Především pak menší podnikatelé mohou mít problém se novým či neustále se měnícím právním normám včas přizpůsobit a průběžně na ně reagovat tak, aby nedocházelo k jejich porušování, za což jim hrozí sankce.

V tomto článku se proto zaměříme na základní pravidla při přijímání nových právních předpisů, vysvětlíme některé typické pojmy, se kterými se mohou podnikatelé při práci se Sbírkou zákonů a mezinárodních smluv setkat, a představíme elektronickou Sbírku zákonů.

Elektronická Sbírka

Elektronická Sbírka (dále také jen „e-Sbírka“ nebo „Sbírka zákonů“) nahradila listinnou Sbírku zákonů a Sbírku mezinárodních smluv a jejich digitální stejnopis zveřejňovaný na internetových stránkách Ministerstva vnitra, a představuje tak aktuální a platný přehled právních předpisů. V e-Sbírce jsou tedy vyhlašována elektronická znění právně závazných aktů a zároveň zde budou zveřejněny všechny celostátně závazné právní předpisy vyhlášené po roce 1945, včetně mezinárodních smluv uzavřených od roku 1918.

Systém umožňuje uživatelům vyhledávání podle chronologického rejstříku, kde lze snadno vyhledávat podle roků a následně jednotlivých měsíců a rovněž podle věcného rejstříku, tedy podle jednotlivých právních odvětví, jako například v odvětví obchodního práva, správního práva a podobně, kde jsou předpisy seřazeny od nejnovějších po nejstarší. Tento projekt z pera Ministerstva vnitra by měl přinést celkovou modernizací přístupu k právu, které by se tak mělo stát snadněji přístupným pro všechny.

Co je to Sbírka zákonů a mezinárodních smluv?

Sbírka zákonů a mezinárodních smluv je oficiální úředním listem, ve kterém se vyhlašuje závazné znění právního předpisu, mezinárodní smlouvy či jiného aktu, o kterém tak stanoví zákon.

Je upravena zákonem č. 222/2016 Sb., který, mimo jiné, zakotvuje její elektronickou podobu, která je nadále jedinou právně závaznou podobou. Listinnou kopii částek Sbírky zákonů a mezinárodních smluv, lze objednat u Tiskárny Ministerstva vnitra.

Předpis dále upravuje jazyk vyhlašovaných aktů, kdy české právní předpisy jsou vydávány v českém jazyce, mezinárodní smlouvy se uveřejňují v českém překladu, případně také v jazyce rozhodném pro výklad. Dále jak se jednotlivé akty označují, kdy nabývají účinnosti, které akty se ve Sbírce vyhlašují a podobně.

Zpět na začátek

Co Sbírka zákonů obsahuje?

Ve Sbírce zákonů se vyhlašují:

1. ústavní zákony,
2. zákony,
3. zákonná opatření Senátu,
4. nařízení vlády,
5. prováděcí právní předpisy vydané ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Českou národní bankou (označované názvem „vyhláška“), pokud jiný právní předpis nestanoví jiný postup jeho vyhlášení,
6. platné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, nebo mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána a jež mají být zcela nebo zčásti prozatímně prováděny před jejím vstupem v platnost, a to ve znění, které je pro Českou republiku závazné, včetně výhrad učiněných Českou republikou; mezinárodní smlouva, která je současně sjednána Evropskou unií a Českou republikou se vyhlašuje odkazem na částku Úředního věstníku Evropské unie, ve které byla vyhlášena,
7. oznámení o ukončení platnosti mezinárodní smlouvy podle předešlého bodu a o jiné skutečnosti důležité pro provádění mezinárodní smlouvy podle předešlého bodu,
8. opravy českého překladu mezinárodní smlouvy,
9. nálezy Ústavního soudu, pokud tak stanoví jiný zákon,
10. sdělení Ústavního soudu, jestliže o jeho vyhlášení Ústavní soud rozhodne,
11. usnesení Poslanecké sněmovny o tom, že setrvává na zákonu vráceném prezidentem republiky,
12. usnesení Poslanecké sněmovny o zákonném opatření Senátu, nebo sdělení předsedy Poslanecké sněmovny, že se Poslanecká sněmovna na své první schůzi o zákonném opatření Senátu neusnesla,
13. rozhodnutí předsedy Senátu, a není-li funkce předsedy Senátu obsazena, předsedy Poslanecké sněmovny, o vyhlášení volby prezidenta republiky,
14. rozhodnutí prezidenta republiky, usnesení komory Parlamentu a usnesení vlády, pokud tak stanoví jiný zákon nebo jestliže o jeho vyhlášení státní orgán, který jej učinil, rozhodne,
15. rozhodnutí předsedy vlády o vyhlášení nouzového stavu,
16. sdělení ministerstva, jiného ústředního správního úřadu, České národní banky nebo Státní volební komise nebo Národní rozpočtové rady o skutečnosti nebo přijatém rozhodnutí, pokud tak stanoví jiný zákon,
17. sdělení Ministerstva vnitra o opravě chyby (dále jen „sdělení o opravě chyby“).

Zpět na začátek

Členění Sbírky zákonů a citace právních předpisů

Při studiu právních předpisů či v rámci odkazů na různá ustanovení zákona se můžete setkat se zkratkou „Sb.“. Tato zkratka se užívá právě při citaci právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů.

Sbírka zákonů se vede v tzv. částkách; jedná se o pomyslné sešity obsahující vždy jeden právní akt. Částky jsou označeny pořadovými čísly, jejichž řada se uzavírá koncem každého kalendářního roku. U každého právního předpisu je rovněž uvedeno, která osoba jej podepsala, přičemž podpis je nahrazen zkratkou „v. r.“ za jménem osoby.

Své číslování mají i zákony a další právní předpisy publikované ve Sbírce zákonů. Skládá se z pořadového čísla předpisu, lomítka a roku, ve kterém byl předpis vyhlášen. (například Ústava České republiky má č. 1/1993 Sb., občanský zákoník č. 89/2012 Sb.). Stejně jako u částek, i číselná řada právních předpisů vždy začíná počátkem kalendářního roku a uzavírá se vždy s jeho koncem.

Příklad:

Posledním dokumentem zveřejněným v roce 2024 bylo Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Srílanské demokratické socialistické republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti, po kterém následoval první předpis roku 2025, a to Sdělení Ministerstva vnitra č. 1/2025 Sb.

S účinností zákona 222/2016 Sb., je povinnou součástí návrhu právního předpisu také Informativní přehled veřejnoprávních povinností vyplývajících z návrhu právního předpisu. Ten bude formou přehledné tabulky shrnovat základní povinnosti vyplývající z nového právního předpisu a bude vždy přílohou zákona.

Zpět na začátek

Platnost, účinnost a vyhlášení

Právní předpisy vyhlašované ve Sbírce zákonů nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení (publikace) ve Sbírce zákonů. Tímto dnem se stávají součástí právního řádu ČR. Vyhlášením právního předpisu ve Sbírce zákonů se rozumí den zpřístupnění částky, v níž je právní předpis obsažen, s využitím elektronického systému Sbírky zákonů. Pokud by nastala překážka bránící vyhlášení právního předpisu elektronicky a bylo-li by třeba právní předpis neprodleně vyhlásit ve Sbírce zákonů, vyhlásí Ministerstvo vnitra právní předpis v listinné podobě.

Ve Sbírce zákonů je u každého předpisu vyhlášeného výše uvedeným postupem uveden také den účinnosti tohoto předpisu. Tímto dnem se předpis stává účinným vůči všem adresátům, kteří jsou povinni se dle něj chovat, a ze kterého jim vznikají práva a povinnosti. Významnou změnou, již přinesl zákon č. 222/2016, Sb., je stanovení účinnosti právních předpisů vyhlášených ve Sbírce zákonů vždy k nejbližšímu 1. lednu nebo 1. červenci daného kalendářního roku, nebude-li právním předpisem účinnost stanovena jinak.

Na rozdíl od předchozí úpravy, kdy právní předpisy nabývaly účinnosti vždy patnáctým dnem od jejich vyhlášení, ulevil tento krok alespoň částečně podnikatelům, kteří nemusí nadále neustále kontrolovat, zda nebyly přijaty právní předpisy, které jim ukládají povinnosti, a kdy tyto předpisy nabývají účinnosti.

Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek nabytí účinnosti předpisu, nejdříve však na den následující po jeho vyhlášení.

Okamžik platnosti a účinnosti právní normy tedy může ve výjimečných případech následovat (na rozdíl o předchozí úpravy, kdy mohl nabýt předpis účinnosti již v den jeho vyhlášení), norma však nemůže nabýt účinnosti dříve, než nabyde platnosti. Jednalo by se totiž o tzv. retroaktivitu, tedy nepřípustnou zpětnou účinnost.

Mezidobí, kdy je norma vyhlášena a je tedy platná, avšak zatím není účinná, se nazývá legisvakanční doba (legisvakance) a adresátům slouží k seznámení se s novou právní normou a poskytuje jim čas k adaptaci. U komplexnějších právních úprav však může být legisvakanční doba stanovena jinak – příkladem je současný občanský zákoník, který byl platný od 22. 3. 2012, ale jeho účinnost byla stanovena až na 1. 1. 2014. Jeho adresáti tak měli necelé dva roky k seznámení se s novinkami, které občanský zákoník přinesl.

Prováděcí předpisy (nařízení vlády, vyhlášky) mohou být ve Sbírce zákonů vyhlášeny nejdříve současně s vyhlášením zákona, k jehož provedení jsou vydány; účinnosti mohou nabýt nejdříve současně s nabytím účinnosti tohoto zákona.

Rozhodná data u právních předpisů

U právních předpisů se tak můžeme setkat se třemi daty, které je nezbytné rozlišovat:

• datum, kdy byl právní předpis přijat (schválen, usnesen k tomu příslušným orgánem),
• datum, kdy vstoupil právní předpis v platnost (tj. kdy byl publikován, vyhlášen ve Sbírce zákonů),
• datum, kdy právní předpis nabyl účinnosti (tj. po uplynutí legisvakační doby).

Rozlišování těchto tří dat, lze demonstrovat na již zmiňovaném zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, který byl přijat 3. února 2012, v platnost vstoupil dne 22. března 2012 a účinnosti nabyl dne 1. ledna 2014.

Zpět na začátek

Novelizace a derogace

Ke změně právního předpisu může dojít následujícími dvěma způsoby:

• dosavadní právní předpis je zrušen (došlo k jeho tzv. derogaci), kdy tento dosavadní právní předpis může, ale nemusí, být nahrazen novým právním předpisem;
• změnou dosavadního právního předpisu (tedy jeho tzv. novelizací)

Novelizace

O novelizaci právního předpisu se jedná tehdy, pokud:

• nový právní předpis změní (částečně) znění dřívějšího právního předpisu, tj. dojde ke změně některé právní normy v předpisu obsažené,
• do stávajícího právního předpisu je doplněna (přidána) norma, kterou dříve neobsahoval,
• dojde ke zrušení některé právní normy obsažené v dosavadním předpisu, aniž by došlo ke zrušení právního předpisu jako celku (v tomto případě jde jak o derogaci, tedy zrušení určité právní normy, tak o novelizaci, tedy změnu právního předpisu.).

Novější právní předpis (tzv. novela), který mění znění dřívějšího právního předpisu, je považován za samostatný právní předpis, má tedy své vlastní označení, den platnosti i den nabytí účinnosti. Od okamžiku své účinnosti se však jeho obsah stává obsahem dřívějšího právního předpisu, když dojde k tzv. novelizaci.

Pokud novelizací nedošlo ke změně názvu původního právního předpisu, platí tento právní předpis pod svým původním názvem v novelizovaném znění předpisu. Proto se můžete při studiu právních předpisů setkat s častým dodatkem „ve znění pozdějších předpisů“ (případně „ve znění zákona“ či „ve znění novel“.)

Pro lepší orientaci v novelizovaných právních předpisech si stačí zapamatovat základní pravidlo: Právní norma novější (pozdější) vždy nahrazuje normu starší (dřívější). To znamená, že i bez výslovného zrušení dřívější právní normy (derogace) se starší normy ruší novými normami, pokud starší normy nemohou vedle nových obstát (typicky kdyby si vzájemně odporovaly).

Zpět na začátek

Vnitřní systém právních předpisů

I jednotlivé právní předpisy mají svůj vnitřní systém členění, které má usnadnit orientaci v předpisu. Rozsáhlejší právní předpisy, jako je například občanský zákoník, se člení na části („ČÁST PRVNÍ“). Ty se dále člení na hlavy („Hlava I“), které mají své díly („Díl I“). Díly mohou mít oddíly („Oddíl 1“), oddíly se mohou členit na pododdíly („Pododdíl 1“).

Jednotlivá ustanovení zákona jsou označovány jako paragrafy (§), případně články (to je běžnější u ústavních zákonů a mezinárodních smluv). Ty mohou být dále členěny na odstavce, pododstavce a body (písmena). Této systematiky se využívá mimo jiné při citování ustanovení právních předpisů.

Proto se například ustanovení o ochraně vlastnického práva dle občanského zákoníku cituje takto: „Vlastnické právo je dle § 3 odst. 2 písm. e) chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká.“

Ta ustanovení právních předpisů, která stávající právní předpis novelizují, tedy kterým se právní předpis mění nebo doplňuje, případně ustanovení, která jiný právní předpis derogují, tedy jiný právní předpis nebo některé jeho normy zrušují, bývají umístěna obvykle na závěr právního předpisu, mezi tzv. „Závěrečnými ustanoveními“. Po nich obvykle následuje už jen ustanovení ohledně účinnosti zákona.

Zpět na začátek

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce