Regionální uspořádání a regiony soudržnosti v ČR



• Regionální uspořádání
• Regiony soudržnosti
• Struktura osídlení

Samostatná Česká republika vznikla 1. ledna 1993 jako jedna z nástupnických zemí po rozpadu České a Slovenské federativní republiky.

Česká republika je vnitrozemským státem ležícím ve střední části Evropy a její území zahrnuje historická území Čech, Moravy a části Slezska. Hraničí s Polskem (761,8 km), Spolkovou republikou Německo (810,3 km), Rakouskem (466,3 km) a Slovenskem (251,8 km). Hlavním městem České republiky je Praha. Rozloha České republiky činí 78 864 km² (21. místo v Evropě). Počtem obyvatel 10,3 mil. se řadí na 12. místo na evropském kontinentu. Průměrná hustota zalidnění v roce 2000 činila 130 obyv./km².

Česká republika v Evropě

Z geografického hlediska se Česká republika rozprostírá mezi dvěma horskými systémy. V západní a střední části země se nachází Česká vysočina, východ republiky pak formuje horský masiv Karpatského oblouku. Územím České republiky probíhá hlavní evropské rozvodí, a to mezi Severním a Baltským mořem na jedné straně a Černým mořem na straně druhé. Největšími vodními toky na území České republiky jsou Labe (s délkou 370 km), Vltava (433 km), Morava (246 km) a Dyje (306 km). Česká republika patří do mírného podnebného pásu. V konkrétních klimatických podmínkách se přitom promítají jak přímořské (především v Čechách), tak kontinentální vlivy (zejména na Moravě a ve Slezsku). Významným faktorem je v tomto ohledu i průměrná nadmořská výška území České republiky (430 m n. m.), přičemž je nutné zmínit, že 67 % celkové rozlohy nepřesahuje úroveň 500 m n. m. Nejvýznamnější zdroje nerostných surovin České republiky představují zásoby černého a hnědého uhlí a lignitu (využívané především pro výrobu elektrické energie), dále surovin pro stavebnictví (kamene, štěrkopísků a písků), kaolinu a sklářských písků.

zpět na začátek

Regionální uspořádání

Podle zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, je území České republiky s účinností od 1. ledna 2000 rozděleno na 14 krajů a 77 okresů (zrušeny k 31. prosinci 2002) včetně území hlavního města Prahy. Krajská úroveň odpovídá rozdělení České republiky na statistické územní jednotky NUTS III. Regiony NUTS II jsou tvořeny jednou až třemi jednotkami NUTS III. Byly vytvořeny pro potřeby spojené s koordinací a realizací politiky hospodářské a sociální soudržnosti zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, a jsou označovány jako regiony soudržnosti. Jednotka NUTS I je tvořena územím celé České republiky.

Česká republika – obecně geografická mapa

Regiony klasifikace NUTS v České republice

zpět na začátek

Regiony soudržnosti

Mezi jednotlivými regiony soudržnosti neexistovaly na počátku 90. let výrazné rozdíly (s výjimkou Prahy), které by zásadním způsobem determinovaly možnosti jejich dalšího rozvoje. Poté se však začaly prosazovat faktory, jejichž působení přispívá k rostoucí diferenciaci hospodářské výkonnosti regionů. Jde především o faktory hierarchie a polohy sídel, odrážející rozdílnou atraktivitu a dostupnost regionů. Ukazuje se, že dochází k upevnění postavení regionálních center, která tvoří páteř regionálních systémů. Role velkých center je pak umocňována nutností rozvoje potřebné velké infrastruktury napojující regiony České republiky na západoevropské systémy.

Rozloha a počet obyvatel regionů soudržnosti

Regiony soudržnosti (NUTS II) v České republice

zpět na začátek

Struktura osídlení

Sídelní struktura v České republice se vyznačuje vysokou hustotou osídlení a rozdrobeností sídel. Významná část populace žije v městských sídlech (70,9 % v obcích se statutem města). Od počátku 90. let je struktura osídlení ovlivňována procesy souvisejícími s celospolečenskými změnami. Jedním z těchto procesů je suburbanizace, tj. stěhování městského obyvatelstva na venkov, především do zázemí velkých měst. Tento trend se postupně projevil mírným úbytkem počtu obyvatel v městských sídlech a nárůstem podílu obyvatel žijících v menších sídlech a v sídlech venkovského typu. Procesem urbanizace byla nejvíce postižena města nad 50 tis. obyvatel, která zaznamenala v letech 1993 – 2000 migrační úbytek převyšující 25 tis. obyvatel. Naopak migračně nejvíce získala sídla do 10 tis. obyvatel.

Kraje (NUTS III) a okresy (NUTS IV) v České republice

Vývoj sídelní struktury České republiky ve vybraných letech

V České republice je 6 251 obcí (k 1. lednu 2000). Pět z nich má více než 100 tis. obyvatel, v dalších sedmnácti žije více než 50 tis. lidí. Největším městem České republiky je Praha s počtem obyvatel 1,2 mil. Obce do 2 000 obyvatel představují více než 90 % obcí a současně obce s méně než 200 obyvateli 28 % všech obcí, což ukazuje vysokou diverzifikaci sídelní struktury a rozptýlení sídel v území. Přehled obcí podle počtu obyvatel je uveden v tabulce 0.6.

Je pravděpodobné, že struktura osídlení se ve svých základních charakteristikách bude měnit velice pomalu. Lze očekávat určité pozitivní tendence, které se projeví:

• zvýšením koncentrace obyvatelstva v určitých oblastech v důsledku suburbanizace – zvyšování počtu obyvatel v sídlech v blízkosti velkých měst, výstavba satelitních sídel (především v okolí Prahy);
• snížením koncentrace obyvatelstva v průmyslových aglomeracích postižených rozsáhlým útlumem výroby, zejména pak v oblastech těžby uhlí, vlivem snížení zaměstnanosti a zpomalením bytové výstavby v těchto územích (oblast Ostravské a Severočeské aglomerace);
• posunem rozvoje osídlení do oblastí, jež získaly novou atraktivitu, např. výstavbou dálnice, zahraničními investicemi apod., a mají dosud výhodnější ceny pozemků.

zpět na začátek

Struktura přírůstku (úbytku) obyvatelstva měst v období 1993 – 2000

Poznámka: zahrnuta pouze sídla se statutem města

Vývoj počtu obyvatel v České republice v letech 1991 – 2000

Srovnání České republiky s evropskými zeměmi podle vybraných ukazatelů

Poznámka: údaj z roku 1999; per capita = na obyvatele; ILO = Mezinárodní organizace práce; PPS = parita kupní síly; HDP = hrubý domácí produkt

Demografické charakteristiky regionů soudržnosti (2000)

zpět na začátek