Malawi: Zahraniční obchod a investice

Zdroj: EIU, pro rok 2019 se jedná o odhad.

Země EU v roce 2018 dovezly z Malawi zboří za celkem 308 milionů EUR, vyvezly zboží v hodnotě 139 milionů EUR, bilance vzájemného obchodu je tak záporná ve výši -169 milionů EUR. EU28 představuje největšího dovozce zboží z Malawi, následují Tanzanie, Jižní Afrika, Egypt, Zimbabwe a Čína. Pořadí importérů do Malawi v roce 2018 je JAR, EU28, UAE, Čína a Indie.

Struktura obchodu EU a Malawi viz https://webgate.ec.europa.eu/isdb_results/factsheets/country/details_malawi_en.pdf. 

Hlavní vývozní komoditou Malawi je tabák, v roce 2017 se ho vyvezlo za 620 mil USD (cca 71% příjmů z exportu). Dále se vyváží sušená zelenina, čaj, třtinový cukr, bavlna, káva a ořechy. Dováží se prakticky všechno. Hlavními dovozními komoditami Malawi jsou pohonné hmoty a hnojiva, následují strojírenské výrobky, léky, motorová vozidla, potraviny a veškeré spotřební zboží.

V Malawi neexistují zóny volného obchodu nebo investiční zóny. Firmy vyrábějící výhradně na vývoz mohou požádat o registraci do „Exportně-výrobní zóny“ (Export Processing Zone – EPZ). Podrobnosti a výhody registrace do EPZ viz www.mitc.mw.

Zdroj: UNCTAD

Hlavním cílem zahraničních investic je zemědělství a zpracování zemědělských surovin a služby (zejména bankovnictví, telekomunikace a cestovní ruch). Hlavními investory jsou firmy z JAR, USA a Německa.

Malawi je zemí otevřenou zahraničním investicím. Vláda udržuje a podporuje politiku otevřené ekonomiky a volného trhu. Preferovanými obory jsou energetika, těžba nerostných surovin, dopravní infrastruktura, komerční zemědělství a zpracování zemědělských surovin, turistika. Vlastnická práva jsou chráněna ústavou, která zaručuje ochranu všem subjektům, a tato práva jsou v zásadě respektována. Vyvlastnění je možné z důvodu urgentního veřejného zájmu, stát ale musí vyplatit odpovídající odškodné (stanovené na komerční bázi). Mezi zahraničními a domácími subjekty podle zákona není rozdíl (ve skutečnosti ale někdy mají domácí subjekty výhodu – např. u státních zakázek). Domácí zájmy jsou chráněny licencemi pouze v případech, kdy se jedná o ochranu zdraví, životního prostředí a národní bezpečnosti. Obchodní činnost na venkově a těžba nerostných surovin v malém měřítku je vyhrazena pouze místním občanům. 

Zahraniční i domácí společnosti mohou zakládat a vlastnit firmu, investoři mohou založenou firmu prodat, převést, mohou repatriovat příjmy a zisky. Pro investory neexistují žádné podmínky týkající se nutnosti vytvářet zisk, kupovat přednostně místní zboží, vyvážet určité procento produkce nebo nutnosti investovat do určité oblasti, časové omezení zahraničního podílu nebo povinného transferu technologií. Neexistují žádné zvláštní omezení na převod peněz do nebo do Malawi (za předpokladu, že byl vstupní kapitál registrován u RBM), investoři mohou převádět libovolně (bez licence) dividendy, kapitál, úroky, leasingové platby, zisky apod. Na druhé straně některé profesionální komory vynucují na svých členech např. povinné zaměstnávání místních sil či povinné užití místních dodavatelů. Existuje nařízení, že minimálně dva členové managementu by měli být malawiští rezidenti. Podle nových zákonů o půdě budou moci cizinci půdu pouze pronajmout na 50 let.

Nový investor se registruje u Malawi Investment and Trade Centre (MITC), která pomáhá se všemi nezbytnými kroky. Investovaný kapitál se registruje u Rezevní banky Malawi (přes založený účet u komerční banky). Minimální výše investovaného kapitálu je stanovena na 50.000 USD. Následné vystavení investiční licence u MITC je zpoplatněno částkou 1.000 USD.

Země se na druhé straně potýká s mnoha problémy – vysokou závislostí na klimatických podmínkách, složitou, drahou a zdlouhavou dopravou zboží, zanedbanou infrastrukturou (zejména elektřina a voda), nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil, velmi rychlým růstem počtu obyvatel a s tím spojeným odlesňováním, korupcí a pomalou a nevýkonnou státní správou, které její ekonomický rozvoj brzdí a investory odrazují. Dalšími praktickými překážkami jsou vysoká inflace a sezonní nedostatek deviz v bankách, občasné zasahování vlády do hospodaření firem (např. zákaz vývozu kukuřice) a cenové politiky (státem garantované ceny základních potravin, PHM.., stanovené výkupní ceny tabáku, bavlny).