace ve stejném období naopak mírně klesla. Odhaduje se, že téměř 10 milionů lidí využívá vodu z kontaminovaných povrchových zdrojů a přibližně 5 milionů obyvatel praktikuje otevřenou defekaci, což představuje významné zdravotní riziko.

Nezávadná pitná voda, základní hygienická zařízení a správné hygienické postupy jsou nezbytné především pro přežití dětí. Dosažení všeobecného přístupu k pitné vodě a hygienickým zařízením do roku 2030 bude náročné splnit vzhledem k současné úrovni investic, předpokládanému růstu populace a změně klimatu.

V Keni působí Programy WASH, které podporuje keňské ministerstvo zdravotnictví, rozvojové organizace a partneři ze soukromého sektoru. Účelem projektů je integrovat lepší vodní, sanitární a hygienické postupy (WASH) do komunální politiky. Projekt úzce spolupracuje s místními komunitami, povzbuzuje domácnosti v zavedení hygienických postupů,  identifikujte malé, proveditelné akce, které mohou vést ke zlepšení zdraví a předcházení infekcí. Do Programu jsou zapojeni mj. EU a bilaterálně Nizozemsko, Německo nebo Švédsko.

Zvláště kritická je situace ve velkých městech. Nairobi čelí nejen nedostatečnému zásobování pitnou vodou v neformálních čtvrtích, ale také vysokým ztrátám v distribuční síti. Odhaduje se, že ročně se ztratí přibližně 3,5 miliardy litrů vody, a to v důsledku technických poruch, nelegálních odběrů a neefektivního řízení. Podobné problémy zaznamenávají i další města, jako jsou Mombasa, Kisumu, Nakuru, Eldoret či rychle rostoucí satelitní města v okolí hlavního města.

Pro české firmy se otevírají příležitosti zejména v dodávkách technologií pro úpravu a distribuci vody, snižování ztrát ve vodárenských sítích, čištění odpadních vod a zpracování komunálního odpadu, stejně jako v oblasti technického poradenství a projektového řízení.

Výdaje na obranu se v Keni pohybují zhruba na úrovni 1,3–1,5 mld. USD ročně a dlouhodobě vykazují rostoucí trend. Drtivá většina modernizace armády je realizována prostřednictvím dovozů, protože domácí průmysl nedisponuje kapacitami pro výrobu strategických zbraňových systémů. To vytváří prostor pro zahraniční dodavatele techniky i služeb v celém životním cyklu vojenského vybavení.

Boj proti teroristické skupině al-Šabáb zůstává hlavním cílem Kenya Defence Forces (KDF). Tento důraz se odráží v pořizování vozidel s vyšší úrovní balistické ochrany (odolných vůči minovému nebezpečí a léčkám) (MRAP) a vrtulníků. Až do nedávné zakázky na turecká MRAP, KDF nakupovala obrněné transportéry, což vedlo k tomu, že KDF a policie nyní provozují různá zařízení.

V současné chvíli probíhá navyšování strategických kapacit země v rovině rozvoje obranných raketových protiletadlových kompletů krátkého a středního dosahu. Probíhající střednědobý akviziční proces na  nákup izraelského protivzdušného raketového systému Spyder má za cíl účinně čelit narůstajícím hrozbám v podobě navyšování technologických kapacit nestátní teroristické organizace aš- Šabáb a Daesh, působící na keňsko-somálském pomezí. 

Kenya Defence Forces (KDF) se zaměřují především na schopnosti pro asymetrické konflikty a operace v obtížném terénu. V uplynulých letech byl kladen důraz zejména na pořízení obrněných vozidel chráněných proti minám a improvizovaným výbušným zařízením (MRAP), vrtulníků a prostředků pro letecký průzkum. Vzhledem k již realizovaným dodávkám přetrvává pestrá skladba techniky u armády i policie, což zvyšuje poptávku po logistickém zajištění, údržbě, náhradních dílech a výcviku.

Celkově má KDF různorodou dodavatelskou základnu. Významnou roli v dodávkách pozemní a letecké techniky dlouhodobě hrají Čína, Turecko a evropské státy, zatímco USA se zaměřují spíše na spolupráci, výcvik a vybrané letecké systémy, často formou darů. Část dříve zvažovaných akvizičních projektů byla zrušena nebo přehodnocena, což potvrzuje, že nákupy jsou silně ovlivňovány fiskálními omezeními a politickými rozhodnutími.

Námořní a pobřežní bezpečnost získává na významu v souvislosti s ochranou přístavů, námořních tras a rozvojem tzv. modré ekonomiky. Modernizace Kenya Coast Guard je jednou z priorit státního rozvojového plánu MTP IV. Státní podnik Kenya Shipyards Limited (KSL), založený v roce 2020 a provozovaný KDF, rozvíjí kapacity loděnic v Kisumu na Viktoriině jezeře a na pobřeží Indického oceánu. Tyto kapacity jsou využívány pro stavbu, opravy a přestavby plavidel a představují základ pro budoucí lokalizaci části námořních zakázek a servisních prací.

Významnou pozornost vláda věnuje rovněž vnitřní bezpečnosti. Probíhá postupné posilování policejních složek s cílem přiblížit se doporučenému poměru 1 policista na 450 obyvatel, ke kterému má Keňa zatím výrazný odstup. Součástí bezpečnostní agendy je také rozvoj schopností v oblasti kybernetické bezpečnosti, ochrany dat a budování forenzních kapacit Národní policie, včetně specializovaných laboratoří.

Vedle armády a policie představuje významného partnera také Kenya Wildlife Service (KWS), která jako ozbrojená složka zajišťuje ochranu národních parků a boj proti pytláctví, a poptává odpovídající vybavení a technologie. 

Příležitosti pro české firmy se nabízejí především v dodávkách obranné a bezpečnostní techniky neletálního charakteru, vybavení pro logistiku, servis a údržbu, systémů velení a řízení, kybernetické bezpečnosti, školení a technického poradenství. Poptávka je ale také po ručních palných zbraních a souvisejícím vybavení. Perspektivní oblastí je rovněž využití bezpilotních prostředků (UAV) a dronů, a to jak pro bezpečnostní operace, tak pro ochranu hranic, monitoring území či ochranu přírody. V neposlední řadě se nabízejí také projekty spojené s námořní bezpečností a rozvojem kapacit státních loděnic.