Kongo (Brazzaville): Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)

Konžská republika je státem střední Afriky. Leží u pobřeží Atlantického oceánu a prochází jím rovník. Sousedí s Angolou, Kamerunem, Středoafrickou republikou, Konžskou demokratickou republikou a Gabonem. Podnebí je tropické a vlhké, dešťové období je od poloviny září do poloviny prosince a od poloviny ledna do poloviny června; období sucha od poloviny prosince do poloviny ledna a od poloviny června do poloviny září. Území celé republiky tvoří převážně tropické pralesy (2/3 rozlohy země. Obdělávaná půda tvoří pouze 4 % rozlohy Konga. Pouze vnitrozemí země je kopcovitější, nejvyšší horou je Mont Beroungou (903 m).

Konžská republika, do té doby francouzská kolonie, získala samostatnost v roce1960. Od roku 1969 až do roku 1990 zde vládl marxistický režim. Až počátkem 90. let byl zaveden systém více politických stran a tehdy nová ústava (přijata 1992) umožnila více transparentní volební procedury a reformy vládních institucí. Nepočetná populace, obrovské přírodní zdroje a značná podpora ze zahraničí pomohly vytvořit z Konga relativně prosperující zemi subsaharské Afriky.

Kongo je v současné době unitární republikou, praktikující prezidentský systém moci s existencí více politických stran, vytvořený na základě ústavy, přijaté v roce 1992 (doplněné v roce 2002). Politickou a výkonnou moc drží pevně v rukách prezident republiky, který je volen na sedmileté funkční období všelidovým přímým hlasováním. Prezident jmenuje členy vlády. Zákonodárnou moc představuje dvoukomorový parlament, tvořený Senátem (72 členů volených nepřímým hlasováním na 5 let) a Národním shromážděním (137 členů volených všeobecným hlasováním na 5 let). Opoziční strany byly legalizovány teprve v roce 1990. Registrováno je již celkem 100 politických stran, vládnoucí je Konžská strana práce (Parti congolais du travail); za opravdovou opozici lze považovat pouze dvě strany (Union panafricaine pour la démocratie sociale a Union pour la démocratie et la République-Mwinda). Většina ostatních prezidenta podporuje nebo s jeho stranou přímo kolaboruje.

Kongo se na regionálníúrovni orientuje na země CEMAC, z nich zejména na Rovníkovou Guineu a Gabon. Rodiny gabonského prezidenta a konžského prezidenta jsou příbuzensky propojeny. Intenzivní jsou rovněž styky s Angolou. Vztahy s hlavním sousedem KDR jsou napjaté, Konžská republika však silně závisí na KDR v dodávkách elektřiny. Francie má v zemi tradičně silné postavení, v poslední době jí ale konkuruje Čína. K dalším významným partnerům patří USA, Jižní Korea, Malajsie, Rusko, Itálie, Španělsko a Německo.

Kongo je členem OSN, Africké unie, Frankofonie, ACP, Africké rozvojové banky (BAD). Z dalších mezinárodních organizací je členem ACCT, AU, BDEAC, FAO, FZ, G-77, IBRD, ICAC, ICCt, ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, ILO, IMF, IMO, Interpol, IOC, IOM, IPU, ITSO, ITU, ITUC, MIGA, NAM, OIF, OPCW, UNCTAD, UNESCO, UNIDO, UNWTO, UPU, WCL, WCO, WFTU, WHO, WIPO, WMO a WTO.
Je rovněž členskou zemí Hospodářské a měnové unie zemí střední Afriky (CEMAC – Union économique et monetaire de l´Afrique centrale). Dohoda o vytvoření této unie byla podepsána v Brazzaville v roce 1964 (původně jako společenství UDEAC) a jejími členy jsou vedle Konga ještě Čad, Gabon, Kamerun, Středoafrická republika a od roku 1985 také Rovníková Guinea. Hlavním cílem CEMAC je vytvoření jednotného trhu s volným pohybem zboží, osob, kapitálu (www.cemac.int).  Unie je však funkční jen velmi omezeně. Existuje totiž nerovnováha mezi pozicemi bohatších a chudších členských států, pohyb zboží a osob je v řadě zemí (Rovníková Guinea, Gabon) silně kontrolován a omezován.  CEMAC je součástí širšího celku – „Hospodářského společenství středoafrických států“ (ECCAS; navíc sem patří Burundi, Rwanda, Angola, KDR a Demokratická republika Svatého Tomáše a Princova ostrova).

Díky těžbě ropy patří Konžská republika do skupiny zemí s nižším středním příjmem, přesto žije velká část populace v chudobě – v celosvětovém žebříčku hodnocení rozvoje dle UNDP je Kongo až na 140. místě ze 187 zemí. Počet obyvatel, žijících pod hranicí chudoby (příjem 1,4,- USD/den) činí cca 50 %, vládě se nedaří chudobu snižovat. Ekonomika země je velmi málo diverzifikovaná, na ropném průmyslu a službách pro toto odvětví je v současnosti zcela závislá. Kongo ve střednědobém horizontu zůstane vývozcem komodit (zejména ropy a dřeva), jeho ekonomika bude proto konjunkturálně kolísat v závislosti na kolísání cen na světových trzích.  Země se navíc potýká s mnoha vážnými problémy zanedbanou infrastrukturou, velmi nepříznivým investičním a podnikatelským klimatem (policejní kontroly v soukromých firmách, vydírání, úplatky, výhružky), obrovskou korupcí (podle mezinárodních statistik patří k zemím s nejvyšší korupcí na světě), špatným řízením podniků a nevýkonnou státní správou, které její ekonomický rozvoj brzdí.

Obchodní klima země je považováno za jedno z nejhorších na světě; Konžská republika je klasifikována z tohoto hlediska na 179. místě z celkového počtu 189 hodnocených zemí (viz „Doing business 2018“). Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je Kongo řazeno do skupiny „repressed“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístilo na 170. místě. Standard and Poor’s udržela hodnocení Konga na B se stabilním výhledem, rovněž Fitch udržela hodnocení na B+ se stabilním výhledem. Předmětem kritiky jsou i netransparentní vztahy s některými asijskými zeměmi, hlavně Čínou, Koreou a Malajsií v oblasti udělování licencí v ropném, těžebním a lesním sektoru. IMF rovněž kritizuje „zahraniční pomoc a investice“ ČLR v zemi (velmi často jde o neprůhledné půjčky). Země, která byla v roce 2011 oddlužena, se tak podle IMF znovu zadlužuje a to za zcela neprůhledných podmínek.

Vláda si uvědomuje nezdravou závislost ekonomiky na těžbě ropy. Realizovala národní rozvojový plán 2012 – 2016 zaměřený na obnovu a diverzifikaci hospodářství (Le chemin d´avenir) a začala připravovat plán Congo vision 2025, který si klade za cíl dostat zemi do kategorie „nových“ ekonomik a zmírnit jednostrannou závislost země na těžbě ropy a dřeva. Značné finanční prostředky investuje do obnovy infrastruktury (letiště, silnice) i výstavby nových energetických zdrojů, domů a bytů. V souladu s plánem se vláda snaží přilákat do země zahraniční investory, rozvíjí zvláštní ekonomické zóny. Prudce se rozvíjí telekomunikace i bankovní sektor.

Nicméně hospodářská krize se prohloubila, jelikož HDP pokračoval v roce 2017 v poklesu na 4,6 procenta z 2,8 procenta v roce 2016. Ačkoli se v roce 2017 zvýšila produkce ropy s tím, že těžba z nového ropného pole (Moho Nord) vstoupila na trh a ceny ropy se začínají zotavovat, růst HDP z ropy nedorovnal HDP z neropných aktivit. V roce 2018 došlo k nárůstu její výroby na průměrných 317 000 barelů/den. V důsledku zahájení těžby na nových ropných polích, včetně hlubinného projektu offshore Moho North project (realizován firmami Total a Chevron) a Banga Kayo se předpokládá další růst až na 337 000 barelů/den v roce 2020.
Po dvou letech recese (2016-17) lze tak mapovat ekonomický růst, který činil v roce 2018 1%. Ačkoli se zlepšení výsledků těžby ropy podepsalo na růstu ekonomiky, neropný sektor v tomto období spíše stagnoval. Předpokládáme pevnější růst reálného HDP v letech 2019-20, a to ve výši 2,7% a 2,4%, a sice v důsledku pokračujícího růstu ropné produkce, ale i postupného, sice stále pomalého, navyšování zemědělské (zejména dřevařské) a výrobní produkce v sektoru služeb, včetně telekomunikací. Nicméně investice do neropného sektoru zůstanou nízké, vzhledem k mimořádně slabé důvěře investorů a velmi obtížnému podnikatelskému prostředí v zemi. Očekává se, že průměrná inflace se zastaví pod normou CEMAC ve výši 3 procent. V důsledku toho se očekává, že celková fiskální a vnější rovnováha bude v letech 2018-2020 v důsledku úspěšnou realizaci fiskálních a hospodářských reforem.

Vláda bude i nadále upřednostňovat své strategické vztahy s Čínou, aby byl zajištěn přísun investic a možnosti úvěrů. Příjem přímých zahraničních investic a půjček bude však spíše pomalý z důvodu větší obezřetnosti ze strany čínských úřadů poskytovat investice a půjčky do zemí subsaharské Afriky po velkých provozních ztrátách na některých nedávných projektech. Francie zůstane důležitým obchodním a investičním partnerem. Francie se zavázala, v případě, že Konžská republika podepíše program s MMF, odečte konžský dluh ve výši 135 milionů USD. Odhaduje se, že k podpisu dohody dojde v letech 2019-20.

Průmysl se podílí 73 % na tvorbě HDP, průmyslový a zpracovatelský sektor v Kongu zůstává i nadále slabý. Nejdůležitějšími odvětvími (mimo ropu) jsou těžba a zpracování dřeva, výroba cementu, zpracování palmového oleje a potravinářství. Lokálně a v malých provozovnách jsou vyráběny cukr, mouka, cigarety, nealkoholické nápoje, pivo.
Páteří průmyslu je těžba ropy, která je hlavním zdrojem zahraničních deviz a příjmů státního rozpočtu – tvoří cca 60% HDP a 90% hodnoty vývozu. Největším dovozcem konžské ropy je ČLR (53%), dále USA (11%), Austrálie a Francie. V roce 2014 dosáhla denní těžba ropy 271 000 barelů, spotřeba je 13 000 barelů denně. Z dlouhodobější perspektivy těžba ropy v Konžské republice klesá, v roce 2015 by ale měly začít produkci dvě hlubokomořská ložiska (Moho sever, Lianzi), těžba v roce 2017 by měla dosáhnout 320 000 barelů/den. Prokázané zásoby ropy činí 1,6 miliard barelů. Zásoby zemního plynu se odhadují na 100miliard kubických metrů, roční těžba činí 1,1 mld. kubických metrů; veškerá produkce se spotřebovávámístně (většina se zatláčí zpátky do vrtů, část se spotřebuje v plynových elektrárnách na výrobu elektřiny). V Kongu je jedna rafinérie, která zpracovává cca 13 800 barelů/den. Převážná část získaných ropných produktů se spotřebuje v zemi. Italská ENI zkoumala možnost těžby ropných písků – prokázané zásoby na její licenci dosahují 2,5 mld barelů. Extrahovaná těžká ropa by se v místě upravovala – potřebnou energii by dodávala plynová elektrárna, rovněž postavená ENI. Produkce by měla dosáhnout 80 000 barelů denně. Osud tohoto projektu je ale při dnešních nízkých cenách ropy nejistý.

Vedle uhlovodíků má Kongo značné zásoby dalších nerostů, které jsou těženy pouze v omezené míře (zejména železná ruda, uran, zlato, diamanty, potaš). Kongo má vysoké zásoby železné rudy (nalezeno bylo osm velkých ložisek s celkovými zásobami 10 mld tun), může se v budoucnu stát jedním z nejvýznamnějších producentů železné rudy na světě. Těžba na prvním ložisku (Avima) by měla být zahájena již v roce 2015. O práva na těžbu se uchází australské, švýcarské, britské, ruské, kanadské i čínské firmy. V Kongu se těží cca 56 000 karátů diamantů ročně, zejména v severní části země. V Kongu existují dvě cementárny, obě byly postaveny čínskými investory (Forspac, Sonocc). V současnosti je vyrobeno cca 250 000 tun cementu ročně, spotřeba dosahuje 2 mil. tun. Do roku 2016 by měly být postaveny další tři cementárny (pomocí marockých, indických a nigerijských investorů), výroba cementu by měla dosáhnout 2,25 mil. tun ročně.

Stavebnictví: Vláda připravila plán obnovy a diverzifikace hospodářství (Le chemin d´avenir) a začala pracovat na plánu Congo vision 2025. Značné finanční prostředky jsou investovány do obnovy a výstavby infrastruktury (letiště, pozemní komunikace) i výstavby nových energetických zdrojů, domů a bytů. Díky poklesu ceny ropy na světových trzích musely být v roce 2014 kapitálové výdaje omezovány velké infrastrukturní projekty jsou proto v současnosti z velké části financovány pomocí zahraničních půjček (ČLR) a realizují je za neprůhledných podmínek čínské firmy.

Zemědělství: V Kongu můžeme pozorovat vysokou míru urbanizace – v Brazzaville a Pointe Noire žije kolem 60% obyvatel. Společně s rybolovem je zemědělství málo rozvinutým a dlouhodobě zanedbaným sektorem hospodářství. Důvodem je pravděpodobně velmi nízká hustota osídlení země, vysoké produkční náklady a nedostatečná síť pozemních komunikací na venkově. Využívaná zemědělská půda zaujímá méně než 3 % rozlohy státu. Většina produkce je pro osobní spotřebu. Kongo není ve výrobě potravin (rostlinného ani živočišného původu) soběstačné – téměř 70% potravin se dováží. Reforma zemědělství je proto jedním z pilířů plánu prezidenta na obnovu a diverzifikaci hospodářství. Pěstuje se maniok, plantainy, rýže, kukuřice, cukrová třtina, káva, arašídy a zelenina. Zahraniční investice směřují do plantáží palmy olejné a gumovníku. Chová se hovězí dobytek, ovce, vepři a drůbež. Rybolov je provozován jak v řekách ve vnitrozemí tak v pobřežním pásmu Guinejského zálivu a nepokryje ani domácí spotřebu. Vláda podpořila program pěstování sladkovodních ryb.

Těžba dřeva: je druhým nejvýznamnějším devizovým zdrojem Konga. Pralesy pokrývají 60% plochy země, 2 mil ha je těžitelných. Sektor (zejména udělování těžebních licencí a daňových úlev) je ale poznamenán neprůhledností a velkou korupcí. Těží se a do zahraničí vyváží zhruba 1,7 mil m3 ročně (přesná data o množství vytěženého a vyvezeného dřeva jsou ale nedostupná). Zákon o lesích z roku 2005 předpokládá, že 85% dřeva bude částečně zpracováváno v Kongu. Vláda se alespoň verbálně snaží často nezákonné drancování tropických pralesů omezit. V roce 2010 podepsala s EU dohodu o označování a sledování vyváženého dřeva.

Služby: Sektor obchodu a služeb se rychle rozvíjí a dnes již vytváří cca 22 % HDP. Největší částí odvětví služeb (vedle služeb pro ropný sektor) zůstávají dopravní služby a logistika pro regionální obchod. Velkou reformu prodělal bankovní sektor a telekomunikace, které se rychle rozvíjí. Turistika je zatím díky nedostatečným ubytovacím kapacitám, špatné infrastruktuře a vysokým cenám letenek velmi málo rozvinutá, nicméně skýtá do budoucna velký potenciál. Orientuje se zejména na národní parky a rezervace, z nichž nejznámější jsou rezervace Conkouati a Národní park Odzala a Noubaké-Ndoki v oblasti deštného pralesa, kde se vyskytují nížinné gorily a pralesní sloni. Turistický ruch se rovněž rozvíjí v Pointe-Noire, kde jsou k dispozici slušné hotely a pláže.

Infrastruktura: Dopravní síť je stále ve špatném stavu. Z cca 17 000 km silnic a cest je pouhých 1000 km asfaltovaných. Oprava klíčové silnice RN1, která spojuje Brazzaville s hlavním přístavem země PointeNoire (cca 500 km) nebyla dosud dokončena. Podstatně v lepším stavu je silnice RN2 směrem na sever do oblasti odkud pochází prezident Sassou Nguesso. Sever (na hranicích se Středoafrickou republikou a Kamerunem) je téměř bez pozemních komunikací a doprava je zajišťována loděmi a letadly. V Kongu je 886 km železničních tratí, které provozuje společnost Chemin de Fer Congo-Océan. Hlavní trať mezi Brazzaville a Pointe Noire, na jejíž rekonstrukci vláda vyčlenila 118 mil Euro, byla sice opravena, provoz je ale přerušovaný a nespolehlivý. Dopravci někdy volí kombinovanou pozemní/vodní cestu přes Kinshasu nebo leteckou přepravu z Matadi (KDR). Splavných je cca 1120 km vodních cest. Komerční plavba po řece Kongo z Brazzaville/Kinshasy a po řece Ubangui do Středoafrické republiky již byla obnovena. Přístav Pointe-Noire, přes který proudí 90% zboží směřujícího do Konga je jediný hlubokomořský přístav v regionu, jeho roční kapacita dosahuje 5-6 mil. tun zboží. Kontejnerový terminál provozuje francouzská firma Bolloré. V Kongu je 8 letišť se zpevněnou přistávací dráhou a 19 polních letišť. Dvě letiště mají statut mezinárodního (Brazzaville a Pointe-Noire). Domácí dopravu obstarávají dvě společnosti (ECAIR a Trans Air Congo). Z Evropy do Konga létá společnost Air France, dále Air Maroc, South African Airlines a Ethiopian Airlines. Telekomunikační služby prodělávají bouřlivý rozvoj. Pevných linek je asi 15000 a stěží stačí pokrýt potřeby státních orgánů. V Kongu ale působí čtyři mobilní operátoři MTN, Airtel, Bintel a Warid – počet mobilních telefonů dosahuje 4,2 mil (90%!!). V Kongu je 45 poskytovatelů internetového připojení, internet užívá cca 500 000 lidí.

Výroba elektrické energie: Přístup k elektřině má pouze cca 45% obyvatel ve městech, míra elektrifikace na venkově je velmi nízká (5%). Elektrifikace je proto jedním z pilířů rozvojových plánů vlády, potenciál je obrovský (jen z vodních zdrojů se odhaduje na 14000 MW). Elektrickou energii získává Kongo ze tří vodních a jedné tepelné (plynové) elektrárny, instalovaná kapacita je cca 560 MW. Využíván je ale pouze zlomek instalované kapacity. Kongo spotřebuje asi 588 mil kWh, vyrábí 559 mil. kWh (odhad CIA 2012), a zbytek dováží ze sousední KDR. Problematická je distribuce – většina vedení byla poškozena během občanské války a dosud se opravuje. Výpadky proudu jsou proto velmi časté a velmi omezují rychlejší rozvoj hospodářství. Výroba pomocí generátorů pak zdražuje veškeré podnikání v zemi.

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc: Dle údajů OECD přijalo Kongo v roce 2015 pomoc ve výši 132 mil. USD a v roce 2016 120 mil. USD. Hlavním donorem byla Francie (43 mil. USD, zaměřuje se především na životní prostředí, vzdělání a infrastrukturu), dále pak Global Fund (5 mil. USD), a evropské instituce (18 mil USD). Japonsko se angažuje v oblasti vzdělávání a zdravotnictví. Výše čínské pomoci není známa (odhaduje se na 300 mil. USD/rok), spolupráce s ČLR (ale i ostatními asijskými státy) je podle vyjádření MMF značně netransparentní. Čína poskytuje výhodné dlouhodobé půjčky na výstavbu infrastruktury (čínskými firmami). Evropská unie poskytla v rámci 10. EDF (2008 – 2013) pomoc ve výši 85 mil Euro (obálka A) a dalších 3,2 mil Euro (obálka B), zaměřuje se zejména na infrastrukturní projekty, dobrou správu věcí veřejných (včetně ekonomiky), management lesního hospodářství a zdravotnictví. V rámci 11. EDF ( 2013 – 2020) bude poskytnuta pomoc ve výši 103 mil. Euro na zlepšení podnikatelského a obchodního prostředí (včetně usnadnění celních procedur) a podporu místní samosprávy.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Název státu:

  • Konžská republika
  • francouzsky: République du Congo
  • zkrácené názvy: Kongo, Kongo-Brazzaville

Hlava státu: Prezidentem je generál Denis Sassou Nguesso, který vedle funkce hlavy státu zastává i funkci předsedy vlády a vrchního velitele ozbrojených sil. Narodil se v roce 1943, prezidentem byl poprvé v letech 1979-1992 a poté znovu v letech 1997-2003 (znovuzvolený 2003 a 2009). Svůj post obhájil i v prezidentských volbách konaných v březnu 2016 poté, co si změnou ústavy uzákonil možnost opětovného zvolení. Je volen na 7 let. Prezident stojí v čele vlády, kterou jmenuje.

Současný prezident země Sassou Nguesso byl znovu zvolen v březnu 2016. Volby doprovázely protesty opozice a policejní represe ze strany vlády. Situace se však v průběhu roku 2017 uklidnila. Hlavní bezpečnostní výzvou pro vládu Sassou Nguessa zůstává tak krize v oblasti Pool západně od Brazzaville, která trvá s větší či menší intenzitou posledních 20 let. Původně politické povstání se proměnilo v hnutí warlordů vedených „pastorem“ Ntumim a jehož členové se označují jako Ninjas. Hlavní politický protivník prezidenta a jeho nejsilnější protikandidát v prezidentských volbách Kolélas se od hnutí distancoval.

Podle zveřejněné zprávy OSN musela v průběhu 2017 téměř třetina populace oblasti Pool, cca 81 000 lidí, vzhledem k násilnostem ze strany Ninjas opustit domovy. Vláda Ssasou pokouší s Ntumi jednat o ukončení rebélie, přestože je zřejmé, že tato má dnes charakter banditismu než politického hnutí. Dle závěru roku 2017 se zdá, že by po letech konfliktu mezi Ninjas a vládou k dohodě mohlo dojít.

Vláda v reakci na pokles cen ropy, na které je ekonomika Konga silně závislá, zahájila sociální projekty pro roky 2016-2021 „Pohyb směrem k rozvoji“, a iniciativu „Vivre ensemble“, které jsou zaměřeny na diversifikaci ekonomiky a mají podporovat dialog a národní soudržnost.

V červenci 2017 proběhly parlamentní a místní volby. Hlavní politická strana Konžská labouristická strana (PCT) získala většinu mandátů a dle očekávání nedošlo k žádným zásadním změnám na klíčových ministerských pozicích.

Složení vlády:

Předseda vlády: Prime Minister, Head of Government, Clément MOUAMBA

Složení vlády (duben 2020)

Deputy Prime Minister, in charge of the Civil Service, State Reform, Labor and Social Security, Firmin AYESSA

Ministers of State

Minister of State, Minister of Agriculture, Livestock and Fisheries, Henri DJOMBO
Minister of State, Minister of the Economy, Industry and Public Portfolio, Gilbert ONDONGO
Minister of State, Minister of Commerce, Supply and Consumption, Alphonse Claude NSILOU

Ministers

Minister of the Interior and decentralization, Raymond Zéphirin MBOULOU
Minister of Mines and Geology, Pierre OBA
Minister of Planning, Territorial Equipment, Major Works, Jean Jacques BOUYA
Ministers of Hydrocarbons, Jean Marc THYSTERE TCHICAYA
Minister of Foreign Affairs, Cooperation and Congolese Abroad, Jean Claude GAKOSSO
Minister of National Defense, Charles Richard MONDJO
Minister of Finance and Budget, Calixte GANONGO
Minister of Communication and Media, Spokesperson for the Government, Thierry MOUNGALLA
Minister of Higher Education, Bruno Jean-Richard ITOUA
Minister of Equipment and Road Maintenance, Emile OUOSSO
Minister of Primary, Secondary Education and Literacy, Anatole Collinet MAKOSSO
Minister of Justice and Human Rights and Promotion of Indigenous Peoples, Ange Aimé BININGA
Minister of Small and Medium-sized Enterprises of Handicrafts and the Informal Sector, Yvonne Adela?de MOUGANY
Minister of Energy and Hydraulics, Serge Blaise ZONIABA
Minister of Land Affairs and Public Domain, responsible for relations with the Parliament, Pierre MABIALA
Minister of Special Economic Zones, Gilbert MOKOKI
Minister of Technical and Vocational Education, Qualifying Training and Employment, Nicéphore Antoine Thomas FYLLA SAINT-EUDES
Minister of Construction, Town Planning and Housing, Josué Rodrigue NGOUONIMBA
Minister of Forest Economy, Rosalie MATONDO
Minister of Transport, Civil Aviation and the Merchant Marine, Fid?le DIMOU
Minister of Health and Population, Jacqueline Lydia MIKOLO
Minister of Scientific Research and Technological Innovation, Martin Parfait Aimé COUSSOUD-MAVOUNGOU
Minister of Planning, Statistics and Regional Integration, Ingrid Olga Ghislaine EBOUKA-BABACKAS
Minister of Posts, Telecommunications and the Digital Economy, Léon Juste IBOMBO
Minister of Tourism and the Environment, Arlette SOUDAN NONAULT
Minister of Sports and Physical Education, Hugues NGOUELONDELE
Minister of Social Affairs and Humanitarian Action, Antoinette DINGA DZONDO
Minister for the Advancement of Women and the Integration of Women in Development, Ines Nefer Bertille INGANI
Minister of Youth and Civic Education, Destiny Hermella DOUKAGA
Minister of Culture and the Arts, Dieudonné MOYONGO

Deputy Ministers

Minister delegate to the Minister of the Interior and decentralization, responsible for Decentralization, Charles NGANFOUOMO

 

Zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Demografické ukazatele:

  • Počet obyvatel: 5,3 mil.
  • Hustota obyvatel: 13,8 obyvatel/km2
  • Podíl městského obyvatelstva: 65 % (z nichž většina ve dvou městech: v Brazzaville – cca 1,6 mil. obyvatel a Pointe-Noire – cca 850 000 obyvatel).
  • Podíl ekonomicky činného obyvatelstva: 1,5 mil. (36%)
  • Roční přírůstek obyvatelstva: 1,94 %

Věková struktura:

  • 0-14 let 41 %
  • 15-64 56 %
  • 65 let a více 3 %

V zemi žije přibližně 61 etnik. Nejvýznamnějším etnikem jsou Kongové, kteří žijí na západě země mezi Brazzaville a Pointe-Noire. Dalšími významnými etniky jsou Sangha, Teke východně a Mboši.
Z cizinců jsou nejvíce zastoupeni Francouzi, Řekové, Italové, Portugalci, Číňané, Libanonci a západoafričané (souhrnné označení pro obchodníky původem z frankofonních států západní Afriky).

30 % obyvatel se hlásí k římsko-katolickému vyznání, 20 % obyvatel se hlásí k různým protestantským církvím. 48 % obyvatel jsou animisté nebo praktikují některé z afro-křesťanských náboženství, 2% obyvatel jsou muslimové.

Úředním jazykem je francouzština. Hlavními místními jazyky jsou monokutuba (kreolština založená na jazyce kikongo), kterou ovládá cca 60 % obyvatelstva a lingala (cca 20 %). Přibližně 97 % obyvatelstva hovoří bantuskými jazyky kikongo, lingala, teke a mboši.

Zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2015

2016

2017

2018

2019

nominál HDP (mld. USD)

 

8,6

7,8

8,3

10,2

10,7

růst reál HDP (%)

 

2,6

-1,9

-4,4

1,0

1,6

poč. obyvatel (mil.)

 

4,6

4,7

5,3

5,4

5,4

inflace (%)

2,6

3,6

-0,4

1,6

1,8

zdroj: EIU, CIA

 

Přestože neropný sektor prodělává rychlý růst, Kongo stále ještě zůstává vývozcem komodit. Je čtvrtým největším producentem ropy v Africe – ropný průmysl tvoří cca 60% HDP, ropa tvo ří 90% exportu. Současná administrativa čelí obtížným ekonomickým výzvám, které by měly stimulovat oživení ekonomiky a snížit chudobu. Pokles cen ropy, který začal v roce 2014, omezil vládní výdaje; nižší ceny ropy nutily vládu snížit plánované výdaje o více než 1 miliardu dolarů. Fiskální deficit dosáhl v roce 2017 11% HDP. Neschopnost vlády platit platy státních zaměstnanců vedla k mnoha stávkám oborových skupin, včetně lékařů, zdravotních sester a učitelů. V důsledku víceleté recese se země v roce 2017 dostala k novému programu MMF; MMF konstatoval, že přetrvávající závislost země na ropě, neudržitelný dluh a významná slabost státní správy jsou klíčovými překážkami hospodářství země.

V roce 2018 se úroveň zahraničního dluhu země přiblížil 120% HDP. MMF vyzval vládu, aby před tím, než se dohodne na novém balíčku makroekonomických úprav, opětovně vyjednal úroveň dluhů na udržitelnou úroveň.

V roce 2017 došlo k poklesu HDP na 4,6 procenta z 2,8 procenta v roce 2016 v důsledku ropné krize. Ačkoli se v roce 2017 zvýšila produkce ropy s tím, že těžba z nového ropného pole (Moho Nord) vstoupila na trh a ceny ropy se začínají zotavovat, růst HDP z ropy nedorovnal HDP z neropných aktivit. Ten se v roce 2017 prudce snížil o 9,2 procenta, neboť strnulá finanční situace spojená s akumulací vládních dluhů a nedoplatků přiměla mnohé společnosti ke snížení aktivit a zaměstnanců. Neropný sektor byl většinou ovlivněn omezenými aktivitami v oblasti telekomunikací, dopravy a stavebnictví. Očekává se, že ekonomický růst se v průběhu roku 2018-2020 pomalu zotaví na průměrných 1,4%. Toto oživení je podpořeno vyšší produkcí ropy a nárůstem aktivit v oblastech ICT a výrobní produkce, protože v listopadu 2017 začala vyrábět cementárna Dangote. Produkce neropného sektoru pokračovala v postupném oživování, a dosáhla vrcholu v roce 2019. Očekává se, že průměrná inflace se zastaví pod normou CEMAC ve výši 3 procent. V důsledku toho se očekává, že celková fiskální a vnější rovnováha bude v letech 2018-2020 v důsledku úspěšnou realizaci fiskálních a hospodářských reforem.

 

Fiskální přebytek zůstane v roce 2020 stabilní na úrovni 1,5% HDP. Příjmy klesnou v důsledku nižších příjmů z ropy, zatímco vláda přijme některá fiskální konsolidační opatření. Měnovou politiku řídí regionální centrální banka Banque des Etats de l’Afrique centrale (BEAC). Očekáváme, že BEAC ponechá hlavní politickou sazbu po zbytek let 2020–2021 nezměněnou na 3,5%, což odráží měnovou pozici Evropské centrální banky. Růst reálného HDP se posílí z odhadovaných 1,6% v roce 2019 na 1,8% v roce 2020 a 2,8% v roce 2021. Bude to dáno vývozem ropy; ropné hospodářství se bude i nadále zotavovat, tempo růstu však bude brzdit slabá investice a zejména vše bude podmíněno post-COVID-19 vývojem a jeho dopady na světovou ekonomiku.
Očekáváme, že se přebytek běžného účtu zúží a dosáhne 6,1% HDP v roce 2020 a 4,6% HDP v roce 2021 (z 7,1% HDP v roce 2019), protože dovozy rostou rychleji než vývozy, vzhledem k omezeným vyhlídkám na růst těchto zemí uprostřed slabých světových cen.

 

 

 

Zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

 

2015

2016

2017

2018

2019

rozp. příjmy (% HDP)

 

41,2

42,3

na

na

na

rozp. výdaje

44,6

45,2

na

na

na

bilance rozpočtu

-9,6

-7,6

-10,5

7,9

na

zdroj WB

 

Konžský státní rozpočet na rozpočtový rok 2020, který je v souladu s makroekonomickým rámcem zřízeným Mezinárodním měnovým fondem (MMF), byl vládou přijat v prosinci2019 a příjem byl stanoven na 2,175 miliard 348 milionů 669, 503 FCFA a ve výdajích na 1 579 miliard 350 milionů FCFA. Tento finanční účet generuje plánovaný rozpočtový přebytek ve výši 514 miliard 722 milionů FCFA. Je mírně vyšší oproti roku 2019, který činil 504 miliard 165 milionů FCFA. Příjmy státního rozpočtu pocházejí z domácích daní, které se odhadují na 715 miliard 184 milionů FCFA. Cla a daně činí 131 miliard 800 milionů FCFA. Dary, dary a dědictví a podpůrné fondy (mezinárodní instituce) se však odhadují na 28 miliard FCFA. Další očekávané příjmy se pohybují kolem 1, 219 miliard 088 milionů FCFA. Základní fiskální zůstatek je 721 miliard 722 milionů FCFA, s celkovým fiskálním zůstatkem 514 miliard 722 milionů FCFA.

Vzhledem k stále křehké makroekonomické situaci, která se vyznačuje přetrvávajícími hospodářskými a finančními schodky, je fiskální politika stanovena ve střednědobém rozpočtovém rámci (CBMT) 2020–2022. Toto se vyznačuje prováděním obezřetné fiskální politiky zaměřené na snižování primárního deficitu ropného původu, a to zlepšováním příjmů z nafty, racionalizací rozpočtových výdajů a obnovením udržitelnosti veřejného dluhu s cílem, aby byla udržitelná. K dosažení těchto cílů vláda počítá se snížením dotace v ropném sektoru. Toto snížení se týká jak konžské rafinerie (CORAF), tak konžské elektrické elektrárny (CEC) a spoléhá se na úsilí o snížení provozních nákladů stanovené v dohodě o výkonu podepsané státem; snížení daňových výdajů zrušením osvobození od některých společností v návaznosti na daňovou práci poskytnutou v dohodách o založení podniku; a posílení fiskální transparentnosti tím, že se na jedné straně použije pravidlo hrubého produktu, které obhajuje účtování všech příjmů a výdajů, včetně těch, které jsou vybírány před ropnými společnostmi v rámci zvláštních dohod, a na druhé straně omezení plateb pomocí výjimečných postupů.
Rozpočet na rok 2020 je samozřejmě určen k provádění národního plánu rozvoje (NDP) 2018–2022.

Zdroj: https://www.finances.gouv.cg/en/articles/state-budget-financial-year-2020

 

Zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

v mil. USD

2015

2016

2017

2018

2019

bilance běžného účtu

 

-4627

-5480

-1329

2438

765

kapitálový účet

na

na

na

na

na

finanční účet

na

na

na

na

na

devizové rezervy

2 279

822

625

422

581

vnější zadlužení (v mil. USD)

 

4 324

4 817

na

na

na

veřejný dluh (% HDP)

48

83,1

92,2

102,1

81,7

zahraniční dluh

4 324

4 721

5197

na

na

údaje zdroj: EIU, CIA

 

V roce 2020 zůstane fiskální politika opatrná a vytvoří velký přebytek vlády, který by měl zůstat stabilní. Příjmy se budou i nadále zvyšovat, zejména díky nerafinovaným příjmům, které těží z nedávného pokroku v této části ekonomiky. Uvažuje se také o privatizační strategii zahrnující různé struktury, včetně dvou komerčních bank a průmyslového komplexu. Současně se má mírně zvýšit výdaje na financování nárůstu investic do infrastruktury a sociální pomoci. Například bude posílen program Lisungi prováděný společně se Světovou bankou, který poskytuje hotovostní převody domácnostem s nízkými příjmy a zlepšuje jejich přístup ke vzdělání a zdravotní péči. Pokračující fiskální omezení také umožní zůstat na cestě snižování dluhu, i když tato trajektorie zůstává vysoce zranitelná vůči změnám cen ropy a produkce. Jak dohoda o změně splátkového kalendáře dluhů s Čínou v květnu 2019, tak schválení tříletého programu rozšířeného úvěrového rámce MMF ve výši 448,6 milionu USD v červenci 2019 by však mohlo poskytnout podporu cíli obnovení udržitelnosti veřejných financí. Kongo musí stále jednat o restrukturalizaci významného dluhu vůči Glencore a Trafigura, dvěma švýcarským obchodním společnostem. To je jeden z prvků, který odložil vyplácení druhé tranše půjčky MMF, původně plánované na leden 2020. Služba veřejného dluhu, i když klesající, zůstává velmi vysoká (kolem 14% HDP v roce 2020) a nadále tlačí konžskou fiskální kapacitu. Skok ve vývozu ropy, který představuje asi 85% vývozu, vedl k přebytku běžného účtu, který by měl být zachován v roce 2020. Avšak zatímco vývoz ropy podporuje obchodní přebytek (více než 40% HDP), přebytek je značně omezen dovozem služeb a repatriaci zisků spojených s těžební činností. Přebytek běžného účtu by navíc mohl být ve střednědobém horizontu ohrožen postupným poklesem produkce konžské ropy.

Běžný účet země byl silně ovlivněn celosvětovým vývojem cen ropy, jelikož v případě Konžské republiky představují kolem 80% z celkových výnosů z vývozu. Dopad vyšších světových cen ropy v roce 2018 způsobil nárůst objemu výroby této komodity, což vedlo k nárůstu vývozu a navýšení příjmů z něj ve výši 6,6% HDP (v porovnání s dvojciferným schodkem v roce 2017). Tuto tendenci růstu lze předpokládat i v letech 2019-20. Výdaje na dovoz se budou zvyšovat v důsledku ekonomického růstu a s tím související poptávkou po zboží. Celkově očekáváme, že přebytek běžného účtu klesne z 6,6% HDP v roce 2018 na 2,4% HDP v roce 2020. Mezinárodní rezervy se budou postupně zvyšovat, nadále však budou pokrývat méně než jeden měsíc dovozu.

Zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Bankovní soustava Konžské republiky je kontrolována společnou Centrální bankou středoafrických zemí – BEAC se sídlem v kamerunském Yaoundé. Ta dozírá na činnost bank i v ostatních členských zemích středoafrického integračního seskupení UDEAC (měnové zóny CEMAC). CFA-frank může mezi šesti členskými zeměmi CEMAC volně cirkulovat a lze jej směnit na jiné světové měny přes bankovní systém na základě obchodních dokumentů. Centrální banka BEAC emituje oběživo a dozírá na likviditu uvnitř středoafrické měnové zóny přes rediskontní sazby a kontrolu členských peněžních trhů. Bankovní sektor prošel od roku 2000 zásadní rekonstrukcí, která spočívala v privatizaci převážné většiny komerčních bank.

Hlavní komerční banky:

  • Afriland Firts Bank
  • Credit du Congo (Maroko)
  • BGFI Bank Congo
  • Banque Commerciale Internationale
  • Ecobank Congo
  • UBA Bank
  • La Congolaise de Banque
  • Mutuelles Congolaises d´epargne et de credit
  • Banque congolaise de l´habitat (BCH)
  • Société Générale
  • Banque Postale du Congo (BPC)

Banky postupně rozšiřují paletu bankovních produktů (akreditivy, komerční úvěry) a přijímají více a více pobídek pro poskytování úvěrů pro střednědobé investice soukromých subjektů. Moderní bankovní produkty (elektronický banking) však nejsou zatím příliš rozšířeny.

Zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Konžský daňový systém se zvolna přizpůsobuje jednotnému systému v rámci zemí CEMAC, je však stále velmi komplikovaný a díky vysoké korupci jsou velmi časté daňové úniky. Dochází ke dvěma extrémům, buď podnik díky úplatkům neplatí žádné daně, nebo platí přehnaně vysoké daně. Hlavním zdrojem daňových příjmů jsou ropné společnosti a speditéři. Většina obyvatelstva vzhledem k velkému rozsahu neformálního sektoru neplatí žádné daně. Konžský daňový systém tvoří následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění zaměstnanců:

1. Daň z příjmu fyzických osob (Personal Income Tax) – je progresivní podle příjmu v pásmu 10 – 50%,

2. Daň podniková – 30% ze zisku, speciální daňový režim mají investoři první tři roky podnikání (viz níže)

3. Daň z přidané hodnoty (Value Added Tax – VAT) – 18,0 %, 10% VAT platí pro balenou vodu, cement, cukr a kuřata původem v Konžské republice, 0% VAT platí pro mléko, obilniny, ovoce a zeleninu, léky a hnojiva konžského původu.

4. Spotřební daň ve výši 25% na luxusní zboží, 20% na pivo 5. Sociální pojištění (Social Security Fund) – 22,3 % ze mzdy (+další 4% odvádí z platu zaměstnanec), zahrnuje úrazové pojištění ve výši 2-4 %.

Podnikání je zatíženo řadou dalších plateb a odvodů (daň z nemovitosti 15%, daň za obchodní licenci, srážková daň, daň z převodu 1%, stavební daň, daň z pronájmů, daň environmentální, daň z vozidla, platí se i různé registrační poplatky atd.).

Daňové výhody jsou přiznávány pouze společnostem, nikoliv soukromým osobám. Noví investoři mají obvykle 3leté daňové prázdniny (mohou si ale vyjednat v závislosti na výši investice daňové a celní prázdniny až na 10 let a další výjimky). Pokud během tří let realizují novou investici ve výši nejméně jedné třetiny již investovaných peněz, získají v následujícím období 50% daňové úlevy. Další úlevy mohou získat investoři, kteří část zisku investují do sociálních služeb nebo v oblastech, které jsou považovány za zaostalé. Daňové úlevy mohou získat společnosti vlastněné alespoň z 25% místním subjektem.

Podle ustanovení zákona o DPH podléhají všechny hospodářské činnosti vykonávané v Konžské republice DPH bez ohledu na jejich účel, ziskovost nebo právní postavení podniku, který je vykonává, a bez ohledu na to, zda jsou tyto činnosti obvyklé, příležitostné, nebo pocházejí z Konžské republiky nebo ze zahraničí. Každá fyzická nebo právnická osoba, která vykonává průmyslovou, obchodní nebo odbornou činnost, podléhá DPH, pokud to není výslovně vyňato zákonem.
Míra spotřeby a spotřebních daní se pohybuje od 5% do 80%. Spotřební daně jsou na všech místních výrobcích splatné ve výši 10%, zatímco dovážené zboží podléhá spotřební dani ve výši 25% a dovozu ojetých vozidel, traktorů, přívěsů a návěsů starších 15 let. ve výši 12%.
Dovážené nealkoholické nápoje podléhají spotřební dani podle zvláštního celního zařazení.

Podrobné informace viz: Doing Business – daně, investice v DR Kongu, www.izf.net, www.droitafrique.com, www.mefb-cg.org.

Zpět na začátek

Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Abuji (Nigérie) ke dni 13.5.2020

Souhrnná teritoriální informace

Pravidelné novinky e-mailem