Metody snižování podnikatelského rizika: Modely hromadné obsluhy



Uvedeným nástrojem se modelují tzv. čekací procesy. Mezi klasické aplikace podpory rozhodování managementu na operativní úrovni patří zejména:

• řízení (strojírenské) výroby,
• optimální návrhy počítačových sítí,
• optimalizace provozu obchodů, bank (například určení optimálního počtu prodavaček či pokladních při dané frekvenci příchodů zákazníků v obchodním domě, určení počtu pokladních v bance při daném provozu klientů, určení optimálního rozvrhu výroby firmy atd.).

Aplikace vycházejí z klasické teorie front(též se můžeme setkat s názvem „teorie hromadné obsluhy“).^[1]Klasickým úkolem systémů hromadné obsluhy je tzv. Palmeho úloha, která původně reagovala na požadavek majitelů textilních továren v 19. století a umožnila stanovit optimální počet tkalcovských stavů, přidělených jedné dělnici. Pokud dělnice obsluhovala málo stavů, pak firma v soutěži s konkurenty prohrála, protože všechny firmy měly zhruba stejně výkonné stroje a dělnice vyrobila méně textilií. Pokud obsluhovala příliš mnoho tkalcovských stavů, pak v případě poruchy stavů (přetržení nitě) nestíhala navázat nitě a celý systém pracoval s nižší výkonností, popřípadě se mohl v extrémním případě i zastavit. Tuto klasickou optimalizační úlohu (kolik stavů přidělit při známé poruchovosti stavů a známé době opravy stavů jedné dělnici) lze s úspěchem aplikovat například v podmínkách dnešní výpočetní techniky, kde byla přeložena vlastní metodika výpočtu optimální konfigurace terminálové sítě v podmínkách konkrétních strojírenských podniků.^[2]

Předpoklady metody:

• doby příchodů klientů a doby jejich obsluh v systému musí odpovídat určitému pravděpodobnostnímu rozdělení,
• musí být definována frontová disciplína (FIFO, LIFO atd.),
• každý příchod je vzhledem k ostatním příchodům nezávislý.

Výhody:

• snadná manipulace s modelem,
• jednoduché pořízení vstupních dat modelu.

Nevýhody:

• v praxi není (absolutně) splněn požadavek na pravděpodobnostní rozložení příchodů a obsluhy klientů systému.

Uvedené problémy se řeší na operativní úrovni řízení firem prakticky všech zemí světa. Zásadní rozdíl však lze nalézt v přístupu managementu firem z rozvinutých zemí (Velká Británie, Německo atd.) oproti přístupu manažerů našich firem. V zahraničních firmách mají samostatná oddělení, která se specializují na aplikaci (třeba jenom několika základních) metod operační analýzy do řešení konkrétních problémů firmy. Tyto aplikace jsou – z odborného a vědeckého pohledu – na mimořádně vysoké úrovni. Mimo jiné je to i výsledek toho, že pracovníci těchto oddělení spolupracují nejenom se specializovanými firmami, ale též s univerzitními učiteli. Zdejší relativní (současný) nezájem o tyto podnikové aplikace neodstraní ani snaha pracovníků vysokých škol nabídnout (často i bez úplaty) základní řešení rozhodovacích operativních problémů.

^[1]    Zítek., F.: Ztracený čas. Teorie hromadné obsluhy. Academia, Praha 1969.
^[2]    Rais, K., Smejkal, V.: Hodnocení výkonnosti terminálových systémů. Informační systémy, 1987, č. 2, s. 197–212.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013