Praktický návod jak se orientovat ve Sbírce zákonů

Každoroční množství nově přijímaných zákonů a podzákonných předpisů představuje pro podnikatele změť právních norem, ve které je složité se zorientovat. Především pak menší podnikatelé mohou mít problém se novým či neustále se měnícím právním normám včas přizpůsobit a průběžně na ně reagovat tak, aby nedocházelo k jejich porušování, za což jim hrozí vysoké sankce.

V tomto článku se proto zaměříme na základní pravidla při přijímání nových právních předpisů, vysvětlíme některé typické pojmy, se kterými se mohou podnikatelé při práci se Sbírkou zákonů a mezinárodních smluv setkat, a představíme budoucí verzi elektronické Sbírky zákonů.

Obsah

Ministerstvo vnitra ČR, které má na starosti
přípravu nové elektronické Sbírky zákonů, v roce 2018 uvedlo, že databáze
této Sbírky bude obsahovat přibližně 38 000 právních předpisů českého
práva, z nichž přibližně 9 000 právních předpisů je platných. Toto
číslo navíc každým rokem narůstá.

Především menší podnikatelé tak mohou mít problém se v množství neustále se měnících právních norem orientovat a včas na ně reagovat. V následujících řádcích se proto pokusíme vysvětlit některé ze základních pojmů, aby byla pro podnikatele orientace ve Sbírce zákonů co možná nejsnazší.

Co je to Sbírka zákonů?

Sbírka zákonů a
mezinárodních smluv (dále jen „Sbírka zákonů“) je oficiální úředním listem, ve
kterém se vyhlašuje závazné znění právního předpisu, mezinárodní smlouvy či
jiného aktu, o kterém tak stanoví zákon.

Sbírka zákonů je
upravena zákonem č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv.
Dle tohoto zákona zajišťuje vydávání, tisk a distribuci Sbírky zákonů
Ministerstvo vnitra ČR. Ministerstvo vnitra také zveřejňuje způsobem
umožňujícím dálkový přístup stejnopis Sbírky zákonů, který ovšem není považován
za Sbírku zákonů a Sbírku mezinárodních smluv, a tudíž není závazný, nýbrž pouze informativní.

Zmiňovaný zákon měl být
od 1. 1. 2020 nahrazen zákonem č. 222/2016 Sb., o Sbírce
zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve
Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních
smluv), dle kterého se Sbírka zákonů a mezinárodních smluv povede v elektronické
a listinné podobě a obě podoby budou mít
stejné právní účinky
. Vydavatelem Sbírky zákonů zůstane i nadále
Ministerstvo vnitra. Účinnost zákona č. 222/2016 Sb. však byla o dva roky
posunuta, a tak bude závazná elektronická Sbírka zákonů v České republice
fungovat až od 1. 1. 2022.

Elektronický systém Sbírky zákonů, který bude naplno fungovat od 1. 1. 2022, bude patřit mezi informační systémy veřejné správy. Elektronická podoba Sbírky zákonů konečně přenese Sbírku zákonů z listinné podoby i na internet, což se v 21. století zdá jako samozřejmost.

zpět na začátek

Co Sbírka zákonů obsahuje?

Ve Sbírce zákonů se vyhlašují:

  1. ústavní zákony,
  2. zákony,
  3. zákonná opatření Senátu,
  4. nařízení vlády,
  5. prováděcí právní předpisy vydané ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Českou národní bankou (označované názvem „vyhláška“), pokud jiný právní předpis nestanoví jiný postup jeho vyhlášení,
  6. platné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, nebo mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána a jež mají být zcela nebo zčásti prozatímně prováděny před jejím vstupem v platnost, a to ve znění, které je pro Českou republiku závazné, včetně výhrad učiněných Českou republikou; mezinárodní smlouva, která je současně sjednána Evropskou unií a Českou republikou se vyhlašuje odkazem na částku Úředního věstníku Evropské unie, ve které byla vyhlášena,
  7. oznámení o ukončení platnosti mezinárodní smlouvy podle předešlého bodu a o jiné skutečnosti důležité pro provádění mezinárodní smlouvy podle předešlého bodu,
  8. opravy českého překladu mezinárodní smlouvy,
  9. nálezy Ústavního soudu, pokud tak stanoví jiný zákon,
  10. sdělení Ústavního soudu, jestliže o jeho vyhlášení Ústavní soud rozhodne,
  11. usnesení Poslanecké sněmovny o tom, že setrvává na zákonu vráceném prezidentem republiky,
  12. usnesení Poslanecké sněmovny o zákonném opatření Senátu, nebo sdělení předsedy Poslanecké sněmovny, že se Poslanecká sněmovna na své první schůzi o zákonném opatření Senátu neusnesla,
  13. rozhodnutí předsedy Senátu, a není-li funkce předsedy Senátu obsazena, předsedy Poslanecké sněmovny, o vyhlášení volby prezidenta republiky,
  14. rozhodnutí prezidenta republiky, usnesení komory Parlamentu a usnesení vlády, pokud tak stanoví jiný zákon nebo jestliže o jeho vyhlášení státní orgán, který jej učinil, rozhodne,
  15. rozhodnutí předsedy vlády o vyhlášení nouzového stavu,
  16. sdělení ministerstva, jiného ústředního správního úřadu, České národní banky nebo Státní volební komise o skutečnosti nebo přijatém rozhodnutí, pokud tak stanoví jiný zákon,
  17. sdělení Ministerstva vnitra o opravě chyby (dále jen „sdělení o opravě chyby“).

zpět na začátek

Členění Sbírky zákonů a citace právních předpisů

Při studiu právních
předpisů či v rámci odkazů na různá ustanovení zákona se můžete setkat se
zkratkou „Sb.“. Tato zkratka se užívá právě při citaci právních předpisů
vyhlašovaných ve Sbírce zákonů.

Sbírka zákonů se vede
tzv. částkách; jedná se o sešity obsahující jeden nebo
několik právních předpisů. Částky jsou označeny pořadovými čísly, jejichž řada
se uzavírá koncem každého kalendářního roku. U každého právního předpisu
je rovněž uvedeno, která osoba jej podepsala, přičemž podpis je nahrazen
zkratkou „v. r.“ za jménem osoby.

Své číslování mají i
zákony a další právní předpisy publikované ve Sbírce zákonů. Skládá se
z pořadového čísla předpisu, lomítka a roku, ve kterém byl předpis
vyhlášen. (například Ústava České republiky má č. 1/1993 Sb., občanský
zákoník č. 89/2012 Sb.).

Stejně jako u částek, i
číselná řada právních předpisů vždy začíná počátkem kalendářního roku a uzavírá
se vždy s jeho koncem. (Příklad: Posledním předpisem roku 2018 byl zákon č. 336/2018 Sb., o státním rozpočtu
České republiky na rok 2019
, po kterém následoval první předpis roku 2019,
a to Nařízení vlády č. 1/2019 Sb., o
oborech státní služby
.)

S účinností nového zákona o Sbírce zákonů bude povinnou součástí právního předpisu také Informativní přehled veřejnoprávních povinností vyplývajících z návrhu právního předpisu. Ten bude formou přehledné tabulky shrnovat základní povinnosti vyplývající z nového právního předpisu a bude vždy přílohou zákona.

zpět na začátek

Platnost, účinnost a vyhlášení

Právní předpisy vyhlašované ve
Sbírce zákonů nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení (publikace) ve
Sbírce zákonů. Tímto dnem se stávají součástí právního řádu ČR. Vyhlášením právního
předpisu ve Sbírce zákonů se rozumí den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů
v listinné podobě.

Od 1. 1. 2022 bude za vyhlášení
právního předpisu považován den zpřístupnění částky, v níž je právní
předpis obsažen, s využitím elektronického systému Sbírky zákonů. Pokud by
nastala překážka bránící vyhlášení právního předpisu elektronicky a bylo-li by
třeba právní předpis neprodleně vyhlásit ve Sbírce zákonů, vyhlásí Ministerstvo
vnitra právní předpis v listinné podobě.

Ve Sbírce zákonů je u každého
předpisu vyhlášeného výše uvedeným postupem uveden také den účinnosti tohoto
předpisu. Tímto dnem se předpis stává účinným vůči všem adresátům, kteří jsou
povinni se dle něj chovat, a ze kterého jim vznikají práva a povinnosti.
Není-li stanoven pozdější den nabytí účinnosti, nabývají právní předpisy
vyhlašované ve Sbírce listin účinnosti obecně počátkem patnáctého dne
následujícího po dni jeho vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze
výjimečně stanovit dřívější počátek nabytí účinnosti, nejdříve však dnem jeho
vyhlášení.

Okamžik platnosti a účinnosti
právní normy tedy může ve výjimečných případech splývat, norma však nemůže
nabýt účinnosti dříve, než nabyde platnosti. Jednalo by se totiž o tzv.
retroaktivitu, tedy nepřípustnou zpětnou účinnost, která je v právu
nežádoucí.

Mezidobí, kdy je norma vyhlášena
a je tedy platná, zatím však není účinná, se nazývá legisvakanční doba
(legisvakance) a slouží k seznámení se adresátů s novou právní normou
a poskytuje jim čas k adaptaci. Jak již bylo uvedeno, není-li stanoveno
jinak, nabývá norma účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení.

U komplexnějších právních
úprav však může být legisvakanční doba stanovena jinak – příkladem je nový
občanský zákoník, který byl platný od 22. 3. 2012, ale jeho účinnost byla
stanovena až na 1. 1. 2014, jeho adresáti tak měli necelé dva roky k seznámení
se s novinkami, které občanský zákoník přinesl.

Výše uvedené pravidlo ale dozná významné
změny
, když s účinností od 1.
1. 2022
budou právní předpisy vyhlášené ve Sbírce zákonů nabývat účinnosti
vždy k 1. lednu nebo 1. červenci daného kalendářního roku, nebude-li
stanoveno jinak.

Tento krok má alespoň částečně ulevit podnikatelům, kteří již nebudou
muset neustále kontrolovat, zda nebyly přijaty právní předpisy, které jim
ukládají povinnosti, a kdy tyto předpisy nabývají účinnosti. Jelikož budou
právní předpisy nabývat účinnosti pouze dva dny v roce, mohou podnikatelé
kontrolovat nově přijaté právní předpisy ve Sbírce listin jen několikrát za
toto období.

Prováděcí předpisy (nařízení vlády, vyhlášky) mohou být ve Sbírce zákonů vyhlášeny nejdříve současně s vyhlášením zákona, k jehož provedení jsou vydány; účinnosti mohou nabýt nejdříve současně s nabytím účinnosti tohoto zákona. 

Rozhodná data u právního předpisů

U právních předpisů se tak můžeme
setkat se třemi daty, které je nezbytné rozlišovat:

  • datum, kdy byl právní předpis přijat (schválen, usnesen k tomu
    příslušným orgánem),
  • datum, kdy vstoupil právní předpis v platnost (tj. kdy byl
    publikován, vyhlášen ve Sbírce zákonů),
  • datum, kdy nabyl právní předpis účinnosti (tj. po uplynutí
    legisvakační doby).

Rozlišování těchto tří dat, lze demonstrovat na již zmiňovaném zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, který byl přijat 3. února 2012, v platnost vstoupil dne 22. března 2012 a účinnosti nabyl dne 1. ledna 2014.

zpět na začátek

Novelizace a derogace

Ke změně
právního předpisu může dojít následujícími dvěma způsoby:

  • dosavadní právní předpis je zrušen (došlo k jeho tzv.
    derogaci), kdy tento dosavadní právní předpis může, ale nemusí, být nahrazen
    novým právním předpisem;
  • změnou dosavadního právního předpisu (tedy jeho tzv. novelizací)

Novelizace

O
novelizaci právního předpisu se jedná tehdy, pokud:

  • nový právní předpis změní (částečně) znění dřívějšího právního
    předpisu, tj. dojde ke změně některé právní normy v předpisu obsažené,
  • do stávajícího právního předpisu je doplněna (přidána) norma,
    kterou dříve neobsahoval,
  • dojde ke zrušení některé právní normy obsažené v dosavadním
    předpisu, aniž by došlo ke zrušení celého právního předpisu (v tomto případě
    jde jak o derogaci, tedy zrušení určité právní normy, tak o novelizaci, tedy
    změnu právního předpisu.).

Novější právní předpis (tzv.
novela), který mění znění dřívějšího právního předpisu, je považován za
samostatný právní předpis, má tedy své vlastní označení, den platnosti i den
účinnosti. Od okamžiku své účinnosti se však jeho obsah stává obsahem
dřívějšího právního předpisu, když dojde k tzv. novelizaci.

Pokud novelizací nedošlo ke změně
názvu původního právního předpisu, platí tento právní předpis pod svým původním
názvem v novelizovaném znění předpisu. Proto se můžete při studiu právních
předpisů setkat s častým dodatkem „ve znění pozdějších předpisů“ (případně
„ve znění zákona“ či „ve znění novel“.)

Pro lepší orientaci v novelizovaných právních předpisech si stačí zapamatovat základní pravidlo: Právní norma novější (pozdější) vždy nahrazuje normu starší (dřívější). To znamená, že i bez výslovného zrušení dřívější právní normy (derogace) se starší normy ruší novými normami, pokud starší normy nemohou vedle nových obstát.

zpět na začátek

Vnitřní systém právních předpisů

I jednotlivé právní předpisy mají
svůj vnitřní systém členění, které má usnadnit orientaci v předpisu.
Rozsáhlejší právní předpisy, jako je například občanský zákoník, se člení na
části („ČÁST PRVNÍ“). Ty se dále člení na hlavy („Hlava I“), které mají své
díly („Díl I“). Díly mohou mít oddíly („Oddíl 1“), oddíly se mohou členit na
pododdíly („Pododdíl 1“).

Jednotlivá ustanovení zákona jsou
označovány jako paragrafy (§), případně články. Ty mohou být dále členěny na
odstavce, pododstavce a body (písmena). Této systematiky se využívá mimo jiné
při citování ustanovení právních předpisů.

Proto se například ustanovení o ochraně vlastnického práva dle občanského zákoníku cituje takto: „Vlastnické právo je dle § 3 odst. 2 písm. e) chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká.“

Ta ustanovení právních předpisů, která stávající právní předpis novelizují, tedy kterým se právní předpis mění nebo doplňuje, případně ustanovení, která jiný právní předpis derogují, tedy jiný právní předpis nebo některé jeho normy zrušují, bývají umístěna obvykle na závěr právního předpisu, mezi tzv. „Závěrečnými ustanoveními“. Po nich obvykle následuje už jen ustanovení ohledně účinnosti zákona.

zpět na začátek

Dostupnost Sbírky zákonů

Jak již
bylo uvedeno, Sbírka zákonů je v závazném znění vydávána pouze
v listinné podobě. K dostání je ve vybraných prodejných, knihovnách
či správních úřadech. K dispozici ji mají i advokáti a notáři.

Kromě
těchto subjektů má každá obec (městský obvod či část) povinnost disponovat
alespoň jedním výtiskem každé částky, aby mohl občanům umožnit nahlížet do
Sbírky zákonů. Stejnou povinnost mají i kraje a hlavní město Praha.

Stejnopis Sbírky zákonů je dostupný rovněž na internetových stránkách Ministerstva vnitra ČR. Upozorňujeme ale, že tento stejnopis není považován za Sbírku zákonů, a tudíž nemá právně závazný charakter. Pro přehlednější vyhledávání ve Sbírce zákonů připravilo Ministerstvo vnitra ČR přehledný manuál, který popisuje, jak se ve stejnopisu Sbírky zákonů orientovat a na základě jakých kritérií v ní vyhledávat.

zpět na začátek

Přehled všech témat Právního průvodce

• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby