Platební podmínky v mezinárodním obchodu

Platební podmínky mají v mezinárodních kupních smlouvách značný vliv na výsledky obchodních operací. Předurčují kdy, kde a jak má být uhrazena kupní cena a jsou proto také jedním z východisek pro její kalkulaci. V mezinárodním obchodu se při placení často pužívají směnky a šeky. V textu jsou uvedeny charakteristiky směnky a šeku, jejich druhy a obsahové náležitosti.



Úvodem

Převzato z knihy „Mezinárodní obchodní operace“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

Platební podmínky v mezinárodních kupních smlouvách mají značný vliv na výsledky obchodních operací. Předurčují, kdy, kde a jak má být uhrazena kupní cena, a jsou proto také jedním z východisek pro její kalkulaci.

Jednotlivé platební podmínky se vytvořily v praxi mezinárodního obchodu jako uzance. Vzhledem ke geografické vzdálenosti partnerů, rizikovosti transakcí a jejich obchodně-tech­nické náročnosti se platby mezi prodávajícím a kupujícím většinou neuskutečňují přímo, ale využívá se služeb třetích osob, které za úplatu vystupují v zájmu a podle instrukcí svých příkazců. Mohou plnit funkci zprostředkovatelů plateb, financovat obchody, v některých případech na sebe přebírají závazky k zaplacení. Je nezbytné, aby šlo o osoby s dobrou pověstí, které přesně dodržují své závazky. Tomuto požadavku většinou odpovídají banky a instituce specializované na finanční služby, výjimečně v některých zemích to mohou být i subjekty, které finanční služby poskytují jen jako vedlejší činnost (např. zasílatelé a dopravci). I jejich služby však většinou vyústí v bankovní transakce.

Při sjednávání platebních podmínek je pro obchodníky výhodné využívat standardních bankovních instrumentů jak pro placení a inkaso, tak i pro zajišťování závazků. Díky dlouhodobému používání jsou tyto nástroje většinou technicky velmi propracované a poskytují obchodním partnerům řadu možností, jak platební podmínky přizpůsobit konkrétním potřebám dané obchodní operace. Banky poskytují svým klientům při uskutečňování mezinárodního platebního styku mnoho dalších služeb, např. poradenství, vedení účtů a přijímání vkladů v domácí či zahraniční měně, provádění různých typů bankovních operací, směnárenských operací, zajišťovacích transakcí, financování obchodů apod.

Vhodný výběr banky představuje proto pro obchodníka důležité rozhodnutí, které může ovlivnit výsledky jeho podnikání. Kritériem pro volbu banky by měla být její profesionální úroveň a zkušenosti banky v oblasti mezinárodního platebního styku, ale i její jméno v zahraničí (vyjádřené např. ratingem), dosavadní zkušenosti s kvalitou poskytovaných služeb, vybavení banky prostředky automatizace apod.

Pro uskutečňování mezinárodního platebního styku musí banky disponovat určitými kontakty se zahraničím. Některé banky zřizují v zemích svého zájmu (i zájmu svých klientů) nebo ve významných finančních centrech vlastní pobočky či dceřiné banky a v daném teritoriu operují jejich prostřednictvím. Tradiční přístup bank k mezinárodnímu zúčtování před­stavujenavazování tzv. korespondenčních vztahů s místními bankami v zahraničí. Jde o dvoustranné mezibankovní vztahy, při kterých si banky vzájemně poskytují určité služby a vzájemně si vedou účty. Banka tak zřizuje u korespondentských bank v zahraničí své účty vedené v cizích měnách, tzv. účty nostro (= naše účty), na kterých udržuje zůstatky v příslušných měnách. Umožňuje také korespondentským bankám, aby zřizovaly u ní své účty vedené zpravidla v měně domácí, a tyto účty označuje jako účty loro (= jejich). Systém účtů nostro a loro umožňuje převody peněžních částek mezi bankami v rámci mezinárodního bezhotovostního platebního styku. Klientům, kteří uskutečňují převody finančních prostředků v mezinárodním měřítku, přináší banka s rozsáhlými korespondenčními vztahy řadu výhod. Projevují se většinou ve větší rychlosti a operativnosti při mezinárodním zúčtování.

Větší efektivitu při provádění mezibankovního platebního styku však představují zúčtovací centra. Systémy pro mezibankovní zúčtování se vytvářejí jednak na úrovni národní pro vnitro­státní zúčtování, jednak na úrovni mezinárodní pro zúčtování přeshraniční. Využívání zúčtovacích center na mezinárodní úrovni umožňuje bankám omezovat počet účtů vedených u korespondentských bank, a tím snižovat náklady.

Jedno z nejvýznamnějších mezinárodních clearingových center představuje platební systém TARGET (Transeuropean Automated Real-time Gross settlement Express Transfer system), uvedený do provozu v době zavedení eura. Jde o systém mezibankovního zúčtování velkých částek v eurech, který je provozován Evropskou centrální bankou a jehož účastníky jsou banky centrální i komerční. Kromě toho významné evropské banky sdružené v Euro Banking Association (EBA) založily v roce 1998 podnik pro provozování platebního a zúčtovacího systému komerčních bank – EBA CLEARING, který nabízí evropským bankám a celému finančnímu odvětví zúčtovací služby pro velké i malé částky v eurech. Systém se neustále vyvíjí a přispívá k vytváření jednotného trhu služeb platebního styku v eurech.

Základní strategie rozvoje tohoto trhu byla formulována projektem Jednotné oblasti pro platby v eurech (Single Euro Payment Area – SEPA). Cílem projektu je vytvořit takové finanční prostředí v Evropě, které umožní, aby spotřebitelé, podniky a další hospodářské organizace mohli provádět přeshraniční transakce v eurech za stejných podmínek jako platby vnitrostátní. První platební instrumenty SEPA se začaly využívat v průběhu roku 2008. Služby platebního styku v rámci SEPA poskytují banky ve 32 evropských zemích, mezi nimi i nejvýznamnější banky v ČR. Realizace programu SEPA je zaměřena na provádění bezhotovostních převodů, úhrady v rámci tzv. přímého inkasa a platby uskutečňované prostřednictvím platebních karet. Zahrnuje standardizaci využitelných bankovních instrumentů a tvorbu odpovídající infrastruktury pro platby v eurech včetně technických norem a postupů. Ve svém důsledku povede nejen k odstranění rozdílů v podmínkách, za kterých jsou uskutečňovány platby a úhrady vnitrostátní a přeshraniční, ale také k vyšší míře automatizace zpracovávaných údajů, a tím i k vyšší efektivitě platebního styku v eurech.

Vlastní komunikace mezi bankami se po technické stránce může uskutečňovat různými způsoby. Zprávy byly v minulosti zasílány poštou, dálnopisem, telefaxem apod. V posledních desetiletích je v mezibankovním styku využíván systém SWIFT. Jde o počítačově řízený systém pro dálkový přenos dat mezi bankami.

SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication – Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci) vznikla v r. 1973 v Belgii s cílem provozovat mezinárodní přenos dat mezi bankami elektronickými prostředky. Společnost byla založena podle belgických zákonů jako družstvo ve vlastnictví členských bank. V současné době se na tomto systému podílí několik tisíc bank a jejich počet neustále roste. SWIFT se tak stává nezbytným pro všechny banky, které ve své činnosti přikládají význam mezinárodnímu platebnímu styku.

zpět na začátek kapitoly

Pravidelné novinky e-mailem